© M. Řeháček, © P. F. Polda, Vratislavice nad Nisou 76 – příloha měsíčníku Vratislavický zpravodaj – 2015/12
P
átrat po starodávných vratislavických rodácích, po těch ušlechtilých a nadaných lidech, kteří ovlivnili více než jen svoji vesnici, není někdy vůbec jednoduché. Někteří z nich se vytrvale skrývají. Přečasto musí člověk nejprve zachytit jen slabou nitečku jejich příběhu, a za ní potom běžet, držet se jí, a nepustit. I když to někdy vypadá jako marné, a někdy to dokonce i marné je. Přesně tak jsem přes překážky například došel k příběhům dvou známých architektů, kteří se nakonec opravdu narodili právě ve Vratislavicích. Na první jsem narazil zcela náhodu na chodbě jablonecké radnice. Seděl jsem tam na lavici a při čekání si četl panel s historií místního divadla, onoho obdivovaného stánku múz nebývalé secesní krásy. V malém medailonku tam stálo, že tvůrcem této budovy je vratislavický rodák Emilian Herbig. Text hlásal doslova: „Hlavním stavitelem jabloneckého divadla byl Emilian Herbig, který se narodil 17. září 1861 ve Vratislavicích. V roce 1880 přišel do Jablonce a rok nato založil vlastní firmu. V době, kdy započal stavbu divadla, patřila jeho firma k největším a nejvýznamnějším na Jablonecku. Tuto prestižní zakázku získal na základě konkurzu.“ Tento proslulý jablonecký architekt že se narodil ve Vratislavicích? Nevídáno, vždyť materiály libereckého pracoviště Národního památkového ústavu hlásaly něco jiného. Moje nadšení zkalily informace, že rodištěm tohoto muže nebyla ves Maffersdorf čili Vratislavice, nýbrž obec Seidenschwanz čili Vrkoslavice – jedna z částí současného Jablonce nad Nisou! Jenže text seriózního autora na radnici tvrdil, že Herbig byl z Vratislavic. Kroutil jsem hlavou a větřil dobrodružné hledání… Podobně jsem se kdesi ve spleti webu dozvěděl, že v roce 1862 se měl ve Vratislavicích narodit neméně známý liberecký architekt a stavitel Ernst Schäfer, mimo jiné tvůrce staré chaty na Ještědu. To už jsem se nemohl udržet. S vlčí dychtivostí jsem se vrhl do starých matrik. Pátral jsem pak v celých ročnících vratislavických dětí narozených v roce 1861, kdy se měl narodit Emilian Herbig, i roku 1862, kdy měl zase světlo světa spatřit Ernst Schäfer. Pokus nevyšel. Herbiga jsem nenašel vůbec a smířil se s tím, že jeho rodištěm asi skutečně byly nejspíše ony jablonecké Vrkoslavice. Zato u Schäfera byla situace mnohem složitější. Na webu, kterému lze v podobných případech věřit jen hodně omezeně, jsem našel dva údaje o jeho narození. Jeden uváděl pouze letopočet 1862, a druhý pak dokonce přesné datum 18. srpna 1864. V celém ročníku matriky 1862 jsem žádného Ernsta Schäfera nenašel a stejně neúspěšný jsem byl i při pátrání v ročníku 1864. Možnost, že se oba architekti, jejíchž díla dodnes utvářejí nejen vzhled Liberce a Jablonce, narodili ve Vratislavicích, se pomalu vytrácela. Odložil jsem tedy matriky a smířil se s tím, že je z řad vratislavických rodáků budu muset vyřadit.
