S počítačem nejen k maturitě 1. díl Pavel Navrátil
Nakladatelství a vydavatelství
Vzdìlávání, které baví www.c-media.cz
R
Základní části počítače •
Desktop - skříň je umístěna ve vodorovné poloze a většinou je položena na pracovním stole. Na ní bývá postaven monitor. Nevýhodou tohoto typu skříně je velká spotřeba místa na stole, ale na druhou stranu je dobrý přístup ke konektorům. Velikost skříně dovoluje počítač hardwarově rozšířit.
•
Minitower (minivěž) - je desktop postavený na výšku. Snadno se vejde pod stůl, takže nezabere příliš mnoho místa, a lze jej snadno hardwarově rozšířit. Skříně typu minitower dnes patří mezi nejprodávanější typy skříní pro osobní počítače.
•
Tower - skříň typu tower (věž) je podobná skříni minitower, ale je větší a prostornější. Prostor je určen k předpokládanému rozšíření hardwarových komponentů. Skříně bigtower se s oblibou používají pro servery (řídicí počítače v síti).
Obsah skříně počítače A co se nachází uvnitř skříně? Počítač je ve své podstatě „pouhá“ stavebnice. Páteř tvoří základová deska s mnoha konektory, do kterých se vkládají potřebné komponenty. Bez některých by počítač nemohl správně fungovat, a naopak některé mohou být v počítači pouze pro konkrétní účel, např. ke zprostředkování zvuku v počítači. Celkové složení a kombinace komponentů tvoří tzv. hardwarovou konfiguraci počítače.
Uvnitř počítače Práz
dná
skří
ň po
číta
disketová jednotka
CD-ROM mechanika
če
harddisk
paměť RAM
procesor zdroj napájení
základní deska
ZÁKLADNÍ DESKA Počítač lze charakterizovat jako „stavebnici“ z mnoha elektrotechnických součástek. Aby vše správně fungovalo, jednotlivé komponenty v počítači musí mezi sebou komunikovat a být správně propojeny. To zabezpečuje takzvaná základní deska, nazývaná též motherboard nebo mainboard. Jedná se o desku velkou cca 30 x 30 cm s plošnými spoji s množstvím konektorů a slotů připravených pro vložení konkrétních prvků (například pro videokartu, paměti, napájení, procesor apod.). Základní deska tak tvoří jakousi fyzickou páteř, spojující jednotlivé prvky uvnitř počítače.
13
S počítačem nejen k maturitě - 1. díl Procesor s chlazením Aktivní chladič - ventilátor
Pasivní chladič
V současné době se používají dva typy chlazení – pasivní a aktivní. • Pasivní chlazení spočívá v tom, že na plášť procesoru je z vnější části připevněn železný žebrovaný chladič, jenž prostou tepelnou výměnou odvádí teplo z procesoru do okolí skříně počítače. Tento typ chlazení se používal hlavně u méně výkonných procesorů, které nevyvíjely velké množství tepla. Nestačí ale chladit současná výkonná Pentia, a proto je třeba použít výkonnější aktivní chlazení. • Aktivní chlazení spočívá v tom, že na pasivní chladič je navíc namontován malý ventilátorek. Vzduch proudící z ventilátorku ochlazuje žebra pasivního chladiče. Tento způsob chlazení procesoru je dnes nejosvědčenější a nejpoužívanější.
