PANENSKÉ ROZHLEDY PROSINEC 2008 I

PA N E N S K É ROZHLEDY

PROSINEC 2008 I. ročník číslo 6

1

Slovo redakce Vážení a milí čtenáři Panenských rozhledů, máte právě před sebou poslední číslo letošního roku. Rádi bychom Vám všem, co přispěli do našeho časopisu, moc poděkovali a pevně doufáme, že nám budete příznivě nakloněni i v roce příštím a že se Vaše řady rozrostou, aby náš časopis byl co nejpestřejší. Obzvlášť velkou radost máme z malých dopisovatelů, jejichž příspěvky jsou nejen milé, ale i mnohdy poučné i pro nás starší. Přejeme Vám všem krásné svátky, veselého Silvestra a hodně zdraví, štěstí a tolerance v Novém roce. Za celou redakci Zuzana Zajícová

Rozhledy z OÚ Provozní doba obecního úřadu Obecní úřad bude v tomto roce uzavřen od 22. prosince. Provoz na obecním úřadě bude obnoven dne 5. ledna 2009. Děkujeme za pochopení.

Odběr malých elektrospotřebičů a baterií Na obecním úřadě je umístěn box společnosti RETELA na malé elektrospotřebiče (rozměr max. 30x30x20 cm), které fungují na baterie, akumulátory nebo jsou připojeny do  sítě kabelem. Dále do tohoto boxu lze umístit kabely, konektory,…, baterie (ne autobaterie!). Do tohoto boxu nepatří elektrospotřebiče, které obsahují nebezpečné látky! Dále musíme připomenout, že jak na obecním úřadě, tak v místní škole/ce jsou umístěny samostatné boxy na použité baterie (ne autobaterie!). 2

Kurzy na v místní knihovně/zasedací místnosti U kurzů, které vedou dámy Martina, Jitka a Jana z  JJ Šperku, jsme se sešli celkem už  čtyřikrát, abychom si vlastními silami vyzkoušeli vyrobit něco zajímavého nejen pro sebe, ale i pro někoho blízkého. Prvně jsme vyrobily dva šperky - motanici a vinutku, podruhé jsme se sešli u drátování ryby na zeď nebo jako zápich do květináče a kdo stihl – zkusil obdrátovat kamínek. Potřetí jsme těsně před adventem vyráběli adventní věnec (malý nebo velký, kdo jak chtěl). Poslední kurz, tedy v tomto případě spíše „Tvořivá dílna“, letošního roku nás čekal pod názvem „Korálková dílna“ – zde jsme se mohli ukorálkovat, prostě vyrobit si cokoliv a takové množství – co kdo stihl. Pokud máte děti a nevíte, kdo by vám je pohlídal – vezměte je sebou – stačí jen dopředu říct (třeba jen den), že půjdou i Vaše děti (+ jejich věk) a dámy, které kurz vedou, přivezou i něco pro ně. Na příští rok už máme naplánovány tři další kurzy: 17. 1. 2009 v So od 13,00 h. – pletení košíku z pedigu, cena 300,-Kč 21. 2. 2009 v So od 14,00 h. – výroba šperku z paměťového drátu, cena 250,-Kč 2. 4. 2009 ve St od 17,30 h. – obdrátování vajíčka na Velikonoce, cena 150,-Kč Pozor!!! U všech těchto kurzů je opět nutné zaplatit zálohu 100,-Kč, a to minimálně týden před termínem konání kurzu (zálohu uhradíte na OÚ). V  případě, že se sejdou minimálně 4 účastníci – kurz se koná. Pokud byste nestihli zálohu uhradit a kurzu byste se rádi zúčastnili – informujte se na OÚ (pí Juránková – 283  970  553; 774  484  702; [email protected]). Všechny kurzy se konají v místní knihovně/zasedací místnosti a pokud chcete vědět, jak to tu na kurzech vypadá – nahlédněte do fotogalerie na www.panenskebrezany.cz, www.knihovnapanenskebrezany. wz.cz, anebo ještě lépe – přijďte mezi nás! Stále platí, že pokud chcete vyzkoušet nějaký jiný kurz – upozorněte nás na to a domluvíme se s JJ Šperk (www.jjsperk.cz). V případě, že byste měli zájem sami nějaký kurz vést v prostorách OÚ (prostor poskytnut bezplatně) – ozvěte se (jen vážní zájemci!!!). Tříděný odpad Opětovně děkujeme všem, kteří se aktivně podílí na třídění odpadu v  naší obci. Pro názorné zhodnocení přikládáme tabulky s nárůstem tříděného odpadu a získané odměny za tříděný odpad, a to od roku 2006 do 3. kvartálu 2008. kvartál 2006 2007 1-3q.2008

papír Kč plast Kč 809,69 3 363,39 5 603,69 23 300,56 7 466,91 25 336,03

sklo Kč 1 769,80 3 504,30 3 880,00

nápojový karton 0,00 115,20 176,40

papír ( t ) plast ( t ) sklo (t ) nápoj.karton ( t ) odměna v Kč 1,46 0,90 3,13 0,00 6 861,40 8,69 5,07 5,15 0,04 43 516,00 10,42 4,85 4,96 0,05 50 781,90

3

28 26 24 22 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2

000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 0

Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč

25 336,03

23 300,56

7 466,91

5 603,69 3 504,30

3 363,39 1 769,80 809,69 0,00

3 880,00 176,40

115,20

2006

2007 papír K č

plas t K č

1-3q.2008

s klo K č

nápojový karton

11,00 10,50

10, 42

10,00 9,50 9,00

8, 69

8,50 8,00 7,50 7,00 6,50 6,00 5,50 5,00

5, 15 4, 4, 96 85

4,50 4,00 3,50

5, 07 3, 13

3,00 2,50 2,00 1,50 1,00

1, 46 0, 90

0,50 0,00

0, 05

0, 04

0, 00 2006

2007 papír ( t )

1-3q.2008

plas t ( t )

s klo (t )

nápoj.karton ( t )

odměna v K č 54 52 50 48 46 44 42 40 38 36 34 32 30 28 26 24 22 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2

000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 000 0

Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč Kč

50 781,90

43 516,00

6 861,40

2006

2007

4

1-3q.2008

Důležitá upozornění!!! V obci se poslední dobou „rozmohly“ krádeže – upozorňujeme všechny občany – dávejte si veliký pozor na svůj majetek. Jakákoliv možná zabezpečení rozhodně nepodceňujte!!!! Poplatky – popelnice a psi Do 15. února 2009 je potřeba uhradit místní poplatek (500,-Kč/osoba) za provoz systému shromažďování, sběr, přepravu, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů („popelnice“). Vznikne-li poplatková povinnost během roku po 15. 2., je poplatek splatný do 30ti dnů od vzniku poplatkové povinnosti. Nejpozději do 31. března 2009 je potřeba uhradit místní poplatek ze psů (a: za prvního psa 100,-Kč; b: za druhého a každého dalšího psa 200,-Kč; c: za prvního psa, jehož držitelem je poživatel invalidního, starobního, vdovského nebo vdoveckého důchodu, který je jeho jediným zdrojem příjmů, anebo poživatel sirotčího důchodu 60,-Kč; d: za druhého a každého dalšího psa, jehož vlastníkem je osoba uvedená v písmenu c 100,-Kč). Vznikne-li poplatková povinnost během až po 31.3., je poplatek splatný do 30ti dnů ode dne vzniku poplatkové povinnosti.

