PA N E N S K É ROZHLEDY
srpen 2010 iII. ročník číslo 4
1
Slovo redakce Letošní léto nám předvedlo několik svých podob. Vedra, záplavy, houby nejdřív vůbec nerostly, pak zase naopak – hub plné lesy. Během dvou měsíců jsme zažili opravdu leccos. Ještě před prázdninami jsme měli jedinečnou příležitost kulturní – dva koncerty sborového zpěvu v naší kapli. 26. a 30. června nám zpívaly dva sbory z USA. Zážitek to byl vskutku jedinečný a veliký dík patří manželům Navrátilovým, zejména pak Aleně, bez níž by koncerty nebyly a nebyla by ani tak krásně uklizená a nazdobená naše kaple. Hostům z USA i posluchačům se koncerty líbily a lze jen doufat, že se takové počiny budou opakovat co nejčastěji. Naše kaple svaté Anny je prostorem, jehož by bylo škoda nevyužít! Letos jsme ovšem byli ošizeni o sportovní klání majitelů mopedů a babet. Po deseti letech se letos nekonala rallye… je to velká škoda a já věřím, že příští rok se tradice závodu obnoví. Zanedlouho nás čekají volby do obecního zastupitelstva. Ještě před prázdninami byla situace se zájemci velmi napjatá, ovšem pak se vše v dobré obrátilo a občané naší obce si budou moci v říjnových volbách vybrat. Na závěr bych ráda poděkovala všem přispěvatelům do našeho časopisu, obzvláště pak panu Gerstenbergrovi. Taky bychom rádi popřáli hodně štěstí a zdraví manželům Jahodovým. Pan Jahoda svým vyprávěním přispěl k celkovému obrázku o obyvatelích naší vesnice, za což mu patří velký dík. Milí čtenáři, přejeme vám krásný zbytek léta a všem dětem potom šťastný návrat do školky a školy. Za redakci Zuzana Zajícová
Datum a doba konání voleb Volby do zastupitelstev obcí vyhlásil prezident republiky na dny 15. a 16. října 2010 svým rozhodnutím ze dne 18. června 2010, publikovaným ve Sbírce zákonů pod číslem 207/2010 Sb. Příslušná částka Sbírky zákonů byla rozeslána dne 25. června 2010. Za den vyhlášení je tak považován 25. červen 2010. Volby do zastupitelstev obcí se konají na území České republiky v pátek 15. října 2010 od 14,00 hodin do 22,00 hodin a v sobotu 16. října 2010 od 8,00 hodin do 14,00 hodin. Voličem do zastupitelstva obce je: 1) státní občan České republiky, který • alespoň druhý den voleb dosáhl věku nejméně 18 let a je v den voleb v této obci přihlášen k trvalému pobytu 2) státní občan jiného členského státu Evropské unie, který • alespoň druhý den voleb dosáhl věku nejméně 18 let • je v den voleb v této obci přihlášen k trvalému pobytu (má povolení k trvalému pobytu) • jemuž právo volit přiznává mezinárodní úmluva, kterou je Česká republika vázána a která byla vyhlášena ve Sbírce mezinárodních smluv (mezinárodní smlouvou je Smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii) 2
Občané jiných členských států Evropské unie Belgické království, Dánské království, Spolková republika Německo, Řecká republika, Španělské království, Irsko, Italská republika, Lucemburské velkovévodství, Nizozemské království, Rakouská republika, Portugalská republika, Finská republika, Švédské království, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Estonská republika, Kyperská republika, Lotyšská republika, Litevská republika, Maďarská republika, Republika Malta, Polská republika, Republika Slovinsko a Slovenská republika Občan jiného členského státu Evropské unie může hlasovat pouze za podmínky, že požádal o zápis do dodatku stálého seznamu voličů Pokud máte zájem pomáhat při volbách jako člen volební komise, prosím obraťte se na Obecní úřad v Panenských Břežanech, kde Vám poskytneme bližší informace o školeních a dáme k dispozici materiály k prostudování. Volby do 1/3 Senátu Parlamentu České republiky (I. kolo) vyhlásil prezident republiky na dny 15. a 16. října 2010 svým rozhodnutím ze dne 18. června 2010, publikovaným ve Sbírce zákonů pod číslem 207/2010 Sb. Za den vyhlášení voleb se považuje den, kdy byla rozeslána částka Sbírky zákonů, v níž bylo rozhodnutí o vyhlášení voleb uveřejněno. Příslušná částka Sbírky zákonů byla rozeslána dne 25. června 2010. Za den vyhlášení je tak považován 25. červen 2010. Druhé kolo voleb do 1/3 Senátu Parlamentu České republiky se koná v případě, že žádný z kandidátů nezíská ve volebním obvodu, kde kandiduje, nadpoloviční většinu odevzdaných platných hlasů. Hlasování v tomto případě bude zahájeno šestý den po ukončení hlasování v prvním kole, tzn., že volby proběhnou ve dnech 22. a 23. října 2010. Volby o Senátu se konají v pátek 15. října 2010 od 14,00 hodin do 22,00 hodin a v sobotu 16. října 2010 od 8,00 hodin do 14,00 hodin. Zpracovala: V. Prokopová
Co se událo od srpna 2008 v obci a na úřadě Blíží se nové komunální volby a je na čase ohlédnout se za odvedenou prací zastupitelstva obce a zaměstnanců obecního úřadu. V srpnovém čísle v roce 2008 byla provedena poslední rekapitulace, na kterou navážeme. • •
Rok 2008 Zřízení pracoviště CzechPoint Zpomalovací prahy z Fondu dopravně bezpečnostních opatření (u školy, u zastávky u zámku, v ulici Ke Kovárně)
3
• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
Rok 2009 Podána žádost o dotaci na rozšíření a zkvalitnění místní knihovny z rozpočtu Středočeského kraje – finanční prostředky nepřiděleny Podána žádost o dotaci na dětské hřiště (pozemek 59/1 a část pozemku 54/3 v k.ú. Panenské Břežany) z Nadace ČEZ - finanční prostředky nepřiděleny Podána žádost o dotaci na rekonstrukci sloupu a sochy sv. Vavřince z Havarijního programu Ministerstva kultury – přiděleny finanční prostředky ve výši 120.000,- Kč Podána žádost o dotaci na likvidaci klíněnky jírovcové z Fondu životního prostředí Středočeského kraje - finanční prostředky nepřiděleny Podána žádost o dotaci na dětské hřiště v ZŠ a MŠ z grantového programu Pro budoucnost Nadace OKD - finanční prostředky nepřiděleny Podána žádost o dotaci na rozšíření pracoviště CzechPoint na Ministerstvu vnitra ČR přiděleny finanční prostředky ve výši 49.758,- Kč Podána žádost o dotaci na „osázení Vrch“ Nadace partnerství - přiděleny finanční prostředky ve výši 13.459,- Kč; samotné osázení proběhlo 7.11.2009 za účasti našich občanů Účast v soutěži Poštovní spořitelny „Starosta roku“ – možnost získání příspěvku do rozpočtu obce – nezvítězili jsme Podána žádost o dotaci na ošetření lípy v aleji na Vrchách - Nadace partnerství přiděleny finanční prostředky na práce arboristy (úhrada přímo arboristovi) Podána