Pavel Kuchař Ladislav Vaska (eds.) Regionálne aspekty nezamestnanosti v Českej republike a na Slovensku

Pavel Kuchař – Ladislav Vaska (eds.)

Regionálne aspekty nezamestnanosti v Českej republike a na Slovensku

1

2

Pavel Kuchař – Ladislav Vaska (eds.)

Regionálne aspekty nezamestnanosti v Českej republike a na Slovensku

3

Pavel Kuchař – Ladislav Vaska (eds.) Regionálne aspekty nezamestnanosti v Českej republike a na Slovensku

© Autorský kol ekt ív : doc. PhDr. Pavel Kuchař, CSc. (editor, kap. 1 a 2), PhDr. Peter Balek (kap. 4), Mgr. Radka Michelová (kap. 5 a 6), Mgr. Jan Vašat (kap. 3) – Fakulta sociálně ekonomická, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (ČR) PhDr. Ladislav Vaska, PhD. (editor, kap. 1 a 6), doc. PhDr. Eva Mydlíková, PhD. (kap. 5), Mgr. Katarína Čavojská (kap. 2), PhDr. Martina Čierna (kap. 4) – Pedagogická fakulta, Univerzita Komenského v Bratislave (SR) R e cenz ent i:

prof. Ing. František Zich, DrSc. Vysoká škola finanční a správní v Praze, Česká republika doc. Ing. Erika Neubauerová, PhD. Národohospodárska fakulta Ekonomickej univerzity v Bratislave, Slovenská republika Vyd avateľ :

IRIS – Vydavateľstvo a tlač, s. r. o., Bratislava

i r is -k ni hy.sk

Prvé vydanie, 2014 Náv rh ob á l ky :

© IRIS – Vydavateľstvo a tlač, s. r. o., Bratislava ilustrácia na obálke © Maryna Maschewsky / cliparto.de Za obsahovú a jazykovú stránku monografie zodpovedajú autori a autorky jednotlivých kapitol. Všetky práva vyhradené. Toto dielo ani žiadnu jeho časť nemožno reprodukovať bez súhlasu majiteľa práv. ISBN 978-80-89238-99-6 4

Abstrakt Monografia predstavuje nezamestnanosť v  komparatívno-analytickej reflexii v  kontexte jej regionálnych špecifík. Na  základe analýzy jednotlivých komponentov problematiky trhu práce rozširuje teoreticko-empi­rické poznanie o  sociálno-ekonomickom fenoméne nezamestnanosti. V  predkladanej monografii sú obsiahnuté aj regionálne aspekty nezamestnanosti a trhu práce analyzované v kontexte vybraných regiónov v Českej republike a na Slovensku, ktoré dlhodobo vykazujú nepriaznivé sociálne a ekonomické vývojové charakteristiky. Autori analyzujú vybrané aspekty nezamestnanosti, sústreďujú sa na kontextuálne vymedzenie regionálnych, predovšetkým ekonomických a sociálnych podmienok na trhu práce a približujú aj možnosti a limity riešenia nezamestnanosti v spojitosti s prostredím sociál­ ne vylúčených lokalít v  sledovaných regiónoch. Zároveň približuje nielen komparáciu štátnych politík zamestnanosti oboch krajín, ale aj rezervy a  možnosti pri poskytovaní služieb zamestnanosti a  realizácii politiky zamestnanosti neziskovými organizáciami vo vybraných regiónoch Českej republiky a  na  Slovensku. Súčasťou publikácie je aj komparatívny pohľad na možnosti a limity vo vzdelávaní o  fenoméne nezamestnanosti v jej rôznych súvislostiach.  Kľúčové slová: Trh práce. Politika zamestnanosti. Región. Zamestnanosť. Nezamestnanosť. Sociálna politika. Sociálna práca. Sociálne vylúčená lokalita.

5

Abstract This monograph introduces unemployment in a  comparative-analytical reflection in the context of its regional specific features. Based on analysing individual components of the labour market issues, it expands the theoretical-empirical knowledge of the social-economic phenomenon of unemployment. The present monograph covers regional aspects of unemployment and the labour market analysed in the context of selected regions of the Czech Republic and Slovakia that have long been reporting unfavourable social and economic development characteristics. The authors analyse selected aspects of unemployment, focusing on contextual definition of regional, mainly economic and social conditions on the labour market, and offer also possibilities and limits for dealing with unemployment in connection with the environment of socially excluded locations in the analysed regions. At the same time, it not only provides a  comparison of the state employment policies in both countries, but also points out the reserves and possibilities of providing employment services and realising the employment policy by non-profit organisations in selected regions of the Czech Republic and Slovakia. This publication also contains a comparative view of the possibilities and limits in education on the phenomenon of unemployment with its various implications. Key words: Labour market. Employment policy. Region. Employment. Unemployment. Social policy. Social work. Socially excluded location.

6

Obsah

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 1

Základné aspekty nezamestnanosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

1.1 1.2 1.2.1 1.2.2 1.2.3 1.2.4 1.2.5 1.3

Nezaměstnanost jako sociální jev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14 Dôsledky nezamestnanosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 Sociálne dôsledky nezamestnanosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Rodina nezamestnaného . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 Ekonomické dôsledky nezamestnanosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Psychologické dôsledky nezamestnanosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Zdravotné riziká nezamestnanosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 Hlavní vývojové trendy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31



Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

2

Regionální trhy práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

2.1

Ústecký kraj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

2.1.1 Vzdělanostní struktura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43 2.1.2 Zaměstnanost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 2.1.3 Nezaměstnanost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 2.1.4 Dlouhodobá nezaměstnanost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

2.2 2.2.1 2.2.2 2.2.3

Gemer . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Vybrané demografické charakteristiky regiónu Gemer . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Zamestnanosť . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 Nezamestnanosť . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66



Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

3 3.1 3.2 3.3

Sociálně vyloučené lokality a nezaměstnanost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Sociální vyloučení a Romové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Dimenze sociálního vyloučení a nezaměstnanost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80 Další oblasti života provázané se sociálním vyloučením . . . . . . . . . . . 84 7

3.4 3.5 3.6

Příčiny a důsledky nezaměstnanosti v sociálně vyloučených lokalitách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Možné přístupy k řešení na lokální úrovni a jejich limity . . . . . . . . . . . 93 Chanov a Předlice jako příklady sociálně vyloučených lokalit v sociál­ně znevýhodněném regionu Ústeckého kraje . . . . . . . . . . . . . . . . 96

Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

4

Politika zaměstnanosti v České republice a na Slovensku . . . . . . 102

4.1 4.1.1 4.1.2 4.1.3 4.1.4 4.2 4.2.1 4.2.2 4.2.3 4.2.4 4.2.5

Státní politika zaměstnanosti v České republice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 Subjekty politiky zaměstnanosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 Cíle pasivní politiky zaměstnanosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 Cíle a nástroje aktivní politiky zaměstnanosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112 Aktivní politika zaměstnanosti v Ústeckém kraji . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Politika zamestnanosti na Slovensku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 Faktory ovplyvňujúce politiku zamestnanosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120 Štátna politika zamestnanosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Subjekty politiky zamestnanosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 124 Pasívna politika zamestnanosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126 Aktívna politika zamestnanosti na Slovensku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138

5

Působení regionálních subjektů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141

5.1 5.1.1 5.1.2 5.2 5.2.1 5.2.2

Ústecký kraj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142 Nezaměstnanost a instituce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143 Analýza komunitních plánů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146 Gemer . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154 Sociálne zabezpečenie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155 Analýza komunitných plánov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158

Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168

8

6

Nezamestnanosť vo výučbe . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172

6.1 6.2 6.3 6.3.1 6.3.2 6.4 6.4.1 6.4.2

Metodologický úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 Sociální práce jako obor terciárního vzdělávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174 Katedra sociálnej práce Pedagogickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave (Slovensko) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 Typ a rozsah predmetov, v ktorých sa vyučuje problematika nezamestnanosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 Akým spôsobom sa s témou nezamestnanosti pracuje? . . . . . . . . . . . . . . . . 185 Katedra sociální práce Fakulty sociálně ekonomické Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (Česká republika) . . . . . . 197 Typ a rozsah předmětů, ve kterých se vyučuje problematika nezaměstnanosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199 Jakým způsobem se s tématem nezaměstnanosti pracuje? . . . . . . . . . . . . . 201

Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 205 Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209 Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211 Zoznam bibliografických odkazov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213 Menný register . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 223 Vecný register . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225 O autoroch a autorkách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 231

9

10

Úvod

Nezamestnanosť je závažným sociálno-ekonomickým javom, ktorý za  určitých okolností okrem úpadku spoločnosti prináša úpadok jednotlivca a rodín v rôznych kontextoch (sociálnych, ekonomických, psychologických, zdravotných, sociálno-patologických, trestno-právnych a  pod.). Na jednej strane, je chápaný ako jav prirodzený, ktorý je súčasťou každého trhu práce a  pri relatívne dobre fungujúcich procesoch na  trhu práce (v národnom i nadnárodnom kontexte). Takto sa prejavuje v podobe frikčnej nezamestnanosti, ktorá je samozrejmou a  pre „zdravý“ trh práce potrebnou súčasťou, pokiaľ nie je trh regulovaný mocenskými štruktúrami, ktoré nezamestnanosť nepripúšťajú. Na  druhej strane je nezamestnanosť chápaná ako jav spôsobujúci enormnú záťaž ako na strane spoločnosti, tak i na strane jednotlivca a rodín. Ovplyvnená je rôznymi faktormi (globalizácia, štruktúra obyvateľstva, hospodárske krízy, nestabilita na politickej scéne a pod.). Najväčším strašiakom pre krajiny a ich vlády je nezamestnanosť dlhodobá, ktorá vedie k prehlbovaniu problémov v spoločnosti, v rodinách a  jednotlivci, ktorí sa v  nej ocitli sú takmer nezamestnateľní a  stávajú sa enormnou  záťažou pre štátny rozpočet. Slovenská republika sa nachádza dlhodobo na popredných miestach v rebríčku krajín podľa podielu dlhodobej nezamestnanosti, Česká republika je v porovnaní so Slovenskou republikou na tom o niečo lepšie. Obe krajiny však majú aj veľa spoločného. Majú regióny, ktoré dlhodobo vykazujú vysokú nezamestnanosť najmä dlhodobého charakteru, s  ktorou sa spájajú viaceré nepriaznivé sociálne a ekonomické vývojové charakteristiky. Aj z tohto dôvodu sa autori monografie a jej jednotlivých statí dohodli na  komparatívnom spracovaní a  analýze nielen politík zamestnanosti, ale uskutočnili aj regionálnu analýzu trhu práce dvoch vytipovaných „problémových“ regiónov v oboch krajinách. Monografia je výsledkom spoločného úsilia autorského kolektívu, ktorý dva roky intenzívne pracoval v rámci spoločných vedecko-výskumných aktivít. Kolektív autorov je zložený z odborníkov v oblasti politiky zamestnanosti, 11

trhu práce a sociálnej práce pôsobiacich na dvoch vysokých školách – Fakulte sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (Česká republika) a Pedagogickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave (Slovenská republika). Všetci členovia autorského kolektívu okrem pôsobenia v oblasti vedecko-výskumných aktivít pracujú aj na akademickej pôde ako pedagógovia na Katedrách sociálnej práce a pripravujú budúcich pomáhajúcich profesionálov pre prax v sociálnej sfére. Cieľom monografie je priniesť komplexný pohľad na  nezamestnanosť v komparatívno-analytickom kontexte so zameraním na regionálne špecifiká, poukázať na možnosti a limity politiky zamestnanosti a trhu práce v regionálnych súvislostiach optikou sociálnej práce. Monografia s názvom „Regionálne aspekty nezamestnanosti v Českej republike a na Slovensku“ je koncipovaná tak, aby bola prínosná predovšetkým pre odbornú verejnosť, ktorá je už s touto problematikou oboznámená. To však neznamená, že by mala byť odopretá laickej verejnosti zaujímajúcej sa o  predmetnú problematiku, predsa sa ale predpokladajú hlbšie znalosti ako trhu práce a jeho sociálnych súvislostí, tak i odboru sociálna práca a jeho aplikácu v zmienenej problematike. Má šesť kapitol, ktoré majú ambíciu tvoriť logický a kompaktný celok o predmetnej problematike. V prvej kapitole predstavujú autori základné aspekty nezamestnanosti, akými sú jej vymedzenie ako sociálneho javu, jej dôsledky a zároveň v komparatívnej optike oboch krajín približujú jej hlavné vývojové trendy. Druhá kapitola je pre monografiu ťažiskovou a podrobne popisuje vybrané regionálne trhy práce (vybrané okresy Ústeckého kraja a región Gemer), analyzuje aktuálny stav na regionálnych trhoch práce pričom nehľadá len dôsledky, ale aj príčiny. Táto kapitola zároveň prináša komparatívne výstupy pre možnosti riešenia daného stavu pre oba regióny. Tretia kapitola načrtáva problematiku sociálne vylúčených komunít a nezamestnanosti v súvislosti so značne rizikovou skupinou na trhu práce, ktorá je kľúčovou v kontexte ich vplyvu a  ďalšieho vývoja na  trhu práce v  jednotlivých analyzovaných regiónoch. Štvrtá a piata kapitola sa zameriava a analyzuje politiky zamestnanosti na štátnej a neštátnej úrovni. Vo štvrtej kapitole autori komparujú obe „štátne“ politiky zamestnanosti, predstavujú ich funkčnosť, možnosti a limity v aplikačnej rovine a hľadajú možnosti odstránenia bariér spôsobujúcich výrazné regionálne disproporcie. V kontexte regionálnych aspektov 12

je v piatej kapitole analyzovaný aktuálny stav a úloha neziskového sektora v oblasti riešenia nezamestnanosti, zároveň je poukazované na značné rezervy v neziskovom sektore v oblasti poskytovania služieb zamestnanosti, resp. tvorby/ovplyvňovania regionálnej politiky zamestnanosti. Posledná, šiesta, kapitola je analýzou študijných plánov (na univerzitách, kde autori monografie pracujú) so zameraním sa na predmety, ktoré vo svojich obsahoch pracujú s témou nezamestnanosti v rôznych kontextoch. Jej súčasťou je priblíženie názorov pedagógov oboch pracovísk na aktuálny stav v oblasti vysokoškolskej prípravy na prácu v predmetnej oblasti. Táto kapitola zároveň prezentuje výstupy skúmania zameraného na hodnotenie podoby práce s témou nezamestnanosti zo strany respondentov – akademických pracovníkov.

13

1 Základné aspekty nezamestnanosti

1.1 Nezaměstnanost jako sociální jev Dnes již asi nikdo nepochybuje o  tom, že nezaměstnanost je nedílnou součástí trhu práce. Patří k  němu stejně, jako svobodná volba povolání a zaměstnavatele pracovní silou a stejně svobodná, byť často legislativně omezovaná možnost zaměstnavatele vybrat si pracovní sílu podle svých potřeb. Někdy se tyto volby obou základních aktérů nesetkají – pracovní síla má jiné představy o svém pracovním uplatnění, než jaké nabízí zaměstnavatel, také ten může mít jinou představu o schopnostech a dovednostech svých potenciálních zaměstnanců. O rozsahu tohoto míjení vypovídají statistiky počtu volných pracovních míst a neumístěných žadatelů o práci. V dobách ekonomických krizí dochází obvykle k útlumu výroby a k redukci veřejných výdajů, takže i když pracovní síla ze svých požadavků slevuje, akceptovatelná pracovní místa prostě na  trhu nejsou. Lidé se stávají nezaměstnanými, přičemž o  délce nezaměstnanosti obvykle rozhoduje množina faktorů, v níž samotný jednotlivec nemusí vždy hrát hlavní roli. Jsou zde ale i další příčiny vzniku nezaměstnanosti. Ekonomika se vyvíjí určitým tempem, někdy rychlejším, jindy pomalejším. Toto tempo s sebou přináší tlak na pracovní sílu, která musí, či by měla, stejně rychle přizpůsobit své znalosti a dovednosti novým požadavkům. To ovšem není vždy možné, neboť lidé mají určité pracovní návyky a zkušenosti, určitou kvalifikaci, určitou sumu znalostí a dovedností, které nelze nahradit ve stejném okamžiku, v jaké přichází zmíněné nové požadavky ze strany zaměstnavatelů. O úspěchu či neúspěchu na trhu práce rozhodují také osobnostní charakteristiky pracovní síly. Nikdo nepochybuje o  tom, že lepší podmínky mají lidé mladší, adaptabilnější, kvalifikovanější, s kvalitním sociálním, ekonomickým a kulturním kapitálem a také ti, kteří patří k majoritě ve společnosti. Na druhé straně horší uplatnění mají lidé s nízkou nebo již zastaralou kvalifikací, lidé starší, u nichž je již schopnost adaptace přece jen poněkud omezena, lidé ze sociálně znevýhodněného prostředí nebo příslušníci národnostních či etnických menšin. 14

Základním předpokladem, který ovlivňuje míru rizika nezaměstnanosti, je schopnost být zaměstnán, tedy tzv. zaměstnatelnost. Vymezuje se jako schopnost najít takovou práci, která je v souladu jak s individuálními charakteristikami (schopnostmi, dovednostmi, znalostmi, aspiracemi), tak s objektivními požadavky trhu práce (srv. Gazier, 2001, 1999; Gallie – White – Cheng – Tomlinson, 1998; de Broucker – Pessoa, 1997). Jen ten, kdo je schopen být zaměstnán, může vstoupit na trh práce. Pokud tuto schopnost postrádá, stává se nezaměstnatelným. Ne každý, kdo nepracuje (a je ve věku ekonomické aktivity), je nezaměstnaný. Samotnou nezaměstnanost je ostatně možné vymezovat dvojím způsobem: formálním, tj. dotyčný musí splňovat určitá kritéria, či neformálním, založeným na prostém faktu aktuální ne-práce. Aby se jednotlivec mohl stát příjemcem příslušných dávek v nezaměstnanosti, musí, dle mezinárodní definice ILO, splňovat tři základní podmínky: a) nebýt zaměstnaný, tj. nepracovat za mzdu peněžní ani naturální b) aktivně hledat práci, tj. být registrován na  úřadu práce či soukromé zprostředkovatelny práce a práci hledat přímo v podnicích, využíváním inzerce, přípravou založení vlastní firmy, žádat o živnostenský list a pod. c) být připraven k nástupu do práce nejpozději do 14 dnů od jejího nalezení. Zkušenosti ukazují, že pro mnoho tzv. nezaměstnaných je vážným problémem zejména poslední z uvedených kritérií. Jde o ty, kteří jsou zapojeni v  různých formách šedé či černé ekonomiky a  kteří často nejsou schopni včas nastoupit do řádného zaměstnání. Jsou ovšem i lidé, kteří, přestože aktuálně nemají práci, nepotřebují pobírat podporu v  nezaměstnanosti. Důvodem může být zajištění životních potřeb jinou formou než zaměstnáním či podnikáním – ať již dostatečným finančním zázemím či prací v  již zmíněných formách neformální ekonomiky. Důvodem ovšem může být i určitá stigmatizace, kterou s sebou nese evidence na úřadu práce, a která případnému zaměstnavateli napovídá cosi o osobní aktivitě a schopnostech dotyčného. Platí to zejména pro absolventy škol, z nichž řada spěchá hned po skončení studia přihlásit se na úřad práce a teprve potom začne shánět první zaměstnání. 15

Nezaměstnanost může zasáhnout všechny věkové, vzdělanostní či sociální skupiny. Prvořadou úlohu přitom hraje délka jejího trvání, podle které lze usoudit, zda jde v daném případě jen o jev nahodilý, který rychle pomine, či zda existuje možnost jejího prodlužování se všemi z toho vyplývajícími riziky. Podle toho je totiž nutné volit i nástroje, jak se s nezaměstnaností vypořádat – zda jednoduše čekat, až se nějaká práce objeví, či zda volit aktivní strategii řešení, ale zejména předcházení její případné recidivě. 1. Krátkodobá nezaměstnanost (do 6 měsíců) je zjevně nejméně problémovou. Jde většinou o přestávku mezi odchodem z jednoho zaměstnanání a nástupem do dalšího, přestávku, která je vnímána jako dočasná, která ne vždy je hodnocena negativně (zejména v  jarních či letních měsících, kdy pěkné počasí láká k jiným aktivitám či některými absolventy škol, kteří si chtějí dopřát poslední prázdniny a pod.). Dotyčný může být klientem úřadu práce, pokud chce, aby mu byla po dané období (nejdéle ovšem 5 měsíců lidem ve věku do 50 let a 8, resp. 11 měsíců starším), vyplácena podpora v  nezaměstnanosti. Taková nezaměstnanost je nazývána frikční a  obvykle nebývá objektem sociální politiky. 2. Střednědobá nezaměstnanost je již poněkud delší a  bývá ohraničena zhruba 12 měsíci. Pokud trvá nezaměstnanost takovouto dobu, jde již o vážnější situaci, než v případě nezaměstnanosti krátkodobé. Zde se totiž začíná projevovat strukturální nezaměstnanost, tedy vážnější rozpor mezi znalostmi a dovednostmi dotyčného a požadavky trhu práce, který může (ale nemusí!) být řešitelný prostřednictvím rekvalifikací. Tato nezaměstnanost je také častěji opakovaná, neboť část takto nezaměstaných ji aktivně neřeší (nezískává tedy novou, potenciálně efektivnější kvalifikaci) a spíše doufá, že se vše v lepší obrátí a práci najdou ve své původní kvalifikaci, což sice povést může, ale také nemusí. Zejména na tuto skupinu je proto zacílena většina nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, neboť v tomto období dochází k zásadnímu zlomu – buď se dotyčnému povede návrat na trh práce, nebo ne a pak ovšem hrozí její prodlužování se všemi již jednoznačně negativními průvodními rysy. Důležitou roli přitom hraje proměna životního stylu, ke které v případě déle trvající nezaměstnanosti zákonitě dochází. 3. Dlouhodobá nezaměstnanost trvá déle než jeden rok a je to právě tento typ nezaměstnanosti, který je nejvíce rizikový. Zde totiž dochází ke změně životního stylu z pracovního na ne-pracovní, s narůstajícím časem se fixují 16

změny chování, mění se struktura sociálních sítí, do té doby tvořených většinou bývalými spolupracovníky a sousedy, na sociální sítě lidí nepracujících, parazitujících na sociálních dávkách (Kuchař, 2003). Zatímco sociální sítě pracovní mohou pomoci v návratu na trh práce, tyto nově utvářené sítě tomu fakticky brání. 4. V některých zemích (včetně Slovenska) je podíl lidí dlouhodobě nezaměstnaných tak velký, že je třeba tuto dlouhodobou nezaměstnanost dále specifikovat. V analýzách EUROSTATu se proto používají ještě pojmy velmi dlouhodobá nezaměstnanost, označující dobu jejího tvrání v délce 24 – 36 měsíců, a dále extrémně dlouhodobá nezaměstnanost pro dobu nad 36 měsíců. Pro oba tyto typy je společné, že návraty na trh práce jsou už reálně nemožné. Je ovšem nutno zdůraznit, že uvedené rozdělení je pouze schematické. Určit přesnou hranici doby trvání a zejména dopady jednotlivých typů nezaměstnanosti je dosti obtížné, neboť samotný fakt nezaměstnanosti a tím i její délka může být podmíněn řadou faktorů, nejen subjektivní (osobností jedince a  jeho charakteritikami), ale i  objektivní povahy (ekonomickou situací a tím nabídkou pracovních míst v rámci bydliště, regionu či celého státu). Na druhé straně panuje vcelku shoda v tom, že hlavními příčinami dlouhodobé nezaměstnanosti jsou zejména: • minimální vzdělání spolu s absencí kvalifikace, • osobnostní charakteristiky jednotlivce, • trvalý pokles nabídky pracovních míst s nejnižší kvalifikací, • konkurence spolehlivější, pracovitější a levnější pracovní síly ze zahraničí.

1.2 Dôsledky nezamestnanosti Strata zamestnania sa veľmi hlboko dotýka prežívania človeka, pretože sa pretrhnú sociálne väzby vytvorené zamestnaneckými vzťahmi v pracovnej činnosti. Nadväzovanie nových sociálnych vzťahov v tomto období vyžaduje zvýšené adaptačné nároky, ktoré môžeme považovať za existenčné životné zmeny, ktoré človek môže prežiť. 17

Mnohí dlhodobo nezamestnaní stratili podľa Kozoňa (1999) schopnosť „predať sa” zamestnávateľovi. Často sa zdá, že títo ľudia už nevedia pracovať, dokonca sa im nechce pracovať. Ak sa pracovné zručnosti v kontexte spoločenských zručností neprecvičujú, veľmi skoro sa „zabúdajú“ a vyhasínajú. Vplyvom zmenených životných podmienok a úpadkom sociálnej aktivity sú po strate zamestnania ohrozené sociálno-psychické aspekty zdravia. Práca totiž napomáha udržiavať medziľudské kontakty, umožňuje ľuďom, aby sa cítili užitoční a strata práce prináša najmä stratu motivácie byť aktívny vo všeobecnosti. Obdobie nezamestnanosti so sebou prináša okrem ekonomických problémov aj mnohé ďalšie. Nejde teda len o nerovnováhu na trhu práce, ale aj o dôsledky súvisiace so životom jednotlivca a spoločnosti. Nezamestnanosť so sebou prináša aj rastúce sociálne napätie a sociálnu krízu. Ďalšími negatívnymi prejavmi je zhoršovanie zdravia, nárast chudoby1, krízu rodinného a komunitného života, nárast kriminality a ďalších spoločensky nežiadúcich javov – sociálne rizikových fenoménov. Problémy, ktoré nezamestnanosť so sebou prináša môžeme zhrnúť do nasledujúcich oblastí: • psychologické (psychické a somatické), • sociálne, • ekonomické, • kultúrne. V súčasnosti je už zrealizovaných mnoho výskumov2, výsledky ktorých nám dávajú jasný obraz o negatívnom vplyve straty zamestnania na človeka a jeho sociálne okolie. Ako uvádza Vitkovičová (2003, in Tokárová a kol., 2003, s. 521) „nezamestnaný so stratou zamestnania stráca i jeho významné konzekvencie pre osobný život a  túto stratu ťažko prežíva. V tejto súvislosti možno uviesť poznatok, že mnohé negatívne spoločenské javy, ako alkoholová závislosť, drogová závislosť, gamblerstvo, trestná činnosť rôzneho charakteru a pod., majú často svoj pôvod v nezvládnutí

1 2

18

Pozri bližšie Novotná – Žilová (2011); Ondrušková (2011, in Pružinská a kol., 2011). Z histórie pozri bližšie napr. v publikácii autorov Jahoda – Lazarsfeld – Zeisel (2013), Schenka a kol. (2003), autorky Buchtovej (2002) a zo súčasnosti napr. výskumy, ktoré realizovala Schraggeová (2011); Schraggeová – Kopcová (2008) a pod.

ekonomických, sociálnych a psychologických dôsledkov straty zamestnania.“ Prežívanie nezamestnanosti je u  každého jedinca odlišné. U  niekoho môže priniesť nezamestnanosť prostredníctvom nedostatku financií rodinnú krízu, u iného môže byť nezamestnanosť spúšťačom osobnostných a psychických problémov, ktoré môžu v  niektorých prípadoch skončiť vážnym zdravotným problémom. Mnohí odborníci (pozri bližšie napr. Schraggeová, 2011; Špatenková a kol., 2011; Kuchař, 2007; Buchtová, 2002) v tejto problematike vymedzujú problémy spojené s nezamestnanosťou rôzne, preto sa niektoré problémy v  teoretickej rovine často prelínajú a  je problematické zaradiť ich do tej ktorej kategórie, resp. typu problémov a dôsledkov. Určiť, ktorý z problémov týkajúcich sa nezamestnanosti má väčší dopad na jedinca a spoločnosť sa relevantne nedá. Všetky problémy sú vzájomne prepojené a niektoré môžu vystúpiť na povrch skôr, iné neskôr a v rôznom rozsahu, niektoré vystupujú paralelne naraz.

1.2.1 Sociálne dôsledky nezamestnanosti Nezamestnanosť úzko súvisí so sociálnym životom3 človeka, ktorého sa viac, či menej dotkla. Sociálne dôsledky nezamestnanosti postihujú nielen konkrétneho človeka bez práce, ale i jeho rodinu a pokiaľ je nezamestnanosť spojená s hospodárskou krízou, príp. ak človek žije v marginalizovanom regióne4, tak dopady tohto fenoménu siahajú aj na skupiny ľudí a spoločnosť a jej fungovanie. Sociálne prostredie5, z ktorého jedinec pochádza, resp. ktorého je spolutvorcom a v ktorom aj reálne žije tiež ovplyvňuje úroveň dopadu nezamestnanosti na neho samého, ale i jeho rodinu a ovplyvňuje jeho možnosti zníženia sociálneho rizika vylúčenia z dôvodu nezamestnanosti. Schneiderová (2011, in Špatenková a kol., 2011) uvádza, že ak človek stratí prácu, stratí zrazu to, čo bolo v jeho živote nosné, zmysluplné a oceňované rodinou, sociálnym okolím, spoločnosťou a v neposlenom rade aj ním samotným.

5 3 4

Pozri bližšie vymedzenie pojmu sociálny život – Sulík (2012). Pozri bližšie Čavojská (2013); Mihalik a kol. (1994). Pozri bližšie Kameníček (2003).

19

Za  základené členenie sociálnych dôsledkov nezamestnanosti možno považovať Ďurďovičovej (1998) sociálne faktory nezamestnanosti, ktoré spracovala do nasledujúcich oblastí: • strata zamestnania, a  to osobitne dlhodobá strata zamestnania má za následok stratu sociálneho postavenia v rámci rodiny a okolia. Nezamestnaný sa musí pravidelne hlásiť o prácu, pričom vystupuje v pozícii prosebníka, či už o zamestnanie alebo o potvrdenie, že nemôže byť zamestnaný v podniku/firme/oranizácii, ktorý mu odporučil úrad práce, sociálnych vecí a rodiny, aby mohol naďalej poberať podporu, • stratu sociálnych istôt, pretože podpora v nezamestnanosti je limitovaná výškou podpory a časovým horizontom jej poberania, • strata sebavedomia a  schopnosti objektívne posudzovať vlastné postavenie, ako aj odvahy potrebnej na nástup do nového zamestnania. Sociálne súvislosti straty zamestnania však majú oveľa hlbší rozmer. Autori Kodymová a Koláčková (2005, in Matoušek a kol., 2005), Buchtová (2002), Vágnerová (1999) vymedzujú nasledovné sociálne dôsledky (súvislosti): Strata sociálneho statusu – Giddens (1999, in Matoušek a kol., 2005) definuje sociálny status ako sociálnu prestíž, ktorú má určitá skupina v očiach ostatných členov spoločnosti. Od členov skupiny sa očakáva, že žijú a fungujú určitým charakteristickým spôsobom života, s ktorým je sociálna prestíž spájaná. Status môže mať charakter pozitívneho, ale aj negatívneho privilégia. Šimek (1996, in Matoušek a  kol., 2005) označuje šiestimi základnými ukazovateľmi tzv. syntetický status. Šesť ukazovateľov ako je objektívna charakteristika profesie, prestíž daná profesiou, podiel na  moci, dosiahnuté vzdelanie, veľkosť príjmu a životný spôsob tvoria syntetický status, v procese ktorého ak dôjde k dysfunkcii ktoréhokoľvek z týchto parametrov, môže byť tento nesúlad považovaný za narušenie integrity osobnosti. Nezamestnanosť môžeme potom definovať ako vynútenú stratu či progresívne zníženie hodnoty tých parametrov sociálneho statusu, ktoré sa bezprostredne vzťahujú k socioprofesnej štruktúre. 20

V  našej spoločnosti tradične prevažuje vysoká hodnota práce a  preto rola nezamestnaného má v spoločnosti nízky sociálny status a malé privilégiá. Stratiť sociálny status je pre jedinca náročnou situáciou, ktorá sa nedá kúpiť, ani sa k nej len tak jednoducho vrátiť späť. Ľudia svoju príslušnosť ku skupine zamestnaných považujú za dôkaz svojich osobnostných a profesionálnych kvalít a pracovných kompetencií. Zníženie životnej úrovne (strata sociálnych istôt) – životnú úroveň a určitý životný štandard majú všetci ľudia, a jedinci si ho môžu sami ovplyvňovať, rozvíjať, ale aj znižovať. Životná úroveň však nie je ovplyvňovaná len samotným jedincom, ale aj úrovňou spoločnosti, postavením v spoločnosti, sociálnym okolím, ekonomickou situáciou a  mnohými ďalšími faktormi, ktoré majú pozitívny aj negatívny vplyv na životnú úroveň obyvateľstva a jedinca, rodinu. Nezamestnaný človek stratou zamestnania stráca aj svoju spoločenskú pozíciu a stráca aj na svojom životnom štandarde. Mnohí nezamestnaní sa na začiatku stavu, v ktorom sa ocitli, snažia udržiavať aspoň niektoré viditeľné znaky doterajšieho spôsobu života. Pre súčasnú dobu je typický tzv. „konzumný štandard“ (Mareš, 2002a), keď nezamestnaní vnímajú veľkú nepohodu a stres z toho, že ich finančná situácia im komplikuje účasť na rituáloch masového konzumu (návštevy hypermarketov, zábavných centier atď.). Nízka životná úroveň podľa Kodymovej a Koláčkovej (2005, in Matoušek a kol., 2005) nie je s nezamestnanosťou zviazaná až tak tesne, a to najmä u ľudí, ktorí žijú v rodinách, pretože ekonomická situácia rodiny súvisí okrem aktuálneho stavu nezamestnanosti niektorého z  členov rodiny aj s množstvom ďalších charakteristík rodiny – s veľkosťou majetku, zabezpečením ďalších členov rodiny, vytvorenými a zažitými stereotypmi deľby práce v rodine, v spolupráci v rámci rodiny atď. Kuchařová /1991/; Mareš /1999/ (in Matoušek a  kol., 2005) v  tejto súvislosti upozorňujú na  koncept tzv. relatívnej chudoby. V každej spoločnosti sa vyskytuje chudoba6, resp. pocit chudoby, pretože v spoločnosti existuje vrstvenie a porovnávanie. Za chudobného sa totiž môže považovať každý, kto vie o niekom, že je bohatší.

6

Koncepty chudoby a chudobu v jej rôznych súvislostiach detailne prezentujú vo svojej monografii Novotná – Žilová (2011).

21

Sociálna rola nezamestnaného – byť v roli nezamestnaného znamená byť sociálne znehodnoteným a  tejto role sa pripisujú rôzne významy od zavinenia vlastným pričinením až po podradnosť roly. Ľudia, ktorí nepracujú sú v našej spoločnosti považovaní za „povaľačov a darmožráčov“, na ktorých musia robiť iní. Nezamestnanosť sa často viac považuje za zlyhanie jedinca ako spoločnosti. Ak je človek v roly nezamestnaného, táto rola si vyžaduje aj napĺňať požiadavky inštitucionálneho, osobného a sociálneho charakteru, pretože väčšina nezamestnaných je odkázaných na pomoc štátu a  musí tieto požiadavky napĺňať, inak by boli sankcionovaní (zastavenie vyplácania dávky v nezamestnanosti, dávky v hmotnej núdzi). Vágnerová (1999) konštatuje, že nezamestnaní, ktorí si neplnia svoje povinnosti (aktívne nespolupracujú pri hľadaní práce) a  nemajú pre svoje konanie ospravedlnenie, bývajú obviňovaní z  nespolupráce, pasivity, rezignácie atď. Preto sa mnohí nezamestnaní správajú konformne a  svoje povinnosti si naoko plnia, aby splnili očakávania. Pritom niektorí nezamestnaní už vôbec neveria, že majú šancu nájsť si zamestnanie, ale tvária sa, že zamestnanie hľadajú, aby sa tak vyhli stresom a  nevedome si tak vytvárajú obranný postoj. Mnohí nezamestnaní prežívajú úzkosť a pocity ambivalencie, pretože odmietavý postoj spoločnosti zvyčajne prispieva k tomu, že človeka, ktorý si nemôže nájsť prácu, ponižuje. S tým súvisí aj vzťah nezamestnaných „k podpore, ktorú ekonomicky potrebujú, ale sociálne je pre nich ťažko prijateľná, pretože potvrdzuje ich druhoradý status.“ (Vágnerová, 1999, s. 407) Sociálna izolácia – súvisí najmä s  obmedzením sociálnych kontaktov, o ktoré človek stratou zamestnania prichádza. O sociálnej izolácii môžeme hovoriť u nezamestnaných, ktorí stratili väčšinu, ak nie všetky väzby s najbližším, ale aj širším sociálnym okolím (rodina, príbuzní, priatelia, kolegovia atď.). Podľa Vágnerovej (1999) profesijná rola za bežných okolností obohacuje sociálnu skúsenosť človeka, prináša mu nové sociálne podnety, skúsenosti, nové kontakty a možnosť získať prestíž, ktorá je jednou z variant sociálneho úspechu. V zamestnaní sa vytvára aj množstvo neformálnych vzťahov, človek získava množstvo podnetov a sociálnych skúseností, viac než v rodine. Preto, ak človek príde o prácu tieto kontakty sa prerušia a nezamestnaný sa veľakrát týmto kontaktom aj vedome vyhýba, pretože sa cíti byť 22

menejcenným a strácajú sa „spoločné“ záujmy. Stratou zamestnania a najmä dlhodobou stratou človek stráca sociálne a pracovné zručnosti, ktoré v zamestnaní získava a rozvíja. Ak nezamestnaný dlhšiu dobu nepracuje a svoje zručnosti neposilňuje a obmedzil sociálne kontakty na minimum, dochádza k úpadku osobnosti a k prehĺbeniu sociálnej izolácie. Sociálne zlyhanie – vo všetkých predchádzajúcich úrovniach sme načrtli problém postupného až patologického sociálneho zlyhania. Kuchařová (1991, in Matoušek a kol., 2005) uvádza, že hlavne u dospievajúcich a mladých nezamestnaných hrozí nebezpečie, že v období kedy by sa mali naučiť zmysluplnej sebarealizácii a pozitívnemu sebahodnoteniu, nezamestnanosťou o tieto dôležité zložky osobnostného vývoja prichádzajú. Látka (1991, in Matoušek a kol., 2005, s. 306) upozorňuje „pred vznikom „motivačnej dispozície“ k nezamestnanosti (rozhodnutie zostať dlhodobo nezamestnaným a využívať k obžive svojej rodiny sociálny systém alebo nelegálne činnosti).“ Kriminalita môže byť lákavá najmä pre ľudí, ktorí ešte žiadne pracovné návyky a určitú zodpovednosť v práci nemali. Pracovná kariéra a profesionálna dráha je často totiž oveľa náročnejšia ako druhá nelegálna alternatíva – kriminálna dráha. Medzi ďalšie sociálne zlyhania až patologické javy súvisiace so stratou zamestnania môžeme zaradiť alkoholizmus7, závislosť na drogách, gamblerstvo, kriminálne delikty, samovraždy atď.

1.2.2 Rodina nezamestnaného Nezamestnanosť člena rodiny je zásahom do funkčnosti rodiny a je záťažovou situáciou, s ktorou sa každá rodina vyrovnáva inak, pretože každá má svoje špecifiká a mechanizmy zvládania tejto situácie. Dôležité je prihliadať na  ekonomické, sociálne, vzťahové a  iné dôležité faktory, ktoré funkčnosť rodiny s nezamestnaným členom ovplyvňujú. Nezamestnanosť člena rodiny môže v niektorých prípadoch viesť k veľkej kríze rodiny až k jej rozpadu. Ako uvádza Mareš (2002a) a Vágnerová (1999), strata profesijnej roly jedného člena rodiny sa prejaví: • zmenou vzťahov medzi rodinnými príslušníkmi a sociálnou izoláciou, • stratou rolí (napr. nezamestnaný otec stratí dominantnú rolu, ktorú 7



Pozri bližšie napr. Šavrnochová (2011).

23

získava iný, ekonomicky aktívny člen rodiny) a  z  toho vyplývajúcu zmenu statusu, • dezorganizáciou a krízou rodinného systému narušením stereotypu rodinného života a rodinných zvyklostí, • narušením rodinných zvykov v oblasti spotreby a nutnosť redukcie potrieb všetkých členov rodiny, nedostatkom finančných prostriedkov. Nezamestnanosť sa však často sústreďuje a prejavuje v rodinách „slabších“ sociálnych skupín, ktoré sú ešte aj spoločensky handicapované a v takýchto skupinách je riziko rozpadu a deprivácie výraznejšie. V takýchto skupinách s predlžujúcou sa nezamestnanosťou klesá aj možnosť spoliehať sa na rodinné zdroje, pretože podporná sociálna sieť členov rodiny je v takom prostredí, kde je nedostatok pracovných príležitostí a život bez práce sa stáva normálnou súčasťou ich života a vyskytuje sa tzv. „viacgeneračná nezamestnanosť“. (Kodymová a Koláčková, 2005, in Matoušek a kol., 2005). Sociálna práca s  nezamestnanými musí mať preto z  uvedených dôvodov záber nielen na prácu s jednotlivcom alebo skupinou nezamestnaných v rámci inštitucionálnej sociálnej práce, ale aj záber na prácu s rodinou nezamestnaného8, či už v rámci inštitúcie alebo terénu – často v rizikovej lokalite. V prostredí, kde sa nezamestnanosť stáva patologickou situáciou je potreba sociálnej práce ešte väčšia, pretože sa nezamestnanosť v  takomto prostredí stáva viacgeneračným problémom a premieta sa do reprodukčného správania. Veľký význam tu zohráva prevencia v  nezamestnanosti, samotná terénna sociálna práca a aktuálne možnosti aktívnej, ale i pasívnej (v zmysle napr. efektívneho využitia/hospodárenia s pridelenými dávkami) politiky zamestnanosti.

1.2.3 Ekonomické dôsledky nezamestnanosti Miera nezamestnanosti v našich podmienkach niekoľkonásobne prevyšuje prirodzenú mieru a jej vplyvom dochádza nielen k nevytvoreniu nových hodnôt, k nevyužitiu životného a kvalifikačného potenciálu občanov,

8

24

Pozri bližšie aj Gabura (2012); Šavrnochová (2011); Rusnáková (2007).

ale vznikajú aj veľké straty a  zvýšené náklady štátu. Nepomer nákladov k príjmom sa prejavuje v nedostatku finančných prostriedkov na rozvojové programy, sociálnu oblasť, kultúru a vzdelanie. Podľa Ďurďovičovej (1998) nezamestnanosť predstavuje problémy v  ekonomickej oblasti najmä vznikom a  vytváraním nákladov spojených s výdavkami na podporu v nezamestnanosti, s platbami na sociálne poistenie (nemocenské, zdravotné a dôchodkové) a so stratami na daniach vznikajúcimi následkom ekonomickej nečinnosti obyvateľstva. Ďalej môžeme doplniť nasledovné položky, ktoré majú dopad na oblasť príjmov a výdavkov: • zníženie HDP, • zvýšené náklady na  sanáciu sociálno-patologických javov a  boj proti kriminalite, • zvýšené náklady na  aktívnu politiku trhu práce, kde je účinnosť len málo preukázateľná, • zvýšené náklady na prevádzku inštitúcií zodpovedných za politiku trhu práce. Nezamestnanosťou a jej dôsledkami stráca nielen samotný nezamestnaný, ale aj celá spoločnosť. Výrobný faktor práce nie je plne využívaný a pre štát a spoločnosť znamená nevyužiť vzácne ekonomické zdroje nenahraditeľnú stratu. Ako uvádza Brožová (2003, s. 103) „štát takto prichádza o daňové príjmy, zatiaľ čo v dôsledku nezamestnanosti narastajú výdavky. Štát totiž musí nájsť prostriedky na vyplácanie väčšieho objemu podpôr v nezamestnanosti a ďalších sociálnych dávok.“ Martincová (2005) zdôvodňuje, že nezamestnanosť postihuje trhovú ekonomiku a pri hľadaní súvislostí je potrebné vrátiť sa k mikroekonomickým súvislostiam tohto problému – fungovaniu trhu práce. Na  ideálnom trhu, ktorý v podstate v súvislosti s trhom práce nefunguje, by cena práce – mzda – vyrovnávala ponuku práce s dopytom po nej, pretože na väčšine trhov sa ceny prispôsobujú tak, aby sa ponúkané a požadované množstvá dostali do  rovnováhy. Nezamestnanosť nikdy nie je nulová, skôr osciluje okolo prirodzenej miery nezamestnanosti, pretože sú vždy určití ľudia bez práce aj v ekonomike, ktorá prosperuje. Martincová (2005, s. 36) vysvetľuje nenulovú hodnotu prirodzenej miery nezamestnanosti „štyrmi príčinami 25

odlišnosti reálneho trhu práce od ideálneho trhu práce, ktorými sú zákony o minimálnej mzde, existencia odborov, efektívnostná mzda a hľadanie pracovného miesta. Pre všetkých „dotknutých“ nezamestnanosťou predstavuje nielen materiálny, ale aj psychologicko-existenčný problém, identita sa stáva stratou práce otáznou. Na  tomto fakte nezmení nič ani relatívne prijateľná dávka v nezamestnanosti alebo dávka v hmotnej núdzi. Dôsledky nezamestnanosti – najmä dlhodobej – sú po stránke národohospodárskej a individuálno-psychologickej katastrofálne.

1.2.4 Psychologické dôsledky nezamestnanosti Reakcie na stratu zamestnania môžu byť rôzne, niektorí autori ich dokonca prirovnávajú k strate blízkeho človeka9. Samozrejme, táto strata a reakcia na ňu je závislá od mnohých faktorov, ako je napr. podpora sociálneho okolia, miera nezamestnanosti v regióne a schopnosť nájsť si zamestnanie hneď po jej strate, ďalej je to rôzna dĺžka trvania fázy vyrovnávania sa so stratou u jednotlivca atď. Reakcia na stratu zamestnania je obsiahnutá v nasledujúcich štyroch fázach, ktorými prechádza nezamestnaný človek v kontexte s dĺžkou nezamestnanosti a inými súvisiacimi faktormi. Pre ilustráciu uvádzame a popisujeme (Obrázok 1) štádiá nezamestnanosti podľa Harrisona10 (Krausová, 1996 in kolektív autorov, 1996).



K téme psychologických aspektov nezamestnanosti pozri bližšie Schraggeová (2011) a Kozoň (1999). 10 Krausová (1996, in kolektív autorov, 1996) uvádza, že existujú isté stupne reakcií vyvolaných nezamestnanosťou a sú diferencované vzhľadom na časový horizont trvania nezamestnanosti. Eisenberg a Lazarsfeld (1938) vychádzali z cyklickej teórie (Halliday, 1935), ktorá hovorí o  základných fázach po  strate zamestnania a  autori vymedzili tento cyklus v troch fázach (optimizmus /aktívne obdobie/, pesimizmus a fatalizmus). Autorka Krausová (1996, in kolektív autorov 1996) zobrazuje stupne reakcií na stratu zamestnania podľa Eisenberga a Lazarsfelda, no oddelila fázu šoku a optimizmu (tak ako to urobil aj Harrison, 1976) a upravila ich podľa dĺžky trvania nezamestnanosti a vplyvu nezamestnanosti na duševnú stabilitu nezamestnaného. 9

26

Obrázok 1: Štádiá nezamestnanosti podľa Harrisona

DUŠEVNÁ ST ABILITA

100%

0% 0

0,25

1

Šok

2

Optimizmus

3

4

Pesimizmus

5

6

Fatalizmus

7

8

9

10

11

MESIACE

-100%

Zdroj: Krausová (1996, in kolektív autorov, 1996) Prvou fázou, ktorou človek pri strate zamestnania prechádza je šok, ktorý prichádza náhle po prepustení zo zamestnania. Nezamestnaný odmieta tento fakt, prežíva obavu z budúcnosti a je duševne nevyrovnaný. Táto fáza zvyčajne trvá asi štyri dni a je sprevádzaná prudkým poklesom duševnej stability. Po  fáze šoku prichádza optimizmus, ktorý trvá približne tri mesiace a v tejto fáze je duševná stabilita veľmi dobrá a človek je vyrovnaný so stavom, v  ktorom sa nachádza. Nezamestnaný verí, že si rýchlo nájde prácu a aktívne si aj sám začne prácu hľadať. Ak nasledujú neúspechy, postupne sa pridávajú finančné, rodinné a psychické problémy, strata sebadôvery, pocit zbytočnosti, ktoré sa prejavujú vo vzťahoch s inými ľuďmi z blízkeho okolia, ale aj na prijímacích pohovoroch do zamestnania. Pribúdajú odmietnutia zo strany zamestnávateľa, pribúdajú úzkosti, človek stráca pocit pohody, vnútornej rovnováhy a narastá pesimizmus. Vo fáze pesimizmu klesá aktivita nezamestnaného pri hľadaní nového miesta, ešte viac sa prehlbujú finančné, psychické problémy, vynárajú sa depresie, sebaľútosť. Táto fáza je fáza medzníka, ktorý je daný pocitom závažnosti problému. Nezamestnaný si začne uvedomovať, že je oveľa viac a trvalejším spôsobom ohrozený ako na začiatku a postupne si zvyká na nižší sociálny status. Fáza pesimizmu trvá približne štyri až šesť mesiacov po strate zamestnania. 27

V  poslednej fáze fatalizmu nezamestnaný rezignuje, prestane si hľadať prácu, nadobúda dojem, že jeho situácia nie je výsledkom osobnej nedostatočnosti, ale vinou okolností, na  ktoré nemá vplyv. V  tejto fáze je nezamestnaný pasívny, pretože sa domnieva, že to už nemá žiadny zmysel. Výrazne intelektuálne upadá, prijme sociálnu rolu nezamestnaného a v najhoršom prípade môže nastať celková demoralizácia a rozklad osobnosti. Uvádzané fázy a  obdobia sa nedajú unifikovať na  všetkých ľudí, ktorí prišli o zamestnanie. Je potrebné prihliadať na diferencovanosť nezamestnaných ľudí ako sociálnych klientov a ich možnosti a potreby. Ak sa pozrieme na Harrisonov graf môžeme vidieť, kde má miesto práve sociálna práca a v ktorých fázach by bolo vhodné „podchytiť“ klienta, aby sa vôbec alebo čo najneskôr dostal do poslednej fázy – fatalizmu. Nedá sa presne vymedziť dĺžka trvania tej ktorej fázy, dôležité je, aby sociálny pracovník, resp. sociálny poradca včasne intervenoval a  bol efektívnym sprievodcom klienta v spolupráci s ďalšími odborníkmi (psychológom) počas jeho prechádzania jednotlivými fázami svojej nezamestnanosti v kontexte vplyvu nezamestnanosti na jeho duševnú stabilitu. Owen a Watson (1995, in Vágnerová, 1999) považujú duševné zdravie a nezamestnanosť za obojstranný vzťah. Strata zamestnania totiž zhoršuje psychickú pohodu, niekedy dokonca narušuje duševné zdravie a platí to aj naopak, ak sa prejavujú u človeka psychické problémy, môžu byť vo vzťahu k profesii rizikovým faktorom, pretože ľudia s duševným ochorením strácajú prácu ľahšie, resp. majú sťažený prístup k nej. Vágnerová (1999) uvádza, že všeobecne platí, že čím nezamestnanosť dlhšie trvá, tým väčšie sú psychické zmeny, ktoré sú jej dôsledkom. Nezamestnaný človek svoju situáciu hodnotí, prežíva a reaguje na ňu. V súhrne uvádzame charakteristické zmeny, ku ktorým v jednotlivých oblastiach psychiky dochádza: 1. Zmeny kognitívnych a afektívnych procesov sa prejavujú rozumovými reakciami (ktoré zahŕňajú hodnotenie súčasného stavu, hľadanie jeho príčin a prijateľného riešenia, môžu však byť obrannou reakciou a  subjektívne hodnotené), negatívnym sebahodnotením (znížené sebavedomie a  sebaúcta, niekedy pocity menejcennosti), citovým prežívaním (pocity nezamestnaného môžu byť impulzom k riešeniu 28

alebo k obranným reakciám), depresiami, psychickým napätím, úzkosťami a strachom. 2. Zmeny v  uspokojovaní potrieb (mení sa motivácia, pretože mnohé potreby nemôžu byť uspokojované vo zvyčajnej miere a  spôsobe), keď je frustrovaná potreba stimulácie (nezamestnanému chýbajú podnety, má zmenený životný program, stratil životný stereotyp, nuda môže byť pre neho záťažou atď.), narušením denného režimu (strata istoty, ktorá ho dezorientuje), potreba aktivity (človek, ktorý nemá povinnosti postupne môže upadať do nečinnosti a apatie), potreba zmysluplného učenia a  stagnácia osobnosti (nezamestnaný človek svoje schopnosti a  vedomosti, ktoré nepoužíva stráca a  postupne taktiež vyhasínajú pracovné zručnosti) a  frustrovaná je aj potreba citovej istoty a bezpečia, sťažené uspokojovanie potreby sebarealizácie a ovplyvnená je aj potreba otvorenej budúcnosti, nádeje. 3. Zmeny v správaní sa u nezamestnaného sa u nezamestnaného jednoznačne prejavia, pretože sa začne správať inak ako keď bol zamestnaný. Zmenila sa jeho motivácia, vôľa, nemá zreteľné ciele. Tento stav ho môže viesť k mobilizácii alebo na strane druhej k „úpadku“. Rozoznávame dva prístupy k nezamestnanosti v kontexte zmien v správaní: • syndróm naučenej bezmocnosti – tento syndróm majú ľudia, ktorí sa stali apatickými a berú nezamestnanosť ako osud, s ktorým sa už nič nedá urobiť a najčastejšia sa táto reakcia prejavuje u ľudí s nízkym vzdelaním a u ľudí, ktorí mali množstvo nepriaznivých skúseností, • pocit záťaže môže aktivizovať – nezamestnaný začne byť silne motivovaný, chce dokázať sebe a okoliu, že si prácu nájde. Je motivovaný k zlepšeniu svojej situácie a s vervou sa aj do hľadania práce pustí. Mareš (1994, in Vágnerová, 1999) rozlišuje tri základné typy stratégií, ktoré sú reakciou na nezamestnanosť a prístupom k riešeniu tejto situácie: 1. Stratégia zameraná na  problém – hľadanie zamestnania je aktívnou obranou. Túto stratégiu volia najmä ľudia, ktorí sa nevzdávajú, 29

neznesú pocit zlyhania, neužitočnosti a  závislosti na  spoločnosti. Majú vysokú motiváciu pracovať, práca je pre nich veľkou hodnotou a potvrdením samostatnosti. 2. Stratégia zameraná na zvládnutie aktuálnych problémov – riešenie tejto stratégie spočíva v adaptácii na nízky, resp. nižší príjem. Prejaviť sa môže prijatím a akceptovaním akejkoľvek práce, ako riešenie uprednostňujú kompromis pred upadnutím do horšieho stavu nezamestnanosti. 3. Stratégia zameraná na zmenu pocitov a sebahodnotenia – často sa jedná o situačné riešenie popretím problému, o únik z lepšie situovanej a zamestnanej skupiny ľudí k ľuďom kde nezamestnanosť človeka „nedegraduje“, alebo prijatím roly, ktorá funguje ako náhradné riešenie (predčasný dôchodok, rodičovská dovolenka). Pre niekoho to môže byť stratégia úniku od problému k alkoholu, drogám a iným omamným látkam. Ľudia, ktorí volia túto stratégiu väčšinou nedokážu, no často ani nechcú riešiť svoj problém vlastnými silami a sú pasívni.

1.2.5 Zdravotné riziká nezamestnanosti Strata zamestnania pôsobí na  človeka ako existenciálny stres, ktorý sa neprejaví len v oblasti psychiky, ale vyskytujú sa aj somatické reakcie na túto negatívnu životnú skúsenosť. Môžeme si ich nazvať aj tzv. psychosomatickými. Pokiaľ nemá nezamestnaný pozitívne vyhliadky do budúcnosti, zdravotné riziká sa môžu prehlbovať a zdravotný stav nezamestnaného sa môže zhoršiť. Bežnými problémami, ktoré sa po zdravotnej stránke vyskytujú sú bolesti hlavy, zažívacie problémy, zvýšený krvný tlak. (Vágnerová, 1999). Mnoho odborníkov spracovávalo a  interpretovalo výskumy v  oblasti dopadu nezamestnanosti, a  najmä dlhodobej nezamestnanosti na  zdravie a zdravotný stav človeka, ktoré označili za alarmujúce. Mareš (2002a) vníma problém vzťahu medzi nezamestnanosťou a fyzickým zdravím v spoločnom menovateli, a tým je stres, ktorý atakuje imunitný systém a kardiovaskulárny systém človeka. K stresu, ktorým je nezamestnanosť človeka sprevádzaná, má veľký vplyv aj mnoho ďalších zosilňujúcich faktorov, ktoré vplývajú na fyzické zdravie ako sú fajčenie, holdovanie alkoholu, liekom a drogám. 30

Kasl (1975, in Mareš, 2002a) spojenie medzi nezamestnanosťou a zdravím prostredníctvom stresu dopĺňa tým, že stresové reakcie doprevádzané zdraviu nepriaznivým správaním sú spojovacím mostom medzi nezamestnanosťou a kardiovaskulárnymi ochoreniami. Brennerovi (1971, in Mareš, 2002a, s. 84) napríklad v jeho výskumoch nevychádzalo toto spojenie jednoznačne. Vrchol ich výskytu za vrcholom nezamestnanosti pravidelne zaostával, čo môže mať podľa neho dve vysvetlenia, resp. interpretácie: „buď je výskyt týchto problémov väčší v  dobe ekonomickej konjunktúry, alebo zaostáva dozvuk ekonomických problémov, kedy toto ochorenie potrebuje určitý čas k tomu, aby sa rozvinulo. Nezamestnanosť by z tohto hľadiska mala nielen priamy vplyv na stav zdravia populácie (ako v prípade psychického zdravia), ale javil by sa aj ako impulz vzniku dlhotrvajúcich procesov vedúcich k chronickým zdravotným problémom.“ Všeobecne je možné konštatovať, že nezamestnanosť: • môže viesť k riskantnejšiemu zdravotnému stavu, • masová alebo hromadná nezamestnanosť vedie k výraznému zhoršeniu zdravotného stavu nezamestnaných a má následky aj na zamestnaných a zdravé fungovanie spoločnosti.

1.3 Hlavní vývojové trendy Vysvětlit příčiny rozdílů ve vývoji nezaměstnanosti (a celého trhu práce) v ČR a SR by znamenalo podniknout historický exkurz do vývoje společností v obou zemích ještě daleko před jejich rozdělení na počátku 90. let. Ten byl již popsán v řadě srovnávacích analýz (Machonin, Tuček a kol., 1996, Večerník, 1998 ad.) a netřeba jej proto opakovat. Zaměříme se jen na ty vlivy, jejichž dopady nacházíme i dnes, tj. po 20 letech samostatného vývoje obou zemí. Rozdíly ve  struktuře  zaměstnanosti podle základních hospodářských sektorů jsou mezi oběma zeměmi poměrně malé11. V zemědělství pracuje stejný podíl obyvatel v ČR (3,1 %) i v SR (3,2 %). Jen mírně větší je podíl Všechna data jsou převzata z Výběrových šetření pracovních sil (dále jen „VŠPS“), resp. Výberového zišťovania pracovných síl (dále jen „VZPS“) 1. čtvrtletí 2013.

11

31

zaměstnanosti v  průmyslu v  ČR (37,4 %) než v  SR (36,6 %), který je dán zejména vyšším podílem pracujících ve  zpracovatelském průmyslu v  ČR (26 %) než v SR (23,7 %). Naproti tomu je mírně větší podíl zaměstnanosti ve službách v SR (60,2 %) než v ČR (59,5 %). Z hlediska odvětvové struktury je bezesporu zajímavý fakt, že pro obě země je dominantní role automobilového průmyslu jako hlavního tahouna exportně orientovaných ekonomik (v  přepočtu na  počet obyvatel je SR na  prvním a  ČR na  druhém místě ve  výrobě automobilů na  světě). To je sice z hlediska inovačního potenciálu určitá výhoda, na druhé straně činí tím obě ekonomiky zranitelnější v dobách stagnace a tím i poklesu prodeje aut. Nutno také poznamenat, že SR vykazuje od roku 2007 (s výjimkou roku 2009) vyšší růst reálného HDP než ČR. Také ve vzdělanostní struktuře obou zemí již zdaleka nejsou takové rozdíly, jaké byly nacházeny v minulosti, třebaže její dědictví je, zejména u starších generací, ještě patrné (viz Tabulka 1). Ve SR je tak na jedné straně stále ještě vyšší podíl pracujících, kteří mají pouze základní vzdělání, je zde ovšem také již vyšší podíl těch, kteří mají úplné střední vzdělání s maturitou. Naopak v ČR má více lidí střední vzdělání bez maturity (tj. vyučení) a také vysokoškolské vzdělání. Tabulka 1: Vzdělanostní struktura ČR a SR, populace 15+ (%) Vzdělání

ČR

SR

Celkem

Muži

Ženy

Celkem

Muži

Ženy

Základní

15,3

11,7

19,0

18,8

14,7

22,7

Střední bez maturity

34,4

41,1

28,0

29,0

35,7

22,7

Střední s maturitou

33,8

30,3

37,1

37,3

35,4

39,1

Vysokoškolské

16,9

16,9

15,9

14,9

14,2

15,5

Celkem

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

100,0

Pramen: VŠPS, 1. čtvrtletí 2013, ČSÚ VZPS, 1. štvrťrok 2013, SÚ SR

32

Obě země se poněkud odlišují v podílu těch, kteří se vydali na dráhu soukromého podnikání. Jejich podíl je vyšší v ČR (17,8 %) než ve SR (15,6 %). V ČR je vyšší zejména podíl těch, kteří podnikají bez zaměstnanců (14,5 % oproti 12,5 % ve SR). Také v tomto případě lze patrně uvažovat o vlivu určité tradice, která se může promítat v odlišných mírách zaměstnanosti, resp. nezaměstnanosti. Z  pohledu profesní struktury je ovšem podíl pracovníků v  dělnických profesích (ISCO 08 kategorie 7 + 8) ve SR poněkud vyšší (32,3 %) než v ČR (30,3 %). Současně je zde (ve SR) více lidí zaměstnáno v kategorii pomocných a nekvalifikovaných pracovníků (8 % oproti 5 % v ČR). Lze to interpretovat tak, že ve SR patrně pracuje v kvalifikovaných profesích (pro které je většinou typické střední vzdělání bez maturity, tj. vyučení) více absolventů středních škol s maturitou. Při srovnávání podmínek zaměstnanosti nelze, zejména ve SR, pominout problém Romské populace. Bohužel ani v jedné zemi nejsou v důsledku pochybného výkladu tzv. lidskoprávní agendy k dispozici relevantní data, která by mohla kvantifikovat vliv této části populace na celkovou míru zaměstnanosti, resp. nezaměstnanosti. Jisté je, že ve SR je podíl Rómů výrazně vyšší než v ČR a stejně jisté je, že v obou zemích jde o skupinu s nejnižší úrovní vzdělání, vysokou závislostí na sociálních dávkách, nejnižší mírou zaměstnanosti a nejvyšší mírou nezaměstnanosti, včetně dlouhodobé. Lze ovšem jen spekulovat o tom, v jaké míře se tato negativa promítají v celkové míře zaměstnanosti, resp. nezaměstnanosti. Ponecháme-li stranou (bohužel jen spekulativní) vliv Rómské populace na celkovou podobu zaměstnanosti, nevyplývá z uvedeného srovnání žádný rozhodující faktor, který by vysvětloval rozdíly v míře zaměstnanosti a nezaměstnanosti v  obou republikách. Přitom, jak ukazují následující grafy, jsou tyto rozdíly více než výrazné. Začneme porovnáním míry zaměstnanosti v  obou zemích, vyjadřující podíl zaměstnaných k populaci v daném věku, tj. v našem případě 15 – 64 let (Graf 1).