Procesor
HARDDISK Harddisk je hlavní záznamové médium uvnitř počítače. Jsou na něm uložena všechna data, která se v počítači nachází. Jedná se o pevné nepřenosné zařízení umístěné ve skříni počítače. Samotný harddisk tvoří několik nad sebou umístěných rotujících kotoučů, nad nimiž se pohybují čtecí a záznamové hlavičky. Celé zařízení harddisku je umístěno v hermeticky uzavřeném obalu, aby nedošlo k jeho poškození. Harddisk je činný (otáčí se) od okamžiku zapnutí počítače až do okamžiku jeho vypnutí, a to i přesto, že mezitím zrovna nepracuje (tj. nenačítá a nezapisuje data). Data uložená na harddisku nejsou proudově závislá, což znamená, že například na rozdíl od paměti RAM nedojde k vymazání dat poté, co je počítač vypnut nebo odpojen od elektrické sítě. Harddisk se nachází uvnitř počítače a se základní deskou je propojen speciálním datovým kabelem. Napájen je přímo ze zdroje. Velmi důležitým kritériem při posuzování kvality harddisku je jeho kapacita, tj. kolik bytů, resp. dnes již gigabytů je schopen zaznamenat. Výrobci kapacitu harddisků doslova měsíc co měsíc zvyšují, takže pokud v době psaní tohoto textu bylo možné za průměrný harddisk považovat takový, jehož kapacita je 60 GB, bude tento údaj nepochybně v době čtení této knihy již zastaralý. Jen pro ilustraci - v dobách, kdy osobní počítače začínaly dobývat svět, byli uživatelé nadšeni z prvních harddisků, jejichž kapacita se pohybovala kolem 50 MB! Dalším důležitým parametrem harddisku jsou jeho otáčky. Jedná se o počet otočení plotny disku za jednu vteřinu. Standarní počet otáček je 7200 ot/s.
Princip fungování harddisku Záznamové médium harddisku je složeno z několika kotoučů, které jsou umístěny nad sebou. Mezi jednotlivými kotouči jsou po obou stranách elektromagnetické hlavičky, které slouží pro záznam a čtení dat. Hlavičky jsou umístěny na robustním rameni, které se spolu s hlavičkou pohybuje, takže hlavička při otáčení disku „dosáhne“ na libovolné místo kotouče. Hlavička se ovšem disku přímo nedotýká, ale je umístěna pouze neuvěřitelných několik mikrometrů nad samotným povrchem disku. Díky tomu nedochází k mechanickému opotřebení a harddisky vydrží poměrně dlouhou dobu spolehlivě pracovat.
16
S počítačem nejen k maturitě - 1. díl USB PORT USB rozhraní bylo na rozdíl od paralelního a sériového vyvinuto poměrně nedávno. Tomu odpovídají i možnosti a parametry USB. První obrovskou výhodou USB je mnohonásobně vyšší rychlost přenosu dat (od 1,5 Mb/s po 12 Mb/s). Další nespornou výhodou je možnost připojit na jeden USB port až 127 zařízení (k tomu existují USB rozbočovače), takže odpadají potíže s nedostatkem portů. S připojením na USB se běžně vyrábějí skenery, myši, tablety, ZIP mechaniky, digitální fotoaparáty atd.
Záznamová média a jejich porovnání V předchozích částech knihy jste se již seznámili se záznamovými médii, jednotkami, způsobem čtení a zápisu dat. Nyní si tedy proveďme orientační porovnání kapacit nejpoužívanějších médií ve výpočetní technice.
Disketa 3,5“
1,44 MB
Dříve populární. Dnes nevyhovující - příliš malá kapacita, nespolehlivá. à 100 MB
CD
650 MB
Dokáže zaznamenat relativně mnoho dat, na klasický disk nelze zapisovat. à 100 MB
DVD Podobné jako CD, ale má podstatně větší kapacitu. Navíc může být oboustranné.
17 GB x7 à 100 MB
Harddisk Záznamové médium uvnitř počítače. Data se po vypnutí PC nesmažou.
cca 80-120 GB x 50 à 100 MB
ZIP disketa
100 / 250 MB
ZIP je „větší disketa“. Nutnost mít speciální mechaniku - vyšší pořizovací náklady. à 100 MB
USB disk
16 MB - cca 1 GB
Moderní, nastupující trend. Malá velikost, velká kapacita, univerzální. à 100 MB
CompactFlash
16 MB - cca 1 GB
Záznamové médium pro přenosná zařízení. Spolehlivé, dostatečná kapacita. à 100 MB
Hodnoty kapacit uváděné v tabulce jsou aktuální ke dni vydání knihy.
30
Windows DALŠÍ MOŽNOSTI NASTAVENÍ OKNA Velké možnosti konfigurace okna nabízí okno Možnosti složky. Dostanete se do něj klepnutím na položku Nástroje v hlavní nabídce a poté klepnutím na položku Možnosti složky. Okno obsahuje čtyři záložky, z nichž momentálně jsou pro vás podstatné první dvě (Obecné a Zobrazit).