žádost o dotaci na rekonstrukci budovy OÚ – regenerace brownfieldu z programu ROP Střední Čechy – přislíbeny finanční prostředky až do výše 11.171.250,38 Kč (na smlouvě o poskytnutí dotace chybí ještě podpis hejtmana Středočeského kraje) Postřik kaštanů v obci proti klíněnce jírovcové Pořádání kurzů v budově OÚ (drátování, šití psů z ponožek, výroba svíček, malování na hedvábí…) Sbírky ošacení pro Diakonii Broumov Nová čekárna na autobusové zastávce u školy ve výši 58.000,- Kč Veřejné osvětlení v ulici Za Školou Výměna elektrického za plynové topení na radnici Zrcadlo na křižovatce ulic Lomená a Nová Navýšení počtu kontejnerů na tříděný odpad Nákup traktoru na sekání trávy zn. John Deere za cenu 128.000,- Kč Sbírka na povodně – 7.7.2009 částka 95.950,- Kč předána starostovi obce Bernartice u Javorníka Vytvořen místní program obnovy vesnice do roku 2010 Výpověď členství „Svazku obcí Dolní Povltaví“ Vybudování parkovišť v obytné zóně: ul. Široká - 3 místa ul. Strmá - 2 místa ul. Ke Křížku - 6 míst křižovatka ulic U obory a K Dálnici - 3 místa u autobusové zastávky Panenské Břežany – zámek - veřejné parkoviště 4
• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
Rok 2010 Postřik kaštanů v obci proti klíněnce jírovcové Pořádání kurzů v budově OÚ (pletení z pediku, drátování, šití psů z ponožek, výroba svíček, malování na hedvábí …) Pravidelné sbírky ošacení pro Diakonii Broumov Výměna vstupní branky a vjezdových vrat v ZŠ a MŠ (proběhne koncem srpna 2010) Uzavřena smlouva o pronájmu hospody známé jako U Marků Zajištění dovážení hotových jídel pro občany Panenských Břežan 19.3.2010 referendum (rozvoj letiště Vodochody) Prodej pozemku parc. č. 422/1 Doplacen leasing služebního vozu Citroen Berlingo Zvýšení četnosti vývozu skla Vyspárování a vymalování zděné zastávky u školy 6/2010 sbírka na povodeň – 1.7.2010 starosta Panenských Břežan finanční prostředky osobně předal 6 rodinám z Lipníku nad Bečvou a Hranic Podání žádosti o dotaci na dětské hřiště ze Středočeského Fondu rozvoje obcí a měst ve výši 1.239.817,- Kč - finanční prostředky nepřiděleny Podání žádosti o dotaci na dětské hřiště Nadaci ČEZ ve výši 1.000.000,- Kč - finanční prostředky nepřiděleny Podání žádosti o dotaci Nadaci Partnerství na osázení Vrch ve výši 17.465,- Kč finanční prostředky nepřiděleny Podání žádosti o dotaci na dětské hřiště Nadaci OKD ve výši 200.000,- Kč – finanční prostředky nepřiděleny Podání žádosti o dotaci z Grantového fondu ČSOB na osázení Vrch ve výši 10.782,- Kč - finanční prostředky nepřiděleny Podání žádosti o dotaci na rekonstrukci zbývající části budovy OÚ z ROP Středočeského kraje v oblasti podpory 3.3 – Rozvoj venkova ve výši Kč – výsledky zatím nejsou známy Podání žádosti o dotaci Nadaci Partnerství na osázení Vrch ve výši 18.158,- Kč výsledky zatím nejsou známy Proběhlo ošetření jedné z lip v zámecké aleji za přispění Nadace Partnerství Vytvoření webových stránek místní knihovny Výpověď veřejnoprávní smlouvy s městem Odolena Voda o zajišťování výkonu přenesené působnosti ve věci přestupků (obec P.B. bude řešit sama) Příprava na změnu č. 3 územního plánu Průběžně Bezplatné převody pozemků do vlastnictví obce (473/1,st.25,497, 454/2, 416/2,416/6, st. 385, 473/2, 225, 473/1, 406, 416/7) Směna pozemku Vinice (parc. č. 180/7 původní majitel J. S.) za pozemek po „Kůlnách“ (parc. č. 405/2 a 80 původní majitel obec P.B.) Koupě pozemku 426/4 Důsledný úklid obce Péče o zeleň a travnaté plochy Odklízení sněhu 5
• •
• • • •
• • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •
Velmi dobře funguje spolupráce s knihovnou v Mladé Boleslavi – 1x ročně pracovnice OÚ jedou osobně vybrat nové knížky, 2x ročně probíhá obměna knižního fondu ze strany knihovny M. B., případně konkrétní knihu lze vyžádat samostatně Zpracována projektová dokumentace na: rekonstrukci budovy OÚ – 2 etapy revitalizaci návsi rekonstrukci ulic U Obory a Na Plácku rekonstrukci ulic Za Zámkem, Jírovcová, Ke Křížku a Strmá přístavbu a rekonstrukci ZŠ a MŠ Údržba – aktualizace webových stránek obce Distribuce Panenských rozhledů do každé domácnosti v Panenských Břežanech zdarma Používání internetového bankovnictví (fin. úspora) Poskytování služeb Czech Point (výpis z katastru nemovitostí, výpis z trestního rejstříku, bodové hodnocení řidiče, konverze dokumentů z listinné do elektronické podoby, konverze dokumentu z elektronické do listinné podoby, výpis z obchodního rejstříku Umístění reklamních laviček Vykácení nebezpečných stromů v obci z důvodu bezpečnosti občanů Využívání digitálních podkladů pro pasport komunikací v systému MYSIS Přistavení velkoobjemového kontejneru min. 2x ročně Nabídka prodeje pozemku parc. č. 415/2 o výměře 9.806 m2 Nabídka prodeje budovy bez č.p./č.e na pozemku parc. č. st. 46/1,46/3 a st. 46/5, pozemku prac. Č. 46/1 a 46/3 Spolupráce s obecní policií Koleč na měření rychlosti a kontrole parkování v naší obci Prodej turistických známek a pohledů obce Škola Nové pískoviště Výměna svítidel Probíhá výměna 2 radiátorů Probíhá výměna vstupní branky a vjezdových vrat Společenské akce 7.11.2009 osázení Vrch za přispění Nadace Partnerství 7.8.2010 pouť sv. Anny – příspěvek 5.000,- na skákací hrad 29.8.2009 rozloučení s prázdninami 3.10.2009 vítání občánků Vánoční koncerty v kapli sv. Anny 30.8.2009 oslavy 780 let obce 26.6 a 30.6.2010 koncerty sborů z USA v kapli sv. Anny – výtěžek ve výši cca 10.000,věnován na opravu varhan v kapli (na opravu varhan je třeba přibližně 60.000,- Kč) 9.4.2010 demonstrace proti rozvoji letiště Vodochody na 25.9.2010 plánováno vítání občánků v kapli sv. Anny 6
To vše a zřejmě i několik věcí, na které jsem ve svém výčtu zapomněla, bylo v obci Panenské Břežany uskutečněno. Dle mého názoru je to slušný kus práce. Spousta podkladů, ze kterých lze čerpat a práce, na kterou je možno navázat, je připravena pro další volební období zastupitelstva obce. Komunální volby se blíží, a protože do jejich konání s největší pravděpodobností jiné číslo Panenských rozhledů nevyjde, upozorňuji Vás na jejich konání již teď. Přijďte si zvolit své zastupitelstvo dne 15. a 16. října 2010. J. L.
Hledající se dobrovolníci! Obec hledá dobrovolníky z řad občanů, kteří jsou ochotni nalajnovat hřiště v ulici Zahradní. Barva je k dispozici u pana starosty Libora Holíka.