Vítání občánků

11. října t.r. se v kapli sv. Anny v Panenských Břežanech konalo vítání občánků. Díky akustice kaple sv. Anny, nám byl dopřán velmi příjemný poslech hry na varhany a flétnu. I  děti z  naší školy si na tento významný den připravily krásný přednes hned několika básní. Pozváno bylo 6 dětiček (narozených v roce 2007 a 2008), přivítáno jich však bylo jen 5. Děti z rukou pana starosty a z   rukou, nyní již tehdejšího statutárního náměstka hejtmana Středočeského kraje, pana Mgr. Josefa Vacka, převzaly pamětní listinu a zlatý přívěsek – počáteční písmenko svého křestního jména. Maminky obdržely symbolickou kytičku. Na  všechny čekalo malé pohoštění, takže ani tatínkové nepřišli zkrátka. Všem přejeme do života jen to nejlepší! Veliké poděkování posíláme do naší školy, našim pedagogům za zajištění a doprovod dětí na  akci a také za nacvičení přednesu dětí. O krásnou výzdobu kaple se opětovně postarala paní Alena Navrátilová s manželem, takže obrovský dík patří i jim! 5

Hrníčková kuchařka na Vánoce

Podvodnice: 2 hrnky hladké mouky, 9 lžic studeného mléka, ½ kostky droždí, 1 kostka ztuženého tuku, 1 žloutek, hladká mouka na posypání válu; na obalení cukroví: směs z moučkového a vanilkového cukru nebo moučkový cukr promíchaný s mletou skořicí. Postup: Droždí rozmícháme v  mléce, přidáme mouku, žloutek, změklý tuk a droždí rozpuštěné v mléce. Důkladně prohněteme a nejprve v míse, poté na válu vypracujeme těsto. Uděláme z něj bochánek. Vložíme jej do hrnku se studenou vodou a necháme v ledničce, nejlépe přes noc. Poté těsto osušíme, na pomoučněném válu z něj rychle vyválíme plát silný asi 5mm a vykrajujeme různé tvary. Klademe je na pečící papír na plech a ihned upečeme dorůžova ve středně vyhřáté troubě. Ještě horké cukroví obalujeme ve směsi moučkového a vanilkového cukru nebo ve směsi moučkového cukru a mleté skořice. Dia mrkvové sušenky: 2 hrnky polohrubé mouky, 1 hrnek jemně nastrouhané mrkve,1 kostka tuku, hladná mouka na vyválení těsta poleva: ½ tabulky diabetické čokolády, 2-3 lžíce ztuženého tuku. Postup: do mouky přidáme změklý pokrájený tuk, mrkev a vše vypracujeme v těsto. Rozdělíme je na poloviny a z každé vyválíme tenký plát. Poté vykrájíme tvořítky jakékoliv tvary a dáme na pečící papír na plech (kdo raději peče na plechu vymazaném tukem – vymaže tukem) a upečeme ve středně vyhřáté troubě dorůžova. Po vychladnutí polijeme sušenky polevou. Příprava polevy: do rozehřátého tuku přidáme na malé kousky rozlámanou čokoládu a za stálého míchání ji rozpustíme. Teplou polevou poléváme již upečené a vychladlé sušenky. J.J.

Sudoku

6

7

8

9

Slovo starosty

Jak se zaběhla fena z Kaštanové ulice Její toulky obcí nejsou pro mě známé, ale co je fakt, že skončila svůj výlet u vrat našeho domu v Akátové ulici. Naši psi o ni nejevili zájem, ale její štěkot a zároveň zvonění domovního zvonku nás zvedlo od oběda. O tom, jak dosáhla na tlačítko zvonku nic nevím, ale co je jisté, poplatek za sebe zaplatila, ale za svého druha psa – ne. Z jejího zuřivého štěkotu jsem sem tam rozuměl, že její světlý kožíšek a tlapky jsou ohroženy při cestě domů ulicí Za zámkem. Chápu, i moji psi musí z  vycházky po Břežanech do sprchy, protože naše místní komunikace jsou otřesné a podle sdělení feny, bývalá starostka slíbila asfaltku, ale neučinila tak. S největší pravděpodobností to bude také náš příběh. Na komunikace dotace nejsou a nebudou a z  rozpočtu obce na asfaltky nebo jiné zpevněné povrchy nedosáhneme. Jelikož jsem se dozvěděl, že snad tato fenka je během týdne využívána jako hlídací pes na nejmenovaném státním úřadě, žádám ji o pomoc naší obci. Kdyby dokázala svůj zuřivý štěkot, plný nenávisti změnit na líbezné kňučení a panáčkování některému státnímu úředníkovi, který je vlivný a přesvědčit jej, aby zákon změnil a pro malé obce uvolnil finance na komunikace. Věřte mi, že jí budu do konce života za odměnu nosit nejlepší a nejdražší granule, a to na moje náklady, vyhlásím ji zasloužilou fenou vesnice a postavím jí nádhernou boudu (lepší, než ve které bydlí v současnosti). Uznávám naše komunikace za nepohodlné, blátivé, díravé, ale v sobotu v poledne, když obědvám, je nezměním a ani nikdy jindy, protože bohužel taková je skutečnost. Nejsem pan doktor Rath, který slibuje nemožné. Ještě jednou prosím rozzuřené a zaběhnuté fenky využít náš pětidenní pracovní týden (úřední hodiny v  zásadě každý den), dnes jsou psi chytří – dokážou poslat e-mail nebo zatelefonovat. Nechte zastupitelům alespoň sobotu a neděli na odpočinek do dalších náročných dnů. Jistě mnozí z Vás jste měli nebo máte doma psa nebo kočku. Po dlouholetém vztahu, který se mezi vámi vyvinul, jste zjistili, jaké vlastnosti Váš miláček má. Když si dáte ruku na srdce, jistě přiznáte, že jste již několikrát sami sobě opakovali, že Váš miláček je daleko lepší než někteří lidé. Jeho vlastnosti jako věrnost, přirozená inteligence, jeho konání při pouhém Vašem pohledu, který je pro Vašeho miláčka pokynem zastavit nebo udělat nějakou činnost. Zkrátka zvířátka jsou úžasná. Netrvá stále možnost se od nich něčeho přiučit? Libor Holík, starosta obce

10

Informace pro občany, kteří ještě v  době přípravy vydání našich Panenských rozhledů nezaplatili poplatek 500,-Kč za popelnici za trvale hlášenou osobu. Obec vydala obecně závaznou vyhlášku č. 2/2008 na základě § 14 odst. 2 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích ve znění pozdějších předpisů a v souladu s § 10 písm. d) a § 84 odst. 2 písm. h) zák. č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Toto je citace zákona a nyní se budu snažit k  Vám promluvit „česky“. Každá trvale hlášená osoba v  naší obce je povinna zaplatit 500,-Kč (ročně) za odvoz komunálního odpadu (popelnice). Jenom chataři, kteří zde mají pouze chatu a nejsou zde trvale hlášeni, mají výjimku a platí 500,-Kč pouze za nemovitost. Jelikož řada z Vás tento poplatek ještě neuhradila – již jste od nás obdrželi upomínku o uhrazení dlužné částky a řada z Vás ještě nereagovala – bude Vám následně zaslán platový výměr a v případě další Vaší nečinnosti bude tento dluh předán Krajskému úřadu Středočeského kraje, který na Vás bude vymáhat dlužnou částku prostřednictvím exekutora. Abyste předešli nepříjemnosti příštích dnů, ještě jednou Vám doporučujeme urychleně tuto částku zaplatit, a to nejpozději do 19. prosince 2008 nebo vymáhání exekutorem Vám může narůst tato částka až na desetitisíce. Výzva občanům, kteří nejsou v obci trvale hlášeni Ještě jednou Vás žádáme o zvážení Vašeho nepřihlášení k  trvalému pobytu v  obci a vysvětlení následných škod, které způsobujete obci. Obec přichází ročně o cca o 1.000.000,-Kč z Vašich daní odváděných státu. Obec právě tento 1.000.000,-Kč nutně potřebuje při žádosti o půjčku na dotace z EU jako roční splátku úvěru. Obec nesplňuje kritéria pro nárůst počtu obyvatel, abychom mohli žádat o dotace z EU na ZŠ a MŠ. V mnoha případech Vás ani neznáme a nevíme, ve kterém domě bydlíte. Přiživujete se na finančních prostředcích, které jste Vy sami nepřinesli do obce. Nemáte žádné morální právo vyžadovat služby od obce, které by byly právě hrazeny z Vašich daních. Do okamžiku než se přihlásíte k trvalému pobytu je právě díky Vám ohrožen rozvoj obce a její infrastruktura, proto Vás žádáme, abyste učinili kroky k trvalému přihlášení anebo začali bydlet v místě, kde jste trvale přihlášeni. Vaše nemovitosti můžete používat jako rekreační. Toto Vám nenařizuji, ale pouze doporučuji jako řešení vzniklé situace. Za všechny trvale přihlášené občany, za zastupitelstvo obce a starosty Vám předem děkuji za pochopení a učinění následných kroků, které budou ve prospěch celé obce. A to nejlepší nakonec Blíží se konec druhého roku působení současného zastupitelstva na radnici a jistě víte, že tyto dva roky byly velmi plodné a zároveň sem tam i velmi rušné. Jediná naše snaha je, aby se stávaly klidnější a méně rušnější, a to je jistě Vaším i naším přáním. K tomu, aby toto období nastalo, bylo třeba udělat mnoho opatření i nepopulárních, vytvořit mantinely, snížit vandalismus, každý den přesvědčovat, že výsledky těchto opatření jsou ku prospěchu slušným lidem a zároveň proti lidem nepřizpůsobivým. Domnívám se, že toto se již stalo a Břežany začínají mít nějakou formu a řád. Všem Vám, kteří jste toto pochopili, děkujeme za podporu a spolupráci a Vy, kteří jste ještě neustále v opozici, snad najdete v sobě trochu 11

cti a odvahy změnit Váš názor. Přichází svátky míru, a to vánoční a i v historii lidstva se často boje na válečných kolbištích zastavovaly i o Vánocích. Naše obec má veliké plány do budoucna na její rozvoj a obávám se, že nový hejtman Středočeského kraje MUDr. Rath nebude tím správným hejtmanem, který nám toto pomůže uskutečnit. Dovoluji si Vám Břežaňáci upřímně, spolu se zastupitelstvem popřát hodně zdraví, štěstí a sil do dalšího roku, následně krásného a veselého Silvestra a šťastný Nový rok. Libor Holík, starosta obce a zastupitelstvo obce Panenské Břežany

