Parlament České republiky Kancelář Poslanecké sněmovny
Parlamentní institut Oddělení všeobecných studií
Současný vývoj na Ukrajině Informační podklad č. 3.0421
Zpracovali: Jan Němec Štěpán Pecháček Václav Štěrba
Únor 2006
1
Tento materiál doplňuje práci PI č. 3-029. Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.
PI 3.042
2
Ukrajina v roce 2005 Po tzv. oranžové revoluci prošla Ukrajina v roce 2005 významným vývojem. Vzájemná osočování z korupce ve vládních kruzích byla jednou z nejsilnějších příčin poklesu důvěry veřejnosti ve vládu, třebaže v žádném z řady soudních řízení nebyla korupce prokázána. Situace vyústila ve vládní krizi, kterou prezident Juščenko 8. září 2005 vyřešil rozpuštěním vlády J. Tymošenkové a jmenováním nového předsedy vlády J. Jechanurova. Ostře se proti prezidentu Juščenkovi vymezil zejména Blok Julie Tymošenkové (BJUT). Je jasné, že do parlamentních voleb se bývalí spojenci nesjednotí, jejich četní představitelé však vyjádřili naději na spolupráci po volbách. Vnitropolitický vývoj se projevil poklesem důvěry lidí ve vládu. V dubnu 2005 vládu podporovalo (resp. věřilo, že je lepší než předchozí Kučmova) 52% tázaných občanů, v srpnu to bylo 37%. Týž průzkum zjistil, že poprvé od revoluce je většina respondentů přesvědčeno, že se situace vyvíjí špatným směrem. Příprava parlamentních voleb Volby se na Ukrajině budou konat 26.3.2006. Hlavními kandidujícími stranami jsou Národní svaz Naše Ukrajina (Juščenko), Blok Julie Tymošenkové, Strana regiony Ukrajiny (Janukovyč), Socialistická strana Ukrajiny, Komunistická strana Ukrajiny, Národní blok Lytvyna a Blok Natálie Vitrenkové. Podle předvolebních průzkumů z prosince 2005 má největší šanci na vítězství ve volbách Janukovyčova Strana regionů (24,3%) následovaná Blokem Julie Tymošenkové (14,7%) a Naší Ukrajinou (14,7%). Zbylé strany se pohybují okolo hranice 5%. Politická krize 10.1. 2006 odvolal ukrajinský parlament vládu Jurije Jechanurova. Následně se rozhořel spor o to, zda odvolání proběhlo v souladu s ústavou či nikoli. Důvodem je nedokončená reforma ústavního systému, která sice dala od 1.1. 2006 parlamentu pravomoc odvolat vládu, ale nejasně vymezila proceduru odvolání, resp. jmenování nové vlády. V praxi zůstává Jechanurova vláda u moci i nadále, dokud nebude nalezen konsenzus ohledně výkladu ústavy. Je pravděpodobné, že tento stav bude trvat až do březnových voleb. V souvislosti se sporem o výklad ústavy, konfliktem o plyn s Ruskem, otázkou referenda o NATO, nelepšící se situací pokud jde o korupci, slabými ekonomickými výsledky za rok 2005, a především populistickým vystupováním všech stran, je nyní předvolební kampaň značně vyostřená. Vztahy Ukrajiny a Evropské unie Ukrajina je partnerem EU v rámci její Evropské politiky sousedství. Ta je nyní realizována Akčním plánem navrženým Komisí 9.12.2004 a přijatým Radou partnerství a spolupráce EUUkrajina 21.2.2005. Akční plán je prováděn v rámci institucí ustanovených Dohodou o partnerství a spolupráci. Hlavní časový rámec pro realizaci tohoto akčního plánu jsou tři roky, poté bude buď přijat akční plán nový nebo zvolena jiná cesta spolupráce. Ukrajina se netají tím, že by měla zájem o uzavření asociační dohody (která by ji více přiblížila ke členství v EU). EU má nyní především zájem na stabilní a demokratické Ukrajině, tedy na úspěšném průběhu voleb a stabilizaci politické situace po volbách. Členství v EU je jednou z hlavních priorit vlády prezidenta Juščenka. EU se k tomu staví velmi zdrženlivě. Do závěrů, které přijala Rada 21. února 2005 k Ukrajině, byla zvolena opatrná formulace. „Evropská unie uznává evropské aspirace Ukrajiny a vítá její evropskou volbu.“ Rada dále zdůraznila, že nyní chce prohlubovat své vztahy s Ukrajinou v rámci
Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování nebo rozmnožování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.