Statistika vítání občánků v obci Panenské Břežany V roce 2006: 8 V roce 2007: 8 V roce 2008: 9 V roce 2009: 8 V roce 2010: 2 Stalo se pravidlem v naší obci, že vítání občánků probíhá vždy v září a nebude tomu jinak i letos. Letošní vítání občánků proběhne dne 25. 9. 2010 od 10,00 hod v kapli sv. Anny. Rodiče narozených dětí budou pozváni. Občerstvení a kulturní vystoupení zajištěno. Nejčastěji volená jména u nově narozených dětí: 1. místo Tomáš a Kristýna 2. místo Jiří, Lucie, Adam, Filip Nejčastěji se vyskytující se jména v naší obci Panenské Břežany: 1. Jan 23x 2. Jiří 16x 3. Tomáš 15x 4. Jana 15x 5. Věra 14x Zpracovala:V. Prokopová
Finanční sbírka občanů obce Panenské Břežany pro Lipník nad Bečvou Víte, kde jsou Panenské Břežany? Mnozí z nás neví, ale většina z 566 občanů obce Panenské Břežany ví, kde je Lipník nad Bečvou. Vědí to proto, že pozorně sledovali zprávy z letošních povodní. Břežanští nebyli lhostejní k osudu těch, které povodeň postihla a rozhodli se uspořádat veřejnou sbírku. A že byli občané Panenských Břežan štědří, usoudili, že část výtěžku z veřejné sbírky darovat poškozeným v Týně nad Bečvou a v Lipníku nad Bečvou. 7
V úterý 29. června zatelefonoval starosta Panenských Břežan Libor Holík starostovi Lipníka nad Bečvou Ing. Miloslavu Přikrylovi a požádal ho, aby mu pomohl s předáním finančního daru těm pěti rodinám z Lipníka nad Bečvou, které byly nejvíce zasaženy květnovou a červnovou velkou vodou. Navrhnout Panenským Břežanům, kterým rodinám finanční dar dát, bylo zřejmě nejtěžším úkolem. Nicméně požadavek ze strany Panenských Břežan byl jasný - peníze ze sbírky patří těm, kteří byli povodněmi nejvíce postiženi. Slovo dalo slovo a ve čtvrtek odpoledne 1. července přijel starosta Panenských Břežan spolu s p. Navrátilovou, zástupkyní občanů, kteří se na sbírce podíleli, aby dar rodinám osobně předali. Slova díků ze strany obdarovaných se trochu zadrhla v hrdle a došlo i na slzy. Vždyť jen ten, kdo si zažil, jaké to je mít vodu z Bečvy až za prahem domu, zná, jak finančně nákladné a fyzicky namáhavé je zbavit se následků povodně. A proto nezáviďme jim tyto peníze, je to pro ně po týdnech dřiny při úklidu a opravách jen malá náplast na bolavou duši i tělo. Ještě jednou děkujeme jménem obdarovaných do Panenských Břežan. A kde že tedy jsou ty Panenské Břežany? Zhruba 20 km severovýchodně od Prahy. Tip na výlet do Panenských Břežan naleznete na http://www.panenskebrezany.cz/ Poděkování všem občanům Panenských Břežan, kteří se zúčastnili sbírky „Povodně 2010“ a zvláštní poděkování slečně Ivě Součkové, od které celá iniciativa vznikla. Bylo předáno celkem 6x 10.000,- Kč občanům, kteří byli vybráni. Zbývající peníze byly převedeny na sbírku „Varhany v kapli 2010“. Při koncertech, které se uskutečnily v kapli sv. Anny bylo celkem vybráno 10.146,- Kč, 10 dolarů, 2 EURA. Děkujeme všem, kteří přispěli na opravu varhan. Pan Martin Poláček, který naladil varhany, zpracoval návrh optimálních prací na opravu varhan a celkový rozpočet činí 56.870,- Kč. Je na nás, občanech Panenských Břežan, zda se pokusíme zachránit tyto krásné varhany pro další pokolení. Pokud máte zájem, sbírka stále probíhá a můžete přispět na Obecním úřadě, event. poslat na účet: 6624201/0100. Zamítnutí žádostí o podporu finančních prostředků na projekt Dětské hřiště v Panenských Břežanech v programu Pro budoucnost. Bohužel jsme obdrželi stanovisko rozhodnutí Správní rady OKD, kde nám sdělují, že projekt nebyl vybrán k podpoře, a to pro nedostatek finančních prostředků. Je to samozřejmě škoda, děti z Panenských Břežan by si určitě hřiště zasloužily, je to otázka i pro zamyšlení pro mladé maminky, které mohou vytvořit neziskovou organizaci a požádat jejím jménem. Možností jak získat finanční podporu je více, stačí se jen zapojit a mít chuť něco pro své děti udělat. 8
Volby do zastupitelstva obce se kvapem blíží. Ještě neodezněly emoce, ať už kladné či záporné, z parlamentních voleb a už budeme 15. a 16. října tohoto roku volit své zastupitelstvo v naší obci. Možná, že to víte, ale díky tomu, že se zvýšil počet přihlášených obyvatel Panenských Břežan, zvýšil se i nutný minimální počet členů zastupitelstva. To jistě přináší pro obec velkou výhodu - více hlav více ví a více rukou více práce vykoná. Problém ovšem nastává v tom, že je mnohem těžší „sehnat“ více lidí, nežli pět. Na „post“ člena zastupitelstva není právě nával, nikde za rohem nečeká fronta zájemců, která by chtěla ve svém volném čase pracovat pro běžnou správu a další rozvoj obce. Většina z nás si umí představit, jak by takový zastupitel měl vypadat a jaké by měl mít vlastnosti a znalosti. Možná máme i pár konkrétních tipů, jmen, tváří. Ale upřímně, touží někdo z obyvatel Panenských Břežan stát se radním, prahne někdo po tom, že kromě svých povinností a koníčků bude svůj čas věnovat ne vždy právě zábavné, ale potřebné činnosti na obecním úřadě? Asi by nebylo férové vypouštět do éteru různé strašáky a katastrofické vize. Je však holým faktem, že pokud nebude naplněn potřebný minimální počet členů obecního úřadu, správa obce přejde pod obecní úřad v Odoleně Vodě. A není snad ani nutné připomínat, že v tom případě se další rozvoj Panenských Břežan pokud ne zcela zastaví, tak výrazným způsobem zpomalí. V současné době je rozpracována řada projektů, které by ztratily svou kontinuitu a pravděpodobně by nebyly vůbec realizovány. O vzniku dalších se dá s velkou mírou pravděpodobnosti pochybovat. Každý starosta zanechal za dobu svého působení v naší obci nějakou stopu, každé zastupitelstvo přispělo svou prací k rozvoji Panenských Břežan a každému z předchozích zastupitelů a starostů patří náš dík a uznání. Připomeňme si tedy ve stručnosti činnost našeho současného zastupitelstva v čele s panem starostou Holíkem. Asi nejvýraznější je celková proměna naší vesnice. Jelikož však probíhala postupně, těžko se nám současný stav srovnává se stavem před čtyřmi lety. Byly postaveny nové autobusové zastávky. Na mnoha místech vznikly vkusně vyhlížející plochy s kontejnery na tříděný odpad. Téměř každý den můžeme pozorovat dva zaměstnance obecního úřadu, jak pečují o travnaté plochy, remízky a příkopy, každoročně je prováděn postřik za záchranu obecních kaštanů. Ale k výčtu zásluh patří i mnoho „maličkostí“, které na první pohled spatřit nemůžeme. Například byl zrestaurován znovunalezený zvon kaple sv. Anny. Na obecním úřadě vznikl CZECH POINT, můžeme zde zažádat např. o výpis z rejstříku trestů nebo z katastru nemovitostí. Obec získala výměnou pozemků zpět Vinici a dalších deset pozemků bylo převedeno do vlastnictví obce. Pracuje se na intenzifikaci čistírny odpadních vod tak, aby mohla obec stejně jako okolní obce rozšířit výstavbu RD. V plánu je výstavba 25 domků v ulici Báštecká. Byly realizovány kroky k větší bezpečnosti v obci a to i na poli dopravy. Těch již zrealizovaných projektů je samozřejmě mnohonásobně více. Existuje však i řada rozpracovaných projektů, které by v případě, že správa naší obce bude prováděna v Odoleně Vodě, upadly v zapomnění. Za všechny jmenujme snad jen projekt výstavby dětského hřiště či rekonstrukce a přístavby naší základní školy, bezdrátový místní rozhlas, výstavba komunikací, dětské hřiště v ulici Zahradní, oprava dešťové kanalizace a vodovodu, revitalizace návsi a další.