DOPISY ČTENÁŘŮ

Dne 6. listopadu 2008 vstoupil do kanceláře pan Milan Janča, který žije v Německu, zrovna ve chvíli, kdy jsem poskytoval rozhovor redaktorce novin „Náš region“ paní Smolkové. Pan Janča chtěl poznat starostu obce Panenských Břežan. Po jeho seznámení s naší obcí a následně i webových stránek se pan Janča rozhodl přispět na „Diskuzní fórum“ obce. S  ohledem na to, že většina našich občanů nemá k  dispozici počítač a internet – rozhodli jsme se jeho příspěvek otisknout. Otevřený dopis JUDr. Přílepkovi (Diskuzní fórum obce Panenské Břežany) Vážený pane JUDr. Přílepku, Proč jste tak plný zášti k  Vašemu velmi rozumnému a fundovanému starostovi a zastupitelstvu, které ve Vaší obci máte? Tyto lidi by Vám mohly leckteré obce závidět. Já jsem neváhal ani vteřinu, když jsem se o Vyhlášce Panenských Břežan dozvěděl z televize a chtěl jsem bezodkladně pana starostu Holíka poznat osobně a podat mu ruku! To se mi také poštěstilo dne 06.11. t.r. Jsem s ním zajedno a velmi mu fandím. Protože to, co zažívám v ČR, nad tím mi zůstává rozum stát. Vy tam vlastně nemáte fakticky jediný den odpočinku. Žádný div, že ČR patří mezi země světa s  nejvyšším výskytem infarktů. O  nedělích a svátcích se v  bytových domech vrtá, buší kladivem, řeže, brousí, rámusí. Na  chalupách a vesnicích řvou motorové sekačky, cirkulárky, pily, rozbrušovačky apod. Takové aktivity se nesmějí provádět v civilizované části Evropy v určité době ani ve všední dny, natož o nedělích a svátcích. Tak např. od pondělí do pátku se hlučné práce smí provádět pouze od 8,00 do 12,00 hod. a od 15,00 do 18,00 hod. V sobotu pak od 8,00 do 12,00 a od 15,00 jen do 17,00 hod. V poledne je siesta, tzn. že mezi 12,00 až 15,00 musí být klid. Už vysávání v této době není považováno za slušnost. Natož vrtání nebo ťukání kladívkem. „Člověče pomni, abys den sváteční světil“, říká třetí přikázání Desatera. Vy se ve Vašem sáhodlouhém prokurátorském požvaňování oháníte řadou neprůhledných a komunisticky nesmyslných vyhlášek. Věc je přece jednoduchá: nedělní klid by měl být chráněn českou ústavou. Jako je chráněn v  Německu ústavou německou. Neděle a státem uznané svátky mají být jako dny pracovního klidu a duchovního povznesení chráněny. Princip odpočinku o nedělích a svátcích je posvátný. Zákon tu není jenom proto, aby lidé mohli v klidu navštívit bohoslužbu. Neděle je tu pro jednotlivce i společenství, ale především je to den rodinné pospolitosti. Nikoli svátek workoholiků. Kde, prosím pěkně, zůstává právo těch, kteří chtějí mít klid? Pohrdání nedělemi a oslavy státních svátků prací, to byla přece doména komunistů. Že se této ostudy minulosti ještě dnes nemůže někdo zbavit a přitom si říká jurista, to je mi nepochopitelné. (Jací zákonodárci, takové zákony?). Česká republika se stala oficiálně součástí kulturní Evropy. Proto by v  ní měly panovat tomu odpovídající poměry. To, co hájíte Vy, vážený pane Přílepku, jsou jen „výdobytky bolševismu“. To jste tak snaživý a 12

pilný? Co kdybyste tedy jeden všední den v týdnu věnoval Vaší zahradě, fasádě, dřevníku, kadibudce nebo bůhví čemu, namísto „veledůležitého“ právnického pitvání, které je zjevně „mimo mísu“ a nikdo ho postrádat nebude? Postup starosty Vaší obce, vycházejí z  tradic křesťanství, lidského rozumu a kultury bydlení není „absolutní ignorantství a diletantství“, jak ho nazýváte Vy. Jestli se domníváte, že k  takovému povýšeneckému a arogantnímu vyjadřování Vás opravňuje Váš titul juris utriusque doctor, pak vězte že titul JUDr. nosí v ČR nepotrestaní komunističtí zločinci. Ohánět se Židy a Muslimy zde také není na místě. Obzvlášť když se v  obci objeví čmáranice „starosta do plynu“. Právo na noční klid a právo na život, to nejsou jediná práva člověka, pane dr. Přílepku. Poměry ve Vaší zemi v oblasti lidských práv jsou poměry komunistické zaostalé země. Pokud se je pokoušíte hájit, jste sám komunista (komunista zůstane komunistou i kdyby trakaře padaly), anebo jste jen prťavý a trapný „bžódal“. Buďte rád, že žijete v obci, která má to štěstí, že v jejím čele sedí rozumní lidé. V jiných městech a obcích sedí často nabobové co chápou svou funkci hlavně jako kořist. Kteří nejsou nic jiného, než biotopy na korupci. Před starostou a zastupitelstvem Panenských Břežan „Hut ab!“ (Klobouk dolů!). V Mnichově, Německo 19. 11 .2008 Milan Janča

POZVÁNKA NA KONCERT 21. PROSINCE V KAPLI SVATÉ ANNY

Smíšený sbor MáTa vznikl v roce 1992 jako přání rodičů dětí ZUŠ v Praze 8 Kobylisích, Klapkova 25. Založila ho paní Zora Krásná, která sbor vedla společně se svým manželem Zdeňkem Krásným, a to až do roku 2001. V té době spolupracoval sbor převážně se symfonickým orchestrem ZUŠ, který také vedla paní Krásná. Největší realizace z té doby byla Carmina Burana od C. Orffa, kterou sbor společně s orchestrem uvedl ve Španělském sále Pražského Hradu a ve Dvořákově síni pražského Rudolfina. Sbor v té době také navštívil německý Bad Oldesloe a maďarskou Budapešť. V Německu spolupracoval se sborem Buxtehude a v Maďarsku se sborem Ferencze Liszta. Po paní Zoře Krásné od podzimu roku 2001 až do jara roku 2003 vedli sbor Pavel Bělík a Jan Svejkovský. Po té až do roku 2006 Zuzana Liberková–Krušinová. Ta nastudovala se sborem také repertoár pro zájezd do rumunského Banátu, kde MáTa koncertovala na jaře roku 2006 v místních českých vesnicích. Od podzimu roku 2006 má sbor MáTa novou sbormistryni slečnu Helenu Velickou, absolventku Pedagogické fakulty UK v Praze a absolventku AMU – obor violoncello. Pod jejím vedením sbor vystoupil na samostatných koncertech ve Foersterově síni, v  kostele u Šimona a Judy, v  Českém muzeu hudby, v  Hodovní síni letohrádku Hvězda. Sbor Máta vystupoval v minulých letech na společných koncertech s různými sbory tuzemskými i zahraničními. Ze zahraničních zmiňujeme dále chrámový sbor ze Skary (Švédsko), sbor Kórið hjá Jóhan z Faerských ostrovů. Letos na podzim ve spolupráci se Společností Antonína Dvořáka pořádal koncert v Lužanech v kapli zámku Josefa.Marie a Zdeňky Hlávkových. V současné době má sbor na repertoáru skladby církevní i světské. Sbor čítá cca 40 členů a zkouší v ZUŠ Praha 8, Klapkova 25. Tento sbor bude vystupovat v kapli sv. Anny v Panenských Břežanech dne 21. prosince 2008 od 16,00 hod. 13

