Přátelství S BOHEM. Neale Donald Walsch

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS220425

Přátelství

S BOHEM Neale Donald Walsch

ALphA

Book


Přeložil Jan Brázda

All rights reserved including the right of reproduction in whole or in part in any form. This edition published by arrangement with G. P. Putnam´s Sons, an imprint of Penguin Publishing Group, a divison of Penguin Random House LLC Copyright © 1999 by Neale Donald Walsch Copyright © 1999 by Neale Donald Walsch Czech edition © Alpha Book, 2016 Translation © Jan Brázda, 1995 ISBN 978-80-87529-08-9 (váz.) ISBN 978-80-87529-12-6 (e-kniha)


Poděkování Opět chci poděkovat především svému nejlepšímu příteli, Bohu. Jsem hluboce vděčný, že jsem našel Boha, hluboce vděčný, že jsem se s Bohem konečně spřátelil a hluboce vděčný za všechno, co mi Bůh dal – a dal mi příležitost dávat. V poněkud jiné rovině, ač o nic méně nebeské, je moje přátelství s mojí partnerkou a manželkou Nancy, která je živoucí definicí slova „požehnání“. Je zdrojem mého štěstí od okamžiku, kdy jsme se poprvé setkali. Nancy je úžasný člověk. Vyzařuje z ní klidná moudrost, nekonečná trpělivost, hluboký soucit a ta nejčistší láska, jakou jsem kdy poznal. Přináší světlo do světa časté temnoty. Její přítomnost ve mně posiluje víru ve všechno dobré a krásné, víru v přátelské vztahy a skutečnou lásku. Dále chci vyjádřit svou vděčnost všem úžasným lidem, kteří mě inspirují svým chováním, vlastnostmi a způsobem existence. Děkuji všem těmto učitelům, kteří mi ukázali cestu: Kirstenu Bakkeovi, který je vzorem spolehlivosti a energického vůdcovství, jehož nedílnou součástí je soucit, citlivost a porozumění. Ritě Curtisové, která mi ukázala, že osobní moc neubírá nic na ženskosti, ale že naopak hodně přidává. Elleně DeGeneresové, která je vzorem odvahy, jakou většina lidí považuje za nemožnou. Bobu Friedmanovi, který mi ukázal, že opravdu existuje poctivost. Billu Griswoldovi a Danu Higgsovi, kteří mi ukázali, co znamená celoživotní přátelství.


Jeffu Goldenovi, který mi ukázal, že pronikavá inteligence, vášnivá víra a schopnost přesvědčit nejsou neslučitelné. Patty Hammettové, která mi ukázala, co je skutečná láska, věrnost a oddanost. Anne Hecheové, která žije naprosto autenticky a která by se takového způsobu života nevzdala za nic na světě. Jerrymu Jampolskému a Dianě Cirincioneové, kteří mi ukázali, že lidé, kteří jsou ochotní milovat, dokážou vytvořit všechno – a pak o tom příliš nemluvit. Elisabeth Kublerové-Rossové, která mi ukázala, že je možné přinést ohromující dar celé planetě a nebýt tím ochromen. Kaele Marshalové, která vždycky odpouští neodpustitelné a díky které věřím božímu slibu, že se všichni lidé dočkají vykoupení. Scottovi Mcguireovi, který mi ukázal, že citlivost neubírá nic na mužnosti, ale že naopak hodně přidává. Willu Richardsonovi, který mi ukázal, že k tomu, abyste byli bratry, nemusíte být syny téže matky. Bryanu L. Walschovi, který je vzorem vytrvalosti a který mi ukázal nesmírný význam rodiny. Dennisu Weaverovi, který mi ukázal všechno, co lze vědět o mužské eleganci a o tom, jak užívat vlastních schopností a slávy k obohacení života druhých lidí. Marianne Silliamsonové, která ukázala, že duchovní a světské vůdcovství se vzájemně nevylučují. Oprah Winfreyové, která je vzorem osobního odhodlání a odva‑ hy a jež mi ukázala, co to znamená dát v sázku všechno, v co věříte. Garymu Zukavovi, který je vzorem laskavé moudrosti a jenž mi ukázal, jak je důležité nejen najít střed, ale také v něm zůstat. Od těchto a mnoha dalších učitelů se celý život učím. Uvědomuji si, že všechno dobré, co mohu udělat, pochází od nich, neboť oni mě všechno naučili, a já to jen předávám ostatním. Samozřejmě, že jsme tu všichni proto, abychom jeden druhého učili. Všichni jsme učiteli všech. A není to skutečné požehnání.