9
Dobrou zprávou pro Panenské Břežany je zjištění, že máme mezi sebou několik členů současného zastupitelstva v čele se starostou, kteří jsou ochotni v započaté práci pokračovat. Občanské sdružení „Sdružení za klidný domov“ se rozhodlo v zájmu udržení rozvoje obce a s přihlédnutím k dosavadní iniciativě starosty Holíka včetně aktivit proti výstavbě letiště Vodochody, podpořit a požádat starostu a ostatní členy zastupitelstva, aby v nadcházejících volbách znovu do zastupitelstva kandidovali a pokračovali v započaté práci a iniciativě. Ze zastupitelů přislíbili kandidaturu pouze někteří a starosta a to podmíněně, pokud získá širší podporu občanů. Proto se rozhodli dva ze členů výboru sdružení do zastupitelstva kandidovat a spolu s deseti dalšími občany se vytvořila skupina nezávislých kandidátů. Z několika možných variant kandidatury byla vybrána ta, která se opírá o podporu politické strany a to strany Věci veřejné, kde předpokládáme vstřícnost při našich aktivitách v odporu proti výstavbě letiště Vodochody. Demokracie je kouzelná v tom, že výrazným způsobem můžeme ovlivnit svoji budoucnost. I v osobním životě vytváříme svou budoucnost a zpravidla to stojí mnoho času, úsilí a peněz. Pro další budoucnost Panenských Břežan však stačí učinit pouze maličkost: vyjádřit svou volbou podporu budoucím členům našeho zastupitelstva. Je třeba k volbám do zastupitelstva obce přistoupit bez emocí, s nejvyšší možnou dávkou objektivity a s pocitem, že jsme profesní skupina obyvatel, naší profesí je správa obce pro současné a hlavně budoucí občany a jako profesionálové se i zachovat, tj. zapomenout na případné antipatie a osobní spory a řešit eventuální připomínky k chodu obce diskuzí a racionální rozpravou. Volby do zastupitelstva by pak měly vyjádřit naši vůli, zda chceme v naší obci mít samosprávu nebo zda raději ponecháme obci zaniknout a staneme se součástí obce Odolena Voda se všemi důsledky. Dále je možná sestavena kandidátka některé jiné politické strany či seskupení nebo budou kandidovat jednotlivě nezávislí kandidáti. Kdo bude občany vybrán, ukáží potom volby. Tato iniciativa vznikla na základě dohody skupiny nezávislých kandidátů a za přispění Sdružení za klidný domov. Článek sepsali: Jan Gerstenberger, Michael Gerstenberger a Zina Schürrerová ve dnech 4.7.2010 až 23.7. 2010
Proč jsem přijal nabídku kandidatury na senátora za VV Politická atmosféra a především politická kultura a korupce na všech stupních státní správy a neochota nebo nedostatek odvahy cokoliv řešit mě v době předvolební v r. 2010 přesvědčila k rozhodnutí dále nekandidovat na podzim opět na pozici starosty obce. Samozřejmě logicky ani na jiné posty v politice. V době předvolební jsem byl 2x osloven stranou VV s nabídkou kandidovat na senátora. Tuto nabídku jsem s poděkováním za důvěru odmítl se slovy, že určitě jsou jistě schopnější kandidáti než já. Po volbách v květnu 2010 se ale situace k našemu překvapení naprosto změnila a strana VV v trojkoalici náhle získala šanci se pokusit nekompromisně o změnu. Jelikož jako starosta obce jsem celé volební období již v předstihu většinu volebního programu 10
trojkoalice aplikoval v naší obci a mnoha mediálních vystoupení, nebyl pro mě problém následně nabídku přijmout a v zásadě neměnit svoje názory, ale „pouze nastoupit do vlaku a pokračovat ve věcech mě vlastních“. Nikdy jsem nebyl členem žádné strany a kandiduji do sněmovny jako nezávislý kandidát pod hlavičkou VV jelikož se s naprostou většinou volebního programu ztotožňuji. V Senátu jsem vždy rozhodnut hlasovat, navrhovat zákony a jejich změny bez ohledu na to, z které strany vzešel návrh, ale za podmínek, že bude přínosem pro Českou republiku. Jsem pravicově smýšlející, ale se sociálním cítěním pro ty, kteří se dostali do složité situace nezaviněně a dočasně. Samozřejmě, plánovaný rozvoj Letiště Vodochody v silně zabydleném regionu je nejvážnější hrozbou pro tento region s vážnými dopady na zdraví obyvatel a znehodnocení jejich nemovitostí. Dovoluji si to přirovnat k hození atomové bomby do našeho regionu. Tato nejvážnější kauza od druhé světové války /když pominu 40 let vlády zločinného komunismu/ je pole neorané pro senátora za tento region. Jsem přesvědčen, že na rozdíl od předcházejících kampaní bude tato vedena ve vší slušnosti a bez vzájemného pomlouvání kandidátů mezi sebou, ve snaze se zabezpečit finančně a kariérně na dalších 6 let. Voliči jistě rozliší, kdo kandiduje v touze po práci a ne pouze pro získání moci. Za každým z nás je historie, která se nedá změnit a tyto stopy budou jistě na rozdíl od masivní bilboardové a mediální kampaně pro naše voliče rozhodující. Přeji všem kandidátům dostatečnou přízeň voličů a ať vyhraje ten nejlepší a v tomto případě to nemusím být já. Holík Libor Starosta obce Panenské Břežany
Lidé, čtěte! „Přísně vzato je jen jeden druh knih, který zvětšuje štěstí na zemi: kuchařské knihy” JOSEPH CONRAD Vážení čtenáři, léto je v plném proudu, počasí značně nevyzpytatelné, ale my nezahálíme. Máme před sebou ještě kus prázdnin, přesto se uskutečnila další dodávka nových knih, z kterých jsem pro Vás vybrala následující typy: Krátké pohádky pro unavené rodiče, Michal Viewegh - všechny příběhy z této knihy lze přečíst do 10 minut! Tintinova dobrodružství. Případ Hluchavka, Hergé - další sešit s oblíbeným komixem. Odvážný reportét Tintin a jeho pes Filuta zažívají další neuvěřitelná dobrodružství. Kmotr Mrázek I, II, III, Jaroslav Kmenta - strhující trilogie o vládci českého podsvětí. Autor je novinář a čerpal z autentických dokumentů a výpovědí. Útěk z pekla Opus Dei, Veronique Duborgel - skutečný příběh ženy, která našla sílu zlomit okovy, které jí nasadila organizace Opus Dei, jež zcela ovládala a řídila její život. Je neuvěřitelné, jaké příběhy se v naší racionální a civilizované Evropě mohou odehrát. Šokující odhalení, Jennifer Crusie - Poutavé! Napínavé! Plné lásky! Ztřeštěný příběh tří kamarádek a navíc švagrových, jako stvořený pro prázdninové dny. Říkej mi lži - zábavný sexy příběh o maloměstských tajemstvích, velkých zradách a osvobozující síle lásky, smíchu a čokolády. 11
Krutý Faraon - Zmizení královny, Nepřítel Nilu, Violaine Vanoyet - mysteriozní příběhy ze starého Egypta z pera vynikající odbornice na starověké dějiny. Poslední plavba. Případ Kryštof Kolumbus, Klaus Brinkbäumer, Clemens Höges mezinárodní tým vědců a potápěčů zkoumá záhadný vrak na mořském dně a hledá odpovědi na otázky: Jedná se opravdu o loď Kryštofa Kolumba? Jaký byl Kolumbův záměr, když se v roce 1492 vydal po moři na západ? Proč ho financoval obchodník s otroky? Co se dooperavdy stalo na Kolumbově poslední výpravě? Nově také 10 čísel časopisu Epocha. Přeji krásný zbytek léta a těším se na Vás v naší knihovně! Andrea Špirudová