601
Budova divadla v Jablonci nad Nisou
602
Některé věci ale chtějí svůj čas. Při jízdě vlakem údolím Nisy mi najednou došlo něco, co jsem předtím vůbec nebral v potaz! Nemohli být oba muži v židovských matrikách? Křesťané a židé se přeci zapisovali do knih narození podle svého náboženství a vratislavické matriky tak vznikaly jen při zdejším katolickém kostele… Jenže chyba lávky. V seznamu Židů Liberecka, který před pár lety pečlivě zpracovávala paní Isa Engelmann, oba architekti chybí. A potom – firma Ernsta Schäfera stavěla pod jeho jménem domy ještě za druhé světové války (kdy sám Schäfer byl již patrně mrtev), a to by jistě nacisté nepřipustili, pokud by byl původní majitel židovského původu. Tudy cesta taktéž nevedla. Po pár dnech mne ale napadlo ještě jiné řešení. V době, kdy se oba muži měli narodit, byly přeci Vratislavice ještě rozděleny na dvě vesnice a pro pravý a levý břeh Nisy tak musely existovat dvojí matriky. To by mohlo být ono! Hned jsem se opět vrhl do stránek z litoměřického archivu. A bylo to přesně tak! Předtím jsem procházel jen ročníky v matrikách pro pravobřežní část obce a matriky dětí narozených na levém břehu jsem zcela opominul. Naděje tedy ještě stále žila. Nejdříve jsem našel Herbiga. A nedalo to ani moc práce. Datum narození z tabule na jablonecké radniční chodbě sedělo zcela přesně. Jen křestní jméno Emilian bylo pečlivým farářem do okénka vepsáno v postarší formě Aemilianus. A vedle něj bylo i pár dalších zajímavých a možná i překvapivých údajů. Chlapec tohoto jména se narodil v domě č. p. 170 dne 17. září 1861 v 7 hodin ráno. A to jako nemanželské dítě Theresie Rozkowetz, dcery tesaře Wenzela Rozkowetze z Proseče pod Ještědem. Po dědečkovi Václavu Rozkovcovi byl tedy onen německý architekt z Jablonce částečně českého původu. Původně se jmenoval Ämilian Rozkowetz, nicméně později se k němu před dvěma svědky konečně oficiálně přihlásil jeho skutečný otec – Ämilian Herbig, obchodník pocházející z Krásné Studánky a toho času bydlící ve Starých Pavlovicích č. p. 43. Kněz jej tedy doplnil do matriky a dopsal i nové jméno dítěte, jímž ustálil jeho dosavadní proměnlivou podobu křestního jména: Emilian Herbig! Ještě složitější to bylo u Ernsta Schäfera. V kronice levobřežní obce jsem nejblíže k datu 18. 8. 1864 našel údaj, že 9. srpna 1864 se ve vratislavickém domě č. p. 10 narodil jistý Ernst Jäger. Jeho otcem byl kameník Josef Jäger a maminkou Magdalena rozená Scheffel. To mne zaujalo: jiný Ernst se totiž v té době ve vratislavické matrice neobjevuje. A pravdou je, že ze jmen Jäger a Scheffel by se směle – při troše kreativity – mohlo dát dohromady jméno Schäfer. Že by se známý architekt chtěl zbavit nějaké rodinné zátěže a zvolil by si pseudonym sestavený z kombinace příjmení otce a rodného jména matky? Může to tak působit, i když datum narození ani tak zcela nesedělo. Pátral jsem ale ještě dále. A napadla mne ještě jedna kombinace – z data narození jsem vzal pouze údaje o dni a měsíci a zkombinoval je s letopočtem 1862, který
603
se ve spojitosti s architektem někdy také objevuje, například jej uvádí web o architektuře LIBEREC:REICHENBERG. Ha! A i poslední brána povolila a staré stránky popsané kurentem vydaly svoje tajemství. Matrika tedy hlásá, že dne 13. srpna 1862 se přesně v pravé poledne narodil v levobřežních Vratislavicích v domě č. p. 130 chlapeček jménem Ernestus, jemuž na svět pomohla porodní bába Karolina Helbig. Jeho otcem byl Anton Schäfer, sedlák z gruntu č. p. 130, syn stejnojmenného obecního představeného z levobřežní vsi, a matkou pak Thekla, dcera Hübnerových. Ernestovou maminkou byla Florentine Schäfer, dcera prosečského šolce Josefa Appelta z č. p. 54 a Franzisky Kratzert, původem z Lukášova. Tři dny po narození jej kaplan Carolus Klinger pokřtil ve zdejším kostele. Architekt Schäfer se tedy narodil do významné vratislavické rodiny bydlící ve staré šolcovně. Ta dodnes v téměř původním stavu stojí jako č. p. 530 v Prosečské ulici nad řekou Nisou.