Na programu bude vánoční mše F dur Edmunda Paschy a několik písní s vánoční tematikou. Program koncertu kaple sv. Anny - Panenské Břežany 21. 12. 2008 od 16.00 hod. Georg Friedrich Händel (1685-1759) Sonáta pro hoboj, housle a klavír/cemballo Nr. 3 Es dur (Adagio, Alla breve, Andante, Allegro hrají: Magdalena Klárová - hoboj, Tereza Rejšková - housle, Václav Šmilauer - klavír Koleda – úprava Jaroslav Krček (1939) - Otce nebeského Zoltán Kodaly (1882-1967) - Veni,veni Emmanuel Josef Seger (1716-1782) - Christus Nobis Javier Busto (1949) - Lux fulgebit John Rutter (1945) - Child in manger (keltská koleda) Edmund Pascha (1714-1772) - Vánoční mše F-dur (Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Benedictus, Agnus Dei) zpívá - Sbor MáTa, který řídí Helena Velická klavírní doprovod - Kateřina Pirochová hudební doprovod - Lidová muzika ZUŠ Klapkova 25, Praha 8, vedoucí František Staněk

14

Ještě trochu historie

Někdy je lepší psát o minulosti než se zabývat přítomností, přestože si spousta laskavých čtenářů možná myslí opak. Horní zámek stál, jak napovídá název, na kopci, obklopený parkem. Ten byl při různých příležitostech přístupný pro všechny a lidé z  vesnice sem rádi chodili. Cesta vedla mezi vysokými stromy, vinula se do kopce z vesnice až na samý vršek. O své výsadní postavení nad krajinou se zámek dělil s kaplí svaté Anny, skvostem architekta Santiniho. Kdysi dávno běhaly pod zámkem ve stráni kozy a spasená tráva byla jako mech, měkká, zelená, voňavá. Občas se na stráň zatoulaly slepice a malá Vlastička je musela honem zahnat zpět na dvorek domku, přilepeného pod zámkem ke svahu. Zámek patřil továrníkovi Gerstlovi, známému velkovýrobci nábytku. Když Gerstl koupil zámek, měl krásnou ženu, dceru hokynářky z  Uhelného trhu a šestiletého syna. Po  čase se jim ještě narodila dvojčata, dva kluci. Na křtiny se přišla podívat celá vesnice. Paní továrníková měla čekankově modré šaty a bílý klobouček a všechny dívky a ženy z obce by s ní hned měnily. Nikdo netušil, že za nějaký čas bude muset rodina továrníka Gerstla utíkat do Švýcarska, stejně jako jejich sousedé Blochovi, majitelé zámku dolního. Čas běžel a dvojčatům bylo asi šest let, když Vlastičce z  domku pod zámkem zase jednou utekly slepice do zámeckého parku. Vlastička je měla hlídat, ale znáte to. Slepice jsou někdy k  neuhlídání, zvlášť když přijdou za malou holčičkou dvě kamarádky. Vlastička prolezla dírou v plotě a lezla do stráně k  zámecké zahradě. Slepice se zatoulaly kdovíkam, a tak se holčička musela rozhlížet a hledat až hluboko v  parku. Na jeho konci mezi stromy se něco pohnulo a Vlastička si už myslela, že má vyhráno. Rozběhla se tím směrem. Jenže to slepice nebyly. Byl to pan továrník Gerstl a jeho malí synové. Vlastička dolezla po čtyřech opatrně co nejblíž, schovala se za keř a dívala se, co tam ti tři dělají. Oba kluci měli malé kolečko, kyblíčky, lopatky a pan továrník kolečko velké, lopatu a kbelík. Na trávě rostl domeček. Pan továrník i jeho synové zedničili. Otec učil své malé syny stavět obydlí, jako by ani nebyli bohatí, jako by neměli plný zámek služebnictva. Vlastička se nemohla vynadívat. Po dlouhé době se konečně opatrně odplížila a utíkala domů. Na slepice si vzpomněla až na dvorku. Jenže už se šeřilo a slepice byly dávno doma. Vlastička pak ještě několikrát prolezla plotem do parku a pozorovala, jak stavba roste. Na louce mezi stromy stál po pár dnech domeček jako z pohádky. Měl malé okýnko, dveře, střechu i zápraží. Pan továrník byl dobrý učitel. Kluci postavili domek jaksepatří. Během války se v zámku usadil K. H. Frank, po válce tam byl umístěn domov důchodců. Park už není co býval, jeho francouzský styl se dá spíš jen vytušit. Docela vzadu, zarostlý, 15

stojí polorozpadlý domeček. Málokdo se zatoulá v parku až sem, ale pokud se tak stane, zbloudilého návštěvníka by nenapadlo, že je to dílo dvou malých synů pana továrníka. Spíš si  pomyslí, že to byl domek pro nářadí zahradníka, jen ta velikost je tak trochu podměrečná. I já jsem předpokládala, že je to zahradnický domek. To až Vlastička mi prozradila, jak to tehdy bylo. Vlastička bydlí v  domku, přilepeném ke stráni pod zámkem, dodnes. Je jí devadesát osm let. Článek je na http://zajicova.bigbloger.lidovky.cz/ Z.Z.

Zajímaví lidé

Velká část břežanských obyvatel ráno odjede do práce a vrací se večer. Žije mezi námi spousta zajímavých lidí, o nichž často nevíme vůbec nic, jednoduše proto, že jsme pořád v práci buď my, nebo oni. Prostě nemáme příležitost se poznat. Proto i já jsem byla velmi překvapená, že mým několikaletým sousedem je pan profesor František Antoš, jeden z nejznámějších lékařů specialistů na operace břicha u nás. Četla jsem o jeho unikátních operacích, které provádí se svým týmem na chirurgické klinice Fakultní nemocnice na Bulovce a vůbec jsem netušila, že tento vynikající odborník je mým sousedem. Až jednou, bylo to na Vánoce, jsem se zúčastnila koncertu v naší kapli. Koncert byl nádherný a mezi třemi zpěváky vynikal krásný basbaryton. Majitelem onoho mimořádného hlasu byl pan profesor Antoš a já se dozvěděla, že to není žádný profesionální zpěvák, ale proslulý lékař, navíc můj soused. Měla jsem tu čest už několikrát slyšet mimořádný pěvecký výkon tohoto zajímavého a všestranně talentovaného souseda. O jeho lékařských schopnostech se naštěstí pouze dočítám v tisku. Pan profesor totiž provádí ty nejnáročnější operace, o nichž je lépe pouze číst. Pan profesor František Antoš se narodil během války v Anglii, kam jeho maminka utekla před Němci. Po válce se maminka s malým Františkem vrátila zpět. Po únoru 1948 mohla pracovat pouze jako skladnice, přesto měl František potíže dostat se na vysokou školu. Rozhodoval se mezi hudební fakultou AMU a fakultou lékařskou. Vybral si kariéru lékaře. S nástupem do práce skončilo i studium zpěvu, kterému se nadaný budoucí lékař věnoval. Teprve po dlouhé době začal František Antoš docházet na hodiny zpěvu k národnímu umělci Zdeňku Otavovi. Mladý lékař František Antoš se v  roce 1967 dostal přes konkurz na chirurgickou kliniku v Praze-Motole, kde u profesora Bohuslava Niederleho získal základy chirurgie a specializoval se na operace břicha. Protože František Antoš nebyl členem KSČ, byl jeho profesní postup značně ztížený a teprve těsně před listopadem 1089 dostal jmenovací dekret a stal se kandidátem věd a docentem. V  roce 1991 vyhrál konkurz na místo přednosty chirurgické kliniky Fakultní nemocnice na Bulovce. Kolegové ho zvolili i předsedou České chirurgické společnosti. O šest let později byl jmenován profesorem. Přestože je MUDr. František Antoš velmi pracovně vytížen, ochotně mi odpověděl na pár otázek. Pane profesore, jak dlouho žijete v Panenských Břežanech? V  Panenských Břežanech bydlíme od roku 1997, tedy více než 10 let a cítíme se být více Břežaňáky než Pražáky. Nic na tom nemění ani skutečnost, že máme trvalé bydliště z praktických důvodů v Praze. S nejbližšími sousedy se známe dobře, často se navštěvujeme, 16