Hrdinové z naší vesnice, o nichž se zatím nepsalo… Začínal rok 1945. Poslední válečná zima, konec války zatím ještě v nedohlednu. Němci hájili své pozice z posledních sil a k posílení svých jednotek povolávali i mladíky z okupovaných oblastí. Rozkaz nastoupit k budování zákopů na polské straně hranic dostal i Ota Jahoda. V lednu ještě s kamarádem se ocitl v polském Těšíně a v Orlové. Oběma bylo něco málo přes dvacet a pracovat pro Němce se jim vůbec nelíbilo. Přemýšleli, jak se z té šlamastyky dostat. Budovali zákopy třetí týden, když jim pomohla náhoda. Rusové začali oblast kolem Těšína bombardovat. Kluci využili nastalého zmatku a utekli. Převaděč jim pomohl dostat se za hranice. Ota i jeho kamarád se dostali až do Ostravy na nádraží, kde jim pomohli ochotní zaměstnanci. Ukryli je do poštovního vagónu, jedoucího do Prahy. V Praze na nádraží se oba kamarádi rozloučili. Ota spěchal domů, jenže tam ho chvíli předtím už hledala hlídka. Ota se rovnou ve dveřích otočil a utekl. Jenže neměl kam. Po chvíli přemýšlení ho napadlo jediné možné místo úkrytu - Panenské Břežany. Tam to moc dobře znal, měl tam spoustu kamarádů, hrál za obec dokonce fotbal. Navíc, pod svícnem bývá tma, to je známá věc. V Břežanech totiž byly dvě německé posádky v horním zámku byl ubytovaný po celou dobu války K. H. Frank, v dolním pak až do dubna 1945 vdova Lina Heydrichová. Ota taky seděl na korbě nákladního auta, které na podzim roku 1943 srazilo Heydrichova syna Klause. Tehdy se vraceli fotbalisti ze zápasu a malý Klaus jim vjel přímo pod kola. Ota Jahoda, známý spíš pod přezdívkou Plazivka, se tedy ocitl v Panenských Břežanech u Františka Čížka. Ten neváhal ani okamžik a svému kamarádovi poskytl úkryt. Časem věděla o schovaném Plazivkovi většina obyvatel. Mnozí mu nosili jídlo, dělili se s ním i o lístky. Například Oldřich Souček, Jan Marek, Čížkovi, co měli řeznictví. Dokonce i starosta obce Parus a velitel četníků o mladém uprchlíkovi věděli. A nikoho nenapadlo ho udat! Ota Jahoda tak ve zdraví přečkal v Panenských Břežanech zbytek války. V květnových dnech pomáhal hlídat vesnici, nosil dokonce i pušku, ale jak mi se smíchem prozradil, nebyla nabitá. 12
Plazivka dodnes s vděčností vzpomíná na kamarády a obyvatele Panenských Břežan, z nichž mnozí už nežijí. Jak říká, teprve časem mu došlo, jaké riziko podstoupil, jak mohl spoustu lidí dostat do maléru! Vždyť tehdy se popravovalo za mnohem menší prohřešky, než bylo ukrývání uprchlíků! Všichni, kdo věděli o schovaném mladém Otovi Jahodovi, všichni, kdo mu pomáhali, prokázali velkou osobní statečnost! Nenašel se mezi nimi jediný, kdo by ho udal. Ota Jahoda se po válce na dlouhá léta s Panenskými Břežany rozloučil, bydlel a pracoval na Děčínsku. Dnes ovšem Plazivka bydlí zase v naší obci a věnuje se své velké lásce zahradě. Koncem září oslaví 65 let společného života se svou paní a oba oslaví i narozeniny, pan Jahoda už osmdesáté osmé. Přejeme jemu i jeho paní ještě dlouhá léta ve zdraví a spokojenosti! Já děkuji za krásné vzpomínání, jež odhalilo zase kousek historie naší obce. Pan Ota Jahoda tímto svým vyznáním chce moc poděkovat všem břežanským, kteří mu tehdy tak pomohli. Dodnes na ně s vděčností vzpomíná, na ty, kteří žijí, i ty, kteří už nejsou mezi námi. Z. Z.
Klíněnka má u nás opět zelenou(!), (bohužel, kaštany jsou naopak hnědé) Ano, je to tak, v parku Horního zámku se opět pomnožila klíněnka jírovcová, kaštany (jírovec maďal) mají na listech opět hnědé skvrny. Předcházející dvouleté úspěšné úsilí přišlo nazmar. Bylo to společné úsilí našich občanů, kteří se několikrát v hojném počtu sešli a ve správném termínu důkladně listí pod stromy vyhrabali a odvezli a úsilí OÚ Panenské Břežany zajištěním a správnou aplikací postřiku až do korun všech stromů s ohledem na vývojová stádia klíněnky. Letos totiž vedení Domova seniorů odmítlo naši pomoc a rozhodlo, že si vše zařídí vlastními silami. Jak to zvládli je nyní na kaštanech vidět. Co se týče důkladného vyhrabání, odvozu a likvidace listí, v němž se klíněnka vyvíjí, tak ta to určitě stihla, protože hrabali pouze 2 lidé, snažili se pak vlhké listí pálit přímo v parku a výsledkem byl hlavně dým a zápach v celé obci. Postřik byl aplikován neodborně malým ručním postřikovačem a nyní je vidět, kam postřik dosáhl - pouze na některé spodní větve. Ty jsou jediné zelené a většina každého kaštanu je cca od výšky 2 - 3 m hnědá, tj. napadená škůdcem. Důležitý druhý postřik, pokud vím, nebyl aplikován vůbec! Stačí projít ulicí Za zámkem, v níž je tento žalostný stav bohužel nejlépe vidět. K čemu je potom kaštany v obci řádně chránit důkladným jarním shrabáním listí a dvěma postřiky v termínech vývojových stádií klíněnky, když většina stromů je vlastně neošetřena a škůdce se v pohodě množí a škodí nejen letos ale hlavně i v dalších letech. Toto svévolné nedodržení postupu a diletantství je zbytečným mrháním finančních prostředků o zdravotním stavu stromů a ohrožení dalších kaštanů nemluvě! Předpokládám sice, že vedení Domova seniorů nám možná (jak má ve zvyku) obsáhlým způsobem opět zdůvodní, ale to nemění nic na faktu, že zdraví kaštanů na území celé obce je klíněnkou a lidskou neschopností silně ohroženo. Mně osobně je těchto stromů velice líto, lidé se o ně mají starat. Veškerá zeleň v obci, hlavně ta původní vzrostlá, je pro Panenské Břežany typická a mnozí nám ji závidí, zatím mají co závidět. Ing. Navrátil Jan, CSc. 13
Konec cukrárny v Panenských Břežanech Před pár lety si v bývalé samoobsluze otevřel cukrárnu Robert Doležal. Jak jistě obyvatelé naší obce vědí, v pravé části je hospoda s hernou, v levé pak vznikla zmíněná cukrárna. Chvályhodný počin. Maminky s dětmi i my ostatní jsme měli najednou kam jít na zmrzlinu, koupit si dort a posedět u kávy, aniž bychom se museli trmácet do města! V cukrárně byl vlídný personál, tedy převážně přímo Robert. Je fakt, že časem se cukrárna trochu změnila, já bych ji spíš viděla jako malé bisto, kam se chodí nejen pro zákusky, ale i pro svačinu a na pivo.
No a jednoho krásného dne byla cukrárna zavřená. Nečekaně, během chvíle. Robert se musel vystěhovat. Mně osobně je to líto, protože jsem do cukrárny chodila nejen pro zákusky, ale i na kus řeči s Robertem. Málokdo ví, že to byl on, kdo mi pomohl a poradil, jak založit časopis! Vyprávěla jsem mu o své představě a on mi přinesl obecní časopis z Měšic, odkud pochází. Takže naše Panenské rozhledy jsou do značné míry podobné tomu měšickému časopisu! Robert mi taky podával informace o dění ve vsi, nosila jsem do jeho cukrárny všechny fotky z břežanských akcí, prostě cukrárna byla pro mě takovým malým informačním centrem. Nevím přesně, co za zavřením cukrárny je, jen můžu za sebe říct, že Robertovi věřím, že je v tom nevinně. Taky obdivuji jeho vitalitu a schopnost přizpůsobit se situaci. Zanedlouho totiž otevřel na návsi malý obchůdek v buňce. Já vím, je to provizorium, není to žádná zvláštní krása, ale svůj účel plní. Obyvatelé naší obce, ti, kteří nemůžou jezdit denně do vzdálené Prahy, jistě tuhle službu ocení! Protože vesnice bez krámku ztrácí na ceně. Co v takové vesnici, kde si nemůžete ani poklábosit při nákupu rohlíků? Ne všichni chodí do hospody, ale všichni jedí chleba… 14
Jsem docela zvědavá, co v prostoru po cukrárně vznikne, protože něco vzniknout musí, jinak je zavření cukrárny opravdu zcela zbytečné. Z.Z.