Věnováno ELISABETH KÜBLEROVÉ-ROSOVÉ, která změnila názor lidstva na smrt a na život která se jako první odvážila hovořit o Bohu s bezpodmíněčnou láskou s nímž můžeme být přáteli

LYMANOVI W. („BILLU“) GRISWOLDOVI, jehož třicetilété přátelství mě naučilo porozumění, trpělivosti, štědrosti ducha a tolika věcem, které nelze pojmenovat slovy, ale na které lidské duše nikdy nezapomenou.


Úvod Řekněte někomu, že jste právě hovořil s Bohem, a uvidíte, co se stane. Ani to nemusíte zkoušet. Já vám to řeknu. Celý váš život se změní. Zaprvé proto, že jste s Bohem hovořili, a zadruhé proto, že jste o tom někomu řekli. Abych byl upřímný, musím říci, že jsem udělal mnohem více. S Bohem hovořím už šest let. A nejenže jsem o tom někomu „řekl“, ale také jsem rozhovor zaznamenal písemně a rukopis jsem poslal nakladateli. Od té doby je můj život velice zajímavý. A trochu překvapující. Prvním překvapením bylo, že nakladatel rukopis přečetl a dokonce jej vydal v knižní formě. Druhým překvapením bylo, že lidé knihu kupovali a dokonce ji doporučovali svým přátelům. Třetím překvapením bylo, že jejich přátelé knihu doporučovali svým přátelům a tím z ní učinili bestseller. Čtvrtým překvapením je, že se dnes prodává v sedmadvaceti zemích . Pátým překvapením je, že mě cokoli z toho překvapilo, ačkoli vím, kdo je mým spoluautorem. Řekne-li vám Bůh, že něco udělá, můžete se na to spolehnout. Bůh vždycky dosáhne toho, co chce. Uprostřed toho, co jsem považovat za soukromý rozhovor, mi Bůh řekl, že „tohle se jednou stane knihou“. Nevěřil jsem mu. Samozřejmě. Od narození nevěřím dvěma třetinám toho, co mi Bůh říká. To je můj problém. Netýká se však pouze mě, týká se celého lidstva. Kdybychom jen poslouchali…

9


Kniha, jež byla publikována, měla dost neoriginální titul Hovory s Bohem. Nemusíte věřit, že jsem takový rozhovor měl, a já ani nepotřebuji, abyste tomu věřili. Nic to nezmění na skutečnosti, že jsem jej měl. Pouze vám to usnadní odmítnout, co mi přitom rozhovoru bylo řečeno. Ostatně někteří lidé to odmítají. Na druhé straně je mnoho těch, kteří nejen věří, že takový rozhovor možný je, ale navíc začlenili komunikaci s Bohem do svého každodenního života. Samozřejmě mám na mysli dvoustrannou komunikaci. Tito lidé o tom však nemluví s každým, neboť si uvědomují, že ti, kteří říkají, že se každý den modlí k Bohu, jsou považováni za nábožné, kdežto ti kteří tvrdí, že k nim Bůh každý den hovoří, jsou považováni za blázny. Ovšem toto mi nevadí, jak už jsem řekl, nemám nejmenší potřebu, aby kdokoli věřil čemukoli, co říkám. Ve skutečnosti bych byl raději, kdyby lidé naslouchali svému vlastnímu srdci a hledali své vlastní pravdy, spoléhali na svou vlastní moudrost. Když by měli zájem, mohli by sami hovořit s Bohem. Jestliže něco z toho, co říkám, vede druhé k zamyšlení nad, tím, jak žijí a čemu věří, jestliže je to podněcuje ke zkoumání svých zážitků a hledání vlastní pravdy – tak moje knihy nejsou úplně zbytečné. Tento záměr jsem měl v úmyslu od samého počátku. Jsem o tom přesvědčen. Proto se Hovory s Bohem staly bestsellerem. A myslím, že kniha, kterou právě čtete, si našla cestu do vašich rukou, aby vás opět podnítila k hledání vaší vlastní pravdy – ale tentokrát mnohem širší pravdy: Je možné mít něco více než rozhovor s Bohem? Je možné udržovat s Bohem přátelství? V této knize najdete odpovědi na to, že je to možné – od samotného Boha. Náš rozhovor pokračuje. Otvírá mnoho nových témat a zároveň zdůrazňuje některá, o kterých se již mluvilo. Zjišťuji, že tímto způsobem moje hovory s Bohem pokračují. Pohybují se v kruhu, znovu opakují, co již bylo řečeno, a následně neočekávaně vstupují do nových oblastí. Teto způsob, při kterém dělám dva kroky vpřed a jeden zpátky, mi umožňuje zapamatovat