navzájem si pomáháme. Se vzdáleností od našeho domku sousedské vztahy slábnou, nicméně jsem zatím nikomu z Břežan, pokud jsem mohl, žádnou radu ani pomoc neodmítl. Zvláště po volbě nového zastupitelstva obce a razantního pana starosty si myslím, že se v obci cosi pozitivního děje, určité nešvary postupně jejich zásluhou mizí a je vidět výraznou snahu o zvelebení místa našeho společného žití. Starosta má obtížnou úlohu, neboť při nedostatku veřejných financí se musí spolehnout na dobrovolnost jednotlivých rodin něco pro obec pozitivního učinit. A měl by každý podle svých možností tento slibný trend podporovat a ne ho torpedovat. To, co zde bylo zatím vykonáno, několikanásobně převyšuje výsledky předchozích zastupitelstev. A tak, přestože si starosta myslí, že ti kteří nejsou v  obci přihlášeni jsou „paraziti „ si vážím jeho práce a nadále ho chci v úsilí a zvelebení naší dosti zdevastované obce podporovat. Jak probíhá váš pracovní den? Můj pracovní den je vcelku jednoznačný. Ráno z Břežan odjíždím kolem sedmé hodiny, celý den jsem na klinice, schůzích, přednáškách a málokdy se zpět dostanu před 19 hod. Jsem tak trochu workoholik, ale v mém postavení to asi ani jinak nejde. Dovolené čerpám prakticky jen tak, že když jedu na zahraniční služební cestu, tak si pár dní přidám (finančně ze svého) k prohlídce lokality, pobytu u moře či návštěvě kolegů a pak opět zpět na Bulovku a do Břežan. Jak odpočíváte a kde berete energii, abyste mohl vykonávat tak náročné povolání? Odpočívám jen spaním (buď pracuji nebo spím), nějaký čas zabere i práce se synem, na sport čas nemám, ledaže bych nemusel někam dojíždět. Zkoušel jsem to na golfovém odpališti v blízkých Měšicích, ale moc mně to, na rozdíl od ženy a syna, nejde. Jak se nyní angažujete na poli hudby, kde bychom vás mohli slyšet? Jakou hudbu máte nejraději? Jedinou mimopracovní zábavou mi zůstává zpívání. Občas mám po Praze i okolí koncert a na to se musím připravovat, protože na rozdíl od profesionálních zpěváků necvičím. Nejbližší koncert snad bude začátkem ledna ve Foersterově síni, jinak v  březnu budeme opakovat úspěšný koncert z loňska v kostele Šimona a Judy s Václavem Hudečkem, Jiřím Stivínem a dalšími. Jsem zaměřen jednostranně na tzv. vážnou muziku, operní, symfonickou i komorní. To však neznamená, že nemám rád zpěvnou a hlavně neřvavou hudbu populární. Sám pak nejraději zpívám skladby neznámé nebo málo známých skladatelů. Nemíním tím moderní (druhá polovina 20 století), ale spíše objevuji nádherné melodie, které z neznámých důvodů upadly do zapomnění, či se prostě kvůli nezájmu nehrají. Čím jste chtěl být, když jste byl malý? Měl jste nějaký vzor? Jako každý malý kluk jsem chtěl být postupně prakticky vším - od popeláře po letce. Na gymnáziu už šlo jen o medicínu či zpívání a jsem rád, že zvítězila medicína. Pokud si pamatuji, nikdy jsem neměl žádný vysněný vzor (snad až na některé výtečné zpěváky, kterým jsem spíš záviděl) a celý život jsem se řídil zásadou, že nejjistější je spolehnout se jen a jen na sebe. Jsem moc ráda, že jsem mohla Vás, čtenáře Panenských rozhledů, seznámit s  tak příjemným a sympatickým panem profesorem, který patří mezi nejváženější obyvatele naší vesnice. Přeji mu hodně štěstí v nadcházejícím roce a nám, ostatním Břežaňákům, abychom mohli co nejčastěji naslouchat jeho krásnému hlasu v naší kapli, a nepotřebovali jeho umění lékařské. Z.Z. 17

Centrum naší vesnice

Dá se bez nadsázky říct, že současným centrem Panenských Břežan je cukrárna. Toto přívětivé místo funguje od června 2007 zásluhou Roberta Doležala, mladého sympatického muže, který není sice původem z naší vesnice, leč bydlí tu s námi už řadu let a určitě mu naše obec i s jejími obyvateli přirostla k srdci. Do cukrárny si hned od počátku našla cestu většina břežanských obyvatel. Robert nabízí pestrý sortiment lahůdek, pečivo, základní potraviny a zdarma k  vybraným pochoutkám přidá úsměv a dobrou náladu. Není mu zatěžko s každým si povykládat a pokud má zákazník nějaké speciální přání, není líný druhý den žádané zboží přivést. V  cukrárně se také odehrála řada významných událostí, jako například oslava narozenin paní Čížkové. Narozeniny zde oslavili i další obyvatelé vesnice a myslím, že díky Robertovi byli oslavenci i hosté nadmíru spokojení. Pod ochrannými křídly Roberta a jeho cukrárny se taky slaví na návsi poutě. Nedělní odpoledne patří už tradičně několika sympatickým dámám, které si v  cukrárně týden co týden pochutnávají na zákuscích, kávě a svařeném vínu. Já sama chodím do naší cukrárny moc ráda. Robert prodává vynikající zmrzlinu, kopeček za deset korun, jež je zcela srovnatelná s tou mnohem dražší v  Praze. Pak si taky s  chutí dávám v  létě ledovou kávu a v zimě svařené víno, oboje stojí 35 Kč. Každý den má Robert čerstvé chlebíčky a pokud mohu ještě doporučit, tak větrník taky stojí za hřích. Letos stejně jako vloni navštívil naši cukrárnu Mikuláš s čertem. Cukrárna doslova praskala ve švech. Sešly se zde snad všechny malé děti z celé vesnice. Krátce po sedmnácté hodině přiletělo před cukrárnu hejno opravdu strašlivých čertů, jeden roztomilý anděl a důstojný Mikuláš. Přes hodinu trvala nadílka, doprovázená řinčením čertovských řetězů a pláčem ustrašených dětí, z  nichž jen některé odříkaly básničku. Všechny ale Mikulášovi slibovaly, že budou celý příští rok hodné. Letošní mikulášská nadílka byla v naší cukrárně opravdu jaksepatří. Díky Robertovi mají děti vždycky kam chodit mlsat a dospělí pak možnost sejít se nad kávou nebo vínem v příjemném prostředí. Už nemusíme pro dobroty jezdit až do Prahy, máme přece svou cukrárnu a v ní sympaťáka Roberta. Z.Z. 18

Ještě něco o břišním tanci

Lidé se mě často ptají, jak jsem se dostala k tanci a hlavně k orientálnímu břišnímu tanci. Měla jsem štěstí, že mě moje babička vodila od šesti let k panu Franku Towenovi. Chodilo se tenkrát do malého studia v Klicperově divadle. Začala jsem navštěvovat hodiny akrobacie. Pomáhali tam členové Národního divadla. Vždy jsem se do divadla moc těšila. Potom jsem tam zůstala a chodila až do 22 let na jazzdance, afro a klasický balet. Hodně jsem se tam naučila. V  roce 1988 jsem odcestovala do Itálie, kde jsem měla možnost chodit na semináře vynikajících tanečníků jako André La Roche, ale i partner Carly Franci atd. Začala jsem učit v jednom luxusním fitcentru, to u nás ještě nic takového neexistovalo. Později jsem si v městečku, kde jsem bydlela, pronajala prostory a začala učit. Měla jsem i 30 děvčat od 10-15 let. Pravidelně jsme vystupovaly v divadle. Také jsem vedla aerobic a moderní jazz-dance. Vycházela jsem z toho, co učil pan Towen. Byl to báječný člověk a pedagog. Po návratu do ČR jsem založila skupinu AFROMANIA a vystupovali jsme u nás i v zahraničí. Spolupracovali jsme s agenturou Bohemia Star pan Otty Holubce, která byla velmi seriózní. Ale chce to změnu, a tak jsem začala chodit do kurzu k  mé přítelkyni, tanečnici a zpěvačce Evičce Žídkové. Zamilovala jsem se do orientálních břišních tanců, do kouzla Orientu, do arabské hudby, která je melodická a něžná. Jinak pravidelně absolvuji školení Vellnes kongres, což je velmi náročné na fyzickou kondici. Během kongresu je nutné zvládat 6-7 hodin aerobiku, jógu, pillates ad. Přednášející jsou přední lektoři z USA, od nás i z Evropy. Tanec je moje velká láska, tančím, tedy jsem. Vaše lektorka Sheree Markéta Lechnýřová Copluhi Tančíme:

PO – 18-20 dívky belly dance ST – 18-19 ČT – 17-18 19-20

Výstava betlémů v Roztokách u Prahy

Pro letošní zimu uspořádalo Středočeské muzeum na zámku v  Roztokách v  pořadí již třetí výstavu v rámci volného cyklu, kterým jsou postupně představovány významné betlémářské oblasti z  celé republiky. Tentokrát se věnuje produkci vzniklé v  podhůří Orlických hor – v Králíkách a jejich okolí. V  tomto chudém kraji s  převažujícím německým obyvatelstvem si sezónní prací se dřevem přivydělávaly na živobytí celé rodiny, které pro svoje výrobky nacházely uplatnění nejen na blízkých trzích, ale přímo nad městečkem Králíky. Zde byl na přelomu 17. a 18. století na Hoře Matky Boží postaven poutní areál s kostelem Nanebevzetí Panny Marie a klášterem, který se stal hojně navštěvovaným mariánským poutním místem a zároveň podstatným odbytištěm pro práce zdejších řezbářů. Tato situace se změnila koncem 18. 19

století, kdy došlo v  rámci josefinských reforem k  zásahům do církevního života, včetně omezení poutí. Nutnost dodávat zboží na vzdálené trhy vyvolala závislost místních výrobců na prostřednících (faktorech), a i když se v 19. století tradice poutí obnovila, faktorský systém byl již plně zavedený. S  obecně rostoucí oblibou domácích betlémů, zčásti vyvolanou josefinskými zákazy stavění jeslí v  kostelech, vzrůstala poptávka po betlémových figurkách. Zdejší produkce postupně dosahovala masových rozměrů; králické figurky bylo možné zakoupit jako anonymní zboží na trhu prakticky kdekoliv. Jednotlivé figurky nebo celé betlémy byly také vyváženy často pod hlavičkou jiných firem po Evropě i do zámoří. Sice ruční, ale přesto sériová výroba si proto vyžádala velmi efektivní technologii, dělbu práce v rámci rodinných dílen i jistou unifikaci v rozměrech a výtvarném pojetí figurek. Ty se zhotovovaly ze špalíčků smrkového dřeva, předem upraveného namočením nebo povařením, materiál se nožem a půlkulatým dlátem odebíral po létech dřeva s  použitím odlehčovacích řezů. Pro králické figurky je proto charakteristická subtilnost, nejobvykleji se řezaly ve dvou velikostech: kolem 5 a 10 cm. Po nezbytných úpravách a po nanesení křídového podkladu se figurky barevně lakovaly klihovými nebo olejovými barvami. Hromadná výroba figurek na Králicku dosáhla svého vrcholu na přelomu 19. a 20. století a s určitými výkyvy se udržela i v období první republiky, i když poznamenána hospodářskou krizí ve 30. letech (řezbáři se jí snažili čelit založením výrobního a odbytového družstva). Za 2. světové války byli nuceni vyrábět dokonce říšské emblémy a obvyklá tradiční výroba stagnovala. Až na naprosté výjimky zcela zanikla s odsunem německého obyvatelstva po válce. Výstava představuje králické betlémy ve dvou základních variantách, jednak betlémy stavěcí, jednak skříňkové. Pro stavěcí betlém si majitel musel pořídit základní sestavu figurek, ke které mohl postupně dokupovat další figurky nebo architektury a betlém tak podle svých možností rozšiřovat. Obvykle se takový betlém stavěl stupňovitě, v popředí s chlévem a Svatou rodinou, průvodem králů a darovníky. Levou stranu betlému zaujímalo město s paláci, věžemi, měšťanskými domy i prostými chalupami. Pravá strana byla vyhrazena pro pastýřské scény s ovcemi a celou řadu postaviček, spěchajících do Betléma. Kompozice skříňkových betlémů byla zpravidla obdobná, ale sevřenější, odpovídající omezenému prostoru danému velikostí skříňky. Kromě těchto dvou typů jsou na výstavě zastoupeny i další betlémy, které dokládají velké rozšíření a oblibu králických figurek. Zhotovovali je pro svou potřebu amatéři, kteří si obvykle sami vytvořili architektury a doplňky a vlastní obsah sestavili pouze z králických figurek, a nebo – jak byl betlém postupně rozšiřován – i z figurek jiného typu a původu. Výstava tak přibližuje na 20 betlémů pocházejících nejen ze sbírek muzeí, ale i ze soukromého držení. Zajímavostí je jistě také soubor figurek zachycující jednotlivé výrobní fáze od současného řezbáře Josefa Komárka, nebo ukázky méně obvyklých a v běžných betlémech vzácných figurek a scén (např. útěk Sv. rodiny do Egypta). To vše je možné zhlédnout od 5. prosince 2008 do 1. února 2009 v Malé výstavní síni muzea (denně mimo pondělí 10 – 18 hodin). Ivana Kubečková

20

Advent - čas rozjímání a klidu

Advent je obdobím příprav na vánoční svátky. V dřívějších dobách to bylo postní období, ovšem s výjimkou sobot a nedělí, které postní nebyly. Datum letošních adventních nedělí Advent je dlouhý čtyři týdny, letos připadá první adventní neděle na 30.11., pokračuje druhou adventní nedělí 7.12., třetí adventní neděle bude 14.12. a poslední 21.12. Advent je časově pohyblivé období, jelikož poslední čtvrtá adventní neděle musí být vždy před 25. prosincem, což je Hod boží vánoční - nejdůležitější vánoční svátek. Dříve však nebylo adventní období dlouhé jen čtyři týdny, ale celých osm. Advent začínal 11.11. na sv. Martina a končil na Tři krále - tedy 6.1. Z historie adventu do současnosti Počátek adventu se datuje někdy v průběhu 4.století ve Španělsku. Postupem času se ustálil zvyk 4 adventních týdnů. Toto období je časem příprav očekávání. V  současnosti však změnil svůj původní význam na období horečných příprav na Vánoce v podobě generálních úklidů domácnosti a nákupního šílenství. Rozhodně již není, tedy pro většinu lidí, obdobím klidu a rozjímání. V dnešní podobě je advent dobou, kdy se lidé předhánějí v  hezčí výzdobě oken či bytu, ve více druzích cukroví, v množství nakoupených vánočních dárků. Ovšem těšení se na kouzlo Vánoc zůstává, a snad i zůstane, naprosté většině z nás. Někdo se na Vánoce chystá puntičkářským úklidem, jiný si pečlivě vytváří výzdobu, jeden chystá velké množství výtečného a nádherného cukroví výtečné chuti, druhý zase myslí nejvíce na to, čím milým překvapí pod stromečkem své blízké. Adventní věnec Do období adventu již zhruba 150 let připadá i výroba adventního věnce zdobeného svíčkami. Prvním adventním věncem by si málokdo z nás byl ochoten ozdobit svůj domov, do současné podoby měl velmi daleko, původní adventní věnec nebyl ani ze slaměného korpusu, ani z větviček, bylo to dřevěné kolo od vozu. Tento dřevěný kruh byl poprvé zavěšen v Německu roku 1839, který zdobilo 19 malých červených svící a 4 velké bílé. Zapalovaly se jedna po druhé od počátku adventu do Vánoc. V roce 1851 byly poprvé na výzdobu použity větvičky. Jedlové větvičky byly také první, které se ovazovaly kolem korpusu věnce. Ten už byl zdoben jen čtyřmi svícemi, třemi fialovými a jednou růžovou. Ta se zapalovala třetí adventní neděli. Tvar věnce (tedy kruh) je symbolem věčnosti a nekonečné cesty slunce. Obvazoval se zlatými stuhami. Tradiční barva zdobící adventní věnec je červená a zelená. Zdroj: internet Z.Z.

Něco málo o tradicích Štědrého večera

Představa Štědrého večera je v  posledních desetiletích, snad jen s  výjimkou rodin křesťanských, spojena především s  opulentní tabulí a množstvím dárků pod bohatě ozdobeným stromkem. Tato materiální hojnost je však záležitostí až druhé poloviny 21

