Pátek 22. května Z Mostu, od zimního stadionu, jsme odjížděli ve 21:15 hodin, první zastávka byla na pumpě v Petrovicích, kde k nám do autobusu přistoupili žáci a paní učitelky ze ZŠ Lesní v Liberci. Na pumpě jsme se občerstvili a jelo se dál. Ve 22:53 jsme projížděli kolem Drážďan a venku bylo teplo – 12°C. V 0:46 jsme míjeli Tropical Island a mířili dále na Berlín při teplotě 9°C, směrovku Berlín centrum jsme projížděli v 1:16 h za teploty 14°C, v 1:34 jsme jeli kolem směrovky Magdeburg, Leipzig, kdy teplota dosahovala nočního maxima 15°C. Do Roztocku jsme dorazili ve 4:15 při teplotě 13°C a zamračené obloze. Jedeme na trajekt. Sobota 23. května Trajektem z Roztocku jsme vypluli v 6:20, do Gedseru dopluli v 8:20. Přivítala nás zamračená obloha a jak jinak – DÉŠŤ. Do Kodaně jsme přijeli v 9:54 a bylo polojasno a 12°C. Okružní jízda autobusem Kodaní byla příjemná, teplo, sluníčko, ale asi proto bylo u MALÉ MOŘSKÉ VÍLY lidí více než na Václaváku, vše tu kvetlo, královská loď na obou špicích zářila zlatými ornamenty, královské stráže se měnily a mramorový kostel praskal ve švech. Plavba po moři na výletních lodích korunovala dnešní příjemný den. Obydlené hausbóty, lodě ozdobené květinami, určené snad k provizornímu bydlení, černá spirálovitá věž kostela, venkovní kavárničky a hospůdky, mužští naháči (červení zmrzlíci) koupající se pomalu v ledové tříšti – to vše dokreslovalo atmosféru staré a krásné části Kodaně. Domečky, baráčky, spousta nízkých mostů to vše činí z Kodaně jedno z nejkrásnějších míst severní Evropy. V 15:28 jsme odjížděli trajektem z Helsingorgu do švédského Helsinborgu, cesta tímto trajektem trvala jen 15 minut. Dále jsme už jeli v pohodě do Annebergu (235 km). Po ubytování a večeři (masové kuličky, bramborová kaše, omáčka a brusinky) jsme rozdaly úkoly a všichni šli spát.
Neděle 24. května Ráno, hned po snídani, jsme odjeli do Bottnarydu, kde jsme navštívili místní kostel, je celý dřevěný, bylo v něm teplo a výzdoba neměla chybu. Udělali jsme procházku kolem levé části kousku Labutího jezera. Začínají tu kvést vachty. Autobusem jsme odjeli nad Grännu, kde jsme si lesem udělali výšlap na plechovou rozhlednu. Lesem, loukou a malým mokřadem jsme šli ke skanzenu a cestou jsme pozorovali přesličky lesní a bahenní, blatouchy, úpolíny (u nás chráněné) a kapradiny. Ve skanzenu jsme obdivovali střechy porostlé travinami, netřesky a břízkami. Když jsme se znovu sešli, pokračovali jsme směrem do centra Gränny, schody jsme už ani nepočítali – bylo jich dost. Líbil se nám vodopád i rozkvetlé narcisky či tulipány. Uprostřed Gränny jsme navštívili naši známou manufakturu proslulou výrobou lízátek a karamelek, nakoupili jsme, co se dalo a každý si s sebou odnášel tašku lízátek a sladkostí. Taštičky s nákupem jsme odložili v autobusu a ťapkali jsme do přístavu. Malou férou jsme přepluli na ostrov Visingsö ležící uprostřed jezera Vattern (druhé největší jezero Švédska dlouhé 129 km, široké 28 km a hluboké v průměru 39 m – největší hloubka je 119 m na jihu). Rozloha je 1912 km2, dno jezera je skalnaté stejně jako jeho břehy. Opět jsme zavítali do kostela se zajímavou výzdobou a krásným oltářem. V kostele jsme se dozvěděli i o Tycho de Brahe, jehož rodina zde žila. Bylinková zahrádka byla pěkná, ale zaplevelená. Na pobřeží jsme si koupili ryby – siveny a hned jsme je snědli. Vrátili jsme se druhou férou do Gränny a pokračovali zpět do Annaberku.