33

Graf 1: Míra zaměstnanosti v ČR, SR a EU27, populace 15-64 let 68 66 64 62 60 58 56 54 52

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

ČR SR EU27 ÈR SR EU27

Pramen: EUROSTAT, http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/statis­ tics/search_database Rozdíly mezi oběma zeměmi jsou jasně patrné – míra zaměstnanosti v  ČR je výrazně vyšší oproti SR, je ale vyšší i  ve  srovnání s  průměrem EU27. Znamená to, že z  dané populace jsou v  ČR zaměstnány téměř dvě třetiny lidí, zatímco ve SR to je necelých 60 % (v roce 2012). Zbývající podíl je tvořen třemi skupinami – těmi, kteří se na svoji ekonomickou aktivitu teprve připravují (žáci, studenti), dále těmi, kteří ji již mají za  sebou (důchodci) a pak těmi, kteří z různých důvodů nepracují – mezi nimi tvoří významnou část nezaměstnaní (ale patří sem i ti, kteří pracovat nechtějí či nemohou, jako jsou ženy v domácnosti či dlouhodobě nemocní ad.). Těch tedy je v ČR třetina, zatímco ve SR zhruba 40 %. O  vlivu velikosti podílu nezaměstnaných na  nižší míře zaměstnanosti ve SR přesvědčivě vypovídá následující graf.

34

Graf 2: Míra nezaměstnanosti v ČR, SR a EU27, populace 15-74 let 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

ČR SR EU27 ÈR SR EU27

Pramen: EUROSTAT, http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/statis­ tics/search_database Hodnoty ukazují, že po celé sledované období, s výjimkou hospodářské konjunktury v roce 2008, byla míra nezaměstnanosti ve SR oproti ČR zhruba dvojnásobná. Zatímco ve srovnání s EU27 je v ČR dlouhodobě tato míry nižší (opět s uvedenou výjimkou), ve SR je tomu naopak a tato míra je zde stabilně na výrazně vyšší úrovni. Oba uvedené grafy naznačují ještě další, velmi významný fakt, kterým je citlivost trhů práce v obou zemích na vývoj ekonomiky. Zmíněná hospodářská konjunktura vrcholící v roce 2008 znamenala pochopitelně zvýšení míry zaměstnanosti a naopak snížení míry nezaměstnanosti. Zajímavé jsou rozdíly v hloubce těchto pohybů. V ČR se míra zaměstnanosti dostala v roce 2008 na hodnotu 66,6 %, která se sice v následujících letech poněkud snížila (o 1,6 %), ale opět jí bylo dosaženo již v roce 2012. Naproti tomu ve SR sice dosáhla v roce 2008 podobné úrovně (65,8 %), nicméně této úrovně již v dalších (ani v předchozích) letech již dosaženo nebylo.

35

Podobně tomu je ve vývoji míry nezaměstnanosti. Ve SR se sice v roce 2008 dostala dokonce pod 10 %, ale poté rostla až na současných 14 %. Naproti tomu v ČR žádný takový vývoj neregistrujeme, míra nezaměstnanosti dlouhodobě osciluje kolem hodnoty 7 % s tím, že nejnižší hodnoty dosáhla již v roce 2007 (5,3). Znamená to, že slovenský trh práce je evidentně podstatně citlivější na vývoj ekonomiky, dovede sice rychle zmobilizovat pracovní sílu v  dobách příznivých, leč stejně rychle ji z  trhu práce vyřazuje v dobách recese. Ve všech zemích EU platí, že nejvíce jsou nezaměstnaností ohroženy nejmladší věkové skupiny a tento trend nalézáme také v ČR i v SR. Opět se také potvrzuje, že situace je ve SR v tomto směru horší než v ČR. Graf 3: Míra nezaměstnanosti věkové skupiny 15 – 24 let v ČR, SR a EU27 40 35 30 25 20 15 10 5 0 2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

ČR SR SR EU27 ÈR EU27

Pramen: EUROSTAT, http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/statis­ tics/search_database Míra nezaměstnanosti nedosahuje sice v  tomto případě ve  SR dvojnásobku úrovně v ČR, jako tomu je v případě celé populace, nicméně více než třetina mladých lidí bez zaměstnání ve SR oproti pětině v ČR je i tak velký rozdíl. Také v tomto případě přitom platí, že výkyvy podle situace v ekonomice jsou ve SR hlubší, tj. mladých lidí se zde pokles výkonnosti ekonomiky dotýká více než v ČR. 36

Bližší pohled na proběh nezaměstnanosti v obou zemích ukazuje srovnání její míry podle věku a pohlaví (Graf 4). Tvar křivek se příliš neliší, nejvyšší hodnota je na začátku profesní dráhy, nejnižší na jejím konci. Relativně nízké hodnoty jsou dosahovány u mužů zhruba po 30. roku věku, u žen se tato hranice posouvá o 10 let později. K mírnému nárůstu míry nezaměstnanosti dochází, zejména u mužů, v předdůchodovém věku. Graf 4: Míra nezaměstnanosti podle věku a pohlaví v ČR a SR za rok 2012 35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0

20-24

25-29

30-34

mužiÈR ČR Muži

35-39

ženyÈR ČR Ženy

40-44

45-49

mužiSRSR Muži

50-54

55-59

60-64

ženySR SR Ženy

Pramen: SR: Štatistický úrad SR, Databáza časových radov SLOVSTAT ČR: ČSÚ, Veřejná databáze Dalším významným indikátorem, který je třeba v této souvislosti zmínit, jsou regionální rozdíly v míře registrované nezaměstnanosti v ČR a SR. V ČR se na prvních místech dlouhodobě objevují okresy Bruntál a Most, ve kterých se pohybovala míra nezaměstnanosti v roce 2012 v průměru kolem 16 %. Na  opačném pólu je stejně stabilně Praha, Praha-západ a  Praha-východ s  hodnotami mezi 3 – 4 %. Rozdíl mezi prvními a  posledními v tomto pořadí dosahuje zhruba čtyř až pětinásobku.

37

38

Pramen: MPSV ČR

Obrázek 2: Míra nezaměstnanosti v okresech a krajích ČR k 31.12.2012

39

Zdroj: Nezamestnanosť – mesačné štatistiky Ústredia PSVR

Obrázek 3: Mapa evidovanej nezamestnanosti v okresoch SR k 31.12.2012

Ve SR byla ke konci roku 2012 nejvyšší míra nezaměstnanosti v okrese Rimavská Sobota (35,6 %), a Revúca (32,6 %), naopak nejnižší byla v Bratislavě (5,7 %). Rozdíl je v tomto případě více než šestinásobný. Třebaže tyto rozdíly mohou být ovlivněny tím, že slovenské okresy jsou menší než v ČR (na poloviční počet obyvatel má SR zhruba stejný počet okresů, jako ČR) a že se v nich tedy změny na trhu práce promítají výrazněji, jsou tak výrazné regionální rozdíly bezpochyby alarmující. Je třeba poznamenat (ovšem opět pouze na úrovni pouhé spekulace), že významnou roli v okresech na čele pořadí podle výše míry nezaměstnanosti ve SR i v ČR hraje (či může hrát) vysoký podíl Rómské populace. Samotná nezaměstnanost není ještě nic závažného, pokud se pohybuje v krátkodobých horizontech. Jakmile ovšem přesáhne dobu šesti a zejména pak dvanácti měsíců, stává se problémem, který se s pokračující délkou stále více prohlubuje. Je také stále obtížněji řešitelná, neboť jejím průvodním jevem je posilování ne-pracovního způsobu života a všeho, co s tím souvisí. Zaměříme-li se pro přehlednost jen na nezaměstnanost delší jednoho roku, dojdeme patrně k nejvýraznějším rozdílům mezi oběma srovnávanými zeměmi. Graf 5: Podíl dlouhodobě nezaměstnaných (nad 12 měsíců) v % ze všech ne zaměstnaných v ČR, SR a EU27 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

ČR SR EU27 ÈR SR EU27

Pramen: EUROSTAT, http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/statis­tics/search_database 40

Z  grafu je patrná výrazná podobnost křivky vývoje dlouhodobé nezaměstnanosti v obou zemích, ovšem s tím, že v ČR je podíl dlouhodobě nezaměstnaných zhruba o 20 – 25 % nižší. Ve SR se v posledních letech pohybuje mezi 65 – 70 % ze všech nezaměstnaných, v ČR mezi 40 – 45 %.

Závěr Nezaměstnanost je bezesporu vážným problémem současných společností, přinášející, vedle ekonomických, také vážné sociální důsledky. Nejde přitom jen o „tradiční“ doprovodné rysy, které nezaměstnanost produkuje dlouhodobě a které jsou dostatečně přesvědčivě popsány v odborné, ale i krásné literatuře, jako je ekonomický, kulturní či morální úpadek. Současná nezaměstnanost produkuje i některá z tzv. nových sociálních rizik, jako je růst nezaměstnanosti nejen lidí bez vzdělání, ale i se vzděláním či zvyšování tlaku na flexibilitu pracovní síly, aniž by tato flexibilita výrazněji omezovala její rizika (Keller, 2011). Současná nezaměstnanost je ale také výrazně diferencovaným jevem, v jehož rámci je třeba odlišovat krátkodobou, převážně frikční nezaměstnanost, která s sebou zpravidla větší problémy nepřináší, od nezaměstnanosti dlouhodobé, která naopak v sobě kumuluje problémy nejvážnější. V této kapitole jsme ukázali, jaké důsledky může mít nezaměstnanost, zejména právě ve své dlouhodobé podobě. Na statistických datech jsme ukázali, jak se nezaměstnanost v uplynulých letech vyvíjela a které sociální a věkové skupiny nejvíce ohrožuje. Zatímco její důsledky mají většinou univerzální platnost, výskyt nezaměstnanosti má v České a Slovenské republice odlišný průběh. Slovensko je již od rozdělení společného státu v roce 1993 podstatně více postiženo vysokou mírou nezaměstnanosti. V dalších kapitolách ukážeme, jaké jsou její zdroje a jakými nástroji se Slovensko, ale i Česká republika, pokouší řešit nejen její dopady, ale zejména příčiny.

41

2 Regionální trhy práce

Pro analýzu problémů s nezaměstnaností byly zvoleny regiony, které jak v České, tak ve Slovenské republice, drží neslavný primát v její výši. Ústecký kraj a region Gemeru12 jsou dlouhodobě na čele pořadí regionů ve výši nezaměstnanosti v obou zemích. Potýkají se přitom nejen s dědictvím minulosti ještě z dob společného státu, ale významnou úlohu ve zdrojích současného nepříznivého stavu hraje i minulost nepříliš vzdálená – vývoj hospodářské a sociální struktury od počátku 90. let, restrukturalizace ekonomiky v obou regionech, hospodářský vzestup v polovině uplynulého desetiletí a následný rychlý propad do krize na jeho konci, jejíž důsledky trvají dodnes. Analýza obou regionů je z  důvodu přehlednosti zpracována odděleně, nicméně je zřejmé, že oba si jsou v mnoha aspektech podobné. Právě tato podobnost následně předurčuje i možnosti, jak nastíněné problémy řešit či alespoň jak vytvořit pro jejich řešení podmínky.

2.1 Ústecký kraj Těžko bychom v České republice našli region, kde byl trh práce ovlivněn více svým historickým vývojem, než je ten Ústecký. Odsun Němců V  prípade Slovenska sme siahli po  špecifickom regióne, ktorý na  súčasnej mape územno-správneho členenia neexistuje. Dôvodom tohto rozhodnutia bola predovšetkým skutočnosť, že závažnosť problému nezamestnanosti je lepšie identifikovateľná skôr na  nižšej regionálnej úrovni, než sú súčasné kraje resp. Vyššie územné celky (VÚC), a  to na  úrovni okresov. Na  druhej strane pri redukcii analýzy nezamestnanosti na úroveň okresu strácame širší regionálny kontext, ktorý má ale aj zložitejšie súvislosti (tradičná ekonomická a sociálna štruktúra a pod.). Preto sme sa pri našej analýze rozhodli sústrediť pozornosť na región vymedzený skôr prirodzenými historickými hranicami, ktorý je zároveň relatívne homogénny z hľadiska socio-ekonomických charakteristík. Príznačný pre tento región je relatívne zložitý komplex sociálnych problémov dlhodobého charakteru vrátane nezamestnanosti, pričom ani rozdelenie tohto regiónu medzi 2 územnosprávne celky (VÚC) nateraz neprinieslo úspešnejšie riešenia týchto problémov.

12

42

znamenal nejen drastické vylidnění území, ale také zásadní změnu charakteru ekonomiky. Převážně lehký průmysl (textilní a  sklářský) a  ovšem již od konce 19. století rychle se rozvíjející chemický průmysl, který zde dlouhá desetiletí převládal, poskytoval relativní dostatek pracovních míst obyvatelstvu s odpovídající kvalifikací. Po  odsunu a  postupném znovuosídlování byla tato průmyslová struktura doplňována a posléze nahrazována průmyslem těžkým, v němž dominantní roli hrála těžba uhlí a  na  ni navazující energetika. Ta ale vyžadovala převážně jen nízkou kvalifikaci pracovních sil, zato jich potřebovala hodně. Důsledkem byl tlak na zvyšování náboru na tato pracovní místa ze všech koutů tehdejšího Československa. Kvalifikační struktura pracovní síly se v důsledku této imigrace měnila jen velmi pomalu a celý region (který ovšem prošel v druhém polovině 20. století několika proměnami své velikosti) začal za ostatními částmi republiky svojí vzdělanostní a kvalifikační úrovní zaostávat. 2.1.1 Vzdělanostní struktura Dopady uvedeného vývoje se začaly projevovat s nástupem tržního hospodářství začátkem 90. let. Jak ukazuje Graf 6, ukazující rozdíly ve vzdělanostní úrovni obyvatel Ústeckého kraje ve  srovnání s  celorepublikovými údaji podle výsledků sčítání lidu, vzdálenost mezi oběma srovnávanými celky se dlouhodobě prohlubuje. Jestliže v roce 1970 bylo v tehdejším Severočeském kraji13 jen o 2,1 % více lidí se základním vzděláním, v roce 2011 to bylo v nynějším Ústeckém kraji již 4,5 %. Na druhé straně jestliže v roce 1970 bylo celé České republice jen o 1,4 % více lidí s vysokoškolským vzděláním, v roce 2011 již o 5 % více než v Ústeckém kraji.

Ten zahrnoval oproti současnému uspořádání ještě okresy Česká Lípa, Jablonec nad Nisou a Liberec. To sice mohlo do určité míry uvedené podíly ovlivnit, leč patrně nikoliv základní trend.

13

43

Graf 6: Vzdělání obyvatelstva 15-ti (14-ti) letého a  staršího podle výsledků sčítání lidu 60 50 40 30 20

Základní vzdělání vzd� lání Základní

StYední vzd� lání s smaturitou Střední vzdělání maturitou

2011

2001

1991

1980

1970

2011

2001

1991

1980

1970

2011

2001

1991

1980

0

1970

10

Vysokoakolskévzdělání vzd� lání Vysokoškolské

�ČR UK R UK

Pramen: Sčítání lidu, bytů a domů 1970, 1980, 1991, 2001, 2011, ČSÚ Poznámka: Zbývající podíly tvoří lidé se středním vzděláním bez maturity Tento historický exkurz byl nezbytný pro vymezení základního rámce, ve kterém probíhalo utváření trhu práce v Ústeckém kraji. Ve struktuře zdejší pracovní síly je stále ještě zhruba čtvrtina lidí bez vzdělání, což samo o sobě zakládá dost vážný problém v jejich uplatnění na trhu práce. Na opačném pólu vzdělanostní struktury se sice podíl lidí s vysokoškolským vzděláním zvyšuje (v roce 2011 činil 7,6 %), toto tempo je ale pomalejší než v celé republice (12,5 %). Zatímco se od roku 2001 zvýšil jejich podíl v celé republice o 3,6 %, v Ústeckém kraji jen o 2,2 %. Vyšší podíl lidí s nižším vzděláním by sám o sobě nebyl až tak velkým problémem za  situace dostatečné nabídky příslušných pracovních míst. Problém je v tom, že podíl prací s nejnižší úrovní složitosti práce se dlouhodobě snižuje, přičemž tempo tohoto snižování je rychlejší než je úbytek pracovní sil s nízkou kvalifikací14. Vzniká tak přebytek této pracovní síly, pro který se jen velmi obtížně hledá na trhu práce uplatnění.

Blíže viz Kuchař (2007).

14

44

2.1.2 Zaměstnanost Pro trh práce má značný význam stabilita pracovní síly, jinými slovy to, zda je pracovní síla v daném prostoru dlouhodobě usazena a představuje tedy relativně stabilní potenciál pro vytváření pracovních míst s dlouhodobější perspektivou, nebo zda je více pohyblivá, migrující. V  takovém případě ji lze využít spíše pro pracovní místa přechodná, krátkodobá. Pohled na  Graf 7, ukazující míru ekonomické aktivity v  Ústeckém kraji ve srovnání s celou republikou naznačuje poměrně značnou mobilitu pracovní síly. Graf 7: Míra ekonomické aktivity, tj. podíl pracovní síly (zaměstnané a  nezaměstnané) na počtu všech osob starších 15 let (%) 64,0 63,0 62,0 61,0 60,0 59,0 58,0 57,0

20 11 20 12

10

09

20

08

20

07

20

06

20

05

20

04

20

03

20

02

20

01

20

00

20

99

20

98

19

97

19

96

19

95

19

94

19

19

19

93

56,0

ČR UK ÈR UK

Pramen: Trh práce v ČR 1993-2012, ČSÚ 2013 Zatímco v České republice měla tato míra až do roku 2011 stabilně klesající trend, podmíněný zejména stárnutím populace a vstupem většího počtu lidí do terciálního vzdělávání, její vývoj v Ústeckém kraji je plný výkyvů a zvratů. Po dlouhém období, kdy se zde tato míra pohybovala nad celostátní úrovní, došlo zejména v letech 2001 – 2007 nejprve k výraznému růstu, aby na konci období došlo ke stejně strmému poklesu. Fázi prvního poklesu 45

lze patrně vysvětlit větším počtem předčasných odchodů do důchodu, který volili zejména lidé s nízkými příjmy (a tedy vyšším náhradovým poměrem mezi mzdou a výší očekávaného důchodu) v reakci na ztrátu zaměstnání. Poté ovšem následoval nárůst aktivity, vyvolaný částečně přistěhováním většího počtu pracovních sil jako odezvy na zprovoznění některých průmyslových zón (zejm. Triangle). V roce 2007 ovšem následoval opět prudký pokles pod celostátní úroveň, na které se nyní udržuje. Přitom v roce 2012 se rozdíl v této míře mezi Ústeckým krajem a celou ČR ještě více zvětšil. Zda je to důsledkem zvýšení podílu dlouhodobě nezaměstnaných nebo demografickým vývojem, nelze zatím spolehlivě říci. V současné době je míra ekonomické aktivity v Ústeckém kraji nejnižší z celé ČR. Přitom právě v roce 2007 zaznamenal kraj dosud nejvyšší příliv obyvatel přistěhováním, a  sice 16,5 tisíc osob. Odstěhovalo se 9,5 tisíc, tj. míra imigrace (tj. podíl přistěhování a  odstěhování) činila 1,73, zatímco rok předtím byla záporná a  dosáhla hodnoty 0,99 (tj. více lidí se odstěhovalo než přistěhovalo). Celkový přírůstek, tj. včetně nově narozených, činil 7.915 osob, zatímco v roce 2006 pouze 92 a v roce 2011 je dokonce záporný (s úbytkem 422 osob). Pouze v podobě hypotézy lze vysvětlit zmíněný nárůst ekonomické aktivity reakcí mobilní pracovní síly na  ekonomickou konjunkturu, která vrcholila v letech 2007-8, aby posléze byla vystřídána recesí a opětným poklesem ekonomické aktivity. Průběh ekonomických cyklů se přirozeně promítá v míře zaměstnanosti a nezaměstnanosti. Graf 8 ukazuje opět situaci v Ústeckém kraji ve srovnání s Českou republikou, odděleně pro muže a ženy. V  celé republice platí, že zaměstnanost mužů je dlouhodobě zhruba o  20 % vyšší než žen. Je to dáno jednak plněním mateřských povinností žen, ale také tradičními výchovnými vzorci v rodině, kdy těžiště výchovy dětí leží zejména na ženách. Tato míra je v Ústeckém kraji u obou pohlaví dlouhodobě nižší než v  celé republice, což lze interpretovat jako efekt vyšší míry nezaměstnanosti. Je třeba si všimnout faktu, že po  roce 2004 má průběh této míry v Ústeckém kraji odlišnou podobu u mužů a žen. Zatímco u mužů (v celé ČR i v Ústeckém kraji) až do roku 2008 rostl, u žen (ovšem jen v Ústeckém kraji, nikoliv v ČR) ve stejné době klesal. Příčinu lze 46

Graf 8: Míra zaměstnanosti, tj. podíl zaměstnaných osob ve věkové skupině 15 a více let (%) 70 65 60 55 50 45 40 35 30

2003

2004

2005

mužiUK UK Muži

2006

2007

ženyUK UK Ženy

2008

2009

mužiÈR ČR Muži

2010

2011

2012

ženyÈR ČR Ženy

Pramen: Veřejná databáze ČSÚ patrně hledat v růstu pracovních příležitostí v průmyslových zónách, které ovšem byly určeny zejména mužské populaci. Méně kvalifikovaná ženská pracovní síla ani v době vyššího ekonomického růstu odpovídající nabídku pracovních příležitostí nenacházela. K opětovnému vzestupu ekonomické aktivity žen docházelo až do roku 2011, poté ovšem znovu klesla na úroveň roku 2010. I u této míry platí, že je v současné době v Ústeckém kraji nejnižší z celé ČR. Další oblastí, které je nutno věnovat pozornost, je struktura zaměstnanosti podle základních hospodářských sektorů. I zde nacházíme dosti významné odlišnosti ve vývoji v Ústeckém kraji ve srovnání s celou Českou republikou (Graf 9).

47

Graf 9: Zaměstnanost v základních sektorech národního hospodářství (%) 70,0 60,0 50,0 40,0 30,0 20,0 10,0

Průmysla astavebnictví stavebnictvíUK UK Prùmysl

Průmysla astavebnictví stavebnictvíÈR ČR Prùmysl

SlužbyÈR ČR Služby

12

11

20

10

20

09

20

07

08

20

20

06

20

05

Zemědělství Zemìdìlství UK

20

04

20

03

20

02

20

00

01

20

20

98

99

20

19

97

19

96

19

95

19

94

19

19

19

93

0,0

SlužbyUK UK Služby

Pramen: Dlouhodobý vývoj Ústeckého kraje v letech 1993 – 2012, Regionální časové řady ČSÚ Na začátku sledovaného období v roce 199315 byly rozdíly mezi Ústeckým krajem a  celou republikou velice malé. Záměrně necháme stranou zemědělství, které není pro celkovou zaměstnanost kraje významné (v roce 2011 v něm pracovalo jen 2,5 % všech zaměstnaných osob). Ústecký kraj byl na  počátku sledovaného období průmyslově velice rozvinutým regionem, v průmyslu (zejména energetickém a chemickém) a ve stavebnictví zde pracovala téměř polovina pracovních sil, zatímco v celé republice byl tento podíl poněkud nižší. Do roku 2012 se v kraji sice tento podíl snížil (na 43 %), rozdíl mezi ním a  celou ČR se ale do  současnosti ještě více prohloubil – jestliže v roce 1993 byl zhruba 4 % ve prospěch Ústeckého kraje, v roce 2011 byl již 5,5 %, poté poklesl na 4,7 % v roce 2012. Je ovšem třeba předpokládat, že za tímto poklesem je celkový růst nezaměstnanosti v Ústeckém kraji. Opačná situace je ve  vývoji zaměstnanosti ve  službách. Již v  roce 1993 v nich pracovala v celé České republice téměř polovina ekonomicky V roce 1993 začala pravidelná Výběrová šetření pracovních sil, realizovaná Českým statistickým úřadem, z nichž jsou prezentovaná data.

15

48

aktivních obyvatel, zatímco v  Ústeckém kraji to bylo 46 % (rozdíl byl 2,6 %). I zde se ale začaly služby dynamicky rozvíjet a zaměstnanost v nich se již v následujícím roce vyrovnala se zaměstnanosti v průmyslu. Od té doby jsou i v Ústeckém kraji služby dominantním zaměstnavatelem, i zde ale dochází k prohlubování odstupu od vývoje v celé ČR o 5 % v neprospěch Ústeckého kraje. Oba zmíněné rozdíly (u průmyslu i služeb) se promítají v tom, že zatímco v celé republice je rozdíl mezi zaměstnaností v průmyslu a ve službách 20 % ve prospěch služeb, v Ústeckém kraji je tento rozdíl jen poloviční (10 %). Můžeme předpokládat, že příčinou je v prvé řadě kvalifikační úroveň pracovních sil s již zmíněnou převažující nižší kvalifikací. Nižší podíl služeb současně naznačuje prostor pro zvyšování zaměstnanosti, zejména ženské pracovní síly. 2.1.3 Nezaměstnanost Vysoká nezaměstnanost16 je jedním z největší sociálních, ale i ekonomických a politických problémů Ústeckého kraje. Přitom na samém začátku 90. let tomu tak ještě nebylo, neboť na  rozdíl od  ostatních částí republiky, se zde udržovala vysoká zaměstnanost zejména v těžebním průmyslu. S prvními restrukturalizačními kroky se ovšem situace začala zásadně měnit, takže mezi lety 1993 a 1994 vzrostla obecná míra nezaměstnanosti ze 4,6 na 6,5, zatímco v celé České republice se až do roku 1998 udržovala mezi 4 a 5 % (viz Graf 10). Od  té doby kopíruje podobu míry nezaměstnanosti v  celé Nutno poznamenat, že v analýzách se používají dvě míry nezaměstnanosti: 1. Obecná míra nezaměstnanosti je podíl počtu nezaměstnaných na celkové pracovní síle, počítá se z Výběrových šetření pracovních sil. Je čtvrtletní a publikuje ji ČSÚ 2. Registrovaná míra nezaměstnanosti je podíl, kde v čitateli je počet dosažitelných neumístěných uchazečů o  zaměstnání a  ve  jmenovateli součet zaměstnaných z VŠPS, počtu pracujících cizinců podle evidence MPSV a MPO a počtu dosažitelných neumístěných uchazečů o zaměstnání. Byla měsíční a publikovalo ji MPSV ČR. Od ledna 2013 byla tato míra nahrazena novým ukazatelem s názvem Podíl nezaměstnaných osob, který vyjadřuje podíl dosažitelných uchazečů o zaměstnání ve věku 15 – 64 let ze všech obyvatel ve stejném věku. Vypovídací hodnota této míry je ovšem problematická, neboť fakticky kopíruje obecnou míru nezaměstnanosti.

16

49

republice, ovšem s tím, že je zhruba o 50-80 % vyšší a dosahuje tak nejvyšších hodnot ze všech krajů. Graf 10: Obecná míra nezaměstnanosti (%) 18,0 16,0 14,0 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0

12

11

20

10

20

09

20

08

20

07

20

06

20

05

20

04

20

03

20

02

20

01

20

00

20

99

20

98

19

97

19

96

19

95

19

94

19

19

19

93

0,0

ČR UK ÈR UK

Pramen: Trh práce v ČR 1993-2012, ČSÚ 2013 Pohled na  zmíněný graf ukazuje, že zatím nejvyšších hodnot dosáhla tato míra v roce 2000, kdy dosáhla 16 %, zatímco v roce 2011 činila jen necelých 10 %. Poté ovšem znovu vzrostla o jeden procentní bod na hodnotu 10,8 v roce 2012. Naopak nejnižší hodnoty dosáhla, vyjma začátku 90. let, v roce 2008, tedy v roce vrcholící hospodářské konjunktury. Obecná míra nezaměstnanosti dosahovala dlouhodobě zhruba o 2 procentní body nižších hodnot než míra registrované nezaměstnanosti. Bylo to dáno zejména její odlišnou konstrukcí, která vycházela ze sebezařazení se respondentů dotazovaných v rámci Výběrových šetření pracovních sil. Míra registrované nezaměstnanosti byla více publikována, neboť jednak umožňovala sledovat měsíční a sezónní kolísání, jednak byla rozhodující pro výkon aktivní politiky zaměstnanosti. Jak je zřejmé z Grafu 11, nepodléhala tak výrazným výkyvům, jako obecná míra nezaměstnanosti. V Ústeckém kraji se v posledních letech pohybovala mezi 12 – 13 %. To nic 50

nemění na faktu, že i tato míra registrované nezaměstnanosti zařazovala Ústecký kraj na první místo v celé republice. V roce 2011 dosahovala její průměrná roční hodnota 12,9 %, druhý Moravskoslezský kraj ji měl 11,3 % a třetí Olomoucký kraj 11,1 %. Naopak Praha na opačném pólu měla tuto míru 4,0 %. Jak jsme již uvedli, byla tato míra od roku 2013 zrušena a nahrazena tzv. podílem nezaměstnaných osob, jehož vypovídací hodnota je ovšem dosti sporná. Graf 11: Průměrná míra registrované nezaměstnanosti 20,0 18,0 16,0 14,0 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0 0,0

19

97

19

98

19

99

20

00

20

01

20

02

20

03

20

04

20

04

20

05

20

06

20

07

20

08

20

09

20

10

20

11

ČR UK ÈR UK

Pramen: Portál MPSV ČR, časové řady Poznámka: Výpočet do roku 2004 podle staré metodiky, od roku 2004 podle nové metodiky K  údajům o  míře nezaměstnanosti neodlučně patří také informace o počtu volných míst. Je jasné, že vývoj tohoto ukazatele má opačný průběh oproti míře registrované nezaměstnanosti. Nicméně bylo by iluzorní předpokládat, že všechny pracovní místa deklarovaná jako volná, lze obsadit lidmi, kteří jsou v dané době nezaměstnaní. Určitá část takových pracovních míst je obsazována jen velmi zřídka, neboť jejich charakter, jak z hlediska 51

vykonávané práce, tak finančního ohodnocení, je předem vylučuje ze zorného pole potenciálních uchazečů. Jsou téměř výhradně obsazována agenturními zaměstnanci, a to jak domácími, tak zahraničními. Graf 12 ukazuje počet volných pracovních míst v Ústeckém kraji, a také počet uchazečů na jedno takové volné místo. Lze z něho vyčíst několik zajímavostí. Tou první je skutečnost, že i zde byla doba, kdy většina z těch, kteří pracovat chtěli, také pracovní místo našla. Platí to, podle očekávání, zejména pro první polovinu 90. let, kdy tento poměr kolísal kolem 5 nezaměstnaných na jedno volné pracovní místo, ale také pro rok 2007 a částečně 2008, tedy pro roky hospodářské konjunktury, kdy se pohyboval mezi 7 až 10. Na druhé straně je zřejmé, že pokud je tento poměr vyšší než 30 nezaměstnaných na jedno volné pracovní místo, jako tomu bylo zejména v roce 2009 a 2012, lze práci najít jen dosti obtížně. V těchto letech také počet volných pracovních míst poprvé za celou dobu trvání České republiky klesl v Ústeckém kraji pod 2000. Graf 12: Počet volných pracovních míst a počet uchazečů na jedno volné pracovní místo 7 000

40,0

6 000

35,0 30,0

5 000

25,0

4 000

20,0

3 000

15,0

2 000

10,0 5,0

0

0,0

19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07 20 08 20 09 20 10 20 11 20 12

1 000

Početvolných volnýchpracovních pracovních míst Poèet míst

Početuchazeèù uchazečů 1 volné místo Poèet nana 1 volné místo

Pramen: Dlouhodobý vývoj Ústeckého kraje v letech 1993 – 2012, Regionální časové řady ČSÚ Již dříve jsme ukázali, jak důležitou roli při analýze zaměstnanosti hraje genderové hledisko. Musíme se jím zabývat i  z  pohledu nezaměstnanosti. 52

V celé republice platí, že ženská nezaměstnanost je vyšší než mužská. Je to dáno odlišnou nabídkou pracovních míst na trhu práce, která má zase své kořeny jednak v historickém vývoji, jednak v přirozených biologicky a sociálně podmíněných, ale i nepřirozených sociálních a ekonomických odlišnostech obou pohlaví. Ženská pozice na  trhu práce bude vždy výrazně ovlivněna rodinnými povinnostmi a z nich plynoucími limity v disponibilitě ženské pracovní síly ze strany zaměstnavatelů. Současně nelze zastírat, že značná část z nich trpí předsudky vůči zaměstnávání žen, lhostejno v  jaké fází životního cyklu se nachází či o  jakou úroveň pracovní pozice jde. Graf 13 ukazuje uvedené rozdíly na  hodnotách obecné míry nezaměstnanosti. Graf 13: Obecná míra nezaměstnanosti podle pohlaví (%) 20,0 18,0 16,0 14,0 12,0 10,0 8,0 6,0 4,0 2,0

Pramen: Trh práce v ČR 1993-2012, ČSÚ 2013 mužiUK UK Muži

ženyUK UK Ženy

mužiÈR ČR Muži

20 11 20 12

20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07 20 08 20 09 20 10

19 99 20 00

19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98

0,0

ženyÈR ČR Ženy

Míra nezaměstnanosti žen v Ústeckém kraji dosahuje nejvyšších hodnot v rámci celé České republiky. V nejkritičtějším období let 1999 – 2000 zde byla téměř pětina žen bez zaměstnání (míra registrované nezaměstnanosti ukazuje hodnoty ještě vyšší). Z grafu rovněž vyplývá možná poněkud překvapivé zjištění, týkající se zejména mužské nezaměstnanosti v  Ústeckém kraji v posledních pěti letech. Ta je totiž jednak na poměrně nízké úrovni, obdobné roku 1996, jednak se velice blíží míře nezaměstnanosti mužů v celé 53

republice. Navíc v posledních letech mírně klesá. Ženská nezaměstnanost se ovšem vyvíjí jinak – po poklesu v roce 2011, kdy se blížila hodnotě z roku 1996, následoval opětovný nárůst v roce 2012. Lze konstatovat, že je to právě ženská nezaměstnanost, které staví Ústecký kraj do polohy zmíněného „premianta“ v celostátním srovnání. Je jasné, že hlavní roli v  příčinách nezaměstnanosti hraje kvalifikační a  vzdělanostní úroveň. Abychom čtenáře příliš nezahltili tabulkami, ukážeme si její vliv tam, kde zvláště vyniká, a sice na dlouhodobé nezaměstnanosti. 2.1.4 Dlouhodobá nezaměstnanost Dlouhodobá nezaměstnanost patří mezi největší problémy, se kterými se v současné době politika zaměstnanosti potýká, a to jak v rámci kraje, tak celého státu. Jde svojí podstatou především o strukturální nezaměstnanost, tedy nesoulad mezi (nejčastěji) kvalifikační strukturou pracovních sil a požadavky trhu práce. Pokud je ovšem kvalifikační úroveň dlouhodobě nízká, vede k nezájmu investorů o danou lokalitu, neboť vyšších zisků lze docílit jen s vyšší přidanou hodnotou práce. To však s danou nízkou úrovní kvalifikace pracovních sil nelze, takže důsledkem je nízký zájem potenciálních investorů a tomu odpovídající nízká nabídka pracovních míst. Ocitáme se tak v „začarovaném kruhu“, z něhož je jen jediné východisko, a sice zvýšení kvalifikační úrovně pracovních sil. Ty pak přitáhnou pozornost investorů a jejich zájem pro tvorbu pracovních míst. Vývoj dlouhodobé nezaměstnanosti, tj. delší než jeden rok (podle výsledků Výběrových šetření pracovních sil) ukazuje Graf 14. Opět z něho lze vyčíst několik podstatných zjištění. Tím prvním je fakt, že i v Ústeckém kraji se lze v případě ekonomické konjunktury dostat na podíl zhruba 40 % dlouhodobě nezaměstnaných ze všech nezaměstnaných. V celé republice to v roce 2009 bylo sice jen 32 %, ale přece jen s ohledem na zmíněnou nižší vzdělanostní úroveň v Ústeckém kraji je to hodnota vcelku příznivá. Problémem je, že při zhoršení ekonomické situace se zmíněný podíl opět rychle zvedů až k úrovni zhruba 57 % v roce 2012. To ukazuje, jak je tento segment pracovní síly celkem snadno zranitelný výkyvy ekonomických cyklů. 54

Graf 14: Dlouhodobá nezaměstnanost (déle než 1 rok) podle pohlaví (%) 80,0 70,0 60,0 50,0 40,0 30,0 20,0

12

11

20

10

09

20

20

07

08

20

20

06

mužiÈR ČR Muži

20

05

20

04

20

03

20

02

ženy UK UK Ženy

20

00

01

20

20

99

20

98

mužiUK UK Muži

19

97

19

96

19

95

19

94

19

19

19

93

10,0

ženy ÈR ČR Ženy

Pramen: Trh práce v ČR 1993-2012, ČSÚ 2013 Druhým významným poznatkem je odlišnost vývoje mužské a ženské dlouhodobé nezaměstnanosti v Ústeckém kraji od situace v celé republice. Zatímco v ČR je v podstatě trvale vyšší ženská nezaměstnanost, v Ústeckém kraji se vyšší podíly mužské a ženské nezaměstnanosti často střídají. Vzhledem k tomu, že více kolísá úroveň mužské nezaměstnanosti, lze uvedené výkyvy vysvětlit zejména nárazovým charakterem příležitostné práce určené zejména mužské populaci. Mužská práce je z povahy věci flexibilnější, neboť v  důsledku přetrvávajících vzorců dělby práce v  rodině je to především muž, který musí zajistit potřebné finanční prostředky a tedy je nucen přijmout i sice časově omezenou a třeba ne tak dobře honorovanou, leč přesto práci. Nyní se dostáváme k již avizovanému vyhodnocení vlivu vzdělání na nezaměstnanost, zejména dlouhodobou. Že tento je vliv značný a mnohokráte popsaný, netřeba zdůrazňovat (srv. Tuček a kol., 2003). Nás v této souvislosti spíše zajímá, jak zmíněná dosti nepříznivá situace ve vzdělanostní struktuře ovlivňuje nezaměstnanost v Ústeckém kraji.

55

První, co je třeba zdůraznit, že tento vliv je, stejně, jako sama nezaměstnanost, odlišný u mužů a u žen. Pro přehlednost uvádíme v následujících grafech 15 a  16 strukturu dlouhodobě nezaměstnaných zvláště pro muže a  pro ženy. Nikde neuvádíme podíl nezaměstnaných s  vysokoškolským vzděláním, neboť ten je zatím nízký a nijak výrazně neovlivňuje dlouhodobou nezaměstnanost. S ohledem na míru nasycení trhu práce absolventy terciálního vzdělání ovšem není patrně příliš vzdálena doba, kdy i nezaměstnaní s touto nejvyšší úrovní vzdělání začnou hrát v podobných přehledech významnou roli. Graf 15: Dlouhodobá nezaměstnanost (déle než 1 rok) mužů podle vzdělání (%), Ústecký kraj 70,0 60,0 50,0 40,0 30,0 20,0 10,0

Základní vzdělání Základní vzdì lání

Střední bez maturity Stø ední bez maturity

12

11

20

20

20 01 20 02 20 03 20 04 20 05 20 06 20 07 20 08 20 09 20 10

19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00

0,0

Střední s maturitou Stø ední s maturitou

Pramen: Trh práce v ČR 1993-2012, ČSÚ 2013 Vývoj vzdělanostní struktury dlouhodobě nezaměstnaných mužů ukazuje stabilní rozdělení této populace na dvě skupiny. Do první patří ti, kteří mají střední vzdělání s maturitou. Jejich podíl se pohybuje mezi 10 – 20 % a zřejmě je především výsledkem nesouladu mezi oborem kvalifikace a oborovou strukturou pracovních míst, které jsou na trhu práce nabízeny. 56

Pro dlouhodobou nezaměstnanost mužů jsou ovšem rozhodující ti, kteří mají vzdělání nižší, a sice střední bez maturity, tj. vyučení, a ovšem ti, kteří mají jen základní vzdělání a  žádnou kvalifikaci. Jejich dominace se střídá podle ekonomických cyklů a důležitou roli v tom hrají absolutní počty nezaměstnaných se základním vzděláním. Tyto počty se totiž pohybují, krize-nekrize, v rozmezí 7-8,4 tisíc. V době, kdy ekonomika roste a potřebuje tedy více kvalifikovaných pracovních sil, se snižuje počet a tedy i podíl nezaměstnaných s vyučením, jak názorně dokladuje situace v letech 2007 a 2008. Naopak v době, kdy ekonomika klesá do recese, se jejich počet zvyšuje a zvyšuje se tedy i jejich podíl na všech ostatních vzdělanostních skupinách. V letech konjunktury, tj. 2007 a 2008, bylo mezi nezaměstnanými muži cca 7 tisíc vyučených, v roce 2011 již 10 tisíc a v roce 2012 9,2 tisíc. Znamená to, že hospodářský pokles více postihuje pracující s nižší kvalifikací než se žádnou kvalifikací. Graf 16: Dlouhodobá nezaměstnanost (déle než 1 rok) žen podle vzdělání (%),Ústecký kraj 60,0

50,0

40,0

30,0

20,0

10,0

Střední bez maturity Stø ední bez maturity

10

20 11 20 12

09

20

08

20

07

20

06

20

05

20

04

20

03

20

02

20

01

20

00

20

99

Základnívzdì vzdělání Základní lání

20

98

19

97

19

96

19

95

19

94

19

19

19

93

0,0

Střední s maturitou Stø ední s maturitou

Pramen: Trh práce v ČR 1993-2012, ČSÚ 2013 57

Situace v dlouhodobé nezaměstnanosti žen je poněkud odlišná. Na první pohled je zřejmé, že vzdělání sice roli hraje, ale rozhodně ne tak významnou, jako u mužů. Daleko významnějšími faktory je u žen již dříve zmíněná disponibilita pracovní síly vzhledem k  plnění mateřských a  rodičovských povinností, mezi které musíme zařadit i nižší míru migrace za prací. Podíl žen se středním vzděláním s maturitou se pohybuje o 10 % výše než u mužů a kolísá mezi 20 – 25 %. Jestliže u mužů byl v roce 2012 rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším podílem zhruba trojnásobný (16 % u středního vzdělání s maturitou a 47 % u středního bez maturity), u žen je tento interval „jen“ na úrovni 1,6 násobku u středního vzdělání (22 % u středního s maturitou oproti 36 % u středního bez maturity), ovšem na dvojnásobku mezi středním vzděláním s maturitou a základním vzděláním. Vztah mezi úrovní vzdělání a ekonomickými cykly je ovšem stejný. Je nepochybné, že samotná úroveň dosaženého vzdělání není tou nejdůležitější charakteristikou při hodnocení nezaměstnanosti. Významnější roli hrají obory vzdělání, neboť právě z jejich vztahu k oborovým profilům nabízených pracovních míst můžeme usuzovat o strukturálních disproporcích. Jak upozorňují analýzy úřadů práce, takové odlišnosti lze, alespoň částečně řešit rekvalifikačními programy. Kde ovšem žádná kvalifikace není, není ani co rekvalifikovat. Problémem pro analýzu vlivu oborů kvalifikace na nezaměstnanost jsou vstupní data, která jsou k  dispozici pouze na  úřadech práce. Ty je ovšem sami dostatečně zpracovávají a  netřeba je tedy na  tomto místě opakovat. Z Analýzy vývoje trhu práce v Ústeckém kraji za rok 2012 (Analýza ... 2012) vyplývá, že mezi nejčastěji poptávané profese patřili zejména obchodní zástupci, řidiči v mezinárodní kamionové dopravě, svářeči a zámečníci, číšníci a servírky, kuchaři, obsluha šicích a vyšívacích strojů, mechanici a opraváři a  další obory na  úrovni středního vzdělání bez maturity. Naopak nejvyšší počet nezaměstnaných byl v  ekonomicky zaměřených oborech, ale také v  oborech gastronomie, hotelnictví a  turismu, v  oborech osobních a  provozních služeb, zejm. v oboru kadeřník. Současně ze všech analýz vyplývá, že vážnou příčinnou nezaměstnanosti, zejména mladých lidí, je jejich malá flexibilita, přehnané nároky na mzdové ocenění, neochota se učit a dále rozvíjet své schopnosti a dovednosti. 58

2.2 Gemer

Slovensko je krajina, pre ktorú sú charakteristické výrazné regionálne disparity. Keď sme sa snažili identifikovať región, ktorý je zasiahnutý nezamestnanosťou v najväčšej miere, čelili sme problému, ktorú časť južného a východného Slovenska vybrať. Nakoniec voľba padla na okresy Rimavská Sobota, Revúca a Rožňava, ktoré dlhodobo vykazujú najvyššiu mieru nezamestnanosti v celoslovenskom porovnaní. Ide o okresy, ktoré sú pomerne pevne previazané, nielen z hľadiska geografickej lokalizácie. Spája ich spoločná história, kultúra, mnohé sociálne a demografické charakteristiky, ako aj v prvenstvo nepriaznivých sociálnych charakteristikách, osobitne z hľadiska podielu nezamestnaných. Sledované okresy sú súčasťou historického regiónu Gemer a Malohont. Oblasť je situovaná v juhovýchodnej časti Slovenska na hraniciach s Maďarskom. Z hľadiska súčasného územno-správneho členenia však v súčasnosti patria do odlišných samosprávnych krajov. Rimavská Sobota a Revúca sú súčasťou Banskobystrického a Rožňava patrí do Košického samosprávneho kraja. Roztrieštenie tohto tradičného regiónu však zároveň môže predstavovať bariéru efektívnejšieho riešenia problému nezamestnanosti a s tým súvisiacich ekonomických a sociálnych dôsledkov. Voľbu takto vymedzeného regiónu považujeme za  dôležitú z  hľadiska kumulácie problému nezamestnanosti a nadväzujúcich sociálnych a ekonomických problémov17. V  praxi sme však narazili na  problém dostupnosti a  použiteľnosti údajov pre účely analýzy. Východiskovými sa pre nás stali údaje z okresných Úradov práce sociálnych vecí a rodiny (Rimavská Sobota, Revúca, Rožňava) – ďalej len „ÚPSVR“ – v podobe posledných dostupných analýz z roku 2010, údaje zo Sčítania obyvateľov, domov a bytov 2011 (ďalej len „SOBD“) a mesačné štatistiky Ústredia práce, sociálnych vecí a rodiny (ďalej len „Ústredie PSVR“). Región Gemeru je známy bohatou históriou, ako tradičné centrum baníctva, s  množstvom pamiatok vysokej kultúrno-historickej hodnoty, bohatý na prírodné zaujímavosti (Národný park Muránska planina, množstvo prírodných rezervácií). Jeho geografická poloha, osobitne susedstvo s Maďarskom, predstavuje významný aspekt z  hľadiska možných pracovných Pozri bližšie Čavojská (2012).

17

59

príležitostí v zahraničí, príležitosti pre spoločné podnikanie, turizmus ale aj cezhraničnú spoluprácu. Tento široký potenciál je však momentálne využívaný len vo veľmi malej miere. Čo sa týka priemyselnej štruktúry, v  nadväznosti na  banícku tradíciu na  Gemeri (hlavne okresy Rožňava a  Revúca) sa dlhodobo priemysel z veľkej časti formoval okolo využitia surovinových zdrojov. V posledných dvoch desaťročiach však postupne dochádzalo k utlmeniu ťažby, najčastejšie z dôvodu neefektívnosti vo viacerých oblastiach. Južnejšie situovaný okres Rimavská Sobota bol dlhodobo orientovaný viac na  poľnohospodárstvo a (často nadväzujúci) potravinársky priemysel. Aj túto časť ekonomiky však v posledných desaťročiach postihol dramatický útlm, ktorý znamenal nielen zdecimovanie poľnohospodárskej produkcie, ale aj ďalšej potravinárskej produkcie (mäsokombinát, mliekarne, pivovar a pod.). 2.2.1 Vybrané demografické charakteristiky regiónu Gemer Celkový počet obyvateľov žijúcich v regióne Gemer (súčet počtu obyvateľov v okresoch Rimavská Sobota, Revúca a Rožňava) je podľa údajov zo sčítania obyvateľstva 2011 celkovo 188 640, z toho 51,19% tvoria ženy. Prehľad počtu obyvateľov v jednotlivých okresoch je v Tabuľke 2: Tabuľka 2: Trvalo bývajúce obyvateľstvo regiónu Gemer (podľa údajov SOBD 2011) Počet obyvateľov

z toho žien

v %

Rimavská Sobota

84 889

43 580

51,34%

Revúca

40 400

20 504

50,75%

Rožňava

63 351

32 482

51,56%

Gemer spolu

188 640

96 566

51,19%

 

Zdroj: SOBD 2011, prepočet autorka V sídelnej štruktúre regiónu majú zastúpenie malé mestá, vidiecke obce ale aj laznícke osídlenia. Čo do počtu vo všetkých troch okresoch spolu je 8 sídel, ktoré majú štatút mesta a  205 obcí. V  celkovej charakteristike to 60

znamená, že sledujeme región, ktorý má pomerne riedke osídlenie, vidieckeho typu, s prevažujúcim vidieckym obyvateľstvom Čo sa týka vzdelanostného profilu regiónu, tento je možné hodnotiť ako nepriaznivý. Výsledky sčítania obyvateľov domov a bytov z roku 2011 naznačujú vysoký podiel obyvateľstva so základným vzdelaním a bez vzdelania (cca 39% oproti 31% v SR). Vo veľkej miere je zastúpené obyvateľstvo so základným vzdelaním (22% oproti 15% v SR), na úkor odbornejšieho a vyššieho vzdelania, kde sú počty pod celoslovenským priemerom (Tabuľka 3). V  prípade vysokoškolského vzdelania dosahuje rozdiel oproti celoslovenskému priemeru takmer 5 percentuálnych bodov. Tabuľka 3: Vzdelanostná štruktúra regiónu Gemer  

Gemer

Gemer v%

SR v %

Základné

41 021

21,74

15,00

SOU, SŠ bez maturity

40 646

21,54

23,10

SOU, SŠ s maturitou

49 022

25,98

28,40

VŠ

17 269

9,15

13,80

Bez vzdelania (vrátane detí do 16 rokov)

33 557

17,79

15,70

Nezistené

7 125

3,7

2,80

Zdroj: SOBD 2011, prepočty autorka Ďalšou demografickou charakteristikou, na ktorú považujeme za dôležité v súvislosti s charakterom tohto regiónu upozorniť, je jeho národnostná štruktúra. Táto je prezentovaná dvomi veľkými národnostnými menšinami, a to maďarskou (28,82 %) a rómskou (5,98 %). Občania slovenskej národnosti predstavujú 55,32%. Zanedbateľné podiely tvoria obyvatelia ostatných národnosti.

61

Tabuľka 4: Národnostná štruktúra regiónu Gemer Rimavská Sobota

Revúca

Rožňava

Gemer spolu

SR spolu

Počet obyvateľov

84 889

40 400

63 351

188 640

5 397 036

Slovenská

47,49%

66,2%

58,88%

55,32%

80,07%

Maďarská

35,94%

19,15%

25,42%

28,82%

8,5%

Rómska

6,20%

6,28%

5,5%

5,98%

2,0%

Ostatné + nezistené

10,37%

8,37%

10,2%

9,88%

9,43%

Zdroj: SOBD 2011, prepočty autorka Na  margo relatívne nízkeho percentuálneho zastúpenia Rómov treba uviesť, že realita v  regióne je podstatne iná, ako uvádzajú oficiálne údaje zo sčítania obyvateľstva. Vaňo a Haviarová (2002) v tejto súvislosti upozorňujú na skutočnosť, že kým príslušníci ostatných etnických skupín žijúcich na Slovensku sa hlásia k národnosti podľa etnickej príslušnosti, väčšina Rómov sa k rómskej národnosti nehlási a volí inú národnosť. Preto v praxi narážame na to, že počet Rómov sa reálne výrazne líši od počtu občanov, ktorí sa hlásia k rómskej národnosti. Región Gemeru pritom tradične patrí medzi oblasti s vysokou koncentráciou Rómov. V roku 2004 Úrad splnomocnenca vlády pre Rómov zrealizoval sociografické mapovanie Rómskych komunít. Na  základe údajov zistených z  terénneho mapovania rómskych osídlení počty Rómov, ktoré sa ešte v  súčasnosti pravdepodobne približujú realite (údaje za rok 2004), sú prezentované v Tabuľke 5: Tabuľka 5: Počet obyvateľov – Rómov (údaje za rok 2004) Rimavská Sobota

Revúca

Rožňava

Gemer spolu

Počet obydlí

3 590

3 102

2 280

8 972

Počet obyvateľov – Rómov

23 535

18 616

16 628

58 779

Zdroj: Atlas rómskych komunít 2004, prepočty autorka

62

Podiel počtu Rómov na celkovom obyvateľstve Gemeru potom na základe týchto údajov predstavoval približne 32%. Značná časť populácie Rómov v regióne trpí mnohými nepriaznivými charakteristikami z hľadiska ekonomickej a sociálnej situácie. Čo nemôžeme prehliadnuť je tiež výskyt rozsah tzv. sociálne vylúčených komunít, ktoré sú v tomto regióne koncentrované vo zvýšenej miere. Nepriaznivá ekonomická situácia aj pretrvávajúce problémy s vysokou nezamestnanosťou, sa prejavujú aj v zhoršovaní celkovej sociálnej situácie v regióne. To sa následne odráža aj v počte občanov odkázaných na pomoc v  hmotnej núdzi. K  31.12.2012 boli sledované tri okresy regiónu Gemer v čele poradia regiónov podľa poberateľov dávky v hmotnej núdzi a príspevkov k dávke. V Grafe 17 uvádzame porovnanie podielu osôb v hmotnej núdzi z počtu obyvateľov, na základe ktorého je zrejmé, že viac ako pätina obyvateľov regiónu sa nachádza v hmotnej núdzi. Graf 17: Podiel osôb v hmotnej núdzi z počtu obyvateľov k 31.12.2012 (v %)

Zdroj: Ústredie PSVR, Sociálne veci – štatistiky, 2012, prepočet autorka

63

2.2.2 Zamestnanosť Na základe údajov z posledného sčítania obyvateľstva SR, v regióne Gemer tvorí z celkového počtu obyvateľstva 47,76% ekonomicky aktívnych osôb, čo je približne o 1 percentuálny bod menej ako priemerný údaj za SR (48,7%). Tabuľka 6: Podiel ekonomicky aktívneho obyvateľstva regiónu Gemer Počet obyvateľov

Ekonomicky aktívni

v %

Rimavská Sobota

84 889

43 580

47,52

Revúca

40 400

20 504

48,35

Rožňava

63 351

32 482

47,41

Gemer spolu

188 640

96 566

47,76

 

* pracujúci (okrem dôchodcov), pracujúci dôchodcovia, osoby na  materskej dovolenke, nezamestnaní Zdroj: SOBD 2011, prepočet autorka Vývoj zamestnanosti má však na základe údajov dostupných regionálnych analýz z okresov Rimavská Sobota, Revúca a Rožňava (2010), dlhodobo nepriaznivú tendenciu. Vo vzťahu k jeho vývoju je možné sledovať ešte jeden nepriaznivý trend, a  to vo vývoji počtu voľných pracovných miest. Ako naznačujú dostupné štatistické údaje Ústredia PSVR, z hľadiska pomeru počtu pracovných príležitostí je región Gemeru v hlbokom zaostávaní. Od roku 2004 pritom sledujeme prakticky kontinuálny pokles počtu voľných pracovných miest. Výraznejšie pritom situáciu v regióne v tomto smere neovplyvnili ani tzv. „dobré roky“ slovenskej ekonomiky (2006 – 2007). Na druhej strane hospodárska stagnácia, ktorá sa v  ponuke pracovných príležitostí dramaticky prejavila v roku 2008 – 2009 v regióne Gemeru len zafixovala klesajúci trend, ktorý sa v nasledujúcich rokoch prejavil v počte voľných pracovných miest počítaných na niekoľko desiatok, súčet voľných pracovných miest vo všetkých 3 okresoch regiónu Gemer predstavoval hodnotu 42(!). V Grafe 18 uvádzame vývoj počtu voľných pracovných miest v porovnaní situácie Gemer – Slovenská republika. 64

Graf 18: Vývoj počtu voľných pracovných miest na Gemeri, 2004 – 2012

Zdroj: Ústredie PSVR, Nezamestnanosť – mesačné štatistiky, prepočet autorka Podľa regionálnych analýz ÚPSVR-ov sledovaných okresov regiónu Gemer (Rimavská Sobota, Rožňava, Revúca, 2010) pod túto situáciu sa podpisuje nielen dlhodobá nepriaznivá štruktúra ekonomiky v regióne, ale aj utlmenie hospodárstva v globálnom kontexte. Nepriaznivý trend vo vývoji zamestnanosti však na základe týchto analýz ohrozuje nielen málo pracovných príležitostí ale aj podpriemerné platové podmienky. Ako intervenujúce skutočnosti zohrávajú svoju úlohu aj zhoršujúca sa demografická situácia, nízka vzdelanostná úroveň obyvateľstva, ale aj značná migrácia kvalifikovaných zamestnancov (tzv. „únik mozgov“). Problematická sa javí aj štruktúra školskej prípravy, ktorá nezodpovedá požiadavkám trhu práce. Výrazným problémom z hľadiska vývoja zamestnanosti je aj fenomén prítomnosti značného počtu tzv. vylúčených komunít. V  tomto prípade na strane administratívy sledujeme odkazy na zníženú motiváciu pracovať a taktiež dlhodobé až trvalé zotrvávanie v sociálnej sieti. Ide pritom o časť populácie, ktorá sa v štruktúre uchádzačov zaraďuje do skupiny dlhodobo evidovaných uchádzačov o zamestnanie so základným vzdelaním resp. bez vzdelania. Svoju úlohu však v  tejto súvislosti nepochybne zohráva aj nedostatočne vybudovaná infraštruktúra, cestná a  železničná doprava a  nedostatok 65

spojov, hlavne medzi obcami a  mestskými sídlami a  v  tejto súvislosti tiež problém sústredenia pracovných príležitostí do miest resp. minimum pracovných príležitostí na vidieku. 2.2.3 Nezamestnanosť Región Gemeru je z  hľadiska nezamestnanosti koncentráciou okresov s  najvyššou mierou nezamestnanosti v SR (Graf 19), pričom v celoslovenskom porovnaní (dlhodobo) obsadzuje prvé priečky. Relatívne najhoršia je situácia v  okrese Rimavská Sobota s  mierou evidovanej nezamestnanosti presahujúcou úroveň 35%. Graf 19: Okresy s najvyššou mierou evidovanej nezamestnanosti v SR k 31. 12. 2012

Zdroj: Ústredie PSVR, december 2012 Nepriaznivý vývoj ekonomiky po  roku 2008 však poznačil situáciu na trhu práce v celej krajine. Na základe dostupných údajov teda môžeme konštatovať, že najhoršiu situáciu nachádzame v oblasti takmer celého juhovýchodného Slovenska a na severovýchode Slovenska, kde miera nezamestnanosti presahuje hranicu 20% až 25% (pozri kapitolu 1). Analýza vývoja miery evidovanej nezamestnanosti naznačuje v  období rokov 2004 – 2008 trend mierneho, ale predsa len poklesu miery nezamestnanosti vo všetkých troch sledovaných okresoch. Tento trend zároveň 66

kopíroval relatívne priaznivý vývoj poklesu nezamestnanosti v SR vo všeobecnosti. Treba však dodať, že priemerná miera evidovanej nezamestnanosti v regióne Gemer ani v najlepších časoch (roky 2006 – 2008) neklesla pod úroveň 25%. V roku 2009 začal regionálny trh práce reagovať na globálne trendy súvisiace s hospodárskou krízou opätovným nárastom evidovanej miery nezamestnanosti. V roku 2010 sa tento trend mierne spomalil. V okresoch Revúca a Rožňava došlo k miernemu poklesu evidovanej miery nezamestnanosti. Ako uvádzajú relevantné regionálne analýzy, táto situácia nenastala ani tak zlepšením ekonomickej situácie, ako výraznejším využívaním nástrojov aktívnej politiky trhu práce, hlavne absolventská prax a vysokým podielom uchádzačov o zamestnanie v stave dočasnej práceneschopnosti, ktorý počas roka klesal (Regionálna analýza Revúca, 2010). V  Rimavskej Sobote sledujeme nepretržitý rast evidovanej miery nezamestnanosti až na súčasnú úroveň okolo 35%. Priemerná miera evidovanej miery nezamestnanosti k 31.12. v regióne Gemer predstavovala 32,4%. Porovnanie medzi okresmi ukazuje ako relatívnej najhoršiu situáciu v okrese Rimavská Sobota, ktorá stabilne dosahuje najvyššiu mieru evidovanej nezamestnanosti. Relatívne najpriaznivejšia je situácia v Rožňave. Graf 20: Vývoj miery evidovanej nezamestnanosti k 31.12 (v %)

Zdroj: Ústredie PSVR, Nezamestnanosť – mesačné štatistiky, prepočet autorka 67

Z hľadiska situácie v regióne Gemer považujeme za dôležité sledovať aj štrukturálne charakteristiky nezamestnanosti a ich vývoj v čase. Relevantné obdobie analýzy, na ktoré sa sústredíme bude obdobie rokov 2004 – 2012. Z hľadiska zastúpenia mužov a žien medzi nezamestnanými, resp. z hľadiska definície ÚPSVR v súlade so zákonom č. 5/2004 o službách zamestnanosti v znení neskorších predpisov – tzv. uchádzačov o zamestnanie môžeme sledovať zaujímavý vývoj. Ako je uvedené v Grafe 21 v období rokov 2004 až 2007 bolo v radoch uchádzačov o zamestnanie vyššie zastúpenie mužov ako žien, tento podiel však má uvedenom období klesajúcu tendenciu. V roku 2007 dokonca krátkodobo v štruktúre nezamestnaných mali prevahu ženy. Od roku 2008 však sledujeme obrat vo vývoji, v prospech vyššieho zastúpenia mužov medzi uchádzačmi o  zamestnanie. Regionálny vývoj pritom prakticky kopíruje celoštátny vývoj. V súčasnosti teda môžeme konštatovať v tomto smere pretrvávajúcu prevahu mužov medzi uchádzačmi o zamestnanie. Uvedený vývoj po roku 2008 je pravdepodobne možné interpretovať aj ako dôsledok hospodárskej krízy (návrat živiteľov rodín zo zahraničia, hromadné prepúšťanie u kľúčových zamestnávateľov v regióne a pod.). Graf 21: Štruktúra uchádzačov o zamestnanie podľa pohlavia k 31.12. (v %)

Zdroj: Ústredie PSVR, Nezamestnanosť – mesačné štatistiky, prepočet autorka Za jeden z kľúčových problémov z hľadiska nezamestnanosti bol v období posledných dvoch rokov označený problém absolventskej nezamestnanosti. Hoci táto kategória je podľa zákona č. 5/2004 o službách zamestnanosti 68

v znení neskorších predpisov definovaná ako jedna z tzv. znevýhodnených skupín, vo vzťahu ku ktorej sú potom vytvorené aj špecializované nástroje aktívnej politiky trhu práce (osobitne absolventská prax). Ako uvádzame v Grafe 22 podiel absolventov medzi uchádzačmi o zamestnanie je v súčasnosti na Gemeri na úrovni 4% z celkového počtu uchádzačov o zamestnanie, oproti 7% v celoslovenskom porovnaní. Z vývojového hľadiska je možné pozorovať relatívny pokles podielu absolventov na celkovom počte uchádzačov o zamestnanie do roku 2007. V roku 2008 začal opäť v súlade s celkovým stavom ekonomiky a problémami, ktoré sa v súvislosti s globálnym dianím preniesli na trh práce, rast podielu tejto kategórie uchádzačov o zamestnanie. Od roku 2010 sledujeme klesajúci trend podielu absolventov, čo ale môže čiastočne súvisieť aj s výrazným nasadením nástroja aktívnej politiky trhu práce – absolventská prax. Graf 22: Podiel absolventov v štruktúre uchádzačov o zamestnanie k 31.12. (v %)

Zdroj: Ústredie PSVR, Nezamestnanosť – mesačné štatistiky, prepočet autorka Z  hľadiska sociálnych a  ekonomických dôsledkov, sa za  najzávažnejší problém považuje vysoký podiel dlhodobo nezamestnaných v radoch uchádzačov o zamestnanie. Z tohto pohľadu je situácia na Gemeri alarmujúca. 69

Ako je zrejmé z Grafu 23, aktuálne podiel dlhodobo nezamestnaných, ktorí sú v evidencii viac ako 12 mesiacov predstavuje až 70% všetkých uchádzačov o zamestnanie. Z hľadiska vývoja, klesajúci trend podielu dlhodobo nezamestnaných sledujeme v rozmedzí rokov 2006 až 2009. Od roku 2009 sledujeme nárast podielu tejto skupiny uchádzačov o zamestnanie, pričom už v roku 2010 sa tento podiel zastavil na úrovni roku 2006, kde sa stabilizoval až do súčasnosti. Vysoký podiel dlhodobej nezamestnanosti je problém aj v  celoslovenskom rozmere. Trend nárastu podielu dlhodobo nezamestnaných nabral pomerne vysoké tempo rastu, a v súčasnosti sa už začína približovať k podielu 60% aj v rámci SR. Graf 23: Podiel dlhodobo nezamestnaných (viac ako 12 mesiacov) v štruktúre uchádzačov o zamestnanie k 31.12. (v %)

Zdroj: Ústredie PSVR, Nezamestnanosť – mesačné štatistiky, prepočet autorka Okrem vysokého podielu dlhodobo nezamestnaných, pre charakter nezamestnanosti na Gemeri je príznačný tiež vysoký podiel tzv. dlhej dlhodobej nezamestnanosti (viac ako 48 mesiacov). Podiel takto dlho evidovaných na celkovom počte uchádzačov o zamestnanie predstavuje aktuálne približne tretinu (33,7%), v celoslovenskom porovnaní je to 16,7%. V Grafe 24 je 70

uvedený aktuálny dlhodobý vývoj tohto ukazovateľa. V sledovanom časovom horizonte môžeme pozorovať od roku 2004 kontinuálny nárast podielu veľmi dlhodobo nezamestnaných, pričom podiel týchto uchádzačov kulminoval v  období relatívne priaznivých podmienok slovenského hospodárstva, keď bolo možné sledovať skôr celkový pokles počtu nezamestnaných, a to aj v tak nepriaznivých ekonomických podmienkach, aké má región Gemer. K  miernemu poklesu došlo v  rozmedzí rokov 2007 – 2009, od  roku 2009 však sledujeme opäť nárast podielu veľmi dlhodobo nezamestnaných v radoch uchádzačov o zamestnanie. Treba dodať, že vývoj, charakteristický pre región Gemer, v princípe kopíruje celoslovenský vývoj, no v podstatne väčšej intenzite. Graf 24: Podiel dlhodobo nezamestnaných (viac ako 48 mesiacov) v štruktúre uchádzačov o zamestnanie k 31.12. (v %)

Zdroj: Ústredie PSVR, Nezamestnanosť – mesačné štatistiky, prepočet autorka Ak zhrnieme výstupy posledných dostupných regionálnych analýz, pre trh práce v  regióne Gemer je charakteristický neustále sa prehlbujúci nesúlad medzi ponukovou a  dopytovou stránkou trhu práce. Ako kľúčový sa pritom javí problém dlhodobej nezamestnanosti. Okresné Úrady práce sociálnych vecí a rodiny identifikujú ako ťažiskové vo vzťahu k pretrvávajúcej vysokej nezamestnanosti ešte aj vysoký podiel uchádzačov s nízkym 71

vzdelaním, relatívne vysoký podiel uchádzačov v produktívnom veku (najťažšia uplatniteľnosť na trhu práce je pritom vo vekovej kategórii 50+) a tiež vysoký podiel osôb bez pracovného zaradenia (osoby, ktoré väčšinou ešte nikdy nepracovali). Okresné analýzy sa zároveň zhodujú v identifikácii najohrozenejšej skupiny medzi nezamestnanými, s veľmi slabou perspektívou uplatnenia na trhu práce, pre ktorú je príznačná kumulácia nasledovných znevýhodnení: dlhodobo nezamestnaní, so základným vzdelaním resp. bez vzdelania, s nízkou kvalifikáciou a malými či až žiadnymi pracovnými skúsenosťami. Skôr naznačený, ako otvorene pomenovaný je problém kumulácie týchto rizík v etnickom prostredí – Rómskej minority v regióne. Stretávame sa s „odkazom“ na „pasívnych“, „neprispôsobivých“, „uchádzačov so zlou pracovnou morálkou“. Príslušnosť k etniku v administratívnej praxi nie je možné evidovať, vzhľadom na diskriminačný charakter takéhoto postupu. Reálny rozsah a povahu tohto problému vo vzťahu k Rómom tak dokážeme skôr len tušiť, než pomenovať a vymedziť jeho skutočný rozsah. Napokon nie je prekvapujúce, že súčasné „nediskriminačné“ nastavenie nástrojov aktívnej politiky trhu práce práve vo vzťahu k riešeniu dlhodobej nezamestnanosti dlhodobo zlyháva.