E
milian Herbig je mezi znalci architektury znám především jako stavitel a stavební podnikatel, ale je pravda, že řadu objektů také sám projektoval. Stejně jako slavní jablonečtí architekti Josef Zasche či Robert Hemmrich byl i Herbig absolventem výborné průmyslové školy v Liberci, která dala světu celou řadu vynikajících techniků včetně Ferdinanda Porscheho. Herbig své stavby nejprve realizoval v historizujícím, ponejvíce novorenesančním stylu – v něm například roku 1898 postavil vlastní dům č. p. 1174 v dnešní Máchově ulici v Jablonci nad Nisou. Později se podílel na stavbě řady jabloneckých exportních domů, kde již převládala secese – je tvůrcem například domu firmy Freitag v Podhorské ulici č. p. 805, který je již kombinací historismu a nastupující secese. Další jeho stavbou je secesní exportní dům firmy Hassis – č. p. 564 v Podhorské ulici. Asi nejkrásnější Herbigovou secesní stavbou, na jejíž fasádě je dodnes vyvedena jeho značka E. HERBIG, je budova dnešního Muzea skla a bižuterie – původní exportní dům Zimmer & Schmidt, postavený roku 1904 a roku 1922 Herbigem ve stejném duchu florální secese ještě rozšířený. Herbig projektoval i řadu dalších staveb, například dům č. p. 16 v Lidické ulici či sklárnu v Lučanech. Jeho firma stavěla v Jablonci také řadu veřejných staveb – roku 1892 vybudovala hasičárnu v Jabloneckých Pasekách, v roce 1902 starokatolický secesní kostel na dnešním náměstí Boženy Němcové a roku 1907 dokončila velkolepou stavbu jabloneckého divadla. Architekt Ernst Schäfer by vlastně Herbigovým vrstevníkem. Stejně jako on byl i velmi plodným architektem a stavitelem, jeho díla ovlivňují dodnes náladu Liberce i řady dalších měst na severu Čech, například Děčína, Žatce, Rumburku, Jablonce nad Nisou, Českého Dubu či Náchoda. Po studiích
604
Secesní Herzigova vila na Husově třídě v Liberci
605
na reálném gymnáziu navštěvoval Schäfer taktéž libereckou průmyslovou školu a roku 1890 si v Liberci otevřel architektonickou kancelář. Jako jeden z prvních pochopil nutnost územního plánování a koordinované výstavby sídlišť s veškerým zázemím pro jejich obyvatele. Byl zakladatelem liberecké společnosti Gemeinnützige Baugesellschaft (Obecně prospěšná stavební společnost), která v letech 1894–1899 po vzoru vídeňského Cottageviertelu postupně stavěla zahradní kolonii vil za libereckým muzeem. Stejně jako Herbig, tak i Schäfer nejprve projektoval domy ve stylu historizmu, později jej uchvátila secese. Asi nejvýznamnější ukázkou jeho tvorby s florální secesí na fasádě je dům č. p. 40 na Husově ulici, tzv. Herzigova vila. Projektoval i vilu továrníka Blaschky v Hodkovicích nad Mohelkou, části tzv. Liebiegova města okolo náměstí Pod Branou či městské sídliště na Jeřábu. Přímo ve Vratislavicích Schäfer navrhl školu na Nové Rudě, dům Marta a sousední starobinec a dost možná, že i secesní lékárnu U Říšského orla. Krásu architektury z plánů obou vratislavických rodáků hezky doplňuje nádhera tónů hudby, s nimiž se proslavila další vratislavická rodačka – Paula Wolf-Schwind. Ta se narodila 27. dubna 1900 do rodiny ředitele oddělení v ginzkeyovské kobercárně. Již v dětství se zamilovala do hudby a chodila na zpěv k pěvci Fritzi Krennovi, který v té době působil v libereckém divadle a později se proslavil v berlínské státní opeře. Právě on rozpoznal její talent a doporučil jí hudební vzdělání a kariéru pěvkyně. Roku 1919 začala Paula Schwind studovat zpěv na drážďanské konzervatoři. Ve stejné době se továrník Ginzkey podruhé oženil se zpěvačkou Julií Culp, které talent ředitelské dcerky parně nezůstal utajen. Roku 1923 ukončila Paula studium v Drážďanech s vyznamenáním a čekala ji plodná léta koncertní činnosti, zejména v českém pohraniční a sousedním Sasku. Vystupovala přitom s řadou významných umělců, například s Herbertem Häfnerem, v té době činným i v Liberci a později proslulým dirigentem vídeňských filharmoniků. Roku 1926 přišel do Liberce mladý bankéř Edgar Wolf, pozdější manžel pěvkyně, sám taktéž velmi hudebně nadaný. Ve Vratislavicích vedl a dirigoval pěvecký spolek, s nímž často v kostele zpívala i Paula Schwind. A nejen v kostele: v dubnu 1931 například ve vratislavické tělocvičně pořádala dobročinný koncert na podporu zdejších nezaměstnaných, vybrala na něm neuvěřitelných 1 265 Kč, což byly velmi pěkné peníze. Jinak se živila jako učitelka hudby v Liberci, působila zde na velmi široký okruh nadaných pěvců. Celou tu krásnou scenérii šťastné muzikální rodiny se dvěma dcerkami ale rozkotala druhá světová válka a odsun. Po vysídlení se Edgar
606
Ernst Schäfer – významný architekt a stavitel, zpočátku projektující budovy v historizujících slozích. Stál u zrodu nově budovaného vilového městečka nad libereckou přehradou, kde se v roce 1906 jeho secesní vily staly součástí rozsáhlé výstavy českých Němců jako ukázka soudobých trendů bytové architektury.