Pondělí 25.5. Děti jsme budily v půl páté. V pět hodin byla snídaně a v půl šesté jsme odjížděli do Stockholmu. Do Stockholmu je to „pouhých 360 km“, což je čtyři hodiny po dálnici, první zastávkou byl královský palác Drottningholm, kde jsme prohlédli zahrady typu Versailes, rozkvetlé louky plné petrklíčů, tulipánů a macešek, čínský pavilón, lovecký zámeček a spoustu krásných míst. Krále jsme opět neviděli. Druhou zastávkou bylo střídání stráží před královským palácem u obelisku, ten je v současné době pracovním místem krále. Toto střídání probíhalo v dobových uniformách z 16. století s puškami a šavlemi doplněné přilbami s vysokým leskem. Stráž s doprovodem hudby přijela na 68 koních. Celá výměna trvala asi 30 minut a byla provázena obrovskou spoustou lidí, bylo to nádherné a šel nám mráz po zádech. Než hudebníci odjeli, zahráli ještě 3 písničky. Prohlídka radnice se zlatým sálem a modrou halou začala ve třináct hodin. City Hall (radnice) je komplex červených budov se zlatými sochami, je postavena na břehu moře. Zlatý sál je obložen 10 kg Au. Zde se předává Nobelova cena. Ze zlatého sálu jdou účastníci po mramorových schodech dolů do modrého sálu na raut. Ve zlatém sále se tančí. Pak děti dostaly rozchod a v patnáct hodin jsme odjeli od obelisku do Vasa muzea. To byl obrovský zážitek pro děti. Ohromná loď je celá dřevěná, má 4 patra. Doplněno je vše filmem, jak vyzvedávali loď ze dna oceánu a modelem s ukázkami života na takovém typu lodí. Na penzion jsme se vrátili kolem desáté hodiny, ještě bylo světlo.
Úterý 26. 5. Dnes máme odpočinkový den, pan Šmíd slíbil dětem sportovní vyžití – kola a lodičky. Po snídani přišel, že jedna škola půjde ráno na lodičky a druhá na kola. Naši kluci a děvčata na kola nechtěli a tak jsme se sešli v obýváku, rozdělení do jednotlivých týmů prezentovali své práce, které jim byly zadány v sobotu a neděli. Před obědem jsme ještě stihli vyběhnout k Labutímu jezeru, kde týmy zkoumaly vodu a její vlastnosti v širších souvislostech. Počasí nám přálo, sluníčko svítilo, na krásně modrém nebi zářily sněhobílé mráčky. Přesto nás před obědem chytla jedna přeháňka. Oběd dnes dětem moc chutnal, měli jsme špagety. Jen na nás dospělé dnes špagety nezbyly, musel nám pan kuchař ještě přivařit. Odpoledne jsme měli naplánovanou procházku kolem pravé poloviny Labutího jezera. Nedostatek špaget nás zachránil před deštěm, protože když už jsme se vypravili ven, začal ohromný slejvák. Tak jsme se zase pustili do bádání. Večeře byla v sedm hodin, po večeři všechny týmy předvedly, co si připravily. Vědecká výprava do druhohor se mimořádně vyvedla, děti s použitím internetu nebo bez něho zjistily vše o dinosaurech a pravěkých územních celcích. Své výsledky perfektně odprezentovali členové všech osmi týmů od nejmladších po nejstarší.