Závěr Stačí letmý pohled na fakta, týkající se zaměstnanosti v obou analyzovaných regionech a je zřejmé, že se v nich koncentruje většina dostupných problémů, které mohou být s trhem práce v obou zemích spojeny. Historická zátěž dávnějšího i zcela nedávného vývoje, nahromaděné sociální, demografické či ekonomické problémy, to vše zde ovlivňuje nejen současný stav, ale zejména možnosti budoucího vývoje. Pro celkové zhodnocení vývoje zaměstnanosti v Ústeckém kraji v uplynulých více než 20 letech je třeba doplnit zmíněnou analýzu i okolnostmi, které charakterizují rozvojový potenciál kraje. Je jím zejména výhodná geografická poloha na hranici s Německem, třebaže s jeho historicky chudší částí (bývalé NDR). To samo o  sobě zakládá možnosti nejen investic, ale také přeshraniční spolupráce s  využitím mobility pracovní síly. Jsou zde bohaté zásoby nerostných surovin a  vybudovaná průmyslová aglomerace 72

s vodohospodářskou a energetickou infrastrukturou, a také vybudovaná dopravní infrastruktura. Konečně nelze nezmínit vysoký počet disponibilní pracovní síly se sice nepříznivou vzdělanostně kvalifikační, ale zato příznivou věkovou strukturou a relativně nízkými mzdovými náklady i náklady na bydlení. To vše ovšem zatím nestačí na vyvážení zmíněného neblahého dědictví. Na  druhé straně zde nepříznivou roli hraje vysoký podíl materiálně a energeticky náročných průmyslových odvětví, koncentrace ekonomických subjektů v centrech kraje a malý počet dlouhodobě prosperujících středních a malých podniků. Bezesporu dlouhodobě stigmatizující je vysoký podíl sociálních a etnických minorit s jejich nedostatečnou integrací a vysokou kriminalitou. Při hledání možností změny tohoto stavu je nutné se vrátit k tomu, co již bylo uvedeno dříve. Na prvním místě je třeba zmínit negativní dopady vysokého podílu obyvatel se základním vzděláním či bez vzdělání a zároveň stále ještě nízkého podílu vysokoškolsky vzdělaných obyvatel kraje. Je jasné, že změna této struktury je „během na hodně dlouhou trať“, nicméně i zde se již podařilo položit základy pro pozvolný růst vzdělanostní úrovně. Ústecký kraj je v současné době v poněkud rozporné situaci – sice se zvyšují počty absolventů vysokých škol, ale značná část z nich odsud odchází, protože nenajde odpovídající pracovní uplatnění. To zde zase nenachází proto, že se zatím nepodařilo přilákat dostatečný počet investorů, kteří by jim mohli příslušná pracovní místa nabídnout. Nepochybně základní role při úvahách o dalším rozvoji kraje hraje ekonomický růst. Jakkoliv jsou prognózy v  současné době (rok 2013) nepříliš příznivé, prezentovaný pohled zpět na uplynulý vývoj ukázal, že Ústecký kraj rozvojový potenciál má. Jde o to, vytvořil dostatečné podmínky pro jeho využití. Z hľadiska celkového zhodnotenia situácie a odhadov vývoja v regióne Gemer pokiaľ ide o  nezamestnanosť, v  prvom rade je potrebné zohľadniť celkovú ekonomickú situáciu, ktorá je tu značne nepriaznivá. V  regióne sa prejavujú hospodárske a  sociálno-ekonomické problémy, ktorých príčinu je možné identifikovať z veľkej časti v útlme výroby v hlavných hospodárskych odvetviach, ale aj v  celkovom útlme poľnohospodárskej produkcie, ktorá dlhodobo poskytovala zamestnanie hlavne osobám s nižším 73

vzdelaním. A  hoci vo všetkých troch okresoch sledovaného regiónu podľa regionálnych analýz je možné medziročne sledovať veľmi mierny nárast počtu podnikateľských subjektov a  živnostníkov, z  hľadiska rozvoja priemyselnej výroby v celoslovenskom porovnaní ide o jednu z najzaostalejších oblastí v  SR. V  nadväznosti na  túto skutočnosť potom nie je prekvapujúce, že Gemer zároveň predstavuje oblasť, kde zamestnanci dosahujú jednu z najnižších úrovní priemernej mzdy v SR. Vzhľadom na obrovské prírodné a kultúrne bohatstvo má región Gemer značný potenciál pre rozvoj cestovného ruchu, ktorý dlhodobo nedokáže využiť. Chýbajú služby, ubytovacie zariadenia, atrakcie, no nateraz neexistuje ani informačný systém, ktorý by potenciálnych záujemcov v možnostiach zorientoval. Medzi vážne nedostatky regiónu patrí nedostatočná infraštruktúrna vybavenosť, osobitne z hľadiska dopravnej dostupnosti, či už ide o cestnú, alebo železničnú dopravu. Navyše väčšina cestných komunikácii je v zlom až katastrofálnom technickom stave. Nie je vybudované diaľničné prepojenie s inými regiónmi, a aj prepojenie s hlavným mestom južným ťahom je problematické, vzhľadom na  vyťaženosť komunikácie a  vysoký počet dopravných nehôd. Z hľadiska zamestnanosti medzi významné hospodárske odvetvia na základe regionálnych analýz ešte stále patrí priemysel (elektrotechnický priemysel, spracovanie dreva, poľnohospodársky, v menšej miere potravinársky, magnezitový, strojársky, odevný, obuvnícky, chemický a gumárenský priemysel) a takisto aj verejná správa, služby, maloobchod a veľkoobchod. Trh práce v regióne je ovplyvňovaný aj sezónnosťou, ktorá je charakteristická pre oblasti ako poľnohospodárstvo, lesníctvo a stavebníctvo. Tento trend sa prejavuje tak, že v jarných a letných mesiacoch dochádza k zvýšeniu zamestnanosti a ku koncu roku (november, december, január) počet zamestnaných opätovne klesá. Zamestnanosť ovplyvňuje aj uzatváranie pracovných pomerov na dobu určitú a to hlavne v oblasti služieb. Významnou zložkou v trendoch trhu práce na Gemeri je migrácia za prácou do zahraničia. Cieľovými krajinami sú hlavne ČR, Nemecko, Rakúsko, Írsko, Taliansko, kde zamestnanci nachádzajú uplatnenie v stavebníctve, službách, obchode a poľnohospodárstve. Problémy ekonomík krajín EÚ však tieto možnosti obmedzili. Príležitosti pre rast zamestnanosti sú zhodne spájané s  nevyhnutnosťou podpory investícií, ktoré sú v tomto regióne „nedostatkovým tovarom“. 74

Ako sľubný projekt sa z tohto pohľadu javí priemyselný park v Rožňave, kde na jar 2013 spustil výrobu prvý investor. Očakávania sú aj vo vzťahu k spusteniu respektíve obnove ťažby nerastných surovín. Potenciál v sebe má aj naštartovanie tzv. „brownfieldových“ projektov, ktoré by znamenali revitalizáciou starých priemyselných areálov, ktoré momentálne predstavujú hlavne ekologickú záťaž pre región. V okrese Rimavská Sobota prispel k zvýšeniu zamestnanosti príchod kórejskej spoločnosti YURA Corporation Slovakia, s.r.o. (2007), ktorá zabezpečuje výrobu produktov pre automobilový priemysel. V tomto prípade sa okrem robotníckych pozícií vytvorili pracovné pozície aj pre stredný a  vyšší manažment. V  okrese Revúca sú nositeľom priemyslu podniky sústredené okolo ťažby a spracovania nerastov. Aj tu je očakávaný príchod zahraničného investora (LVD Company, Belgicko) z oblasti strojárskeho priemyslu. (Regionálne analýzy, 2010) Musíme konštatovať, že región Gemeru je, do značnej miery na rozdiel od  Ústeckého kraja, momentálne na  okraji pozornosti (zahraničných) investorov, miestne zdroje vo vzťahu k  oživeniu ekonomiky sú značne zdecimované, bez podpory štátu ekonomiku regiónu nebude možné naštartovať. Pre naštartovanie pozitívnych procesov v oboch regiónoch nestačí len priviesť investorov, ktorí hľadajú lacnú pracovnú silu. Nevyhnutný je komplexný prístup, ktorý bude súbežne riešiť infraštruktúrnu vybavenosť ako aj úroveň ľudského kapitálu. Vo vzťahu k zamestnanosti bude nevyhnutný mimoriadne citlivý prístup k budúcemu štrukturovaniu ekonomiky, osobitne priemyselnej výroby. Nevyhnutná bude jej diverzifikácia takým spôsobom, aby prípadné výkyvy hospodárskeho cyklu nepostihovali zásadnejšie zamestnanosť v  oboch regiónoch. Stav v  akom sa momentálne nachádza ich ekonomika nie je riešiteľný bez mobilizácie nielen na  lokálnej úrovni ale hlavne na regionálnej (využívanie celého potenciálu regiónu, nielen na úrovni okresov), prostredníctvom tvorby tzv. mikroregiónov ale aj podpory cezhraničnej spolupráce. Nevyhnutná je ale podpora a  koordinácia týchto aktivít na národnej úrovni (resp. na úrovni štátu).

75

3 Sociálně vyloučené lokality a nezaměstnanost

Tato kapitola pojednává o  vzájemných vztazích mezi sociálním vyloučením obyvatel vyloučených lokalit a jejich nezaměstnaností. Nezaměstnanost, která je sociálním problémem v jakémkoliv prostoru, zde v kombinaci s dalšími faktory nabývá specifických podob s rozsáhlými dopady nejen do těchto lokalit. V první části bude vymezeno samotné sociální vyloučení a zároveň bude věnována pozornost pojmům „Rom“, „romský“. Byť nejsou Romové hlavním tématem tohoto textu, nelze pojednání o sociálním vyloučení v českém i slovenském prostoru realizovat bez objasnění pojetí etnicity v textu – už jen proto, že řada opatření, projektů a koncepcí má etnicitu příjemců podpory obsaženu již ve svém názvu a tudíž lze předpokládat její význam pro dané téma. Dále bude pozornost věnována jednotlivým dimenzím sociálního vyloučení a  jejich provázaností s  nezaměstnaností. Zmíněny budou také další oblasti, které se vedle nezaměstnanosti významně spolupodílejí na  komplexu problémů spojovaných se sociálně vyloučenými lokalitami – bytovou otázkou a vzděláním obyvatel. Příčiny vysoké míry nezaměstnanosti – a  zejména dlouhodobé nezaměstnanosti – obyvatel sociálně vyloučených lokalit jsou úzce provázány s  jejími důsledky, kdy v  bludném kruhu sociálního vyloučení lze obtížně jedno odlišovat od druhého. Nicméně zde bude představena jakási schematizace. Existuje řada programů, přístupů i politik, která se snaží zabývat otázkou nezaměstnanosti v kontextu sociálně vyloučených lokalit na lokální úrovni. Budou zde proto dále naznačeny možné směry úvah, výhody a omezení jednotlivých přístupů. Na závěr pak bude problém sociálního vyloučení představen na příkladech dvou poměrně známých českých lokalit – sídliště v Chanově u Mostu a městské části Předlice v Ústí nad Labem.

76

3.1 Sociální vyloučení a Romové Sociální vyloučení jakožto odborný termín je v  našem prostředí relativně novinkou, neboť se začal užívat teprve v  polovině devadesátých let. Realita, která je tímto termínem popisovaná, však zcela nová není. V každé společnosti a  v  každé době existovali lidé, kteří byli z  nějakého důvodu ze společnosti vyčleňováni. Pro českou a částečně i slovenskou společnost bylo setkání se sociálním vyloučením (na rozdíl od společností západní Evropy, kde vývoj probíhal přirozeněji a kontinuálněji) poměrně překvapivé po dlouhých desetiletích života v socialismu vytvářející iluzi plné zaměstnanosti prostřednictvím byť explicitně nikde nevyjádřené, leč o to více vyžadované pracovní povinnosti. A překvapivé bylo jak pro osoby, které na transformaci doplatily tím, že byly vyčleněny v rámci pracovního trhu a následně i  v  rámci prostoru obce, tak také pro majoritu, která se musela otevřeně setkat s fenoménem sociálního vyloučení. Je nutné podotknout, že majorita zde není míněna jako převaha početní, ale je chápána na základě rozdílů v distribuci moci a přístupu ke zdrojům (Mareš, 2002b). Pojmy majorita a minorita v tomto textu také nemají žádné etnické konotace.18 Jelikož toto sdělení nemusí působit zcela samozřejmě a problematika sociálního vyloučení a sociálně vyloučených lokalit je často nazírána právě přes etnicitu (ať už pociťovanou či zvenčí připisovanou) obyvatel lokalit, je důležité vysvětlit pojímání romství a romské etnicity v tomto textu. Odpověď na otázku: „Kdo je to vlastně Rom?“ není vůbec jednoduchá. Tři různé možné odpovědi nabízí Moravec (2006). Za prvé, vymezení Romů podle kultury. Lidé žijící způsobem života, který je někdy označován jako „tradiční romská kultura“ (Jakoubek, 2004) a spojován především s prostředím východoslovenských osad. V  kontextu českých sociálně vyloučených lokalit můžeme sice předpokládat značné ovlivnění takovou kulturou, neboť řada jejích obyvatel z východoslovenských osad pochází, nicméně kulturu sociálně vyloučených lokalit bychom mohli definovat dle Lewise (1968) Etnickými konotacemi jsou zde míněny situace, kdy je na pojmy majorita a minorita nazíráno etnickou optikou a hranice mezi majoritou a minoritou jsou vnímány jako hranice mezi různými etniky. Předpoklad takového vnímání je pak sdílen ve veřejném prostoru jaksi automaticky, aniž by byl přímo pojmenován. Etnicitě je připisován význam i v situacích, kdy je to naprosto irelevantní.

18

77

spíše jako kulturu chudoby. Mareš (2006) v této souvislosti hovoří o anomii, kdy Romové v prostředí sociálního vyloučení hodnoty a normy své původní kultury ztratili a nové nepřijali. Jako indikátory anomie vidí alkoholismus, drogovou závislost, prostituci a opouštění vlastních dětí, které bylo v tradiční romské kultuře něčím nemyslitelným. Za druhé, Rom jako ten, kdo se k romské etnicitě nebo národnosti hlásí. Možnost přihlásit se k romské národnosti mají lidé například při sčítání lidu, kdy se opakovaně k romské národnosti hlásí poměrně malý počet lidí a počet Romů dle tohoto ukazatele spíše průběžně klesá. V posledním sčítání se k romské národnosti přihlásilo v České republice jen zhruba dvanáct tisíc lidí a na Slovensku v roce 2011 (rovněž údaj ze sčítání) celkem 105 738, což je 2 % (odhad kvalifikovaných autorit činí 420 000). Pokud bychom přijali pohled, že Romem je pouze ten, kdo se ke svému romství hlásí, pak by byly irelevantní odhady, kolik je Romů „doopravdy“, protože „doopravdy“ by byl Romem pouze ten, kdo to o  sobě prohlásil19. Tento přístup je jistě možný a z mnoha důvodů také legitimní, nicméně ve spojitosti s fenoménem sociálního vyloučení nepoužitelný. Hledají se různé důvody, proč se Romové ke „své“ národnosti nehlásí. Objevují se zdůvodnění, že se obávají případných následných represí, se kterými měli zkušenosti již z  minulosti. Za  výstižnou je možné považovat argumentaci Jakoubka (2004), který tvrdí, že pro Romy pouze není termín „národnost“ nijak významný, nerozumí mu a tudíž ani nemají potřebu se hlásit k nějaké národnosti, neboť se s žádnou neidentifikují. To je ostatně jeden ze společných rysů tzv. „tradiční romské kultury“ i kultury chudoby – absence orientace v abstraktních termínech a neschopnost nakládat s nimi. Proti hypotéze o zapírání romství kvůli strachu z možných represí hovoří další společný rys obou kultur – absence orientace v historii, soustředění na přítomnost a na omezený prostor, v němž člověk momentálně žije. Do těchto schémat koncept „národnosti“ evidentně nezapadá.20 Klíčová (2006) předkládá ve svém textu pokusy o vysvětlení vyslovené představiteli některých organizací a institucí, kteří se snaží vysvětlit, proč se všichni Romové nehlásí ke „své“ národnosti. 20 Z vlastní zkušenosti, kterou by jistě bylo třeba ověřit, vyslovuje autor tohoto textu hypotézu, že k romské národnosti či etnicitě se častěji hlásí lidé s vyšším vzděláním, tedy lidé, kteří prošli vzdělávacími institucemi majority, jsou do  značné míry asi19

78

Za třetí, Rom jako ten, kdo je za Roma považován svým okolím. Takové vymezení může být dosti nejednoznačné a vágní, neboť ponechává značný prostor pro subjektivní posouzení každého pozorovatele a jeden konkrétní jedinec tak v očích některých pozorovatelů Romem být může a v očích jiných nemusí, případně se i posuzování jednoho pozorovatele může měnit v závislosti na situaci a kontextu. Přes tyto a mnohé možné další výhrady bude pro účely této práce nadále za Roma považován ten, kdo je takto nazírán svým okolím. Tento přístup bude preferován z toho důvodu, že také programy a koncepce vytvářené na různých úrovních zaměřené vůči sociálně vyloučeným (někdy popisovaným právě jako romským) lokalitám jsou vytvářeny tvůrci z řad majority. Ti vychází zpravidla opět ze svých představ o vymezení Romů, které mohou být sice vzájemně odlišné, nicméně spojovacím prvkem jim je to, že vymezují romství na základě pohledu zvnějšku, nikoliv na základě zjišťované identity jednotlivých potencionálních cílových osob těchto programů. Rovněž lokality, které byly v  minulosti vytvořeny jako „romské“ tak byly uměle vytvořeny na základě vnějších představ o tom, kdo je a kdo není Rom21. Stávají-li se lidé cílem rasistických útoků, diskriminačního jednání nebo příjemci podpory na základě svého romství, děje se tak opět na základě toho, že jim je toto romství zvnějšku připsáno, nikoliv na základě toho, k jaké identitě se oni sami hlásí. Ostatně takové pojetí identity připouští také Jenkins (2008), který rozlišuje perspektivu „group“ (skupiny) a  perspektivu „category“ (kategorie). Perspektiva skupiny odkazuje k identitě, ke které se lidé sami hlásí, kterou přijímají a na jejímž základě společně tvoří skupinu, za jejíž členy se považují. Příslušnost ke  skupině je věcí vlastní volby a  tudíž i  opuštění skupiny lze provést na základě vlastního rozhodnutí. Perspektiva kategorie pak milovaní, a tudíž uvažují v abstraktních pojmech jako „národnost“ nebo „etnicita“. Obyvatelé sociálně vyloučených lokalit zpravidla těmto pojmům nepřikládají žádný význam a nemají pro ně ani žádný obsah. Ostatně také Klíčová (2006) zmiňuje skutečnost, že k romské národnosti se při sčítání lidu hlásí právě „Romové“ asimilovaní. Autorka to považuje za paradoxní. Paradox v tom ale být nemusí, neboť ti, kteří přijali majoritní způsob života a majoritní vidění světa, přejímají kromě jiného i vymezování identity ve vztahu k „národu“, které je pro obyvatele sociálně vyloučených lokalit abstraktní a nezajímavé a tudíž nemají ani potřebu o něm uvažovat. 21 Ať už se jednalo o případ Matiční ulice v Ústí nad Labem nebo chanovského sídliště u Mostu, kterému bude věnována pozornost dále.

79

odkazuje k  identitě připisované zvnějšku, kterou si její nositelé nezvolili, o které nerozhodují, a tudíž se jí nemohou ani o své vůli zbavit. Ačkoliv si obyvatelé sociálně vyloučených lokalit svou etnicitu nezvolili a aktivně se k ní třeba nehlásí, působí tato připsaná etnická příslušnost jako multiplikátor socioekonomického znevýhodnění. (Gabal, 2009).

3.2 Dimenze sociálního vyloučení a nezaměstnanost Mareš (2006) definuje sociální vyloučení jako nedostatečnou individuální nebo skupinovou participaci na ekonomickém, politickém a sociálním životě společnosti nebo jako nedostatečný přístup ke  zdrojům, které jsou v dané společnosti běžným standardem. Může nabývat dimenze ekonomické, sociální, politické, prostorové a symbolické. Nezaměstnanost prostupuje všemi těmito dimenzemi. Nejpatrnější je asi propojení s  dimenzí ekonomickou, kdy zaměstnání přináší člověku kromě jiných požitků především peněžitou odměnu ve formě mzdy. Jedinec, který není zaměstnán v rámci primárního pracovního trhu, tak nemá jistotu pravidelných příjmů, musí se spoléhat na nestandardní pracovní kontrakty v rámci trhu sekundárního nebo zůstává odkázán na finanční pomoc ze strany státu. Taková pomoc je však z logiky věci konstruována na překlenutí nezbytně nutné doby, nepředpokládá však, že by na ni měli být závislí někteří jedinci po dobu několika let. A už vůbec nepředpokládá závislost celých rodin a subpopulací trvající po desetiletí. Nezaměstnanost se projevuje také v  sociální dimenzi. Dlouhodobě nezaměstnaní s nízkým sociálním kapitálem nedisponují ve svém okolí přirozenou sociální sítí, která by jim mohla být nápomocná při hledání nového zaměstnání. Sociální dimenze exkluze je úzce provázána s dimenzí prostorovou, kdy přirozené sociální kontakty a sociální sítě není možné vytvářet v prostředí segregace. K té dochází již na úrovni základních škol, kdy děti ze sociálně slabých rodin, zvláště děti identifikované jako romské, jsou na základě záměny kulturního handicapu za  handicap mentální doporučovány do základních škol praktických. Tím se jim prakticky uzavírá možnost pro pokračování v dalším vzdělávání a také chybí zkušenosti s dětmi z majority (Mareš, 2006). Autor (tamtéž) také poukazuje na proměnu rasismu, kdy je 80

v tomto kontextu uplatňován rasismus kulturní, který slouží jako substituce za rasismus biologický. Umísťování dětí ze sociálně znevýhodněných, převážně romských, rodin tu slouží jako nástroj segregace. Politickou dimenzi exkluze vystihuje Lewis (1968), když hovoří o lidech kultury chudoby, které odděluje od chudých kromě jiných znaků i právě absence vědomí společné příslušnosti ke společenské vrstvě a tudíž také absence schopnosti a ambicí politicky se vymezovat a definovat společné požadavky. Prostorová dimenze exkluze odkazuje k situaci, kdy jsou sociálně vyloučení koncentrováni do  určitých míst, označených jako sociálně vyloučené lokality, v nichž dochází ke kumulaci problémů spojených se sociálním vyloučením. Taková lokalita, kterou může tvořit jeden dům, jedna ulice nebo také celá městská čtvrť, je zároveň s příchodem dalších sociálně slabých opouštěna majoritní populací. V lokalitě a jejím okolí dochází ke snižování cen nemovitostí, prostor opouštějí podniky, služby, uzavírají se obchody, čímž mizí pracovní příležitosti přímo v místě. S dostupností pracovních míst mimo vlastní lokalitu je pak spojena symbolická exkluze vyznačující se stigmatizací jedinců a skupin vnímaných jako jiných, deviantních, cizích (Mareš, 2006). Jedním z  projevů je uplatnění stereotypů vůči uchazečům o zaměstnání, kteří jsou vnímáni jako Romové a je s nimi jednáno na základě přisouzené etnické nálepky. Druhým je pak uplatnění stereotypů vůči obyvatelům některé ulice nebo městské čtvrti. Ve vytváření takových obrazů u příslušníků majority hrají významnou roli média. Stereotypní vnímání Romů v mediálním prostředí prokázaly mimo jiné dvě analýzy (Sedláková, 2002; Křížková, 2012), které mapovaly obraz Romů utvářený médii. Specifičnost sociálního vyloučení je dána právě komplexem faktorů, které se na něm podílejí – není tedy možné někoho označovat za sociálně vyloučeného pouze proto, že má nízké příjmy, nízké vzdělání nebo nemá stálé zaměstnání. A  právě kombinace těchto a  dalších jednotlivých faktorů vytváří fenomén zvaný sociální vyloučení. Pierson (2010) považuje za znaky sociálního vyloučení chudobu a nízké příjmy, nedostatečný přístup na trh práce, řídkou nebo neexistující sociální podporu a  sociální sítě, vliv okolí (sousedství) a vyloučení ze služeb. Každý z nich jistě působí jako činitel handicapující jedince při participaci na životě společnosti. Každý z nich sám 81

o sobě je řešitelný známými a osvědčenými nástroji sociální politiky nebo sociální práce. Jako významně riziková však působí jejich kombinace. Zdá se, že pro řešení celého komplexu nepostačuje uplatnění jednotlivých strategií uplatňovaných v případě, kdy se některý z výše uvedených znaků u jedince vyskytne izolovaně. Právě kumulace více faktorů, které jsou vzájemně úzce provázány, tvoří komplex sociálního vyloučení. Z toho vyplývá, že programy zaměřující se na snižování dlouhodobé nezaměstnanosti konstruované na  majoritní společnost pravděpodobně nemohou být účinné v  prostředí sociálně vyloučené lokality, kde nezaměstnanost je sice jedním z  klíčových problémů, nicméně zde vystupuje jako součást širšího komplexu vzájemně provázaných a neoddělitelných součástí, kde problém nezaměstnanosti je jen právě jednou z těchto součástí. O provázanosti těchto problémů vypovídají již zmíněné znaky sociálního vyloučení. Těmto znakům nyní bude věnována bližší pozornost. Chudoba a nízké příjmy ztěžují přístup ke zdrojům, které by mohly napomoci k překonání sociálního vyloučení. Jedná se o nízké příjmy jednotlivců a rodin a také pak o nízké průměrné příjmy připadající na obyvatele čtvrtí, v nichž žijí. Pierson (2010) poukazuje zejména na chudobu relativní, která je závislá na daném čase a prostoru, kdy ačkoliv je v Evropě absolutní chudoba záležitostí spíše okrajovou, chudoba relativní stále narůstá. Dnes je možné za relativně chudou rodinu považovat například takovou, která si nemůže dovolit pořízení počítače, zatímco před dvaceti lety by takové měřítko relativní chudoby neobstálo. Tento konkrétní znak s sebou nese další důsledky v podobě počítačové negramotnosti, která snižuje šance na úspěch při hledání zaměstnání u dospělých a ztěžuje přístup ke kvalitnímu vzdělání u dětí. Ztížený přístup na trh práce a k placenému zaměstnání je jedním ze zdrojů chudoby. Zaměstnání je možné chápat jako využitelný zdroj pro překonání chudoby nejen díky tomu, že přináší jedinci finanční prostředky, ale je také zdrojem kontaktů. Platí to zejména pro rodiče samoživitele, kteří získáním příjmu ze zaměstnání mnohdy svou finanční situaci výrazným způsobem nezmění, naopak jim nástup do zaměstnání přináší řadu praktických problémů, které musí řešit a kteří z těchto důvodů následně raději zaměstnání opouštějí a zůstávají v chudobě a sociální izolaci. Sociální sítě poskytující sociální oporu jsou důležitou složkou pro posílení participace na životě společnosti. Toto si v posledních dvaceti letech více 82

uvědomují i  sociální pracovníci, kteří vedle poskytování služeb klientům, věnují i  pozornost vytváření neformálních struktur v  lokálních společenstvech. Z různých možných kategorizací sociálních sítí uvádí Pierson (2010) dva typy. Prvním jsou „Networks for getting by“, které jsou uzavřené, poměrně stálé, zahrnují rodinu, přátele a sousedy, s nimiž je člověk v každodenním kontaktu a  porozumění fungování těchto sítí je důležité pro porozumění sociální exkluze v daném prostředí. Druhým typem jsou „Networks for getting ahead“ jako sítě vytvářené příležitostně, nahodile dle aktuální potřeby zahrnující zprostředkované známosti prostřednictvím dalších lidí, které slouží jako prostředek předávání informací a jsou využitelné jako zdroje třeba při získávání pracovních nabídek. Význam sousedství neboli život v kontextu prostředí zahrnuje vztah lidí k  lokalitě, ve  které žijí a  zároveň její vnímání ze strany lidí vstupujících do tohoto prostoru zvnějšku. Prostor obydlený sociálně vyloučenými lidmi bývá od  osídlení ostatních obyvatel oddělen ať už nějakou přírodní nebo urbanistickou překážkou – lesem či dálnicí. Kvalita bydlení nebo stav veřejných prostranství bývá patrným znakem prostoru, v němž se koncentrují či jsou koncentrováni sociálně vyloučení či vylučovaní obyvatelé. Neudržovaný bytový fond i veřejné prostory snižují hodnoty všech nemovitostí v daném prostoru, které se mohou stávat prakticky neprodejnými. Obyvatelé se necítí být svázáni s místem svého bydliště, necítí se v něm bezpečně, což se projevuje v  nízké participaci při řešení záležitostí týkajících se společných prostor, nedisponují však zdroji pro jeho opuštění a životu v kontextu prostředí se přizpůsobují. Vyloučení ze služeb znamená, že jedinci, rodiny i skupiny stojí před bariérami, které jim ztěžují přístup ke službám, které jsou pro většinu společnosti běžnými, ať už jsou to služby přicházející za uživateli přímo do domácností od dodávek elektrické energie až po domácí péči o zdravotně či jinak znevýhodněné členy domácností, nebo služby poskytované ve veřejném prostoru jako pošta, lékařské nebo bankovní služby. Mezi charakteristické znaky lidí žijících trvale v  prostředí sociálního vyloučení patří mimo jiné kombinace takových indikátorů, jako je právě špatný zdravotní stav způsobený ztíženým přístupem ke  zdravotní péči nebo absence bankovních účtů. Situace, kdy lidé v  prostředí sociálního vyloučení nedosáhnou na  služby seriozních institucí, v konkrétním případě nedosáhnou na úvěr od banky, 83

využívají alternativní poskytovatelé22, kteří poskytují půjčky, jež jsou Piersonem (2010) nazývány výstižně jako predátorské.23 V případě obyvatel sociálně vyloučených lokalit není možné účinně aplikovat princip subsidiarity. Pokud jedinec není schopen si v problematické životní situaci pomoci sám, měla by přijít na řadu jeho rodina a následně lokální společenství.24 Ty se ale nacházejí ve stejné nebo velice obdobné situaci jako jedinec sám a potýkají se s obdobným spektrem problémů. Sirovátka (2002) poukazuje na významné zhoršování postavení rodin, v nichž jsou dlouhodobě nezaměstnaní oba dospělí členové. V případě rodin žijících v sociálně vyloučených lokalitách se s dlouhodobou nezaměstnaností potýká také jejich okolí a přirozené sociální sítě sestávají z lidí se stejným handicapem. Tudíž předpokládat využitelnost sociálních sítí skládajících se opět z dlouhodobě nezaměstnaných jako využitelného zdroje pro řešení vlastní nezaměstnanosti, je neúčelné.

3.3 Další oblasti života provázané se sociálním vyloučením Vedle nezaměstnanosti jsou dalšími oblastmi, v nichž se sociální vyloučení projevuje nejvýrazněji, oblasti bydlení a vzdělávání. Oblast vzdělávání je některými autory (např. Gabal, 2006) ještě členěna na  vzdělání jakožto samotnou úroveň vzdělání, kterou obyvatelé vyloučených lokalit disponují, a  na  přístup ke  vzdělávání, jakožto existence bariér nebo naopak podpůrných nástrojů pro vstup dětí ze sociokulturně znevýhodněného prostředí do  vzdělávacích institucí a  přístup dospělých k  možnostem dalšího vzdělávání. Někteří autoři, např. Moravec (2006), o nich hovoří jako o „obchodnících s chudobou“. 23 Termín „predátorský“ v  této souvislosti v  ČR využívá i  společnost Člověk v  tísni, o.p.s., která na webových stránkách www.rozhodnene.cz uveřejňuje tzv. „predátorské indexy“ vypovídající o  míře nevýhodnosti spotřebitelských úvěrů nabízených jednotlivými subjekty na finančním trhu. 24 Tato lokální společenství bývají často nazývána komunitami, nicméně charakteristiky komunity splňují pouze z hlediska definice sídelní či prostorové, tedy z hlediska společně obývaného území. Proto zůstaneme u termínu lokální společenství, které podstatu vystihuje přesněji. 22

84

Oblast bydlení a  její řešení je převážně v  kompetenci místních samospráv. Na  základě Zákona č. 172/1991 Sb. o  přechodu majetku ze státu na obce přešel bytový fond patřící do té doby státu do vlastnictví obcí. Ty se s nově nabytým majetkem vypořádávaly různě. Někde přijali místní zastupitelé svou roli v rámci tvorby obecní bytové politiky, jinde upřednostnili rychlé zpeněžení bytového fondu jeho prodejem do soukromých rukou. Argument, že soukromý vlastník se o nemovitost postará lépe než obec, který provázel mnohde živelně prováděnou privatizaci, byl sice logicky správný, nicméně právě ona živelnost prodeje drtivé většiny obecních obytných nemovitostí v  některých obcích, se jeví při zpětném pohledu jako kámen úrazu. Noví majitelé se snažili zbavit se svých sociálně slabších nájemníků bydlících za tehdy ještě regulované nájemné, někdy za využití jejich neznalosti ohledně vlastních práv25, jindy přímo za pomoci nelegálních postupů či zastrašování, a následně se snažili uvolněné nemovitosti využít ke komerčně zajímavějším aktivitám nebo po  rekonstrukci pronajmout movitějším zájemcům o bydlení. Na jiných místech obce se zase jiní vlastníci nemovitostí zaměřují na  obchod s  chudobou (Moravec, 2006), kdy nabízejí ubytování pro sociálně slabé v substandardních bytových podmínkách za přemrštěné nájemné, které je hrazeno ve velké míře z příspěvku a doplatku na bydlení. Vzniká tak rezidenční segregace (Sýkora, 2010) na  „obou stranách“ – na jedné straně dobrovolně zvolená a dobře střežená rezidenční segregace majetných, na druhé straně nedobrovolná, ale těžko opustitelná rezidenční segregace nemajetných. Obce, které se vzdaly v minulosti kontroly nad bytovým fondem v obci výměnou za rychlé zisky pro obecní pokladnu, mohou mít těžko na tyto procesy nějaký vliv. Jistá míra rezidenční segregace na základě majetku je přirozená a existovala ve všech historických etapách. Nicméně to byly právě obce, které se věnovaly péči o jedince a rodiny, které si nedokázaly v nepříznivé Časté bylo například využití neznalosti ohledně zákonné úpravy nájemních smluv. Nový vlastník tak nájemníky přesvědčil, že smlouvy uzavřené na  dobu neurčitou s předchozím vlastníkem, městem, pozbyly při změně vlastníka platnost, a je tudíž třeba uzavřít smlouvu novou, vystavenou jen na dobu určitou a tudíž méně chráněnou. Ačkoliv majitelé nemovitostí museli vědět, že své nájemníky klamou, neboť uzavřené nájemní vztahy nejsou změnou vlastníka dotčeny a práva a povinnosti ze smluv vycházejících přecházejí na nový vlastnický subjekt (Křeček, 2002).

25

85

situaci pomoci sami. Obce, které realizovaly v  uplynulých letech živelnou privatizaci veškerého nebo téměř veškerého bytového fondu, se však připravily o nástroje možných intervencí. Obyvatelé sociálně vyloučených lokalit, kteří jsou závislí na pronajímatelích nemovitostí, v nichž bydlí, je nemohou opustit často z důvodu diskriminačního přístupu pronajímatelů v jiných čtvrtích a také proto, že nejsou schopni si uspořit na  kauci, neboť velká část nízkých příjmů končí právě u těchto soukromých pronajímatelů.26 „Obchodníkům s chudobou“ se nejlépe daří právě v obcích, které samy na vlastní bytovou politiku rezignovaly a ponechaly volné pole tržnímu řešení bydlení všech sociálních skupin. Tam, kde si obce ponechávají alespoň částečnou kontrolu nad bytovým fondem, mohou obcí nastavované podmínky působit na  přístup – například cenovou politiku – soukromých subjektů. Bydliště v určitém prostoru může samo o sobě působit jako handicap při hledání zaměstnání. Na  místní úrovni existují „známé“ adresy, které jsou spojovány se sociálně vyloučenými nebo které jsou mezi majoritou spojovány přímo s Romy. Zaměstnavatelé se mohou na základě statistické diskriminace (Steiner, 2006) domnívat, že lidé obývající toto území mají určité společné rysy, které je znevýhodňují ve vztahu k zaměstnání. Nakolik se jedná o sebenaplňující se proroctví (Merton, 2000) a nakolik o výsledek spolupůsobení různých příčin, o kterých bude ještě řeč dále, je otázkou. Kromě toho, že zaměstnavatelé mohou odmítnout přijmout do zaměstnání člověka bydlícího na určité adrese27 na základě předsudku, tak jedince samotného nejistoty spojené s  bydlením handicapují v  práci a  tak se zaměstnavateli skutečně může jevit jako problémový a  nespolehlivý. Ostatně jak Pierson (2010), tak již také Lewis (1968) zmiňují význam lokálního společenství. Životu v něm se člověk přizpůsobí, což mu umožňuje relativně úspěšně přežívat v prostředí sociálně vyloučené lokality, ale zároveň mu to znemožňuje lokalitu opustit. To, co je někdy nazýváno mediálně bulvárním termínem Nájemníci, jak již bylo zmíněno výše, mohou sice část vysokých nájmů hradit z příspěvku a  doplatku na  bydlení, nicméně tyto dávky samozřejmě nepokrývají celou částku nájmu a řada nájemníků z různých důvodů na tyto dávky vůbec nedosáhne. 27 I když většinou toto nezazní jako jednoznačný důvod, existují případy, kdy je pro zaměstnavatele místo bydliště v určité lokalitě větším problémem než jeho romská etnicita. 26

86

„nepřizpůsobiví“, Moravec (2006) naopak vysvětluje jako dokonalou přizpůsobivost – přizpůsobivost prostředí, v němž lidé žijí a zdrojům, které mají reálně k  dispozici. Není možné předpokládat, že se tito lidé „přizpůsobí“ normám, hodnotám a cílům střední třídy, které jsou na ně kladeny jako požadavky, neboť neprožívají stejné životní podmínky jako střední třída. Oblasti vzdělání a  vzdělávání jsou zcela jednoznačně úzce provázány s pracovním trhem. Čím vyšší má člověk vzdělání, tím větší má šanci, že se nestane nezaměstnaným a případně stane-li se již nezaměstnaným, že jeho nezaměstnanost nebude dlouhodobá. Nízká úroveň vzdělání obyvatel sociálně vyloučených lokalit je obecně známým faktem. Většina lidí zde dosáhla jen základní úrovně vzdělání a to často ještě na základní škole praktické, dříve nazývané jako zvláštní škola. Mareš (2006) poukazuje na problém, kdy děti se sociokulturním handicapem navštěvují zařízení určená pro děti s handicapem mentálním. Česká republika již byla za tuto praxi kritizována ze zahraničí, mimo jiné také rozsudek Evropského soudu pro lidská práva označil tuto praxi za diskriminační. I když se rozsudek týkal pouze konkrétních případů rodin, které se rozhodly žalovat Českou republiku, je možné předpokládat, že obdobná diskriminační praxe by mohla být popsána i v mnoha případech dalších (Svoboda, 2010).

3.4 Příčiny a důsledky nezaměstnanosti v sociálně vyloučených lokalitách Nyní bude pozornost zaměřena na charakteristiky jednotlivých příčin, které stojí za  vysokou mírou nezaměstnanosti obyvatel sociálně vyloučených lokalit a zároveň za jejím dlouhodobým charakterem. Některé z nich byly již naznačeny v předešlém textu, zde budou dále rozpracovány. Je pravdou, že sociální vyloučení se skládá z celé řady vzájemně provázaných příčin a důsledků, kde je již obtížné jednoznačně určit, co je původní příčinou a co jejím následkem, nicméně pro systematickou práci s tématem je alespoň určitá míra strukturovanosti nezbytná. Šimíková (2005) jako hlavní příčiny vysoké míry nezaměstnanosti mezi obyvateli sociálně vyloučených lokalit uvádí jejich nízkou vzdělanost a kvalifikaci, nemotivující systém sociálních dávek, diskriminaci a nízkou 87

schopnost mobility. K těmto příčinám by bylo vhodné přiřadit ještě jednu, která vystupuje do popředí v posledních letech a zatím jí nebylo věnováno na úrovni odborných textů příliš pozornosti, a tou je předlužení, čili existence většího množství závazků, které jsou po lhůtě splatnosti. Předluženost vzniká hlavně díky spotřebitelským úvěrům a jejich neomezené dostupnosti opravdu pro každého. Tomu bude věnována pozornost později, nyní stručně k jednotlivým příčinám. Nízká míra vzdělání souvisí s již zmíněným trendem umísťování dětí trpících sociokulturním handicapem na vedlejší vzdělávací kolej, která prakticky znemožňuje návrat do hlavního vzdělávacího proudu. Navíc pro lidi kultury chudoby (Lewis, 1968), mezi něž je možné řadit i většinu obyvatel vyloučených lokalit (Bartáková, 2005), nebývá vzdělávání jakožto hodnota příliš ceněna. Vzdělání jakožto dlouhodobá strategie spojená s dlouhodobou investicí časovou, ale také finanční, není v  sociálně vyloučeném prostředí uplatňována stejně jako jiné dlouhodobé strategie. Zisk z investice do  vzdělání sklízí jedinec až s  odstupem času, v  sociálně vyloučených lokalitách se řeší problémy aktuálně nastalé a uvažuje se v časových horizontech v řádu hodin či dnů, nikoliv let. Dalším typickým znakem lidí kultury chudoby je dle Lewise (1968) orientace na přítomnost a reálnou zkušenost, neschopnost orientovat se v historii a plánovat budoucnost, stejně jako již zmíněná neschopnost uvažovat v abstraktních pojmech a kategoriích. Proto užívání majoritní argumentace, například, že děti, které se budou vzdělávat, se budou mít v dospělosti lépe, vůči lidem kultury chudoby naráží od počátku na neporozumění. Katrňák (2004) ve  své studii poukazuje na  vzdělanostní reprodukci v dělnických rodinách. K podobné vzdělanostní reprodukci dochází i v rodinách žijících v sociálním vyloučení, kdy děti přejímají vzdělanostní aspirace svých rodičů. Moravec (2006) popisuje situaci, kdy rodina s dětmi, jejíž živitel nastoupí po období nezaměstnanosti do nového zaměstnání, se může snadno dostat do  finančně horší situace než v  době jeho nezaměstnanosti. Ačkoliv čisté příjmy domácnosti se započtením mzdy a dávek, které rodině zůstaly, mohou být vyšší než předchozí příjem sestávající výhradně z různých druhů sociálních dávek, není-li tento rozdíl významný (což u  nejméně honorovaných profesí vyžadujících minimální kvalifikaci také nebývá), stává se 88

nemotivačním. Odečte-li rodina výdaje, které dříve vynakládat nemusela, jako cesty svého člena do zaměstnání, stravu v zaměstnání, případně nějaké další náklady spojené s požadavky na pracovní místo, výsledná částka, která rodině zbývá, může klesnout pod úroveň, kdy byl její člen bez zaměstnání a těmito výdaji rodinný rozpočet nezatěžoval. Diskriminace ze strany potencionálních zaměstnavatelů nebo ze strany pracovníků úřadu práce může nezaměstnaného odrazovat od dalších snah najít zaměstnání. Obzvláště jsou-li jeho zkušenosti s  diskriminační praxí opakované. Může jít jak o diskriminaci individuální, kdy diskriminuje jednotlivec, tím že například odepře jedinci právo nebo přístup k nějaké službě či programu na  základě identity, jež mu přisoudí, tak diskriminaci institucionální, kdy má diskriminační dopady nějaký předpis či právní norma. Ačkoliv v současném právním systému by těžko obstál zákon, který by byl otevřeně diskriminační a hovořil by o nějaké etnické či sociální skupině28, mohou existovat právní předpisy, které nikoho přímo nejmenují, ale jejichž dopady na  určitou skupinu lze předvídat nebo alespoň vysledovat z  reálných událostí. Vašečka (2004) za takový příklad institucionální diskriminace považuje Zákon o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky č. 40/1993, který byl Českou národní radou schválen 29. prosince 1992 a vstoupil v účinnost již 1. ledna 1993, byl a dodnes je mnohými považován za akt institucionální diskriminace ze strany státu vůči určité skupině obyvatel. Ačkoliv v tomto právním aktu nejsou nikde přímo zmíněni Romové nebo jiná etnická či sociální skupina obyvatel, dá se z formulací jednotlivých požadavků pro nárok na získání českého občanství vyčíst, že je nevýhodný zejména pro občany, kteří se narodili mimo území nově vznikající České republiky (byť na území Slovenska, tedy do té doby společného státu) a na českém území se usadili později. Zákon komplikoval možnost získání českého občanství dokonce i pro jejich děti, které se již na českém území narodily. Mnoho lidí se tak v době po rozdělení československé federace stalo cizinci, aniž by třeba kdy od narození změnili bydliště. Tento problém „cizince ve  vlastní zemi“ s  sebou nesl řadu zcela praktických problémů například při získávání zaměstnání nebo při získání finanční podpory od  státu. Pro Takové právní úpravy ale existovaly i v období tzv. „první republiky“ (Zákon o potulných cikánech z roku 1927), která je často prezentována jako vzor demokracie (např. Pavelčíková, 2008).

28

89

úplnost je třeba uvést, že ani případné nucené přestěhování těchto obyvatel na území Slovenské republiky (byť by takový požadavek mohl být eticky těžko akceptovatelný), by nic neřešil, protože konstrukce obdobného zákona byla rovněž na Slovensku postavena tak, že ani zde tito lidé nárok na státní občanství neměli. Za institucionální diskriminaci by bylo možné považovat i podmínky některých obcí pro přidělení obecního bytu, kde rovněž není nikdo přímo jmenován, ale například kombinace podmínek bezdlužnosti a zaměstnání na základě pracovní smlouvy opět obyvatele sociálně vyloučených lokalit diskvalifikuje. Jako další příčinu uvádí Šimíková (2005) nízkou schopnost mobility. V  České republice ani na  Slovensku není obecně migrace a  stěhování se z místa na místo na základě pracovních příležitostí něčím příliš častým. Není tomu ostatně ani nakloněn trh s  byty. Migrace sociálně slabých lidí do obce je vždy sledována s obavou a je spojena spíše se spekulanty s nemovitostmi než s podporou zaměstnanosti. Dluhy se stávají bariérou pro vstup na  trh práce ve  chvíli, kdy dojdou do fáze exekučního vymáhání. Člověku, proti němuž je vedena exekuce, se případný nástup do  zaměstnání přestává vyplácet, neboť část jeho příjmů by byla postižena právě exekucí a tudíž by nástup do zaměstnání znamenal zlepšení příjmů domácnosti buď velice malé nebo vůbec žádné. Dluhy nebývají sami o sobě příčinou toho, že se člověk stane nezaměstnaným, bývají ale často zábranou pro to, aby člověk zaměstnání vůbec hledal nebo nabídnuté zaměstnání přijal. Zvláště je-li dlužná částka vymáhána exekucí vyšší a není splatitelná v dohledné době nebo je-li počet exekučně vymáhaných pohledávek vyšší, klesá zájem člověka o hledání zaměstnání, které by přineslo příjmy pro hrazení exekučně vymáhaných závazků. Sociálně slabí lidé bez stabilního zaměstnání a stabilního příjmu se snaží udržet krok s konzumním způsobem života majoritní populace. Věci, které si pořizují a na které nejsou schopni si ušetřit, si pořizují díky různým formám spotřebitelských úvěrů. Nejsou-li schopni si na  danou věc naspořit, nejsou tak logicky ani schopni hradit pravidelnými splátkami úvěr, který si pro pořízení dané věci sjednali. Situaci velké míry zadlužení, která se netýká jen sociálně slabých, ale i domácností z majoritní společnosti, se snaží v České republice řešit Zákon č. 182/2006 Sb. o  úpadku a  způsobech jeho řešení, který se do  obecného 90

povědomí dostal spíše pod označením „insolvenční zákon“. Dle něj je umožněno člověku, který prokáže, že bude s největší pravděpodobností v průběhu následujících pěti let v pravidelných splátkách schopen uhradit alespoň třetinu svých závazků, povoleno oddlužení formou splátkového kalendáře. A  pokud podmínky skutečně splní a  neobjeví se v  průběhu pěti let další překážky a  svůj závazek dodrží, jsou ostatní závazky soudem prohlášeny za  nevymahatelné, jinými slovy je mu zbytek dluhů „odpuštěn“. Pro řadu lidí znamenalo nabytí účinnosti tohoto zákona skutečné vysvobození z dluhové pasti. U většiny zadlužených obyvatel vyloučených lokalit je však nepoužitelný. Jednak soud posuzuje schopnost splácet dle příjmů, které člověk má v danou chvíli a měl v předchozích třech letech a z toho usuzuje na budoucí vývoj příjmů. Jednak se počítá s nezabavitelnými částkami připadajícími na dlužníka a na osoby vůči nimž má dlužník vyživovací povinnost. Obě tyto podmínky prakticky vylučují osoby bez stabilních příjmů a s větším počtem vyživovaných osob, což odpovídá právě charakteristice většiny domácností ve vyloučených lokalitách. S příchodem do sociálně vyloučené lokality dochází k růstu zadlužení. Zadlužují se zde i lidé, kteří do lokality přišli bez dluhu. Řada lokalit nebo domů, které jsou laicky označovány jako obydlí pro dlužníky ve skutečnosti zahrnuje velice heterogenní skladbu obyvatel, z nichž zdaleka ne všichni jsou dlužníky. Již Analýza (1999) zabývající se situací v Matiční ulici ve vyhrocené době konce devadesátých let doprovázených stavbou a bouráním proslulé zdi ukázala na fakt, že obytné pavlačové domy, které byly v mediálních diskusích označovány krom jiného také jako byty pro neplatiče, byly obydleny lidmi s různou osobní historií a také s různým důvodem příchodu do lokality. Vedle dluhů to byly třeba důvody přidělení náhradního bytu nebo přidělení obecního bytu na základě podané žádosti. Jediným jednotícím prvkem bylo romské vzezření obyvatel. Také v  případě kladenské lokality nazývané „Masokombinát“ podle dříve zde se nacházejícího podniku, se prokázalo, že dluhy obyvatel buď vznikly až po přistěhování do lokality nebo, existovaly-li dluhy starší, došlo zde k jejich navýšení (Radostný, Růžička, 2006). Praxe řešení neschopnosti splácet své závazky ze strany některých obyvatel obce jejich koncentrací na jedno místo se ukázala jako kontraproduktivní (Vašečka, 2002). Přesto v  ní některé obce dále pokračují. V  některých případech dokonce sahají 91

ještě ke krokům, které situaci dlužných rodin dále komplikují, aniž by přinášely jakákoliv řešení. Jako nejkřiklavější je možné uvést tzv. „záchranný kruh“ v Chomutově sestávající ze série nahodile aplikovaných represivních opatření bez předem připraveného implementačního plánu. Nejvýraznějším z těchto opatření byly exekuce sociálních dávek. Jejich důsledkem bylo na jedné straně zhoršení situace u konkrétních lidí, kteří přišli o zdroj příjmů, na nějž spoléhali a museli si zajistit peníze na živobytí a uhrazení nájmu jiným způsobem. Na straně druhé bylo důsledkem převedení finančních prostředků ze státního rozpočtu určených na  podporu potřebných do  rukou soukromých subjektů (exekutorů) za  asistence města (Zpráva, 2009)29. Mezi důsledky dlouhodobé nezaměstnanosti je možné řadit ztrátu pracovních návyků, případně nemožnost vytvoření pracovních návyků u mladší generace, nízkou důvěru sociálně vyloučených vůči majoritním institucím a zároveň také posilování stereotypního vnímání obyvatel vyloučených lokalit ze strany majority. Někteří obyvatelé sociálně vyloučených lokalit jsou bez zaměstnání již po řadu let, někteří z nich dokonce od prvních vln propouštění na počátku devadesátých let neměli zaměstnání již nikdy. Jakožto pracovníci s nejnižší kvalifikací byli „první na řadě“, koho se zaměstnavatelé zbavovali pro nadbytečnost. Jelikož mnoho z nich žije v regionech, které v tu dobu procházely významnými změnami odvětvové struktury průmyslu spojenými s rostoucí strukturální nezaměstnaností, měli na nově se profilujícím trhu práce méně výhodnou pozici v porovnání s běžnou populací. Svou roli dále mohl u některých sehrát i již výše zmíněný Zákon č. 40/1993 Sb. o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, díky němuž lidé, kteří zůstali na území státu bez občanství, měli ztížený přístup k zaměstnání. Ti, kteří zůstávají v pomyslné frontě čekajících na zaměstnání déle, mají menší šanci, než ti, kteří do ní přišli později. Protože dle teorie fronty (Bartáková, 2004) si zaměstnavatelé raději vybírají mezi potenciálními zaměstnanci takové, kteří jsou nezaměstnanými co nejkratší dobu, jinými slovy přišli do fronty Ve většině případů se jednalo o původní dlužné částky v řádech stokorun na nezaplacených poplatcích za svoz odpadu nebo pokutu za jízdu bez jízdního dokladu, které ovšem byly navýšeny až exekucí a tak téměř všechny exekuované finanční prostředky skončily na účtu exekutora (Zpráva, 2009).

29

92

později a čekají na jejím konci. Lidé na začátku fronty, kteří již ve frontě strávili značnou dobu, se postupně stávají nezaměstnatelnými. Jako zvláště problematická se jeví situace mladých lidí, kteří již vnímají nezaměstnanost jako samozřejmou součást života. Nikdy nezažili nikoho z rodičů odcházet do zaměstnání, v horším případě nemají ani ve své širší rodině nebo v lokálním společenství nikoho, kdo by pravidelně docházel do zaměstnání. Život bez zaměstnání je tak považován za  standardní normu a  cílem po ukončení povinné školní docházky – v mnoha případech na již zmiňované základní škole praktické – se stává zařazení do evidence úřadu práce.

3.5 Možné přístupy k řešení na lokální úrovni a jejich limity Ačkoliv je na  státní úrovni vytvářena řada koncepcí a  programů řešících problematiku sociálně vyloučených lokalit, z hlediska reálného dopadu do praxe je důležitá jejich implementace, která je prováděna na lokální úrovni a může být různými způsoby modifikována. Winkler (2007) v charakteristice přístupu lokální politiky zaměstnanosti vůči centrální rozlišuje adaptaci a substituci. Toto rozlišení je využitelné nejen pro politiky zaměstnanosti, ale i pro jiné oblasti zaměřující se na sociální integraci. Adaptační přístup se projevuje v  implementaci centrální politiky, která je pouze korigována tak, aby odpovídala lokálním potřebám a specifikům. Substituční přístup oproti tomu nahrazuje centrální politiku politikou jinou, která s ní nemusí být kompatibilní nebo může být přímo vůči ní v  rozporu. Stejný autor v  jiné své publikaci také rozlišuje užití racionalismu a  institucionalismu při rozhodování v politickém procesu. Užije-li se racionalismu, stává se rozhodování o cílech a postupech samostatnou fázi politického procesu, který předchází implementaci. Užije-li se institucionalismu, zahrnuje se rozhodování přímo do implementačních aktivit. O programu se tak rozhoduje v době, kdy je již implementován, což může výrazně měnit jeho původně zamýšlený smysl (Winkler, 2002). Výše uvedený případ tzv. „záchranného kruhu“ v Chomutově je příkladem kombinace institucionalismu a  substituce. Institucionalismu proto, neboť rozhodování o aktivitách probíhalo nahodile a rozhodování o cílech a postupech netvořilo samostatnou součást politického procesu. Substituce 93

zase z toho důvodu, že tento „projekt“ nereagoval na žádnou koncepci vytvořenou na  státní úrovni. Ostatně substituční přístup na  lokální úrovni není nijak ojedinělý. To může být způsobeno samotnou nejednoznačností státních koncepcí, kterých vzniká řada na úrovni různých resortů a jsou často měněny (Vašečka, 2004), aniž by měly jakýkoliv praktický dopad. Na toto se některé koncepce také snažily přímo reagovat. Například Návrh Ministerstva pro místní rozvoj (2008) obsahoval požadavek, aby ze státního rozpočtu byly podporovány pouze takové aktivity, které by vycházely z koncepcí přijatých na  státní úrovni, které by se pouze přizpůsobovaly místním podmínkám, ale nebylo by je možné přetvářet. Tento Návrh snažící se o důsledné nahrazení substitučního přístupu adaptačním stejně jako předchozí skončil téměř bez povšimnutí. Programy ať již vytvářené na  celostátní či regionální úrovni usilující o snižování nezaměstnanosti mají do sociálně vyloučených společenství minimální dopady. To je dáno především již výše zmíněnou provázaností jednotlivých problémů vážících se k životu v prostředí sociálního vyloučení, kde nezaměstnanost je jen dílčí částí složité mozaiky. Dále ale mohou působit i další faktory, které zapojování lidí ze sociálně vyloučených lokalit do programů zaměstnanosti limitují. Jedním z nich je tzv. „creaming efekt“ (Bartáková, 2004), kdy pracovníci institucí, kteří zařazují jednotlivce do různých programů upřednostňují ty potencionální kandidáty, u kterých je předpoklad, že program dokončí bez větších obtíží, před těmi, kteří jsou nejvíce potřební a nejvíce handicapovaní na pracovním trhu. Ve snaze vyhnout se neúspěchu v práci s „obtížnými případy“ tak mohou pracovníci institucí, kteří rozhodují o zařazení jednotlivců do konkrétního programu, preferovat marginalizované (čili stojící na pomyslném společenském okraji) před exkludovanými, tedy těmi, kteří již stojí zcela mimo majoritní společnost. Tato tendence pracovníků ve snaze o  zvyšování úspěšnosti realizovaných programů je pochopitelná, hrozí ale, že lidé, kteří již jednou byli vyloučeni ze společnosti, budou vylučováni i z programů, které by jim měly v návratu do společnosti pomáhat. V Alexanderově (2006) pojetí je možné hovořit o tom, že pracovníci institucí vybírají vhodné adepty inkluze, neboť jsou to právě majoritní instituce, které definují kdo je „hoden“ být začleněn do ústřední skupiny, na jejíž členy se vztahuje majoritní solidarita. 94

Sporným bodem je, zda směřovat programy vůči obyvatelům sociálně vyloučených lokalit k  jednotlivcům nebo komunitám. Oba přístupy mají své přednosti a nedostatky. Liberální pojetí zaměřující se na jednotlivce a hájící jeho práva bez ohledu na příslušnost k jakékoliv skupině je výhodné právě v tom, že je oproštěno od možných stereotypů vytvářených na základě skutečné či domnělé skupinové příslušnosti. Nevýhodou naproti tomu je, že zde vstupují do interakcí na jedné straně majoritní společnost a na druhé straně izolovaný jedinec, který je v tu chvíli v evidentně nevýhodnější vyjednávací pozici. Při procesech začleňování tak budou převažovat asimilační strategie. Baršová a Barša (2005) uvádějí jako příklad začleňování přistěhovalců ve Francii, která stavěla svou politiku na ignorování odlišností přistěhovalců a asimilaci jednotlivců jakožto jednotlivců, nikoliv jako součástí odlišných skupin. Komunitaristický přístup staví na  předpokladu, že mezi obyvateli sociálně vyloučených „komunit“ existují vazby, že představují jakousi funkční jednotku, která má být integrována s  jinou funkční jednotkou, majoritní společností. Tento přístup dává silnější vyjednávací pozici členům komunity tam, kde skutečně nějaká komunita existuje. Je však tuto třeba jasně vymezit a vyvarovat se při tom virtuálním uskupením typu „romská komunita“30, respektive identifikovat, zda se jedná o komunitu zájmovou mající více společných znaků, nebo jen komunitu lokální danou místem pobytu. Časté jsou debaty o tom, nakolik je sociální vyloučení zaviněno samotnými lidmi, kteří se do této situace dostali svou vlastní nedostatečností nebo svým osobním selháním, nebo nakolik se tito konkrétní lidé stávají pouze oběťmi systémů, které nemohou dostatečně sami ovlivnit. Toto popisuje Toušek (2006), který rozlišuje příčiny sociálního vyloučení vnitřní a vnější. Mezi vnitřní vlivy, které mohou sociální vyloučení podporovat a které mohou být samotnými lidmi alespoň do  určité míry ovlivnitelné, řadí ztrátu pracovních návyků při dlouhodobé nezaměstnanosti, neschopnost hospodařit s penězi, orientaci na uspokojování aktuálních potřeb a s tím spojenou neschopnost efektivního plánování do budoucna, apatii a nízkou motivaci k řešení vlastních problémů. Mezi vlivy vnější, které jedinec sám nemá možnost ovlivnit, neboť jsou dány podmínkami panujícími v širší společnosti, O nejednoznačnosti státních politik svědčí i pojmenování poradního orgánu české vlády „Rada vlády pro záležitosti romské komunity“. Na Slovensku je název obdobného orgánu uveden v plurálu (romských komunit), což více odpovídá realitě.

