Nesnesitelná lehkost války Napsal uživatel Mojmír Grygar Sobota, 17 Leden 2015 10:23 - Aktualizováno Sobota, 17 Leden 2015 14:41
Další pokračovaní esejí literárního teoretika a historika Mojmíra Grygara "Poznámky k fenomenologii války č. 4". Předchozí části: Jak se připravuje válka ; Války z milosti boží ; Vžd yť přece vyvolat válku je tak snadné!
1. Hrstce lidí, kteří rozpoutávají válečné hekatomby, zpravidla nehrozí žádné nebezpečí. Ještě Napoleon, Bolivar nebo Tito se osobně podíleli na válečných akcích, stáli v prvních řadách svých vojsk a neuhýbali před rizikem, že budou zraněni nebo zabiti. Dnes ani navigátor bezpilotního letadla, důstojník v bílé košili a vázance, který sedí v operačním štábu někde ve Virginii neb Ohiu, tisíce kilometrů od iráckých nebo Afghánských pouští a hor, není osobně ohrožen – netrpí nepřízní počasí, ani tím, že by ho mohli povstaci sestřelit nebo jakkoli ohrozit. Odcizení mezi vojákem a skutečností umožněné moderní technikou, tato prokletá, kunderovsky řečeno, „nesnesitelná lehkost války“, jakoby nahrává válečným jestřábům – vždyť přece válčit je tak snadné! Osudové rozhodnutí, které rázem převrátí nebo přímo ukončí život statisíců a milionů lidí, se osnovatelů strojových a elektronických válek nijak osobně nedotkne – nejsou ohroženi střelami, bombami, napalmem, ani tyfem. Jen tak si můžeme vysvětlit, že generál Erich von Falkenhayn, německý vrchní velitel za první světové války, odpovědný za smrt milionů vojáků, jen pár let let po válce tuto dějinnou událost velebil jako velkolepý a svým způsobem krásný zážitek. Dovolil si také obhajovat svou vojenskou strategii vleklé zákopové války, kterou vyjádřil jednoduchým heslem – ať Francie vykrvácí! Historikové i vojenští odborníci ji odsoudili jako válečný zločin prvního řádu, ale tím, bohužel, nezabránili, aby německá armáda za druhé světové války tuto doktrinu ještě nezdokonalila.
1/5
Nesnesitelná lehkost války Napsal uživatel Mojmír Grygar Sobota, 17 Leden 2015 10:23 - Aktualizováno Sobota, 17 Leden 2015 14:41
2. Zahajují-li politikové a generálové válku, nejednou se stávají obětí sebeklamu – začínají věřit vlastní propagandě. V létě 1914 si rakouský císař pán se svou kamarilou namlouvali, že tažení proti Srbsku bude „pochod s dechovkou“, a rozpoutali hrůzu, o jaké se jim ani nesnilo. Doporučuji četbu válečného deníku Vojákem Pražského sboru, v němž Egon Erwin Kisch podrobně popisuje průběh prvních měsíců války z perspektivy obyčejného pěšáka, kmána. Kdyby si něco podobného mohl císař pán představit, hnal by „Své národy“ do záhuby? 23. listopadu 1914 u dvora jistě nikoho nenapadlo císaři při pravidelném hlášení sdělit, že toho dne vojenský soud odsoudil k smrti a ještě před západem slunce popravil pětadvacetilého Slavomíra Kratochvíla z Přerova za to, že ve verších vyjádřil nesouhlas střílet na císařův rozkaz podobné mladé muže v uniformách jiných barev, kteří mu ničím neublížili. Takovou událost už tehdy masakry na srbské a haličské frontě a horlivá činnost vojenských soudů po celé zemi zcela zatlačily do pozadí. Ale vzhledem k provinění a trestu to byla mimořádná událost; jinak by ji Karel Liebknecht, německý levicový poslanec, odpůrce války, nezaznamenal a ve svém vystoupení na Říšském sněmu neodsoudil jako zločin. Budiž mu za to, třeba se stoletým zpožděním, vyjádřen dík! A to, co si zasluhují dnešní autoři chvalozpěvů na císaře pána, čtenáři si domyslí. A Jemu, Vyvolenému, samozřejmě ani na okamžik nepřišlo na um, že by mohl být za oběti a hrůzy války jednou souzen. On měl přece povinnost hájit čest a zájmy Rakouska a Jeho postavení a všechny činy krylo boží požehnání.
