ZPRAVODAJ HUSOVICKÉ FARNOSTI
ročník IX. 5. 6. 2005
3 PÁNU BOHU DÍKY
Velikonoční doba nám skončila slavností Seslání Ducha Svatého, ale hned následující neděli 22. V. nám Pán Bůh dává nahlédnouti do tajemství svého vnitřního života! O slavnosti Nejsvětější Trojice jsme děkovali Otci, že nám stále znovu daruje svého Syna, a Synu, že nás s Otcem usmiřuje. Nejsme – a ani sami nemůžeme – býti toho hodni, ale Kristus nás hodnějšími činí! Vždyť o slavnosti Těla a Krve Páně 26. V. se stává sám naším pokrmem lásky k Otci i ke všem našim bližním. A za osm dní potom 3. VI. Nám otevírá pramen života a svatosti ve svém Nejsvětějším Srdci. To všechno naše farnost připravuje k letošní slavnosti Posvěcení našeho kostela 5. VI. 1910 – tedy před 95 roky! Na sté výročí se již připravujeme vnějšími opravami: 3 věže jsou již hotové, čtvrtá je na řadě letos a zůstane ještě poslední, celé přízemí kostela a vnitřek! Začněme však i duchovní „pětiletku“! Přece známe slova Písma (l Sol 4,3). To je vůle Boží VAŠE posvěcení! Pán Bůh nejraději přebývá v živých chrámech lidských duší.
Neustále je – kapličky spíše než chrámy – obnovuje a posvěcuje svou milostí svátostmi smíření, nasycení, posílení ve víře, stavu i nemoci. Posvěcování není něco vyjímečného, ale je stálou Boží prací v člověku – chce, aby Mu byl každý co nejpodobnější! Můžeme pomáhati každodenní modlitbou a přijímáním stále nových příležitostí k vzájemné a trpělivé službě. Snažme se o to ještě s větší radostí, než s kterou přispíváme na vnější opravy. Pomáhejme Kristově práci v sobě, ať vidíme kladné výsledky nebo ne – On ví a přijímá každé pochopení, každý kousek dobré vůle! Dávejme Mu k Jeho práci v bližních náhradu smírem za každé zpozorované zlo a díkem za sebemenší dobro, které vykonají. Jako posvěcený předmět zůstává stejný, ale je vyňat z běžného používání a zničení, tak člověk posvěcený křtem a dalšími svátostmi je Boží! Pane Ježíši, všecky nás stále posvěcuj, abychom Tě milovali za sebe i za celý svět! otec Berard, OFM
SRDÍČKO
ČESKY NEBO LATINSKY Při nedávném pohřbu papeže Jana Pavla II. vysílaného ČT byla mše sv. na svatopetrském náměstí v Římě celebrovaná kardinálem J. Ratzingerem v jazyce církve – latinsky. V současné době, kdy možnosti turistiky jsou neomezené, se můžeme setkat se skutečností, že při různých církevních shromážděních ve světě při modlitbě Páně je používána latina. Olomoucký arcibiskup a moravský metropolita Mons. J. Graubner požádal věřící své arcidiecéze, aby se modlitbu Otče náš naučili ve sjednocujícím jazyce církve – latině
(což je ale také všeobecný pokyn církve). Při univerzálnosti církve, ke které se v současné době hlásí přes l miliardu věřících (stav z r. 1998) je to zajisté dobře promyšlený čin zařazující nás do světové církve. Latinský text lze se naučit individuelně, jeho latinská verze je v kancionále. Do konce roku může být „znalců“, zejména mezi mládeží, většina. Ostatní mohou používat dále češtinu. Výše uvedené je nutné brát jako návrh, domnívám se však, že každý účastník mše sv. by si mohl zvolit jazyk modlitby Páně. Mal.