30

95

řadí bytovou politiku obce, stav na  trhu práce, sociální politiku státu, ale také diskriminační projevy majority, které jsou vztahovány zejména k romské etnicitě obyvatel vyloučených lokalit. Podrobnější členění přístupů ke  zdrojům  sociálnímu vyloučení nabízí Levitas (2005), když člení přístupy na redistributivní, morální a sociálně-integrační. Redistributivní diskurs se zaměřuje na chudobu a nerovnosti ve společnosti. Pro jejich odstranění je nutná redistribuce. Tento přístup se vymezuje zejména vůči individualismu, neboť jedinec sám o sobě nemůže zvládnout řešení všech problémů souvisejících se sociálním vyloučením. Morální diskurs poukazuje na  nedostatečnosti jedinců a  jejich selhání. Podle tohoto diskursu někteří jedinci přijímají protispolečenské normy, podle nichž se chovají. Tito lidé jsou náchylnější k  závislosti na  drogách, mají méně stabilní vztahy, stávají se pachateli trestných činů. Tito jedinci jsou označováni jako „underclass“ a zaujímají nejspodnější příčky společenského žebříčku. Sociálně-integrační diskurs zaměřuje pozornost v prvé řadě na placenou práci a na participaci na trhu práce. To považuje za hlavní východiska pro dosažení koheze ve  společnosti. Vymezuje se vůči diskursu redistributivnímu, který pouhým přerozdělováním zdrojů nenabízí lidem možnost zajištění placené práce a naopak jejich vyčlenění z pracovního trhu potvrzuje. Barša (1999) pak v souvislosti s vinou za sociální exkluzi hovoří o „obviňování oběti“, kdy systém jedince dotlačí do situace, ve které mu nezbude nic jiného, než přijmout alternativní způsoby chování, které společnost považuje za patologické, a následně je jedinec tímto systémem označen za viníka a systém tím v podstatě legitimizuje marginalizaci nebo vyloučení takového jedince.

3.6 Chanov a Předlice jako příklady sociálně vyloučených lokalit v sociálně znevýhodněném regionu Ústeckého kraje Panelové sídliště na okraji obce Chanov spadající pod statutární město Most a několik ulic zděných domů starší zástavby v okrajové části krajského města Ústí nad Labem nesoucí jméno Předlice – tato dvě místa se pro 96

mnoho lidí v České republice stala symbolem sociálního vyloučení. Mají řadu společných rysů. V jejich minulosti, současnosti a z toho vyplývajících možných pohledů do budoucnosti se však nacházejí i významné rozdíly. Problém sociálně vyloučených lokalit je umocněn skutečností, že většina z nich se nachází v regionech, ve kterých se kumuluje více sociálních problémů. Jako typický příklad je možné uvést Most. Město má dlouhou historii hornictví, v době druhé světové války byly v blízkosti vybudovány chemické závody na zpracování ropy, které se v poválečných letech ještě dále rozrostly. Ty si spolu s dalšími průmyslovými podniky žádaly velké množství pracovní síly pro převážně nekvalifikované pozice. Jelikož bylo v poválečných letech v důsledku vysídlení Němců obtížné nalézt dostatek pracovní síly, jako řešení se nabízeli Romové z východoslovenských osad. Ačkoliv probíhalo několik migračních vln z východu na západ od čtyřicátých do sedmdesátých let dvacátého století, částečně státem organizovaných, částečně spontánních, do  Mostu přišla většina Romů již v  poválečném období a  další migrační vlny zde již byly méně výrazné (Haušild, 2008). V sedmdesátých letech dvacátého století, kdy bylo historické město likvidováno kvůli těžbě uhlí, bylo rozhodnuto o výstavbě panelového sídliště pro Romy. A to zcela v rozporu s tehdy státem prosazovanou politikou rozptylu (Pavelčíková, 2004). Romští obyvatelé starého Mostu byli rozřazeni do tří kategorií podle způsobu života, dnes bychom řekli spíše podle míry asimilace. Lidé „první kategorie“ měli být v souladu s tehdejší vládní politikou rozptýleni po městě do nových panelových sídlišť mezi majoritu, členové „dalších dvou kategorií“ měli být soustředěni do nového sídliště, které bylo zbudováno nedaleko starobylé obce Chanov. Argumentem bylo, že tak bude pro instituce snazší působit na Romy, kteří budou soustředěni v jednom prostoru (Haušild, 2008). Nakolik nové sídliště obec proslavilo nejen po celé republice, ale i za jejími hranicemi, asi netřeba dodávat. Po změně společenských poměrů došlo ke dvěma vzájemně souvisejícím změnám, které ovlivnily postavení obyvatel sídliště v Chanově – a nejen jeho, ale rovněž řady obdobných v rámci České republiky. Za prvé, byla uvolněna faktická pracovní povinnost, neboli nemít formální zaměstnání přestalo být považováno za trestný čin. Za druhé, došlo k výrazným změnám odvětvové struktury českého průmyslu a těžařství spolu s těžkým průmyslem, který 97

míval svá odbytiště především v Sovětském svazu, ztrácely na významu a tudíž potřebovaly stále méně pracovních sil. Mezi prvními, kteří o zaměstnání přicházeli, byli právě chanovští Romové – jednak proto, že patřili k nejméně kvalifikovaným pracovníkům, kteří se stávali nejdříve nadbytečnými, jednak také sehrávala roli diskriminace ze strany zaměstnavatelů, kteří se mezi prvními zbavovali právě romských zaměstnanců. Existovaly pravděpodobně i případy lidí, kteří si nezaměstnanost zvolili dobrovolně, není ale možné předpokládat, že se jednalo o početně významnou skupinu. Jelikož, jak již bylo uvedeno výše, byli na chanovském sídlišti soustředěni právě Romové, kteří byli nejméně adaptováni na majoritní způsob života, je možné dovozovat, že je také společenské změny probíhající počátkem devadesátých let, jejichž byli Romové pouze pasivní součástí, zastihly nejméně připravené. Orientace v těchto změnách a novém společenském uspořádání jim tudíž trvala déle a byla pro ně méně srozumitelná než pro majoritu nebo jiné příslušníky minority, kteří ale byli adaptovanější na majoritní způsob života a zorientovanější v jejich institucích. Toto počáteční „zpoždění“ se jim již nikdy nepodařilo dohnat. Stejně jako socialistická společnost padesátých let předpokládala, že romskou problematiku – tehdy „cikánskou otázku“ – není třeba řešit, neboť Romové byli považováni za oběť kapitalismu a jejich problémy měly díky socialismu samy zaniknout, předpokládal i  liberalismus počátku let devadesátých, že k řešení problémů postačí, když budou mít jedinci dostatek osobní svobody k naplňování svých vizí a ideálů. V počátcích však byli opomenuti ti, kteří nedisponovali dostatečnými dovednostmi pro využití této osobní svobody a pro formulování vlastních vizí a ideálů. Odlišně probíhal vývoj v městské části Předlice v Ústí nad Labem, nicméně problémy spojené se sociálním vyloučením, které jsou dnes pro obě lokality charakteristické, je zde možno zaznamenat velice podobné. Předlice nejsou na  rozdíl od  chanovského sídliště jednoznačně prostorově vymezeny od  ostatních částí města. Administrativně spadají pod městský obvod Ústí nad Labem – město. Za sociálně vyloučenou lokalitu se všemi charakteristikami s  tím spojenými je možné považovat část tzv. „Nových Předlic“ vymezenou ulicemi Hrbovická a Majakovského. Předlice tvořily dříve samostatnou obec, která byla připojena k Ústí nad Labem s postupným rozvojem průmyslu, kdy průmyslové komplexy se rozprostřely na celém prostoru mezi Ústím a Předlicemi. Na rozdíl od Chanova se tedy 98

nejednalo o stavby, které by byly určeny pro Romy. Ti se sem začali stěhovat postupně v sedmdesátých letech dvacátého století (čili ve stejné době, kdy byl osidlován Chanov). Jednalo se o Romy, kteří do Předlic přicházeli z východního Slovenska, zejména z  Hanušovců, neboť zde nacházeli zaměstnání a v Předlicích také levné bydlení. Zpočátku zde Romové tvořili početní menšinu, nicméně v průběhu osmdesátých let zde Romové začali převažovat. Částečně to bylo způsobeno příchodem dalších „hanušovických Romů“, kteří se stěhovali za prací na základě referencí od svých příbuzných, kteří v Předlicích již nějakou dobu žili. Z větší části toto způsobovala domněnka na straně majoritních institucí hovořící o tom, že je vhodné, aby Romové obývali společný prostor. Existovala totiž představa politických představitelů, že sami Romové chtějí žít pohromadě. Tak byly v Předlicích přidělovány byty především Romům proto, aby mohli „bydlet mezi svými“. Podobně jako v  Chanově zde byli do  jednoho prostoru sestěhováni lidé z  různých rodin, různou osobní historií i systémem norem a hodnot, jen na základě zvnějšku přisouzené etnické příslušnosti. Takové tendence pokračovaly i po roce 1989. Ceny předlických nemovitostí tak stále klesaly. Ti, kteří měli kapitál na to, aby se odstěhovali, tak činili, a ti, kteří ne, se přizpůsobovali životu v prostředí sociálního vyloučení. A další sociálně slabí, kteří nenalezli bydlení jinde, přicházeli do Předlic (Husák, 2012). Zásadní pro vývoj v  Předlicích byla privatizace obytných domů, která probíhala v několika vlnách od poloviny devadesátých let. Významným hráčem se zde stal svazek několika romských rodin ze severní Moravy31, které ovládly většinu trhu s byty v Předlicích – některé domy odkoupily přímo32, jiné přes prostředníky. Tím město zcela ztratilo kontrolu nad děním v Předlicích, kterou převzali noví majitelé domů. Kromě jiného je toto období spojováno s nástupem drogového obchodu v této části města (Husák, 2012). V  poslední době se o  Předlicích začalo diskutovat jak mezi politiky a úředníky ve městě, tak v mediálním prostoru, zejména v souvislosti s technickým stavem jednotlivých nemovitostí, které přímo ohrožují na  životě obyvatele některých z nich. Diskuse se rozhořely po zřícení jednoho z domů v září 2012, který sice neměl být obýván, nicméně pád usmrtil jednu osobu, V Předlicích známí pod označením „Moraváci“. Ceny prodávaných domů tehdy byly velice nízké, dle Husáka (2012) se pohybovaly maximálně v rozmezí padesát až sto tisíc korun.

31 32

99

která se v domě v tu dobu nacházela. Následné kontroly odhalily nedostatky, nepovolené stavební zásahy a hrozbu zřícení i u dalších nemovitostí. Předlice se za poslední více než dvě desítky let staly další mediálně velice známou lokalitou, což na jedné straně podněcuje představitele příslušných institucí k aktivním zásahům, na druhé straně ale mediální zájem vyvolává již zmíněnou negativní nálepku, kdy obyvatelé některých předlických ulic jsou přiznáním místa bydliště diskvalifikováni obdobně jako představitelé ulic chanovských nebo proslavené Matiční ulice na opačném konci krajského města. Na příkladech obou popsaných míst, Chanova a Předlic, je pozorovatelné, že ačkoliv okolnosti vzniku těchto sociálně vyloučených lokalit byly významně odlišné, od určitého momentu se jejich vývoj ubíral velice podobně. Zásadním rozdílem, který může být rozhodující i pro budoucí vývoj a snahy o intervence do těchto lokalit, je rozdíl ve vlastnické struktuře nemovitostí. Zatímco v Předlicích se naprostá většina nemovitostí nachází v soukromých rukách, chanovské obytné panelové domy jsou stále majetkem města. Pozoruhodná je také okolnost, že počátky obou lokalit je možné datovat do sedmdesátých let – v případě chanovského sídliště se jedná o vznik dalo by se říci „sociálně vyloučené lokality zbudované na zelené louce“, v případě předlickém o postupné kroky vedoucí k přetváření městské čtvrti v sociálně vyloučenou lokalitu. Ani v jednom případě nenastal po roce 1989 zvrat v nastoleném trendu. Naopak, v případě Předlic byl ještě podpořen živelnou privatizací. Young (1999) hovoří o společnosti od sedmdesátých let jako o společnosti exkluzivní. Vymezuje ji v protikladu ke společnosti inkluzivní, která byla charakteristická pro „zlatá léta“ poválečného rozvoje. Oproti inkluzivní společnosti, která má dle Younga tendenci odlišné začleňovat a přitahovat ke svému středu, má exkluzivní společnost tendenci odstředivou, kdy ze společenské struktury zůstává jen „jádro“ a „okraj“. Z jádra postupně vypadávají lidé, kteří nejsou schopni se v něm z různých příčin udržet a dostávají se na okraj. V regionech, jakými je třeba zde zmiňované Mostecko, vyznačujících se vysokou nezaměstnaností, nízce kvalifikovanou pracovní silou a  vysokými počty obyvatel přičleňovaných k etnické menšině, se dostává na „okraj“ větší počet lidí než v  regionech s  příznivější sociální skladbou. Čím více jsou lidé ohroženi přesunem z „jádra“ na „okraj“, tím více se snaží si své postavení 100

udržet a podílejí se na odsunu na „okraj“ jiných obyvatel. Prvními kandidáty na přesun z „jádra“ na „okraj“ se stávají ti, o kterých Alexander (2006) hovoří jako o posledních kandidátech inkluze. Tedy poslední, na které bude rozšířena majoritní solidarita, čili ti, kteří se vyznačují výraznými primordiálními odlišnostmi. To je podporováno stabilitou prostředí a krátkou dobou vzájemné koexistence (Alexander, 2006). Lidé na „okraji“ disponující takovými znaky, jsou vytlačeni mimo primární trh práce a  zároveň je jejich nezaměstnanost pro majoritu viditelnější než nezaměstnanost jiných, méně se odlišujících jedinců a skupin. Při patřičné interpretaci se pak tato směs snadno stává rozbuškou pro společenské nepokoje, které můžeme sledovat v poslední době stále častěji na různých místech republiky, především však právě v těch regionech, kde je nejtěžší udržet si postavení v „jádru“ společnosti a kde lze zároveň dostatek lidí označit za „jiné“ a tím legitimizovat jejich místo na „okraji“.

Závěr Nezaměstnanost obyvatel sociálně vyloučených lokalit má oproti nezaměstnanosti obyvatel jiných částí obcí svá specifika. Tudíž ani opatření účinně sloužící ke  snižování nezaměstnanosti jako takové nemusí mít na sociálně vyloučené lokality prakticky žádné dopady, pokud nereflektují složitý systém příčin a  důsledků nezaměstnanosti sociálně vyloučených a nejsou provázána s dalšími oblastmi, ve kterých se sociální vyloučení projevuje. Sociální vyloučení je ze své podstaty multidimenzionální a  reakce pouze na jednu dimenzi, např. zajištěním příjmu ze stabilního zaměstnání, z dlouhodobého hlediska selhává, pokud není reagováno na dimenze další. Pro charakteristiku procesů a  problémů spojovaných s  prostředím sociálně vyloučených lokalit je možné použít koncepty užívané zahraničními autory, ať již se jedná o kulturu chudoby Oscara Lewise (1968), koncept sociálního vyloučení (Pierson, 2010), teorii inkluzivní a exkluzivní společnosti (Young, 1999) nebo ústřední solidaritu vůči okrajové skupině (Alexander, 1999). Z toho je možné usuzovat, že romská specifika, prostřednictvím nichž je téma často pojednáváno, není natolik zásadní z  hlediska obsahu problému jako takového, ale spíše z hlediska interpretací jednotlivých aktérů, kteří jí různou míru významnosti připisují. 101

4 Politika zaměstnanosti v České republice a na Slovensku

Nezaměstnanost jako masový jev se stává základním problémem rozvoje současných vyspělých zemí. I když se názory na její příčiny různí, pouze radikální liberalisté se drží tvrzení, že jde o individuální selhání, případně dočasný problém, který bude vyřešen působením tržních sil. Současná situace potvrzuje Keynesův pohled na masovou nezaměstnanost jako trvalý jev, který nemůže vyřešit tržní mechanismus bez regulačních zásahů státu. Vysoká nezaměstnanost sebou nese velké problémy z  hlediska hospodářského, společenského i  individuálního. Zdůrazňovány jsou především ekonomické důsledky spojené s tím, že není dosaženo tvorby potenciálního produktu z důvodu nedostatečného využití disponibilních zdrojů, případně se hovoří o ekonomických ztrátách spojených s přímými výdaji na politiku zaměstnanosti a s výpadky příjmů veřejných financí. Pokud má nezaměstnanost charakter frikční nezaměstnanosti není významným společenským problémem. K jeho řešení stačí fungující systém sociálního pojištění, který je schopen zajistit na dobu hledání zaměstnání příjem, dostatečný k udržení životní úrovně nezaměstnaného a příslušníků jeho rodiny a zároveň institucionální zabezpečení zprostředkování práce. Významným společenským problémem se pak stává nezaměstnanost v momentě, kdy nabývá podoby masové nezaměstnanosti, kdy se vytváří početnější skupina dlouhodobě nezaměstnaných. Řešení nezaměstnanosti a jejich dopadů se stává primární záležitostí a to nejen z důvodů ekonomických, ale především z důvodů politických. Právo na  pracovní uplatnění je jedním ze základních sociálních práv a jako takové je zaručeno Listinou základních práv a svobod, kde je definováno v čl. 26 odst. 1 a 3 následujícím způsobem: Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zabezpečuje. (Tomeš, 2009) 102

V rámci zákona o zaměstnanosti je pak právo na práci konkretizováno jako právo „fyzická osoby, která chce a může pracovat a o práci se uchází, na zaměstnání v pracovně právním vztahu…, na zprostředkování zaměstnání a na poskytnutí dalších služeb za podmínek stanovených tímto zákonem“. (zákon č. 435/2004Sb. ve znění pozdějších předpisů, § 10) Politika zaměstnanosti má sice zřetelnou evropskou dimenzi, neboť vychází ze společných právních dokumentů a část jejich aktivit je financována z evropských fondů, zároveň však se v jednotlivých zemích odlišuje díky jejich specifickým podmínkám jednotlivých zemí.

4.1 Státní politika zaměstnanosti v ČR Přestože se ekonomická věda začala zabývat nezaměstnaností již v 18 století, názory na příčiny nezaměstnanosti se dodnes nijak nesblížily. Liberální proud navazující na klasickou a neoklasickou ekonomii v zásadě nedobrovolnou nezaměstnanost nepřipouští. Nezaměstnanost je dána upřednostňováním volného času před pracovní příležitostí. Podle monetaristů existuje přirozená míra nezaměstnanosti, pod kterou může klesnout nezaměstnanost díky hospodářské politice státu pouze krátkodobě s tím, že z dlouhodobého hlediska se tento zásah projeví negativně především v růstu inflace. Nezaměstnanost je dle nich dána nepružností trhu práce. Snížit přirozenou míru nezaměstnanosti je možno zvýšením flexibility trhu práce (flexibilita mezd, pracovních úvazků). Nejúčinnější politikou zaměstnanosti je politika, která zmírňuje nedokonalosti trhu práce (Friedman, 1993). Oproti tomu keynesiánský přístup zdůrazňuje jako základní příčinu nedostatečnou efektivní poptávku. Tržní mechanismus sám nemůže při nedostatečném využití výrobních zdrojů nastolit rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou. Stát by měl pomocí fiskální politiky nahradit výpadek soukromých investic, tím zajistit plnou zaměstnanost. Keynes však zároveň uvádí, že tržní systém se může dostat na dlouhou dobu do rovnováhy i při existenci nedobrovolné nezaměstnanosti (Keynes, 1963). Z  uvedeného vyplývá, že problém existence nezaměstnanosti souvisí s makroekonomickými procesy. „Riešenie problému nezamestnanosti teda nie je možné zabezpečiť mikroekonomickými nástrojmi, ale veľmi úzko 103

súvisí s odstránením jej hlavných príčin. Ťažiskom riešenia musia byť opatrenia využívajúce nástroje kľúčových čiastkových hospodárskych politík“. (Martincová, 2002, s. 105) Spomenuté opatrenia, ktoré nie sú bezprostredne orientované na  trh práce, ale majú naň podstatný dopad, sú často označované ako nepriame nástroje aktívnej politiky trhu práce. Na makroekonomickej úrovni je teda nevyhnutné spájať koncepciu zvyšovania zamestnanosti najmä s  oblasťami investičnej a fiškálnej politiky, zmien v daňovom a odvodovom systéme a tiež menovej a mzdovej politiky. Významná role je přisuzována mzdě jako regulátoru trhu práce. Zjednodušeně řečeno, růst mezd vede k snížené poptávce na trhu práce a naopak zvyšuje nabídku, neboť vede k růstu nákladů na volný čas. Z tohoto hlediska lze souhlasit s tvrzením, že při pružnosti mezd směrem dolů je vždy nezaměstnanost dobrovolná. Tento pohled však nebere do úvahy to, že i pracovní síla má svou hodnotu. Již Adam Smith si uvědomoval, že mzda musí stačit na obživu zaměstnance, nemůže tedy klesnout pod určité minimum (Smith, 2001). Z tohoto požadavku vychází existence minimální mzdy, která je jediným významným legislativním zásahem ovlivňujícím výši nákladů práce Ta byla v ČR pro r. 2014 stanovena na úroveň 8.500 Kč33. I když se o  výši minimální mzdy velmi často diskutuje a  vedou se o  její výši politické spory, její dopad na  poptávku po  pracovní síle je spíše přeceňovaný a může být výrazněji pociťován jen u některých segmentů trhu práce (pracující důchodci, absolventi). Cena práce má dopad především na  poptávku po  práci. Podle údajů MPSV byla průměrná mzda v  ČR za  r. 2012 25.101 Kč, v  Ústeckém kraji pak 23.785 Kč. (MPSV, 2012 Regionální statistika ceny práce). Z  hlediska poptávky po práci však není důležitá hrubá mzda, ale celková cena práce, do které je však nutné započítat i odvody zaměstnavatele na sociální a zdravotní pojištění ve  výši 34 %. Přesto, jak konstatuje Keller „Sousednímu Německu již Česká republika konkuruje téměř čtyřnásobně nižšími náklady práce“. (Keller, 2011, s. 99) Vedle mzdových mechanismů poptávku na trhu práce ovlivňují další instituce, především pak legislativa upravující vztahy mezi zaměstnavatelem 1 Euro = v roce 2013 zhruba 25 Kč

33

104

a  zaměstnancem. Významnější dopady mají legislativní ustanovení, která omezují flexibilitu práce: • Délka zkušební doby je maximálně 3 po sobě jdoucí měsíce. • Pracovní poměr na  dobu určitou od  srpna 2013 není nijak omezen a může být tedy uzavírán opakovaně. • Ukončení pracovního poměru výpovědí zaměstnancem je provázeno výpovědní lhůtou v trvání dvou měsíců. • Ukončení pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele lze jen v omezeném výčtu důvodů, výpovědní lhůta je minimálně 2 měsíce, zaměstnanec má právo na  odstupné ve  výši 1 – 3 měsíčních platů. • Povinnost poskytnout zaměstnanci dovolenou v minimální výši 4 týdnů za rok. Flexibilita práce je v  České republice považována za  relativně nízkou. Toto tvrzení vychází ze statistik, které uvádějí nízký poměr neplnohodnotných úvazků. Tyto statistiky ale neberou v úvahu vysoký podíl OSVČ, jejichž zaměstnávání (na živnostenský list) snižuje výrazně cenu práce díky sníženým odvodům. Základem pro výpočet odvodů na sociální a zdravotní pojištění je 50 % zdaněných příjmů. OSVČ v těchto odvodech platí asi třetinu toho, co jde na sociální a zdravotní pojištění za zaměstnance. Zároveň tento typ zaměstnávání, pro který se ujal název „Švarc systém“34, výrazně zvyšuje flexibilitu práce se všemi jejími riziky jak pro zaměstnance, tak pro společnost. „Flexibilita práce snižuje firmám tržní riziko, odpoutání práce od placení pojistného pro ně zlevňuje cenu pracovní síly. Strategie mimořádně výhodná pro firmy je ovšem neméně problematická z hlediska zaměstnanců i z hlediska sociálního státu“ (Keller, 2011, s. 46). Z hlediska nabídky práce je významný rozdíl mezi pracovním příjmem a možnými nepracovními příjmy. Nepracovními příjmy, které mohou ovlivňovat nabídku práce, jsou především podpora v  nezaměstnanosti a  sociální dávky. Rozdíl mezi minulým pracovním příjmem a podporou v nezaměstnanosti je jednoznačně určen a doba jejího vyplácení je omezená (viz Za Švarc systém je považována náhrada pracovního poměru zaměstnáním na základě živnostenského listu čímž. Tento systém, který poprvé využil podnikatel Švarc je v ČR nelegální, ale v zásadě tolerovaný.

34

105

dále). Podpora v nezaměstnanosti tak může mít demotivační efekt jen v případech, kdy existující nabídka mzdového ohodnocení je výrazně nižší než příjem z minulého zaměstnání. Tato situace nastává při strukturálním typu nezaměstnanosti. Přesto se o výši podpor a době jejího vyplácení diskutuje. Argumentem je, že jejich snížení či případné zkrácení doby výplaty by více motivovalo uchazeče o zaměstnání k hledání práce. Na druhé straně stojí argument, že výše a doba výplaty má zajistit podmínky pro to, aby bylo umožněno najít zaměstnání za podmínek, které vedou k dlouhodobější stabilitě výkonu tohoto zaměstnání. Při ekonomickém donucení k přijetí jakéhokoliv zaměstnání dochází k frustraci u pracovníka, vyšší míře fluktuace a tím i k zvýšeným nákladům zaměstnance, zaměstnavatele i nákladům celospolečenským. Negativní dopady podpory v nezaměstnanosti snižuje i fakt, že ji pobírá pouze malá část z evidovaných nezaměstnaných (v Ústeckém kraji 15 %) a ČR je mezi zeměmi, které jak ve výši podpory, tak v délce vyplácení se nacházejí na samém konci žebříčku při srovnání zemí EU. Významný dopad na nabídku na trhu práce má výše a struktura sociálních dávek, především pak dávek hmotné nouze, které u  určitých typů rodin převyšují dosažitelný příjem z pracovní činnosti. Diskutabilní je, zda příčinou vysoké míry dekomodifikace jsou vysoké dávky nebo nízká hladina dosažitelné mzdy. Výši příjmu, který motivuje k práci, ovlivňují i další náklady zaměstnance s pracovní činností spojené. Jde především o finanční a časové náklady na dopravu do práce, náklady na zajištění dětí, změnu bydliště atd. Jestliže vezmeme v úvahu první, nejnižší decil hrubé měsíční mzdy, který v Ústeckém kraji činil v r. 2012 11.087 Kč (MPSV, Regionální statistika ceny práce, 2012) je jednoznačné, že pro určitý typ domácností je motivace k nástupu do zaměstnání minimální. Všeobecně je politika zaměstnanosti brána jako činnost, která má přispět k rovnováze na trhu práce, k rovnováze mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách, dále má sloužit k efektivnímu využití zdrojů pracovních sil a v neposlední řadě i pomoci zabezpečit právo na zaměstnání všem občanům, kteří pracovat chtějí (Kuchař, 2007). Při takto široce definované politice zaměstnanosti nelze než souhlasit s tvrzením, že „nejdůležitější aktivní politikou zaměstnanosti je konec konců dobrá hospodářská politika“ (Večeřa, 1996, s. 86) Ta může mít charakter liberální politiky, která se 106

soustřeďuje na  podporu nabídky (nízké daně, daňové úlevy) nebo keynesánské politiky která vychází z podpory spotřeby (sociální příjmy, státní investice). Konkrétními úkoly státní politiky zaměstnanosti jsou: • zabezpečování práva na zaměstnání, • sledování a vyhodnocování situace na trhu práce, zpracování prognóz a  koncepcí zaměstnanosti a  rozvoje lidských zdrojů na  úseku trhu práce, programů a  projektů pro pracovní uplatnění fyzických osob, • koordinace opatření v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů na  úseku trhu práce v  souladu s  evropskou strategií zaměstnanosti a podmínkami pro čerpání pomoci z Evropského sociálního fondu, • tvorba a koordinace jednotlivých programů, opatření k zajištění priorit v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů na úseku trhu práce, • uplatňování aktivní politiky zaměstnanosti, • tvorba a zapojení do mezinárodních programů souvisejících s rozvojem zaměstnanosti a lidských zdrojů na úseku trhu práce, • hospodaření s prostředky na politiku zaměstnanosti, • poskytování informačních, poradenských a  zprostředkovatelských služeb na trhu práce, • opatření na podporu a dosažení rovného zacházení s muži a ženami, s osobami bez ohledu na jejich rasový a etnický původ, s osobami se zdravotním postižením a dalšími skupinami osob se ztíženým postavením na trhu práce, pokud jde o přístup k zaměstnání, rekvalifikaci, přípravu na práci a ke specializovaným rekvalifikačním kurzům a opatřením pro zaměstnávání těchto osob, • opatření pro zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením a dalších skupin fyzických osob se ztíženým postavením na trhu práce, • usměrňování zaměstnávání pracovních sil ze zahraničí na území ČR a z území ČR do zahraničí. (srv. Tomeš, 2009, s. 211) Vedle uvedeného je třeba zdůraznit, že efektivní politika zaměstnanosti má za úkol i zmírňovat dopady nezaměstnanosti na individuum. 107

4.1.1 Subjekty politiky zaměstnanosti Subjekty aktivní politiky zaměstnanosti a jejich aktivity jsou podrobně určeny zákonem č.435/2004 Sb. o zaměstnanosti, Část první – úvodní ustanovení, Hlava III.a IV. Garantem politiky zaměstnanosti je stát. Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) zajišťuje správu v oblasti státní politiky zaměstnanosti. Mezi hlavní jeho úkoly patří: • vypracovávání celostátních analýz, koncepcí a programů, jejichž cílem je vyhodnocovat a prognózovat situaci na trhu práce, • zajišťování a správu finančních prostředků ze státního rozpočtu, • řízení a kontrola projektů Evropského sociálního fondu a jejich realizace, • zabezpečování projekčního řešení a programově technické vybavení informačního systému v oblasti zaměstnanosti, • realizace mezinárodní spolupráce, • vedení centrální evidence zájemců o zaměstnání, uchazečů o zaměstnání, osob se zdravotním postižením, cizinců, volných pracovních míst, • vytváření systému omezující nelegální práci. (§ 6) Realizaci opatření politiky zaměstnanosti zajišťuje Úřad práce (dále jen „ÚP“) prostřednictvím svých institucí. Tou nejvyšší je Generální ředitelství ÚP, jehož hlavními úkoly je: a) zajišťovat ministerstvu podklady ke zpracování koncepcí a programů státní politiky zaměstnanosti, vyhodnocovat celkovou situaci na trhu práce a přijímat opatření na ovlivnění poptávky a nabídky práce, b) při tvorbě a realizaci opatření spolupracovat se správními úřady, územními samosprávnými celky, orgány sociálního zabezpečení, orgány pomoci v hmotné nouzi, orgány státní zdravotní správy, zaměstnavateli a dalšími subjekty podle zvláštních právních předpisů při tvorbě a realizaci opatření souvisejících s rozvojem trhu práce a se zaměstnaností, c) přijímat opatření na odstraňování diskriminace v přístupu na trh, f) zajišťovat poskytování hmotné podpory na  vytváření nových pracovních míst a hmotnou podporu rekvalifikace nebo školení nových 108

zaměstnanců v rámci investičních pobídek a zabezpečovat další související programy schválené vládou, g) udělovat a  odnímat povolení právnickým nebo fyzickým osobám ke zprostředkování zaměstnání a vést evidenci agentur práce; údaje z této evidence předávat do centrální evidence vedené ministerstvem, j) zřizovat školicí a rekvalifikační střediska a pro osoby se zdravotním postižením pracovně rehabilitační střediska. (§8) Krajská pobočka Úřadu práce realizuje politiku zaměstnanosti v rámci konkrétního regionu k čemuž zřizuje kontaktní místa. Především: a) zpracovává statistiky, rozbory a  prognózy zaměstnanosti pro konkrétní oblast, b) povoluje a zabezpečuje projekty a opatření na trhu práce včetně mezinárodních programů a projektů financovaných z Evropských strukturálních fondů, c) provádí zprostředkování zaměstnání, d) poskytuje poradenské a informační služby, e) vede evidenci volných pracovních míst a zájemců o zaměstnání, f) zajišťuje uplatňování aktivní politiky zaměstnanosti, poskytuje příspěvky na tuto politiku, vyplácí podporu v nezaměstnanosti podporu při rekvalifikaci, g) rozhoduje a vyplácí dávky hmotné nouze a dávky státní sociální podpory. (§ 8 a) Financování politiky zaměstnanosti je v  gesci MPSV. Vedle převodu prostředků na krajské pobočky kontroluje jejich čerpání. Politika zaměstnanosti je financována především ze sociálního pojištění, tedy příjmů na státní politiku zaměstnanosti, které jsou tvořeny odvody zaměstnanců, zaměstnavatelů a  osob samostatně výdělečně činných. Na  aktivní politiku zaměstnanosti se vedle prostředků ze státního rozpočtu používají též prostředky z fondů Evropské unie především z Evropského sociálního fondu. Vymezení toho, kdo může být uchazečem o zaměstnání je z hlediska realizace politiky zaměstnanosti rozhodující záležitost, neboť k  němu právě rozhodující část aktivit této politiky směřuje. Legislativní určení uchazeče o zaměstnání vychází z definice mezinárodní organizace práce. Tato definice 109

se však v některých aspektech liší od definice uchazečů o zaměstnání, jak je uvedena v zákoně o zaměstnanosti. Dle zákona o zaměstnanosti je uchazečem o zaměstnání fyzická osoba, která: • nemá pracovní příjem s  výjimkou nekolidujícího zaměstnání tedy zaměstnání ze kterého měsíční příjem nepřesáhne polovinu minimální měsíční mzdy (4.250 Kč), • nepřipravuje se soustavně na povolání, • je práce schopná, • požádá o zařazení do evidence úřadu práce a poskytne potřebné údaje, • poskytuje úřadu práce potřebnou součinnost, • neukončila bez vážných důvodů sama nebo dohodou zaměstnání zprostředkované úřadem práce, nebo s ní tímto zaměstnavatelem nebyl ukončen pracovní poměr pro hrubé porušení pracovní kázně. Je–li uchazeč o zaměstnání vyřazen z evidence z důvodů nesoučinnosti s úřadem práce, může být znovu zařazen do evidence po uplynutí doby 6 měsíců od tohoto vyřazení. (zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti část druhá § 24-26) 4.1.2 Cíle pasivní politiky zaměstnanosti Pasivní politikou zaměstnanosti se rozumí aktivity zaměřené na  zpro­ středkování vhodného zaměstnání a  hmotné zabezpečení uchazečů o  za­ městnání. Cíli této politiky je: 1. Propojení existujícího pracovního místa a  vhodného uchazeče o zaměstnání (zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti část druhá § 14 – 23). Poskytováním informací o volných pracovních místech dochází ke zkracování doby, po kterou je uchazeč o zaměstnání bez práce. Významnou roli hraje tato součást politiky zaměstnanosti především při snižování frikční nezaměstnanosti. Zprostředkování zaměstnání uchazečů o zaměstnání může být poskytnuto i prostřednictvím agentury práce (sdílené zprostředkování – zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti část druhá § 58-66). V tomto případě úřad práce zaplatí zprostředkovateli za zprostředkovávání 5.000Kč, za umístění na dobu neurčitou 1.250 Kč a při setrvání uchazeče v zaměstnání nejméně 110

6 měsíců dalších 500 Kč. Významnou aktivitou spojenou se zprostředkováním zaměstnání je poradenská činnost, která má nejen umožnit výběr vhodného zaměstnání, případně aktivovat uchazeče o zaměstnání, ale i vést uchazeče k překonání negativních situací s nezaměstnaností spojených. 2. Zmírnění ekonomických dopadů nezaměstnanosti na jednotlivce vyplácením podpory v nezaměstnanosti, případně podporu při rekvalifikaci, po určitou dobu (zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti část druhá, Hlava III, § 39 – 57). Podpora v nezaměstnanosti je založena na systému pojištění, tedy odložené spotřebě. Umožňuje osobě, která se dostala do situace pro kterou je charakteristická ztráta příjmu tuto situaci řešit s tím, že má po určitou dobu zajištěnu určitou část minulého příjmu. Názory na  výši a  dobu vyplácení podpory v nezaměstnanosti se výrazně liší. Na jedné straně je zdůrazňován její demotivační charakter (vztah mezi výší podpory a příjmem z možného uplatnění na  trhu práce je určující z  hlediska ochoty nástupu do  zaměstnání), na straně druhé se zdůrazňuje potřeba určitého zajištění po dobu nezbytnou k tomu, aby podmínky zaměstnání byly pro uchazeče natolik výhodné, že nehrozí v krátké době jeho fluktuace. Podpora v nezaměstnanosti činí první dva měsíce podpůrčí doby 65 % další 2 měsíce podpůrčí doby 50 % a  po  zbývající podpůrčí dobu 45 % průměrného měsíčního čistého výdělku nebo vyměřovacího základu. Stropem je 0,58 násobek průměrné mzdy v  národním hospodářství za  první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém byla podána žádost o podporu v nezaměstnanosti. Jestliže však uchazeč o  zaměstnání ukončil pracovní poměr bez vážného důvodu sám nebo dohodou, náleží mu po celou podpůrčí dobu pouze 45 % jeho průměrného příjmu. Pro rok 2013 činí maximální možná podpora v nezaměstnanosti 14.157 Kč, maximální výše podpory při rekvalifikaci činí 0,65 násobek průměrné mzdy tedy v současnosti  15.866 Kč. Podpůrčí doba je určena podle věku: • do 50 let věku 5 měsíců, • nad 50 do 55 let věku 8 měsíců, • nad 55 let věku 11 měsíců.

111

Nárok na podporu má pouze uchazeč o zaměstnání, který za poslední dva roky výdělečnou činností získal dobu důchodového pojištění v délce 12 měsíců, nebyl s ním ukončen pracovní poměr z důvodů porušení pracovní kázně a  o  podporu požádal příslušný úřad práce. Legislativa neumožňuje pobírat podporu a zároveň mít příjem z tzv. nekolidujícího zaměstnání. 4.1.3 Cíle a nástroje aktivní politiky zaměstnanosti Cílem aktivní politiky zaměstnanosti je především vytvoření podmínek pro rovnováhu nabídky a poptávky na trhu práce a podpora problémových skupin při vstupu na trh práce. Aktivní politiku zaměstnanosti můžeme rozdělit na aktivity zaměřené na podporu poptávky a aktivity zaměřené na nabídku na trhu práce. Podle Zákona o zaměstnanosti do aktivní politiky zaměstnanosti řadíme: 1. Investiční pobídky (§111) 2. Společensky účelná pracovní místa (§113) 3. Veřejně prospěšné práce (§112) 4. Překlenovací příspěvek (§114) 5. Příspěvek na zapracování (§ 116) 6. Příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program (§117) 7. Rekvalifikace (§108 – 110) 8. Cílené programy k řešení zaměstnanosti (§ 120) 1. Investiční pobídky jsou hmotnou podporou zaměstnavatelů k vytváření nových pracovních míst. Schvaluje je vláda ČR a jejich účelem je přilákat investice do regionů postižených vysokou nezaměstnaností. Investiční pobídky mohou mít formu: • Slevy na  dani z  příjmů právnických osob, kterou je možno uplatnit po dobu 10 let. • Převodu pozemků za zvýhodněnou cenu realizovaný státem či obcemi. • Hmotné podpory na vytvořené pracovní místo a rekvalifikace v regionech s nezaměstnaností nejméně o 50% vyšší než je průměrná míra nezaměstnanosti v ČR. Hmotná podpora na jedno vytvořené pracovní místo je 50 tisíc Kč, podpora na školení a rekvalifikace může být poskytnuta ve výši 25% z celkových nákladů. • Hmotné podpory na pořízení majetku může činit až 7% nákladů. 112

2. Společensky účelná pracovní místa jsou místa, která zaměstnavatel zřizuje na základě dohody s úřadem práce a obsazuje je těžko umístitelnými uchazeči o  zaměstnání, případně místo zřízené uchazečem o  zaměstnání za účelem výkonu samostatné výdělečné činnosti. Úřad práce může poskytnout: • návratnou finanční výpomoc, • dotaci na úhradu mezd včetně sociálního a zdravotního pojištění placeného zaměstnavatelem, • dotaci na úhradu úroků z úvěru, • jinou účelovou dotaci. Na jedno pracovní místo lze získat dotaci až 80.000 Kč a pokud pracovní místo zanikne do dvou let, příjemce dotace je povinen ji částečně vrátit. Vedle státního rozpočtu jsou společensky účelná pracovní místa též financována z ESF Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost. 3. Překlenovací příspěvek je určen osobě samostatně výdělečně činné, která přestala být uchazečem o zaměstnání a získala příspěvek na vytvoření společensky účelného pracovního místa. Jde tedy o řešení nezaměstnanosti formou podpory drobného podnikání. Poskytuje se jednorázově na dobu 5 měsíců a jeho výše činí maximálně 0,25 násobku průměrné mzdy. Je určen na úhradu provozních nákladů. 4. Veřejně prospěšné práce jsou aktivitou zaměřenou na  dočasné řešení situace dlouhodobě nezaměstnaných uchazečů o práci. Jejich účelem je především udržení základních pracovních návyků a začlenění pracovní činnosti do struktury denního času. Jde o práce nekvalifikované, většinou ve prospěch obcí či jiných společensky prospěšných organizací. Na tuto aktivitu poskytuje úřad práce zaměstnavateli příspěvek až po výši super hrubé mzdy (hrubá mzda + výdaje zaměstnavatele na sociální a zdravotní pojištění). 5. Příspěvek na zapracování se poskytuje zaměstnavateli, jestliže přijme do pracovního poměru uchazeče těžko uplatnitelného na trhu práce. Maximálně se poskytuje na dobu tří měsíců a činní maximálně polovinu minimální mzdy. 113

6. Příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program slouží k udržení zaměstnanosti, přechází – li zaměstnavatel na nový program. Poskytuje se na náhradu maximálně po dobu 6 měsíců. Jeho výše je maximálně polovinou minimální mzdy. Jde o účinný prostředek při snižování strukturální nezaměstnanosti. 7. Rekvalifikací je míněno získání nové kvalifikace, její zvýšení či rozšíření, včetně jejího udržování nebo obnovování. Rekvalifikace provádí akreditovaná zařízení. Rekvalifikace může směřovat k  uchazečům o  zaměstnání nebo k  zaměstnavateli, je – li to v  zájmu udržení pracovních míst. Úřad práce hradí náklady na její realizaci. Jde o aktivitu, která má význam v případě, kdy nesoulad mezi nabídkou a poptávkou je dán tím, že kvalifikační struktura pracovní síly není v  souladu se strukturou poptávané pracovní síly, tedy při strukturální nezaměstnanosti. Z hlediska ekonomického lze rekvalifikaci považovat za investici do lidského kapitálu. I když míra uplatnění rekvalifikovaných uchazečů o zaměstnání se může zdát nízká, z hlediska dlouhodobého je kapitálem, který lze realizovat na trhu práce i v období vzdálenějším od nabytí či rozšíření kvalifikace. V průběhu r. 2012 začala být uplatňována nová forma rekvalifikací, tzv. zvolená rekvalifikace, při které si zaměření rekvalifikace volí sám uchazeč. Její výhodou je zvýšená motivace v samotné realizaci rekvalifikace i v rámci hledání zaměstnání po jejím ukončení. 8. Cílené programy k  řešení zaměstnanosti jsou systémem opatření změřených na zvýšení možností osob nebo skupin uplatnit se na trhu práce. Tyto programy jsou vedle financování ze státního rozpočtu podporovány i  ze strukturálních fondů EU. Právě regionální grantové projekty podporované z Evropského sociálního fondu jsou významnou součástí politiky zaměstnanosti v regionech s dlouhodobě nadprůměrnou nezaměstnaností. Většinou jsou tyto projekty orientovány na skupiny ohrožené dlouhodobou nezaměstnaností. Podporované aktivity zahrnují celé pole aktivní politiky zaměstnanosti od podpory vzniku nových pracovních míst až po přípravu jednotlivých skupin uchazečů o zaměstnání, které jim umožní vstup na trh práce.

114

Specifickou oblastí politiky zaměstnanosti jsou aktivity zaměřené na za­ městnání osob se zdravotním omezením. (Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti, část třetí, Zaměstnávání osob se zdravotním postižením). Vedle uvedených nástrojů existují nástroje politiky zaměstnanosti specifické pro tuto skupinu obyvatel, kterými jsou: Pracovní rehabilitace obsahem je především činnost poradenská a činnosti zaměřené na přípravu na zaměstnání, jejímž cílem je zprostředkování, udržení a změna zaměstnání. (§69) Chráněné pracovní místo je specifické pracovní místo umožňující vykonávat práci zdravotně postižené osobě, které zřídil zaměstnavatel a na které přispívá úřad práce. Příspěvek může být maximálně osminásobkem, při těžším zdravotním postižením dvanáctinásobkem průměrné mzdy, při zřízení deseti a více pracovních míst až desetinásobek, případně čtrnáctinásobek průměrné mzdy. Po uplynutí 12 měsíců ode dne vytvoření chráněného místa je možno poskytnout příspěvek na úhradu provozních nákladů, který může činit až 48.000 Kč ročně. Při zaměstnání více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového počtu zaměstnanců je možné poskytnout příspěvek ve výši až 75 % mzdových nákladů včetně plateb za sociální a zdravotní pojištění, nejvýše však 8.000 Kč. Po uplynutí 12 měsíců je možné zvýšení až o 2.000 Kč. (§75 – 78) 4.1.4 Aktivní politika zaměstnanosti v Ústeckém kraji35 Aktivní politika zaměstnanosti v Ústeckém kraji byla v r. 2012 zaměřena především na nejvíc ohrožené skupiny na trhu práce, kterými jsou: • fyzické osoby se zdravotním postižením, • fyzické osoby do 24 let věku, které dosud neodpracovali více než 12 měsíců, • fyzické osoby pečující o dítě do 10 let věku, • fyzické osoby starší 55 let věku, • fyzické osoby, které jsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání nepřetržitě déle než 5 měsíců, • fyzické osoby, které potřebují zvláštní pomoc. Údaje byly čerpány ze Zprávy o činnosti referátu projektů EU za rok 2012

35

115

Jak ukazuje následující tabulka, na aktivní politiku zaměstnanosti bylo v  r. 2012 vyčleněno celkově téměř 721 mil. Kč, z  toho více než 153 mil. Kč z  národních zdrojů. Vyčleněné prostředky však byly využity pouze ze 44 %. Z národních zdrojů tak šlo na aktivní politiku zaměstnanosti téměř 124 mil. Kč (81 % z vyčleněných prostředků), z Evropského sociálního fondu 194 mil. Kč (34 % z vyčleněných prostředků). Nejvyužívanějším nástrojem politiky zaměstnanosti byly veřejně prospěšné práce, pomocí kterých bylo vytvořeno celkem 2406 pracovních míst a na ně umístěno 2413 uchazečů o zaměstnání. Celkové náklady činily téměř 122 mil. Kč, což je v průměru 50.700 Kč na jedno místo, přičemž na jedno takto vytvořené místo bylo z národních zdrojů vynaloženo o 13 tis. více, než na místo vytvořené pomocí ESF. Společensky účelných míst bylo vyhrazeno u zaměstnavatelů 939, z toho 485 bylo financováno z  národních zdrojů, 454 z  evropských fondů. Počet takto zaměstnaných uchazečů o  zaměstnání činil 930, přičemž náklady na jednoho zaměstnaného činily 31.700 Kč. Samostatnou výdělečnou činnost zahájilo s přispěním úřadu práce 182 uchazečů o  zaměstnání, kterým úřad práce přispěl celkovou částkou 5,25 mil Kč, což je 28.800 Kč na jedno takto vytvořené místo. V roce 2012 byl poskytnut příspěvek na 113 chráněných pracovních míst u zaměstnavatelů a podpořeny byly 4 uchazeči při zahájení samostatné výdělečné činnosti. Zatímco jedno chráněné pracovní místo u zaměstnavatele bylo dotováno v průměru 46.900Kč, podpora samostatné výdělečné činnosti činila v průměru 80.250 Kč. Zároveň bylo vymezeno 2386 chráněných pracovních míst pro 3 574 osob se ZP, což úzce souvisí s nárokem na příspěvek v případě zaměstnávání více než 50 % osob zdravotně postižených z počtu zaměstnanců, jak je uvedeno výše. Rekvalifikace uchazečů o zaměstnání probíhaly ve dvou formách. V rámci regionálních a  národních projektů bylo rekvalifikováno1785 uchazečů o zaměstnání, krajská pobočka úřadu práce pak realizovala 1538 rekvalifikací s tím, že šlo zejména o novou formu rekvalifikace nazvanou „Zvolená rekvalifikace“. Úspěšnost umístění rekvalifikovaného uchazeče je uváděna 50%. (Krajská pobočka v Ústí nad Labem, 2012, s. 11)

116

Vyčerpané prostředky v tis. Kč

Čerpání v %

74431 0

10,2 0

485

39

23713

54

182

6

5250

10,5

147

147

5304

87

CHPM – SVČ osob se ZP

4

4

321

10,7

CHPM, CHPD, CHPM SVČ – provoz

3

3

7652

63

0 0 0 0 2 445

0 0 0 0 397

0 0 0 0 123963

0 0 0 0 81

135 18 2 7 0 12 0 10 184 581

47529 611 140 1050 0 138070 0

44 17 4 7 0 37 0

94166 18126

34 44

Nástroje APZ VPP SÚPM zřízená zaměstnavatelem

Národní APZ 1 313 1346 0 3

SÚPM vyhrazená zaměstnavatelem

485

SÚPM – SVČ zřízená UoZ CHPM zřízená zaměstnavatelem

Příspěvek na zapracování Překlenovací příspěvek Poradenské činnosti Pracovní rehabilitace Celkem národní APZ VPP NIP SÚPM NIP Rekvalifikace NIP Poradenské činnosti NIP Pracovní rehabilitace NIP RIP OP LZZ Cílené programy OP LZZ Grantové projekty ESF Celkem ESF – OP LZZ Celkem nár. APZ + ESF

Počet umístěných uchazečů

193 0

Počet vytvořených míst

z toho OZP

Tabulka 7: Aktivní politika zaměstnanosti v Ústeckém kraji

113

1 911 ESF – OP LZZ 1 093 1084 454 445 112 284 0 972 0 516 1 547 3 413 3 458 5 858

Zdroj: Upraveno ze Zprávy o činnosti referátu projektů EU za rok 2012 117

V roce 2012 byla realizována nová aktivita, nazvaná Veřejná služba, jejímž hlavním cílem bylo zachování, případně obnovení pracovních návyků dlouhodobě nezaměstnaných. Vedle toho měla být nástrojem k omezení nelegální práce i motivací k aktivnímu hledání zaměstnání. Do nálezu ústavního soudu, který tento činnost označil za  nelegální, neboť šlo o  vynucenou neplacenou práci, bylo do výkonu této služby zařazeno 9137 uchazečů o zaměstnání, z nichž 3402 bylo v průběhu výkonu z různých důvodů vyřazeno. Po nálezu ústavního soudu zůstalo dobrovolně ve výkonu této služby pouze asi 200 lidí. Zkušenost potvrdila, že u určitých skupin nezaměstnaných může mít tento nástroj pozitivní motivační efekt, zároveň ale jde o zásah do fungování trhu práce, který nutně snižuje poptávku po pracovní síle u organizací, které jsou tuto službu oprávněny realizovat. V  Ústeckém kraji bylo v  roce 2012 realizováno 17 regionálních individuálních projektů, 11 z  nich je z  oblasti 2.1 Posílení aktivních politik zaměstnanosti. Tyto projekty jsou zaměřeny na osoby těžko zaměstnatelné, které jsou ohroženy dlouhodobou nezaměstnaností. Podle Zprávy o situaci na trhu práce o realizaci AZP v roce 2012 bylo projektovými aktivitami úspěšně podpořeno 320 lidí, z nichž se 155 podařilo nalézt zaměstnání. Dalších pět projektů bylo realizováno v oblasti podpory 1.2 Zvýšení adaptability zaměstnanců restrukturalizovaných podniků. V rámci tohoto typu projektů bylo úspěšně podpořeno 259 lidí, z nichž se podařilo opět zaměstnat 225. Poslední projekt, jehož realizace začala v polovině roku 2012, byl z oblasti podpory 1.1 Zvýšení adaptability zaměstnanců a konkurenceschopnosti podniků. Tento typ projektů je zaměřen především na rozvoj podnikového vzdělávání, podporu konkurenceschopnosti podnikatelských subjektů a organizací. Tento projekt v r. 2012 podpořil 393 zaměstnanců u 19 zaměstnavatelů. (Krajská pobočka v Ústí nad Labem, 2012, s. 10) Samotnou efektivitu jednotlivých projektů lze jen těžko hodnotit, neboť každý z projektů je zaměřen na jinou cílovou skupinu. Individuální projekty se vyznačují relativně vysokými náklady, zároveň ale relativně vysokým podílem zaměstnaných uchazečů. Jednoznačně vyšší efekt vykazují projekty, jejichž cílovou skupinou jsou osoby ohrožené nezaměstnaností, případně projekty podporující zaměstnavatele. Vynaložené náklady na  jednotlivé projekty ukazuje následující tabulka.

118

Oblast podpory

Náklady

Začátek projektu

Konec projektu

Vzdělávejte se pro růst v Ústeckém kraji!

Kraj UL

1.1

52,7

1. 6. 2012

31. 5. 2014

RESTART – LOUNY

Okres LN

1.2

63,8

1. 10. 2009

30. 4. 2012

RESTART – MOST

Okres MO

1.2

50,0

1. 9. 2009

31. 1. 2012

RESTART – CHOMUTOV

Okres CV

1.2

29,7

1. 9. 2009

31. 7. 2012

RESTART

Kraj UL

1.2

57,6

1. 10. 2010

31. 3. 2013

Restart na druhou v Ústeckém kraji

Kraj UL

1.2

49,2

1. 10. 2012

31. 7. 2015

V padesáti nekončíme

Kraj UL

2.1

90 ,0

1. 7. 2009

30. 6. 2012

První šance i mladým bez vzdělání

Kraj UL

2.1

73, 2

1. 7. 2009

30. 6. 2012

CESTA dlouhodobě evidovaného uchazeče k zaměstnání

Kraj UL

2.1

115,0

1. 7. 2009

30. 6. 2012

KREDIT – Sociální ekonomika na Mostecku

Okres MO

2.1

10,3

1. 9. 2009

31. 5. 2012

PODPORA zaměstnanosti v sociálně vyloučených lokalitách Mostecka

Okres MO

2.1

34,8

1. 9. 2009

31. 7. 2012

Společnou cestou za prací

Okres DC

2.1

42,9

1. 1. 2010

30. 11. 2012

Mikroregiony Mostecka: Budoucnost patří kvalifikovaným

Okres MO

2.1

1. 4. 2010

31. 3. 2013

S podporou za prací na Děčínsku

Okres DC

2.1

75,9

1. 4. 2010

30. 11. 2012

Práce bez překážek

Kraj UL

2.1

75,9

1. 8. 2011

31. 7. 2014

Práce pro každého v Ústeckém kraji

Kraj UL

2.1

63,0

1. 9. 2012

30. 8. 2015

Sociálně vyloučené lokality Ústeckého kraje

Kraj UL

2.1

60,8

1. 12. 2012

30. 8. 2015

Název projektu

Místo realizace

Tabulka 8: Realizované projekty v Ústeckém kraji

Zdroj: MPSV, úprava autora 119

Na základě dostupných údajů je možné konstatovat, že aktivní politika zaměstnanosti nemůže nezaměstnanost významně ovlivnit. Počet míst vytvořeným díky této aktivitě umožnilo v r. 2012 v ústeckém regionu zaměstnat pouze necelých 6 % z  evidovaných nezaměstnaných. Její význam tkví především v tom, že se zaměřuje na specifické skupiny obyvatel, pro které je určitá míra podpory nutnou podmínkou pro to, aby existovala alespoň nějaká šance na trhu práce uspět.