Právě tak se i iniciátoři pozdějších válek vyhnuli soudu a trestu. Výjimku tvoří válka vyvolaná rozpadem Jugoslávie; tehdy se před Mezinárodním soudním dvorem v Haagu v nezvykle vysokém počtu octli srbští politikové a vojáci, jako by tento statečný národ měl i dnes, podobně jako v letech 1914 – 1918, nést hlavní vinu za krveprolití, na kterém se podílely armády Západu i islámští teroristi. Dnes se nesměle hovoří o tom, že mučení zajatců, kterého se dopouštěli velitelé USA během válek v Afghánistánu a Iráku, bylo nezákonné. Je málo pravděpodobné, že dojde k spravedlivému soudu a rozsudku; nanejvýš budou postiženi příliš horliví vykonavatel rozkazů – ne jejich původci.
3. Sleduji-li zprávy, komentáře, reportáže, úvahy většiny novinářů, publicistů i některých politiků týkající se ukrajinské krize, bije do očí absence odstupu, nadhledu a vůle čelit nebezpečnému zostřování situace. Když jsem se dozvěděl o nedávné iniciativě příznivců Karla Schwarzenberga (neúspěšná prezidentská kampaň nesmí skončit na písku!), kteří připravovali
2/5
Nesnesitelná lehkost války Napsal uživatel Mojmír Grygar Sobota, 17 Leden 2015 10:23 - Aktualizováno Sobota, 17 Leden 2015 14:41
manifest nazvaný případně Na plný plyn, šokovalo mě, že vůbec někdo v dnešní době může chtít přilévat oleje do ohně. Neměl by každý v situaci hysterických proklamací a válečných výzev vážit každé slovo, aby se nestalo záminkou k vyvolání nebezpečných provokací? Někteří lidé uměle připomínají a oživují neblahé duchy a přízraky minulosti. Ruské tanky se objevily v ulicích českých měst a vesnic nejen v srpnu 1968, ale již v květnu 1945. Kdo dnes zná přesný počet padlých rudoarmějců při osvobozování Československa? Při každoročních květnových oslavách v Plzni se nepřipomíná, že početné a bojeschopné německé jednotky se dobrovolně vzdávaly Američanům s nadějí na separátní mír a s přáním, aby se mohly zúčastnit obnoveného tažení na Sovětský svaz? Sovětský tank na Smíchově postmoderní provokatér natřel na růžovo, z pomníků padlých rudoarmejců vandalové odsekávali emblémy a někteří lidé se už nemohli dočkat příležitosti začít přepisovat dějiny druhé i první světové války. A dnes se to už děje jako na běžícím pásu.
Útoky proti Putinovu Rusku nezačaly dnes ani včera, mají delší inkubační lhůtu, inspirují je dlouhodobé strategické plány amerických ideologů. Harvardskými specialisty prováděná privatizace na území rozpadávající se sovětské državy vedla k zhoršení životní úrovně zdrcující většiny lidí, pohádkové bohatství země spadlo do klína hrstce oligarchů, kteří se dostávali do popředí již za starého režimu (Anatol France říká, že nejhorlivějšími royalisty se stávají odpadlíci republiky), a své schopnosti a protřelosti využili za velkého třesku ve svůj osobní prospěch.
Putin také patřil mezi vybrané kádry starého režimu, ale na rozdíl od Berezovských, Chodorkovských, Kolomyjských, Porošenků začal se starat o obnovu hopodářství, o sociální a zdravotní péči, o posílení státu a armády a v neposlední řadě o vzestup kulturního sebevědomí těžce zkoušeného národa. Jelcin, nezodpovědný oportunista, dnes nikomu z hlasatelů demokracie a práva nevadí, ale Putin se stává nebezpečným diktátorem, kterého je třeba svrhnout, nejspíš – dobře řízenou barevnou revolucí.