ŽIVOT SV. FRANTIŠKA VE VERŠÍCH (8. část)
Bratr Jiljí a další bratři V roce dvanáctsetosm na svátek svatého Jiří, odešel k Františku venkovan, který se jmenoval Jiljí. Když potkal Františka, nemeškal, koleny k zemi hned klesl a vroucí prosbu o přijetí do jeho bratrstva vznesl. František Jiljího přivítal, bratřím ho představil ihned, „Bůh nám ho posílá“ řekl jim, Jiljího když k bratřím přived´. Nového bratra on pohostil obvyklou společnou stravou
a šel s ním hlásat pak společně křesťanskou naději pravou. A také ostatní bratři se kázáním do práce dali, v dvojicích po městech chodili, k pokání povzbuzovali. Bosí a s provazem kol pasu hlásali radostnou zvěst, když Jiljí k bratřím se připojil, František druhů měl šest. A jeho příklad pak dál táhl nadšence z blízka i z dáli a všichni o Kristu kázali, vesele prozpěvovali. J. Šebánek
2
ZPRAVODAJ HUSOVICKÉ FARNOSTI
FARNÍ VÝLET Na neděli 20. února byl naplánovaný malý zimní farní výlet. Tentokrát autobusem do Vranova a dále pěšky zimní přírodou do Adamova. Sraz účastníků byl, jako vždy, ve 14 hodin u fary. Počasí nám přálo: nepršelo ani nemrzlo, bylo mírně pod mrakem. U fary se nás sešlo asi 10 a ve 14.19 jsme autobusem č. 57 vyrazili do Útěchova a dalším autobusem do Vranova. Ve Vranově jsme počkali na další účastníky výletu. Celkem nás tedy šlo 15, zástupci všech věkových skupin – od dětí až po zdatné seniory. Vyšli jsme lesní cestou po žluté značce. Asi po 40ti minutách chůze a rozhovorů ve skupinkách jsme přišli k Hemzalovu mostu. Během cesty bylo nejveseleji asi dětem, které se neúnavně vrhaly do sněhu, dělaly v něm rukama „anděly“ a různá zvířátka, stihly stavět malé sněhuláky a z různých skrýší nás napadaly sněhovými koulemi. U Hemzalova mostu jsme odbočili doleva na úzkou stezku, která lemovala poměrně strmé svahy kopce a postupně klesala k Adamovu.
Na této části cesty jsme se pomodlili sv. Růženec. Kolem 16. hodiny jsme sestoupili do Adamova, prošli jsme obcí a došli k cíli naší cesty, k adamovskému kostelu. Je to menší stavba, postavená z růžových cihel, v neogotickém slohu, na první pohled „moderní“. Odhadoval jsem, že takto stavebně pojatý kostel by mohl být 3
SRDÍČKO
postavený tak v první třetině 20. století. Proto jsem se podivil, když nám místní kostelník pan Vanc, který nás u kostela očekával, řekl, že kostel nechali stavět Lichtensteinové už v 60. letech století 19. pro dělníky, kteří zde těžili železnou rudu, dřevo a pracovali v hutích. Pan Vanc otevřel kostel a velmi ochotně se nám věnoval. Podrobně vyložil celou historii kostela a upozornil nás na jednotlivé slohové zajímavosti stavby i interiéru kostela. Ten je zasvěcený sv. Barboře, patronce horníků. To napovídá menší trojdílný hlavní oltář stavěný v gotickém slohu. Vypadá velmi starobyle, ale pochází rovněž ze 60. let 19. století. Pozoruhodná v tomto kostele je také kazatelna a sochy – většinou ve zmíněném gotickém slohu. Výjimku tvoří křížová cesta, reliéfová s barevnými postavami. Ta je novějšího data. Největší pozoruhodností, kterou je adamovský kostel známý i v Evropě, je tzv. „světelský“ oltář“, který se nachází uprostřed levé boční stěny kostela. Je asi 3 metry široký a vysoký jako boční stěna kostela. Je to střední deska z velkého, původně trojdílného oltáře, na které jsou bohatě řezbářsky vypracované výjevy