4.2 Politika zamestnanosti na Slovensku Hlavným cieľom štátnej politiky zamestnanosti je zabezpečiť právo na zamestnanie všetkým rezidentom na území Slovenskej republiky, t.j. občanom, a tým, ktorí majú na území republiky trvalý pobyt. Právo na zamestnanie vychádza z článku 26 Listiny základných práv a slobôd, a je tiež zakotvené v Ústave SR v rámci jej piateho oddielu venovaného hospodárskym, sociálnym a  kultúrnym právam v  článku 35 ods. 3 nasledovne: „Občania majú právo na prácu. Štát v primeranom rozsahu hmotne zabezpečuje občanov, ktorí nie z vlastnej viny nemôžu toto právo vykonávať. Podmienky ustanoví zákon“. 4.2.1 Faktory ovplyvňujúce politiku zamestnanosti Zákon č. 5/2004 o službách zamestnanosti je považovaný jednak za právny predpis fungujúci v súlade s vyššie citovaným ustanovením, jednak predstavuje kľúčový dokument aktívnej politiky zamestnanosti. Samotné opatrenia zakotvené v tomto legislatívnom predpise nie sú schopné uplatnenie uvedeného práva zabezpečiť bez súčinnosti s hospodárskou politikou štátu, ktorá musí zohľadňovať viacero aspektov vplývajúcich na trh práce, ako sú napr. kvalita podnikateľského prostredia, infraštruktúra, odvodové zaťaženie zamestnávateľov, výška minimálnej mzdy  a pod. V súčasnosti sú v SR v uvedenom kontexte diskutované najmä širšie súvislosti posledných zmien v oblasti pracovno-právnej legislatívy (nedávne zmeny v  Zákonníku práce, odvodové zaťaženie neplnohodnotných pracovných pomerov, zmeny v daňových zákonoch a pod.), ako aj zvyšovanie 120

vplyvu odborových organizácií (rokovania o výške minimálnej mzdy na rok 2014, kolektívne zmluvy). Pomerne problematické sa javia zmenené ustanovenia Zákonníka práce súvisiace s  prepúšťaním zamestnancov, kde v  rámci novej právnej úpravy bol opätovne zavedený súbeh výpovednej lehoty a odstupného, ktoré v sebe nesú potenciál predraženia pracovnej sily, a  tiež komplikujú situáciu zamestnávateľov v  prípade, že sú nútení znížiť stav kmeňových zamestnancov. Spolu so skrátením lehôt opakovaného uzatvorenia pracovných zmlúv na dobu určitú môžu pre zamestnávateľa predstavovať prekážky vo vytváraní nových pracovných miest. V  súčasnej dobe pomerne často skloňovaná flexibilizácia trhu práce, napr. formou dohôd o  prácach vykonávaných mimo pracovný pomer, je v SR spochybnená zamestnávateľmi, kvôli odvodovému zaťaženiu čiastočne, alebo úplne rovnakému ako pri plnohodnotných pracovných pomeroch. Táto skutočnosť sa prejavila najmä v aktuálnych ponukách práce, ktoré sú zo strany zamestnávateľov obmedzené takmer výlučne na Dohody o brigádnickej práci študenta, keďže táto je do  istej výšky príjmu pracovníka oslobodená od platby odvodov. V realite, teda, na trhu práce v oveľa väčšej miere narastá záujem o pracovníkov so štatútom študenta, a opačne, klesá možnosť pracovného zaradenia pre ostatné osoby na trhu práce. Znižuje sa tým možnosť zárobku pre pracovníkov, ktorí napr. pracovali na viac úväzkov na dohodu a nemali pritom hlavný pracovný pomer, príp. dôchodcov, sezónnych pracovníkov alebo matiek na materskej dovolenke. Vzhľadom na súčasné politické prerozdelenie moci v SR v poslednom období narastá tiež už spomenutý vplyv odborových organizácií, ktorý sa prejavil jednak v  snahách o  zavedenie celoplošnej platnosti kolektívnych zmlúv aj pre firmy, ktoré sa k ich plneniu dosiaľ nezaviazali, jednak v snahách o výrazné navýšenie minimálnej mzdy. Vplyv mzdovej regulácie na ne/zamestnanosť je často a intenzívne diskutovanou témou. V každom prípade, však možno konštatovať, že okrem samotného navýšenia úrovne vyplácaného príjmu s jej stúpajúcou hodnotou narastá celková cena práce pre zamestnávateľa a tiež ovplyvňuje ďalšie plnenia poskytované zamestnancovi viažuce sa priamo na výšku minimálnej mzdy, ako napr. mzdové zvýhodnenie za nočnú prácu alebo kompenzácia za sťažený výkon práce a pod. 121

Rokovania tripartity nakoniec dospeli k navýšeniu minimálnej mzdy pre rok 2014 na úroveň 352 eur, čo v percentuálnom prepočte predstavuje 4,2 % nárast oproti súčasnej výške. Okrem vyššie spomenutých aspektov ovplyvňujúcich dopytovú stranu trhu práce v SR, má nezanedbateľný vplyv na stranu ponuky systém sociálnych dávok. V tejto oblasti SR opäť naráža na viacero problémov s nimi spojených. V prvom rade ide o nadmerné zaťaženie verejných financií, ktoré nie je podmienené takmer žiadnou protihodnotou. Často dochádza k nadužívaniu až zneužívaniu dávok, ktorých príčinou je najmä ich pomerne nízka miera adresnosti. V neposlednom rade tieto opatrenia nepôsobia ako dostatočný motivačný faktor, najmä pre nízkopríjmové skupiny, ktorých príjem z podpôr a dávok je porovnateľný s výškou potenciálneho príjmu z pracovnej činnosti. „Systém udržania príjmu nezamestnaných zohráva mimoriadne dôležitú funkciu pri priebehu trvania nezamestnanosti, a to najmä ako faktor formujúci motiváciu k práci. Pôsobenie systému udržania príjmu nezamestnaných sa odohráva v podobe miery náhrady, t.j. vzájomného pomeru úrovne (výšky) dávok poskytovaných zo systému udržania príjmu nezamestnaných (dávka v nezamestnanosti, dávka v hmotnej núdzi a príspevky k dávke v hmotnej núdzi) a očakávaného príjmu z práce. Čím vyšší je ukazovateľ miery náhrady, tým sú slabšie pohnútky návratu do  zamestnania a  ochoty prijať ponúknuté zamestnanie. Dopad vysokej miery náhrady sa zreteľne prejavuje najmä u  skupín nezamestnaných s  nízkym stupňom vzdelania a nízkou úrovňou (resp. absenciou) kvalifikácie, kde úroveň očakávanej mzdy pri návrate do zamestnania osciluje v pásme minimálnej mzdy. Preto, najmä u týchto skupín vysoká miera náhrady pôsobí v smere prolongácie doby trvania nezamestnanosti“. (Hanzelová, 2007, s. 55) Pre optimalizáciu situácie na trhu práce je v tejto súvislosti nevyhnutné venovať pomerne veľkú pozornosť k zmene pomeru medzi príjmami distribuovanými systémom dávok a potenciálnym príjmom z práce. Ďalším z dôležitých a neopomenuteľných aspektov vplývajúcich na situáciu na trhu práce SR je výrazná regionálna rozmanitosť. Jednotlivé regióny SR sú charakteristické diferencovaným priestorovým rozložením výrobných síl, vzdelanostnej úrovne, rôznou infraštruktúrou ako aj ľudským potenciálom, čo môže viesť k nerovnomernému sociálno-ekonomickému rozvoju. 122

„Zefektívnenie fungovania regionálnych trhov práce je možné cez uplatňovanie nástrojov aktívnej politiky trhu práce. Pri riešení politiky zamestnanosti vidieka je nutné stimulovať rozvoj nových pracovných príležitostí v  oblasti najmä malého a  stredného podnikania. Pri uplatňovaní aktívnej politiky trhu práce musíme zohľadňovať rôznorodosť a selektívne uplatňovať nástroje, ktoré musia mať jednoznačne regionálny dosah a charakter“. (Rievajová, 2009, s. 257) 4.2.2 Štátna politika zamestnanosti Politiku zamestnanosti môžeme definovať „ako súbor opatrení, ktorými sú spoluutvárané podmienky pre dynamickú rovnováhu na trhu práce a pre efektívne využitie pracovných síl“. (Rievajová, 2009, s. 231) Medzi základné ciele politiky zamestnanosti SR patria nasledovné úlohy: • zabezpečovať prácu pre všetkých, ktorí môžu a chcú pracovať a hľadajú zamestnanie, • umožňovať slobodnú voľbu zamestnania a  získanie kvalifikácie pre vhodné zamestnanie, • vytvárať a  udržiavať rovnováhu medzi ponukou práce a  dopytom po práci, • minimalizovať rozsah nezamestnanosti, • zabezpečovať podporu v nezamestnanosti občanov, ktorí sa stanú nie vlastnou vinou nezamestnanými, v priamom rozsahu a tak, aby ich podnecovala na hľadanie zamestnania, • zabezpečovať prípravu na povolanie a rekvalifikáciu zodpovedajúcu požiadavkám trhu práce, • vytvárať podmienky na vznik pracovných príležitostí vytváraním nových pracovných miest, • vytvárať podmienky na  udržanie zamestnanosti a  predchádzaniu hromadnému prepúšťaniu, • prijímať opatrenia na podporu a) profesijnej mobility s cieľom prispôsobiť ponuku práce možnostiam zamestnania v rôznych povolaniach, b) územnej mobility s cieľom podporovať premiestňovanie zamestnancov do oblastí, kde sú možnosti vhodného zamestnania, 123

• zaručiť občanom bezplatné sprostredkovanie zamestnania a bezplatné poskytovanie poradenstva. (Polonský, 2002, s. 28) 4.2.3 Subjekty politiky zamestnanosti V zmysle Zákona č. 5/2004 o službách zamestnanosti, ktorý určuje právny rámec politiky zamestnanosti SR, služby zamestnanosti na území SR zabezpečujú: Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny SR • Riadi, kontroluje a  koordinuje činnosť úradov v  oblasti služieb zamestnanosti. • Vypracúva návrh priorít služieb zamestnanosti a  predkladá ho na schválenie Ministerstvu práce, sociálnych vecí a rodiny SR. • Určuje minimálny rozsah služieb zamestnanosti, ktoré poskytujú ÚPSVR-y. • Vypracúva a realizuje celoštátne projekty na zlepšenie situácie na trhu práce financované z Európskeho sociálneho fondu. • Metodicky usmerňuje ÚPSVR-y pri vypracúvaní a realizácii projektov na zlepšenie situácie na trhu práce. • Schvaľuje celoštátne programy vzdelávania a prípravy pre trh práce. • Schvaľuje a realizuje projekty a programy v oblasti politiky zamestnanosti. • Rozpočtuje, spravuje a prerozdeľuje finančné prostriedky pre jednotlivé ÚPSVR-y. • Kontroluje dodržiavanie zákonov a  všeobecne záväzných právnych predpisov. • Vytvára a aktualizuje národnú sústavu povolaní. • Zverejňuje štatistické informácie o zamestnanosti a aktívnych opatreniach trhu práce. • Zabezpečuje ďalšie vzdelávanie zamestnancov v  oblasti služieb zamestnanosti. • Vypracúva analýzy a prognózy vývoja na trhu práce.

124

Úrady práce, sociálnych vecí a rodiny • Zabezpečujú evidenciu nezamestnaných občanov hľadajúcich zamestnanie, voľných pracovných miest, sprostredkovanie vhodného zamestnania, poskytovanie poradenských služieb, vzdelávanie a prípravu pre trh práce, implementáciu aktívnych opatrení na trhu práce. • Dbajú o  zvýšenú starostlivosť o  pracovné uplatnenie osobitných skupín občanov, prípravu a realizácie projektov spolufinancovaných z Európskeho sociálneho fondu. • Zabezpečujú lekársku posudkovú činnosť. • Riadia činnosť pracovísk zriadených vo svojich územných obvodoch. • Zabezpečujú úlohy spojené s hromadným prepúšťaním. • Vypracúvajú analýzy a prognózy vývoja trhu práce vo svojich územných odvodoch. Neštátni poskytovatelia služieb zamestnanosti SR Právnické alebo fyzické osoby vykonávajúce sprostredkovanie zamestnania za úhradu, na základe udeleného povolenia. Agentúry dočasného zamestnávania – dočasné pridelenie zamestnanca na výkon práce pre inú právnickú alebo fyzickú osobu. Činnosť môže vykonávať iba na základe udeleného povolenia. Agentúry podporovaného zamestnávania – poskytuje služby občanom so zdravotným postihnutím, dlhodobo nezamestnaným občanom a zamestnávateľom zamerané na uľahčenie získania zamestnania. Financovanie politiky zamestnanosti SR je kombináciou zdrojov zo systému sociálneho poistenia (povinná spoluúčasť zamestnávateľov, zamestnancov a samostatne zárobkovo činných osôb na platení poistenia v nezamestnanosti), štátneho rozpočtu SR a tiež zdrojov z Európskeho sociálneho fondu. Uchádzačom o  zamestnanie v  zmysle platnej legislatívy SR je definovaný v §6 Zákona NR SR č. 5/2004 Z.z. o službách zamestnanosti ako občan, ktorý môže pracovať, chce pracovať, hľadá si zamestnanie a je vedený 125

v evidencii uchádzačov o zamestnanie úradu (ďalej len „evidencia uchádzačov o zamestnanie“) a ktorý a) nie je zamestnanec, ak v odseku 2 písm. a) nie je ustanovené inak, b) nie je v pracovnoprávnom vzťahu na základe dohody o práci vykonávanej mimo pracovného pomeru alebo nevykonáva zárobkovú činnosť na základe právneho vzťahu podľa osobitného predpisu, ak v odseku 2 nie je ustanovené inak, c) neprevádzkuje alebo nevykonáva samostatnú zárobkovú činnosť, d) nevykonáva zárobkovú činnosť v členskom štáte Európskej únie alebo v cudzine.“ 4.2.4 Pasívna politika zamestnanosti Pod pasívnou politikou zamestnanosti rozumieme napĺňanie paliatívnej funkcie, ktorá v reálnom prevedení spočíva v prerozdeľovaní a distribúcii finančných prostriedkov občanom, ktorí sa ocitli bez práce. Kompenzácia príjmu je potrebná z dvoch dôvodov, ktoré spolu úzko súvisia. Prvý z nich je hmotné zabezpečenie jedinca, ktorý momentálne nie je schopný získať príjem zo zamestnania, a teda umožniť mu primeranú životnú úroveň. Na druhej strane systém náhrady príjmu napomáha tomu, aby kúpyschopnosť obyvateľstva neklesla pod požadovanú úroveň, čím by bolo ohrozené celé hospodárstvo a ekonomika krajiny, a v konečnom dôsledku aj samotné príjmy do verejných zdrojov a ich následná distribúcia do oblastí, ktoré sú na nich priamo závislé. Vo vyspelých trhových ekonomikách sa vyskytujú dve formy podpory príjmu v nezamestnanosti: • systém poistenia v  nezamestnanosti (unemployment insurance – UI), v SR vyjadrenej systémom podpôr v nezamestnanosti, • systémy štátnej pomoci v nezamestnanosti (unemployment assistance – UA), v SR zahrnuté do systému dávok sociálnej pomoci. (Sirovátka, 1995)

126

Podpora v  nezamestnanosti je časovo obmedzená a  priamo závislá od  výšky povinných príspevkov zamestnávateľov,  zamestnancov a  SZČO do systému poistenia v nezamestnanosti, ktorého základné charakteristiky sú zhrnuté do týchto bodov: • zdrojom financovania sú príspevky (poistné) zamestnávateľov a zamestnancov vzťahujúce sa na mzdy (ako určité percento z miezd), • priznanie nároku je podmienené určitým časom, dĺžkou predchádzajúceho zamestnania (to obyčajne vylučuje z nároku novo vstupujúcich na pracovný trh, alebo tých, ktorí vstupujú po dlhšej prestávke), • zneužitie je kontrolované vyžadovaním splnenia určitých podmienok (nezamestnanosť musí byť „nedobrovoľná“ alebo je zavedené „čakacie obdobie“), • výška podpory predstavuje podstatnú časť skoršej mzdy a vzťahuje sa na dĺžku predchádzajúceho poistenia zamestnanosti, • doba poskytovania podpory je obmedzená a  vzťahuje sa na  dĺžku predchádzajúceho poistenia. (Rievajová, 2006, s. 157) Dávka v nezamestnanosti SR je založená na poistnom princípe a jej nárok, ako aj výška sa odvíjajú od platieb odvodov na poistenie v nezamestnanosti. Výška dávky v nezamestnanosti je 50% príslušného denného vymeriavacieho základu násobeného počtom dní v mesiaci, najviac však do výšky 52,9 €/deň. Maximálna dávka v nezamestnanosti za mesiac nepresiahne 820,5 €. Od  počtu dní poistenia v  systéme počas obdobia predchádzajúceho vzniku nároku na dávku v nezamestnanosti sa odvíja obdobie jej vyplácania v rozsahu od 4 – 6 mesiacov. Minimálny počet dní poistenia na určenie nároku je 730 dní za rozhodujúce obdobie troch až štyroch rokov. 4.2.5 Aktívna politika zamestnanosti na Slovensku Aktívna politika zamestnanosti SR je výrazne orientovaná na aktivizáciu jednotlivých subjektov na trhu práce s dôrazom na znevýhodnených uchádzačov o zamestnanie definovaných v §8 zákona o službách zamestnanosti.

127

Nástroje aktívnej politiky zamestnanosti SR vymedzuje Zákon č. 5/2004 Z.z. o  službách zamestnanosti a  o  zmene a  doplnení niektorých zákonov nasledovne: Sprostredkovanie zamestnania (§32) Spočíva vo vyhľadávaní pracovných miest a ich ponúkaní uchádzačovi o zamestnanie a záujemcovi o zamestnanie, ako aj vo vyhľadávaní a ponúkaní vhodných zamestnancov zamestnávateľovi. Ústredie a úrad práce, sociálnych vecí a rodiny na území Slovenskej republiky poskytujú spomenuté služby bezplatne a nestranne, pričom rešpektujú výber uchádzača aj zamestnávateľa. Na sprostredkovanie konkrétneho zamestnania nie je právny nárok. Sprostredkovanie môže na základe povolenia vydaného Ústredím práce, sociálnych vecí a  rodiny poskytovať aj fyzická alebo právnická osoba za úhradu. Súčasťou je taktiež evidenčná činnosť, vedenie zoznamov voľných pracovných miest a zoznamov hľadaných zamestnaní uchádzačmi a zverejňovanie týchto zoznamov. Na základe písomnej žiadosti uchádzača o zamestnanie môže úrad práce, sociálnych vecí a rodiny poskytnúť náhradu časti cestovných výdavkov súvisiacich s absolvovaním vstupného pohovoru alebo výberového konania u zamestnávateľa. Sprostredkovateľ musí viesť evidenciu občanov, ktorým sprostredkoval zamestnanie za úhradu, poskytnúť ústrediu údaje, zabezpečiť ochranu osobných údajov, vytvoriť podmienky na výkon kontroly dodržiavania predpisov. Agentúry dočasného zamestnávania sú právnické alebo fyzické osoby, ktoré zamestnávajú občana na účel jeho dočasného pridelenia užívateľskému zamestnávateľovi – taktiež na  základe povolenia vydaného Ústredím práce, sociálnych vecí a rodiny. Agentúra je povinná dodržať právne predpisy vzťahujúce sa k ochrane osobných údajov, umožniť právo na slobodu združovania a kolektívne vyjednávanie, prístup dočasného zamestnanca k vzdelaniu alebo získaniu odborných zručností aj pred pridelením k  zamestnávateľovi (s  cieľom zvýšiť jeho zamestnateľnosť). Vytvoriť podmienky na výkon kontroly, ako aj poskytovať raz za rok Ústrediu PSVR správu o svojej činnosti. 128

Informačné a poradenské služby a odborné poradenské služby (§42 a § 43) Informačné služby poskytuje úrad práce, sociálnych vecí a  rodiny bezplatne. Sú určené pre riešenie problémov pri voľbe povolania, výbere vhodného zamestnania s ohľadom na osobnostné predpoklady uchádzača v súvislosti s požiadavkami na vykonávanie určitého pracovného zaradenia. Ďalej ide o  služby pri poskytovaní informácií o  podmienkach nároku na dávku v nezamestnanosti, možnostiach a podmienkach účasti na programoch aktívnych opatrení trhu práce a aktivačnej činnosti, tiež ide o poskytovanie odborných rád pre zamestnávateľov. Odborné poradenské služby – sú tiež zamerané na problémy súvisiace s  uplatnením uchádzača na  trhu práce. Ich hlavnou úlohou je vytváranie súladu medzi jeho osobnostnými predpokladmi a požiadavkami, ovplyvňovanie rozhodovania a správania sa uchádzača, sociálna a pracovná adaptácia. Poskytujú sa individuálne alebo skupinovo. Ich súčasťou je individuálny akčný plán na podporu pracovného uplatnenia. Úrad môže na základe oprávnenia poveriť fyzickú alebo právnickú osobu vykonávaním uvedenej činnosti a tiež uhradiť časť výdavkov uchádzača o zamestnanie a záujemcu o zamestnanie súvisiacich s ich účasťou na aktivitách v rámci odborných poradenských služieb (cestovné, ubytovanie, stravovanie). Vzdelávanie a príprava pre trh práce (§44, §46, §47) Je teoretická alebo praktická príprava, ktorá umožňuje získať nové vedomosti a  odborné zručnosti za  účelom pracovného uplatnenia uchádzača, napríklad dokončenie základného vzdelania, prípadne štúdia na strednej škole, ako aj prípravy na začatie prevádzkovania alebo vykonávania samostatnej zárobkovej činnosti. Zabezpečuje ho úrad práce sociálnych vecí a rodiny pre uchádzača, alebo zamestnávateľ pre zamestnanca, najmä pri nedostatku odborných vedomostí a zručností, potreby zmeny vedomostí a zručností vzhľadom na dopyt na trhu práce, straty schopnosti vykonávať pracovnú činnosť v doterajšom zamestnaní. 129

Úrad tiež poskytuje príspevky na vzdelávacie aktivity uchádzačom, ako aj príspevky zamestnávateľom pri splnení určitých podmienok. Príspevok na samostatnú zárobkovú činnosť (§49) Príspevok najviac vo výške 4-násobku celkovej ceny práce v  rozhodujúcom období poskytuje úrad práce sociálnych vecí a rodiny uchádzačovi vedenému v evidencii v určenej dĺžke na základe písomnej žiadosti. Výška príspevku je závislá od regiónu a od príslušnosti uchádzača ku skupine znevýhodnených uchádzačov o zamestnanie. Úrad s  uchádzačom uzatvára dohodu, ktorej podmienkou je absolvovanie prípravy na začatie prevádzkovania samostatnej zárobkovej činnosti a predloženie podnikateľského zámeru. Činnosť musí byť vykonávaná najmenej počas troch rokov nepretržite, v opačnom prípade je povinný pomernú časť príspevku vrátiť. Príspevok na podporu zamestnávania znevýhodneného uchádzača o prácu (§50) Úrad môže poskytnúť zamestnávateľovi na  základe písomnej žiadosti, mesačne vo výške časti celkovej ceny práce na znevýhodneného uchádzača v závislosti od územného pôsobenia zamestnávateľa. Integrácia znevýhodnených uchádzačov o zamestnanie v sociálnom podniku (§50b) Sociálnym podnikom pre účely Zákona o službách zamestnanosti sa rozumie právnická alebo fyzická osoba uznaná Ústredím práce, sociálnych vecí a rodiny na základe zákonom stanovených podmienok: • zamestnáva zamestnancov, ktorí boli pred prijatím do  pracovného pomeru znevýhodnenými uchádzačmi o zamestnanie, a predstavujú najmenej 30% z celkového počtu jeho zamestnancov, • poskytuje podporu a pomoc zamestnancom, ktorí boli pred prijatím do pracovného pomeru znevýhodnenými uchádzačmi nájsť zamestnanie na otvorenom trhu práce, • najmenej 30% z finančných prostriedkov získaných z príjmu z predmetu činnosti každoročne použije na vytváranie nových pracovných miest alebo na zlepšovanie pracovných podmienok. 130

Príspevok na podporu rozvoja miestnej a regionálnej zamestnanosti (§ 50j) Je poskytovaný zamestnávateľovi, ktorým je obec alebo samosprávny kraj (príp. právnická osoba, ktorej sú zakladateľom alebo zriaďovateľom), ktorý na vytvorené pracovné miesto prijme na určitú dobu znevýhodneného uchádzača o zamestnanie. Výška príspevku je 80% z celkovej ceny práce zamestnanca a je poskytovaný najviac počas deviatich kalendárnych mesiacov na základe písomnej dohody. Príspevok na podporu udržania pracovných miest (§ 50k) Môže byť poskytnutý úradom zamestnávateľovi, ktorý napriek vážnym prevádzkovým dôvodom, keď nemôže zamestnancom prideliť prácu, nepristupuje ihneď k ich prepusteniu, ale poskytuje náhradu mzdy. Príspevok je poskytovaný najviac po  dobu 60 dní v  roku vo výške 50% náhrady mzdy zamestnanca. Príspevok na vykonávanie absolventskej praxe (§51) Úrad môže poskytnúť paušálny príspevok absolventovi na  úhradu nevyhnutných výdavkov spojených s vykonávaním práce po uzavretí dohody o vykonaní absolventskej praxe u zamestnávateľa. Charakter činnosti u  zamestnávateľa má zodpovedať nadobudnutým zručnostiam a teoretickým znalostiam absolventa, trvá najviac šesť mesiacov. Absolventská prax je vykonávaná najmenej 3, najviac však 6 mesiacov v rozsahu 20 hodín týždenne. Úrad tiež poskytne absolventovi školy náhradu poistného na  úrazové poistenie počas vykonávania absolventskej praxe. Príspevok na aktivačnú činnosť formou menších obecných služieb pre obec alebo formou menších služieb pre samosprávny kraj (§52) Menšie obecné služby (alebo menšie služby pre samosprávny kraj) v rozsahu najviac 20 hodín týždenne má možnosť vykonávať dlhodobo nezamestnaný občan, ktorý je poberateľom dávky v hmotnej núdzi a príspevkov k dávke. Slúži na udržanie pracovných návykov uchádzača o zamestnanie. Spravidla sa vykonáva formou služieb pre obec alebo samosprávny kraj, ktorým 131

úrad poskytuje na základe písomnej dohody príspevok na určené výdavky spojené so zabezpečením aktivačných prác. Príspevok na aktivačnú činnosť formou dobrovoľníckej služby (§52a) Cieľom príspevku je podpora vykonávania dobrovoľníckej činnosti, ktorá má napomôcť získaniu praktických skúseností pre potreby trhu práce. Dobrovoľnícku činnosť, ktorej druh je vymedzený zákonom, vykonáva uchádzač o  zamestnanie v  rozsahu 20 hodín týždenne, nepretržite počas šiestich kalendárnych mesiacov u neziskových organizácií. Počas jej vykonávania úrad poskytuje paušálny príspevok uchádzačovi o zamestnanie, a môže poskytnúť tiež príspevok na úhradu časti nákladov vynaložených na zabezpečenie dobrovoľníckej činnosti fyzickej alebo právnickej osobe, ktorá činnosť zabezpečuje. Príspevok na dochádzku za prácou (§53) Úrad poskytuje zamestnancovi, ktorý bol vedený v evidencii uchádzačov o zamestnanie najmenej tri mesiace, na úhradu časti cestovných výdavkov spojených s dochádzkou z miesta trvalého alebo prechodného pobytu do miesta výkonu zamestnania najviac po dobu šiestich mesiacov v maximálnej výške 135 eur mesačne. Príspevok na presťahovanie za prácou (§53a) Predstavuje náhradu časti preukázaných výdavkov súvisiacich s presťahovaním uchádzača o zamestnanie z miesta jeho trvalého bydliska pri získaní zamestnania, do  miesta nového trvalého pobytu vzdialeného od  pôvodného minimálne 50 km. Je poskytovaný jednorazovo vo výške najviac 1327,76 eura. Príspevok na dopravu do zamestnania (§53b) Príspevok môže byť poskytnutý zamestnávateľovi za zákonom stanovených podmienok za účelom zabezpečenia každodennej dopravy zamestnancov do zamestnania a späť vo výške najviac 50% vynaložených nákladov.

132

Príspevok na vytvorenie nového pracovného miesta (§53d) Príspevok je považovaný za  investičnú pomoc na  podporu počiatočnej investície formou príspevku na vytvorenie nového pracovného miesta. Môže byť poskytnutý na  čiastočnú úhradu oprávnených nákladov. Maximálna výška príspevku sa odvíja od miery evidovanej nezamestnanosti v regióne, v ktorom zamestnávateľ pôsobí. Projekty a programy (§54) Projekty a  programy sa zameriavajú na  zlepšenie postavenia uchádzača na trhu práce. Schvaľuje alebo realizuje ich ministerstvo, ústredie, úrad, príp. fyzická alebo právnická osoba. Ich zameranie je určené zákonom nasledovne: • projekty orientujúce sa na  zlepšenie postavenia uchádzačov o  zamestnanie na trhu práce, • pilotné projekty slúžiace na  overenie nových opatrení aktívnych opatrení na trhu práce, • pilotné projekty a programy určené na podporu rozvoja regionálnej alebo miestnej zamestnanosti. Ich financovanie je zabezpečené zo zdrojov Európskeho sociálneho fondu, štátneho rozpočtu, príp. z iných zdrojov. Pre podporu zamestnávania občanov so zdravotným postihnutím existujú: Chránená dielňa a chránené pracovisko (§55) – sú pracoviská, na ktorých pracuje najmenej 50 % občanov so zdravotným postihnutím. Chráneným pracoviskom môže byť aj pracovné miesto prispôsobené zdravotnému stavu občana so zdravotným postihnutím, alebo zriadené v jeho domácnosti, ako aj výrobné družstvo invalidov. Právnická alebo fyzická osoba je povinná viesť osobitnú evidenciu nákladov, výkonov a hospodárskeho výsledku chránenej dielne alebo pracoviska.

133

Príspevok na zriadenie chránenej dielne alebo pracoviska (§56) – prináleží zamestnávateľovi, ktorý zriadi chránenú dielňu alebo pracovisko, na úhradu časti nákladov nevyhnutných na zabezpečenie vykonávania pracovnej činnosti občana so zdravotným postihnutím a súvisia so zriadením tohto pracovného miesta. Výška príspevku sa odvíja od miesta pôsobenia zamestnávateľa a od výšky priemernej miery evidovanej nezamestnanosti v okrese. Zamestnávateľ má povinnosť udržať zriadené pracovisko minimálne dva roky. Príspevok na udržanie občana so zdravotným postihnutím v zamestnaní (§56a) Môže byť poskytnutý na  základe písomnej žiadosti zamestnávateľovi, ktorý zamestnáva viac ako 25% občanov so zdravotným postihnutím a nemá priznané postavanie chránenej dielne alebo chráneného pracoviska, na úhradu preddavkov na poistné platených zamestnávateľom. Príspevok občanovi so zdravotným postihnutím na samostatnú zárobkovú činnosť (§57) Príspevok môže poskytnúť úrad občanovi so zdravotným postihnutím na  čiastočnú úhradu nákladov súvisiacich s  prevádzkovaním samostatnej zárobkovej činnosti, ktorý bol vedený v evidencii uchádzačov o zamestnanie najmenej tri mesiace, ak oň písomne požiada. Výška príspevku sa odvíja od miesta pôsobenia SZČO a od výšky priemernej miery evidovanej nezamestnanosti v okrese. Podmienkou nároku je nepretržité trvanie samostatne zárobkovej činnosti po dobu najmenej dvoch rokov. Agentúra podporovaného zamestnávania (§58) Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny vydá povolenie na vykonávanie činnosti agentúry podporovaného zamestnávania právnickej alebo fyzickej osobne, ktorá poskytuje zákonom zadefinované služby občanom so zdravotným postihnutím, dlhodobo nezamestnaným občanom a zamestnávateľom zamerané na uľahčenie alebo udržanie zamestnania, alebo na získanie zamestnania z radov občanov so zdravotným postihnutím a dlhodobo nezamestnaných. 134

Príspevok na činnosť pracovného asistenta (§59) – je poskytovaný zamestnávateľovi, ktorý zamestnáva občana so zdravotným postihnutím, alebo SZČO na  účel činnosti pracovného asistenta, ktorý poskytuje pomoc výhradne zamestnancovi so zdravotným postihnutím, pri vykonávaní pracovných činností, ostatných činností a osobných potrieb počas pracovného času. Výška príspevku sa odvíja od priemernej mzdy zamestnanca v hospodárstve SR a dosahuje 41 – 70% z celkovej ceny práce. Príspevok na úhradu prevádzkových nákladov chránenej dielne alebo chráneného pracoviska a na úhradu nákladov na dopravu zamestnancov (§60) – poskytuje sa na základe písomnej žiadosti právnickej alebo fyzickej osobe prevádzkujúcej chránenú dielňu/pracovisko alebo zamestnávajúcich občanov so zdravotným postihnutím na úhradu presne definovaných prevádzkových nákladov a nákladov na dopravu zamestnancov. Tabuľka 9 zobrazuje využívanie nástrojov aktívnej politiky trhu práce (ďalej len „APTP“) SR počas roka 2012. Vzhľadom k skutočnosti, že Zákon č. 5/2004 o službách zamestnanosti prešiel počas roku 2013 pomerne zásadnými zmenami, niektoré z vyššie uvedených opatrení v tabuľke zobrazené nie sú. Celkový počet nezamestnaných osôb bol podľa Štatistického úradu SR v  sledovanom období 377.500. Pre demonštráciu reálneho využívania vybraných nástrojov APTP SR sú absolútne počty nezamestnaných využívajúcich jednotlivé opatrenia prepočítané na % podiel na celkovom počte nezamestnaných za rok 2012. Ako je z tabuľky zrejmé, okrem § 60, ktorý je opatrením nasmerovaným k špecifickej skupine nezamestnaných na trhu práce, t.j. zdravotne znevýhodnených občanov, boli najviac využívanými nástrojmi príspevok na aktivačnú činnosť, príspevok na vykonávanie absolventskej praxe a príspevok na dochádzku za prácou. Dohodnutých pracovných miest pre uchádzačov o zamestnanie a s využitím príspevku na aktivačnú činnosť formou menších obecných služieb pre obec, alebo menších služieb pre samosprávny kraj bolo 20.118, čo činí 5,3 % z celkového počtu nezamestnaných osôb v sledovanom období. Na uvedený príspevok bolo zo zdrojov financovania APTP uvoľnených 4.015.782 €. 135

Príspevok na  vykonávanie absolventskej praxe využilo v  r. 2012 spolu 14.164 absolventov škôl, t.j. 4,6 % z celkového počtu nezamestnaných, kde úhrnné náklady na toto opatrenie činili 18.184.578 €. Posledným najviac využívaným opatrením v  roku 2012 bol príspevok na dochádzku za prácou v percentuálnom vyjadrení 4,3 %. Absolútny počet podporených uchádzačov o zamestnanie bolo 16.136 a celková výška vyčerpaných finančných prostriedkov bola 4.918.370 € zo zdrojov vyčlenených na realizáciu APTP v SR. Nástroje APTP, však nedisponujú reálnym potenciálom na riešenie nezamestnanosti z dlhodobého hľadiska (viď Pilotné hodnotenie dopadov vybraných opatrení aktívnej politiky trhu práce, 2013) a tiež nadmerne zaťažujú verejné výdavky štátu, čím zdôrazňujú dôležitosť súčinnosti ostatných politík a legislatívy priamo alebo nepriamo ovplyvňujúcich trh práce v SR. Problematika politiky zamestnanosti SR si vyžaduje vytvorenie koncepcií na základe reálnych analýz a dopadových štúdií, ktoré na Slovensku zatiaľ nie sú dostatočné, alebo úplne absentujú.

§ 43 ods. 9

136

Celkovo vynaložené prostriedky (€)

§ 43 ods. 8

% podiel na celkovom počte nezamestnaných

§ 32

Náhrada časti cestovných výdavkov UoZ (súvisiacich s absolvovaním vstupného pohovoru alebo výberového konanie u zamestnávateľa) Náhrada časti cestovných výdavkov UoZ (súvisiacich s  účasťou na  aktivitách v  rámci odborných poradenských služieb) Príspevok na služby pre rodiny s deťmi pre UoZ a ZoZ

Absolútny počet

Využívanie nástrojov APTP SR

Tabuľka 9: Využívanie nástrojov APTP v SR v roku 2012

6212

1,65

68037,76

1294

0,34

16563,71

0

0,00

0

§ 46 § 46 § 47 § 49 § 50 § 51 § 52

§ 52a § 53 § 53a § 53b § 54 § 56 § 56a

§ 57 § 59 § 60

Vzdelávanie a  príprava pre trh práce UoZ Vzdelávanie a  príprava pre trh práce ZoZ Vzdelávanie a  príprava pre trh práce zamestnanca Príspevok na  samostatnú zárobkovú činnosť Príspevok na podporu zamestnávania znevýhodneného UoZ Príspevok na vykonávanie absolventskej praxe Príspevok na  aktivačnú činnosť formou menších obecných služieb pre obec alebo formou menších služieb pre samosprávny kraj Príspevok na  aktivačnú činnosť formou dobrovoľníckej služby Príspevok na dochádzku za prácou Príspevok na presťahovanie za prácou Príspevok na dopravu do zamestnania Projekty a programy – UoZ

1783

0,47

685190,08

0

0,00

0

0

0,00

0

8690

2,30

29389692,77

599

0,16

1457117,78

17164

4,55

18184578,11

20118

5,33

4015782,15

5288

1,40

6101292,03

16136 66 0 712

4,27 0,02 0,00 0,19

4918369,69 63091,27 0 3303978,32

0,59

19375904,81

0,11

884807,85

0,14

4741475,46

0,16

4287787,89

5,48

15771944,1

27,16

113265613,78

Príspevok na  zriadenie chránenej 2225 dielne alebo chráneného pracoviska Príspevok na  udržanie občana so zdravotným postihnutím v  zamest411 naní Príspevok občanovi so zdravotným postihnutím na prevádzkovanie alebo 536 vykonávanie samostatnej zárobkovej činnosti Príspevok na  činnosť pracovného 610 asistenta Príspevok na úhradu prevádzkových nákladov chránenej dielne alebo 20691 chráneného pracoviska a na úhradu nákladov na dopravu zamestnancov Spolu 102535

Zdroj: www.upsvar.sk 137

Závěr V ČR a SR jsou odlišnosti v podmínkách fungování trhu práce i v politice zaměstnanosti minimální. Pracovní náklady jsou sice v  ČR vyšší v důsledku vyšší průměrné mzdy, na Slovensku jsou zase mírně vyšší zatížení odvody do sociálního a zdravotního pojištění. Odvodové zaťaženie zamestnávateľov v  ČR je o  1,2 percentuálneho bodu nižšie ako v  SR, avšak napriek o málo nižším odvodom sa obe republiky potýkajú s problémami znižovania tejto záťaže. V  SR sa donedávna znižovanie odvodovej náročnosti riešilo zo strany zamestnávateľov uzatváraním najmä dohôd o prácach mimo pracovný pomer. Po najnovších zmenách v odvodoch pri týchto dohodách zamestnávatelia spravidla pristupujú k rovnakej stratégii, ako v ČR, a síce snahou o zvýšenie flexibility vzťahu voči zamestnancovi uprednostňujú prijímanie zamestnancov/živnostníkov. Tým medzi oboma vzniká obchodný vzťah a okrem zníženia celkových nákladov ceny práce zamestnávateľ získava výhodu aj v súvislosti s napr. znižovaním stavov pracovníkov pracujúcich na základe živnostenského listu, keďže sa na nich niektoré ustanovenia Zákonníka práce nevzťahujú. S odvodovým zaťažením je úzko prepojená tiež problematika minimálnej mzdy, najmä v súvislosti s minimálnymi nákladmi a zvyšovaním výšky aj ostatných plnení zo strany zamestnávateľa naviazaných priamo na hodnotu minimálnej mzdy. Minimálna mzda je v  ČR momentálne na  úrovni 8.500 Kč, čo tvorí zhruba 33,8% pri priemernej mzde v  hospodárstve ČR za rok 2012 vo výške 25.101 Kč. Minimálna mzda v SR je na úrovni 337,70 EUR, čo predstavuje 41,95 % z výšky priemernej mesačnej mzdy v hospodárstve SR určenej za rok 2012 (805 EUR). V SR, ako bolo spomenuté vyššie sa v roku 2014 minimálna mzda navýši na 43,73 % výšky priemernej mesačnej mzdy v SR za rok 2012 (momentálne je jej hodnota za prvé dva kvartály roku 2013 ešte nižšia – 803,5 €). V  oblasti pracovno-právnej legislatívy sú v  oboch republikách iba minimálne rozdiely, vo vybraných oblastiach napr. súbehu výpovednej lehoty a  odstupného, dĺžky skúšobnej doby, dovoleniek a  pod. sú podmienky takmer identické. Rozdiel v spomenutých oblastiach bol iba v skutočnosti, že v SR je momentálne poslednou úpravou zákonníka práce obmedzený počet a obdobie znovuuzatvorenia pracovného pomeru na dobu určitú, kým v podmienkach ČR je toto ustanovenie bez obmedzení. 138

Čo sa týka oblasti financovania štátnej politiky zamestnanosti, podmienky v oboch krajinách sú rovnaké. Pasívna politika zamestnanosti – dávky v  nezamestnanosti – sú zo zdrojov povinného poistenia, kým opatrenia aktívnej politiky zamestnanosti sú finančne zabezpečované kombináciou zdrojov zo štátnych rozpočtov oboch krajín a  prostriedkov z  fondov EÚ (najmä ESF). Určitá odlišnost existuje v struktuře služeb zaměstnanosti. Zatímco v ČR se realizace politiky zaměstnanosti přesunula na krajské úřady práce, v SR zůstávají základním realizátorem aktivní politiky zaměstnanosti úřady práce v  okresech. Samotná povaha pasívnej politiky zamestnanosti už medzi krajinami vykazuje rozdiely. Kým SR do pasívnej politiky zahrňuje výlučne náhrady príjmu počas výpadku pracovného príjmu obyvateľov, ČR okrem nich pod pasívnou politikou zamestnanosti rozumie aj sprostredkovanie zamestnania, ktoré je v SR zaradené do služieb zamestnanosti a je, teda, chápané ako súčasť aktívnej politiky. Vo vyplácaní dávok nahradzujúcich príjem z pracovnej činnosti sú medzi krajinami rozdiely vo výške dávky, ako aj v podpornej dobe ich vyplácania. Kým v SR sú dávky v nezamestnanosti vyplácané vždy vo výške 50 % vymeriavacieho základu, v ČR je výška dávky odstupňovaná podľa dĺžky jej poberania. Podporná doba vyplácania dávky je v SR v rozmedzí od štyroch do šiestich mesiacov (v kontexte zásluhovosti, podľa dĺžky platenia odvodov do príslušného systému v období predchádzajúcom vzniku nároku na dávku), v ČR je podporná doba určená podľa veku nezamestnaného v celkovom rozmedzí od piatich do jedenástich mesiacov. V  aktívnej politike zamestnanosti oboch krajín sú len minimálne rozdiely. Takmer ku každému opatreniu českého Zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti je možné nájsť ekvivalent v slovenskom Zákone č. 5/2004 Z.z. o službách zamestnanosti a naopak (viz Tabuľka 10). Oba spomínané zákony definujú jednak práva a  povinnosti zúčastnených subjektov na  trhu práce, upravujú podmienky sprostredkovania zamestnania, odborných a poradenských služieb, evidencie uchádzačov o zamestnanie a pod., jednak presne určujú opatrenia a nástroje aktívnej politiky zamestnanosti.

139

Tabulka 10: Srovnání nástrojů APZ v ČR a SR ČR Rekvalifikace Investiční pobídky

Veřejně prospěšné práce

Společensky účelná pracovní místa Překlenovací příspěvek Cílené programy k řešení zaměstnanosti

SR Vzdelávanie a príprava pre trh práce a príslušné príspevky Príspevok na  podporu rozvoja miestnej a regionálnej zamestnanosti Príspevok na vytvorenie nového pracovného miesta Príspevok na  aktivačnú činnosť formou menších obecných služieb pre obec alebo formou menších služieb pre samosprávny kraj Príspevok na  aktivačnú činnosť formou dobrovoľníckej služby Príspevok na podporu zamestnávania znevýhodneného uchádzača o prácu Príspevok na  samostatnú zárobkovú činnosť Projekty a programy

Okrem vyššie uvedených sú v Zákone č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti opatrenia, ktoré v súčasnej podobe Zákona č. 5/2004 o službách zamestnanosti zaradené do nástrojov aktívnej politiky zamestnanosti nie sú, jedná sa o příspěvek na zapracování a příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program. Naopak, Slovensko má podstatne viac ustanovení, ktoré v ČR v príslušnom zákone ekvivalent nemajú, ide napr. o príspevok na vykonávanie absolventskej praxe, príspevky slúžiace na zvýšenie mobility uchádzačov o zamestnanie alebo úpravu vytvárania sociálnych podnikov. Podobne, ako v ČR, aj SR má vo svojich aktívnych opatreniach politiky zamestnanosti špeciálne nástroje venované podpore zamestnávania občanov so zdravotným znevýhodnením. Napriek vysokej podobnosti oboch kľúčových zákonov sa však konkrétne podmienky, práva a povinnosti, ako aj nárokovateľnosť a konečná podoba realizácie aktívnej politiky zamestnanosti v mnohých detailoch odlišuje.

140

5 Působení regionálních subjektů

Cílem sociální práce je podpora sociálního fungování jedinců, skupin a  komunit. Sociální fungování36 je možno definovat jako schopnost zvládat nároky prostředí, naplňovat očekávání společnosti definovaná ve vztahu k sociálním rolím. Nezaměstnanost patří mezi sociální problémy, jejichž závažnost není charakterizována jen vysokým počtem nositelů problému (nezaměstnaných nebo osob nezaměstnaností ve zvýšené míře ohrožených), ale zejména dopady na  životní situaci nositele problému, jeho blízkých, ale v  konečných důsledcích i negativními důsledky pro komunitu a společnost jako takovou. Hangoni (2010, s. 78) upozorňuje v souvislosti s negativními dopady hmotného nedostatku způsobeného nezaměstnaností na možnost vzniku sociálně patologických jevů od kriminality, přes závislosti různého typu až k sebe­ vražednému chování. Je tedy více než zřejmé, že práce s  osobami nezaměstnanými či nezaměstnaností ohroženými patří mezi důležité úkoly sociální práce. Otázkou zůstává, jakým způsobem je možnost s touto cílovou skupinou či sociálním problémem v kontextu současné sociální práce pracovat. Hangoni (2010, s. 78) uvádí, že sociální práce se zaměřuje při eliminaci následků nezaměstnanosti na dvě oblasti: • oblasť riešenia nezamestnanosti, • oblasť riešenia sociálnych dosledkov absencie príjmu zo závislej činnosti. Je možné konstatovat, že na zajištění těchto dvou úkolů participuje celá řada organizací a institucí z oblasti veřejné správy stejně jako z neziskového sektoru. V tomto textu se zaměřujeme zejména na organizace a instituce působící ve zkoumaných regionech, konkrétně na sociální služby různého typu, které jsou zaregistrovány v těchto regionech.

Podrobněji viz Bartlett (1970); Gordon (1969).

36

141

5.1 Ústecký kraj Hlavní výzkumnou otázkou této části bylo, zda ve zkoumaných regionech působí mimo instituce veřejné správy, které mají tuto oblast v  gesci na  základě platné legislativy (zejména Úřad práce ČR a  jeho pobočky – jeho působnosti se věnuje podrobněji kapitola č. 4) i jiné organizace, které se na oblast nezaměstnanosti alespoň dílčím způsobem ve své činnosti zaměřují. Prvotně byly analyzovány dva typy materiálů – veřejně přístupné informace vybraných poskytovatelů sociálních služeb a  komunitní plány měst ve zkoumaných regionech. Pro získání souboru sociálních služeb, které budou zkoumány podrobněji, byl použit Registr poskytovatelů sociálních služeb, který je veden MPSV ČR. Ve zkoumaných regionech byly vybrány všechny sociální služby, vyřazeny ty, které se specializují na  cílové skupiny, které nespadají do kategorie nezaměstnaných či nezaměstnaností ohrožených (např. oběti obchodu s  lidmi, oběti trestné činnosti a  pod.) a  rovněž ty, které poskytují služby takového typu, že v  nich prostor pro práci s  tématem nezaměstnanosti není (např. průvodcovské, překladatelské a  tlumočnické služby, pečovatelská služba a  pod.). U  zbylých služeb byly vyhledány dostupné (prostřednictvím webových stránek, katalogů sociálních služeb a pod.) informace o tom, zda otázky spojené s nezaměstnaností, podporou zaměstnanosti či zaměstnatelnosti a pod. patří mezi okruhy, kterými se zabývají. V případě, že zveřejněné informace byly nejasné či neúplné, byly organizace kontaktovány telefonicky či e-mailem. Na základě tohoto šetření bylo zjištěno, že s tématem důkladněji (ve smyslu řešení sociální situace s nezaměstnaností spojené) pracují výhradně ty organizace, které mají zaregistrovanou sociální službu Odborné sociální poradenství. Ty byly potom znovu osloveny kvůli ověření, zda s  tímto tématem pracují i reálně. Vzhledem k  tomu, že nezaměstnanost je problémem nejen celospole­ čenským, ale má velký dopad na  region, ve  kterém se projevuje, stejně jako určitou část zdrojů k jeho řešení je možné (a účelné) hledat, v souladu s  principem subsidiarity, v  blízkém okolí nositelů problémů, zabývali jsme se i  otázkou, jakým způsobem je téma nezaměstnanosti zapojeno 142

do  plánování (nejen) sociálních služeb ve  zkoumaných regionech. V  komunitních plánech rozvoje sociálních a souvisejících služeb obcí jsme tedy provedli obsahovou analýzu zaměřenou na téma nezaměstnanosti a podobu práce s ním v jednotlivých obcích. Komunitní plány jsou součástí zveřejňovaných informací, hledali jsme je tedy prostřednictvím webových stránek obcí. V komunitních plánech jsme potom zkoumali provedené analýzy, definované cíle komunitního plánu, prostředky k jejich dosažení, zamýšlené zdroje a subjekty, které se na dosažení cílů mají podílet. Výstupy provedeného šetření v obou výše uvedených bodech nám potom slouží k  zmapování terénu ve  zkoumaných regionech se zaměřením na již uvedenou otázku – jaké organizace a instituce se tématem nezaměstnanosti, ve smyslu práce s nezaměstnanými a nezaměstnaností ohroženými, zabývají. 5.1.1 Nezaměstnanost a instituce Před samotnou prezentací výstupů provedených analýz databází sociálních služeb a komunitních plánů ve zkoumaných regionech stručně definujeme tyto dvě oblasti, na které jsme se při prováděném šetření soustředili. Sociální služby Oblast sociálních služeb je v současné době v ČR legislativně upravena zákonem č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů a řadou prováděcích předpisů. Posláním sociálních služeb je poskytovat pomoc a  podporu osobám v nepříznivé sociální situaci. Rozsah a forma pomoci a podpory musí zachovávat lidskou důstojnost, vycházet z individuálních potřeb, působit aktivně, podporovat samostatnost uživatelů služeb, motivovat je k činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání v nepříznivé sociální situaci nebo jejímu prohlubování, ale posilují jejich sociální začleňování. V kontextu tématu je tedy zřejmé, že hlavním cílem sociálních služeb je pomoc a podpora těch, kteří se, z nejrůznějších důvodů ocitli v situaci, která negativně ovlivňuje kvalitu jejich život a je riziková jak z hlediska naplňování jejich potřeb, tak jejich začlenění ve společnosti.

143

Zákon č. 108/2006 Sb. stanovuje, že sociální služby mohou být realizovány prostřednictvím: • sociálního poradenství, • služeb sociální péče, • služeb sociální prevence. Za účelem poskytování sociálních služeb jsou zřizována tato zařízení: a) centra denních služeb, b) denní stacionáře, c) týdenní stacionáře, d) domovy pro osoby se zdravotním postižením, e) domovy pro seniory, f) domovy se zvláštním režimem, g) chráněné bydlení, h) azylové domy, i) domy na půl cesty, j) zařízení pro krizovou pomoc, k) nízkoprahová denní centra, l) nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, m) noclehárny, n) terapeutické komunity, o) sociální poradny, p) sociálně terapeutické dílny, q) centra sociálně rehabilitačních služeb, r) pracoviště rané péče, s) intervenční centra, t) zařízení následné péče. Základními činnostmi při poskytování sociálních služeb jsou: a) pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, b) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, c) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, d) poskytnutí ubytování, popřípadě přenocování, e) pomoc při zajištění chodu domácnosti, 144

f) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, g) sociální poradenství, h) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, i) sociálně terapeutické činnosti, j) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a  při obstarávání osobních záležitostí, k) telefonická krizová pomoc, l) nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění, m) podpora vytváření a  zdokonalování základních pracovních návyků a dovedností. Z uvedeného přehledu typů sociálních služeb a činností, jež jsou pověřeny vykonávat, je zřejmé, že pro práci s  osobami nezaměstnanými či nezaměstnaností ohroženými je prostor v celé řadě služeb. Z našeho šetření ale zároveň vyplývá, že není mnoho takových služeb, které by se na práci se zkoumanou skupinou zaměřovaly výhradně, ostatně neexistuje specifická cílová skupina sociálních služeb definovaná skrze ztrátu zaměstnání, obtíže při hledání zaměstnání či rizikové postavení na trhu práce. Jsme nicméně přesvědčeni, že značná část uživatelů sociálních služeb je nezaměstnaností buď přímo, nebo zprostředkovaně zasažena, ať už v podobě příčin nebo následků své nepříznivé životní situace. Komunitní plánování Jedním z  důležitých nástrojů, které umožňují na  konkrétním území (obec a  pod.) zjišťovat potřeby a  problémové oblasti života jeho občanů, stejně jako hledat řešení těchto problémů s maximálním využitím lokálních zdrojů, je komunitní plánování. Kubalčíková (2009, s. 87) uvádí definici komunitního plánování dle Poppla (1996), který jej chápe „jako proces, během něhož jsou analyzovány místní podmínky, programy a služby, stanoveny cíle a priority pro jejich další rozvoj a mobilizovány zdroje pomoci. Součástí … také hodnocení efektivity služeb a programů.“ Zatloukal (2006, s. 84) považuje metodu komunitního plánování sociál­ ních služeb za jednu z metod „jak plánovat sociální služby v komunitách. 145

S  pomocí této metody by mělo být možné plánovat sociální služby tak, aby: 1. odpovídaly místním potřebám 2. byly poskytovány efektivně, tedy aby: a) byly podporovány pouze skutečně užitečné služby b) prostředky (finanční, materiální a lidské zdroje) byly využívány účelně a cíleně c) byly hledány nové zdroje pro zajištění potřebných sociálních služeb 3. na  plánování sociálních služeb participovali (nebo měli možnost participovat) všichni, kterých se to týká.“37 Komunitní plánování může být tedy velmi zásadním nástrojem, který podpoří možnost řešení nepříznivých životních situací jednotlivců, skupin či komunit v souladu s jejich aktuálními potřebami. V současnosti je komunitní plánování v ČR legislativně upraveno zákonem 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění tak, že kraj (dle § 95 písm. d)): „zpracovává střednědobý plán rozvoje sociálních služeb ve  spolupráci s  obcemi na  území kraje, se zástupci poskytovatelů sociálních služeb a  se zástupci osob, kterým jsou poskytovány sociální služby, a  informuje obce na území kraje o výsledcích zjištěných v procesu plánování…“. Obcím potom citovaný zákon ukládá povinnost zjišťovat potřeby poskytování sociálních služeb a zjišťování dostupnosti informací o možnostech a způsobech poskytování sociálních služeb na  svém území; zpracování střednědobých plánů rozvoje sociálních služeb na spravovaném území umožňuje, ale nenařizuje (§ 94). 5.1.2 Analýza komunitních plánů Vzhledem k tomu, že osoby nezaměstnané a nezaměstnaností ohrožené nejsou přímo definovány jako cílová skupina sociálních služeb, bylo obtížné určit, které ze služeb s touto cílovou skupinou primárně pracují. Z provedeného šetření (dotazování registrovaných sociálních služeb ve zkoumaných regionech prostřednictvím e-mailu nebo telefonu) vyplynulo, že jedinými Zvýraznění – autor citovaného zdroje.

37

146

službami, u kterých je možno konstatovat, že se tímto tématem soustavně a opakovaně zaobírají, jsou pouze některé z těch, které poskytují odborné sociální poradenství, služby ostatního typu spíše okrajově při řešení jiných zakázek s klientem. Proto byly do prvního výběru zahrnuty všechny organizace, které mají ve zkoumaných regionech zaregistrovánu službu Odborné sociální poradenství38, prostřednictvím jejich webových stránek a přímého kontaktování bylo zjišťováno, zda skutečně téma nezaměstnanosti patří mezi ta, se kterými s klienty pracují.

Počet registrovaných služeb Odborné s ociální poradenství (OSP)

Z toho služeb, které prokazatelně pracují s tématem nezaměstnanosti

Chomutov

73

9

4

Louny

63

7

6

Most

73

12

10

Celkem

209

28 (13,4% z počtu SS)

20 (71,4% z počtu OSP)

Okres

Počet registrovaných sociálních služeb (SS) celkem

Tabulka 11: Sociální služby ve zkoumaných regionech

Zdroj: Registr poskytovatelů sociálních služeb Ve  zkoumaných regionech byla analýza zaměřena na  tři okresy: Chomutov, Louny a Most. Z tabulky je zřejmé, že Odborné sociální poradenství představuje o něco málo více než desetinu všech registrovaných sociálních služeb, což může být dáno i specifickými personálními požadavky pro zajištění výkonu této služby, na rozdíl od poradenství základního, které jsou povinny poskytovat všechny registrované služby. Všichni poskytovatelé sociálních služeb jsou evidovány v Registru poskytovatelů sociálních služeb spravovaném Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR.

38

147

Podstatným zjištěním je ale to, že téma nezaměstnanosti je jedním z častých témat, které uživatelé služeb Odborné sociální poradenství za pomoci sociálních pracovníků řeší, téměř tři čtvrtiny poskytovatelů s tímto tématem pracují. Při stanovování výběru analytického vzorku jsme zvažovali různé postupy, na základě provedené sondy informací zveřejňovaných jednotlivými obcemi různého typu, které se nacházejí ve sledovaných regionech, jsme dospěli k závěru, že komunitní plány jsou zpracovávány spíše městy, ne menšími obcemi. Zkoumali jsme tedy webové stránky všech měst ve sledovaných regionech, základní otázkou bylo, zda je v příslušném městě zpracován komunitní plán sociálních služeb. Komunitní plány byly potom podrobně analyzovány, primární oblastí zájmu bylo zjištění, zda a pokud ano, tak jakým způsobem, je plánována sociální práce (či obdobné formy pomoci) s osobami nezaměstnanými či nezaměstnaností ohroženými. Tabulka 12: Komunitní plány ve zkoumaných regionech Okres

Počet měst

Počet analyzovaných KP

Chomutov

8

3

Louny

6

3

Most

6

2

Celkem

20

8

Zdroj: vlastní šetření V okrese Chomutov byly analyzovány 3 komunitní plány – Chomutov, Jirkov a Kadaň/Klášterec nad Ohří. V  okrese Louny byly analyzovány 3 komunitní plány – Louny, Žatec a Postoloprty. V Lounech a Žatci se jedná o etablovanou součást činnosti obce, v Postoloprtech s komunitním plánováním začínají – ve druhé polovině roku 2013 byly ustanoveny pracovní skupiny, vznikly SWOT analýzy, komunitní plán samotný hotový není. V okrese Most byly analyzovány 2 komunitní plány – Most a Litvínov. 148

Bylo tedy zjištěno, že komunitní plánování (podle dostupných zdrojů) probíhá v méně než polovině měst, nejedná se ale pouze o největší města v regionech (Most, Chomutov, Louny), lze ocenit to, že i v menších z nich se komunitně plánuje, nebo alespoň začíná (Postoloprty). Svědčí to o aktivním přístupu k rozvoji obce, snaze přispět k řešení témat, která jsou občany považována za důležitá, a to za využití zdrojů vnitřních i vnějších. Chomutov V rámci Komunitního plánu je definováno celkem 6 priorit, z nichž tři jsou více zaměřeny na cílové skupiny, které jsou zároveň předmětem našeho zkoumání. Jedná se o prioritu č. 2 – Orientace na řešení situace v oblasti rizikových forem chování a  jednání, s  důrazem na  problematiku sociálně vyloučených lokalit s cílem jejich eliminace; prioritu č. 3 – Orientace na snižování zadluženosti občanů města a  zejména o  prioritu č. 5 – Orientace na řešení sociálně nepříznivé situace osob poznamenaných ztrátou zaměstnání, krizovou situací, změnou životní situace či zdravotního stavu. Součástí materiálu je SWOT analýza systému sociálních služeb v Chomutově. Mezi stěžejní výstupy v oblasti možností práce s tématem nezaměstnanosti prostřednictvím různých typů organizací a institucí patří následující –slabými stránkami jsou vysoká nezaměstnanost, nedostatek lokálních pracovních příležitostí a neochota zaměstnavatelů zaměstnávat osoby znevýhodněné na trhu práce; mezi hrozbami se k výše uvedeným bodům přidává ještě neochota zaměstnavatelů zaměstnávat na krátké úvazky. K silným stránkám patří funkční odborné sociální poradenství a  dostatečný zdroj pracovních sil; příležitostmi jsou potom zapojení nezaměstnaných do alternativních forem zaměstnání, existence chráněných pracovních míst a spolupráce města s NNO. V oblasti navrhovaných opatření v rámci jednotlivých priorit je v plánu kladen důraz na další rozvíjení a podporu odborného sociálního poradenství jako nástroje prevence i řešení obtížných životních situací, rozšiřování nabídky služeb a posilování spolupráce různých typů organizací při práci s vybranými okruhy problémů. Město Chomutov si prostřednictvím komunitního plánu klade za cíl „sledovat celospolečenské i regionální trendy v oblasti zaměstnanosti, orientovat se na pomoc osobám postiženým dlouhodobou nezaměstnaností, osobám obtížně uplatnitelných 149

na trhu práce a osobám sociálně vyloučeným.“ (Krátkodobý plán rozvoje, s. 37) Pro splnění tohoto cíle jsou definovány tyto úkoly: 1. Vzájemná spolupráce, informovanost – nabídka pracovních míst a informačních zdrojů 2. Využívání a podpora alternativních možností zaměstnávání – veřejně prospěšné práce, společensky účelná pracovní místa, veřejná služba 3. Podpora vzniku a  udržitelnosti pracovních příležitostí pro osoby znevýhodněné na trhu práce. Subjekty, které se v  rámci naplňování stanovených cílů mají podílet na jejich realizaci, jsou Město Chomutov, úřad práce, okresní hospodářská komora, zaměstnavatelé, agentury práce, poskytovatelé sociálních služeb. V rámci dlouhodobých priorit (do roku 2020) se potom dvě z 15 definovaných priorit zaměřují na oblast nezaměstnanosti (podpora osob ohrožených sociálních exkluzí v návratu na trh práce a orientace na pomoc osobám postiženým dlouhodobou nezaměstnaností a  osobám obtížně uplatnitelným na trhu práce). Jirkov Na tvorbě Komunitního plánu města Jirkova se podílely tři pracovní skupiny, žádná z nich nemá problematiku nezaměstnanosti primárně definovanou jako stěžejní oblast svého zájmu. A  to i  přesto, že ve  SWOT analýze, která je součástí plánu, se vysoká míra nezaměstnanosti objevuje na prvním místě mezi riziky a ze sociodemografického přehledu a prognóz vyplývá, že míra nezaměstnanosti se na Jirkovsku stále zvyšuje a počet volných míst snižuje. Komunitní plán nabízí obecné východisko spočívající v užší spolupráci s Úřadem práce ČR. V oblasti konkrétních cílů je možno téma nezaměstnanosti řadit do Cíle 3 – Řešení problematiky zadlužování, nedostatku finančních prostředků, bydlení a nezaměstnanosti. Opatření, které je možno považovat za uplatnitelné při práci s nezaměstnanými a osobami nezaměstnaností ohroženými, je potom pouze jediné, a to podpora stávajících služeb včetně odborného sociálního poradenství. 150

Kadaň/Klášterec nad Ohří Komunitní plánování probíhá netradičně společně pro dvě obce, důvodem je jejich blízkost, propojenost služeb, racionalizace a efektivita plánování i financování služeb. S tématem nezaměstnanosti pracovala skupina zaměřená na oblast péče o osoby ohrožené sociálním vyloučením. Provedená SWOT analýza řadí mezi slabé stránky regionu velkou nezaměstnanost. V rámci procesu komunitního plánování proběhlo i dotazníkové šetření mezi uživateli sociálních služeb, respondenti vyjadřují největší spokojenost se službami Úřadu práce, naopak postrádají bezplatné sociálně právní poradenství. V  regionu působí rovněž Agentura pro sociální začleňování. Z  analýzy provedené touto institucí vyplývá jako hlavní pozitivum (ve  vztahu k námi zkoumanému tématu) fungování sociální firmy Slunce; negativem je dlouhodobá nezaměstnanost osob ohrožených sociálním vyloučením; prioritou by mělo být pracovní poradenství a systém prostupného zaměstnávání. V samotném Komunitním plánu sociálních služeb a souvisejících služeb regionu Kadaň – Klášterec nad Ohří se na oblast nezaměstnanosti zaměřuje Cíl č. 4 – Vznik, realizace aktivit zaměřených na podporu zaměstnávání osob ohrožených sociálním vyloučením; jedná se o podporu vzniku sociální firmy či firem, které zaměstnají dlouhodobě nezaměstnané. Předpokládanými realizátory jsou obě partnerská města, církevní organizace, obecně prospěšné společnosti či společnosti s ručením omezením (bez uvedení konkrétních zamýšlených organizací). Rovněž v šesti průřezových cílech pro všechny oblasti péče, na které se komunitní plán zaměřuje, je možno najítjeden, který je orientován na snižování nezaměstnanosti a  jejích negativních dopadů. V  rámci realizace tohoto cíle by mělo dojít k posílení využívání veřejné služby tak, aby byly udržovány pracovní návyky nezaměstnaných, zvyšovaly se tak možnosti získání zaměstnání a předcházelo se sociální izolaci zejména dlouhodobě nezaměstnaných.