10


si všechno, co jsem se dověděl, abych si mohl vytvořit pevný základ pro další poznání. Tento proces není náhodný. A přestože, je zpočátku poněkud otravný, dnes si uvědomuji jeho přednosti. Neboť tím, že si vštěpujeme Boží moudrost ovlivňujeme své vědomí. Probouzíme je. Povznášíme je. Chápeme stále více, takže se nakonec rozpomeneme, kdo opravdu jsme, a začneme to vyjadřovat. Na těchto stránkách vám řeknu něco o své minulosti a také o tom, jak se můj život změnil od té doby, co byla vydána trilogie Hovory s Bohem. Mnoho lidí se mě na to ptá a je to pochopitelné. Chtějí se dovědět něco o člověku, který říká, že hovořil s tím nahoře. Z toho důvodu však své příběhy nevyprávím. Úryvky z mého „osobního příběhu“ nejsou v této knize proto, aby uspokojily lidskou zvědavost. Jsou tu proto, aby ukázaly, jak můj život demonstruje, jaké to je přátelit se s Bohem –a jak životy všech lidí demonstrují totéž. To je hlavní myšlenka této knihy. Všichni se přátelíme s Bohem, ať už si to uvědomujeme, nebo ne. Byl jsem jedním z těch, kteří si to neuvědomovali. Ani jsem nevěděl, kam mě takové přátelství může dovést. A to je velké překvapení; je to opravdový zázrak. Nikoli to, že je možné mít přátelský vztah k Bohu, ale to, co nám takové přátelství přináší – a kam nás může dovést. Jsme tu na cestě. Přátelství s Bohem není bezdůvodné. Ještě donedávna jsem ten důvod neznal. Nemohl jsem se rozpomenout. Teď, když jsem se rozpomenul, přestal jsem se Boha bát, a to změnilo můj život. Na těchto stránkách (a ve svém životě) se stále ještě ptám na mnoho věcí. Ale dnes jsem také schopen nabízet odpovědi. To se změnilo. Dnes hovořím s Bohem, nejen pouze k Bohu. Jdu po jeho boku, nejen za ním. Upřímně si přeji, aby se váš život změnil stejně, jako se změnil život můj; abyste i vy, s pomocí této knihy, navázali opravdové

11


přátelství s Bohem a abyste v důsledku toho vyjadřovali své názory a žili svůj život s novým přesvědčením. Doufám, že přestanete být pouhými hledači, světla a že se stanete jeho nositeli. Neboť co přinášíte, to najdete. Zdá se, že Bůh hledá spíše vůdce než následovníky. Můžeme Boha buď následovat, nebo k němu vést druhé. To první změní nás, to druhé změní svět. Neale Donald Walsch Ashland, Oregon červenec 1999

12


První kapitola Přesně si pamatuji, kdy mě poprvé napadlo, že bych se měl bát Boha. Bylo to toho dne, kdy Bůh řekl, že moje matka půjde do pekla. Tak dobře, neřekl to Bůh, ale řekl to někdo jiný jeho jménem. Bylo mi tehdy šest let. Moje matka, která se považovala tak trochu za mystika, seděla u kuchyňského stolu a věštila své přítelkyni budoucnost. V té době k nám chodilo mnoho lidí, kteří byli zvědaví, jakou předpověď dokáže matka najít v obyčejných hracích kartách. Říkali, že to umí, a tak se pomalu rozšířila pověst o jejích schopnostech. Když maminka toho dne četla z karet, neočekávaně nás navštívila její sestra. Pamatuji se, že se tetě nelíbilo, co viděla, když po jediném zaklepání vrazila do kuchyně zadními dveřmi. Maminka se tvářila, jako by byla přistižena při něčem, co se nemá dělat. Rozmrzele představila svou přítelkyni, rychle sebrala karty se stolu a strčila si je do kapsy u zástěry. V tu chvíli nikdo nic neřekl, ale když jsem tetu doprovázel k autu, řekla mi: „Tvoje maminka by nikomu neměla předpovídat budoucnost. Bůh ji za to potrestá.“ „A proč?“ zeptal jsem se. „Protože obcuje s ďáblem“ – tu větu si pamatuji přesně, protože mi připadala velmi podivná – „a Bůh ji pošle přímo do pekla.“ Řekla to stejně bezstarostným tónem, jako by říkala, že zítra bude pršet. Dodnes si pamatuji, jak jsem se třásl strachem, když teta odjížděla. Byl jsem k smrti vyděšený, protože jsem věřil, že maminka strašně rozhněvala Boha. V tu chvíli jsem se ho začal bát.