zesnutí a nanebevzetí Panny Marie. Oltář kostelu daroval kníže Alois Lichtenstein, který jej zakoupil v Rakousku. Původně se celý oltář nacházel v klášterním kostele ve Zwettelu (odtud počeštěné „světelský“), kde jej však značně poškodil oheň. Zwettelští řeholníci nechali opravit a zrestaurovat ohořelá boční křídla oltáře, ale oprava poškozených řezeb byla tak nákladná, že na opravu hlavní části již neměli prostředky. Prodali ji tedy do starožitnictví. Odtud ji koupil kníže Lichtenstein, na vlastní náklady ji nechal zrestaurovat a umístil ji do adamovského kostela. Po asi 20ti minutové prohlídce kostela, provázené výkladem, jsme se odebrali na vlakové nádraží. Museli jsme spěchat – sotva jsme přišli na perón, přijel vlak. V příjemně vytopených vagónech jsme se pak vrátili zpět do Brna. Myslím, že to byl hezký výlet. Děkujeme panu Mackovi a Marcelovi, kteří jej připravili i všem, kdo se ho zúčastnili. Seznámili jsme se trochu víc nejen s jedním ze zajímavých míst v okolí Brna, ale i mezi sebou navzájem. A to je důležité. Bratr Justin Majvald, OFM
BOŽÍ LÁSKA Byla středa, 17 hodin a začínala mše sv. pro děti. Slíbila jsem své dceři, že za ní do kostela přijdu, jen co přijde domů tatínek, aby mě vystřídal v hlídání našeho nejmenšího dítka, které v tu dobu zrovna spalo. Když jsem přišla do kostela, bylo už po kázání. Stoupla jsem si dozadu za lavice, 4
abych nerušila. V předposlední lavici seděly dvě dívenky. Mohlo jim být tak 10 roků. Z jejich chování bylo zřejmé, že do kostela nechodí pravidelně, ale seděly tiše a chovaly se slušně. Když zazněly tóny kytary a kostelem se nesl zpěv, začaly se shánět po zpěvníku a přidaly svůj hlásek k ostatním.
ZPRAVODAJ HUSOVICKÉ FARNOSTI
Mše sv. se blížila k závěru, začínalo se podávat sv. přijímání. Tu se ony slečny mezi sebou domlouvaly, jestli „tam“ půjdou taky nebo ne. První kroutila rezolutně hlavou že ne, že tam nemůže. Druhá byla odvážnější, otočila se ke mně a ptala se, jestli může jít taky. Odpověděla jsem, že si může jít místo přijímání pro požehnání. Dala si podle rady prst před ústa a postavila se do řady. Když se vracela
od obětního stolu, měla zbožně sepnuté ruce a se stejně zbožným pohledem se na mě podívala a řekla: „Děkuju.“ Přesto, že jsem ten den ke stolu Páně sama nepřistoupila, její pohled mě naplnil krásným pocitem. Cítila jsem, že tato dívenka byla obdarována Boží láskou a radovala jsem se z toho. J.K.
KAM ZMIZEL Jedna paní zapomněla v kostelní lavici kabelku. Po čtvrthodince si to uvědomila a vrátila se pro ni. Kostel byl ještě otevřený, ale kabelku nenašla. Neuschoval ji kostelník? Ptala se. Ne. Nevěděly o ní ty, které s ní chodily na mši? Také ne. Ale všimly si nějakého chlapíka, chodil vzadu za lavicemi, moc zbožně se nechoval… A skutečně, vzal ji. Za rohem kořist prozkoumal. Našel pár maličkostí, noviny, kapesník, a vida: dvě stokoruny. No to je štěstí. Hned s tím šel za kamarádem, však mu právě takovou částku dluží, a už se tvářil hrozivě. S