151

Louny Z analýzy Komunitního plánu města Loun vyplývá, že téma nezaměstnanosti není primární oblastí zájmu žádné z pracovních skupin participujících na tvorbě plánu. Neobjevuje se ani v provedených SWOT analýzách, cílech ani konkrétních opatřeních. Lze ale předpokládat, že deklarovaná podpora rozšiřování sítě služeb poskytujících odborné sociální poradenství může potenciálně přinést nové možnosti i v práci s nezaměstnanými a nezaměstnaností ohroženými. Žatec Zveřejněná podoba komunitního plánu neobsahuje žádná východiska ani analýzy, nabízí přehled definovaných cílů, opatření k jejich naplnění, popis cílových skupin, zdroje k realizaci potřebné a měřící indikátory. Cíle zaměřené na oblast (ne)zaměstnanosti, jsou mezi cíli společnými, jedná se konkrétně o  udržení a  rozvoj odborného sociálního poradenství a  podporu projektů a  opatření vedoucích ke  zvýšení zaměstnanosti a  vytváření pracovních míst. Pokud se zaměříme na opatření směřující k naplnění stanovených cílů, jsou to: • podpora vzniku občanské poradny, • podpora projektů a opatření, která vytváří konkrétní udržitelná pracovní místa, • podpora sociálního podnikání, chráněných dílen, sociálně terapeutických dílen a obdobných forem pracovišť, • podpora projektů směřujících k aktivní přípravě na budoucí zaměstnání a zvyšující kompetence zájemců o práci. Postoloprty Komunitní plán v době, kdy bylo prováděno šetření, ještě nebyl zpracován, dostupné byly pouze výstupy ze SWOT analýz pro jednotlivé pracovní skupiny. Pracovní skupina Zaměstnanost považuje za silné stránky působení velkých zaměstnavatelů (KB Blok, ČEZ) v regionu, stejně jako blízkost průmyslové zóny Triangl, dobrá je také dopravní dostupnost do Prahy. Mezi slabými 152

stránkami se objevuje uzavření dvou továren firem Panasonic a Hitachi, nepříznivá vzdělanostní struktura uchazečů o zaměstnání (53% se základním vzděláním) a nízký počet místních zaměstnavatelů. K hrozbám patří technologické změny (automatizace), neprolomení těžebních limitů a  dopad krize do automobilového průmyslu, který v regionu převažuje. Příležitostí je v analýze největší počet – zpracované programy pro nekvalifikované, legislativní změny, nejrůznější dotační opatření (podpora drobných živnostníků, veřejně prospěšné práce), ohlášený příchod dvou nových zaměstnavatelů do regionu. Témata související s nezaměstnaností se objevují i ve SWOT analýze pracovní skupiny Sociální prevence a odborné poradenství – ve slabých stránkách odmítání nabídky zaměstnání, chybějící pracovní návyky; v hrozbách potom nezaměstnanost stojí na  prvním místě; v  příležitostech je uvedena příležitost pracovního uplatnění pro nezaměstnané, ovšem bez uvedení podrobnějších údajů o tom kde a kdy. Z dostupných analýz a existence samostatné pracovní skupiny Zaměstnanost je možno usuzovat, že tématu bude ve vznikajícím komunitním plánu věnována značná pozornost. Most V Komunitním plánu sociálních služeb v Mostě se téma nezaměstnanosti objevuje ve dvou koordinačních skupinách – Osoby a rodiny v krizi (KS2) a Národnostní a etnické menšiny (KS5). První z  koordinačních skupin (KS2) se zaměřila na  oblast odborného sociálního poradenství, které považuje za základní nástroj prevence sociálního vyloučení. V rámci realizace komunitního plánu bude stěžejní rozvoj odborného sociálního poradenství, podpora komplexního přístupu a orientace na řešení obtížné životní situace klienta. Na naplňování těchto cílů bude participovat několik organizací, které v současné době odborné sociální poradenství poskytují – jedná se o církevní a charitativní organizace (Diakonie ČCE, Oblastní charita Most) a Městskou správu sociálních služeb Most. Ve druhé koordinační skupině je prioritou podpora návratu nezaměstnaných na  trh práce prostřednictvím poskytování vzdělávacích programů a  odborného sociálního poradenství. Na  zajišťování realizace opatření se bude podílet jak Statutární město Most, tak celá řada organizací, které 153

v oblasti nabízejí sociální služby a jiné aktivity související s definovanými cíli (Dům romské kultury o. p. s., Komunitní centrum Chanov) a vybrané orgány státní správy (Úřad práce ČR – pobočka Most). Litvínov Komunitní plán rozvoje sociálních a souvisejících služeb města Litvínova pracuje s tématem nezaměstnanosti ve výstupech dvou pracovních skupin ze tří. V  oblasti Senioři a  zdravotně postižení občané stanovuje jako jeden z  cílů zajištění zaměstnávání osob se zdravotním postižením prostřednictvím podpory vzniku a  rozvoje chráněných dílen, vzniku sociální firmy a podpory začleňování osob se zdravotním postižením na otevřený trh práce. Kromě pomoci cílové skupině s uplatněním na trhu práce je plánována rovněž práce se zaměstnavateli; na realizaci se budou podílet poskytovatelé sociálních služeb, města Litvínov a Most a další subjekty. V  oblasti Občané ohrožení sociálním vyloučením a  občané v  krizi je jeden z cílů zaměřen výhradně na oblast (ne)zaměstnanosti. Je jím rozvoj aktivit a  programů vedoucích k  podpoře v  oblasti zvyšování zaměstnatelnosti a podpora zaměstnanosti. K realizaci cíle slouží rada opatření týkajících se motivace nezaměstnaných a zaměstnavatelů; využití podporovaného zaměstnávání, pracovní asistence, pracovního poradenství a  veřejné služby; omezování diskriminace a práce v šedé ekonomice; podpora sociálních firem a dotovaných pracovních míst. Je realizována řada projektů orientovaných na práci s nezaměstnanými nebo nezaměstnaností ohroženými. Participují na nich organizace z řad neziskového sektoru, státní a veřejné správy (Úřad práce ČR – pobočka Most, města Litvínov a Most, Oblastní charita Most, Omni Tempore o. p. s., Občanské sdružení Libuše a další).

5.2 Gemer Sociálna politika Slovenska sa ťažko a dlhodobo vysporiadava so svojou najväčšou sociálnou skupinou, s  nezamestnanými. Miera nezamestnanosti v januári 2013 na Slovensku dosiahla 14,8%, v okrese Rimavská Sobota 34,51%. Len veľmi malé odchýlky od týchto aktuálnych údajov by sa našli 154

počas celej vyše dvadsaťročnej histórie evidovania miery nezamestnanosti. Najhrozivejšia nie je výška samotnej miery evidencie, ale najmä jej skladba. Dlhodobí uchádzači o  zamestnanie tvoria v  regióne Gemer väčšinu v  zoznamoch ľudí, evidovaných na úradoch práce. Ich nízka úroveň vzdelania v kombinácii so slabou ekonomickou schopnosťou regiónu tvoria predpoklady pre vznik obrovskej skupiny obyvateľstva, ktorá sa vyznačuje celým komplexom sociálnych symptómov. Ani ľavicové ani pravicové politické vládnuce strany dlhodobo nedokázali a nedokážu túto situáciu riešiť a to aj napriek tomu, že 15% produktívneho obyvateľstva neprodukuje. Naopak, zo štátneho  rozpočtu odčerpáva finančné prostriedky. Slovenská sociálna legislatíva zaznamenala počas porevolučného obdobia kvalitatívny aj kvantitatívny progres. Sociálne zákony sú cielené na jednotlivé sociálne skupiny, čo zjednodušuje výkon legislatívnych opatrení. Sociálne problémy sa však vyznačujú cirkulárnou kauzalitou. Množstvo ľudí, ktorí trpia viacnásobnou sociálnou symptomatológiou sa do  spektra záujmu legislatívnych noriem teda ani nedostane, prípadne ostáva na jeho okraji. 5.2.1 Sociálne zabezpečenie Sociálne zabezpečenie štátu na Slovensku stojí na troch pilieroch: sociálne poistenie, sociálna podpora a sociálna pomoc. „Pre budovanie systému práva sociálneho zabezpečenia štát ako hlavný garant vytvára podmienky na  realizáciu sociálnozabezpečovacích právnych vzťahov uznaných spoločnosťou a súčasne reguluje potreby inštitúcií pôsobiacich v danej oblasti. I keď nositeľom sociálneho zabezpečenia je štát, nie je vždy jediným subjektom, ktorý potreby subjektov pri určitých sociálnych udalostiach saturuje“. (Kečkéšová, 2012, s. 151) V  rámci svojich kompetencií štát vykonáva isté opatrenia v prospech skupiny ľudí, odkázaných na jeho pomoc, prostredníctvom Zákona č. 5/2004 o službách zamestnanosti v znení neskorších predpisov. Výkon opatrení tohto zákona zabezpečujú úrady práce, sociálnych vecí a rodiny, prostredníctvom nástrojov aktívnej a pasívnej politiky trhu práce. Objektom tohto zákona je uchádzač o  zamestnanie. Komplementárne môže pôsobiť systém sociálnych dávok, systém podpory v hmotnej núdzi, kompenzácia zdravotného znevýhodnenia, sociálne a  výchovné opatrenia sociál­noprávnej ochrany a sociálnej kurately . 155

Zvláštne postavenie má sociálna pomoc, z ktorej najprepracovanejšie sú sociálne služby. Štát v  prípade sociálnych služieb vložil kompetencie výkonu v  rámci Zákona č. 448/2008 Z.z. o  sociálnych službách v  znení neskorších predpisov (ďalej len „zákon o sociálnych službách“) do rúk samospráve a neverejných poskytovateľov. Cieľom zákona je podporovať sociálne začlenenie občanov a uspokojovať sociálne potreby ľudí v nepriaznivej sociálnej situácii. Za  nepriaznivú sociálnu situáciu zákon považuje stav sociálnej núdze fyzickej osoby, rodiny a komunity, v ktorom sa táto osoba, rodina, komunita nachádza. Zákon o sociálnych službách zaručuje právo fyzickej osoby na poskytnutie sociálnej služby alebo zabezpečenie jej poskytnutia a právo výberu poskytovateľa, za splnenia podmienok ustanovených týmto zákonom a  ďalšie práva pri poskytovaní sociálnych služieb. Poskytovateľmi sociálnych služieb sú v  súlade so zákonom obce, právnické osoby zriadené alebo založené obcou alebo samosprávnym krajom (verejní poskytovatelia sociálnych služieb) a iné právnické alebo fyzické osoby (neverejní poskytovatelia sociálnych služieb). Sociálne služby podľa tohto zákona sa poskytujú prostredníctvom odborných, obslužných a ďalších činností, ktoré je poskytovateľ povinný poskytnúť alebo zabezpečiť v prípade, že sú tieto činnosti taxatívne pri týchto službách vymedzené. Medzi odborné činnosti, poskytované v rámci sociálnych služieb patrí aj základné a špecializované sociálne poradenstvo. Jednou z cieľových sociálnych skupín pre špecializované sociálne poradenstvo sú aj nezamestnaní ľudia. V zmysle zákona o službách  zamestnanosti poskytujú poradenstvo špecializovaní pracovníci úradov práce, ale v zmysle zákona o sociálnych službách ho vykonávajú neštátne, najmä neziskové organizácie, ktoré musia získať rozhodnutie Akreditačnej komisie Ministerstva práce, sociálnych vecí a  rodiny o  možnosti vykonávať špecializované sociálne poradenstvo. Na základe týchto dvoch základných legislatívnych noriem, ktoré pomáhajú riešiť sociálnu situáciu ľudí bez práce sa dá vidieť, že štát má priame a pomerne úzke zacielenie na skupinu nezamestnaných ľudí a samospráva a neziskový sektor sa na základe prenesených kompetencií od štátu zaoberajú viac komplexnejšou sociálnou pomocou obyvateľstvu. Poslaním samosprávy je služba občanom, permanentne smerujúcej ku zvýšeniu kvality a rozsahu poskytovaných služieb (Etický kódex voleného 156

predstaviteľa samosprávy mesta Bratislava, 2006). Cieľom územnej samosprávy je komplexný, integrovaný rozvoj územia obce alebo vyššieho územného celku pre subjekty v ňom pôsobiace v súlade s rozvojovou politikou Slovenskej republiky a  Európskej únie (Knežová, www.kri.sk/web_ object/203.pdf). Samospráva a  jej výkonné zložky plní aj niektoré prenesené úlohy štátnej správy na rôznych jej úsekoch, okrem iných aj v oblasti sociálnych vecí. Konkrétne rozvoj sociálnych služieb je jedným z predpokladov hospodárskeho a sociálneho rozvoja v danom území a je preto nevyhnutné, aby obce a mestá zohľadňovali rozvoj sociálnych služieb v súlade so stanovenými národnými prioritami aj pri tvorbe plánov hospodárskeho a sociálneho rozvoja v súlade so Zákonom č. 539/2008 Z. z. o podpore regionálneho rozvoja. Samospráva zabezpečuje rozvoj sociálnych služieb svojho regiónu pomocou tvorby Komuntiných plánov rozvoja sociálnych služieb. Povinnosť tvoriť tieto plány obciam a mestám ukladá práve už spomínaný zákon o sociálnych službách. Každý rok Ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny SR vyhlasuje takzvané Priority rozvoja sociálnych služieb, ktoré sú formulované v  niekoľkých bodoch. Tieto národné priority potom vyššie územné celky rozpracovávajú do tzv. Koncepcií rozvoja sociálnych služieb daného územného celku, ktoré sa obsahovo zameriavajú najmä na zvýšenie kvality sociálnych služieb. Volebné programy najsilnejších politických strán veľkých miest a  obcí sociálnu tématiku rozpracovávajú ešte do  dokumentov: Program hospodárskeho a  sociálneho rozvoja mesta a Priority a  programové ciele na  niekoľko rokov dopredu. Na celom Slovensku sa dajú v týchto dokumentoch samosprávy nájsť medzi cieľovými skupinami aj uchádzači o zamestnanie, nezamestnaní ľudia a  ich rodiny. Samospráva miest a  obcí pri tvorbe komunitných plánov rozvoja sociálnych služieb dáva priestor občanom na formuláciu a prezentáciu svojich sociálnych potrieb a požiadaviek. Medzi ne patria aj tie, ktoré sa týkajú oblasti nezamestnanosti. Súčasťou všetkých týchto plánov boli analýzy sociálnych potrieb občanov, SWOT analýzy a demografické analýzy. Komunitné plány sú verejne dostupným dokumentom a  teda je možné ich získať na  webových stránkach príslušných miest daného regiónu. Úroveň týchto zákonom stanovených dokumentov je rôzna, ale všetky  reflektujú prístup orgánov danej samosprávy ku svojim voličom. 157

V  rámci Komunitných plánov vytvárajú samosprávy miest a  obcí registre a hneď aj siete neverejných poskytovateľov sociálnej pomoci. V zmysle zákona o sociálnych službách sa musí neštátny subjekt, ktorý chce poskytovať špecializované sociálne poradenstvo, akreditovať na Ministerstve práce, sociálnych vecí a  rodiny. V  prípade, že zodpovedný zástupca organizácie získa akreditáciu na vykonávanie poradenstva aj na cieľovú skupinu nezamestnaných ľudí, môže sa jeho neštátna organizácia uchádzať o finančné prostriedky od štátu a to prostredníctvom vyšších územných celkov. Dotácia na špecializované poradenstvo sa každoročne mení a je viazaná na schvaľovanie v zastupiteľstve vyššieho územného celku. Ministerstvo práce na svojom webovom sídle zverejňuje zoznamy akreditovaných subjektov, ktoré vykonávajú špecializované poradenstvo v zmysle Zákona č. 448/2008 Z.z. o sociálnych službách. 5.2.2 Analýza komunitných plánov Na základe vyhľadania v registroch na vyšších územných celkoch, ako aj na Ministerstve práce, sociálnych vecí a rodiny SR a na základe údajov z komunitných plánov sa dajú organizácie identifikovať na základe formy zriadenia, na základe svojho poslania, cieľovej skupiny, poskytovaných služieb a  regionálneho pôsobenia. Na  základe regionálnych indikátorov sa analyzovalo celkovo 48 neverejných organizácií, ktoré sa podrobili ďalšej selekcii podľa cieľovej skupiny a podľa toho, či bola organizácia zriadená ako neštátna, či už zisková alebo nezisková. Poslanie organizácie, formulované v zriaďovacích listinách alebo v stanovách, by sa malo nejakým spôsobom dotýkať pomoci ľuďom bez zamestnania a bez príjmu. V celom regióne Gemer tak vyhovelo týmto základným premenám len 12 organizácií. Región Gemer tvoria zväčša malé mestské a  obecné osídlenia. Medzi najväčšie mestá39 tohto regiónu patria: Rožňava, Rimavská Sobota, Tornaľa, Tisovec, Jelšava, Dobšiná. Týchto šesť miest si splnilo zákonnú požiadavku a vytvorilo Plán komunitného rozvoja sociálnych služieb, ktorý je významným zdrojom informácií o regionálnom potenciále aktivizovať svojpomoc. V regióne Gemer sa nachádza aj mesto Hnúšťa (okres Rimavská Sobota) s počtom obyvateľov cca 7700, ktorého Komunitný plán rozvoja sociálnych služieb mesta Hnúšťa sa nám pre analýzu do tejto monografie nepodarilo zabezpečiť.

39

158

Predpokladá sa, že práve mesto dokáže koncentrovať väčšiu silu občianskej aktivity, prostredníctvom mimovládnych organizácií, schopných saturovať miestne potreby. Rožňava V rámci grantu Fondu sociálneho rozvoja mesto realizuje projekt „Terénna sociálna práca“, ktorej zámerom v období 2010-2012 bola realizácia programov podpory rozvoja ľudských zdrojov, zvyšovanie zamestnanosti, zvyšovanie sociálnej inklúzie a budovanie kapacít prostredníctvom terénnej sociálnej práce. Realizovaná analýza u  19 poskytovateľoch sociálnych služieb sa skupine nezamestnaných venuje na území mesta objemovo asi 6% sociálnych služieb, väčšinou prostredníctvom špecializovaného poradenstva poskytovaného neziskovými organizáciami40. Vo vykonanom  prieskume spokojnosti o  kvalite života v  meste sa prezentovalo, okrem iného, že 25 % opýtaných pociťuje nespokojnosť s  nízkym príjmom a  nezamestnanosťou41. Je zaujímavé, že už samotní obyvatelia (12 %) vnímajú absolútny nedostatok preventívnych opatrení proti vzniku a rozvoju nezamestnanosti v regióne. Participujúci odborníci a poslanci mesta ako významné ohrozenie regiónu vnímajú odchod mladých a vzdelaných ľudí v dôsledku nedostatku vhodných pracovných príležitostí42. Medzi prioritami Komunitného plánu sa objavila aj integrácia občanov so zdravotným znevýhodnením do širšieho spoločenského a pracovného života prostredníctvom tvorby chránených dielní a chránených pracovísk a to v termíne realizácie od roku 2012 až do konca trvania plánu v roku 2016. Zodpovednosť za  realizáciu opatrenia ponesie úrad práce, sociálnych vecí a rodiny, mesto a vyšší územný celok. Občania majú predstavu, že by sa mal klásť dôraz na uplatňovanie štandardov, poskytovaním rovnakých príležitostí pre osoby so zdravotným znevýhodnením vo všetkých oblastiach spoločenského života. Plánované zdroje na túto prioritu by mali ísť z bežných nákladov mesta, štátu a poskytovaním bezplatného poradenstva. Komunitný plán rozvoja sociálnych služieb mesta Rožňava, s. 40-41. Komunitný plán rozvoja sociálnych služieb mesta Rožňava, s. 48. 42 Komunitný plán rozvoja sociálnych služieb mesta Rožňava, s. 58. 40 41

159

Na území mesta Rožňava pôsobí niekoľko mimovládnych neziskových organizácií, ktoré sa len okrajovo zaoberajú problematikou nezamestnanosti. Sú to: Diecézna charita pobočka Rožňava, pobočka neziskovej organizácie Miesto pod slnkom, OZ Univerzus, OZ Lavuta, Slovenský zväz telesne postihnutých, Únia nevidiacich a slabozrakých Slovenska – poradenské centrum Rožňava. Účelové zariadenie katolíckej cirkvi na Slovensku, Diecézna Charita Rožňava poskytuje, okrem iných aktivít, základné a špecializované sociálne poradenstvo najmä pre deti z chudobných rodín, chudobných ľudí a ľudí bez domova. Sú určené ľuďom, ktorí sa ocitli v hmotnej núdzi, majú problémy v rodine a nevedia sa orientovať vo svojich právach a povinnostiach. Ďalej sú určené pre pomoc riešeniu rodinných problémov, hľadanie strechy nad hlavou, pomoc pri kontakte s úradmi a s legislatívou, pre pomoc zdravotne znevýhodneným, pre ľudí so závislosťou. Nezamestnaní ľudia nie sú primárnou cieľovou skupinou tejto organizácie, avšak prostredníctvom poradenstva pomáhajú riešiť aj problém nezamestnaných. Zriaďovateľom ďalšej organizácie Miesto pod slnkom n.o. je mesto Košice. Organizácia, v rámci sociálnych služieb, poskytuje špecializované sociálne poradenstvo, opatrenia sociálnoprávnej ochrany, výchovné a sociálne programy, prípravu náhradných rodičov, supervíziu a vzdelávanie v sociálnej práci. Jej cieľovou skupinou sú najmä rodiny, seniori, občania so zdravotným obmedzením a postihnutím, nezamestnaní. Občianske združenie Roma Lavuta sa v registri neziskových organizácií síce prezentovalo ako „sociálna“ nezisková organizácia, ale seriózne informácie o poslaní, činnosti a cieľových skupinách nebolo možné vo verejnom priestore identifikovať. Podobne to bolo aj u organizácie občianske združenie Univerzus, ktoré proklamovalo poskytovanie sociálneho a  právneho poradenstva a  organizáciou kultúrno-vzdelávacích a poradenských činností. Občianske združenie Slovenský zväz telesne postihnutých, Rožňava v rámci svojich aktivít poskytuje sociálne poradenstvo, sociálne služby, sociálnu prevenciu, sociálnu starostlivosť, prevádzkujú požičovňu kompenzačných pomôcok, realizujú programy sociálnej rehabilitácie a rekondície. Medzi nástroje sociálnej pomoci nezamestnaným ľuďom by sa dali považovať špecializované poradenstvo pre ľudí so zdravotným znevýhodnením a pomoc pri sprostredkovaní práce. Občianske združenie, poradenské miesto Rožňava Únie nevidiacich a slabozrakých Slovenska v zmysle svojho poslania poskytuje sociálne služby, 160

obhajuje záujmy ľudí so zrakovým postihnutím zamerané na vytváranie rovnakých príležitostí, zabezpečuje rovnaké zaobchádzanie a  realizáciu pozitívnych opatrení na prekonávanie a kompenzáciu dôsledkov zrakového postihnutia. V rámci špecializovaného sociálneho poradenstva, ktoré poskytujú nielen klientom so zrakovým postihnutím, ale aj ich užšiemu či širšiemu sociálnemu prostrediu, pomáhajú pri vyrovnávaní sa s postihnutím, pri zorientovaní sa v sociálnej legislatíve, pri výbere kompenzačných a optických pomôcok, v otázkach týkajúcich sa vzdelávania a pri uplatnení sa na trhu práce. Prostredníctvom sociálnej rehabilitácie pomáhajú získať a  rozvíjať vedomosti a  zručnosti na  zvyšovanie nezávislosti klienta. Pri zameraní sa na cieľovú skupinu nezamestnaných ľudí je to najmä špecializované sociálne poradenstvo pri hľadaní si práce a adaptácii na prácu ľuďom so zrakovým znevýhodnením. Rimavská Sobota Súčasťou tvorby Komunitného plánu sociálnych služieb v meste bol aj realizovaný prieskum saturácie sociálnych potrieb občanov, na ktorom sa zúčastnilo vyše 250 občanov mesta. Napriek tomu, že v skupine respondentov neboli väčšinovo zastúpení uchádzači o zamestnanie (len 9% z prieskumnej vzorky), problém nezamestnanosti a s tým spojené problémy výrazne figurovali v občanmi identifikovanom rebríčku najpálčivejších sociálnych problémov mesta43. K tomuto názoru sa pridali aj odborní pracovníci mesta, ktorí vnímajú problém nezamestnanosti najmä v súvislosti s dieťaťom a jeho rodinou. Najmä osamelé matky pri strate zamestnania významnou mierou ovplyvňujú negatívne stabilitu rodiny (s. 49). Na území mesta sa eviduje niekoľko štátnych a rozpočtových organizácií, ktoré sa venujú aj skupine nezamestnaných. Napríklad Centrum informácií pre mladých, ktoré vytvára podmienky pre orientáciu mladých nezamestnaných na  vyhľadávanie pracovných príležitostí (s. 57). Tvorcovia komunitného plánu vyprofilovali päť sociálne rizikových skupín a z nich až v troch sa nezamestnaní objavili ako základný problém. Boli to rodina a mládež (s. 57), občania v ťažkých životných situáciách a sociálne neprispôsobiví (s. 68) a rómska komunita (s. 71). V uskutočnenej SWOT analýze (s. 76) ako veľké Komunitný plán rozvoja sociálnych služieb mesta Rimavská Sobota, s. 37.

43

161

ohrozenie vnímajú predstavitelia odborných organizácií, poslanci a odborníci najmä vysokú mieru nezamestnanosti a s tým súvisiace pridané sociálne fenomény, ako napríklad neplatenie nájomného, nevýhodný profil uchádzačov o zamestnanie (nízka vzdelanostná úroveň, dlhodobá nezamestnanosť), nedostatok pracovných príležitostí, nezáujem pracovať a stratu pracovných návykov a iné. Z organizácií, ktoré na území mesta pôsobia a nejakým spôsobom participujú na práci s nezamestnanými, patria Združenie príbuzných a  priateľov duševne chorých OPORA G+N, Základná organizácia slovenského zväzu telesne postihnutých Rimavská Sobota, Únia nevidiacich a slabozrakých Slovenska – poradenské centrum Rimavská Sobota, Občianske združenie Východisko pre lepší život, Partnerstvo Gemera-Malohontu, Informačné poradenské Centrum Rómov Rimavská Sobota. Poslaním Občianskeho združenia Združenie príbuzných a  priateľov duševne chorých OPORA G+N je aktivovať vnútorné schopnosti občanov s duševnou chorobou na prekonanie osobnostných a sociálnych dôsledkov ťažkého zdravotného postihnutia, predchádzať a  zabraňovať prehlbovaniu duševnej choroby, poskytovať informácie o možnostiach riešenia hmotnej a sociálnej núdze, usmerňovať týchto občanov pri voľbe a uplatňovaní foriem sociálnej pomoci. Primárnou cieľovou skupinou sú ľudia s duševnou poruchou, ich rodinní príslušníci a im blízki ľudia. V problematike zamestnanosti pomáhajú regiónu najmä prostredníctvom špecializovaného sociálneho poradenstva a rehabilitácie a snažia sa tak zvýšiť pracovný potenciál ľudí s duševnou poruchou. Základná organizácia slovenského zväzu telesne postihnutých Rimavská Sobota je nezisková organizácia, ktorej poslaním je združovať občanov s telesným postihnutím a  ich priateľov. Proklamovanou formou ich aktivít je sociálna pomoc a poradenstvo najmä pre občanov s telesným postihnutím. Organizácia pravdepodobne len veľmi sporadicky poskytuje poradenstvo v duchu „pokynov“ svojho ústredného orgánu a teda aj v oblasti zamestnávania osôb so zdravotným znevýhodnením. Poslaním občianskeho združenia Únia nevidiacich a  slabozrakých Slovenska – poradenské centrum Rimavská Sobota je poskytovanie sociálnych služieb, obhajoba záujmov ľudí so zrakovým postihnutím, zameraná na vytváranie rovnakých príležitostí, zabezpečenie rovnakého zaobchádzania a realizáciu pozitívnych opatrení na  prekonávanie a  kompenzáciu dôsledkov 162

zrakového postihnutia. Svoje ciele napĺňajú predovšetkým prostredníctvom špecializovaného sociálneho poradenstva, ktoré poskytujú nielen klientom so zrakovým postihnutím, ale aj ich užšiemu či širšiemu sociálnemu prostrediu. V rámci neho pomáhajú najmä pri vyrovnávaní sa s postihnutím, pri zorientovaní sa v sociálnej legislatíve, pri výbere kompenzačných a optických pomôcok, v  otázkach týkajúcich sa vzdelávania a  pri uplatnení sa na  trhu práce. Členmi združenia sú ľudia so zrakovým postihnutím, ich priaznivci, priatelia a rodičia nevidiacich a slabozrakých detí. Pre skupinu nezamestnaných ľudí poskytujú najmä špecializované sociálne poradenstvo pri hľadaní si práce a adaptácii na prácu ľuďom so zrakovým znevýhodnením. Východisko pre lepší život – proklamovaným poslaním tohto občianskeho združenia je zvyšovanie zamestnanosti, poskytovanie služieb, vytvorenie možnosti vzdelávať. Nezískali sme však o organizácii viac relevantných informácií. Poslaním občianskeho združenia Partnerstvo Gemera – Malohontu je riešenie otázok zlepšenia kvality života občanov prostredníctvom zvyšovania zamestnanosti a zamestnateľnosti. Táto organizácia nevykazuje už niekoľko rokov žiadne aktivity. Poslaním občianskeho združenia Informačné poradenské Centrum Rómov, Rimavská Sobota je organizovanie podujatí, zameraných na  kultúrno-výchovnú a športovú činnosť, šírenie informovanosti o škodlivosti drog formou besied, prednášok, vytváranie priestoru pre zbližovanie Rómov a majority, spolupráca so štátnou správou, s rómskymi združeniami v lokalite, zakladanie komunitných centier pre rómsku komunitu. Cieľovo skupinou je rómska komunita, pre ktorú zameriavajú poskytovanie poradenských služieb v sociálnej, pracovnej a vzdelávacej oblasti, aktívna pomoc rómskej matke, rodine pri výchove detí. Organizujú charitatívne akcie, sprostredkovávajú zamestnanie Rómom, organizujú rôzne rekvalifikačné kurzy. Podľa zistených skutočností však činnosť tohto zduženia ostáva v podstate na proklamatívnej úrovni. Tornaľa Komunitný plán mesta Tornaľa nemá naformulované plánovacie obdobie. V  dokumente sú prevzaté celé state zo zákona o  sociálnych službách i strategické ciele definované v Pláne hospodárskeho a sociálneho rozvoja 163

mesta z roku 2011. Tieto nie celkom súvisia s národnými prioritami rozvoja sociálnych služieb a neprekrývajú sa ani s cieľovými skupinami, vyplývajúcich zo zákona o sociálnych službách. Ako strategický cieľ 3 je v dokumente uvedený na  s. 6 „Rozvoj aktívnej politiky trhu práce a  sociálnej integrácie“. Tento cieľ chcú v Tornali dosiahnuť prostredníctvom niekoľkých aktivít, ako napríklad rozvojom programov podpory nezamestnaným (rekvalifikačné, vzdelávacie a  poradenské programy), posilnením rovnosti príležitostí na trhu práce a sociálnej inklúzie a rozvojom celoživotného učenia. V dokumente chýba implementácia týchto aktivít, ako aj zdroje na vykonanie aktivít. Netypicky – na konci dokumentu – je uvedená demografická analýza mesta. Plánu chýbajú základné prvky každého plánovania. Chýba analýza súčasného stavu poskytovaných sociálnych služieb, chýba prieskum sociálnych potrieb obyvateľstva, analýza súčasných poskytovateľov sociálnych služieb, nie sú jasné ciele komunitného plánu, ani jeho časová kompozícia. Keďže nie sú jasné ciele plánu, nie sú zvolené ani jednotlivé aktivity na dosiahnutie cieľov ani ich implementácia a už vôbec nie plánované zdroje. Komunitný plán v  takejto podobe je prakticky ťažko použiteľný dokument. V registri poskytovateľov sociálnych služieb Vyššieho územného celku ako ani v registri akreditovaných subjektov v zmysle zákona č.448/2008 z.z. o sociálnych službách v znení neskorších predpisov nie je evidovaná žiadna nezisková organizácia na území tohto mesta. Tisovec V komunitnom pláne mesta je zverejnená aj SWOT analýza. Medzi ohrozeniami je v časti „slabé stránky“ uvedený vysoký počet dlhodobo nezamestnaných v meste. V časti ohrozenia zasa zvyšovanie počtu nekvalifikovaných nezamestnaných44. Z textu materiálu vyplýva, že medzi náhodne vybranými obyvateľmi a spolupracujúcimi odborníkmi sa uskutočnil prieskum sociálnych potrieb. Hneď ako prvý problém respondenti uviedli „vysokú nezamestnanosť“ (s. 17), ktorá je jednou z  najkritickejších oblastí v  meste Tisovec. Vysoký podiel nezamestnaných je z rizikových skupín, hlavne osôb so základným vzdelaním alebo bez vzdelania, dlhodobo nezamestnaných, mladých ľudí po ukončení štúdia, ktorí sú bez praxe a osôb nad 50 rokov veku. V meste Komunitný plán rozvoja sociálnych služieb mesta Tisovec, s. 8.

44

164

je cca 390 nezamestnaných občanov, dopyt po pracovných miestach ďaleko prevyšuje ponuku, je tu pomerne vysoký počet uchádzačov o zamestnanie na  jedno voľné pracovné miesto a  zaznamenáva sa odchod mladých ľudí z mesta, prechodne za prácou mimo územia SR alebo trvale do iných miest na území SR. Jedným z opatrení mesta Tisovec bude realizácia programov, ktoré budú zamerané na ukončenie základného a stredného vzdelania u detí a mládeže a rekvalifikačných kurzov podľa aktuálnych požiadaviek trhu práce pre uchádzačov o zamestnanie, ktorí sú dlhodobo nezamestnaní cez Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny. Cieľom mesta Tisovec je aj udržiavanie a rozvíjanie pracovných návykov dlhodobo nezamestnaných uchádzačov o zamestnanie prostredníctvom aktivačných prác a vytvorenia pracovného inkubátora. Jedným z opatrení je aj naučiť Rómov (dospelých dlhodobo nezamestnaných a rómsku mládež) tradičným remeslám, ako sú napríklad tkáčstvo, cigánske viazanice, drotárstvo, výroba šperkov z drôtu a košikárstvo, ktoré by mohli ľahko vykonávať doma s možnosťou predaja. Prostredníctvom tvorivých dielní by chceli obnoviť a zachovať tradičné zručnosti u Rómov. Zároveň je potrebné zvyšovať informovanosť o možnosti zamestnávania sociálne vylúčených občanov v podnikateľskom sektore45. Na základe tohto prieskumu si mesto stanovilo tzv. kritické oblasti, z ktorých prvá je venovaná nezamestnanosti. Túto problematiku formulovali do cieľa č.1, ktorým je zvyšovanie vzdelanostnej úrovne, za ktorého splnenie je zodpovedný Mestský úrad v Tisovci, mimovládne organizácie, úrad práce, sociálnych vecí a rodiny, školy a vzdelávacie inštitúcie. Finančným zdrojom na  pokrytie majú byť štrukturálne fondy Európskej únie, štátny rozpočet a rozpočet mesta. Plánovanými aktivitami na dosiahnutie cieľa sú programy zamerané na  pomoc pri ukončení základného a  stredného vzdelania, organizáciu rekvalifikačných kurzov, rozvíjanie spolupráce podnikateľského sektora a škôl za účelom výberu aktuálnych študijných odborov. Medzi ďalšie prioritné ciele mesta Tisovec bolo udržiavanie a  rozvíjanie pracovných návykov a to v horizonte rokov 2010 – 2015, za ktoré sú zodpovední opäť už vyšše spomenuté inštitúcie. Finančné zdroje sú tie isté, ako v predchádzajúcom bode. Ciele chcú naplniť prostredníctvom udržanie miest na aktivačné Komunitný plán rozvoja sociálnych služieb mesta Tisovec, s. 19.

45

165

práce a vytváraním možností krátkodobého, resp. úväzkového zamestnania. Zvyšovanie počtu pracovných miest je ďalším prioritným cieľom mesta v horizonte rokov 2010 až 2015. Zodpovedný za realizáciu úlohy je Mestský úrad v Tisovci, mimovládne organizácie, ÚPSVR. Finančné zdroje na realizáciu aktivít sú totožné s predchádzajúcimi. Cieľ plánujú dosiahnuť prostredníctvom podpory samo-zamestnávania v  tradičných remeslách a  s  využitím miestnych zdrojov, zvyšovaním informovanosti o  možnostiach zamestnávania sociálne vylúčených občanov v  podnikateľskom sektore, podporou všetkých nových aktivít smerujúcich k zvyšovaniu zamestnávania a zamestnanosti, vytváraním možností krátkodobého, resp. úväzkového zamestnania v zariadeniach mesta. V registri poskytovateľov sociálnych služieb Vyššieho územného celku ako ani v registri akreditovaných subjektov v zmysle zákona č.448/2008 z.z. o sociálnych službách v znení neskorších predpisov nie je evidovaná žiadna nezisková organizácia. Jelšava Komunitný plán sociálnych služieb mesta Jelšava bol zostavený na obdobie rokov 2009 až 2013. Jeho súčasťou je aj SWOT analýza, demografická analýza, aj prieskum potrieb u 55 obyvateľov. Z komunitného plánu pre oblasť nezamestnanosti vyplývajú nasledovné skutočnosti: v základných demografických údajoch sa objavuje údaj, že v meste je 29 % miera nezamestnanosti46 s vysokým počtom zastúpenia rómskeho etnika (405 z celkového počtu 522) medzi uchádzačmi o prácu (s. 8). Tvorcovia plánu vytvorili štyri sociálne najohrozenejšie skupiny, na ktoré sa zamerala pozornosť plánu. Do skupiny, ktorá si vyžaduje úplnú sociálnu podporu patria aj dlhodobo nezamestnaní s celkovým počtom v komunite 248 ľudí (s. 10). Nezamestnaní sa však objavujú aj v  druhej sociálnej skupine a  to v  skupine občanov so sociálnymi a  spoločenskými problémami (s. 13). Vzhľadom na  to, že sociálne nepriaznivá situácia sa prejavuje obyčajne v niekoľkých sociálnych symptómoch naraz, je možné len odhadnúť, že počet rómskeho etnika s problémovým správaním je 30 % populácie mesta, z ktorých je väčšina až do 90 % zároveň aj v skupine dlhodobo nezamestnaných. Komunitný plán rozvoja sociálnych služieb mesta Jelšava, s. 6.

46

166

Nástroje na  riešenie tohto problému vidia autori plánu v  prevencii, v poskytovaní poradenstva a realizovaním výcviku so zameraním na trh práce. V registri poskytovateľov sociálnych služieb Vyššieho územného celku ako ani v registri akreditovaných subjektov v zmysle zákona č. 448/2008 Z.z. o sociálnych službách v znení neskorších predpisov nie je evidovaná žiadna nezisková organizácia. Dobšiná Miera nezamestnanosti v meste dosahuje až 27 %47. Vysoký podiel v populácii evidovaných uchádzačov o prácu, tak ako v celom tomto regióne, aj tu tvoria uchádzači o prácu z rómskeho etnika (s. 7). V rámci demografickej analýzy sa delia sociálne problémové skupiny na niekoľko kategórií. V jednej z  nich – sociálne neprispôsobiví občania – sa nachádza opäť skupina nezamestnaných. „Podľa analýzy tvoria ľudia z rómskej komunity sociálne najslabšiu skupinu obyvateľstva. Odhadovaný počet Rómov trvalo žijúcich v meste Dobšiná je cca 1700, to je zhruba 33% z celkovej populácie mesta. Tento údaj sa výrazne líši od  štatistických údajov obyvateľstva hlásiaceho sa k rómskej menšine. K 31.12.2001 sa k tejto národnosti prihlásilo len 464 obyvateľov, čo je o cca 24% menej ako odhadovaný počet Rómov trvalo žijúcich v meste Dobšiná. Táto cieľová skupina si vyžaduje osobitnú pozornosť a  prístup. Ich sociálnu situáciu dlhodobo komplikuje vysoká miera nezamestnanosti čo je spôsobené nízkou úrovňou vzdelania, nezodpovedným prístupom k životu a slabými pracovnými návykmi48.“ Ďalšou sociálnou kategóriou sú občania v hmotnej núdzi a občania bez domova. Skupinu občanov v hmotnej núdzi tvoria najmä dlhodobo nezamestnaní ľudia s obmedzenými finančnými príjmami a ľudia, ktorí vzhľadom k finančnej situácii prišli o  bývanie alebo prestali platiť nájomné a  stali sa neplatičmi. V  realizovanej SWOT analýze, v časti – „slabé stránky“ lokality mestskí poslanci a participujúci pomáhajúci odborníci na prvom mieste uvádzajú vysokú mieru nezamestnanosti a  najmä problém dlhodobej nezamestnanosti. V  kategórii „ohrozenia“ (s. 16) uvádzajú riziko stagnácie dlhodobo nezamestnaných Komunitný plán rozvoja sociálnych služieb mesta Dobšiná, s.5. Komunitný plán rozvoja sociálnych služieb mesta Dobšiná, s.13.

47 48

167

a ich nechuť zapojiť sa do trhu práce. Ako vyplýva zo SWOT analýzy mestu „...chýbajú centrá sociálnych služieb, komunitné centrá, sociálne byty i byty nižšieho štandardu. Z tohto stavu, pokiaľ by dlhodobo pretrvával, by mohli nastať tieto sociálno – ekonomické ohrozenia: riziko stagnácie dlhodobo nezamestnaných a nechuť zapojiť sa do trhu práce , s poklesom životnej úrovne hrozí nárast drobnej kriminality, narastanie sociálneho napätia destabilizujúceho situáciu a vzťahy v komunite a pokles alebo strata dôvery v orgány a inštitúcie komunity a ich schopnosti riešiť vzniknuté problémy v sociálnej oblasti“ (s. 17). V strategickej časti plánu sa uvádza náčrt riešení49, kde chcú zriadiť terénne sociálne služby zamerané na prácu s klientmi postihnutými závislosťou, krízové a poradenské centrum a chcú vystavať sociálne byty pre sociálne slabšie skupiny obyvateľstva. Avšak v matici realizácie plánu rozvoja sociálnych služieb skupina nezamestnaných nemá žiadne „vlastné“ opatrenia ani návrhy. V registri poskytovateľov sociálnych služieb Vyššieho územného celku ako ani v registri akreditovaných subjektov v zmysle zákona č.448/2008 z.z. o sociálnych službách v znení neskorších predpisov nie je evidovaná žiadna nezisková organizácia.

Závěr Analýza působení regionálních subjektů v obou zemích ukázala na některé významné odlišnosti. Jejich společným jmenovatelem je poněkud rozvinutější struktura neziskových organizací, věnujících se otázkám nezaměstnanosti a  s  tím spojené hlubší propracování systému komunitního plánování. Ve zkoumaných okresech Ústeckého kraje probíhá komunitní plánování sociálních a souvisejících služeb v necelé polovině měst. Téma nezaměstnanosti je přítomno v analyzovaných komunitních plánech v různých podobách – od okrajové zmínky v kontextu poradenských služeb (Louny, Jirkov) až k důkladně propracovaným záměrům majícím za cíl snižování nezaměstnanosti a podporu zaměstnatelnosti (Chomutov, Most, Žatec, Litvínov). Komunitný plán rozvoja sociálnych služieb mesta Dobšiná, s.17.

49

168

Nejobsáhleji se s tématem nezaměstnanosti pracuje v kontextu sociální služby Odborné sociální poradenství (provozované různými typy organizací – příspěvkové, charitní, občanská sdružení či obecně prospěšné společnosti), všechna města se zaměřují na možnosti rozvoje těchto služeb z hlediska počtu a dostupnosti. Další oblastí je podpora projektů podporujících zaměstnatelnost, ať už se jedná o vzdělávání a motivaci nezaměstnaných či nezaměstnaností ohrožených, spolupráci se zaměstnavateli či vznik nových subjektů – sociální firmy, chráněné dílny a pod. Za důležité zjištění je možno rovněž považovat rozvíjení sítí spolupracujících organizací, které se podílejí na naplňování plánů, využívání různorodých zdrojů jak pro financování, tak i personální zajištění realizace vytyčených cílů. Doporučujeme orientovat se na řešení nezaměstnanosti jako komplexní životní situace, se zvláštním zřetelem na negativní dopady na různé aspekty života nositelů tohoto problému. Za klíčový při práci s touto cílovou skupinou lze označit celostní přístup, založený na  kooperaci různých typů sociálních služeb a  dalších subjektů z oblasti veřejné a státní správy, NGO a dalších. Za podstatné považujeme rozvíjet komunitní plánování jako nástroj koordinace, racionalizace a zvyšování efektivity práce s cílovou skupinou. Doporučujeme rovněž začleňovat téma nezaměstnanosti jako samostatnou oblast komunitního plánování a podporovat projekty zaměřené na konkrétní, měřitelné a udržitelné výstupy s regionálním dopadem. Vzhledem k tomu, že zkoumané regiony patří mezi ty s vyšší mírou nezaměstnanosti, je, dle našeho názoru nutné, věnovat tomuto tématu zvýšenou pozornost. Jsme přesvědčeni, že pouze propojení různých typů organizací, kombinace různých nástrojů a zdrojů může přinést výsledky, které pozitivně ovlivní životy obyvatel těchto regionů a tím i situaci regionů samotných. Právě zaměření na regionální specifika, rozvíjení místních zdrojů a  hledání řešení založených na  důkladné znalosti místních poměrů může vytvořit funkční protipól státním politikám, jejichž účinnost je často problematická, zvláště z perspektivy mikro či mezo úrovně sociální práce. Región Gemer je charakterizovaný vysokou mierou nezamestnanosti s  nepriaznivou skladbou uchádzačov o  zamestnanie. Nezamestnanosť 169

v regióne vyvoláva reťazovo aj ostatné sociálne riziká, akými sú napríklad neplatenie nájmu a energií a následná strata bývania, rozpad rodín, chudoba, masívny odchod mladej generácie do zahraničia atď. Komunitné plány rozvoja sociálnych služieb, ktoré tvoria obce a mestá, sa priamo nezaoberajú skupinou nezamestnaných, pretože títo primárne netvoria skupinu klientov sociálnych služieb. Napriek tomu sa skupina nezamestnaných vo vykonávaných prieskumoch objavuje na  popredných miestach. To môže znamenať jednak to, že aj obyvatelia prežívajú nezamestnanosť ako významný sociálny fenomén ich života, jednak že nemajú priestor inde prezentovať svoje sociálne problémy a potreby. Do komunitných plánov zaraďujú mestá a  obce sociálne programy a  služby, ktorými zákon o sociálnych službách nedisponuje. Na jednej strane obyvatelia a samospráva pociťujú potrebu s  fenoménom nezamestnanosti niečo urobiť, legislatíva však ide dvojkoľajne po  štátnej línii, prostredníctvom zákona o zamestnanosti. Samospráva, na základe prieskumov dokáže identifikovať potreby svojich občanov, navrhované riešenia sú však väčšinou neefektívne. Občania v analýzach navrhovali isté riešenia, avšak tieto nie sú v kompetenciách samosprávy. Samospráva „svoje“ zistenia väčšinou len zadrží a neposúva ich ďalej, nerokuje s orgánmi štátnej správy o špecifických potrebách daného regiónu vzhľadom na použité nástroje. Občania sami napríklad navrhovali burzy krátkodobej práce a svojpomoci v obciach a mestách, ďalej burzy a trhy pre chudobných, poradne pre chudobných, poradenstvo v čase strácania zamestnania a  podobne. Tieto však nemajú oporu v  zákone, čo v praxi znamená, že ich nemá kto financovať. Na území Gemera pôsobí v pomere k ostatným častiam Slovenska pomerne málo neziskových mimovládnych organizácií všeobecne. Tých niekoľko, ktoré sa čiastočne a  len okrajovo venujú skupine nezamestnaných, majú primárny okruh aktivít zacielených na skupiny viac-menej ľudí s rôznym zdravotným znevýhodnením. Ich poslanie je orientované na konkrétny výkon pomoci k skvalitnenia života týchto ľudí, resp. ich integrácii do spoločenského života. Problematikou zamestnanosti sa zaoberajú naozaj len sekundárne a  sociálnu pomoc realizujú najmä prostredníctvom poskytovania špecializovaného sociálneho poradenstva. V  niektorých neziskových organizáciách poskytujú pomoc osobám so zdravotným znevýhodnením, kde okrem poradenstva poskytujú aj sociálnu a  zdravotnú rehabilitáciu. 170

Pomáhať ľuďom pri hľadaní práce a uplatňovaní sa na trhu práce mali v poslaní naformulované len štyri neziskové organizácie, ktoré boli orientované najmä na rómske etnikum. Všetky sú však charakteristické najmä tým, že nie je možné o nich získať relevantné a seriózne údaje, ich činnosť je viac menej len proklamatívna. Z  analýzy verejných dokumentov skúmaných neziskových organizácií regiónu možno dedukovať spojenectvo nezamestnanosti s chudobou. Slabá ekonomická sila tohto regiónu sa prejavila aj na slabej úrovni rozvoja občianskej spoločnosti. Niektoré, väčšie mestá regiónu, akými sú Tornaľa, Tisovec, Jelšava nemajú na  základe realizovanej analýzy na  svojom území žiadnu neziskovú organizáciu. Obyvatelia, predstavitelia samosprávy sa „spoliehajú“ na  štát, akoby neboli schopní vytvoriť si svojpomocné mechanizmy na  riešenie problémových situácií v  konkrétnom meste, či obci.

171

6 Nezamestnanosť vo výučbe

Stěžejním tématem monografie je nezaměstnanost v nejrůznějších kontextech. Jednou z klíčových otázek je to, jakým způsobem se s tímto sociálním problémem pracuje v obou zemích ve smyslu pomoci nezaměstnaným či nezaměstnaností ohroženými, a  to zejména prostřednictvím působení různých organizací a  institucí působících ve  zkoumaných regionech. Za  důležitý zdroj pomoci považujeme sociální práci, otázkou ale zůstává, jakými nástroji sociální pracovníci disponují, ať už z oblasti aktivní politiky zaměstnanosti, metod a  technik sociální práce, poradenských dovedností a pod. Je tedy logické, že se zabýváme také tím, jakým způsobem jsou, v rámci kvalifikačního vysokoškolského vzdělávání, budoucí sociální pracovníci s  tématem nezaměstnanosti seznamování a  na  práci s  touto cílovou skupinou připravováni. Za tímto účelem byla provedena analýza bakalářských a magisterských studijních programů oboru sociální práce a sociální politika realizovaných na Katedre sociálnej práce Pedagogickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave, Slovensko (ďalej len „KSP PdF UK v Bratislave“) a Katedry sociální práce Fakulty sociálně ekonomické Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Česká republika (dále jen „KSP FSE UJEP v Ústí nad Labem“).

6.1 Metodologický úvod Pri spracovaní a  vyhodnotení informačných listov predmetov/syláb predmetov využijeme metódu analýzy dokumentov. V širšom chápaní rozumieme pod analýzou dokumentov v tomto kontexte v súlade s Miovským (2006, s. 98) analýzu „akéhokoľvek materiálu, ktorý je zdrojom relevantných informácií vo vzťahu k cieľom štúdie. Takéto pomerne široké vymedzenie analýzy dokumentov umožňuje skúmať široké spektrum materiálov použiteľných pre akýkoľvek druh kvalitatívnej analýzy“. Ako uvádza Hendl (2005, s. 132) výhodou analýzy dokumentov ako metódy skúmania je „skutočnosť, že otvára prístup k informáciám, ktoré by sa iným spôsobom získavali 172

ťažšie. Druhou výhodou je okolnosť, že dáta nie sú vystavené pôsobeniu zdrojov chýb alebo skreslení, ktoré vznikajú pri uskutočňovaní rozhovorov, pozorovaní, meraní a testovaniach“. V tomto zmysle ide teda o tzv. nereaktívny spôsob zberu dát. Takto vymedzený postup otvára priestor pre spracovanie informačných listov predmetov/syláb ako kľúčového empirického materiálu, ktorý predstavuje základnú teoretickú a organizačnú bázu výučby problematiky nezamestnanosti v sledovaných akademických kontextoch. Okrem analýzy informačných listov predmetov/syláb sme na zistenie doplňujúcich informácií k priebehu a realizácii výučby problematiky nezamestnanosti použili dotazník s niekoľkými otázkami, ktorí sme distribuovali prednášajúcim v rámci bakalárskeho (na oboch vysokých školách) a magisterského štúdia (v Bratislave). Cieľ a výskumné otázky Cieľom analýzy dokumentov (informačný list predmetu, sylabus) je identifikácia, medzipredmetová a  medzikatedrová komparácia témy nezamestnanosti v  jej rôznych kontextoch vo vyučovaných predmetoch v rámci študijného programu Sociálna práca na dvoch vysokých školách. Predmetom analýzy je teda obsah týchto syláb a informačných listov predmetov. Sledujeme typ predmetu, v akom sa téme venujú vyučujúci, časový rozsah venovaný téme v  rámci výučby, ročník v  ktorom sa problematika vyučuje. Vo vzťahu k výskumnému cieľu formulujeme nasledujúce výskumné otázky: VO 1. V akom predmete sa témou nezamestnanosti vyučujúci zaoberajú? VO 2. Koľko hodín sa téme nezamestnanosti venuje v rámci výučby predmetu? VO 3. Akým spôsobom sa s témou nezamestnanosti v rámci výučby predmetu pracuje? VO 4. Aké sú na strane pedagógov minimálne očakávané vedomosti, príp. spôsobilosti, aby ich absolvent študijného odboru sociálna práca z  oblasti nezamestnanosti, práce s  nezamestnanými či skupinami ohrozenými nezamestnanosťou nadobudol? VO 5. Ako je hodnotený súčasný rozsah zastúpenia problematiky nezamestnanosti v rámci výučby v sledovaných študijných programoch? 173

Uvedené výskumné otázky budeme sledovať v zmysle vyššie uvedeného na  základe analýzy obsahu skúmaného materiálu (informačné listy predmetu, sylaby), pričom sa sústredíme na 3 základné aspekty výučby, a to: typ vyučovacieho predmetu, spôsob výučby a rozsah výučby problematiky nezamestnanosti v danom predmete výučby. Okrem toho bude analyzovaný aj obsah otvorených otázok v on-line dotazníku, ktorý bol pedagógom zaslaný na vyplnenie. V dotazníku bolo 5 otvorených otázok, ktoré smerovali k popisu a hodnoteniu podoby a rozsahu výučby v zmysle sledovaných výskumných otázok. Jednotlivé otázky v dotazníku mali nasledovné znenie: • V akom predmete sa téme nezamestnanosti venujete? • Akým spôsobom s témou nezamestnanosti pracujete? • Koľko hodín téme nezamestnanosti venujete? • Aké minimálne vedomosti, príp. spôsobilosti by podľa vášho názoru mal mať absolvent študijného odboru sociálna práca z oblasti nezamestnanosti, práce s nezamestnanými či skupinami ohrozenými nezamestnanosťou? • Je podľa vášho názoru tejto téme v rámci študijného programu venovaná dostatočná pozornosť? Ak áno – z čoho tak usudzujete. Pokiaľ nie – na čo by sa mal študijný program viac zamerať?

6.2 Sociální práce jako obor terciárního vzdělávání Bakalárske štúdium sociálnej práce je prvým stupňom univerzitného vzdelania. Predkladaná forma prípravy študentov je špecializovaná na  odbor sociálnej práce v širokom spektre teoretického skúmania sociálnej praxe, terénu pomáhajúcich profesií a osobnostného rastu študentov. Bakalárske štúdium má predovšetkým extenzívny záber. Sústreďuje sa na teoretické východiská sociálnej práce, metódy a formy pomáhajúcich profesií a rozvoj sociálnych zručností študenta. Obsahovo vychádza zo sociologických, psychologických, filozofických, právnych a  etických ideových systémov. Takto koncipované štúdium má interdisciplinárny charakter. Myslí sa tým budovanie novej kvality poznania prostredníctvom interakcie viacerých spoločenských a  právnych  disciplín. Interdisciplinárne koncipovaná sociálna práca integruje rôzne aspekty vnímania sociálnych, sociálno-kultúrnych, 174

sociálno-psychologických, sociálno-právnych, sociálno-ekonomických a sociálno-politických fenoménov so zameraním na ich analýzu, korekciu, rozvoj alebo poskytovanie pomoci na úrovni mikrosociálneho, mezosociálneho a makrosociálneho prostredia. Otázce kvalifikačního vzdělávání se věnuje Drucker (2003), který se zaobírá aspekty pojetí oboru, které charakterizuje jako sociální práci akademickou na jedné straně spektra, či praktickou na straně druhé. Konstatuje, že sociální práce musí nutně propojovat obě pojetí, a to jak ve výuce (teoretické i praktické), tak v terénu. „Situace, které řeší sociální pracovníci, velmi často svědčí o špatném fungování našich společností a o mezerách a rozporech v našich strategiích a programech. Role sociálního pracovníka tedy spočívá v  bdělosti a  citlivosti k  těmto problémů a  v  systematickém informování o nich, sociální pracovník se tudíž rozhodujícím způsobem podílí na politice a plánování normálního průběhu jejich „pomocné činnosti.“ (Drucker, 2003, s. 37 – 38) Cieľom bakalárskeho štúdia je rozvíjať myšlienkový koncept sociálnej práce ako akademickej aplikovanej disciplíny, podporovať schopnosť odborne a kriticky myslieť, chápať problém, analyzovať a implementovať teoretické modely priamo do praxe, osvojiť si zručnosti profesionálnej sociálnej práce, ako aj rozvíjať osobnostný potenciál študentov. Absolvent bakalárskeho štúdia v odbore sociálna práca pozná teoretické zdroje, základy a históriu sociálnej práce, je schopný aplikovať teoretické poznatky v  praxi sociálneho pracovníka, má osvojené profesné zručnosti sociálnej práce, je spôsobilý poskytovať sociálne služby v aktivitách primárnej prevencie, v  terénnej, ambulantnej, semirezidenciálnej,  rezidenciálnej a postrezidenciálnej forme sociálnej práce. Ak vychádzame z uvádzaného konceptu bakalárskeho štúdia a všeobecného profilu absolventa – absolvent bakalárskeho stupňa by mal byť schopný v oblasti služieb zamestnanosti po ukončení bakalárskeho štúdia pracovať a aplikovať získané vedomosti a zručnosti. Magisterské štúdium je druhým stupňom univerzitného vzdelávania. Príprava študentov je orientovaná pre odbor sociálna práca v  rámci sociálno-politických kontextov, metód riadenia a výskumu v sociálnej oblasti. Magisterské štúdium má intenzívny charakter. Obsahovo vychádza z vedeckého a metodologického konceptu sociálnych vied a sociálnej práce. Druhý 175

stupeň odbornej prípravy symbioticky spája odborné, výskumné, riadiace i intervenčné aspekty sociálnej teórie a praxe. Cieľom magisterského štúdia je stimulovať, pripravovať a rozvíjať vedecký, výskumný, politický a riadiaci koncept sociálnej práce, implementovať teoretické poznatky v sociálnej praxi, zvyšovať profesionálny a osobnostný potenciál študentov pre kvalifikovaný výkon v sociálnej oblasti. Absolvent magisterského štúdia by mal ovládať teoretické koncepcie sociálnej práce, sociálnej politiky a riadenia. Mal by vedieť realizovať koncepčné riešenia sociálnych problémov, podieľať sa na riešení otázok kvality života, riešiť koncepčné otázky s  rôznymi cieľovými skupinami. Absolvent by mal byť pripravený zastávať riadiace pozície v  sociálnej oblasti, plánovať a  realizovať programy intervencie a prevencie. V oblasti výskumu by mal vedieť koordinovať a realizovať výskum v sociálnej oblasti, využívať kvantitatívne a kvalitatívne prístupy. Univerzitná príprava sociálnych pracovníkov na niektorých vysokých školách realizuje aj tretí stupeň vzdelávania – doktorandské štúdium v študijnom odbore sociálna práca, ktorého  cieľom je rozvíjať myšlienkový koncept sociálnej práce ako vedeckej a akademickej disciplíny, podporovať schopnosť vedecky  a kriticky myslieť, teda rozvíjať schopnosti identifikovať relevantný sociálny jav a sociálne procesy, analyzovať ich, adekvátne ich interpretovať, definovať aplikačný postup a vytvárať odborné a vedecké koncepcie. Od doktorandov sa očakáva schopnosť integratívne myslieť, tvorivo rozvíjať poznatky príbuzných vedných odborov a budovať vyššiu kvalitu poznania v sfére sociálnej práce ako i ďalších sociálnych a behaviorálnych vied. V kontexte magisterského štúdia možno hovoriť – v súvislosti so získanými vedomosťami a zručnosťami a profilu pre oblasť zamestnanosti/nezamestnanosti u jej absolventov (s profilom absolventa) – skôr o príprave odborníkov pre tvorbu legislatívy, vedy a výskumu v predmetnej problematike. Nevylučuje sa aj priama práca s klientom (najmä napr. v rámci odborných poradenských služieb), prípravu na túto oblasť by malo však dostatočne vykryť bakalárske štúdium. Najvyšší stupeň (doktorandské štúdium) pripravuje pre túto oblasť skôr špecialistov (ktorí s v rámci dizertačných prác venujú predmetnej problematike) pre konkrétne oblasti trhu práce a politiky zamestnanosti a najmä v kontexte rozvoja vedy a výskumu. 176

Štúdium sociálnej práce má oproti iným študijným odborom z pomáhajúcich profesií svoje výrazné špecifiká a devízy. Štúdium sociálnej práce totiž tvoria tri piliere a môžeme ich stručným vysvetlením veľmi zjednodušene poukázať na „dokonalú“ prepojenosť medzi neodmysliteľnými zložkami vo vysokoškolskej príprave sociálnych pracovníkov. • Čo sociálna práca je? – teória. Študenti majú možnosť spoznať teórie sociálnej práce, vedecké základy sociálnej práce, teoretické východiská referenčných vied, výskumné stratégie a metodológiu výskumu, majú možnosť naučiť sa a pochopiť princípy sociálnej práce, zvládnuť metódy sociálnej práce vďaka teoretickým prednáškam, ktoré sa v  edukačnom procese realizujú. Preferovaná teoretická koncepcia stavia na integratívnom chápaní sociálnej práce ako aplikovanej behaviorálnej vedeckej disciplíne. • Ako robiť sociálnu prácu? – tréningy/výcviky. Na výcvikoch v sociálnych zručnostiach/tréningoch sa účastníci edukácie majú možnosť vďaka využívaným tréningovým metódam a technikám naučiť ako sociálnu prácu v praxi využívať a získať potrebné zručnosti pre jej výkon, pretože počas praxe (resp. v praxi) to už býva často neskoro. Tréningové aktivity majú dve základné roviny – metódy práce s jednotlivcom, rodinou a skupinou a aktivity stimulujúce rozvoj osobnosti študenta na úrovni osvojovania nových zručností, sebareflexie a sebapoznania (za základný nástroj sociálneho pracovníka je považovaná jeho osobnosť a jeho schopnosti). • Ako robiť sociálnu prácu čo najlepšie? – prax (odborná prax). Keď chceme sociálnu prácu robiť čo najlepšie, musia mať študenti už dostatok teoretických vedomostí a zručností na jej výkon a tento efekt je možné dosiahnuť len v praxi, či už pri výkone samotnej profesie alebo počas odbornej praxe vykonávanej počas štúdia. Pričom cieľom odbornej praxe ako takej je práve získavanie praktických zručností v priamej práci s klientom a pre klienta. Oblast vzdělávání v  sociální práci, ať už kvalifikačního či celoživotního, je objektem zájmu mnohých autorů, od  kvalifikačních prací až 177

k  reprezentativním mezinárodním komparativním studiím. V  česko-slovenském prostoru se tomuto tématu v horizontu minulých cca 10 let věnoval jediný odborný časopis orientovaný na tuto tématiku, časopis Sociální práce/Sociálna práca. Schavel a Davideková (2005, s. 92 – 93) definují žádoucí výstupní znalosti a dovednosti absolventa oboru sociální práce v bakalářském a magisterském stupni studia takto: • přehled o politických a společenských souvislostech sociálních jevů a procesů, • modely řešení sociálních problémů, • znalost lidských práv, mechanismů diskriminace, možností organizování a řízení společenských procesů. Studijní program by měl potom „poskytnúť študentom teoretické poznatky spolu s odbornou praxou.“ (tamtéž, s. 92) Navrátilová (2011) charakterizuje několik přístupů ke vzdělávání sociálních pracovníků, rozlišuje mezi vzděláváním praktickým a  teoretickým. Praktické vzdělávání je podľa autorky (tamtéž, s. 42) „jeden z prvků odborné přípravy... Pro tento typ vzdělávání je charakteristické zaměření na praktickou zkušenost s  výkonem sociální práce a  podmínkami, v  rámci nichž je uskutečňována.“ Teoretické vzdělávání potom (tamtéž, s. 42) „zahrnuje širší proces... v němž jde učení za hranici bezprostředních požadavků praxe a začleňuje pracovní úkoly a nároky do širšího profesionálního kontextu.“ Zaměřuje se na tři možné přístupy, konkrétně se jedná o „Evidence-based“ přístup, reflexivní přístup a kompetenční přístup, přičemž dochází, na základě provedeného výzkumu, k závěru, že v oblasti vzdělávání sociálních pracovníků se nejčastěji objevuje integrativní strategie, propojující v nějakém poměru prvky všech tří uvedených přístupů. (tamtéž, s. 43 – 49) Jak vyplývá z předešlé části textu, věnujeme se analýze výuky v celé její šíři, bez rozlišení, zda se jedná o předměty orientované teoreticky či prakticky. Stěžejní otázkou zůstává to, jak se s tématem nezaměstnanosti ve výuce pracuje. Výstupy jsou rozdělené na dvě části, kdy výuku na každé z kateder analyzujeme zvlášť, včetně shrnutí nejpodstatnějších zjištění, v  samotném závěru jsou potom uvedeny zjištění založená na  komparaci obou analýz 178

a doporučení směrovaná k možným inovacím práce s tématem nezaměstnanosti v rámci terciárního vzdělávání v oboru sociální práce. V následující, stěžejní části textu, předkládáme výsledky provedené analýzy sylabů/informačních listů a  dotazníkového šetření mezi vyučujícími obou kateder.