PI 3.042
3
Akčního plánu Evropské politiky sousedství.2 Od této doby k žádnému posunu na straně EU nedošlo, členské státy vesměs nemají zájem přijmout další závazek do agendy rozšíření a to zejména po dvojím „ne“ Evropské ústavní smlouvě v květnu a červnu tohoto roku. Ukrajině bylo naznačeno, že bude lépe, když zatím nebude podávat přihlášku ke vstupu do EU. Obdobný je postoj Komise. Ten vychází z jejího Strategického dokumentu k rozšíření prezentovaného 9. 11. 2005. Zde se o Ukrajině jako o potenciálním kandidátském státu vůbec nehovoří. Rozšíření nyní dosahuje svého maxima a dokud se Unii nepodaří „absorbovat“ současné závazky, další nebude přijímat. Odlišná je pozice Evropského parlamentu. Ten ve svém usnesení z 13. 1. 2005 vyzval Radu, Komisi a členské státy, „aby kromě opatření akčního plánu v rámci evropské politiky sousedských vztahů zvážily ostatní formy spolupráce s Ukrajinou, které by poskytly zemi jasnou evropskou perspektivu, odpovídaly by projeveným tužbám velké většiny ukrajinského lidu, a podle možnosti nakonec vedly ke vstupu země do EU.“ Evropský parlament dále připomněl článek 49 Smlouvy o EU, kde se uvádí, že členství v EU je otevřené všem evropským zemím, které splňují příslušné podmínky a závazky.“ Ukrajina a NATO Ukrajina již opakovaně prezentovala vstup do NATO jako jeden z hlavních cílů své zahraniční politiky. Ráda by se stala členem při příležitosti summitu NATO v roce 2008. V prosinci 2005 rozhodl prezident o vytvoření zvláštního vládního orgánu, který má za úkol připravovat Ukrajinu na členství. NATO zatím nevyslalo jednoznačný signál, jeho představitelé však zdůrazňují, že Ukrajina bude muset především reformovat svoje ozbrojené síly, stabilizovat demokracii a účinně bojovat s korupcí. Dle nedávného vyjádření generálního tajemníka NATO Scheffera není členství Ukrajiny v NATO v roce 2008 vyloučené, budou-li plněny tyto podmínky. V Kyjevě se rovněž očekává, že na neformální schůzce ministrů zahraničí NATO v Sofii (duben 2006) proběhne zasedání komise Ukrajina – NATO, kde by Ukrajina mohla získat akční plán pro členství. V průběhu února 2006 má být rovněž schválen plán spolupráce Ukrajiny a NATO na rok 2006. Vstup do NATO podporuje 15% občanů, proti je 50%, zbytek nemá vyhraněný názor (průzkum z října 2005). S ohledem na tuto skutečnost začaly především opoziční síly na Ukrajině hovořit o možnosti referenda k NATO, otázka referenda k NATO se záhy stala jedním z hlavních předvolebních témat. Rusko Rusko je největším obchodním partnerem Ukrajiny a může se spoléhat na to, že Ukrajina si nemůže dovolit výlučnou orientaci na EU. Ukrajina je závislá na dodávkách energií z Ruska. Dobré vztahy s Ruskem jsou podle průzkumů důležité pro většinu obyvatel Ukrajiny a Rusko též může spoléhat na činnost svých médií, na Ukrajině běžně přístupných. Svoji silnou pozici vůči Ukrajině demonstrovalo Rusko na přelomu roku 2005/2006 zastavením dodávek zemního plynu, poté co Ukrajina odmítla přistoupit na jím stanovené ceny. Rusko je znepokojeno ukrajinskými ambicemi pokud jde o členství v NATO. Postoj Ruska k případné evropské perspektivě Ukrajiny byl předmětem jednání delegace výboru pro evropské záležitosti PS PČR při jednání s předsedou zahraničního výboru Dumy Kosačovem. Ruská strana zdůraznila, že Ukrajina (a Moldavsko) mají právo rozhodnout se po svém, nicméně jejich geopolitický výběr nesmí ohrozit vztahy s Ruskem. Kosačov dále vyslovil domněnku, že Ukrajina a Moldavsko se snaží kopírovat „baltský model“ vyvolávání 2
pozn. Evropská politika sousedství je politikou EU vůči zemím, u nichž se nepředpokládá budoucí přistoupení.
Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování nebo rozmnožování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.
PI 3.042
4
problémů s Ruskem, aby dosáhli vstupu do EU. Kosačov se také pozastavil nad tím, že EU uznala ukrajinskou ekonomiku za tržní – v čem se liší od ruské? Stejná otázka byla předmětem jednání delegace evropského výboru s delegací ministerstva zahraničí, v čele s náměstkem Gruškem. Gruško naznačil, že bude-li Ukrajina dále usilovat o prohloubení spolupráce s EU, dříve či později bude stát před volbou: Rusko nebo EU? Potom bude záležet na ukrajinských politicích, kteří na sebe vezmou odpovědnost za případné rozhodnutí, které bude mít např. vliv na budoucí cenu plynu pro Ukrajinu. Ruská politika vůči Ukrajině v analýze ZÚ ČR Kyjev (T.I.C. 2525/2005) Během posledních několika měsíců vystupňovalo Rusko na Ukrajinu značný tlak, zejména v souvislosti s ukrajinskou předvolební situací. Hlavním nástrojem se stal zemní plyn, kde Rusko požadovalo od 1.1.2006 navýšení ceny na 230 USD za 1000 m³, jejíž přijetí by pro Ukrajinu znamenalo až 30% inflaci a řadu ekonomických a sociálních problémů. Obě strany se nakonec dohodly na dočasném kompromisu (ruský plyn v ceně 230 USD se míchá v poměru 4:1 s laciným plynem z Turkmenistánu – výsledná cena pro Ukrajinu je 95 dolarů), ovšem jen pro první polovinu roku 2006. Spor o plyn tak pro rok 2006 ještě neskončil. Rusko podniká i další kroky. Od roku 2006 zvyšuje až o 50% cla na dovoz ukrajinských ocelových rour a připravuje zákaz dovozu ukrajinského masa do Ruska. Ruským cílem v ukrajinské vnitřní politice je posílení proruských politických sil, což jsou Strana regionů, Komunisté a Progresivní socialisté.Vítězství oranžových by dalo Ukrajině čtyři roky, během nichž by se trendy, jaké nastoupili, mohly stát nezvratnými. Naopak vítězství opozice by Rusku usnadnilo realizaci jeho zahraničněpolitických cílů, zejména integraci Ukrajiny do jím dominovaných integračních struktur. Rusko je na Ukrajině zatím úspěšné. Jmenované strany naplno do své předvolební kampaně zapojily plynařské téma ve smyslu „my bychom se s Rusy dohodnout uměli“, a zejména Strana regionů sílí. Ukrajinská vláda zatím ruskému nátlaku odolává. Postoj vybraných států EU vůči Ukrajině Velká Británie Poté, co byly zahájeny přístupové rozhovory s Tureckem, jehož členství v EU Velká Británie podporuje, dostala se spíše zdrženlivá pozice Londýna vůči zájmu Ukrajiny o plné členství v Unii do obtížné situace. Británie si stejně jako ostatní země EU uvědomuje, že frustrace ambicí ukrajinských reformistů by mohlo způsobit oslabení jejich vnitropolitické pozice, což je pro ně nežádoucí. Proto se britská diplomacie k této otázce vyjadřuje spíše vyhýbavě a v obecné rovině. Při příležitosti summitu Ukrajina-EU v prosinci 2005, v závěru britského předsednictví Rady EU, byl Ukrajině ze strany Evropské unie udělen statut tržní ekonomiky, což ji přiblížilo k členství ve WTO. Prohlášení o společné vůli k dalšímu pokroku ve vzájemných vztazích se však omezovala na ujištění o budoucnosti Ukrajiny s Evropou (with Europe), nikoliv v Evropě (in Europe).3 Velká Británie je významným investorem na Ukrajině, její zájem na stabilní situaci v zemi je tedy podepřen nejen politickými, ale i ekonomickými důvody.