Lodní deník Lužnice 30. 7. - 4. 8. 1984 S naším starším synem Michalem jsme před mnoha lety strávili několik dnů na vodě pro mne první zkušenost toho druhu, a protože se mi zdá, že by mé vyprávění mohlo potěšit současné rodiče dospívajících dětí vědomím, že v rodičovství bude vždy nutno překročit svůj stín a že v tom nejsou sami, posílám tisk do redakce. Když z jara začal Michal mluvit o tom, že si naplánoval dovolenou trávit se mnou čtrnáct dnů - jeden týden že budeme lézt po skalách a druhý týden sjíždíme Lužnici, bylo mi jasné, že není úniku a že musím svoje unavené stařecké tělo podrobit další z nespočetného množství rodičovských zkoušek, jak jsem si ale vlastně s lítostí a také mylně myslel, tak jedné z posledních. On už byl de facto dospělý a přes rok jsme se moc neužili, jen na horách a někdy na rybách. První pikle jsme začali kout právě na horách a vymysleli jsme, že nejlépe poslat ženu a mladšího syna Honzu k mé matce do tehdy západního Německa. Doba se totiž tenkrát tak uvolnila, že je dva již jednou „na západ“ pustili, mne vůbec nikdy a Michala jen samotného. Nesměla by ovšem do toho zasáhnout buňka KSČ od manželky z práce, která toho roku usoudila, že toto je právě ten rok, kdy by žena mohla v Německu vyvíjet protistátní činnost a mohla by těm kapitalistům prozradit, jakými obvazy se u nás vážou rány nebo prozradit know how na vedení kartotéky nemocných, byla totiž, jak správně laskavý čtenář tuší, zdravotní sestra. Zde jen krátká poznámka třídním nepřítelem v rodině jsem byl já. Takže, díky nezměrné laskavosti našich úřadů z plánu zbavit se přebytečných členů domácnosti sešlo, překážka to však nebyla, moje žena mě v životě ve všech bláznivinách podporovala, takže jsme se na Lužnici s Michalem sice dostali, jen s poněkud méně komfortnějším časovým plánem. Loď jsem dostal od svého kamaráda z vojny, který se zabýval sbíráním starožitností, tuto se mu prodat nepodařilo. Délka plavidla činila 5 metrů, byla to starodávná indiánská kanoe, samozřejmě původně celodřevěná. Zbytky žebroví vyčnívaly jen dovnitř lodě, vnější strana byla po domácku laminována kutilem, který neměl dost materiálu, takže dno, kde již dávno nebylo dřevo, bylo tvořeno jen slabou vrstvou skelné tkaniny tu a tam prosycené pryskyřicí. Vstoupit do lodi se dalo jen poté, kdy se na dno naaranžovala roštová podlážka, tenkost stěn na první pohled nebyla zřejmá, při prvním použití jsme však pochopili, že tenká vrstva laminátu propůjčuje lodi mimořádnou tvarovou variabilitu, takže podle toho kam jste co naložili nebo jak se loď osazenstvem zatížila, měnila se její šířka na úkor délky. Zde musím podotknout, že dalším cestujícím byla 35 kg těžká slečna německého ovčáka, která jela vodu také poprvé. Výběr našeho vybavení byl náhodnou a zmatenou změtí něčeho, co si myslí dva chlapi, že budou potřebovat, bez jakékoli dřívější zkušenosti a mající na výběr a nákup asi 2 hodiny. Možná si může někdo myslet, že se žena do téhle akce nějak angažovala, jak to bývá v románech a ve filmech, že třeba připraví určitý počet košil nebo napeče řízky a dá do tlumoku aspirin apod. Ne tak u nás, naštěstí; říkám, naštěstí. Podobné akce moje drahá přežívá se stoickým klidem. Zabalit věci pro dva rybáře a psa do dvou pytlů není 15
jednoduchá záležitost. To balení do pytlů a vzájemné svazování nám poradili zkušení vodáci a hned dodávali, že se určitě každých 10 metrů „uděláme“, dokonce mi jeden nekonečně dlouho na suchu, používaje k tomu židli, ukazoval, jak mám nasednout, neboť jakýkoli jiný způsob povede prý právě k pohromě. Tato představa a skutečnost, že jsme oba dva nikdy předtím v lodi neseděli (ačkoliv Michal o sobě tvrdil, že on je zkušený vodák - pokud já vím, tak v lodi seděl někdy v době, kdy mu bylo 9 let, jel podél břehu jakéhosi širokého rybníka za klidného letního počasí, byv přitom vláčen ze břehu dospělou osobou), nás také trochu uvedlo do rozpaků, jakým způsobem my z toho vodáckého tábora ve Veselí vlastně odplujeme.Loď jsme přivezli na střeše auta, ta zůstala s věcmi i psem v opatrování Michala a já měl za úkol auto umístit na toku Vltavy a přijet zpět, což mně díky neznalosti místní dopravy trvalo skoro celý den. Nevím, jestli si někdo, kdo nikdy nebyl na vodě, umí představit takový vodácký tábor ve Veselí. Zaprvé upoutá každý, kdo z tohoto místa odjíždí jako z výchozího bodu, má totiž již danou nálepku „PAĎOUR-ZAČÁTEČNÍK“. Frajeři a zkušení vodáci tady končí, když předtím sjeli ty nejprudší peřeje a šlajsny. V takovém táboře se neustále, zejména na břehu, promenují krásné polonahé slečny a čekají na cokoli, co by rozrazilo jednotvárnou hladinu klidu a nudy. Udělali jsme to tak, že jsme všechny věci naložili, psovi nařídili, aby držel balanc, před zraky asi padesáti krasavic jsme nastoupili do lodi, já vpředu, Michal - mazák vzadu, odrazili a díky tomu, že v tom jediném místě řeka jen nepatrně proudí a díky instinktu našeho milovaného pejska jsme bez jediného pohnutí opustili ostrůvek za vzájemného pokřikování „redy, I´m redy“, vytřeštěně zírajíce před sebe a nechápajíce, že jsme v plovoucí lodi. A pocit? Jako když člověkem proteče životadárná tekutina. Tak s takovýmhle pocitem jsme se nechali unášet na vlnkách, které nám házely do očí zrcátka slunce, chystajícího se, už už, opustit oblohu. Proud nás nesl klidnou vodou a bohužel i nezáživnou krajinou až ke kilometrovníku 68, což znamená, že jsme tento první den ujeli asi 7 km. A tady se začíná můj „Lodní deník“ 31. 7. První noc a první den plavby Frustrováni tím, že nemáme kanadské nekonečné lesy s dravou zvěří a díky všem dobrodružným knížkám, přečteným pod lavicí při hodinách - v mém případě nejdříve náboženství, posléze i ruštiny, v případě mého syna jen ruštiny, tedy díky všemožným dobrodužným představám, že pokud není chlap sám v divočině, tak není chlapem, jsme se oba, bez jakéhokoliv domlouvání ihned naladili na strunu, že chceme být sami, někde mezi vlky, ty konzervy, co máme s sebou, hned teď vyhodíme, oheň vykřesáme šutrama, budeme opékat ulovené ryby, potkany a žáby. Našeho psa, feny Kateřiny, jsme se ptát nemuseli, ta štěkala zuřivě na každou psí i člověčí společnost, do její psí duše se vešla jenom naše rodina. Ale jak již předesláno, byl večer, padla temnota a podél břehů jen chata na chatě. Tu někdo hodí do vody láhev, tu jiný do vody čůrá. Češi jsou holt veselá kopa. Jako správní trapeři jsme s sebou neměli stan, chystali jsme se spát “pod širákem“ a kdyby bylo nejhůř, uměli jsme udělat stříšku z lodě. Nakonec jsme si vyhlédli místo, které vypadalo, že bude kousek stranou od chat a lidí, vynesli všechny věci z lodě, tj. vyndali z pytlů, našli naši rybařinu a oddali se lovu. Během půl hodiny ale velký štěkot, objevili se chodci se psem, prý se nic neděje, je to jen hárající fena. Kateřina byla bez sebe. Za chvíli opět - shluk lidí, my se šíleným psem uprostřed, naše dvě maličkosti, zamotané pruty a přeukrutná kopa 16