6.3 Katedra sociálnej práce Pedagogickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave (Slovenská republika) 6.3.1 Typ a rozsah predmetov, v ktorých sa vyučuje problematika nezamestnanosti Nezamestnanosť je sociálny fenomén, ktorý sa prejavuje rôznymi formami a má často katastrofálny dopad na život jednotlivca, ale i spoločnosti a je potrebné vnímať ho v rôznych súvislostiach. Nielen v sociálnych, ale aj psychologických, ekonomických, právnych a pod. Tieto súvislosti nie je možné pochopiť bez základov sociálnej práce, ekonómie, sociológie, psychológie, práva a pod. Vysokoškolská príprava sociálnych pracovníkov a následná samotná prax sociálnej práce si vyžaduje od jej realizátorov množstvo vedomostí a spôsobilostí z rôznych oblastí spoločenského života. Byť kompetentným pracovať v oblasti sociálnej práce s nezamestnanými, služieb zamestnanosti a v oblasti politiky zamestnanosti si vyžaduje znalosti a spôsobilosti, ktoré študenti sociálnej práce – budúci pomáhajúci profesionáli – musia počas štúdia zvládnuť a následne v praxi dokázať uplatňovať. Na Katedre sociálnej práce Pedagogickej fakulty UK v Bratislave sa v študijnom odbore sociálna práca realizuje denná aj externá forma výučby vo všetkých stupňoch vysokoškolského štúdia. Celkovo je možné konštatovať, že v oboch študijných plánoch/programoch, teda v bakalárskom (pozri Tabuľka 13) aj v magisterskom (pozri Tabuľka 14) sa v rámci celého komplexu predmetov tak povinných ako povinne voliteľných ako aj výberových, sa pedagógovia venujú aj problematike nezamestnanosti. Túto skutočnosť je pritom možné hodnotiť pozitívne, nakoľko bez základov z  iných predmetov, resp. bez prepojenia predmetných problematík na  iné oblasti vysokoškolskej prípravy by študenti neboli schopní uvažovať v súvislostiach a často aj korektne. Prvé informácie 179

o nezamestnanosti získava študent už v prvom ročníku štúdia v predmetoch ako sú Základy ekonómie, Základy demografie, Sociológia, Dejiny a základy sociálnej práce. Je zjavné, že ide o relevantné teoretické kontexty, ktoré prezentujú problematiku vždy z  iného uhla pohľadu. Vzhľadom na  hodinovú dotáciu poskytovanú problematike v  rámci jednotlivých predmetov, však ide o relatívne marginálny priestor. Na základe dostupných materiálov a informácií od pedagógov, celkový rozsah výučby venovaný problematike nezamestnanosti nepresahuje rozsah 5 vyučovacích hodín v prvom ročníku bakalárskeho štúdia. Druhý a tretí ročník bakalárskeho štúdia už prináša hlbší prienik nielen do oblasti sociálnych problémov, ale aj do samotnej povahy rozsahu a výkonu sociálnej práce v praxi. Výraznejšia pozornosť sa problematike nezamestnanosti dostáva v rámci povinných predmetov, kde celková hodinová dotácia vo vzťahu k nezamestnanosti predstavuje 18 vyučovacích hodín, pričom najviac je to práve v rámci výučby Sociálnej prevencie (8 z 12 vyučovacích hodín). Okrem toho v druhom ročníku už majú študenti aj možnosť výberu z povinne voliteľných predmetov, ktoré si študenti vyberajú na základe svojej profilácie resp. preferencie práce s cieľovou skupinou sociálnej práce. Študenti, ktorí majú záujem o prácu s cieľovou skupinou sociálnej práce s nezamestnanými a ďalšími subjektmi na trhu práce (zamestnávatelia, personálne agentúry a pod.) si môžu vybrať takto špecializovaný predmet Služby zamestnanosti s celkovou hodinovou dotáciou 24 hodín. V treťom ročníku je tento predmet nasledovaný možnosťou výberu predmetu Sociálna práca s nezamestnanými (ktorý je možné absolvovať len v prípade splnenia prerekvizity, ktorou je predmet Služby zamestnanosti), opäť v rozsahu 24 vyučovacích hodín. Dôležité kontextové informácie o problematike nezamestnanosti však nachádzame aj pri ďalších povinne voliteľných predmetoch zameraných na iné cieľové skupiny (Rodové štúdie, Sociálne vylúčené komunity, Ľudia bez domova a pod.) resp. špecifiká sociálnej práce ako profesie (Sociálna práca v neziskových organizáciách, Dobrovoľníctvo v sociálnej práci). V prípade záujmu sú študentom k dispozícii aj výberové predmety, ktoré sú zamerané na prehĺbenie znalostí vo vybraných oblastiach. Na základe poskytnutých informácií, značný priestor pre problematiku nezamestnanosti je vytvorený v rámci výučby predmetov Sociálna pomoc a Hmotná núdza. S celkovou hodinou dotáciou 14 hodín (zo 48 hodín). 180

V magisterskom stupni štúdia sa problematike nezamestnanosti venuje menší priestor ako v bakalárskom stupni, čo je aj vzhľadom k cieľom a profilu absolventa logické a neprekvapujúce. Celkovo sa téme venuje 7 vyučovacích hodín. V  rámci nosného predmetu pre oblasť sociálnej politiky sa téme venuje 4 hodiny a okrajovo v kontextoch cieľov predmetov (Sociálna nerovnosti a vylúčenie – povinný predmet a Rodové štúdie – povinne voliteľný predmet) sa venuje zvyšným 3 hodinám. Uvedený počet hodín (a tým aj informácie k téme) získajú všetci študenti, ktorí magisterský stupeň štúdia ukončia. Mnohí študenti však tému/problematiku nezamestnanosti riešia vo svojich výskumoch (v rámci predmetov Metodológia vedy a metódy výskumu, Štatistické spracovanie údajov vo výskume, Interpretačné postupy a pod.), príp. následne vo svojich záverečných (diplomových) prácach pod vedením školiteľa. Na základe dostupných materiálov (informačné listy predmetov a sylaby) je možné konštatovať, že problematika nezamestnanosti je prítomná prierezovo v oboch stupňoch študijného programu sociálna práca. Hoci len okrajovo, ale predsa je súčasťou vstupných úvodných ťažiskových predmetov, ktoré sú nevyhnutné pre úspešný vstup do  pochopenia šírky rozsahu a zložitosti sociálnej práce. Prítomná je však v celom rozsahu štúdia, pričom problematike nezamestnanosti sa pedagógovia venujú pri kľúčových cieľových skupinách sociálnej práce, ale aj pri výučbe postupov a špecifikách sociálnej práce z hľadiska rôznych organizačných konceptov. Okrem toho nachádzame v tomto študijnom programe 2 samostatné predmety zamerané na problematiku nezamestnanosti určených záujemcom o ďalšiu prácu v tejto oblasti. Zároveň je možné konštatovať väčší dôraz na problematiku nezamestnanosti v bakalárskom stupni štúdia. Z hľadiska typu predmetov, kde je zahrnutá sociálna práca, je možné konštatovať prevahu zastúpenia problematiky v  prakticky orientovaných predmetoch, ktoré sú zamerané na  rozvoj zručností budúceho sociálneho pracovníka pôsobiaceho vo výkone praxe sociálnej práce. Na druhej strane sledujeme výraznú poddimenzovanosť problematiky v rámci magisterského štúdia, čo indikuje aj medzery v rámci teoretickej reflexie problematiky u  budúcich absolventov. Domnievame sa, že vzhľadom k  náročným procesom, ktoré na  trhu práce dochádzajú v  sociálno-politických kontextoch, ale aj právnych a pod., je táto dôležitá problematika (špeciálne v SR) 181

nedocenená. Ak má magisterský stupeň za  úlohu pripraviť fundovaného pracovníka aj pre oblasť sociálnej politiky (v našom prípade najmä pre oblasť politiky zamestnanosti), pre oblasť vedy a výskumu v sociálnej práci, tak existuje v súčasnosti len málo predmetov (resp. ich častí), ktoré dokážu tento jav v širších súvislostiach (ekonomických, politických, právnych, nadnárodných) prezentovať a tým sú výrazne obmedzené možnosti nadobudnutia kompetencií pre túto oblasť u absolventov magisterského stupňa sociálnej práce. Optimálne by bolo riešenie, pokiaľ by študijný program obsahoval predmety ako sú Trh práce a politika zamestnanosti, Pracovné právo, Európska únia a jej legislatíva v sociálno-politických (politiky zamestnanosti) kontextoch a pod. Uvádzané predmety sú plánované pre pripravovaný magisterský študijný program do najbližšej komplexnej akreditácie v magisterskom stupni na PdF UK v Bratislave, ktorá začína v roku 2014. Z hľadiska hodinovej dotácie, zisťujeme relatívne marginálne zastúpenie problematiky v balíku povinnej výučby (23 vyučovacích hodín z  dotácie 1008 vyučovacích hodín pre teoretickú výučbu, čo predstavuje 2,28% v rámci celého bakalárskeho štúdia) Na druhej strane okrem „klasických“ teoretických predmetov v rámci bakalárskeho stupňa štúdia (pozri Tabuľka 13) nachádzame pomerne dobre sýtenú ponuku viac prakticky ako teoreticky orientovaných predmetov, ktoré majú charakter povinne voliteľných. Ponuka 2 špecializovaných povinne voliteľných predmetov v celkovom rozsahu 48 hodín (podiel z celkového rozsahu povinne voliteľných/výberových, ktoré študenti musia minimálne absolvovať počas štúdia je 8% z celkového počtu 600 hodín) však ponúka pomerne rozsiahly priestor, aby si študenti problematiku osvojili. Potešujúce je zastúpenie problematiky (aj keď len okrajové) aj vo viacerých ďalších predmetoch (s približnou dotáciou 20 hodín, podiel z  celkového počtu povinne voliteľných a  výberových predmetov z celkového počtu 600 hodín, čo spolu so špecializovanými predmetmi predstavuje až 11,33%, čo možno považovať za pozitívny fakt). Na ukotvení problematiky je pozitívnym faktom aj to, že je súčasťou tých predmetov, kde by sa reálne malo o tejto téme diskutovať, prednášať. Nezamestnanosť (ak už uvádzame aj na iných miestach) má širšie súvislosti a bez základných informácií z relevantných oblastí referenčných vied by nebolo možné pochopiť jej príčiny, dôsledky a súvislosti.

182

183

24 24

povinný povinný povinný povinný povinný povinný povinný povinný povinne voliteľný povinne voliteľný povinne voliteľný

Sociológia I.

Dejiny a základy sociálnej práce I.

Rizikové sociálne fenomény

Sociálna prevencia a poradenstvo (časť Sociálna prevencia)

Terénna sociálna práca

Komunitný rozvoj a komunitná práca

Hodnotenie a posudzovanie v sociálnej práci

Sociálna politika

Sociálna práca v neziskových organizáciách

Úvod do rodových štúdií

Sociálna práca vo vylúčených komunitách

24

36

24

24

2.-3. ročník – bakalár

1.-3. ročník – bakalár

3. ročník – bakalár

2. ročník – bakalár

2. ročník – bakalár

2. ročník – bakalár

2. ročník – bakalár

2. ročník – bakalár

24

2. ročník – bakalár

36 (12 na Sociálnu prevenciu)

1. ročník – bakalár

1. ročník – bakalár

1. ročník – bakalár

1. ročník – bakalár

Ročník a stupeň štúdia

36

36

24

24

povinný

Základy demografie

24

Celková hodinová dotácia

povinný

Typ predmetu

Základy ekonómie

Predmet

1 – 2 hodiny

1 hodina

2 hodiny

2 hodiny

2 hodiny

2 hodiny

2 hodiny

8 hodín

2 hodiny

1 hodina

1 hodina

1 hodina

Počet vyučovacích hodín 2 hodiny

Tabuľka 13: Nezamestnanosť vo výučbe v bakalárskom stupni štúdia na Katedre sociálnej práce Pedagogickej fakulty UK v Bratislave

seminár

seminár

prednáška + seminár

prednáška + seminár

seminár + cvičenie

seminár

Prednáška + seminár

seminár

prednáška + seminár

prednáška

prednáška + seminár

prednáška + cvičenia

prednáška

Forma výučby problematiky

184

Spolu

Zdroj: spracované podľa autorov

Hmotná núdza

Sociálna pomoc

Sociálna práca s nezamestnanými

Služby zamestnanosti

Dobrovoľníctvo v sociálnej práci

Ľudia bez domova a sociálna práca

výberový

povinne voliteľný povinne voliteľný povinne voliteľný výberový

povinne voliteľný

Tabuľka 13: (dokončenie zo str. 183)

24

24

24

24

24

24

1.-3. ročník – bakalár

1.-3. ročník – bakalár

3. ročník – bakalár

2. ročník – bakalár

1.-3. ročník – bakalár

2.-3. ročník – bakalár

91/92 hodín

10 hodín

4 hodiny

24 hodín

24 hodín

1 hodina

1 hodina

seminár

seminár

seminár + cvičenia

seminár

seminár

seminár

Pokiaľ ide o magisterský stupeň (pozri Tabuľka 14), tu predstavuje výučba problematiky zanedbateľné percento z  celkového počtu hodín pre teoretickú výučbu. Je to najmä z dôvodu, že v súčasnosti nie je v platnom študijnom programe špecializovaný predmet a  objavuje sa len okrajovo, príp. v rámci tvorby záverečnej práce (tak ako uvádzame v texte na inom mieste). Tabuľka 14: Nezamestnanosť vo výučbe v magisterskom stupni štúdia na Katedre sociálnej práce Pedagogickej fakulty UK v Bratislave Typ predmetu

Celková hodinová dotácia

Ročník a stupeň štúdia

Počet vyučovacích hodín

Forma výučby problematiky

Sociálna politika

povinne voliteľný

48

1. ročník – magister

4 hodiny

seminár

Sociálne nerovnosti a sociálne vylúčenie

povinný

24

1. ročník – magister

1 hodina

Rodové štúdie

povinne voliteľný

24

1. ročník – magister

2 hodiny

Predmet

Spolu

prednáška seminár

7 hodín

Zdroj: spracované podľa autorov 6.3.2 Akým spôsobom sa s témou nezamestnanosti pracuje? Okrem výskytu problematiky a hodinovej dotácie je nepochybne dôležité sledovať aj spôsob práce s problematikou. Pri spracovaní tohto aspektu výučby nezamestnanosti sme vychádzali zo spontánne uvádzaných odpovedí. Ide teda o subjektívne posúdenie výučby vyučujúcimi. Pre bakalársky stupeň štúdia je charakteristické vkladanie problematiky do tém, ktoré úzko súvisia s týmto fenoménom (napr. súvislosti hospodárskej politiky s politikou zamestnanosti, ekonomických súvislostí trhu práce, psychologických dôsledkov nezamestnanosti na  osobnosť, preventívnych opatrení a trhu práce a pod.) a zároveň sa môžu s témou/oblasťou stretnúť aj v  rámci výkonu odbornej praxe, pri tvorbe záverečnej práce a  často aj v rámci tréningov v sociálnych zručnostiach, kde majú možnosť modelovať 185

rôzne situácie súvisiace s nezamestnanosťou (napr. skupinovú prácu s nezamestnanými, nácvik pohovoru do  zamestnania, nácvik časti sociálneho poradenstva s nezamestnanými, dysfunkčnými rodinami, kde sa nezamestnanosť objavila a pod.). Pre magisterský stupeň je charakteristické skôr chápanie (prezentovanie) nezamestnanosti v zmysle „vyššieho stupňa“, čo znamená, že sa hľadajú skôr spoločenské súvislosti trhu práce a nezamestnanosť je skôr riešená v rámci osobného záujmu študentov o predmetnú problematiku, príp. sa objavuje v kontextoch rodových štúdií, sociálnych nerovností a vylúčenia a pod. Nasledujúce analýzy dokumentov a dotazníka určeného pre vyučujúcich približujú obsah predmetov v súvislosti s prezentáciou/prácou s témou nezamestnanosti vo vyučovacom procese: V rámci predmetu Základy ekonómie sa problematike zamestnanosti/ nezamestnanosti venuje formou prednášky o trhu práce a jeho formách, dopyt a ponuke po práci a motívom k nej, definovaniu práceschopného obyvateľstva, pracovnej sily, zamestnanosti a nezamestnanosti, spôsobom výpočtu celkovej nezamestnanosti a  vzťahu nezamestnanosti a  inflácie. Stručne sú predstavené rizikové skupiny nezamestnaných, dôsledky nezamestnanosti a realizácia politiky trhu práce (aktívnej a pasívnej). V  predmete Základy demografie sa na  prednáškach venuje pozornosť problematike trhu práce v kontexte populačnej problematiky. Konkrétne ide o nasledovné oblasti: • Vzájomné vplyvy medzi demografickým vývojom a  trhom práce na celoštátnej aj regionálnej úrovni – demografické determinanty trhu práce a naopak vplyv ekonomickej aktivity a zamestnanosti na  oblasť reprodukcie (hlavne pôrodnosť a  zakladenie rodín, ale aj migráciu a úmrtnosť). • Analýzy zamerané na obyvateľstvo v produktívnom a neproduktívnom veku, vrátane výpočtu ukazovateľov (rôzne indexy závislosti). • Prognózovanie vývoja pracovných síl. Po metodologickej stránke ide o odvodené prognózy od prognózy vývoja obyvateľstva. Po obsahovej stránke ide o analyzovanie dopadov očakávaného demografického vývoja na trhu práce. Aj tu je dôležitý regionálny pohľad.

186

V rámci predmetu Hodnotenie a posudzovanie v sociálnej práci majú poslucháči posúdiť životnú situáciu nezamestnaného. Každý študent dostane zadanie, vypracuje a následne prezentuje výsledok svojej práce. V rámci predmetu Sociálna práca v neziskových organizáciách – sa ako jednej z cieľových sociálnych skupín venujú nezamestnaným. Študentom sa prednáša, aké majú neziskové organizácie možnosti v oblasti využitia dobrovoľníckeho potenciálu nezamestnaných, akým spôsobom môžu participovať na ich vzdelávaní a príprave. Osobitná pozornosť je venovaná špecifickým skupinám znevýhodnených na trhu práce z právneho hľadiska, ako aj tvorby špeciálnych programov. V predmete Sociológia I. a Sociálne nerovnosti a vylúčenie – sa programovo a systematicky s témou nezamestnanosti nepracuje, ide skôr len o naznačenie súvislostí v kontexte daného predmetu. Téma nezamestnanosti je tiež často využívaná ad hoc, pri uvádzaní ilustračných príkladov. V rámci právnických disciplín sa téma nezamestnanosti vyučuje v predmetoch Sociálna pomoc, Hmotná núdza a Pracovné právo, kde sa vo všetkých predmetoch predmetná téma orientuje na príslušnú platnú legislatívu a jej aplikáciu do praxe. V rámci predmetu Dejiny a základy sociálnej práce I. – sa o téme nezamestnanosti prednáša ako o fenoméne 20. storočia, ktorý sa objavil a na ktorý reagovala aj sociálna práca. Od  začiatku 20. storočia sa tak klientela sociálnej práce (chudobní a chorí) rozšírila o túto skupinu. O téme nezamestnanosti sa prednáša aj v súvislosti s vývojom poistných systémov. Predmet Rizikové sociálne fenomény sa téme nezamestnanosti venuje ako jednej z príčin sociálno-patologických javov a v predmete Sociálna prevencia a poradenstvo (časť Sociálna prevencia) v kontexte tvorby preventívnych programov zameraných na danú cieľovú skupinu na všetkých úrovniach prevencie. V rámci predmetu Terénna sociálna práca sa téma nezamestnanosti objavuje v kontexte problematiky nezamestnaných ako cieľovej skupiny sociálnej práce a predpolím bezdomovectva. V predmete Komunitný rozvoj a komunitná práca sa téma nezamestnanosti objavuje v rámci tvorby diagnózy lokálnej komunity. V rámci demografického profilu študenti zisťujú aká je na ich území miera nezamestnanosti. V rámci prepojenia jednotlivých profilov do záverečnej diagnózy 187

musia zhodnocovať ako nezamestnanosť súvisí s  infraštruktúrou územia, vzdelanostnou úrovňou a inými faktormi. V predmete Sociálna politika (v bakalárskom aj magisterskom štúdiu) je u jedného z vyučujúcich tohto predmetu výučba témy zameriavaná na problematiku prekarizácie práce ako dôsledku modernizácie sociálneho štátu, problematiku pracujúcej chudoby a nových sociálnych rizík. Problematiky sú prezentované v kontraste s predošlými dekádami a najmä s obdobím pred začiatkom krízy sociálneho štátu. V  oboch prípadoch sa na  prednáškach kladie dôraz na hospodárske a sociálne následky a nastavenie jednotlivých systémov (spoločnosť zamestnania vs. flexibilná námezdná práca). Druhá vyučujúca v predmete Sociálna politika sa zameriava na politiku zamestnanosti a jej nástroje, na súvislosti hospodárskej politiky s politikou zamestnanosti a  ich vplyvov na  nezamestnanosť v  rôznych súvislostiach. V bakalárskom stupni štúdia ide skôr o základné vymedzenia jednotlivých tém formou prednášok a  v  magisterskom o  pochopenie širších súvislostí predmetnej problematiky v kontexte jej prepojenia na ostatné politiky štátu a vplyvu na spoločnosť a konkrétnych ľudí. V  predmete Rodové štúdie, ktorý sa prednáša v  magisterskom stupni štúdia sa problematike nezamestnanosti venuje cez štatistiky a odborné analýzy; rodový režim spoločnosti a jeho vplyv na životné voľby, rodové aspekty zamestnanosti/nezamestnanosti; rodová segregácia zamestnaní; znevýhodnenia žien na trhu práce – ženy matky, ženy nad 45 rokov, rodový audit organizácií; fenomén skleneného stropu. V  predmete Úvod do  rodových štúdií je spôsob výučby podobný ako v predmete Rodové štúdie, menej špecificky sa však zameriava na oblasť zamestnanosti, skôr sa jedná o rodový režim spoločnosti a organizácií, diskriminácia na základe rodu aj v oblasti zamestnanosti, ale aj rodová socializácia a výber povolania/zamestnania Predmet Sociálna práca v sociálne vylúčených komunitách sa problematikou zaoberá viac cez odborné štúdie a osobné príbehy; témy: dvojitá diskriminácia rómskych žien na trhu práce, opatrenia na podporu zamestnanosti, regionálne programy – priority Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v oblasti zamestnanosti. V predmete Ľudia bez domova a sociálna práca sa problematike nezamestnanosti u ľudí bez domova a ich ťažkého zaradenia na trh práce venujú 188

v  kontexte hľadania možností riešenia nezamestnanosti ľudí bez domova najmä z dôvodu absencie dokladov a zlej skúsenosti pri ich vyplácaní v rámci brigád. V  rámci predmetu Dobrovoľníctvo v sociálnej práci sa s  témou nezamestnanosti pracuje v súvislosti s vysvetľovaním fenoménu dobrovoľníctva ako dočasnej alternatívy a podpory k zamestnaniu sa, resp. využitím obdobia nezamestnanosti pre výkon dobrovoľníckej práce. Problematike nezamestnanosti sa vo svojich predmetoch Filozofické východiská sociálnej práce, Metodológia vedy a logika, Humánna ekológia  (bakalársky stupeň) a Teória sociálnych konfliktov, Environmentálna politika, Metodológia vedy – v časti sociálne predvídanie, poznanie a prognózovanie (magisterský stupeň), vyučujúci nevenuje v  priamych súvislostiach – avšak sprostredkovane. Predmet Filozofické východiská sociálnej práce uvedenú problematiku identifikuje v súvislosti s negatívnymi dôsledkami nezamestnanosti na integritu osobnosti, na hrozbu straty identity, možnosti vstúpiť do sveta sociopatológie a exklúzie. V  predmete Metodológia vedy a  logika je fenomén nezamestnanosti identifikovaný v kontexte s problematikou sociálnych prognóz, ktoré súvisia s intelektuálnym potenciálom teoretikov sociálnych vied, politikov a so schopnosťou spoločnosti osvojovať si vedecké priority „vidieť ďalej a lepšie“. V predmetoch Humánna ekológia a Environmentálna politika je predmetná problematika identifikovaná vo vzťahu k životnému prostrediu, k limitom ekonomickým a ekologickým vo vzťahu k pracovnému prostrediu; k environmentálnej politike zameranej na ochranu zdravého života v regiónoch (a spoločnosti); nezamestnanosť je aj produktom environmentálnymi kritériami limitovaného pracovného prostredia (ťažba zdrojov energie, ekologicky sporná atď.); V  predmete Teórie sociálnych konfliktov je fenomén nezamestnanosti identifikovaný prostredníctvom sociálnych nerovností, protirečeniami medzi chudobou a bohatstvom a diskrimináciou v deľbe práce, rámcovanej jej intelektualizáciou (technizáciou, digitalizáciou, predtým robotizáciou či auto­matizáciou); znalostné ekonomiky produkujú aj nezamestnaných (paradoxne); Fenomén nezamestnanosti je identifikovaný aj sociálno-politickými stratégiami, mierou solidarity a funkčným, resp. nefunkčným chápaním 189

„voľného trhu“, v ktorom fenomén „plánovania“, štátneho intervencializmu je potrebný – v primeranej a racionálne zdôvodnenej miere. V nosných predmetoch sa tejto téme venuje intenzívne, keď cieľom predmetu Služby zamestnanosti je objasniť poslucháčom sociálnej práce problematiku politiky zamestnanosti a trhu práce v podmienkach SR – jej ciele, funkcie, nástroje a vplyv hospodárskej politiky na zamestnanosť. Objasniť poslucháčom príčiny vzniku nezamestnanosti, priblížiť históriu nezamestnanosti a  oboznámiť poslucháčov s   teóriami nezamestnanosti z  pohľadu hlavných teoretických škôl. Ďalším cieľom je poukázať na príčiny a dôsledky nezamestnanosti, hľadanie možností riešenia nezamestnanosti v podmienkach SR a  EÚ a  predstaviť všetky možnosti služieb zamestnanosti nielen z pohľadu zamestnaných, nezamestnaných, ale i z pohľadu zamestnávateľov. Cieľom je aj priniesť základné informácie o rizikových skupinách na trhu práce, vymedziť miesto a úlohy sociálneho pracovníka v službách zamestnanosti. V  nadväzujúcom predmete Sociálna práca s nezamestnanými je cieľom priblíženie optimálnych foriem, prístupov, metód a techník v sociálnej práci s  nezamestnanými a  naučiť poslucháčov motivovať nezamestnaných klientov k  zvýšeniu si vzdelania, k  hľadaniu si práce, k  zlepšeniu komunikácie klientov s potenciálnym zamestnávateľom. Objasniť poslucháčom sociálne dôsledky nezamestnanosti a oboznámiť poslucháčov s rizikovými skupinami nezamestnaných klientov. Naučiť pracovať poslucháčov so sociálnou sieťou klienta a využívať potenciálne zdroje klienta pre uplatnenie na trhu práce. Poukázať na význam rekvalifikácií pre nezamestnaného klienta a  priblíženie projektov a  programov pre rodiny s  nezamestnaným členom a sprostredkovať princípy práce s rodinou s nezamestnaným členom a predstaviť nielen možnosti intervencie, ale aj prevencie. V rámci cvičení prebieha nácvik pohovoru do  zamestnania, príprava životopisu, motivačného listu, žiadosti do  zamestnania, práca s  inzerátmi a  terén – návšteva Úradu práce sociálnych vecí a rodiny. Cieľom cvičení je zážitkovo pochopiť postavenie nezamestnaného človeka na trhu práce v kontexte úloh sociálneho pracovníka. Na základe spracovania odpovedí vyučujúcich predmetov, v ktorých sa cielene alebo okrajovo objavuje problematika nezamestnanosti možno konštatovať, že téma a spôsob práce s ňou je pre študentov bakalárskeho stupňa viac ako dostatočný. Každý vyučujúci v rámci uvedených predmetov venuje 190

problematike od 1 do 2 vyučovacích hodín, resp. tému používajú prierezovo počas vyučovania v semestri. Téma nezamestnanosti silno rezonuje ako dôležitý prvok vysokoškolskej prípravy sociálnych pracovníkov najmä z dôvodu, že sa jedná o vážny sociálny fenomén, o veľkú skupinu ľudí s veľkými dôsledkami nielen na  život jednotlivca. Tému reflektujú všetky formy a metódy sociálnej práce. Nezamestnanosť sa dotýka takmer všetkých cieľových skupín a preto je považovaná za významnú. V odpovediach sa objavujú aj historické súvislosti, ktoré je dôležité pre študentov poznať, aby chápali jej vývoj, priebeh, príčiny a dôsledky, príp. doterajšie možnosti jej riešenia a pod. V odpovediach vyučujúcich sa na otázku minimálnych vedomostí, príp. spôsobilostí absolventa objavovali často informácie, ktoré súviseli s predmetom, resp. s oblasťou záujmu vyučujúceho, ale objavovali sa aj špecifické odpovede, ktoré môžu byť inšpirujúce a prínosné pre vzdelávateľov v sociálnej práci. Za zaujímavé zistenia možno považovať uvádzané výpovede: „Absolvent sociálnej práce by mal byť oboznámený so všeobecnými aspektmi procesu nezamestnanosti – mal by byť informovaný o vývoji úrovne a štruktúry nezamestnanosti, mal by poznať faktory ovplyvňujúce nezamestnanosť ako aj dopady nezamestnanosti na rôzne oblasti spoločnosti. Mal by mať všetky potrebné znalosti na prácu s nezamestnanými alebo osobami ohrozenými nezamestnanosťou, nakoľko ide o  závažný spoločenský problém, ku ktorého riešeniu by mala prispievať aj sociálna práca.“ Podobne bola uvedená aj ďalšia odpoveď: „absolvent by mal rozumieť základným pojmom a súvislostiam vo vzťahu k fungovaniu trhu práce, tzn. fungovanie ekonomických mechanizmov, sociálno-politický kontext, mal by rozumieť tomu čo nezamestnanosť je a ako vzniká, aké typy nezamestnanosti existujú, ... Taktiež by mal poznať a  chápať v  celej šírke dôsledky nezamestnanosti tak na  mikro, mezo ako aj makro úrovni. Veľmi dôležité je poznať domácu teda slovenskú situáciu, vývoj a štruktúru nezamestnanosti, rozumieť regionálnym disparitám, mať aspoň základný prehľad o zákone o službách zamestnanosti a samozrejme, mal by mať osvojené aj špecifické požiadavky na prácu s nezamestnanými klientmi.“ Ďalej sa vo výpovediach objavovali okrem vyššie uvedeného odpovede typu, že „absolvent sociálnej práce by mal poznať vplyv nezamestnanosti na  človeka, psychické, sociálne a  ekonomické dôsledky nezamestnanosti, 191

možnosti práce s nezamestnanými, inštitucionálnu sieť, štatistiky o vývoji nezamestnanosti, príčiny nezamestnanosti a politiku zamestnanosti.“ Absolvent „by mal poznať príslušnú platnú legislatívu, mal by disponovať zručnosťami pri práci s  nezamestnaným klientom za  účelom jeho aktivizácie a samozamestnania.“ V nadväznosti na uvádzané možno uviesť ďalšiu podobnú odpoveď, že „absolvent by mal poznať špecifiká tejto cieľovej skupiny: prežívanie, postoje, hodnoty nezamestnaných. Ich potenciál a možnosti. Nástroje, ktorými by sa dokázal mobilizovať pracovný potenciál. Mal by sa vedieť orientovať v legislatívnych normách a využití spoločenských zdrojov.“ Často sa objavovali odpovede podobného charakteru, keď viacerí vyučujúci konštatovali, že „by mal absolvent ovládať teoretické vymedzenie pojmu, sociálna politika a nezamestnanosť, následky pre jedinca, rodinu, spoločnosť, riešenia nezamestnanosti (skúsenosti zo zahraničia), formy a  metódy práce s nezamestnanými, špecifiká práce so znevýhodnenými skupinami nezamestnaných, legislatívu a prevenciu.“ Objavili sa aj odpovede v  súvislosti so získaním praktických zručností študenta, keď vyučujúca uviedla, že „absolvent by mal ovládať filozofické a teoretické východiská a sociálnu politiku v kontexte tejto témy, reálny súčasný stav v SR i vo svete a prevenciu nezamestnanosti. Praktické zručnosti práce s nezamestnaným klientom – prostredníctvom nácviku cez sociálno-psychologický tréning (výcvik v sociálnych zručnostiach).“ „Absolvent by mal ovládať mechanizmus trhu práce, politiky zamestnanosti, činnosť orgánov štátnej správy a samosprávy, možnosti podpory a opatrenia, špecifiká sociálnej práce pri práci s ohrozenými skupinami.“ „Absolvent by mal mať minimálne ovládať základné pojmy (charakteristika, druhy...) a mať zručnosti práce s touto cieľovou skupinou (intervencia, poradenstvo, vzdelávanie...).“ Vyučujúci jedného z  nosných predmetov (mimo dvoch špecializovaných) k oblasti uviedol, že „absolvent by mal mať znalosti a ovládať: • základy fungovania voľného trhu v kapitalizme, previazania zamestnanosti a hospodárskych cyklov, dopady a fungovanie keynesiánskych a  monetaristických intervencií, záujmy, ciele a  možnosti jednotlivých účastníkov na trhu práce, • typy nezamestnanosti a možnosti práce s nimi, 192

• dopady globalizácie na zamestnanosť, outsourcing, historický vývoj zamestnanosti v kontexte industrializácie a prechodu do spoločnosti služieb, • spoločnosť zamestnania, vzdelanostná spoločnosť a nové sociálne riziká, • flexibilizácia práce, aktivačné práce a ich hospodárske a sociálne dopady, • význam štátnych intervencií a kolektívneho vyjednávania a ich dopady, • faktory moci ovplyvňujúce možnosti jednotlivých skupín obyvateľstva na trhu práce, • prehľad aktuálnych možností v domácej krajine a v zahraničí, pre získanie zamestnania alebo podpory v prípade absencie možnosti získať plnohodnotné zamestnanie, • schopnosť ponúknuť alternatívy pre obyvateľov spadajúcich do kategórie ťažko zamestnateľných – preddôchodkový vek, po  výkone trestu, s postihnutím, menšiny atď., • schopnosť pochopiť, analyzovať, reflektovať a  kriticky zhodnotiť aktuálne a  pripravované opatrenia na  trhu práce a  ich možné dopady na klientov. Druhá vyučujúca v nosnom predmete uviedla, že je dôležité aby „absolvent mal znalosti a ovládal: • trh práce a jeho špecifiká, nerovnováhu na trhu práce, druhy a dôsledky nezamestnanosti, • identifikovať úlohu sociálneho pracovníka v  oblasti sociálnej práce s nezamestnanými, • formy, prístupy, metódy a techniky sociálnej práce s nezamestnanými, • prevencie a intervencie v nezamestnanosti, • možnosti sociálnej práce s nezamestnanými a využívanie zdrojov pre uplatnenie na trhu práce, • špecifiká práce s rizikovými skupinami na trhu práce a sociálnej práce s rodinami s nezamestnaným členom, • sám ovládal prípravu na pohovor do zamestnania a dokázal naň pripraviť klienta, • ovládal nácvik zručností pre prácu s nezamestnanými, • mal vedomosti o politike zamestnanosti a trhu práce a jej fungovaní.“ 193

Ďalší oslovení pedagógovia (ktorí s témou vo svojich predmetoch nepracujú, vyjadrili však svoj názor) považujú za minimálne vedomosti a zručnosti absolventa z oblasti nezamestnanosti nasledovné: • nezamestnanosť z makrosociálneho pohľadu – čo všetko ju ovplyvňuje – nutná previazanosť na (makro) sociológiu, sociálnu politiku, filozofiu (práce), • nezamestnanosť z mikrosociálneho pohľadu iných vedných disciplín – psychológia + doktríny RKC (čo je práca – Boží zámer), • nezamestnanosť a  riešenie nezamestnanosti – aplikovaná (mikro) sociál­na práca – v  konkrétnych oblastiach – dobrovoľníctvo (jedna z možností), práca na zlepšení sociálnych zručností (komunikácia, vyjednávanie, životopis, image), zvyšovanie sebavedomia, • nezamestnanosť – dávková oblasť – dopady tejto pomoci..., • riešenie nezamestnanosti z pohľadu makrosociálnych projektov, zásahov..., • preventívne opatrenia firemnej sociálnej práce pred zvyšovaním dobrovoľnej nezamestnanosti  a pod. Ďalší z vyučujúcich uviedol, že absolvent sociálnej práce by mal mať: • znalosti na úrovni makrosociálnej – faktory vzniku a riešenia problematiky z hľadiska ekonomického, sociálneho, politického, • znalosti na úrovni mikrosociálnej – príprava na zamestnanie, získavanie zamestnania, udržanie zamestnania, strata a zmena zamestnania, faktory dopadu nezamestnanosti (z hľadiska psychického, sociálneho, behaviorálneho a  spirituálneho /napríklad existenciálna frustrácia/), fázy vývoja nezamestnanosti, možnosti sociálnej práce mobilizovať potenciál jedinca v dyáde, v skupine, v rodine, práca v komunite. V odpovediach vyučujúcich sa objavovali také oblasti minimálnych vedomostí a zručností pre prácu v oblasti služieb zamestnanosti a konkrétnej práce s cieľovou skupinou nezamestnaných, ktoré sa aj reálne teoreticky vyučujú a v niektorých predmetoch v rámci seminárov a cvičení interaktívne spracovávajú, príp. tréningovo vyučujú. Za základné kompetencie, ktoré by mal študent pre túto oblasť mať, možno aj na základe odpovedí považovať: • kompetencie na realizáciu platnej legislatívy na základe jej dôkladnej znalosti, 194

• kompetencie pre tvorbu legislatívy a tvorbu plánov, programov a projektov  pre predmetnú problematiku, • kompetencie pre prácu s nezamestnanými, ich rodinami, zamestnávateľmi v rôznych formách sociálnej práce za využitia rôznych metód a techník sociálnej práce, • kompetencie na  tréning/výcvik sociálnych zručností (využiteľných napr. pri práci s nezamestnanými) pre zvýšenie uplatniteľnosti na trhu práce, • kompetencie na tvorbu a realizáciu preventívnych opatrení a pod. Ďalšia výskumná otázka smerovala k zisteniu názorov, či je tejto téme v rámci študijného programu venovaná dostatočná pozornosť? Mnohí pedagógovia uvádzali, že je podľa ich názoru téme venovaný dostatočný priestor a usudzovali tak na základe odpovedí študentov na štátnych záverečných skúškach („napr. z otázok na štátnych skúškach, ktoré sú formulované z právneho aspektu a aj z pohľadu sociálnej práce). Venovanie dostatočnej pozornosti sa objavovalo najmä v súvislosti s bakalárskym stupňom štúdia. Voči magisterskému boli vyučujúci skeptickejší (napr. „Vzhľadom na šírku záberu sociálnej práce je asi celkom sľubná cesta sľubovanej špecializácie v  rámci magisterského študijného programu, kde bude zameranie na sociálnu politiku. Taktiež sa mi zdá, že nový bakalársky program je pripravovaný systematickejšie aj na túto cieľovú skupinu, ale opäť je to len môj pocit.“). Väčšina odpovedajúcich uviedla, že dostatočnosť venovania sa téme prezentuje aj samotný študijný program a  že podľa diskusií so študentmi na svojich prednáškach usudzujú, že sú aj dostatočne naplnené (nosné predmety k téme) kvalitným obsahom. Zaujímavý pohľad priniesla aj vyučujúca, ktorá posudzuje a spája dostatočnosť pozornosti téme s osobnosťou učiteľa („áno, ak to viem odhadnúť, podľa osoby učiteľa a učiteľky, ktorí súvisiace kurzy vyučujú“). Dostatočnosť bola posúdená aj takto: „Okrem toho je táto téma veľmi často vyberaná študentmi ako oblasť či už teoretického spracovania alebo výskumu ich záverečných prác.“ Objavili sa však aj kritickejšie pohľady vyučujúcich na dostatočnosť pozornosti k  téme nezamestnanosti. Ako príklad môžeme uviesť nasledujúce vyjadrenie: „keďže ide o najväčšiu sociálnu skupinu na Slovensku, určite jej nie je venovaná patričná pozornosť. Mal by sa venovať počas štúdia väčší 195

priestor pre prácu s nezamestnanými a to z oblasti: prevencie nezamestnanosti a krízovej intervencie. Mali by sme učiť študentov, aby boli schopní tvoriť samostatné a  efektívne programy pre prácu s  malými špecifickými skupinami nezamestnaných, ako aj práci s jednotlivcom. Mali by sme študentov naučiť evaluovať svoj vlastný program tak, aby neprodukovali nové neefektívne programy. Zaujímavé je aj ďalšie konštatovanie, keď vyučujúca nevedela dôveryhodne posúdiť situáciu ale predpokladá, že „ak je nedostatočná pozornosť, tak najmä z dôvodu znižovania kontaktných hodín predmetov, čo prináša nedostatok času venovať sa všetkým cieľovým skupinám sociálnej práce. A zameranie viac na konkrétne intervencie s nezamestnaným klientom s prepojením na dostatočné teoretické vedomosti o tomto jave.“ Podľa vyučujúceho jedného z nosných predmetov (mimo dvoch špecializovaných) k oblasti sa zdá, že „problematike nie je počas štúdia venovaná dostatočná pozornosť a je potrebné podľa neho: • klásť dôraz na  hľadanie schodných alternatívnych riešení živobytia pre skupiny, ktorým trh práce už neponúka zamestnanie, ktoré by bolo schopné pokryť ich životné potreby, namiesto kladenia dôrazu na opätovné smerovanie klienta do aktivačných prác a neplnohodnotných pracovných pomerov, • dôslednejšie pripravovať študentov na pochopenie aktuálnych fenoménov a procesov na trhu práce, aby vedeli reflektovať a reagovať na aktuálne a budúce zmeny a aby svojou nevedomosťou neohrozovali klientov.“ Ďalší oslovení pedagógovia považujú za minimálne vedomosti a zručnosti absolventa z oblasti nezamestnanosti nasledovné : „Teoreticky áno, chýba však aplikačný rozmer sociálnej práce + prax (v oblasti)“ „Neviem to posúdiť, vzhľadom na odpovede na štátnych skúškach by som uvažoval viac sa zamerať na politiku zamestnanosti.“ „Ako nedostatok vnímam, že je potrebné zamerať sa viac aj na vplyv nezamestnanosti na zdravie nezamestnaného a najmä na zdravie a ochranu zdravia dlhodobo nezamestnaného človeka.“

196

Názory na venovanie dostatočnej pozornosti tejto téme v rámci študijného programu sa rôznia. Mnohí považujú za tému dostatočne obsiahnutú, mnohí však vidia nevyužitý priestor pre danú tému. Tento fakt môže byť spôsobený aj nedostatočnou vzájomnou informovanosť pedagógov o obsahu jednotlivých vyučovaných predmetoch. Získané informácie sú však hodnotné a dôležité pre zamyslenie sa a zdôraznenie takých oblastí prípravy sociálnych pracovníkov pre prácu s nezamestnanými, ktoré vyučujúci vnímajú ako kľúčové.

6.4 Katedra sociální práce Fakulty sociálně ekonomické Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (Česká republika) Výuka je realizována pouze v bakalářském stupni, v prezenční a kombinované formě. Profil absolventa Absolvent získá znalosti a dovednosti potřebné pro práci sociálních pracovníků ve státní správě, samosprávě, neziskových organizacích, sociálních a  výchovných zařízeních. Orientuje se v  příslušných právních předpisech a má potřebné znalosti a dovednosti z teorií a metod sociální práce, psychologie, sociologie a pedagogiky, které mu umožňují pracovat s klienty a ovlivňovat sociální situaci jednotlivců, skupin a komunit. Velký důraz je kladen na praxi v různých typech organizací poskytujících služby sociální práce. Možné profesní orientace – požadavky na znalosti a dovednosti Sociální pracovníci se s tématem nezaměstnanosti setkávají velmi často, z  provedeného šetření vyplynulo, že v  rámci sociální práce se jedná spíše o řešení nepříznivé sociální situace klientů, přičemž nezaměstnanost samotná je buď příčinou, nebo následkem této nepříznivé situace. Primárním nástrojem práce s  cílovou skupinou nezaměstnaných nebo osob nezaměstnaností ohrožených je tedy poradenství, popř. různé formy asistence, směřující k  prevenci nezaměstnanosti, posilování postavení 197

na trhu práce, zkompetentňování či zmocňování klientů – sebepoznání, sebeprezentace, soft skills; stejně tak jako k řešení dopadů nezaměstnanosti na klienta samotného i jeho okolí – oblast ekonomická, sociální a pod. Charakteristickým rysem je určitá roztříštěnost mezi řadu organizací a institucí, které mají odlišné cíle i nástroje. Z toho vyplývá, že je obtížné definovat obecně platné požadavky na znalosti a  dovednosti, kterými by sociální pracovník v  souvislosti s  tématem nezaměstnanosti měl disponovat. Nabízí se rovněž otázka, nakolik je možné, v  rámci kvalifikačního vzdělávání, připravit budoucí sociální pracovníky pro práci s konkrétní cílovou skupinou. Pro potřeby tohoto textu budeme vycházet z předpokladu, že nesporným cílem učení je poskytnout určitý základ, který bude aplikovatelný univerzálně, bez ohledu na konkrétní cílovou skupinu či typ organizace, ve které bude absolvent později působit. Zároveň je ale žádoucí nabízet již v průběhu studia možnost zaměřit se důkladněji na vybranou oblast sociální práce, ať už skrze zaměření odborné praxe či povinně volitelných nebo výběrových kurzů. Tomuto pohledu konvenuje podoba studijního oboru realizovaného na KSP FSE UJEP v Ústí nad Labem. Co by tedy měli absolventi oboru sociální práce v průběhu studia, v souladu s profilem absolventa a možnostmi působení v terénu sociální práce, ve vztahu k tématu nezaměstnanosti a možnostem práce s nezaměstnanými získat?: • porozumět fenoménu nezaměstnanosti z pohledu sociologie, sociální politiky, psychologie, psychopatologie, práva, sociální práce atd., • poznat specifika různých forem nezaměstnanosti ve vztahu k možnostem a limitům práce s příslušnou cílovou skupinou, • umět posuzovat životní situaci klienta, • znát síť služeb a  možnosti řešení obtížné životní situace klienta, mezi jejíž charakteristiky patří ztráta zaměstnání, rizikové postavení na trhu práce, neschopnost si práci udržet a pod., • získat praktické dovednosti pro vedení rozhovoru, plánování s jednotlivcem i skupinami, • umět zvládat obtížné situace při práci s klientem, být schopen reflexe a sebereflexe, pracovat na svém odborném rozvoji i osobní pohodě. 198

6.4.1 Typ a rozsah předmětů, ve kterých se vyučuje problematika nezaměstnanosti Na základě analýzy sylabů jednotlivých předmětů a šetření mezi vyučujícími katedry bylo zjištěno, že s tématem nezaměstnanosti se pracuje celkem v šestnácti předmětech, ve všech případech se jedná o předměty povinné. Podrobný přehled ukazuje tabulka 15. Bylo zjištěno, že v  prvním ročníku je tématu věnováno 20 hodin celkem v předmětech Základy ekonomie, Právo, Teorie sociální práce, Zdraví a nemoc, Speciální pedagogika, Andragogika a Personální management. Ve všech předmětech se jedná o dílčí téma, které je probíráno v rámci širších souvislostí nezaměstnanosti jako sociálního jevu či problému a možností (v rovině možných východisek a přístupů) práce s ní. Ve druhém ročníku je tématu nezaměstnanosti věnována stěžejní pozornost v  předmětu Trh práce a  nezaměstnanost (celkem 26 hodin), což také způsobuje, že v tomto ročníku byl zjištěn nejvyšší počet hodin výuky zaměřené na toto téma, celkem 42 hodin. Dalšími předměty v tomto ročníku, které odpovídají výběrovému kritériu, jsou Výcvik sociálních dovedností, Psychopatologie, Metody individuální sociální práce a práce s rodinou. Ve  třetím ročníku byl zjištěn nejnižší počet hodin výuky zaměřené na téma nezaměstnanosti, jedná se o 10 hodin, a to v předmětech Sociální politika, Metody skupinové sociální práce, Problematika menšin a Supervize odborné praxe. V rámci studia je tématu nezaměstnanosti věnováno celkem 72 hodin, což představuje 12,3% rozsahu výuky v předmětech, které s tímto tématem jakýmkoli způsobem pracují. Studijní program je koncipován odlišně – skládá se z povinných a volitelných kurzů, v rámci bakalářského stupně studia není možná volba dílčí specializace, která by umožnila studentovi profilovat se prostřednictvím tzv. povinně volitelných kurzů. Studenti KSP FSE UJEP v Ústí nad Labem procházejí všemi uvedenými kurzy, protože se jedná o  kurzy povinné, na rozdíl od KSP PdF UK v Bratislavě, kdy část analyzovaných kurzů spadá do  kategorie povinně volitelných, což znamená, že je neabsolvují všichni studenti. 199

200 52 52

Povinný Povinný Povinný Povinný Povinný Povinný Povinný Povinný Povinný Povinný Povinný Povinný Povinný

Speciální pedagogika

Zdraví a nemoc Metody individuální sociální práce Metody skupinové sociální práce

Problematika menšin

Personální management

Výcvik sociálních dovedností

Andragogika

Teorie sociální práce

Práce s rodinou

Supervize odborné praxe

Základy ekonomie

Právo

Zdroj: vlastní šetření autorů

Celkem

26

Povinný

Psychopatologie

587

52

26

28

39

39

26

52

26

26

26

52

26

Povinný

Trh práce a nezaměstnanost

39

Celková hodinová dotace

Povinný

Typ předmětu

Sociální politika

Předmět

1. ročník

1. ročník

2. a 3. ročník

2. ročník

1. ročník

1. ročník

2. ročník

1. ročník

3. ročník

3. ročník

2. ročník

1. ročník

1. ročník

2. ročník

2. ročník

3. ročník

Ročník studia

72

2 hodiny

1 hodiny

2 hodiny

2 hodiny

4 hodiny

6 hodin

8 hodin

4 hodiny

Okrajově

4 hodiny

4 hodiny

1 hodina

2 hodiny

2 hodiny

26 hodin

4 hodiny

Počet vyučovacích hodin

Tabulka 15: Nezaměstnanost ve výuce na Katedre sociální práce Fakulty sociálně ekonomické Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem

Celkem

Přednáška

Přednáška

Cvičení

Přednáška, cvičení

Přednáška, cvičení

Přednáška

Cvičení

Přednáška

Přednáška

Přednáška, cvičení

Přednáška, cvičení

Přednáška

Přednáška

Přednáška, cvičení

Přednáška

Přednáška, cvičení

Forma výuky problematiky

6.4.2 Jakým způsobem se s tématem nezaměstnanosti pracuje? V předmětu Sociální politika je téma nezaměstnanosti jedním z páteřních témat, není samostatným okruhem sylabu, ale pracuje se s ním v sou­ vislosti s  cíli sociální politiky, fenoménem chudoby a  sociální nerovnosti, aktivní politikou zaměstnanosti, systémy sociálního zabezpečení, subjekty a objekty sociální politiky. Jedním ze stěžejních předmětů, zaměřených na problematiku nezaměstnanosti je Trh práce a nezaměstnanost. Celý kurz je věnován propojeným tématům trh práce a nezaměstnanost, základní premisou je, že nezaměstnanost je organickou součástí trhu práce. Zaměřuje se na strukturu a dynamiku trhu práce, jeho utváření a fungování. Probírány jsou příčiny nezaměstnanosti, její typy, dopad na jednotlivce i společnost. Pozornost je věnována i nástrojům prevence nezaměstnanosti i řešení jejích dopadů, možnostem práce s nezaměstnanými v kontextu současné společnosti. Psychopatologie pracuje s tématem nezaměstnanosti v souvislosti s pracovními a  ekonomickými problémy se zaměřením na  reakce jednotlivce na ztrátu zaměstnání a nezaměstnanost, změny psychiky, vliv nezaměstnanosti na zdravotní stav, sociální význam nezaměstnanosti a možnosti pomoci nezaměstnaným. V  předmětu Speciální pedagogika je pozornost soustředěna na  skupinu osob s postižením a její možnosti na trhu práce. Skupina je popisována jako skupina osob silně ohrožená nezaměstnaností, skupina se specifickými potřebami i v této oblasti života. Vedle rozboru rizikových faktorů je stěžejní pozornost věnována možnostem zlepšení postavení na trhu práce, chráněném i otevřeném, nástrojům podporujícím zaměstnávání osob s postižením zejména v systému sociálních služeb, ale i ve školství. Možné dopady nezaměstnanosti na  zdraví jedince, preventivní a  nápravná opatření eliminující negativní následky ztráty zaměstnání a systémy podpory pro osoby nezaměstnaností ohrožené či postižené patří mezi okruhy předmětu Zdraví a nemoc, které jsou věnovány tématu nezaměstnanosti. Metody individuální sociální práce se v  teoretické i  aplikační rovině zaměřují na  možnosti práce s  nezaměstnanými v  oblasti případové práce. Jsou představovány metody a  techniky, studenti se učí vést rozhovor 201

s klientem po ztrátě zaměstnání, dojednávat zakázku, pracovat v kontextu různých teoretických přístupů, zvládat kritické momenty při práci s klientem. Metody skupinové sociální práce potom věnují důkladnou pozornost cílové skupině osob ohrožených nezaměstnaností a nezaměstnaných – specifika, možnosti, limity. Jsou probírány formy skupinové práce s cílovou skupinou – job kluby, vzdělávací, podpůrné a rozvojové aktivity. V předmětu Problematika menšin je téma spíše okrajové, v souvislosti s tématem nezaměstnanosti kurz pracuje zejména s vývojem konceptu nezaměstnanosti, dopady změny odborných diskurzů, rozdíly mezi pojetím zaměřeným na integraci a pojetím zaměřeným na sociální exkluzi. V  rámci předmětu Personální management je pozornost věnována problematice plánování, získávání a výběru pracovníků, nástrojům výběru, možným odlišnostem a  specifickým nárokům v  práci s  uchazeči o  místo, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, adaptačním a rozvojovým programům v rámci organizace. Výcvik sociálních dovedností se zaměřuje v první fázi na poznání vlastních zdrojů studenta – vnímání vlastních kompetencí, schopnost seberealizace a introspekce vzhledem ke společenské situaci, odhad šancí na trhu práce vzhledem k osobnímu přístupu. V druhé fázi potom učí studenty užívat nástroje umožňující sebepoznání a seberozvoj u druhých, studenti jsou připravování na  použití těchto technik při práci s  jednotlivci i  skupinami v kontextu sociální práce. Mezi témata předmětu Andragogika patří edukace nezaměstnaných nebo osob nezaměstnaností ohrožených, práci s nezaměstnanými dospělými v kontextu pojetí andragogiky jako péče a pomoci. V předmětu Teorie sociální práce se s tématem nezaměstnanosti pracuje v okruzích věnovaných definování cílů a nástrojů sociální práce, životní situaci a jejímu posuzování, sociálním problémům. Při probírání jednotlivých teoretických směrů a přístupů je součástí hledání možného uplatnění přístupu při práci s konkrétními cílovými skupinami, přičemž osoby ohrožené nezaměstnaností a nezaměstnaní jsou jednou ze skupin, která slouží k demonstraci specifik jednotlivých přístupů. Součástí kurzu Práce s  rodinou je práce s  konkrétními kazuistikami rodin, skrze které jsou prezentovány nástroje využívané v  sociální práci 202

s rodinou. Nezaměstnanost jako příčina či důsledek nepříznivé životní situace rodiny je v  kazuistikách (které studenti přinášejí z  praxe) přítomna velmi často, studenti plánují postup a modelují strategie práce s rodinou nesoucí tento problém. Supervize odborné praxe – v  tomto kurzu přinášejí studenti témata z vlastních odborných praxí, se kterými se individuální či skupinově pracuje s cílem podporovat jejich odborný rozvoj v souladu se zásadami profese. Značná část témat se týká setkání s konkrétními klienty, často se jedná o mnohoproblémové jednotlivce, rodiny či skupiny. Zejména dlouhodobá nezaměstnanost patří mezi parametry životní situace těchto klientů, studenti často obtížně zpracovávají životní scénáře (i  vícegenerační) klientů, ve kterých potřeba být zaměstnán zdánlivě nebo skutečně absentuje. S tématem nezaměstnanosti se v supervizi pracuje s cílem lépe porozumět světu klientů, přijmout, nehodnotit, motivovat, být profesionální… S  tématem nezaměstnanosti se pracuje jak v  přednáškách, tak cvičeních i seminářích. Podoba práce je různorodá – od okrajového začlenění do  souvislostí jiných témat, přes důkladnější teoretické propracování až k specializovanému kurzu, který se tématem zabývá výhradně. Rovněž v mnohých prakticky, výcvikově či podpůrně orientovaných předmětech se téma objevuje – od specifických nástrojů práce s cílovou skupinou a nácviku jejich užití v praxi, přes hledání motivačních prvků a způsobu jejich začlenění do případové práce, až k reflektování možností a rizik práce s cílovou skupinou a  způsobů posilování odborných kompetencí pomáhajícího. Vyučující jednotlivých předmětů byli dotazování, jaké by, podle jejich názoru měly být minimální znalosti a dovednosti související s tématem nezaměstnanosti a  možnostmi práce s  cílovou skupinou nezaměstnaných a nezaměstnaností ohrožených u absolventů studia. Podstatné části výpovědí uvádíme níže: Znát specifika nezaměstnaných jako cílové skupiny, faktory ovlivňující možné změny v oblasti psychické, fyzické, společenské atd… Dokázat využívat nástroje vedoucí k eliminaci rizika možné nezaměstnanosti a v případě vzniku rizikové situace umět prakticky aplikovat např. i nestandardní či méně běžné přístupy. Dokázat pracovat i s následnými jevy nezaměstnanosti (zhoršení spol. postavení, finanční situace atd.). 203

Orientovat se v druzích nezaměstnanosti, rozdílech v dopadech u jednotlivých druhů, příčinách, možných nástrojích pro řešení – jejich implementaci, omezeních… Znalosti struktury a dynamiky trhu práce, jeho utváření a fungování. Studenti by měli vědět, proč k nezaměstnanosti dochází, jaké jsou její klady (motivace) a zápory (exkluze), jak a proč vzniká, jaké jsou typy nezaměstnanosti a jak na ně lze reagovat ze strany jednotlivce, podniku a státu. Měli by vědět, jak se jí lze bránit, jak jí lze předcházet. Měli by umět oddělit dlouhodobou nezaměstnanost od jiných typů, měli by vědět, se kterým typem se mohou v sociální práci setkat. Znát příčiny společenské i individuální, dopady na individuum a společnost, nástroje a programy omezující nezaměstnanost, formy práce s nezaměstnanými, sociální zabezpečení v případě nezaměstnanosti, specifika rizikových skupin. Aby studenti/ky SP mohli pracovat v systému institucí SP v ČR, nepotřebují znalosti takřka žádné. Pokud by ale katedra měla vést studenty/ky k tomu, že by například sami/y založili NGO, které by pracovalo s tématem nezaměstnanosti jinak, než jak je tomu v současných úřadech práce, potom velmi mnoho znalostí a dovedností. Myslím si, že by výuka na katedře měla směřovat právě k nekopírování současných institučních řešení. Legislativní postavení nezaměstnaného, teoretické znalosti o dopadech nezaměstnanosti na jedince a jeho okolí, dopady pro společnost, praktické dovednosti – rozhovory a práce s nezaměstnaným. Z  výše uvedených výňatků z  odpovědí respondentů vyplývá, že jejich představy o podobě znalostí a dovedností, které by v průběhu studia měli budoucí sociální pracovníci získat, aby po vstupu do profese mohli pracovat v různých institučních kontextech, poměrně přesně korespondují s výčtem definovaným na základě profilu absolventa a reálného obrazu terénu sociální práce. Znalosti se vztahují k porozumění nezaměstnanosti z pohledu sociologického, legislativního, psychologického, sociálně politického. Tyto znalosti by měly pomoci porozumět příčinám vzniku nezaměstnanosti a možnostem práce s osobami nezaměstnanými a nezaměstnaností ohroženými v kontextu současné společnosti s cílem pomoci obnovit sociální fungování klientů sociální práce za použití relevantních přístupů, metod a technik s využitím 204

systémů sociální pomoci a  podpory. Mezi dovednosti potom patří umět pracovat s jednotlivci, skupinami i komunitami, v jejichž nepříznivé životní situaci hraje nezaměstnanost roli, s pochopením specifických potřeb těchto klientů a respektováním jejich práva volby. Respondenti hodnotili také to, zda je tématu nezaměstnanosti věnována v rámci studijního programu dostatečná pozornost. V rovině znalostí hodnotí obsah a rozsah jako dostatečný, žádoucí rozšíření by mohlo spočívat v  prakticky orientovaných předmětech zaměřených na specifické formy práce s touto cílovou skupinou práce. Užitečné by též, dle názoru respondentů, mohlo být využít zkušeností s nezaměstnaností, které mají mnozí ze studentů či lidé z jejich blízkého okolí. Reflektování těchto zkušeností by mohlo přispět k lepšímu pochopení životních situací klientů sociální práce nezaměstnaností postižených.