3
http://www.ukraine-eu.mfa.gov.ua/eu/en/news/detail/1344.htm
Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování nebo rozmnožování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.
PI 3.042
5
Francie Francie je podobně jako Velká Británie spíše opatrná ve svých výrocích o možnosti budoucího členství Ukrajiny v EU. Pokud by si však měla vybrat mezi Tureckem a touto zemí, preferenci by jednoznačně padla na Ukrajinu. Přestože již v roce 2003 deklaroval prezident Jacques Chirac vůli Francie prosadit udělení statutu kandidátské země Ukrajině, později tuto rétoriku zmírnil. Tehdejší vyjádření je třeba chápat v souvislostech ukrajinských vnitropolitických podmínek, kdy se prezident Leonid Kučma sice často hlásil k evropskému směřování země, nikdo – patrně včetně samotného Kučmy - však tato prohlášení nebral příliš vážně. Změna nastala v důsledku voleb v roce 2004, kdy Kučmův režim vystřídala reformě proevropsky orientovaná skupina v čele s Viktorem Juščenkem. Prezident Chirac při příležitosti návštěvy svého ukrajinského protějšku v Paříži v červnu 2005 vyjádřil plnou podporu přibližování země k Evropě a jejímu členství ve WTO, otázka členství v EU však z francouzské strany nastolena nebyla. V důsledku francouzského zamítnutí Smlouvy o ústavě pro Evropu se znovu dostal na pořad dne tradiční svár koncepcí rozšíření anebo prohloubení evropské integrace. Další rozšíření EU o zemi, jakou je Ukrajina, by patrně ve Francii předcházela bouřlivá vnitropolitická debata. V době před francouzskými volbami v roce 2007 však není možné očekávat nějaký výrazný posun ve spíše zdrženlivém přístupu francouzské vlády vůči evropským ambicím Ukrajiny. Německo Vztah německé vlády vůči Ukrajině byl v době vlády kancléře Schrödera do značné míry spojen s kvalitou vztahů Německa s Ruskem. Velmi dobré osobní vztahy kancléře a prezidenta Putina ilustrovaly spíše proruskou orientaci německé „východní politiky“ na počátku nového tisíciletí. Se změnou vládní garnitury v Berlíně, kdy se do čela vlády dostala konzervativní politička Angela Merkelová, se již projevily určité změny v této politice, kdy Merkelová nehodlá v takové míře jako dosud ustupovat ruským zájmům v regionu. Zájem na ekonomických a politických reformách v Bělorusku, na Ukrajině a v Moldávii patří mezi priority německé zahraniční politiky v oblasti. Ve vztahu k dalšímu rozšiřování Evropské unie je po nedávném východním rozšíření a s očekávaným přistoupením Bulharska a Rumunska německá vláda spíše nakloněna delšímu období „vstřebávání“ této kvantitativní i kvalitativní změny Evropské unie. Výrazná je opozice vůči členství Turecka v EU, ve vztahu k Ukrajině zatím k žádnému takto výraznému vyjádření nedošlo, lze však předpokládat spíše rezervovaný přístup. Německo je významným odběratelem ruského zemního plynu, který je dopravován přes území Ukrajiny. Proto je zájem Berlína na ekonomické a politické stabilitě a evropském směřování Ukrajiny nepochybný. Prohlubování a rozšiřování spolupráce Evropské unie s Ukrajinou je žádoucí, členství země v EU však podle německých představitelů není na pořadu dne. Polsko Polský prezident Kwasniewski spolu se svým litevským protějškem sehrál významnou roli při řešení krize, která na Ukrajině nastala v době voleb v roce 2004. Polsko a Litva formulovaly společnou iniciativu, jejíž náplní by mělo být předávání zkušenosti s ekonomickou a politickou transformací svým východním sousedům, v současné době především Ukrajině, kde jsou k tomu příznivé vnitropolitické podmínky. Polsko se již jako člen Evropské unie snažilo přesvědčit ostatní země, aby byl v otázce případného členství Ukrajiny v Unii přijat stejný postup jako pro Turecko, tedy jasně
Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování nebo rozmnožování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.