13


Proč by Bůh, který je považován za nejlaskavějšího stvořitele ve vesmíru, chtěl zatratit moji maminku, která byla nejlaskavějším člověkem, jehož jsem znal? O tom můj šestiletý rozum přemýšlel. A tak jsem dospěl k závěru šestiletého dítěte: je-li Bůh tak krutý, aby udělal něco takového mamince, kterou všichni považovali za světici, potom je velmi snadné rozzlobit ho – snazší než rozzlobit mého otce – takže bychom se všichni měli chovat slušně. Boha jsem se bál mnoho let, neboť můj strach byl neustále posilován. Pamatuji si, jak nám v druhé třídě při hodině katechismu jeptiška řekla, že dítě, které není pokřtěno, nepůjde do nebe. I žákům druhé třídy to připadalo tak nepravděpodobné, že jsme jí dávali nepříjemné otázky. „Sestro, co když rodiče vezou dítě ke křtu a celá rodina se zabije při automobilové nehodě? Nepůjde dítě s rodiči do nebe?“ Naše jeptiška musela být ze staré školy. „Nepůjde,“ vzdychla, „obávám se, že ne.“ Doktrína pro ni byla doktrínou a neexistovaly žádné výjimky. „Ale kam by to dítě šlo?“ zeptal se vážně jeden spolužák. „Do pekla, nebo do očistce?“ (Devítileté děti z dobrých katolických rodin vědí přesně, co je „peklo“.) „Nešlo by ani do pekla, ani do očistce,“ odpověděla sestra. „Šlo by do předpeklí.“ Předpeklí? Předpeklí, jak nám vysvětlila sestra, je místo, kam Bůh posílá děti a další lidi, kteří umřeli, aniž byli pokřtěni. Nejsou vlastně trestáni, ale nikdy neuvidí Boha. S takovou představou o Bohu jsem vyrůstal. Třeba si myslíte, že si to všechno vymýšlím, ale tak tomu není. Mnoho náboženství se snaží vyvolat strach z Boha a mnoho náboženství ten strach posiluje. Můj strach z Boha nemusel nikdo posilovat. Jestliže si myslíte, že mě vyděsilo předpeklí, počkejte, až vám řeknu o konci světa.

14


Na počátku padesátých let jsem slyšel příběh o dětech z Fatimy. Fatima je vesnice ve středním Portugalsku, severně od Lisabonu, kde se prý Panna Maria zjevovala jedné mladé dívce a jejím sestřenicím. Tohle mi bylo řečeno: Panna Maria dala dětem dopis světu. Děti měly dopis osobně doručit papeži. Papež jej měl po přečtení zalepit a odhalit jeho poselství veřejnosti pouze v případě nutnosti. Po přečtení dopisu papež prý tři dny plakal, neboť dopis prý obsahoval strašnou zprávu o tom, jak se Bůh v lidech zklamal, a de taily o tom, jak bude muset potrestat lidstvo, jestliže neuposlechneme jeho poslední varování a nezměníme naše chování. Byl by to konec světa a lidé by strašně trpěli. V katechismu nám bylo řečeno, že Bůh je tak rozzlobený, že by nás potrestal ihned, ale je milosrdný a že nám na přímluvu Panny Marie dá poslední příležitost. Příběh o Panně Marii z Fatimy naplnil mé srdce hrůzou. Běžel jsem ze školy domů, abych se zeptal matky, zda to je pravda. Maminka mi řekla, že jestliže nám to řekli jeptišky a kněží, pak to musí být pravda. Moji nervózní a vyděšení spolužáci se ptali sestry, co máme dělat. „Každý den choďte na mši,“ radila sestra. „každý večer se modlete. Každý týden choďte ke zpovědi. Konejte pokání a nabídněte Bohu své utrpení jako důkaz, že jste se odvrátili od hříchu. Přijímejte svátost oltářní. Každý večer před spaním projevujte svou lítost, abyste se dostali do nebe, kdybyste v noci umřeli.“ Dokud mě nenaučili následující modlitbu, nikdy mě nenapadlo, že bych se nemusel dožít rána: Teď, když se ukládám k spánku, prosím Boha, aby ochraňoval mou duši. A jestliže umřu, než se probudím, prosím Boha, aby si mou duši vzal.

15


Přátelství S BOHEM. Neale Donald Walsch

Recommend Documents