Středa 27. 5. Budíček byl v půl sedmé, v sedm snídaně formou švédského stolu a v osm hodin jsme vyjížděli do Göteborgu. Cesta tam trvala asi 1,5 hodiny a celou cestu nám dělalo společnost sluníčko a pár drobných mráčků. Čůrací zastávka byla na letišti v Göteburgu. Lesopark byl na rozdíl od loňského roku v plném květu (petrklíče, sasanky, narcisky, macešky, tulipány i stromy byly samý květ). Nekvetly kaly, ale rododendrony vytvářely třímetrové záplavy květů všech možných barev.
Los měl krásné rozložité paroží, i když ještě nebylo plně vyvinuté. Tučňáci plavali a my jsme chodili, pávi nám neukázali jejich duhový vějíř, ale ukázali nám hnusné nohy a řev. Lidi piknikovali na dekách i u stánků s občerstvením.
Následující zastávka byla rybí tržnice, to byla pastva pro oči, pro duši i pro jazýček. Žádný nepříjemný zápach. S vynikající bagetkou s lososem a krevetkami jsme vyběhli na pobřežní skály. Mimo toho že jsme pozorovali Baltské a Severní moře, vzpomínali na Bedřicha Smetanu a jeho díla, jsme piknikovali, bagetky byly vynikající. Bylo tam hezky a nechtělo se nám odjíždět do muzea Volva.
Volvo muzeum. Novinkou je Volvo v životní velikosti sestavené z 201 000 kostiček lega na skutečném podvozku.
Pokračovali jsme do Univerzea, nádherné přírodovědné expozice vlevo a vpravo technické zaměření – např. stanice ISS a fyzikální pokusy, také obchůdek a kavárnička.
Končili jsme v zábavním parku Liseberg. Celý den bylo nádherné slunečné počasí! Černá noc nastala až ve 23:30.
Čtvrtek 28.5. Odpočinkový den – jezero Swansö. Rosničkář Šmíd nám nahlásil u snídaně předpověď počasí. Protože těch dobrých zpráv je čím dál tím méně, tak dnes bude odpoledne lejt. Operativně jsme změnili svůj program a vyrazili na procházku kolem pravé strany Labutího jezera. Vyšli jsme v 9:45 a vrátili jsme se ve 14:45, prošli jsme 22 km možná i více. Nebylo pěkně a poslední hodinu pochodu jsme měli INTENZIVNÍ sprchu od PÁNA BOHA ZDARMA.
Po návratu a obědě, jsme dětem nechaly volno s tím, že jednotlivé týmy dostaly úkoly, které večer prezentovaly před ostatními.
Pátek 29. 5.
Tundra – ráno jsme v půl deváté vyjeli a vůbec jsme netušili, do čeho jdeme. Tundra – NÁDHERA!!!!, kvetlo všechno, co mohlo, rojovník bahenní, suchopýr pošvatý, klikvy, borůvky, brusinky, začínaly vylézat rosnatky okrouhlolisté, bříza zakrslá už měla plně vyvinuté listy. Všude kolem bylo spousta různých druhů rašeliníků (mechů) a spousty druhů lišejníků. Byly všude, kam oko dohlédlo. Tundra je rozlehlá rovná porostlá bylinami a drobnými keříky, plná jezírek, mokřadů a drobných vodních ploch, které jsou sem tam doplněny ošlehanými zališejníkovanými stromy – břízy, borovice. Chodili jsme zde po dřevěných chodníčcích a vyhlíželi losa, rysa a tetřeva, ale naprosto zbytečně. Ťapkali jsme a ťapkali, grilovali si párečky, když tu náhle kap, kap, kap! Kap, kap, kap se zesílilo a najednou to bylo buch, buch, buch a padaly kroupy. Děti ihned vyndaly pláštěnky, některé kupodivu i deštník, ale botky samochodky promokly u většiny z nich. Procházeli jsme lesem a rašeliništěm po úzkých dřevěných chodníčcích (2 km dlouhý chodník ze dvou klád položených vedle sebe – dvě kladiny. Chodník byl lemovaný nádherným potůčkem s tmavě hnědou vodou obarvenou rašelinou, plným blatouchů, přesliček, leknínů a ďáblíků. Letadlo nad námi dělalo akrobatické cviky, proto jsme neviděli ani losa, rysa ani jiné úžasné živé tvory. Stále vídáme jen ty naše žáčky darebáčky. Vrátili jsme se k autobusu kupodivu už za slunečného počasí, tundra přecházela pozvolna do přistávacích ploch letiště v Jönköpinku, u plotu tohoto letiště stáli tři tetřevi hlušci ohlušení rachotem letounů. A protože dobrých zpráv je čím dál tím méně, zase lilo jako z konve, stěrače stíraly a děti zíraly, všichni se těšili na teplo domova. Během deště jsme ještě vyjeli na měděnou horu Taberg. Chvilku přestalo pršet, tak jsme si to tam rychle prohlédli, jakmile jsme se usadili zpět do autobusu, přišla obrovská průtrž mračen, stěrače autobusu absolutně nestíhaly, ale nám to bylo docela fuk, autobus se rozjel a my si lebedili v suchu a teple.