odlehčenou kabelkou přišel domů. „Kdes to sebral“, ptala se žena. Neřekl. Kradený předmět položil a už se nezajímal. Žena také obsah prozkoumala, ušklíbla se, protože takovou odřeninu ona nenosí a odešla do kuchyně. Ale jejich dítko, lezoucí po podlaze, hledalo lépe. Odklopilo horní část a ručky se zavrtaly do nitra. A vytáhly něco… kuličky, navlečené na provázku… pěkně se s tím chřestilo, malé prstíky bystře ohmatávaly drobné věcičky. Radostně se zasmálo. Matka se přišla podívat co se děje. Zarazila se. Tohle přece mívají babičky co chodí …
„Poslouchej,“ zaútočila na muže, „tys to sebral v kostele. To by se mělo vrátit. V kterém kostele to bylo?“ „Dej pokoj, copak vím!“ Zahodil cigaretu a zase někam vypadl. Ženě to nedalo. Ne, takový předmět se musí vrátit. Jenže dítě nechtělo hračku vydat. Několikrát se pokoušela, ale docílila jen pláč a křik. Musí počkat. Ale tak to nenechá. Něco se v ní hnulo. Zatím nastal večer. Muž se nevrátil. Dítě se najedlo, ale růženec nepustilo. Vzalo si jej i do postýlky a hrálo si s ním dál. Nakonec usnulo se spokojeným úsměvem. Matka se sklonila nad ním. Opatrně zachytila za provázek a vytahovala předmět, zauzlený mezi prstíky. Když už s tím byla skoro hotová, dítě se prudce vzepjalo, sevřelo mizející kuličky a prudce strhlo všechno k sobě. Provázek se přetrhl a všech devětapadesát zrníček se rozkutálelo po postýlce, pod ní a po místnosti do všech koutů. Jen malý křížek zůstal ležet na polštáři. Žena zlostně vzdychla a mávla nad tím rukou. J. Tioka 5
SRDÍČKO
FARNÍ KOSTEL V BRNĚ-HUSOVICÍCH SLAVÍ 95 LET Farní kostel zbudovaný na bývalém Sušilově náměstí, dnes nám. Republiky je zasvěcen Božskému Srdci Ježíšovu a byl postaven v letech 1906–1910. Základní kámen posvětil 4. listopadu 1906 brněnský biskup Pavel hrabě Huyn, který také konsekroval v neděli po slavnosti Božského Srdce Ježíšova 5. června 1910 dokončený chrám. Hlavní věž je vysoká 60m a věže boční 30 metrů. Vnitřek kostela je vybaven třemi oltáři a dalším oltářem v křestní kapli zasvěcené sv. Anně a to proto, že po dostavění kostela byla zbourána kaplička postavená na bývalém Kárného nám. (dnes Tomkově nám.). Hlavní oltář je z bílého mramoru „Callacato Veneto“. Postaven byl v r. 1930. Je na něm dřevěná socha Božského Srdce Páně 1,8m vysoká podle vzoru téže sochy na Montmartru v Paříži. Na evangelijní
6
straně je boční oltář zasvěcený sv. Josefu a sv. Cyrilu a Metoději a na straně epištolní je oltář s obrazem P. Marie bolestné. Na hlavní věži je pět zvonů z ocelové litiny. Farnost Husovice byla zřízena 1. 1. 1911 a prvním farářem v Husovicích byl P. Paternus Kubáč a kooperátor P. Romualdus Gorivida oba z kongregace Salvatoriánů. Za zakladatele kostela je považován biskupský rada P. František Venhuda nar. 1885. Až do r. 1911 byly Husovice částí farnosti Zábrdovice, která tehdy měla 45 000 obyvatel. Husovice samy byly již tehdy obcí s 11 000 obyvateli. „Kostelní jednota“ založena P. Venhudou zakoupila pozemek od Jana Šika za tehdejší Tempesovou (dnes Nováčkovou) ulicí a postavila na něm kostel, který 5. června tohoto roku oslaví 95 let svého posvěcení. P. Jan Kapistrán Obdržálek, O.F.M.