Záložka Obecné Nastavení, které se týká pracovní plochy. Systém Active Desktop umožňuje vytvořit z pracovní plochy určitou formu interaktivní internetové stránky (resp. několika internetových stránek). Nastavení, které poměrně zásadním způsobem ovlivní vzhled okna. Bude-li zatržena volba Povolit obsah sítě ve složkách WWW, zobrazí se v levé části okna široký informační pruh s informacemi o obsahu okna, případně o právě vybraném objektu s eventuálním náhledem. Bude-li vybrána volba Používat klasické složky…, bude se okno chovat jako standardní okno Windows s ikonami. Zde nastavíte, zda se pro každou další otevřenou vnořenou složku zobrazí i další nové okno, nebo zda bude používáno pouze jedno okno - pokaždé s jiným obsahem. Zde máte možnost nastavit, zda bude možné objekty (ikony) spouštět pouhým klepnutím na ně (podobně jako odkaz na internetu), nebo zda budete muset k otevření klepnout dvakrát.
Záložka Zobrazit Je určena pro konfiguraci zobrazení objektů ve složce. V horní části je důležité tlačítko Jako aktuální složka. Po jeho stisknutí budou všechna ostatní okna a složky nastaveny stejně jako právě aktuální složka. Ve spodní polovině okna můžete nastavit různé hodnoty týkající se zobrazení objektů ve složce. Je zde mimo jiné i volba Skrýt chráněné soubory operačního systému. Je-li tato volba aktivní, zobrazí se ve složce i soubory skryté a systémové. Dále doporučuji NEzatrhnout volbu Skrýt příponu souborů známých typů, která v nezatrženém stavu způsobí, že bude možné vidět koncovky u všech typů souborů.
Hlavní panel Hlavní panel je lišta umístěná na jedné ze čtyř stran obrazovky. Po instalaci je zobrazen u spodní strany. Hlavní panel je nedílný prvek Windows a nelze jej natrvalo ze systému odebrat, navíc je to velmi užitečný prvek potřebný pro práci se systémem. V pravé části hlavního panelu se nachází protlačený obdélník s několika prvky. Jedná se o klávesnici (CZ) a čas. Mohou zde být i další
V levé části hlavního panelu je neodmyslitelné tlačítko START. To je výchozím bodem pro práci s Windows.
Střední část hlavního panelu poskytuje prostor pro zobrazení tlačítek těch oken a programů, které jsou právě otevřené.
Tlačítka spuštěných programů (případně otevřených oken). Aktivní okno (okno na popředí) má tlačítko stisknuté.
Hlavní panel
V pravé části hlavního panelu jsou ikony těch programů, které jsou spuštěny neustále, nebo které uživatel často využívá.
Kromě času, klávesnice a reproduktoru může pravá část hlavního panelu obsahovat i ikony dalších programů.
49
Windows
Procvičování 1.
Jak se v operačních systémech obecně jmenuje pracovní prostor, který je výchozím bodem pro práci s programy?
2.
Zjistěte a uveďte, jaký operační systém je nainstalován ve vašem počítači, event. jaká verze toho systému.
3.
Vložte do disketové mechaniky disketu a zjistěte, co se na ní nachází. Následně vložte do CD-ROM mechaniky kompaktní disk a zjistěte, jaké hlavní adresáře (složky) obsahuje.
4.
Zjistěte velikost volného místa a velikost zaplněného místa na pevném disku počítače.
5.
Zjistěte, jaké diskové jednotky má váš počítač k dispozici a jaká mají přiřazena písmena (zahrňte do výčtu i disketové jednotky, CD-ROM jednotky a případně síťové disky).
6.
Vytvořte na pracovní ploše složku s názvem „Škola“. V této složce vytvořte podsložku „Test“ a v ní (ve složce Test) vytvořte textový dokument „Dopis.txt“. Do souboru „Dopis.txt“ napište větu „Ahoj, světe“. Soubor uložte.
7.
Pomocí prostředků Windows nechejte vyhledat na disku C všechny soubory s příponou DOC.
8.
Popište, jak je nutné postupovat v případě, že chcete ukončit práci se systémem. Co by se stalo, kdybyste systém neukončili korektně?
9.