našich krámů. Rybařili jsme do jedenácti, chytli dva cejny, vlezli do spacáků a doufali, že budeme spát. Ne! Za půl hodiny nás kdosi vzbudil úpěnlivým voláním o pomoc - další lidé, které Kateřina tak vyděsila, že stáli uprostřed našeho tábořiště a prosili o milost. Pes byl odchycen, přivázán a my jsme spali až do osmi ráno. Z našeho nocoviště se vyklubala jediná možná cesta, vedoucí od nejbližší hospody k několika chatám. Snídaně, věci dány do pytlů, vše svázáno a přivázáno k lodi, odjezd v 9.00. Cesta vede klidnou vodou a náhle pěknou krajinou. Již včera se počasí změnilo z podzimního na letní, svítí na nás slunce a je nám dobře. Já jsem samozřejmě vpředu, to je práce vyžadující malou inteligenci, ale velkou sílu, loď řídí Michal, mazák. Do Plané n. L. je krajina pěkná, tam ale začíná opravdové chatové šílenství a trvá až do místa našeho druhého táboření - Sezimova Ústí. Všechny jezy, k obveselení přihlížejících rekreantů, přenášíme. Tam bývá také nejvíce rušno a díky našemu psu a délce naši lodi vzbuzujeme mírný rozruch. Psi si už od druhého jezu podali zprávu až na soutok s Vltavou, takže nás při každé zastávce čeká psí delegace. Zahlédl jsem několik vytrvalců, jak nás podél břehu sleduje. Že přijíždíme k jezu, jsme zdáli poznali podle smečky čekajících psů. V poledne děláme přestávku na oběd, Michal rybaří. Chyceni dva tloušti a puštěni na svobodu. Máme spálená záda, otlačený zadek, ale nejsme paďouři, tak si pod zadek nic nedáme. Začínáme hledat místo pro přenocování, projeli jsme dva tábory, značené jako vodácké, ale je tam množství přepychových karavanů, velkých stanů, židliček a milostivých dam a ctihodných mužů s drahým rybářským vybavením. Už začínám být protivný, všechno mě bolí a ne a ne přistát, až konečně přeci objevíme hezké místo, kde také píši tyto řádky. Michal k tomu hraje na flétnu a Kateřina mi něco šeptá. Jíme zatím stále jen salám a sýr, ale je nám dobře. Nachytali jsme také malé rybky na štiky. Usínáme na kilometrovníku 46,široko daleko nikdo. Středa, 1. 8. Kilometrovník 46. Odjezd 10.30, orientační bod Sezimovo Ústí. Jestli jste někdy někdo zabalil různé věci různých lidí do dvou igelitových pytlů podle určitého klíče a po dvou vybaleních a zabaleních byly ty všechny věci tam, kde měly být, pak tedy klobouk dolu. Z nás dvou je jeden pedant - Michal. Všechny svoje rybářské věci má roztříděné podle druhu, druhy podle barvy a dále podle velikosti. Malé krabičky má ve větších a ty v ještě větších, značené velkými písmeny a piktogramy. Já jsem spíše volnomyšlenkářský typ a systém jakéhokoli druhu na mne působí depresivně. Ať tak, či tak, po dvou dnech byl chleba zabalený v ponožkách spolu s taveným sýrem, jaká část oděvu je čí, bylo v podstatě jedno, jenom byla trochu vypjatá atmosféra, když hledání např. toaletního papíru trvalo moc dlouho. Všechno, co jsem chtěl mít ihned k dispozici jsem si přivázal k tělu, jako to mívají např. tesaři na střechách, to byla ovšem další atrakce pro přihlížející mládež na jezech - blázen ve staré kocábce ověšený pytlíky s čímsi, chromý pes, který nevyleze z toho nemožného plavidla a spálený mladík. My ale pádlujeme dál, máváme holkám na jezech a až do Tábora jsme v klidu. Tam se náhle řeka změnila ve stoku, pokoušíme se mezi kameny objevit život, ale marně. Dnes je to jiné, jezdíme často k Ježkovi na jez trampovat na zahájení rybářské sezony a voda je už vyčištěná a i s rybama je to v pořádku. Tenkrát jsme se však snažili hodně rychle odtamtud zmizet. Za Táborem začíná také voda více proudit a pro nás tím nastávají krušnější chvíle. Krajina se mění v „divočinu“ s četnými skalisky a prudce se svažujícími břehy. Voda nejenže hodně proudí, ale je i prošpikovaná kameny, o kterých zkušený vodák ví nebo 17
jejich existenci pozná. Tyhle balvany mají jednu zajímavou vlastnost, vrozenou různým předmětům - škodolibost. Všichni známe jakou charakterovou vadu má chleba namazaný máslem, letící ptačí trus nebo nemluvně padající z kočárku. Nebudu to dále komentovat, ale hned na první peřeji nás přitáhl balvan, od kterého jsme byli nejméně dva metry daleko, zůstáváme viset, příď ve vzduchu a loď úpí a pláče. Přijíždíme k provalenému jezu, bez smlouvání se dohodneme, že loď zbaběle přeneseme, a když jsme to provedli, přijela parta vodáků, bez rozmyšlení jezem projeli, na lodích ženy s batolatama a my stojíme na břehu a máváme. Dva idioti a pes. Pokračujeme dále beze slov, Michal si asi říká, že zase příště pojede s otcem, já v sobě tutlám myšlenky na pěkný vodácký tábor, kde je spousta srandy, zpívajících děvčat a zábavných historek. Proč vlastně pořád pádlujeme, taky bychom se mohli jen tak rozvalovat a odpočívat?! Dále pinkáme o balvany tu sem, tu tam. Celková únava, začalo pršet a atmosféra zhoustla. Naším cílem je okolí tábořiště Lužičanka, říkám okolí, protože Michal odmítl vstoupit na půdu vodáckého tábora. Následují další peřeje, balvany, nárazy. Sice na sebe vítězoslavně pokřikujeme při každém zdařilém proplutí nebezpečných míst, ale chybí tomu jiskra vítěze. Na kilometrovníku 27 se loď láme, stává se neovladatelnou, nabíráme vodu a potápíme se. Se značným úsilím se nám podaří přistát a loď vytahujeme z vody. Určeno jest osudem, že místo našeho nouzového kotviště, kde dojde i k vytažení celé lodi na břeh za účelem opravy, je svah se stoupáním 45 stupňů a k dispozici mezi keři, stromy a kopřivami je plocha 2x4 metrů. Tam jsme se museli vejít i se psem, loď otočit, provést opravnou laminaci, usušit sebe a pokusit se něco sníst. Prší dost vytrvale, Michal staví přístřešek nad loď, aby nám nepršelo na opravovaná místa. Kolem jezdí vodáci a nahlas se navzájem informují, že do tábora je to tři minuty. Vrcholem všeho je parta několika chlapíků a pár děvčat bez ohledu na počasí jsou děvčata nahoře bez, celá parta se plaví na obrovském voru, chlapi mastí karty u stolu, přivázaném k voru, popíjí pivo a děvčata je obsluhují a jedna, ta nejvyvinutější, řídí plavidlo obrovským pádlem – kormidlem, využívajíc k tomu svých ňader. Já nezávidím… Navzdory situaci jsme zregenerovali naše duševní síly a v pohodové atmosféře rybaříme, loď natáčíme k ohni, aby pryskyřice začala reagovat, cejny házíme do vody a pijeme teplý čaj. Rozděláním ohně riskujeme event. pokutu, ale jsme nad věcí. Když už je čiročirá tma, tak se pokoušíme najít polohu vhodnou na spaní, je možno ale horizontálně umístit jen polovinu těla, buď jsou nohy vytrčené nahoru, nebo musíme sedět. Ve svahu nad námi je cesta k tábořišti, po které chodí asi chataři nebo vodáci, každopádně dlouho do noci a za značného hluku, kdosi močí po svahu dolu a tu a tam spadne kámen. My ale máme indiánský výcvik, a tak o nás nikdo neví. Čtvrtek, 2.8. Trosečníci Omámeni spaním - nespaním děláme snídani a konstatujeme několik špatných zpráv a jednu dobrou. Ty špatné - dochází pitná voda, čaj, všechno je napůl namočené deštěm. Navíc zjišťujeme další prasklinu v lodi. Připadáme si jako trosečníci a začínám rozdělávat oheň, abych vysílal kouřovými signály SOS. Dobrá zpráva - máme dobrou náladu. Je nám jasné, že zde strávíme zbytek týdne, bez vody a jídla budeme čekat, co pes přinese. Začínáme s opravou tak, že ze středu lodi loupáme zbytky dřevěné konstrukce, která alespoň trochu loď vyztužovala. Opravená místa připékáme na ohni. Na okolo jedoucí vodáky děláme unavené 18