Wolf dal na vědeckou dráhu na poli národního hospodářství, v Mnichově založil institut pro výzkum hospodářství, který se stal uznávaným nejen v Německu, ale i celé Evropě. Oba manželé ale hudbu neopustili ani poté, pěstovali ji do vysokého věku.
607
Významným rodákem z Vratislavic je jistě i prof. Dr. Oskar Baudisch (1881–1950). Ve vratislavické německé vlastivědě od paní Schwarz je titulován jako Ein Wanderer in der grossen Welt der Wissenschaft čili Poutník ve velkém světě vědy. A je to velká pravda. Oskarův otec Josef Baudisch (1851–1924) byl ředitelem v ginzkeyovské továrně. Se ženou Julií rozenou Ginzkey měli celkem tři děti: Rudolfa (1876–1940), pozdějšího šéfa oddělení přízí v kobercárně, Josefine (1878–1962), později známou pod jménem Paní Fini Jung-Baudisch, a konečně Oskara (1881–1950), nadaného vědce. Oskar Baudisch se narodil 3. června 1881 v rakousko-uherských Vratislavicích, ale je pravdou, že většinu z 69 let svého života prožil zcela mimo ně. Pobýval v Rakousku, Švýcarsku, Německu, Anglii, Švédsku a nakonec zemřel jako občan Spojených států amerických. Byl pochopitelně též absolventem liberecké průmyslovky, později studoval chemii na vysokém učení technickém v Zürichu a promován zde byl na doktora filosofie. Po roční službě v rakousko-uherské armádě působil jako soukromý asistent na své alma mater, a to až do roku 1907, kdy odešel na univerzitu v anglickém Manchesteru. V roce 1911 se vrátil do Švýcarska na univerzitu do Curychu, která v té době byla opravdovou Mekkou chemie a fyziky, v níž působil i Albert Einstein. Baudisch zde přednášel coby soukromý docent a vedle toho sám studoval medicínu. Vypuknutí první světové války jej zaskočilo v Hamburku, kde se stal ředitelem institutu pro výzkum záření. Hned byl odvelen do rakousko-uherské armády, zde byl zdravotnickým důstojníkem. Po skončení války si tento nadaný vědec mohl hned vybírat mezi profesurami v Praze, Brně či Hamburku, ale on odešel do Spojených států a logicky dal přednost kariéře profesora na Yale univerzitě, kde vyučoval fotochemii. Následovalo pozvání Rockefellerova Institutu pro medicínská bádání, kde vedl studium minerálních vod. Za probádáním sirných pramenů cestoval po Mexiku a pracoval na něm i na špičkových pracovištích své doby ve švédském Stockholmu. Stál tak u objevu klíčového významu stopových prvků v půdě a vodě. Roku 1933 jej na Yale zastihlo přání amerického prezidenta F. D. Roosevelta, aby vybudoval výzkumný institut chemie v Saratoga Springs v Kalifornii. Jeho zásluhou se toto zařízení stalo světově proslulým. Byl také poradcem Oceánografického institutu v kalifornském La Jolla, kde vedl výzkumy stopových prvků v mořské vodě. A právě v La Jolla nakonec jeho plodný život i 20. března 1950 skončil – podle některých údajů při procházce okolo institutu, podle jiných při nehodě lodi při průzkumu oceánu.
608