Popište, jakým způsobem je možné a) přesunout okno na jinou pozici, b) zavřít okno, c) maximalizovat okno.
10. Co to znamená, pokud se okno minimalizuje? Co se s ním po minimalizaci stane? 11. Je pravda, že okno v minimalizovaném stavu nepracuje, tj. jeví se jako zavřené? 12. Jak se jmenuje místo, kde se nachází většina nástrojů pro konfiguraci Windows a kde lze nastavit i například klávesnici nebo myš? 13. Aktivujte okno, ve kterém lze nastavit datum a čas počítače. 14. Aktivujte okno, ve kterém je možné nastavit pozadí pracovní plochy, a změňte pozadí na jeden z obrázků v seznamu. 15. Vytvořte na disku C ve složce (adresáři) Dokumenty textový soubor „Pokus.txt“. Do něj napište vaše jméno a soubor uložte. Tento soubor zkopírujte na disketu do hlavního adresáře. 16. Uveďte alespoň dva způsoby, jak je možné se ve Windows přepnout mezi spuštěnými programy. 17. Co to je a k čemu slouží schránka? Jak se používá? 18. V jakém místě je možné najít seznam všech nainstalovaných tiskáren? 19. Ukažte prakticky, jak je možné zrušit tisk, který byl poslán na tiskárnu. 20. Kde je ve Windows seznam všech nainstalovaných programů? Jakým způsobem je možné nainstalovaný program odinstalovat? 21. Jak se jmenuje program, který ve Windows slouží jako správce disků a je určen pro kopírování, přesun a další operace se soubory? Jaké znáte další programy či souborové manažery pro Windows, které ovšem nejsou s Windows dodávány? 22. Vyjmenujte alespoň tři programy, které jsou dodávány s Windows. 23. Jaké znáte kancelářské programové balíky pro Windows? 24. Co je to tzv. zástupce a jak se využívá? 25. Ukažte, jak je možné přemístit hlavní panel k pravé straně pracovní plochy. Poté jej vraťte zpět. 26. Popište, co je to a na jakém principu pracuje tzv. koš.
79
Excel 2. Stiskněte a držte levé tlačítko myši a táhněte vlevo nebo vpravo na požadovanou pozici. 3. Uvolněte levé tlačítko myši - šířka sloupce je změněna. Šířku sloupce lze nastavit i přesně podle nejširšího obsahu buňky ve sloupci. Podobně jako v předchozím případě nastavte myš v záhlaví řádků na pravou hranici buňky, jejíž šířku si přejete změnit. Až se tvar myši změní na oboustrannou šipku, dvakrát poklepejte levým tlačítkem myši. Šířka celého sloupce bude změněna přesně podle nejširší buňky, která se ve sloupci nachází.
Změna šířky sloupce
Příliš dlouhé číslo se do buňky nevejde.
Buňku lze snadno natáhnout uchopením za její hranici.
BLOK – OZNAČENÍ DO BLOKU V Excelu budete velmi často pracovat a modifikovat více buněk současně. Abyste nemuseli každou buňku upravovat zvlášť, označte několik buněk do bloku a operaci pak proveďte s celým blokem. 1. Nastavte myš na buňku, která bude tvořit levý horní roh budoucího bloku. 2. Stiskněte, držte a táhněte levým tlačítkem myši požadovaným směrem. Při tažení se označuje oblast buněk – budoucí blok. 3. V okamžiku, kdy je blok označen podle vašich požadavků, uvolněte levé tlačítko myši. Blok je označen. Upozornění: Při označování oblasti do bloku není výchozí buňka označena inverzně (černě), ale přesto se na ni blok vztahuje! Zrušení označeného bloku provedete klepnutím levým tlačítkem myši na jakoukoliv buňku, nebo stisknutím jedné z kurzorových kláves.
GRAFICKÁ ÚPRAVA BUŇKY Aby výsledná tabulka vypadala esteticky, disponuje Excel několika prostředky pro úpravu buňky, textu v buňce, ohraničení a podkladu. Možností je zde o něco méně než například ve Wordu, pro potřeby tabulkového procesoru jsou však naprosto dostačující. Předně si musíme uvědomit, že v rámci každé buňky lze provést grafickou úpravu samostatně, nezávisle na jiné buňce. Každá buňka může mít jinou velikost písma, jiné ohraničení, zarovnání, barevný podklad apod.