ZPRAVODAJ HUSOVICKÉ FARNOSTI
7
SRDÍČKO
SVATÝ PAVEL (29. 6.) Až po návratu k Otci vzhůru Pán mezi křesťany ho volá, hlasem a světlem z nebes kůru mění si Šavla v apoštola. Nejtěžší mezi apoštoly Pán Pavlovi pak svěřil roli:
nést jeho světlo národům, Židům i Řekům i Římanům. On statečně vždy hlásal všude Pána, nakonec ho však čekal v Římě kat. Tam rozevřela se mu nebes brána, tam vězněn byl a za Nerona sťat. J. Šebánek
NÁVŠTĚVA JÓZEFA AUGUSTYNA V BRNĚ Ve dnech 10.–12. června navštíví Brno polský jezuitský kněz a známý autor desítek publikací Józef Augustyn. Setkání s Józefem Augustynem v Brně pořádá Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří a Pastorační středisko Biskupství brněnského s následujícím programem: Pátek 10. června 2005 od 19 hod. Aula Biskupského gymnázia, Barvičova ul. 85, Brno Láska a přátelství – dar i povinnost pro všechny (přednáška J. Augustyna pro veřejnost, diskuse, odpovědi na dotazy účastníků ) Sobota 11. června 2005 od 9 do 17 hod. Aula Biskupského gymnázia, Barvičova ul. 85, Brno Přátelství Boha a člověka – celodenní rekolekce na téma: Přátelství v manželství, 8
přátelství a láska, nezištnost přátelství, věrnost v přátelství, přátelství rodičů a dětí, když přítel zradí, přátelství až za hrob. Program: 9.00 – první promluva 11.00 – druhá promluva 12.30 – 14.00 oběd, siesta 14.00 – třetí promluva, otázky a odpovědi 16.00 – mše svatá Neděle 12. června 2005 od 9.30 hod. kostel sv. Jakuba v Rašínově ulici. Mše svatá Po mši následuje setkání s Józefem Augustynem a autogramiáda jeho knih, která se koná od 10.45 hod. v knihkupectví Cesta, Rašínova ul. 5, Brno Další informace budou připraveny na www.kna.cz nebo na www.biskupstvi.cz/ pastorace -bb-
ZPRAVODAJ HUSOVICKÉ FARNOSTI
KNĚŽSKÉ SVĚCENÍ V BRNĚ Kněžské svěcení z rukou biskupa Vojtěcha Cikrleho přijme v sobotu 25.6. v 9.00 hodin jedenáct kandidátů kněžské služby: Mgr. David Ambrož (*1974) z Brna, Mgr. Jindřich Čoupek (*1973) z Brna, Mgr. Jaromír Gargoš (*1978) z Milešovic, Mgr. Martin Grones (*1975) z Hrušovan nad Jevišovkou, Mgr. Marián Kalina (*1976) ze Žiliny, Mgr. Pavel Lacina (*1978) ze Žďáru nad Sázavou, Pavel Lazárek (*1977) ze Znojma, Mgr. Michael Mareš (*1976) z Brna, Mgr. Josef Rybecký (*1979) z Ivaně, Mgr. Pavel Svoboda (*1974) z Jedovnic a Ing. Mgr. Jan Zachoval, CSc. (*1943) z Brna. -bb-
JÁHENSKÉ SVĚCENÍ V BRNĚ V sobotu 18.6. v 9.00 hodin přijme v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně z rukou biskupa Vojtěcha Cikrleho jáhenské svěcení tři bohoslovci brněnské diecéze z Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci: Zdeněk Fučík (*1970) z Pyšele, Jiří Janoušek (*1978) z Budišova a Pavel Römer (*1976) z Rajhradu. Spolu s nimi přijme jáhenské svěcení Siard Kamil Novotný (*1974) z Vážan nad Litavou, premonstrát z novoříšské kanonie, absolvent KTF Univerzity Karlovy v Praze. Dva bohoslovci brněnské diecéze, kteří ukončí svá studia na Papežské lateránské univerzitě v Římě, přijmou jáhenské svěcení o měsíc později, a to v pátek 15. července v 17.30 hodin – Hynek Šmerda (*1979) z Tišnova a Tomáš Vyorálek (*1977 ) z Brna. -bb-