PI 3.042
6
přiznaná možnost členství, byť spíše v dlouhodobém horizontu. Samotné Polsko od nástupu Juščenkovy skupiny k moci na Ukrajině otevřeně podporuje plné členství země v Evropské unii. V roce 2005 se Polsko a Ukrajina dohodly na legalizaci pobytu sezónních ukrajinských pracovníků v Polsku. Podle ní by mělo ročně získat časově omezené pracovní povolení až 200 tisíc Ukrajinců, přičemž podle odhadů již dnes v Polsku ilegálně pracuje cca 250 tisíc ukrajinských státních příslušníků.4 Integraci Ukrajiny do západoevropských struktur by přivítala většina obyvatel Polska. Na základě průzkumu veřejného mínění, který se konal v roce 2005, se 77 % Poláků vyjádřilo vstřícně k možnosti vstupu Ukrajiny do Evropské unie.5 Pobaltské státy Pobaltské státy spojuje s Ukrajinou především společná historická zkušenost v rámci Sovětského svazu, částečně přetrvávající ekonomické vazby a zájem pobaltských zemí na demokratickém a proevropském (prozápadním) směřování Ukrajiny, která by svým významem v západním postsovětském prostoru vyvažovala vliv Ruska. Tři pobaltské země, které jsou členy NATO a EU, oceňují neodmítavý přístup Kyjeva k prozápadním aspiracím pobaltských zemí v minulosti a obecně vyjadřují svou vstřícnost vůči snahám dnešní Ukrajiny stát se integrální součástí do západních struktur. Litva, Lotyšsko i Estonsko nabízejí Ukrajině svou zkušenost s ekonomickou, politickou a sociální transformací, stejně jako s postoji Ruska, která je vzhledem k poměrně stejné výchozí pozici všech čtyř zemí patrně nejvhodnějším vodítkem. Podporují vstup Ukrajiny jak do EU a NATO, tak i do WTO. Litva Prezident Litvy Adamkus se ve spolupráci s prezidentem Polska podílel na diplomatické mediaci mezi stranami povolební krize na Ukrajině v roce 2004. Litevská vláda vytvořila s Polskem „strategické partnerství“, jehož náplní je pomáhat novým východním sousedům Evropské unie, především Bělorusku a Ukrajině, na jejich cestě k demokratickému politickému uspořádání. Litevský ministr zahraničí vyjádřil v prosinci 2005 plnou podporu své země případnému členství Ukrajiny v NATO. Lotyšsko Lotyšská politika vůči Ukrajině se shoduje s postupem ostatních pobaltských států. Lotyšská vláda vidí v jasné perspektivě integrace země do evropských struktur optimální stimul pro reformní úsilí na Ukrajině, který by působil i po případném vstupu země do Unie ve střednědobém horizontu. Členství Ukrajiny v EU by tedy podle názoru lotyšské diplomacie mělo být prostředkem, nikoliv cílem (odměnou) reforem.
4 5
http://www.euractiv.com/Article?tcmuri=tcm:29-141945-16&type=News http://www.eubusiness.com/East_Europe/050324094537.xkzfozjg
Práce slouží výhradně pro poslance a senátory Parlamentu České republiky. Zveřejňování nebo rozmnožování je možné jen se souhlasem Parlamentního institutu a autora.