Zarovnání obsahu buňky Excel zarovnává buňky sám, již po zadání jejich obsahu. Zarovnání provádí na základě typu buňky, nicméně kdykoliv později je možné zarovnání upravit. Text Excel zarovnává automaticky na levou stranu a číslo na pravou stranu buňky. Pro ruční zarovnání použijte jedno ze tří tlačítek. Zarovnání se vždy vztahuje na aktivní buňku nebo na oblast buněk označených do bloku (viz dále). Toto je ukázka zarovnání vlevo. Toto je ukázka zarovnání na střed. Toto je ukázka zarovnání vpravo.
123
S počítačem nejen k maturitě - 1. díl E-mail (počítačová pošta) Internet má kromě informačního potenciálu a pohodlného publikování ještě jednu obrovskou možnost, a to snadnou komunikaci prostřednictvím e-mailu (elektronické pošty). Z jakéhokoliv místa na světě může každý člověk navázat kontakt s dalším jedincem nebo skupinou osob na jiné straně planety. Na rozdíl od běžných prostředků (telefon, fax, pošta) je komunikace prostřednictvím e-mailu levná, rychlá a pružná. Každý, kdo potřebuje komunikovat e-mailem, musí mít zřízenu svoji e-mailovou schránku. Tu zřídí provider serveru, na kterém je uživatel přihlášen, nebo je možné ji zdarma zřídit na k tomu určených serverech (například www.seznam.cz, www.hotmail.com, www.usa.net a další). E-mailová schránka je prostor na disku vyhrazený pro příjem a odesílání zpráv. Každá e-mailová schránka musí mít určitou e-mailovou adresu, například
[email protected] apod.
E-mailová adresa
[email protected] Text před zavináčem @ určuje název schránky. Název si může uživatel určit sám. Text může být libovolně dlouhý, složený z písmen anglické abecedy (nesmí obsahovat háčky a čárky). Na jednom serveru nemohou být dvě adresy se stejným názvem. Název e-mailu je obvykle jméno adresáta nebo jeho přezdívka.
@ zavináč slouží k oddělení názvu e-mailové schránky (vlevo) od názvu serveru, na kterém je schránka zřízena (vpravo).
Text za zavináčem tvoří název serveru, na kterém je schránka zřízena. Tento název nemůže majitel e-mailu nijak ovlivnit. Může pouze změnit server, na kterém bude mít schránku zřízenu.
E-mailová adresa se skládá ze dvou částí, oddělených znakem @ (slangově „zavináčem“). Před @ vlevo je adresa konkrétního uživatele. Může to být libovolný text (s výjimkou určitých znaků). Za znakem @ je server, na kterém je schránka uložena. Tuto část není možné měnit. Pokud odešleme elektronickou poštu, e-mail hledá nejprve server (podle textu za znakem @) a teprve potom zjišťuje, zda na serveru takový uživatel existuje. Pokud ano, doručí zprávu do jeho schránky; pokud ne, e-mail se vrátí odesílateli s informací o nedoručení.
STRUKTURA E-MAILU Každý e-mail má pevnou strukturu, která je neměnná. Díky tomu si e-mail může posílat kdokoliv s kýmkoliv bez ohledu na systém, prostředí a typ poštovního klienta.
Odesílatel (od):
[email protected]
Odesílatelem se rozumí e-mailová adresa, ze které je e-mail posílán.
Komu (příjemce):
[email protected]
Příjemcem je myšlena e-mailová adresa uživatele, kterému e-mail dojde. Může jich být i několik.
Kopie:
[email protected]
Kopií se rozumí e-mailová adresa dalšího uživatele, kterému e-mail dojde. Adres v kopii může být i několik.
Slepá:
[email protected]
Slepou se rozumí adresa uživatele, kterému e-mail také dojde, ale ostatním uživatelům se nikde nezobrazí, že tomuto uživateli byl e-mail také poslán.
Předmět:
Výroční zpráva
Předmět stručně charakterizuje obsah zprávy.