20.  století. Také nejvýraznější symbol dnešních Vánoc – stromek – je relativně mladý, protože do Čech přišel až na začátku 19. století z  německých oblastí, kde byl doložen jako tzv. zimní máj již v  17. století. Zdobení stromku se ujalo nejprve ve šlechtických a zámožných měšťanských rodinách, ale v  lidových vrstvách zdomácnělo postupně až v  průběhu 2. poloviny 19. století i později. Do té doby se zpravidla zavěšovala nad stůl chvojka nebo vršek jehličnatého stromku (zeleň jako obecný symbol života), mnohde ale obrácený špičkou dolů a ozdobený ovocem. Větší význam mělo stavění betlémů, které se v  domácnostech objevovaly od 18. století. Domácí betlémy byly inspirovány nádherou kostelních betlémů a byly pořizovány v touze přenést domů mystérium svaté noci, zvlášť po zákazu stavět jesle v kostelech v rámci reforem Josefa II. Stromeček tak doplnil starší tradici stavění betlémů a později ji i zastínil. Štědrovečerní večeře byla vždy výjimečná, a to i v těch nejchudších vrstvách. Výjimečnost chvíle tvořilo více chodů jinak prostých pokrmů. Především to byla polévka, mnohdy s použitím hrachu nebo čočky, jež svou vlastností zvětšovat objem symbolicky zajišťovaly bohatství. Běžné byly kaše v řadě krajových variant, zvláště pohanková či jahelná s medem. Hlavním jídlem býval nákyp s houbami v různém provedení – hubník nebo kuba. Místně se podávalo také speciální pečivo zvané peciválky, polévané švestkovou omáčkou nebo siropem či máslem. Součástí večeře byly ořechy a ovoce, ať čerstvé (jablka), nebo sušené, mnohdy zpracované tepelně do podoby sladké omáčky zvané muzika a podávané buď jako příloha nebo dezert. Masitá jídla byla výjimečná, protože na Štědrý večer ještě panoval půst od masa kromě ryb. Zvlášť v měšťanských rodinách se tato tradice již v 19. století porušovala a kromě různých úprav ryb se připravoval pečený krocan, řízky, králík v omáčce nebo plnění hlemýždi. Na stole se objevovalo také cukroví, dorty, punč nebo vzácné jižní ovoce. Lidové vrstvy, které více lpěly na dosavadních zvyklostech, přijímaly změny jen velmi pomalu a kromě toho svou roli hrály také ekonomické důvody. Na venkově se dostávaly na stůl všechny plodiny, které se toho roku urodily, navíc se mnohým z nich připisoval zvláštní význam. Součástí večeře byl také chléb nebo vánoční oplatka jako symbol eucharistie. Pečivo reprezentované vánočkou nebylo jen závěrečnou sladkostí nebo jedním z chodů, ale významným jídlem celých Vánoc, kdy plnilo funkci daru pro sloužící nebo koledníky. Typický smažený kapr s bramborovým salátem, několik druhů cukroví a jablkový závin se obecně rozšířily až ve 20. století. Také úprava stolu a úkony kolem společného stolování rodiny měly všem zúčastněným přinést požehnání do budoucího roku (např. svazování nohou stolu řetězem jako výraz spojení a návratu všech členů rodiny do roka ke stejnému stolu, nebo v  podobném významu rozkrájení jablka na dílky podle počtu stolovníků a jejich společné pojídání). K zajištění dobré úrody se místně rozkládala pod stolem sláma, nebo se na stůl pod ubrus položily 22

obilné klasy či alespoň zrna. Někde se pokládala pod stůl také sekera jako symbol síly. Kromě toho byla na stole svíčka (světlo jako obecný křesťanský symbol) a bible, později i mince a ještě později kapří šupiny. Samostatnou kapitolou jsou štědrovečerní zvyky a čarování, které měly zajistit prospěch rodině, hospodářství i celému okolí (nošení dílů večeře dobytku, drůbeži, stromům v sadu), nebo předpovědět osud (házení střevíce, lití vosku či olova, hledání hvězdičky v překrojeném jaderníku jablka apod.). Většinu těchto obyčejů a hádání budoucnosti vystřídal v průběhu 20. století zvyk nadělovat dárky, který ještě v 19. století nebyl obecně rozšířený, týkal se pouze lidí z bohatých vrstev a ještě spíše se nadělovalo jen dětem. Vyvrcholením Štědrého večera však byla pobožnost, mše konaná v čase půlnoci mezi 24. a 25. prosincem k oslavě narození Ježíška. Většina původních zvyků je zapomenuta nebo se nedodržuje, některé ze zvyků přetrvaly, byť v transformované podobě, až do současnosti a některé zvyklosti rozkošatily do velkolepých rozměrů. Nejpodstatnější význam Vánoc však spočívá v rovině duchovní, nebo alespoň tomu tak bylo pro generace našich předků. Ivana Kubečková (Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy)

PROSINEC NA ZAHRADĚ

Ačkoliv v prosinci už nic nekvete a listí je opadané, zahrada je stále krásná, protože ji zdobí barevné plody stálezelených dřevin a suché květy ozdobných travin. V období, kdy už bývá zahrada pokryta sněhovou pokrývkou, se musíme postarat o okrasné dřeviny, aby je nepoškodil těžký sníh a stříháme rouby ovocných stromů, které uskladňujeme pro novou sezónu. Okrasná zahrada V zimním období zdobí zahrady suché květy okrasných travin, stálezelené dřeviny a jejich barevné plody. Na červené plody se můžeme těšit, máme-li na zahradě hlohy, dřišťály, cesmíny a samičí jedince tisů, na oranžové a žluté pak u rakytníku a hlohyně. V prosinci bychom se měli dostatečně postarat o okrasné dřeviny. Jejich koruny bychom měli koruny stáhnout ještě před prvním sněhem, aby je později nepoškodilo větší množství bílé pokrývky. Proto je také vhodné sněhovou vrstvu setřásat ze stromů dolů. Pokud ještě nemrzne, listnaté i jehličnaté dřeviny stále ještě zaléváme. Jestliže máme na zahradě nově vysazené okrasné stromky a ty jsou umístěny na větrném místě, měli bychom je chránit zábranami proti větru. Shrabujeme listí, které poté kompostujeme. Kompost rozmístíme kolem okrasných dřevin, které ještě před tím obryjeme. Na místech, kde na zahradě rostou vřesy, čerstvě vysazené cibuloviny a choulostivější trvalky, můžeme listí na záhonech ponechat. Listí poslouží rostlinám jako ochrana před zimou až do jara, kdy je shrabeme a zkompostujeme. Další důležité práce: Zavlažujeme dvouletky a trvalky. Dvouletky chráníme netkanou textilií proti chladu. Pokud máme růže napadené černou skvrnitostí, jejich postižené listy spálíme. 23

Vyséváme trvalky, které potřebují přes zimu přemrznout, a v květináčích je umisťujeme do země. Napadne-li sníh, nahrnujeme ho na záhony, kde bude sloužit jako ochrana před mrazem a zároveň bude rostliny zavlažovat. Pokud nemáme oplocenou zahradu, chráníme stromky oplocením pletivem proti okusu zvěří. Vyséváme do misek pelargonie, které necháváme rašit v teplých místnostech. Pravidelně kontrolujeme stav uskladněných cibulí a hlíz, které chceme sázet na jaře. Podle potřeby občas mírně zalijeme uskladněné balkónové květiny, aby neproschly. Hned na začátku měsíce nařežeme „barborky“, abychom urychlili jejich květy na Vánoce. Mezi vhodné stromy pro tuto činnost patří třešně, višně, mandloně, dříny a zlatice. Ovocná zahrada V prosinci se věnujeme stříhání roubů. Vhodné letorosty by měly být asi 30 cm dlouhé, naprosto zdravé a z vnější strany koruny stromu. Nejlepší je přechovávat je v chladnu a vlhku. Můžeme je například položit vedle stromu, přikrýt je listím a sněhem a na jaře, až půda trochu povolí, je zapíchnout do země. Takto rouby nezačnou rašit a vydrží nám až do července. Ze stromů odstraňujeme suché listy, které mohou sloužit jako úkryt pro škůdce, a scvrklé plody, které mohou být zdrojem moniliózy. Stromy starší než deset let, prořezáváme. Další důležité práce: Zmlazujeme rybíz a angrešt. Začínáme s řezem starších jabloní a hrušní. Odstraňujeme přestárlé a nemocné ovocné dřeviny. Přestáváme hnojit a obrývat révu vinnou. Pravidelně kontrolujeme uskladněné ovoce. Zkažené či kazící se odstraňujeme. Zeleninová zahrada Na zeleninových záhonech v prosinci ještě zůstaly ozimé druhy zeleniny. Stále můžeme získávat natě z pažitky, naťové petržele, zimní cibule sečky, listy celeru, kadeřávku a pastináku. Do truhlíků můžeme vysévat řeřichu, kopr, kerblík, hrášek, sóju, hořčici nebo čočku. Další důležité práce: Dokončujeme hnojení a rytí záhonů. Sklízíme poslední čínské zelí, kadeřavou a růžičkovou kapustu, zimní salát a špenát. Sklízíme pór letní, zatímco pór zimní na záhonech necháváme i bez ochrany proti mrazům. Sklízíme nové listy bylinek. Léčivé rostliny, které jsou citlivé na mrazy, chráníme chvojím a listím. Kompostováním rašeliny, hnoje a zahradní půdy připravujeme zeminu pro pařeniště. Jak přikrmovat ptactvo. Ptačí krmítko by mělo mít v zahradě stabilní místo. Nemělo by však sloužit jen jako sklad krmiva, ale zejména jako útočiště před větrem, zimou a vlhkem. Je třeba jej pravidelně čistit, protože ptačí trus a vlhké krmivo by se velice rychle mohly stát zdrojem nákazy. Ptáčky přikrmujte v průběhu dlouhotrvajících silných mrazů (ideálně v podvečer), protože tehdy si těžko hledají potravu sami. A co nepatří do krmítka? Potraviny obsahující vodu a sůl, naopak vhodná jsou semena (slunečnice, mák, ovesné vločky, proso) a lůj. Přístřešek pro ptáčky si můžete vyrobit svépomocně nebo koupit. 24