Závěr Komparaci je možno provést v  rozsahu bakalářského studia, protože pouze tento stupeň realizují obě katedry. Na  základe spracovania informačných listov predmetov a  syláb predmetov, ktoré sa venujú (či už špecificky alebo okrajovo) problematike nezamestnanosti možno konštatovať, že téma je v rámci bakalárskeho štúdia na  oboch vysokých školách prezentovaná dostatočne, resp. je uskutočňovaný intenzívny vhľad do problematiky z rôznych (ale relevantných) uhlov pohľadu a súvislostí. V obou případech se jedná o téměř shodný počet předmětů (KSP PdF UK v Bratislavě 17 povinných a povinně volitelných, KSP FSE UJEP v Ústí nad Labem 16 povinných), na KSP FSE UJEP v Ústí nad Labem není vyučován žádný volitelný kurz se zaměřením na problematiku nezaměstnanosti, na KSP PdF UK v Bratislavě jsou hned dva takto orientované volitelné kurzy. Ak vychádzame z analyzovaných dokumentov a z dotazníkového šetrenia, tak téma sa objavuje nielen v nosných (napr. Základy ekonómie, Sociálna politika) a špecifických/špecializovaných (napr. Trh práce a nezaměstnanost, Služby zamestnanosti, Sociálna práca s nezamestnanými), ale veľmi často aj v  iných predmetoch vždy prepojene a  v  kontexte cieľov a  obsahu 205

výučby daného predmetu. Výhodou bakalárskeho študijného programu na  KSP FSE UJEP v  Ústí nad Labem je, že medzi povinnými predmetmi sa nachádza predmet Trh práce a  nezaměstnanost s  26 hodinovou dotáciou, čo zabezpečuje (predpokladá), že všetci absolventi bakalárskeho stupňa štúdia budú mať dostatočné vedomosti o problematike, kdežto absolventi bakalárskeho štúdia na KSP PdF UK v Bratislave nie. Aj napriek tomu, že je hodinová dotácia pre problematiku vyššia (48 vyučovacích hodín), len orientačne sa dá určiť aké % absolventov sú pre svoj profesionálny rast túto „špecializáciu“ cez povinne voliteľné predmety (Služby zamestnanosti a Sociálna práca s nezamestnanými) zvolia. Za pozitívne však pre obe vzdelávacie inštitúcie možno považovať to, že sa problematike venuje v rôznych predmetoch dostatočná pozornosť, že zákonitosti funkčnosti trhu práce sa objavujú aj v  predmete Základy ekonómie a  ďalšie súvislosti nezamestnanosti prostredníctvom politiky zamestnanosti ako súčasti sociálnej politiky v rámci predmetu Sociálna politika, ktorý majú vo svojich študijných plánoch obe vysoké školy. Na oboch školách v dotazníkovom šetrení vyučujúci uvádzali oblasti práce s témou, ktorá sa v mnohých prípadoch zhoduje (potreba legislatívnych vedomostí z predmetnej oblasti, ovládanie metód a techník práce s nezamestnanými, schopnosť tvoriť preventívne programy v nezamestnanosti, znalosť príčin a dôsledkov nezamestnanosti – na jednotlivca, rodinu, spoločnosť a pod.). Ak zoberieme do úvahy jednotlivé profily absolventa (ktoré sú logicky všeobecnejšie koncipované), môžeme konštatovať, že absolventi by mali byť pre analyzovanú a  skúmanú oblasť práce dostatočne pripravení už po absolvovaní bakalárskeho štúdia. Magisterský stupeň má len jedna z analyzovaných škôl, preto ich nebudeme komparovať, môžeme však kriticky poznamenať, že problematike trhu práce a nezamestnanosti sa v magisterskom stupni štúdia nevenuje dostatočná pozornosť. Za zmienku stojí aj fakt, že sa v predmetoch a prednáškach venuje relatívne malý priestor regionálnym aspektom (špecifikám) trhu práce. Regionálne špecifiká sa objavujú v predmetoch ako Základy demografie, Sociálna práca v sociálne vylúčených komunitách. Téma regionálnych špecifík trhu práce absentuje (resp. sa neobjavovala v analyzovaných dokumentoch, ani vo výpovediach respondentov – domnievame sa však, že sa objavuje v rámci tém o politike zamestnanosti a pod., aj keď nie je explicitne pomenovaná) v špecializovaných predmetoch k problematike, preto by bolo vhodné dávať 206

na túto oblasť v kontexte vzdelávania o nezamestnanosti a trhu práce oveľa väčší dôraz. Niektorí respondenti (vyučujúci na katedrách) považujú absolventov pre túto problematiku dostatočne pripravených, objavili sa však aj kritické odpovede, ktoré nie je možné prehliadať. Optimálne by bolo, ak by aj na KSP PdF UK v Bratislave sa do povinných predmetov „dostal“ predmet Trh práce a nezamestnanosť, tak ako to je na KSP UJEP v Ústí nad Labem. Komparáciu a analýzu by si zaslúžili všetky študijné programy vzdelávateľov v sociálnej práci, čím by sme dosiahli ucelený obraz o forme, obsahu a spôsobe vysokoškolskej prípravy pomáhajúcich profesionálov pre oblasť politiky zamestnanosti a  trhu práce, čo môže byť výzvou pre ďalšie skúmania predmetnej problematiky a pre optimalizovanie vzdelávacieho procesu v oboch krajinách a na všetkých vysokých školách, ktoré pripravujú budúcich profesionálov pre uvádzanú problematiku. Za optimálne považujeme (aj na základe analýzy dokumentov a odpovedí respondentov) z dôvodu rôznosti názorov na dostatočnosť venovania sa téme, ak by sa vyučujúci jednotlivých predmetov vzájomne viac informovali o obsahoch predmetov, ktoré vyučujú. Pozitívnym faktom je, že problematike sa venujú aj v iných než specializovaných predmetoch, no dôraz na problematiku a čistotu jej obsahu by mal byť najmä v predmetoch týkajúcich sa konkrétne riešenej problematiky (Trh práce a nezmestnanosť, Služby zamestnanosti, Sociálna práca s nezamestnanými a pod.), ale aj v rámci predmetov, ktoré umožňujú študentom profilovať sa na predmetnú problematiku (Ročníková práca, Sociálny projekt, Odborná prax, Výcvik/tréning v  sociálnych zručnostiach, Záverečná práca a  pod.) Za  kľúčové oblasti vo vysokoškolskej príprave sociálnych pracovníkov pre prácu s nezamestnanými možno považovať: • prípravu študentov na tvorbu reálne využiteľných programoch a projektov v praxi, ktoré dokážu aj následne evaluovať, • praktické vzdelávanie (prostredníctvom výcvikov a odbornej praxe) na prácu s nezamestnanými, • využiť potenciál študentov a  študentiek pre  rozvoj riešenia problematiky prostredníctvom tvorby ročníkových a  záverečných prác, ich účasti na  Študentskej vedeckej a  odbornej činnosti a  ich angažovaním v  rámci dobrovoľníckej činnosti napr. uskutočňovaním 207

• • • • •

208

preventívnych programov v  nezamestnanosti, prácou s  rodinami s nezamestnaným členom/členmi a pod.), zvýšiť náročnosť na študentov pri ich príprave na semináre, cvičenia a samotné skúšky, publikovať a odporúčať literatúru z predmetnej problematiky, zavádzať diskusie a pozývať na prednášky ľudí (odborníkov) z praxe, pripravovať študentov na prácu so špecifickými skupinami nezamestnaných, dávať pri výučbe oveľa väčší dôraz na regionálne špecifiká (aspekty) trhu prácu a pripravovať študentov pre oblasť práce s nezamestnanými a trhu práce aj v regionálnom kontexte a pod.

Shrnutí

Problematika nezaměstnanosti je vzhledem ke své závažností předmětem mnoha analýz z různých úhlů pohledu. Ten, kterému je věnována tato monografie, je založen na studiu regionálních odlišností a role, kterou při řešení zejména dlouhodobé nezaměstnanosti hraje sociální práce. V úvodu byl zdůrazněn její komparativní kontext, vyjádřený detailní analýzou situace ve dvou regionech, patřících ve svých zemích z tohoto hlediska k nejvíce rizikovým – Ústeckému kraji v české republice a Gemeru na Slovensku. Na jejich příkladě jsme se pokusili ukázat, jaké jsou možnosti řešení dopadů dlouhodobé nezaměstnanosti nástroji sociální práce. Ze závěrů, které jsou na  konci jednotlivých kapitol vyplývá několik významných poznatků. Na  prvém místě je třeba konstatovat, že třebaže od  rozdělení bývalé federace uplynulo již 20 let, hlavní obrysy problémů jsou v obou zemích velice podobné. Odhlédneme-li od tradičních specifik obou regionů, jako je zejména průmyslový charakter Ústeckého kraje nebo národnostní složení Gemeru, podoba trhů práce v obou regionech se příliš neliší. Jsou příznačné nízkou vzdělanostní úrovní populace, odlivem kvalifikovanější pracovní síly do  lukrativnějších částí obou zemí, postupným útlumem odvětví, která v minulosti poskytovala vcelku dostatek pracovních příležitostí pro nízko kvalifikovanou pracovní sílu. Také nástroje, které jsou k dispozici pro řešení nynějších problémů, jsou obdobné. Je to dáno jednak tím, že i historicky, po roce 1990, byla koncipována jedna společná politika zaměstnanosti, jednak tím, že zmíněné nástroje jsou většinou obecně používány v Evropské unii a jsou tedy i z valné části finančně saturovány z evropských dotačních titulů. Zvolená optika sociální práce umožnila srovnat role institucí a organizací, které se danou problematikou v obou zemích (a zejména regionech) zabývají. Ani zde ale nebyly identifikovány významnější rozdíly, i když je zřejmé, že zejména pozice komunitního plánování je v České republice přece jen poněkud stabilnější a propracovanější. Významným přínosem publikace je bezesporu srovnání výukových programů, ve kterých se v oboru sociální práce připravují ti, kteří následně 209

stojí v „první linii“ řešení dopadů nezaměstnanosti, tj. sociální pracovníci. Zde přirozeně určité rozdíly existují. Jelikož ale v rámci Evropské unie je výuka oboru sociální práce do značné míry unifikována, jde spíše o rozdílnost důrazu na některé aspekty práce s nezaměstnanými než o zásadnější odlišnosti v pojetí výuky. Závěrem nelze nepřipomenout, že práce česko-slovenského týmu vyšla v roce 2013 už i v angličtině. Důvodem bylo, že prezentovaná komparace by mohla být zajímavá nejen pro domácí zájemce v obou zemích, ale také pro čtenáře v zemích, které s těmito regiony sousedí, tj. v Německu či Maďarsku. Již zmíněný fakt, že obor sociální práce je v Evropské unii vnímán velice podobně, byl dalším faktorem, který vedl autory k této podobě prezentace.

210

Summary

The issue of unemployment due to its seriousness is the subject of many analyses from various angles. The one that this monograph is focused on is based on the study of regional differences, and the role that social work plays in addressing particularly long-term unemployment. At the beginning we emphasized its comparative context, expressed a detailed analysis of the situation in the two regions that in their countries from this point of view are considered most at risk – Ústí na Labem in the Czech Republic and Gemer in Slovakia. On their example, we have tried to show the options of addressing the impact of long-term unemployment through social work. The conclusions at the end of each chapter highlight several important findings. First and foremost it should be noted that although 20 years have passed since the division of the former federation, the outlines of the main problems in both countries are very similar. Apart from the traditional specifics of the two regions, in particular the industrial nature of the Ústí region and the ethnic composition of Gemer, the labour markets in the two regions are not very different. They are characterized by a low level of education, the outflow of skilled labour into the lucrative parts of both countries, and the gradual decline of industries that had provided job opportunities for low-skilled labour. The tools that are at hand to address the current problems are also similar. It is both due to the fact that, even historically after 1990, one general employment policy was developed, and because these tools are commonly used in the European Union and are therefore also largely funded financially from European grants. The chosen optics of social work has allowed to compare the roles of institutions and organizations dealing with the issue in both countries (and particularly in the regions). However, even here no significant differences were identified, although it is clear that in particular the position of community planning in the Czech Republic is more stable and sophisticated. An important benefit of the publication is without doubt the comparison of educational programs, preparing for the field of social work those who 211

are subsequently in the „front line“ addressing the effects of unemployment, i.e. social workers. Here, naturally, some differences exist. However, since in the European Union the teaching of social work is largely unified, it is rather a difference of emphasis on some aspects of the work with unemployed people, rather than fundamental differences in the approach to teaching. Finally, we have to give the explanatory note of the fact that the work of the Czech-Slovak team is issued in English. It is not that because both teams insisted to their rights to issue it in their own language how a sarcastic reader could think. The reason is that the presented comparison could be interesting not only for domestic interested parties in both countries, but also for readers in countries in the regions adjacent, i.e. in Germany and Hungary. The already mentioned fact that the field of social work in the European Union is perceived very similarly, was another factor that influenced the authors to present their work in this.

212

Zoznam bibliografických odkazov

ALEXANDER, J. C., 2006. Ústřední solidarita, etnická okrajová skupina a sociální diferenciace. In MARADA, R. 2006. Etnická různost a občanská jednota. 1. vyd., Brno : Centrum pro studium demokracie a  kultury, 2006. s. 16-48. ISBN 80-7325-111-6. Analýza vzniku, aktuální situace a možností řešení problémů obyvatel Matiční ulice v  Ústí nad Labem, 1999. Záverečná zpráva projektu vypracovaného pro Nadaci Dagmar a Václava Havlových Vize 92. Praha, Ústí nad Labem : R-mosty a Socioklub. 1999. BARTÁKOVÁ, H. 2004. Příslušníci romských komunit na trhu práce v perspektivě marginalizace a sociální exkluze. In ŠIMÍKOVÁ, I. – VAŠEČKA, I. 2004. Mechanismy sociálního vyčleňování romských komunit na lokální úrovni a nástroje integrace. 1. vyd., Brno: Masarykova univerzita a nakladatelství Barrister & Principal, 2004. s 25-66. ISBN 80-7364-009-0. BROŽOVÁ, D. 2003. Spoločenské souvislosti trhu práce. 1. vyd., Praha : SLON, 2003. 140 s. ISBN 80-86429-16-4. BUCHTOVÁ, B. a  kol.. 2002. Nezaměstnanost – psychologický, ekonomický a sociální problém. 1. vyd., Praha : Grada Publishing, 2002. 240 s. ISBN 80247-9006-8. ČAVOJSKÁ, K. 2013. Dlhodobá nezamestnanosť v kontexte sociálnej marginalizácie. s. 19-27. In RUSNÁKOVÁ, M. (ed.). 2013. Aktuálne dianie, perspektívy a vývojové trendy v sociálnej, edukačnej a zdravotníckej práci s marginalizovanými skupinami v študentských prácach. Zborník z medzinárodnej konferencie. 1. vyd., Ružomberok : VERBUM – vydavateľstvo KU, 2013. 125 s. ISBN 978-80-8084-995-5. DRUCKER, D. 2003. Sociální práce akademická nebo praktická – rozpor nebo nutnost. s. 36 – 52. In Sociální práce/Sociálna práca. Roč. 3, č. 1 (2003). ISSN 1213-6204. ĎURĎOVIČOVÁ, M. 1998. Sociálno-ekonomické dôsledky nezamestnanosti. s. 7-12. In Práca a sociálna politika. Roč. 6, č. 11 (1998). ISSN 1210-5643. GABURA, J. 2012. Teória rodiny a proces práce s rodinou. 1. vyd., Bratislava : IRIS, 2012. 318 s. ISBN 978-80-89256-95-2.

213

GALLIE, D. – WHITE, M. – CHENG, Y. – TOMLINSON, M., 1998. Restructuring the Employment Relationship. 1st. ed., (Reprinted 2004). New York : Oxford University Press, 1998. 354p. ISBN 0-19-829441-7. GAZIER, B. (ed.) 1999. Employability: Concepts and Policies, 1998. In Report of the Employment Observatory Research Network of the European Commission, Berlin: Institute for Advanced Studies (I.A.S). GAZIER, B. 2001. Employability: The complexity of a notion, In WEINERT, P. BAUKENS, M. – BOLLEROT, P. - PINESCHI-GAPENNE, M. – WALWEI, U. (eds.) 2001. Employability: From Theory to Practice. New Brunswick and London : Transaction Publishers. 213p. ISBN 0-7658-0879-X. HANGONI, T. 2010. Podiel sociálnej práce na prekonaní dôsledkov nezamestnanosti. s. 77 – 81. In Sociální práce/Sociálna práca. Roč. 10, č. 1 (2010). ISSN 1213-6204. HAUŠILD, J. 2008. Kořeny chanovských problémů. In JAKOUBEK, M. – BUDILOVÁ, L. 2008. Romové a Cikáni – neznámí i známí. 1. vyd., Voznice : Leda, 2008. s. 81-93. ISBN 978-80-7335-119-9. HENDL, J. 2005. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. 1. vyd., Praha: PORTÁL, s.r.o., 2005. 407 s. ISBN 80-736-7040-2. JAHODA, M. – LAZARSFELD, F. P. – ZEISEL, H. 2013. Marienthal. Sociografie komunity nezaměstnaných. 1. vyd., Brno : Masarykova univerzita, 2013. 182 s. ISBN 978-80-210-6226-9. JAKOUBEK, M. 2004. Romové – konec (ne)jednoho mýtu. 1.vyd., Praha : Socioklub, 2004. 317 s. ISBN 80-86140-21-0. JENKINS, R. 2008. Social Identity. 3rd ed., London : Routledge, 2004. 246p. ISBN 978-0-415-44849-9. KAMENÍČEK, J. 2003. Lidský kapitál. Úvod do ekonomie chování. 1. vyd., Praha : Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum, 2003. 248 s. ISBN 80246-0449-3. KATRŇÁK, T. 2004. Odsouzeni k  manuální práci. Vzdělanostní reprodukce v dělnické rodině. 1. vyd., Praha : Sociologické nakladatelství, 2004. 190 s. ISBN 80-86429-29-6. KEYNES, J. M. 1963. Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. 1. vyd., Praha : ČSAV 1963. 386 s. KELLER, J. 2011. Nová sociální rizika, 1. vyd., Praha : SLON, 2011.197 s. ISBN 978-80-7419-059-9. KEČKÉŠOVÁ, M. 2012. Etika, sociálna spravodlivosť a solidarita v sociálnom zabezpečení. s. 157-175. In Priority sociálneho zabezpečenia. 1. vyd., Bratislava : Slovak Academic Press, 2012. 211 s. ISBN 978-80-8095-083-5. 214

KLÍČOVÁ, K. 2006. Sčítání lidu: Romští Češi nebo čeští Romové. In Marada, R. 2006. Etnická různost a občanská jednota. 1. vyd., Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2006. s. 221-255. ISBN 80-7325-111-6. KOZOŇ A. 1997. Psychosociálne dôsledky dlhodobej nezamestnanosti. In: Práca a sociálna politika, č. 9. Roč. 5. 1997, s. 16-18, ISSN 1210-5643. KOZOŇ, A. 1999. Príbehy ľudí s neurózou. Kazuistiky z hlbinnej psychoterapie nezamestnaných. 1. vyd., Trnava : Personal Consultant, 1999. 132 s. ISBN 80-968127-1-8. KŘEČEK, S. 2002. Romové a aktuální otázky bytového práva. In BARŠOVÁ, A. 2002. Romové ve městě. 1.vyd., Praha : Socioklub, 2002. s. 69-109. ISBN 8086484-01-7. KUBALČÍKOVÁ, K. 2009. Role a zjišťování potřeb v procesu komunitního plánování sociálních služeb.s. 85 – 96. In Sociální práce/Sociálna práca. Roč. 9, č. 1 (2009). ISSN 1213-6204. POPPLE, K. 1995. Analysing Community Work. Its Theory and Practice. 1st ed., Buckingham-Philadelphia : Open University Press, 1995. 160p. ISBN 978-0-33519-408-7. KUCHAŘ P. 2003. Dlouhodobá nezaměstnanost jako životní styl. In SIROVÁTKA, T. – MAREŠ, P. (eds.) 2003. Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika. 1. vyd., Brno : Masarykova univerzita, 2003. 272 s. ISBN 80-210-3048-8. KUCHAŘ, P. 2007. Trh práce. Sociologická analýza. 1. vyd., Praha : Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum. 2007. 183 s. ISBN 978-80-2461383-3. LEVITAS, R. 2005. The Inclusive Society? Social Exclusion and New Labour. 2nd ed., Basingstoke : Macmillan, 2005. 277p. ISBN 978-1-4039-4427-6. LEWIS, O. 1968. La vida. A Puberto-Rican Family in the Culture of Poverty. 2nd ed., London : Panther Books, 1968. 669 s. ISBN 978-0394450469. MACHONIN, P. - TUČEK, M. (eds.) 1996: Česká společnost v transformaci. K proměnám sociální struktury. 1. vyd., Praha : Sociologické nakladatelství SLON, 1996. 364 s. ISBN 80-85850-17-6. MAREŠ, P. 2002a. Nezaměstnanost jako sociální problém. 3. rozš. vyd., Praha : SLON, 2002, 172 s. ISBN 80-86429-08-3. MAREŠ, P. 2002b. Marginalizace, sociální vyloučení. In SIROVÁTKA, T. 2002. Menšiny a marginalizované skupiny v České republice. 1. vyd., Brno : Masarykova univerzita a nakladatelství Barrister & Principal, 2002. s. 9-24. ISBN 80-210-2791-6. MAREŠ, P. 2006. Social Exclusion and Social Inclusion: the Czech Perspective. In SIROVÁTKA, T. 2006. The Challenge of Social Inclusion: Minorities and 215

Marginalised Groups in Czech Society. 1.vyd., Brno : Barrister & Principal, 2006. s. 11-38. ISBN 80-87029-06-2. MARTINCOVÁ, M. 2005. Nezamestnanosť ako makroekonomický problém. 2. prepr. a dopl. vyd., Bratislava : IURA EDITION, 2005. 127 s. ISBN 80-8078038-2. MATOUŠEK, O. – KOLÁČKOVÁ, J. – KODYMOVÁ, P. (eds.). 2005. Sociální práce v praxi. Specifika různych cílových skupin a práce s nimi. 1. vyd., Praha : Portál, 2005 351 s. ISBN 80-7367-002-X. MERTON, R. K. 2000. Studie ze sociologické teorie. 1.vyd., Praha : Sociologické nakladatelství, 2000. 276 s. ISBN 80-85850-92-3. MIHALIK, J. – ACKERMANN, K. F. – TYSON, Sh. – THIERRY, H. – BROKOWSKA, S. 1994. Trh práce a  sociálne dôsledky ekonomickej reformy v Slovenskej republike. 1. vyd., Bratislava : Bradlo, a. s., 1994. 383 s. ISBN 80-7127-049-0. MIOVSKÝ, M. 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. 1. vyd., Praha: GRADA Publishing, a.s., 2006. 332 s. ISBN 80-247-1362-4. MORAVEC, Š. 2006. Nástin problémů sociálního vyloučení romských populací. s. 11-69. In HIRT, T. – JAKOUBEK, M. (eds.). 2006. „Romové“ v osidlech sociálního vyloučení. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006. 416 s. ISBN 80-86898-76-8. NAVRÁTILOVÁ, J. 2011. Variabilita přístupů ke vzdělávání sociálních pracovníků. s. 41 – 50. In Sociální práce/Sociálna práca. Roč. 11, č. 1 (2011). ISSN 1213-6204. NOVOTNÁ, A. – ŽILOVÁ, A. 2011. Chudoba a dobrovoľná skromnosť. 1. vyd., Ružomberok : VERBUM – vydavateľstvo KU, 2011. 131 s. ISBN 978-808084-878-1. PAVELČÍKOVÁ, N. 2004. Romové v českých zemích v letech 1945 – 1989. 1. vyd., Praha : Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. 183 s. ISBN 80-86621-07-3. PAVELČÍKOVÁ, N. 2008. Proměny romské komunity v  průmyslovém městě. In Jakoubek,M.; Budilová,L. Romové a Cikáni – neznámí i známí. 1. vyd., Voznice : Leda, 2008. s. 62-80. ISBN 978-80-7335-119-9. PIERSON, J. 2010. Tackling social exclusion. 2. vyd., London : Routledge, 2010. 225 s. ISBN 978-0-415-47834-2. ONDRUŠKOVÁ, E. 2011. Sociálna práca v sociálne vylúčených komunitách. s. 157-183. In PRUŽINSKÁ, J. a kol., 2011. Inšpirácie pre prax sociálnej práce. 1. vyd., Bratislava : IRIS, 2012. 235 s. ISBN 978-80-89238-53-8. 216

PLICHTOVÁ, J. 2002. Metódy sociálnej psychológie zblízka. 1. vyd., Bratislava: MÉDIÁ, 2002. 350 s. ISBN 80-967525-5-3. RADOSTNÝ, L. – RŮŽIČKA, M. 2006. Masokombinát Kladno : výzkumná zpráva. In Romové v osidlech sociálního vyloučení. 1.vyd., Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2006. s. 201-229. ISBN 80-86898-76-8. Regionálna analýza trhu práce, sociálnych vecí a rodiny za rok 2010. Revúca : ÚPSVR Revúca, 2011. 70 s. (Interný materiál) Regionálna analýza trhu práce, sociálnych vecí a rodiny za rok 2010. Rimavská Sobota : ÚPSVR Rimavská Sobota, 2011. 70 s. (Interný materiál) Regionálna analýza trhu práce, sociálnych vecí a rodiny za rok 2010. Rožňava : ÚPSVR Rožňava, 2011. 81 s. (Interný materiál) RUSNÁKOVÁ, M. 2007. Rodina v slovenskej spoločnosti v kontexte sociálnej práce. 1. vyd., Ružomberok : PF KU v Ružomberku, 2007. 167 s. ISBN 97880-8084-248-2. SEDLÁKOVÁ, R. 2002. Romská problematika v denním tisku (případová studie). In SIROVÁTKA, T. 2002. Menšiny a marginalizované skupiny v České republice. 1. vyd., Brno : Masarykova univerzita a nakladatelství Barrister & Principal, 2002. s. 131-160. ISBN 80-210-2791-6. SIROVÁTKA, T. 2002. Diferencovaná rizika nezaměstnanosti. In SIROVÁTKA, T. 2002. Menšiny a marginalizované skupiny v České republice. 1. vyd., Brno : Masarykova univerzita a nakladatelství Barrister & Principal, 2002. s. 41-62. ISBN 80-210-2791-6. SMITH, A. 2002. Bohatství národů. Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. 1. vyd., Praha : Liberální institut, 2002. 986 s. ISBN 80-86389-15-4. STEINER, J. 2004. Ekonomie sociálního vyloučení. In Romové: kulturologické etudy. 1.vyd., Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2004. s. 218229. ISBN 80-86473-83-X. SCHAVEL, M. – DAVIDEKOVÁ, M. 2005. Vzdelávanie v sociálnej práci, porovnanie obsahu štúdia na vybraných fakultách. s. 88 – 100. In Sociální práce/Sociálna práce. Roč. 5, č. 1 (2005). ISSN 1213-6204. SCHENK, J. a kol. 2003. Paul Felix Lazarsfeld. Návraty k myšlienkovému dedičstvu. 1. vyd., Bratislava : Vydavateľstvo SOFA, 2003. 176 s. ISBN 80-8903331-8. SCHRAGGEOVÁ, M. 2011. Nezamestnanosť v psychologických súvislostiach. 1. vyd., Nové Zámky : PSYCHOPROF, spol. s r. o., 2011. 115 s. ISBN 98780-89322-08-4.

217

SCHRAGGEOVÁ, M. – KOPCOVÁ, E. 2008. Regionálne sociálno-psychologické disparity nezamestnanosti na Slovensku. s. 88-100. In Sociální práce/ Sociálna práca. Roč. 8, č. 1 (2008). ISSN 1213-6204. SULÍK, D. 2012. Sociálna trojčlennosť. Stredoeurópsky koncept sociálne spravodlivej spoločnosti. 1. vyd., Bratislava : PhDr. Vladislav Stanko, 2012. 190 s. ISBN 978-80-970399-1-2. SVOBODA, Z. 2010. Pedagogické etnobrýle aneb tanec mezi hady. In SVOBODA, Z. – MORVAYOVÁ, P. 2010. Schola excludus. 1. vyd., Ústí nad Labem : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 2010. s. 49-89. ISBN 978-80-7414-221-5. SÝKORA, L. 2010. Rezidenční segregace. 1. vyd., Praha : Univerzita Karlova a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2010. 143 s. ISBN 978-80-86561-34-9. ŠAVRNOCHOVÁ, M. 2011. Sociálne poradenstvo pre rodinných príslušníkov závislého klienta v kontexte spoluzávislosti. 1. vyd., Ružomberok : Verbum – vydavateľstvo KU, 2011. 81 s. ISBN 978-80-8084-810-1. ŠIMÍKOVÁ, I. 2004. Mechanismy sociálního vylučování. In ŠIMÍKOVÁ, I. – VAŠEČKA, I. 2004. Mechanismy sociálního vyčleňování romských komunit na lokální úrovni a nástroje integrace. 1. vyd., Brno : Masarykova univerzita a nakladatelství Barrister & Principal. s. 133-139. ISBN 80-7364-009-0. ŠPATENKOVÁ, N. a kol., 2011. Krizová intervence pro praxi. 2. aktualiz. a dopl. vyd., Praha : Grada Publishing, 2011. 200 s. ISBN 978-80-247-2624-3. TOKÁROVÁ, A. a kol. 2003. Sociálna práca. Kapitoly z dejín, teórie metodiky sociálnej práce. 2. vyd., Prešov : Filozofická fakulta Prešovskej univerzity, AKCENT PRINT – Pavol Šidelský, 2003. 572 s. ISBN 80-968367-5-7. VÁGNEROVÁ, M.. 1999. Psychopatologie pro pomáhajíci profese. Variabilita a patologie lidské psychiky.1. vyd., Praha : Portál, 1999. 448 s. ISBN 80-7178214-9. VAŇO, B. – HAVIAROVÁ, E. 2002. Demografia. s. 475 – 502. In VAŠEČKA, M. (ed.) 2002. Čačipen pal o Roma. Súhrnná správa o Rómoch na Slovensku. 1. vyd., Bratislava : IVO, 2002. 882 s. ISBN 80-88935-41-5. VAŠEČKA, I. 2002. Utváranie sa problémových rómskych zoskupení v mestách ČR. In SIROVÁTKA ,T. 2002. Menšiny a marginalizované skupiny v České republice. 1. vyd., Brno : Masarykova univerzita a nakladatelství Barrister & Principal, 2002. s. 245-262. ISBN 80-210-2791-6. VAŠEČKA, I. 2004. Koncepcia rómskej integrácie – problémy a nové možnosti ich riešenia. In ŠIMÍKOVÁ, I. – VAŠEČKA, I. 2004. Mechanismy sociálního vyčleňování romských komunit na lokální úrovni a nástroje integrace. 1. vyd., Brno : Masarykova univerzita a  nakladatelství Barrister & Principal, s. 149-166. ISBN 80-7364-009-0. 218

TOMEŠ, I. 2001. Sociální politika, teorie a  mezinárodní zkušenost. 2. přepr. vyd., Praha : Socioklub, 2001. 264 s. ISBN 80-86484-00-9. TOMEŠ, I. a kol. 2009. Sociální správa. 1. vyd., Praha : Portál, 2009. 304 s. ISBN 978-80-7367-483-0. TUČEK, M. (ed.) – ČERVENKA, J. – DUFFKOVÁ, J. – KOSTELECKÝ, T. – KUCHAŘ, P. – KUCHAŘOVÁ, V. – MACHONIN, P. – MÜLLER, K. – ŠAFR, J. 2003. Dynamika české společnosti a osudy lidí na přelomu tisíciletí. 1. vyd., Praha : SLON, 2003. 428 s. ISBN 80-86429-22-9. VEČERNÍK, J. 1998. Občan a tržní ekonomika. Příjmy, nerovnost a politické postoje v české společnosti. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1998. 325 s. ISBN 80-7106-235-9. VEČEŘA, M. 2006. Sociální stát. Východiska a  přístupy. 2. upr. vyd., Praha : SLON, 1996. 112 s. ISBN 80-85850-16-8. WINKLER, J. 2002. Implementace. Institucionální hledisko analýzy veřejných programů. 1. vyd., Brno : Masarykova univerzita, 2002. 160 s. ISBN 80-2102932-3. WINKLER, J. 2007. Teorie rozhodování a dynamika sociální politiky. 1. vyd., Brno : Masarykova univerzita, 2007. 244s. ISBN 978-80-210-4486-9. YOUNG, J. 1999. The Exclusive Society. 1st ed., London : Sage, 1999. 216p. ISBN 0-8039-8151-1. ZATLOUKAL, L. 2006. Komunitní plánování sociálních služeb v obcích – střet organizačních kultur? s. 82 – 94. In Sociální práce/Sociálna práca. Roč. 6, č. 3 (2006). ISSN 1213-6204.

Internetové zdroje: Analýzy trhu práce v Ústeckém kraji od roku 2000: Analýza stavu a vývoje trhu práce v Ústeckém kraji za rok 2012. Integrovaný portál MPSV: Úřad práce ČR [online]. [cit. 2013-09-15]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/upcr/kp/ ulk/informace/atp_up Atlas rómskych komunít 2004. Úrad splnomocnenca vlády Slovenskej republiky pre rómske komunity [online]. 2013 [cit. 2013-09-10]. Dostupné z: http://www.romovia.vlada.gov.sk/3553/atlas-romskych-komunit-2004.php Dlouhodobý vývoj Ústeckého kraje v  letech 1993 – 2012. Regionální časové řady ČSÚ [online]. 2013 [cit. 2013-09-10]. Dostupné z: http://www.czso.cz/xu/redakce.nsf/i/1_cast_uzemi_zivotni_prostredi_obyvatelstvo_makroekonomicke_ukazatele/$File/CZ0420_1.pdf 219

EUROSTAT [online]. 2013 [cit. 2013-08-02]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/statistics/search_database GABAL, I. 2006. Analýza sociálně vyloučených romských lokalit a  absorpční kapacity subjektů působících v této oblasti. Ivan Gabal. Analysis & Consulting [online]. 2013 [ cit. 2013-09-02]. Dostupné z: http://www.gac.cz/cz/nase-prace/vystupy-ke-stazeni/ HUSÁK, J. 2012. Rozhovor s koordinátorem města Ústí nad Labem pro etnické menšiny, 30. 11. 2012 [online]. 2012 [cit. 2013-09-02]. Dostupné z: http:// www.socialni-zaclenovani.cz/search?searchword=Analyza+bytov Komunitní plán města Jirkova 2012 – 2017 [online]. 2013 [ cit. 2013-09-08]. Dostupné z: Komunitní plán města Žatec [online]. 2013 [cit. 2013-09-03]. Dostupné z: Komunitní plán pro Postoloprty[online]. 2013 [ cit. 2013-09-03]. Dostupné z: Komunitní plán rozvoje sociálních a  souvisejících služeb města Litvínova na roky 2010 – 2013 [online]. 2013 [ cit. 2013-09-03]. Dostupné z: Komunitní plán sociálních služeb a prorodinných aktivit v Mostě 2011 – 2014 [online]. 2013 [ cit. 2013-09-03]. Dostupné z: Komunitní plán sociálních a souvisejících služeb 2012 – 2016 v regionu Kadaň – Klášterec nad Ohří [online]. 2013 [ cit. 2013-09-03]. Dostupné z: Krátkodobý plán rozvoje sociálních služeb Statutárního města Chomutova na období 2012 – 2013 [online]. 2013 [ cit. 2013-09-03]. Dostupné z: Registr poskytovatelů sociálních služeb [online]. 2013 [cit. 2013-09-03]. Dostupné z: 220

Komunitní plán sociální péče města Loun 2012 – 2014 [online]. 2013 [ cit. 2013-09-03]. Dostupné z: Komunitný plán rozvoja sociálnych služieb 2012-2016 mesta Rožňava [online]. 2013 [cit. 2013-09-10]. Dostupné na: http://www.roznava.sk/sk/files/2012-05-31-122640-KPSS_RV.pdf Komunitný plán rozvoja sociálnych služieb 2011 mesta Tornaľa [online]. 2013 [cit. 2013-09-10]. Dostupné na: http://www.mestotornala.sk/download_ file_f.php?id=321015 Komunitný plán rozvoja sociálnych služieb mesta Tisovec a m. č. Rimavská Píla na  roky 2010-2015 [online]. 2013 [cit. 2013-09-10]. Dostupné na: http:// www.tisovec.com/index.../iné-predpisy-a-dokumenty?...komunitny-plan Komunitný plán rozvoja sociálnych služieb mesta Dobšiná 2010-2013 [online]. 2013 [cit. 2013-09-10]. Dostupné na: http://www.dobsina.sk/download_file_f.php?id=94601 Komunitný plán rozvoja sociálnych služieb mesta Jelšava 2009-2013 [online]. 2013 [cit. 2013-09-10]. Dostupné na http://www.jelsava.sk/svk/subory/dokumenty/.../KPSS-Jesava-original.doc Komunitný plán rozvoja sociálnych služieb 2011-2014 mesta Rimavská Sobota [online]. 2013 [cit. 2013-09-10]. Dostupné na: http://www.rimavskasobota.sk/?id_menu=77891&limited_level=1&stop_ menu=77889 Krajská pobočka Úřadu práce České republiky v Ústí nad Labem Zpráva o činnosti referátu projektů EU za rok 2012 [online]. 2013 [cit. 2013-09-10]. Dostupné z http://portal.mpsv.cz/upcr/kp/ulk/regionalni_projekty KŘÍŽKOVÁ, M. 2012. Analýza mediálního zobrazení Romů v českých médiích od začátku července 2011 do konce května 2012. Praha : Agentura pro sociální začleňování při Úřadu vlády ČR [online]. 2013 [cit. 2013-09-15]. Dostupné z: http://www.socialni-zaclenovani.cz/dokumenty/o-agenture Návrh koncepce přístupu státu k řešení problémů deprivovaných částí měst obývaných převážně občany romského etnika, 2008. Praha : Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. [online]. 2013 [cit. 2013-09-15]. Dostupné z: http://www. mmr.cz/cs/Ministerstvo/Ministerstvo/Pro-media/Tiskove-zpravy/2008/Navrh-Koncepce-pristupu-statu-k-reseni-problemu-de ÚPSVaR. Nezamestnanosť – mesačné štatistiky 2004 – 2012 [online]. 2013 [cit. 2013-09-10]. Dostupné na: http://www.upsvar.sk/statistiky/nezamestnanost­ -mesacne-statistiky.html?page_id=1254 221

ÚPSVaR. Sociálne veci – štatistiky [online]. 2013 [cit. 2013-09-10]. Dostupné na: http://www.upsvar.sk/statistiky/socialne-veci-statistiky.html?page_ id=10826 Sčítanie obyvateľov, bytov a  domácností, 2011. Štatistický úrad SR. [online]. 2013 [cit. 2013-09-10]. Dostupné na: http://portal.statistics.sk/showdoc. do?docid=50352 Zpráva o  situaci v  sociálně vyloučených lokalitách města Chomutova s  důrazem na exekuční praxi. Vládni zpráva o Chomutovu, 2009. [online]. 2013 [cit. 2013-09-15]. Dostupné z: http://www.romea.cz/cz/zpravy/vladni-zprava-o-chomutovu-tzv-akce-zachranny-kruh-ma-devastujici-dusledky Zpráva o situaci na krajském trhu práce, o realizaci APZ r. 2012 a strategie APZ pro rok 2013 [online]. 2013 [cit. 2013-09-15]. Dostupné z: http://portal. mpsv.cz/upcr/kp/kvk/statistiky

Legislatívne dokumenty: Zákon č. 5/2004 Z. z. o službách zamestnanosti a o zmene a doplnení niektorých zákonov v znení neskorších predpisov Zákon č. 453/2003 Z. z. orgánoch štátnej správy v oblasti sociálnych vecí, rodiny a služieb zamestnanosti a o zmene a doplnení niektorých zákonov Zákon č. 312/2001 Z.z. o štátnej službe v znení neskorších predpisov Zákon č. 448/2008 Z. z. o sociálnych službách a o zmene a doplnení zákona č. 455/1991 Zb. o živnostenskom podnikaní (živnostenský zákon) v znení neskorších predpisov Zákon č. 172/1991 Sb. o přechodu majetku ze státu na obce Zákon č. 40/1993 Sb. o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky Zákon č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti

222

Menný register

B

J

Brenner, M. H. 31 Brožová, D. 25 Buchtová, B. 18–20

Jahoda, M. 18

Č

E

Kameníček, J. 19 Kasl, S. W. 31 Keller, J. 41, 104–105 Kodymová, P. 20–21, 24 Koláčková, J. 20–21, 24 Kopcová, E. 18 Kozoň, A. 18, 26 Krausová, A. 26–27 Kuchařová, V. 21, 23 Kuchař, P. 17, 19, 44, 106

Eisenberg, P. 26

L

G

Látka, J. 23 Lazarsfeld, F. P. 18, 26 Lewis, O. 77, 81, 86, 88, 101

Čavojská, K. 19, 59

D Davideková, M. 178 Drucker, D. 175 Ďurďovičová, M. 20, 25

Gabura, J. 24 Gallie, D. 15 Gazier, B. 15 Giddens, A. 20

K

M

Halliday, J. L. 26 Hangoni, T. 141 Hanzelová, E. 122 Hendl, J. 172

Machonin, P. 31 Mareš, P. 21, 23, 29–31, 77–78, 80–81, 87 Martincová, M. 25–26, 104 Matoušek, O. 20–21, 23–24 Mihalik, J. 19 Miovský, M. 172

Ch

N

Cheng, Y. 15

Navrátilová, J. 178 Novotná, A. 18, 21

H

223

O

T

Ondrušková, E. 18

Tomlinson, M. 15 Tuček, M. 31, 55

P Pessoa, J. 15 Pierson, J. 81–84, 86, 101 Polonský, D. 124

R Rievajová, E. 123, 127 Rusnáková, M. 24

S

V Vágnerová, M. 20, 22–23, 28–30 Vašečka, I. 89, 91, 94 Večerník, J. 31 Vitkovičová, K. 18

W White, M. 15 Winkler, J. 93

Schavel, M. 178 Schenk, J. 18 Schraggeová, M. 18–19, 26 Sirovátka, T. 84, 126 Sulík, D. 19

Z

Š

Žilová, A. 18, 21

Šavrnochová, M. 23–24 Šimek, D. 20 Špatenková, N. 19

224

Zeisel, H. 18

Ž

Vecný register

A

E

absolvent 15–16, 33, 56, 67–69, 73, 104, 131, 135–137, 140, 173–176, 178, 181–182, 191–194, 196–198, 203–204, 206–207 aktivita 11–12, 15–16, 18, 27, 29, 34, 45–47, 75, 85, 93–94, 103, 108–115, 118, 120, 129–130, 136, 151, 154, 159–160, 162–166, 170, 175, 177, 186, 202

ekonomická aktivita 15, 34, 45–47, 186 etnické menšiny 14, 73, 89, 100, 153 Európska únia (EU) 34–36, 40, 106, 109, 114–115, 117, 126, 157, 165, 182, 209–212 Eurostat 17, 34–36

D dávka v hmotnej núdzi 22, 26, 63, 109, 122, 131, dávka v nezamestnanosti 15, 22, 26, 122, 127, 129, 139 demografický vývoj 46, 186 diskriminace 72, 79, 86–87, 89–90, 96, 98, 108, 154, 178, 188–189 dôsledky nezamestnanosti 12, 17–20, 25–26, 28, 41, 59, 69, 76, 87, 92, 101–102, 141, 185–186, 189–191, 193, 206 - ekonomické 11, 19, 25, 59, 69, 102, 191 - kultúrne 18, 41 - patologické 11, 23, 141 - psychologické 11, 19, 26, 185, 191 - sociálne 11, 19–20, 41, 59, 69, 190–191 - zdravotné 11, 19, 30–31, 149, 196, 201

F financování 103, 109, 113–114, 116, 124–125, 127, 133, 135, 139, 151, 169–170 flexibilita 41, 58, 103, 105, 138

Ch chudoba 18, 21, 72, 78, 81–82, 84–86, 88, 96, 101, 160, 170–171, 187–189, 201

I informačný list predmetu 172–174, 179, 181, 205 inkluze 94, 100–101, 159, 164 institucionalismus 93

K kapitál 14, 75, 80, 99, 114 - sociálny 80 - kultúrny 14 - ľudský 75, 114 kariéra 23 225

komparácia 11–12, 173, 178, 205–207, 209–210 kompetencia 21, 85, 152, 155–156, 170, 178–179, 182, 194–195, 202–203 komunita 12, 62–63, 65, 84, 95, 141, 144–146, 156, 161, 163, 166–168, 183, 187–188, 194, 197, 205–206 komunitní 18, 142–143, 145–146, 148–154, 157–159, 161, 163–170, 183, 187, 209 - plán 142–143, 146, 148–154, 157–159, 161, 163–168, 170 - plánování 145–146, 148–149, 151, 168–169, 209 krizová situace 149 kvalifikácia 14, 16–17, 25, 33, 43–44, 49, 54, 56–58, 65, 72–73, 78, 87–88, 92, 98, 100, 114, 119, 122–123, 172, 175–177, 198, 209 kvalifikační struktura 54, 73, 114

L lokalita 24, 54, 76–77, 79–84, 86–88, 90–98, 100–101, 119, 149, 163, 167

M marginalizácia 19, 94, 96 minimálna mzda 26, 104, 110, 113–114, 120–122, 138 ministerstvo 94, 108–109, 124, 133, 147, 156–158 motivácia 18, 23, 29–30, 65, 95, 106, 114, 118, 122, 143, 154, 169, 190, 203 mzda 15, 25–26, 46, 58, 74, 80, 88, 104, 106, 110–111, 113–115, 120–122, 127, 131, 135, 138 226

N nezamestnanosť 11–31, 33, 35–42, 46, 48–59, 63, 65–73, 76, 80, 82, 84, 87–88, 92–95, 98, 100–114, 118, 120, 122–123, 126–127, 129, 133–134, 139, 141–143, 145–155, 157, 159–162, 164–174, 178–183, 185–210 - dlhodobá 11, 16–17, 30, 41–42, 54–58, 70–72, 76, 82, 84, 87, 92, 95, 114, 118, 149–151, 162, 167, 203–204, 209 - extrémne dlhodobá 17, - frikčná 16, 41, 102, 110 - krátkodobá 16, 41 - miera 25–26, 33, 35–38, 40–41, 46, 49–51, 53–55, 66–67, 76, 87, 103, 133–134, 150, 154–155, 162, 166–167, 169, 187 - príčiny 14, 54, 58, 87, 103, 190, 192, 201, 204, 206 - strednodobá 16 - štrukturálna 16, 54, 92, 106, 114 - veľmi dlhodobá 17, 71 nezamestnaný 15–18, 20–31, 34, 40–41, 45–46, 49, 51–52, 54, 56–59, 64, 68–72, 80, 84, 89, 102, 106, 113, 118, 120, 122–123, 125, 131, 134–136, 139, 141–142, 146, 149, 151, 153–154, 156–174, 179–180, 184, 186–187, 189–197, 202–208 - dlhodobo 17–18, 40–41, 46, 54, 56, 69, 70–72, 80, 84, 113, 118, 125, 131, 134, 151, 164–168, 196, 202

- uchádzač o zamestnanie 69, 71, 113, 165 nezisková organizace (NGO) 132, 156, 158–160, 162, 164, 166–171, 180, 183, 187, 197, 204

O obec 60, 66, 77, 85–86, 90–91, 96–98, 101, 112–113, 131, 135, 137, 140, 143, 145–146, 148–149, 151, 156– 158, 170–171 obyvateľstvo 11, 21, 25, 31–32, 40, 43–44, 46, 49, 59–65, 73, 76–77, 79–84, 86–92, 95–97, 99–101, 115, 120, 126, 139, 155–156, 158–159, 164, 166–171, 186, 193 odborné sociální poradenství 142, 147–150, 152–153, 156, 169 odbory 26, 121, odvětvová struktura 32, 92, 97 odvody 104–105, 109, 120–121, 125, 127, 138, 139 okres 12, 37–40, 42–43, 59–60, 63–67, 71–72, 74–75, 119, 134, 139, 147–148, 150, 154, 158, 168

P podnikanie 15, 33, 60, 102, 113, 123, 152, 222 podnikateľ (SZČO) 74, 105, 118, 127, 134–135 podpora v nezamestnanosti 15–16, 20, 25, 90, 105–106, 109, 111–112, 123, 126–127 poistenie v nezamestnanosti 125–127 politika 11–13, 16, 24–25, 50, 54, 67, 69, 72, 76, 82, 85–86, 93, 95–97, 99, 102–104, 106–110, 112,

114–118, 120, 123–128, 135–136, 139–140, 154–155, 157, 164, 169, 172, 175–176, 179, 181–183, 185–186, 188–190, 192–196, 198–201, 205–207, 209, 211 - štátna 12, 95, 103, 107–108, 120, 123, 169 - sociálna 16, 82, 154, 172, 176, 181–183, 185, 188, 192, 194–195, 198–201, 205, 206 - zamestnanosti 11–13, 24, 50, 54, 93, 102–103, 106–110, 112, 114–118, 120, 123–128, 136, 139–140, 176, 179, 182, 185, 188, 190, 192–193, 196, 201, 206–207, 209, 211 - trhu práce 25, 67, 69, 72, 96, 104, 123, 135–136, 155, 164, 186, 190 - mzdová 104 potreby 14–15, 24, 28–29, 78–79, 83, 93, 95, 102, 111, 129, 132, 135, 143, 145–146, 155–157, 159, 161, 164, 166, 170, 196, 198, 201, 203, 205–206 práca 11–31, 35–36, 40, 42, 44–45, 50, 52–59, 65–67, 69, 71–72, 74, 79, 81–82, 86–90, 92–94, 96, 99, 101–116, 118–143, 145, 147–210 pracovná 14, 17, 21, 23–24, 31, 36, 41, 43–54, 56–57, 58–59, 64–66, 72–75, 77, 80–81, 83, 89–90, 92, 95, 97–98, 100, 102–118, 121–123, 129–130, 135, 139, 148–150, 152–154, 159, 161–163, 186, 209 - sila 14, 17, 31, 36, 41, 43–53, 54, 56–58, 72–73, 75, 97–98, 100, 104–107, 114, 118, 121, 123, 149, 186, 209 227

- kariéra 23 pracovno-právna legislatíva 120, 138 prax 12, 59, 62, 67, 69, 72, 87, 89, 91, 93, 131, 135, 136–137, 140, 164, 170, 175–181, 185, 187, 196–200, 203, 207–208 - odborná 177–178, 185, 198–200, 203, 207 - absolventská 67, 69, 131, 135–137, 140 predmet (študijný) 13, 172– 174, 178–183, 185–197, 199–203, 205–207 prevencia 24, 144, 149, 153, 159–160, 167, 175–176, 180, 183, 185, 187, 190, 192–197, 201, 206, 208 problém 11, 15, 18–19, 23–31, 33, 40–42, 44, 49, 54, 58, 59, 63, 65–66, 68–74, 76, 81–82, 84, 86– 89, 94–98, 101–103, 122, 129, 138, 141–142, 145, 149, 155, 160–161, 164, 166–170, 172, 175, 176, 178, 180, 191, 199, 201–203, 209, 211 profesia 20, 28, 33, 58, 88, 174, 177, 180, 204 prostredie 14, 19, 24, 72, 77–78, 80–84, 86–88, 94, 99, 101, 120, 141, 145, 161, 175, 189

R racionalismus 93 región 11–12, 17, 19, 26, 42–43, 48, 59–68, 71–75, 92, 96–97, 100–101, 109, 112, 114, 120, 122, 130, 133, 141–143, 146–149, 151–153, 155, 157–159, 162, 167, 169–172, 189, 209–211 registr poskytovatelů sociálních služeb 142, 147, 164, 166–168 228

restrukturalizace 42, 49, 118 rodina 11, 19–24, 46, 55, 59, 68, 71, 80–85, 87–89, 92–93, 99, 102, 106, 124–125, 128–130, 134, 136, 153, 155–161, 163, 165, 170, 186, 190, 192–195, 199–200, 202–203, 206, 208 Romové 33, 40, 61–63, 72, 76–81, 86, 89, 91, 95–99, 101, 154, 160–163, 165–167, 171, 188 rozvojový potenciál 72–74

S sebahodnotenie 23, 28, 30 sebarealizácia 23, 29, 202 segregace 80–81, 85, 188 sociálna 12, 14, 16–18, 20, 22–25, 28, 41–42, 63, 65, 72, 76–77, 80–84, 87, 89, 93, 95–96, 100–101, 104–105, 107, 109, 113, 115, 119, 126, 129, 141–149, 151–170, 172– 185, 187–202, 204–207, 209–210 - práca 12, 14, 24, 28, 141, 148, 159–160, 169, 172–185, 187–202, 204–210 - politika – pozri politika - rola 22, 28, 141 sociálne 11–12, 16–20, 22–23, 25, 41, 59, 63, 72, 76–77, 80–81, 84, 87, 95, 101, 104–105, 107, 109, 113, 115, 141–149, 151–156, 158, 160–163, 165–170, 175–176, 180, 183, 185, 187–191, 193, 201, 204, 206 - dávky 17, 25, 33, 87–88, 92, 105–106, 109, 122, 126, 155 - istoty 20–21, 29 - poistenie 25, 102, 104–105, 109, 113, 125, 138, 155

- postavenie 20–21, 84, 107, 133, 145, 190, 198, 201, 203 - prostredie 14, 19, 78, 82–83, 86, 94, 99, 101, 141, 145, 161, 175, 189 - riziko 19, 41, 170, 188, 193 - zlyhanie 22–23, 30 sociální služba 141–151, 153–154, 156–170, 175, 201 sociální vyloučení 12, 19, 63, 65, 76–84, 86–88, 90–101, 119, 149–151, 153–154, 165–166, 180–181, 183, 185–188, 206 sociálny 11–12, 14, 19–24, 27–28, 42, 59, 69, 72, 80, 83, 105, 107–109, 114, 116, 124–125, 130, 133, 140– 141, 148, 157, 159, 162–163, 166, 170, 172, 175–181, 188–191, 193, 197–199, 201, 204, 207, 210 - status 20–22, 24, 27 - pracovník 28, 83, 148, 172, 175–179, 181, 190–191, 193, 197– 198, 204, 207, 210 skupina 12, 16, 19–21, 24, 30, 33–34, 36, 41, 47, 56, 57, 62, 65, 69–70, 72, 79, 81, 83, 86, 89, 94–95, 98, 101–102, 107, 112, 114–115, 118, 120, 122, 125, 130, 135, 141–142, 145–146, 148–164, 166–170, 172–174, 176–177, 180–181, 186–187, 190–198, 201–205, 208 - riziková 12, 161, 164, 186, 190, 193, 204 - sociálna 16, 24, 86, 89, 154–156, 166, 187, 195 služby zamestnanosti 13, 68, 120, 124–125, 127–128, 130, 135, 139–140, 155–156, 175, 179–180, 184, 190–191, 194, 205–207

spolupráce 21, 28, 60, 72, 75, 108, 146, 149–150, 163, 165, 169 stigmatizácia 15, 73, 81 stratégia 16, 29–30, 82, 88, 95, 105, 107, 138, 163–164, 168, 175, 177– 178, 189, 203 subjekt trhu práce 108, 124, 127, 139, 180 sylaby (sylabus) 172–174, 179, 181, 199, 201, 205

Š štruktúra 11, 17, 20, 31–33, 42–44, 47, 54–56, 60–62, 65, 68–71, 73, 83, 92, 97, 100, 106, 113–114, 139, 153, 168, 191, 201, 204, 215 - obyvateľstva 11 - vzdelanostná 32, 43–44, 55–56, 61, 114, 153

T trend 12, 31, 36, 43, 45, 64–67, 69– 70, 74, 88, 100, 149 tréning (výcvik) 167, 177, 185, 192, 195, 199–200, 207 trh práce 11–12, 14–18, 25– 26, 31, 35–36, 40, 42, 44–45, 50, 53–58, 65–67, 69, 71–72, 74, 77, 80–82, 87, 90, 92, 94, 96, 101, 103–104, 106–109, 111–115, 118, 120–127, 129–130, 132–133, 135–140, 145, 149–150, 153–155, 161, 163–165, 167–168, 171, 176, 180–182, 185–188, 190–193, 195–196, 198–199, 201, 202, 204–209

229

U uchádzač o zamestnanie 49, 65, 67–71, 81, 106, 108–116, 118–119, 125–136, 139–140, 153, 155, 157, 161–162, 165–167, 169, 202 univerzita 12–13, 172, 179, 197, 200 Úrad práce 15–16, 58, 89, 93, 108–110, 112–116, 139, 142, 150–151, 154, 204 Úrad práce, sociálnych vecí a rodiny 20, 59, 65, 68, 71, 124–126, 128–130, 159, 165–166, 188, 190 Ústredie práce, sociálnych vecí a rodiny 39, 59, 63–71, 124, 128, 130, 133, 134

V vedomosti 29, 129, 161, 173–177, 179, 191, 193–194, 196, 206 vek 72, 139, 164, 186, 193 vzdelanie 17, 20, 25, 29, 32–33, 41, 43–44, 55–58, 61, 65, 72–74, 76, 78, 81–82, 84, 87–88, 119, 122, 128–129, 153, 155, 164–165, 167, 174, 190 vzdělanostní struktura pozri štruktúra – vzdelanostná vzdelávanie 124–125, 129, 137, 140, 160–161, 163, 175–176, 187, 192, 207 výskum 18, 30–31, 175–177, 181–182, 195 výučba 172–175, 178–183, 185, 188, 197, 199–200, 204, 206, 208, 210 vzťahy 17, 22–23, 27–28, 30, 58, 64, 69, 71–72, 75–76, 79, 83, 85–86,

230

96, 103–104, 111, 126, 138, 141, 151, 155, 168, 172–173, 180, 186, 189, 191, 198

Z zákon 26, 68, 85, 89–92, 103, 108, 110–112, 115, 120, 124–125, 127– 128, 130, 132–135, 139–140, 143–144, 146, 155,–158, 163–164, 166–168, 170, 191 Zákonník práce 120–121, 138 zamestnanosť 11–13, 16, 24, 31–35, 45–50, 52, 54, 64–65, 68, 72, 74–75, 77, 90, 93–94, 102–104, 106–121, 123–128, 130–131, 133, 135–136, 138–140, 142, 149, 152–156, 159, 162–163, 166, 170, 172, 175–176, 179–180, 182, 184–186, 188, 190–194, 196, 201, 205–207, 209 zaměstnatelnost 15, 118, 128, 142, 154, 163, 168–169, 193 zamestnávateľ 14–15, 18, 27, 49, 53, 68, 86, 89, 92, 98, 104–106, 108–110, 112–118, 120–121, 125, 127–136, 138, 149–150, 152–154, 169, 180, 190, 195 zamestnaný 15, 20–23, 29, 31, 33–34, 40, 45, 47–49, 74, 80, 116, 118, 128, 129, 134, 137, 188, 190, 203 zručnosti (spôsobilosti) 18, 23, 29, 128–129, 131, 161, 165, 173–177, 179, 181, 185, 191–196, 207

Ž životná úroveň 21, 102, 126, 168

O autoroch a autorkách

PhDr. Petr Balek působí jako vedoucí Katedry sociální práce na Fakulte sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Věnuje se především problematice sociální politiky. Byl v týmech realizujících významná empirická šetření (např. TSS 84). Publikoval odborné statě zaměřené na integraci cizinců, problematiku identity obyvatel problémových regionů a ústavní péči. Je spoluředitelem projektů orientovaných na rozvoj problémových regionů. Mgr. Katarína Čavojská vyštudovala odbor sociológia na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. Po skončení štúdia pracovala predovšetkým ako výskumníčka a  konzultantka v  oblasti sociálneho výskumu. Participovala na  viacerých domácich aj medzinárodných výskumných projektoch. V súčasnosti je internou doktorandkou v študijnom odbore sociálna práca na Pedagogickej fakulte UK v Bratislave. Primárne sa venuje tematickým oblastiam ako sú politika zamestnanosti a trhu práce a metódy aplikovaného sociálneho výskumu. Je autorkou a spoluautorkou viacerých vedeckých článkov a odborných publikácii. PhDr. Martina Čierna pôsobí ako interná doktorandka v  študijnom odbore sociálna práca na Pedagogickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. V minulosti pracovala v oblasti personalistiky a služieb zamestnanosti. Hlavnou oblasťou jej záujmu je sociálna politika, v rámci ktorej sa orientuje najmä na oblasť politiky zamestnanosti so zreteľom na zamestnávateľov a jej prepojenie na hospodársku politiku. Je autorkou a spoluautorkou viacerých vedeckých článkov a  odborných publikácii a  participuje na  výskumoch a  projektoch v oblasti služieb a politiky zamestnanosti. 231

doc. PhDr. Pavel Kuchař, CSc. vystudoval sociologii na  Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v  Praze. Působí na Fakultě sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kde garantuje obor sociální práce, a na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v  Praze. Věnuje se problematice sociologie práce, trhu práce a lidských zdrojů. Byl řešitelem řady národních i mezinárodních výzkumů na tato témata. Mgr. Radka Michelová vystudovala obor sociální práce na  Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení studia pracovala na různých pozicích v sociální oblasti. Od roku 2004 působí jako odborná asistentka na Katedře sociální práce Fakulty sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v  Ústí nad Labem. Její odborné zaměření je sociální práce – teorie, metody a etické aspekty, je garantem odborných praxí a jejich supervizorem. Jako externí supervizor působí v řadě organizací poskytujících sociální služby. Byla členem řešitelských týmů několika výzkumných projektů (MPSV, GAČR, MŠMT). V současné době se aktivně podílí na vzniku zákona o sociální práci jako členka Odborného kolegia MPSV ČR. doc. PhDr. Eva Mydlíková, PhD. pôsobí ako docentka na  Katedre sociálnej práce Pedagogickej fakulty Univerzity Komenského v Bratislave. Po zamatovej revolúcii sa začala venovať špecifickým skupinám nezamestnaných. Na základe výsledkov práce so skupinou mladistvých, sociálne a zdravotne znevýhodnených na trhu práce získala v  roku 1996 štipendium Ashoka – sociálny inovátor. Počas svojej praxe vypracovala niekoľko metodík na  poradenstvo pre skupinu uchádzačov o zamestnanie, pracovala vo výskumných a evaluačných tímoch pre domáce aj zahraničné agentúry.

232

PhDr. Ladislav Vaska, PhD. pôsobí ako vedúci Katedry sociálnej práce Ústavu sociálnych štúdií a  liečebnej pedagogiky Pedagogickej fakulty UK v Bratislave. Profesionálne sa venuje politike zamestnanosti a trhu práce, sociálnej práci s nezamestnanými, supervízii v sociálnej práci, základom a dejinám sociálnej práce, vedie odborné praxe a výcviky v sociálnych spôsobilostiach. Z uvádzaných oblastí publikuje vedecké a odborné publikácie a je členom domácich aj medzinárodných tímov vo vedecko-výskumných projektoch pre oblasť politiky zamestnanosti, rozvoja a inovácií vzdelávania v sociálnej práci a pre skúmanie súčasnej rodiny. Mgr. Jan Vašat působí jako odborný asistent na Katedře sociální práce Fakulty sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Zároveň působí jako koordinátor sociálních služeb neziskové organizace, v níž dříve pracoval jako terénní sociální pracovník v sociálně vyloučených lokalitách. Problematika sociálně vyloučených lokalit stojí v  centru jeho odborného zájmu, v současné době studuje doktorský program na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v  Brně, tématem jeho disertační práce je úspěšnost programů zaměřujících se na integraci obcí a jejich sociálně vyloučených lokalit. Je spoluřešitelem bilaterálního projektu APVV s názvem: Rozvoj spolupráce prostřednictvím přípravy výzkumného projektu pro porovnání sociálních aspektů dlouhodobé nezaměstnanosti ve vybraných regionech ČR a SR.

233

Editori:

Pavel Kuchař – Ladislav Vaska

Názov:

Regionálne aspekty nezamestnanosti v Českej republike a na Slovensku

Vydavateľ:

IRIS – Vydavateľstvo a tlač, s. r. o., Bratislava

Rok vydania:

2014

Poradie vydania: Prvé Rozsah:

234 strán

Formát:

A5

AH:

11,51

Náklad:

200 kusov

ISBN:

978-80-89238-99-6

234