Text e-mailu:
Nazdar, posílám výroční zprávu ve Wordu. Ve čtvrtek bude schůzka a tam se k tomu budete moci vyjádřit.
Důležitost:
Vysoká
Přílohy:
vyrocka.doc (1,2 MB)
K e-mailu mohou být připojeny i soubory. Jejich počet ani velikost nejsou omezeny, ale obecně se doporučuje posílat menší „balíky“ dat.
164
Důležitost e-mailu může být nízká, střední nebo vysoká. Jedná se pouze o označení zprávy, které nemá vliv na dobu doručení, spolehlivost nebo cokoliv jiného.
Text e-mailu může být jakkoliv dlouhý. Podle toho, komu e-mail píšete, je dobré rozmyslet, zda použít diakritiku (ěščřžýá), či nikoliv (záleží, zda je příjemce schopen tyto znaky přečíst).
S počítačem nejen k maturitě - 1. díl zpřístupní, v takovém programu budete nuceni rádio poslouchat. Pokud to bude formát RAM, jedná se o RealAudio, tj. program RealPlayer. Jestliže to bude ASX, můžete vysílání přehrávat ve Windows Media Playeru. Plynulost přehrávání rádia a kvalita zvuku je plně v rukou toho, kdo internetové rádio provozuje. Ten totiž data komprimuje a zpracovává do takové podoby, aby je uživatelé mohli přehrát. Opravdu širokou škálu kvalitně zkomprimovaných datových souborů a ještě k tomu ve třech nezávislých formátech poskytuje Český rozhlas. Na stránce www.rozhlas.cz si v pravém sloupci můžete klepnout na odkaz Živé vysílání.
Český rozhlas 1 Radiožurnál v „internetové podobě“
Pro uživatele připojené „hodně rychlým“ připojením k internetu nabízí Český rozhlas poslech ve formátu MP3 v kvalitě, která je prakticky stejná jako poslech rozhlasu z kvalitnějšího rádia s dobrým signálem.
Český rozhlas nabízí 4 formáty !!! zvukového záznamu, a ty ještě dokonce v několika datových tocích, což je na české poměry nevídané. Český rozhlas tak mohou v odpovídající kvalitě poslouchat jak uživatelé připojení modemem, tak i uživatelé na pevné lince.
Zobrazí se seznam možností on-line vysílání ČRo stejný jako na obrázku. Zvolte si jednu z nich, odpovídající vašemu nainstalovanému programu a rychlosti, kterou je vaše připojení schopno trvale udržet. Další odkazy na stránky s internetovými rádii naleznete například na adrese www.radiotv.cz.
TELEVIZNÍ VYSÍLÁNÍ Televizní vysílání je svým principem velmi podobné vysílání rozhlasovému. Opět je nutné znát konkrétní adresu k tomu, abyste se mohli podívat na váš oblíbený televizní kanál či pořad. Zásadní rozdíl je v tom, že zatímco rozhlasové vysílání se prostřednictvím internetu dost přiblížilo technické kvalitě klasického rádia, u televizního jde kvůli stále ještě nedostatečně rychlým linkám spíše o alternativu, kterou lze použít například při procházení archivy pořadů. Vyzkoušejte si přehrát například příspěvek z pořadů TV Nova. Na stránkách www.nova.cz klepněte v horní části na stránku Archiv vysílání. Zde již klepnutím na jakýkoliv odkaz (název příspěvku) zahájíte přehrávání vybraného pořadu / příspěvku.
Zabezpečení a šifrování Zabezpečení na internetu je zejména v současné době plné útoků hackerů a elektronických „odposlechů“ neobyčejně důležité. Posílat důležitá data, ať již klasickým e-mailem, nebo jinou službou, v nezašifrované podobě nebo bez některého z bezpečných kanálů je prakticky „sebevražda“. Je nutné si uvědomit, že přečtení nezašifrovaného e-mailu nebo zkopírování a získání souboru, který je posílán nezabezpečeně, je pro běžného správce sítě či trochu erudovanějšího počítačového guru tak snadné jako číst si v otevřené knize. Možností jak přenášet data po internetu bezpečně je hned několik. Vždy je samozřejmě nutné stanovit si, jak moc je daný přenos dat důležitý a na bezpečnost citlivý. Pokud například napíšete
174