Zahradní světélko Při dotváření podmanivé zimní atmosféry v zahradě nezapomeňte na lucerničky, do  nichž můžete vkládat hořící voskové svíce. Umístěte je na dobře viditelné místo tak, abyste se nemuseli při výměně svíčky brodit v hlubokém sněhu. Některé lucerničky jsou připevněny na konci dlouhé kovové tyče, která se zapíchne do půdy, jiné je zase možné pověsit, případně položit na určené místo. Sortiment je bohatý, takže si vybere majitel moderní i venkovské zahrady. Citrusy v zimě V adventním období si můžete pochutnat na citrusových plodech. V květinářstvích se zase můžete setkat s rostlinami, na nichž tyto pochoutky dozrávají. Pokud se dáte zlákat a koupíte si citrusovník, nezapomeňte si ho dát pořádně zabalit, protože pokud prochladne, nemuselo by se to skončit dobře. Pokud rostlině opadávají listy, nekupujte ji. Citrusy v bytě dejte tam, kde budou mít dostatek světla, například blízko okna – pokud jsou umístněny dále, rostliny chřadnou a ztrácejí listy. V zimě vyžadují teplotu do 15 ºC. Zalévat je zapotřebí jednou za deset dní, samozřejmě pokud v místnosti není příliš teplo. Tyto subtropické rostliny nesnášejí přemokření. Dobře jim dělá i denní postřikování listů odstátou vodou. Přezimování exteriérových kaktusů Vytváření kaktusových záhonů je stále oblíbenější i v našich končinách. Co s nimi však udělat před příchodem zimy? Na kaktusy celoročně pěstované v exteriéru působí zhoubně především vlhko. Je proto potřebné zabránit tomu, aby se v záhonu hromadila voda nebo roztávající sníh. Již při jeho zakládání je třeba vytvořit silnější drenážní vrstvu. Pozor je nutné dát i na samotné rostliny – obvykle jsou až do dubna charakteristicky svrásčené (ztráta vody je chrání před uhynutím), velmi křehké, proto se snáze poškodí (i pod náporem sněhu). Mrazuvzdorné kaktusy jsou sice v zimě nevzhledné, ale na jaře se rychle zazelenají a ukáží se v plné kráse. Zkušenější pěstitelé v záhoně natahují praktické ochranné sítě. Zdroj: internet Z.Z.

Festival ledové tvorby v německých Brémách, Ice World Zwolle.

Připojuji tentokrát jen krátkou zprávu, protože ji posílám z holandského města Zwolle, kde jsem na festivalu ledové tvorby. Výstava ledových soch, které jsme tu vytvořili, vypadá skvěle. Přijďte se podívat. A když by pro vás Holandsko bylo daleko, můžete podobnou výstavu vidět i v Bremen v  Německu, kde jsme ji dokončili před 14 dny. Více info na www.jirigenzer.com J.G.

25

Postřehy, názory, připomínky Vážení pedagogičtí pracovníci ZŠ a MŠ Panenské Břežany, dovolujeme si reagovat na Váš příspěvek do Panenských Rozhledů (říjen 2008) s názvem „Zahájení školního roku v ZŠ a MŠ v Panenských Břežanech“, který za Vás všechny sepsala paní učitelka Kelnarová. Původně jsme chtěli naši reakci zaslat pouze Vám, ale jelikož v Panenských Břežanech léta bydlíme, rádi bychom tímto požádali redakci Panenských rozhledů o její přetištění. 1) Předem bychom chtěli s upřímností říci, že si velmi ceníme a vážíme práce Vás všech a odborné péče, kterou poskytujete (nejen) našim dětem. Žádost o prodloužení pracovní doby v MŠ nebyla výsledkem jakékoli nespokojenosti s provozem MŠ. Motivem nebylo ani řešení naší osobní situace. Motivem bylo usnadnění situace pro pracující rodiče. Každá maminka po mateřské dovolené poznala nebo pozná, jak těžké je v ČR nalézt zaměstnání na zkrácený pracovní úvazek. Avšak i nám se NĚKDY nedařilo skloubit své povinnosti tak, abychom bez stresu stihli vyzvednout naše děti ze školky a to i přesto, že jeden z nás na zkrácený pracovní úvazek (6,5 hod) pracuje. V tomto duchu jsme také vznesli dotaz na  paní Raudenskou mailem, o kterém se patrně zmiňujete v svém příspěvku. 2) Na přímé doporučení pana starosty z veřejného zasedání dne 8.září 2008 jsme sepsali žádost o prodloužení pracovní doby. Tuto žádost jsme poskytli k  přečtení a podepsání i ostatním maminkám na místě, které často navštěvují (proto byla psána v množném čísle). Avšak na uplatnění žádosti by býval postačoval podpis jeden. Po týdnu jsme ji předali vedení školy a Obecnímu úřadu. Chápete snad, že jsme nemohli ovlivnit, kdo se na tuto žádost podepíše. Nejednalo se tudíž o petici, jak píšete. 3) Patříme také do skupiny rodičů, kteří své děti „vozí na angličtinu nebo sportovní hry“. Zkuste nám věřit, že tak nečiníme, abychom se jich „zbavili“, jak píšete. Obvykle na ně čekáme v místě konání dané aktivity. Činíme tak z toho důvodu, pro který tyto aktivity vznikly. Aby se děti naučily základům světového jazyka, aby si zlepšily své pohybové dovednosti i své sociální schopnosti. Seznamování s cizím jazykem (pomocí her, nejedná se o klasické vyučování) v předškolním věku je v současné době zcela běžné a odborníky doporučované. Je nám líto, že výše uvedený příspěvek v Panenských Rozhledech (říjen 2008) je zbytečně konfrontační a na některých místech urážlivý vůči rodičům. Mrzí nás, že naše snaha byla špatně pochopena, nechtěli jsme nikoho obcházet ani se nikoho dotknout. Chtěli jsme jen přiblížit pracovní dobu MŠ v Panenských Břežanech standardům našeho regionu a zvolili jsme postup, který nám byl doporučen panem starostou. S úctou a důvěrou v další bezproblémové vztahy. dne 12.října 2008 Petra a Jan Gerstenbergerovi Lomená 66 Panenské Břežany

26

27

„Nepovedená akce kaple“

V obci máme jedinečnou světovou barokní památku. Jako všechny staré věci se musí udržovat, ale kde vzít peníze? Toto štěstí naše kaple měla, ano měla. Kdo jen trochu sleduje dění kolem sebe, ví jak je těžké peníze získat. Z  kraje mohlo být poskytnuto 500.000,Kč na odvodnění. Stačilo jen podat žádost a tyto peníze utratit pro dobrou věc. Bohužel, pan ředitel z domova důchodců tuto šanci vůbec nevyužil. A tato jedinečná památka, která nás všechny přežije (pokud najde dobrého hospodáře) bude nadále vlhká. Je to neomluvitelná neschopnost. Jak jsme se doslechli – nejsou to první peníze, které pan ředitel nevyužil (dokonce i z peněz, které dostává na provoz Domov, pan ředitel peníze vrátil, místo toho, aby peníze využil na nákup nových věcí nebo opravu). Zdá se vám, že je dobrý hospodář? Jak všichni vědí tak obecně platí: „kdo peníze vrátí, tak je nepotřebuje“, takže díky neschopnosti jednoho člověka má i kaple smůlu. Pan ředitel se zřejmě bude hájit, že na to neměl čas. Času bylo dost, peníze byly Středočeským krajem rezervovány již od léta t.r. Kdyby se jen zmínil, tak určitě náš starosta by vše zařídil, protože si umí vážit krásných věcí a ví, že kaple je nás všech „srdeční záležitostí“. A co Vy na to občané? Alena a Jan Navrátilovi

Krásné prožití vánočních svátků, šťastný nový rok plný pohody, zdraví a spokojenosti přeje Tiskárna TIGRAS, s.r.o., Klíčany

Vydává obec Panenské Břežany MK ČR E 18158 Prosinec 2008, I. ročník, číslo 6 Řídí redakční rada ve složení: Jiří Genzer - J.G., Jitka Juránková - J.J., Alena Navrátilová - A.N., Zuzana Zajícová - Z.Z. Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady. Náměty, příspěvky a  dotazy je možné předat v  označené obálce na Obecní úřad nebo do cukrárny, popřípadě posílat na adresu [email protected] Distribuce zdarma, náklad 270 výtisků Grafická úprava a tisk: Tiskárna Tigras s.r.o., Klíčany 28