KDYŽ KONČÍ MATEŘSKÁ DOVOLENÁ Centrum naděje a pomoci pořádá pravidelné setkání pro ženy, které hledají zaměstnání nebo jim končí rodičovská dovolená a uvažují, co dál. Právě těmto ženám je určen cyklus čtyř diskusních setkání „Když končí mateřská dovolená“. Setkání probíhají každý pátek dopoledne. Ženy se zde dozví, jak pěstovat zdravé sebevědomí, jak komunikovat, jaké jsou prohřešky vůči image, jak se orientovat na trhu práce a mnoho dalších
důležitých informací. Nejde jen o informace, ale i o vzájemné sdílení se s ostatními. Absolventky celého cyklu setkání obdrží osvědčení. Těšíme se na setkání s Vámi u nás v klubovně Centra naděje a pomoci na Hybešové 40, Brno. Bližší informace a přihlášky na tel.: 543 254 891, 543 331 471, e-mail: cenap@cenap, www.cenap.cz. -bb9
SRDÍČKO
DIECÉZNÍ POUŤ RODIN A FARNOSTÍ 2005 Po loňské diecézní pouti rodin, jíž se účastnilo několik tisíc poutníků, se bude v rámci letos prožívaného Roku farnosti, který pro brněnskou diecézi na rok 2005 vyhlásil biskup Vojtěch Cikrle, konat v sobotu 3. září ve Žďáru nad Sázavou Diecézní pouť rodin a farností. Program: 9.00–10.00 Příprava na mši – zpívání pro děti, svědectví rodin 10.00–11.00 Pontifikální mše svatá – celebruje otec biskup Vojtěch Cikrle 11.30–15.45 Program na hlavním pódiu, na zámeckých nádvořích a zahradě – di-
vadlo, koncerty, přednášky pro rodiče a mládež, výtvarné dílny, soutěže, lukostřelba, pohádková cesta, ap. 15.45–16.00 Závěrečná modlitba, požehnání, písnička na cestu V programu během dne vystoupí: Petr Skoumal, multifolková kaplea Bezefšeho, folková skupina Svítání a další. Moderuje: Eman Míšek z Radia Proglas Po celou dobu programu je prohlídka muzeí v areálu zámku zdarma. Pro maminky s kojenci je k dispozici místnost pro přebalování. Další informace na www.crsp.cz. -bb-
NEZBEDA dětský křesťanský časopis Zahájení činnosti redakce S návrhem vydávat křesťanský časopis pro děti školního věku přišel nynější arcibiskup Jan Graubner. V roce 1991 oslovil redaktora dětské rubriky časopisu Velehrad Josefa Janotu, který si k sobě přizval Vítězslava Koutníka. Oba dva, salesiánští spolupracovníci, zřídili ve spolupráci s olomouckým arcibiskupstvím v salesiánském nakladatelství Portál registraci dětského časopisu. Zaměření a obsah Nezbeda je křesťanský zábavný měsíčník a je určen čtenářům ve věku od 8 do 12 let. Stálé rubriky: rozhovory se známými i méně známými lidmi, komiksy – životopisy svatých, Otík, Kamarádi, příběhy 10
a povídky nejen ze života, humor, pro bystré hlavy, kapitoly z Nového zákony, povídání o přírodních a technických zajímavostech, kultura a dějiny, fotoseriál Občasné přílohy: soutěže, vystřihovánky, betlémy, prázdninová čtení, pohlednice Objednávky a předplatné Každý ročník Nezbedy obsahuje 11 čísel (prázdninové dvojčíslo), vychází v kalendářním roce. Časopis lze objednat od kteréhokoli čísla (měsíce) v jakémkoli počtu. Cena předplatného v roce 2005 je 165 Kč. Redakce Nezbedy, Divadelní 6, 760 01 Zlín tel.: 577 218 266, 518 327 302 e-mail:
[email protected] internet: www.volny.cz/nezbeda.zlin
ZPRAVODAJ HUSOVICKÉ FARNOSTI