3/5
Nesnesitelná lehkost války Napsal uživatel Mojmír Grygar Sobota, 17 Leden 2015 10:23 - Aktualizováno Sobota, 17 Leden 2015 14:41
Některým našim novinářům, diplomatům a znalcům vadí miliony Rusů na východě Ukrajiny, kteří nechtějí žit ve státě, ve kterém oslavují Stěpana Banderu, Hitlerova válečného spojence. Opakuji a budu opakovat notoricky známou věc, kterou ovšem dnešní rusofóbové nechtěji uznat. Rusové na východě ukrajiny se po rozpadu Sovětského svazu v důsledku svévolného Chruščevova dekretu z roku 1954 stali ze dne na den občany cizího státu. Cítili se být dvojnásob podvedeni a museli leccos překousnout. Když došlo na Majdanu k revoluci, když byl násilně svržen řádně zvolený prezident a během několika hodin roztrháno mezinárodní ujednání o předčasných volbách, nedivím se jim, že nechtěli být občany země, v jejíž vládních a parlamentních křeslech sedí lidí toužící vidět Rusko v plamenech. Skotové mohli svobodně rozhodnout, zda zůstanou členy britské monarchie, nebo založí republiku švédského nebo dánského typu. Proč je tato možnost obyvatelům Donbasu a Luhanska odepřena? Proč ukrajinská vláda nařizuje ostřelování uhelných dolů, závodů, letišť, škol, obytných domů, proč dopouští, aby docházelo k bratrovražednému boji, k zabíjení vojáků i bezbranných občanů? Cui prodest? Komu je to ku prospěchu? V žádném případě z toho netěží obyčejní občané na Ukrajině, ani v Rusku a nikde v Evropě. Co rozhoduje? Touha po pomstě lidí, kteří se v zábavném parku ve Lvově baví střílením do terčů opatřených Putinovým portrétem a potom si v hospodách připíjejí na smrt moskalů? Jakou roli tu hrají majetkové zájmy oligarchů, kteří si divokou privatizací a korupčními triky rozdělili bohatství země, a nepřejí si žádné reformy? Proč tuto krizi připravovali zahraniční, američtí a němečtí politikové? Proč se v některých Obamových výrocích ozvala rétorika studené války? Proč se v ní tak angažuje Evropská unie a NATO? To jsou otázky, na které nemáme jednoznačné odpovědi. Jistě jde o víc, než jen o celistvost země, která, ač je na pokraji kolapsu, dává najevo, že sbírá všechny síly, aby s přispěním zahraničních peněz i vojenských odborníků rozstřílela odbojné Rusy ve východních regionech. Obávám se, že to není jen Tymošenková, Jaceňuk a ozbrojenci z Pravého sektoru, kteří si přejí, aby z Nového Ruska, když už ne ze Starého, nezůstal kámen na kameni. Když někdo rozdělává oheň za vašimi dveřmi, musíte si dávat pozor. Ostřelování Donbasu se nemusí zastavit u hraniční čáry.
Záměr mezinárodních žhářů pěkně nakreslil karikaturista New York Times: vedle zelené neporušené země se otevírá obrovská hluboká černá jáma, z které někdo hodil záchranný hák na sousední pevnou půdu. Příslušné nápisy umožňují americkým čtenářům, aby pochopili, oč jde: Rusko, které se beznadějně řítí do záhuby, vidí záchranu v Ukrajině. Ale obrázek lze číst také tak, že Rusko chce Ukrajinu strhnou s sebou do pověstné odpadové jámy dějin. Za starých časů si šaškové králů dovolovali říct na plnou hubu, co chytrý král zamlčoval a o čem si dvořané v kuloárech dovolili jen šeptat. Dnes roli bláznů plní kreslíři politických vtipů.
4/5
Nesnesitelná lehkost války Napsal uživatel Mojmír Grygar Sobota, 17 Leden 2015 10:23 - Aktualizováno Sobota, 17 Leden 2015 14:41
Autor je literární teoretik a historik.
5/5