pohyby, které si ale vysvětlují dvojsmyslně a odvrací se od nás s pliváním. Povzbuzením je pro nás Kateřina, která mě celou noc zahřívala a teď mi několikrát přišla sdělit, že co se jí týče, že si nemusím dělat žádné výčitky, ona že situaci určitě zvládne. Po šesti hodinách kutilských úkonů, které umí jenom Čech odkázaný na obchodní síť z let komunistického rozkvětu, je loď připravená k další plavbě. Dáváme si ruku na to, že s ní budeme zacházet jako s nemocnou starou dámou, poplujeme lážo plážo, žádné spěchy, hezké a pomalé obeplouvání všech balvanů, přenášení přes jezy v dece atd., zkrátka heroická jízda již je za námi, teď jsme pomalu jedoucí turisté. Ve 13 hodin odrážíme a za to odpoledne jsme projeli 5 jezů, tahali loď po všech kamenech, které byly v dohledu, a skončili jsme na kilometrovníku 8. Krajina, kterou jsme projížděli, byla opět plná civilizace, chata na chatě, na každém jezu shromáždění lidí a psů. I Kateřina se cítila bezpečnější v lodi, takže jsme měli problémy ji z lodi vůbec dostat a pokud jsme někde zastavili, tak my na břehu jsme museli vyslechnout její připomínky z lodě, že co se jako flákáme a nejedeme. Ačkoliv jsme, zejména já, po probdělé noci dost unaveni, tak chceme za Bechyni - to je právě asi kilometrovník 8, ale musíme doplnit zásoby pitné vody. Zde člověk opět ocení naši národní povahu, vyznačující se proslulou pohostinností. Povedlo se to až na čtvrtý pokus. Chroničtí lháři tvrdili, že nemají, někdo dělal, že neslyší, jinde na nás děti za dozoru dospělých pokřikovaly „voďáci-pitňáci“. Posléze jsme, jak už to tak bývá, narazili na milé lidi. Michal si natočil plný kanystr vody, Kateřina dostala buřta, povídali jsme si a při odjezdu nám mávali a na Kateřinu volali „haf,haf“. Vyhrazené tábořiště pro vodáky jsme tradičně ignorovali a ukotvili loď u tyče, na jejímž konci byla metrová cedule s upozorněním, že na tomto místě je táboření zakázáno. Posíleni zkušeností z minulé noci jsme loď vytáhli na břeh zcela a jali se opravovat prasklinu, kterou sice neteklo, ale zajistila nám statut nouzového přistání, který mohl být naší event. omluvenkou i pro rozdělání ohně. Když jsme za soumraku nachytali několik malých hrouzků - zde musím zdůraznit, že jsem to byl já, komu se podařilo, tak jsme začali rybařit s rybkou na dně - to byla návnada na sumce. Asi v půl desáté měl Michal záběr a vytáhl podměrečného sumce, ten šel nazpět do vody a za půl hodiny opět záběr a tentokrát to byla ryba, jak se patří. Jeho zdolávání a vyndávání z vody probíhalo podle scénáře, který je vždy, když s Michalem rybaříme, úplně stejný. Prostě zmatek, překřikování, svícení baterkou, já s podběrákem tradičně rybu minul, ta jede vždycky na druhou stranu, teď vidíme, že se snaží ocasem vytrhnout vlasec z tlamy, konečně ho Michal nadzdvihl, já pod něj s podběrákem a ryba je venku. Podběrák se ohnul, ale ryba nevypadla. Dohadování co s ní, ponechat či pustit, nakonec zvítězil lovecký pud a sumce dáváme do vezírku s tím, že vraždit budeme až ráno. Dáváme tím tak rybě šanci ten vezírek rozervat a zmizet, což se už hodně našim úlovkům podařilo. Ten zmatek může připadat někomu, kdo rybaří, jako hysterie, musím dodat, že jsme vždycky rybařili s jemným náčiním a s tenkými vlasci, tím jsme měli pocit, že rybám dáváme víc šancí. Pátek, 3.8. kilometrovník 8 Ráno se probouzíme postupně, mně je zima a od šesti ráno rybařím v naději, že snad také budu mít štěstí, ovšem nemám. Následuje snídaně, balení našich krámů, fotografování úlovku. Zabít a vykuchat ho musím já, Michal dělá jen tu lepší práci - on ty ryby chytá. 19
Odjíždíme v deset hodin s vědomím, že nás už nic zajímavého na cestě nepotká. V Kolodějích doplňujeme trochu zásob a chceme se zdržet rybařinou ještě na soutoku Lužnice s Vltavou, tam je prý rybářský ráj. Možná byl někdy, ale my jsme byli v šoku, ten bezútěšný pohled na soutok jedné řeky hnědé - to byla pro nás čistá Lužnice a druhá smradlavá a černá Vltava, černá jako rakev. Rakev, která pohřbila naděje rybářů a životy mnoha ryb, mrtvoly se válely na břehu mezi pramicemi, zabořenými do bahna. Rychle jsme zmizeli a pádlovali již ve Vltavě, kde nás proud nesl a nesl až ke kilometrovníku 196, tam byla bouda, kde jsme měli schované auto. Oba jsme vystoupili a padli, omámeni sluncem, otlačeni od země, která nám v noci voněla do nosů a unaveni vodou a přírodou. Naše Kateřina, ten skvostný pes a věrný přítel, měla viditelně stejné pocity, ležela vedle nás tak uvolněně, že bylo jasné, že je na tom stejně. Tak skončila naše vodácká cesta, první a poslední, kterou jsme absolvovali jenom ve dvou a se psem. A tady končí i můj deník tak, jak jsem ho zaznamenal v průběhu cestování. Ještě jsem dlužen Kateřině poznámku o tom, jak neobyčejně s námi držela partu, jak bez hnutí seděla ve špičce lodi před mýma nohama a dávala pozor na peřeje, bez jediné známky strachu a zcela oddaně, jen s trochu větší pozorností sledovala náš zápas o plavidlo a myslím, že neměla ráda kameny stejně jako my. Ujeli jsme v naši neobyčejné lodi 80 km, zachovali jsme věrnost přírodě a i když jsme potom ještě společně s druhým synem a s mými kamarády jeli vodu už jako parta, nebyly prožitky už nikdy tak silné. Když potom čas vzal naši Kateřinu do psího nebe, spálil rudé vlajky komunistického teroru a pro nás nastaly časy svobodného rozhodování o vlastním životě, měli jsme s Michalem obchod s rybařinou, zdánlivě činnost, která by nás měla sbližovat a která byla produktem našeho velkého hobby. Nikdy jsme si ale nebyli blíž, než v těch několika dnech, kdy jsme měli na sebe jen pár triček a kraťasy, v batohu kus chleba a polévky v prášku a pár korun po kapsách. Končím tohle vyprávění s pokorou k přírodě a ke všemu, co jejím prostřednictvím v našem životě získáváme pro naše zcivilizované duše. M.G. 3. 8. 2010, zkráceno a upraveno z html souboru.
Pouť na Vinici Přesně v polovině prázdnin byla v naší obci pouť. Kolotoče, houpačky, cukrová vata, skákací hrad…
20
Koncert v kapli sv. Anny V červnu přijel do naší obce smíšený sbor z USA, The Karolina International Chorale. Uspořádal pro nás koncert v naší kapli. Každý, kdo se koncertu zúčastnil, potvrdí, že to byl mimořádný kulturní zážitek, na který se bude dlouho vzpomínat. Stejně tak i zpěváci a hudebníci budou vzpomínat na úžasnou atmosféru, krásně vyzdobenou kapli i občerstvení, které pro ně připravili zástupci naší vesnice.
21
22
23
Vydává obec Panenské Břežany MK ČR E 18158 Srpen 2010, III. ročník, číslo 4 Řídí redakční rada ve složení: Jiří Genzer - J.G., Jitka Juránková - J.J., Jana Langová - J.L., Alena Navrátilová - A.N., Zuzana Zajícová - Z.Z. Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady. Náměty, příspěvky a dotazy je možné předat v označené obálce na Obecní úřad nebo do cukrárny, popřípadě posílat na adresu
[email protected] Distribuce zdarma, náklad 270 výtisků Grafická úprava a tisk: Tiskárna Tigras s.r.o., Klíčany 24