Velitel vozu rozhodl, že se pojedeme domů najíst a převléknout do suchého. Na odpoledne nám nachystal nakupování (jak říkají děti odborně ŠOPOVÁNÍ) a návštěvu bazénu. Bazén děti opět nadchl, jezdily na tobogánu, macerovaly se ve vířivkách, zaplavaly si v protiproudu a hlavně se těšily na mořské vlnobití, které jim pouštěli plavčíci každou půl hodinu.
Večeře byla opět vynikající. V deset hodin byla večerka. Vzhledem k tomu, že je zataženo, je v půl jedenácté už tma. Polární den nás tak poprvé nerušil, konečně je tady tma. Sobota 30. 5.
V sobotu 30. 5. náš program začal v unikátním dřevěném kostele, venku bylo sychravo. V Jönköpingu jsme si proběhli tržnici na náměstíčku, oběd byl v městském parku, kde jsme shlédli výstavu ptactva a pokračovali jsme v muzeu Husqvarny ve městě Huskvarna nedaleko Jönköpingu, překvapilo nás, co všechno tato firma vyráběla. Odpoledne zase pršelo a nás čekalo již jen balení kufrů.
Neděle 31. 5.
V neděli ráno klasika – budíček – snídaně – chvilka oddechu, pak začalo nakládání kufrů do autobusu a úklid. Krátce před devátou hodinou jsme nasedli do připraveného autobusu a vyrazili do Malmö, cestou jsme se zastavili ve studentském městě Lund, prošli jsme obrovský chrám a snědli gulášek s chlebem. V Malmö jsme navštívili technické muzeum, měli jsme asi 2,5 hodiny rozchod, abychom si vše mohli v klidu prohlédnout. Největší úspěch měla ponorka, kterou jsme mohli celou prolézt. V pět hodin jsme vyrazili na Öresundský most, po cestě jsme shlédli dokument o jeho výstavbě. Pozor! Vezeme špatné
počasí. Celý přejezd z Malmö do Kodaně měří 16 km a tvoří ho asi 8 km dlouhý zavěšený most, 4 km dlouhý umělý ostrov a asi 4 km dlouhý tunel vedoucí 10 m pod vodou. Most má dvě patra, v jednou jezdí auta a v druhém vlaky, také se na něm platí mýtné a byl otevřen 1. června 2000. Pokračovali jsme z Kodaně zpět do Gedseru na trajekt, kterým jsme se měli přepravit do Rostocku. Vyplouvali jsme v osm hodin. Na pevnou zemi jsme vyjeli v Rostocku krátce po desáté večer, byli jsme všichni unavení a tak jsme okamžitě v autobuse usnuli. V pět hodin ráno jsme vystupovali v Mostě, rodiče už na nás čekali. Přivítali jsme se s nimi, rozloučili s dospělými, kteří se o nás starali a upalovali domů zachumlat se do peřin. ŠKODA, ŽE VŠECHNO SKONČILO!!!