NA VODĚ Lenka nevěří svým očím. Marek kolem ní prošel bez povšimnutí, bez pozdravu. Těch pár dní na vodáckém kurzu jezdili přece spolu – každý den měl pro ni připravenou jinou poklonu, kytku nebo malý dárek. A ona už vážně začínala věřit, že ten nejhezčí kluk ze třídy se zakoukal právě do ní. Ale on teď beze slova míří k Ivaně, brejlaté nakrátko ostříhané holce s vyrážkou po celém obličeji. No jó, Lenka se plácla do čela. Vždyť dneska se jede závod a Iva je ve vodáckém oddíle. A ona, husa, se ještě včera modlila, aby to Markovi nepokazila. Byla si jistá, že pojedou zase spolu. „Nejela bys dneska se mnou?“ Pavel. Pihovatý kluk s rezatým ježkem má v očích úpěnlivou prosbu. „Ale jó, proč ne.“ Lence je už všechno jedno. Dnešní den nemůže být víc pokažený. Léňa sleduje Marka, jak suverénně nasedá do lodi, pohodí typickým pohybem hlavou, polodlouhé vlnité vlasy letí dozadu a na Lenču se na chvilku zadívají tmavě modré oči. Marek se dokonce usměje a zamává. Lenka automaticky zvedne ruku. Je asi normální, že když chce kluk vyhrát, udělá pro to všechno. „Je čas hupsnout do lodi,“ ozvalo se za Lenkou a ona, coby vzorný háček, okamžitě uposlechne. Hned po prvních metrech plavby cítí, že Pavel kormidluje podstatně líp než Marek. „Vidím, že mám kotrčníka z elitní jednotky, ale se mnou toho asi moc nevyhraješ,“ otáčí se na Pavla, ale ten se na ni jen zubí. „Učím se věci ne abych vyhrával, ale abych je uměl…A to víš, co je nejhorší pro vegetariána?“ Když ho po smrti dají do masového
hrobu!“ „Tsss, drsný, ale dobrý,“ řehtá se Lenča. „Počkej, ticho,“ přeruší její hihňání napjatý hlas zezadu. „Slyším kosa. Víš, že někteří ptáci mají až tři druhy volání? Třeba vábení, nebo když chce sameček odlákat nepřítele od hnízda…“ „A teď?“ Lenka taky nevědomky ztišila hlas. „Myslím, že odlákává nepřítele. Pokud zahlédl háčka naší lodi, tak se mu ani nedivím.“ Lenča se uvolněně směje. Je to příjemné, že si z ní někdo taky dělá legraci a ne pořád samé poklony. Teď však uslyšela známý hlas. „Jsi kráva pitomá a zavinila sis to sama! Kvůli tobě teď nevyhraju závod!“ Markovi vztekem hlas až přeskakuje.“ A já chtěl večer sbalit Lenku, co já už do ní investoval prachů!“ Dál už Lenča nechce slyšet nic. Pohledem se domluví s Pavlem a přirážejí ke břehu. Na malém paloučku sedí Iva a krvácí z obou nohou. Vedle loď s dírou. A Marek. „Pojď, Ivi, pojedeš dál s námi.“ Pavel pomáhá Ivě na nohy a Lenka nechce zůstat pozadu a podepře ji z druhé strany. „S námi se naučíš poznávat kosí volání, a to je pro život to nejdůležitější,“ vrací Lenča Pavlovi jeho ironii. Ten se ale rozchechtal jak houpací kůň. „Vida,“ povídá a jeho hlas zní náramně spokojeně, „ona jasná princezna má i smysl pro humor.“ Do cíle dorážejí jako poslední, ale nejveselejší posádka. Večer hraje Lenka s Pavlem pinec. Povídají si. S Pavlem se moc dobře povídá. Vida, napadne Lenku, já jsem se modlila, abych Markovi nezkazila závod a Bůh mou modlitbu vyslyšel. A přidal ještě mnohem víc. (z Tomáška) 11
SRDÍČKO
SRDÍČKO – zpravodaj římsko-katolické farnosti při kostele Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v Brně-Husovicích. Vychází se souhlasem duchovního správce farnosti. Kontaktní adresa: Ing. Daniel Kummer, Rotalova 89, Brno nebo schránka Srdíčka v zadní části kostela nebo e-mail:
[email protected] NEPRODEJNÉ. Vychází pro vnitřní potřebu farnosti. Neprošlo jazykovou úpravou. Uzávěrka tohoto čísla byla dne 25. 5. 2005, příští číslo by mělo vyjít 18. 9. 2005. 12
