pana děkana – vytisklé v deskách 2str.
Prohlášení je třeba podepsat a znovu naskenova
Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucí diplomové práce MgA. Janě Konvalinkové Ph.D. za věnovaný čas a rady, především ve finálních úpravách práce. Dále bych chtěla poděkovat své rodině a svým blízkým za podporu při tvorbě diplomové práce.
Anotace: Cílem diplomové práce bylo zjistit současný stav výuky dějin hudby v hodinách hudební výchovy na 1. stupni základní školy. Reakcí na tuto skutečnost vznikl soubor aktivit, který má napomoci výuce dějin hudby na základní škole. Aktivity se zaměřují na tvořivou činnost, citový proţitek a činnostní učení. Teoretická část se zabývá jednotlivými hudebními obdobími, ve kterých nás seznamuje s vývojem hudby a s hlavními představiteli daného období nebo tvůrčího stylu. Praktická část se věnuje významu hudební výchovy na základních školách, seznamuje s aktuálním zaměřením hudební výchovy dle Rámcového vzdělávacího programu. Přináší výzkum, který formou dotazníkového šetření zkoumá, do jaké míry jsou dějiny hudby vyuţívané v hodinách hudební výchovy na 1. stupni základní školy. V návaznosti na výzkumnou část vznikl soubor aktivit věnovaný dějinám hudby, který je členěn na dvě části. První část se zaměřuje na aktivity k přiblíţení doby daného historického období a jeho významných hudebních forem. Druhá část seznamuje s autory, kteří jsou nejvíce citováni v učebnicích hudební výchovy.
Klíčová slova: dějiny hudby, aktivity, skladatel, hudební období, tvorba, děti
Annotation: The main aim of this diploma thesis is to look into the current situation of teaching history of music in music lessons at primary school. As a reaction to that fact a set of activities was created to help during the teaching history of music at primary schools. The activities are focused on creative activities, emotional experience and leasing by doing. The theoretical part deals with every single music period in which the development of music and the main representatives are performed. The practical part is devoted to the importance of music lessons at primary schools. This part also introduces the contemporary specialization of music lesson according to RVP. It also brings a research which by means of a questionnaire examines to chat extent the history of music is used in music lessons. In connection to the research part a set of activities focused on the history of music was designed. This set is divided into two parts. The first one is focused on activities which describe concrete historical periods and their important music forms. The second part introduced authors who are the most frequently cited in textbooks of music education.
Key words: history of music, activities, composer, musical periods, creation, children
OBSAH Seznam zkratek ......................................................................................................... 11 ÚVOD ........................................................................................................................ 12 1.
TEORETICKÁ ČÁST............................................................................................... 14 1.1 Pravěká hudba ................................................................................................................14 1.2 Starověká hudba .............................................................................................................15 1. 2.1.
Starověké mimoevropské kultury ...........................................................................15
1. 2.2.
Hudba antického Řecka a Říma ...............................................................................15
1.3 Středověká hudba ...........................................................................................................16 1.4 Renesanční hudba...........................................................................................................18 1.5 Barokní hudba.................................................................................................................20 1.6 Klasicistní hudba .............................................................................................................22 1.7 Romantická hudba ..........................................................................................................24 1.8 Novoromantická hudba ..................................................................................................26 1.9 Národní hudební kultury 19. století ...............................................................................29 1.10
Hudba 20. století .....................................................................................................34
1.10.1
Pozdní romantismus ................................................................................................35
1.10.2
Impresionismus .......................................................................................................36
1.10.3
Expresionismus ........................................................................................................37
1.10.4
Neofolklorismus.......................................................................................................39
1.10.5
Neoklasicismus ........................................................................................................41
1.10.6
Civilismus .................................................................................................................42
1.10.7
Futurismus ...............................................................................................................43
1.10.8
Aleatorika ................................................................................................................43
1.10.9
Minimalismus ..........................................................................................................43
1.10.10 Mikrointervalová hudba ..........................................................................................44 1.10.11 Nová věčnost ...........................................................................................................44
2.
PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................ 45 2.1 Hudební výchova na ZŠ ...................................................................................................45 2.2 Hudební výchova dle RVP ...............................................................................................45 2.3 Dotazníkové šetření ........................................................................................................46 2.4 Soubor aktivit s ohledem na kulturní epochy a umělecké slohy ....................................52 2. 4.1
Pravěk ......................................................................................................................52
2. 4.2
Starověk ...................................................................................................................54 8
2. 4.3
Středověk.................................................................................................................55
2. 4.4
Renesance................................................................................................................57
2. 4.5
Baroko......................................................................................................................58
2. 4.6
Klasicismus...............................................................................................................62
2. 4.7
Romantismus ...........................................................................................................65
2. 4.8
Novoromantismus ...................................................................................................66
2. 4.9
Národní školy – Rusko, Čechy, Sever .......................................................................66
2. 4.10
20. století .................................................................................................................72
2. 4.11
Impresionismus .......................................................................................................74
2. 4.12
Expresionismus ........................................................................................................75
2. 4.13
Neofolklorismus.......................................................................................................75
2. 4.14
Civilismus .................................................................................................................77
2. 4.15
Máslostroj ................................................................................................................77
2. 4.16
Futurismus ...............................................................................................................77
2. 4.17
Aleatorika ................................................................................................................78
2. 4.18
Minimalismus ..........................................................................................................78
2.5 Soubor aktivit s ohledem na významné hudební skladatele ..........................................79 2.5.1
Bedřich Smetana......................................................................................................79
2.5.2
Antonín Dvořák ........................................................................................................82
2.5.3
Leoš Janáček ............................................................................................................83
2.5.4
Wolfgang Amadeus Mozart .....................................................................................85
2.5.5
Ludwig van Beethoven ............................................................................................85
ZÁVĚR ....................................................................................................................... 87 Seznam literatury ...................................................................................................... 88 Seznam příloh ........................................................................................................... 90
9
Seznam obrázků: Obrázek 1: Vivaldiho motiv ......................................................................................................... 60 Obrázek 2: Už ty pilky dořezaly ................................................................................................... 83
Seznam tabulek Tabulka 1 : Vyhodnocení otázky č. 1 ........................................................................................... 47 Tabulka 2: Vyhodnocení otázky č. 2 ............................................................................................ 47 Tabulka 3: Vyhodnocení otázky č. 3 ............................................................................................ 48 Tabulka 4: Vyhodnocení otázky č. 5 ............................................................................................ 49 Tabulka 5: Vyhodnocení otázky č. 6 ............................................................................................ 49 Tabulka 6: Vyhodnocení otázky č. 7 ............................................................................................ 50
10
Seznam zkratek RVP – Rámcový vzdělávací program ZŠ – základní škola T – takt 4/4 - čtyřčtvrtečný takt
11
ÚVOD Hudba je nedílnou součástí lidského ţivota. Provází člověka téměř na kaţdém kroku a působí jak na jeho vývoj, tak na utváření lidského charakteru. Chůze, tep srdce a další činnosti lidského těla uţ nesou hudební vyjadřovací prostředek – rytmus. Dalo by se říci, ţe hudba je potřebou pro ţivot. Hudbou lze vychovávat. Hudební umělecká díla nás obohacují, působí na city, intelekt i vnímání. Hudba nás zároveň všude obklopuje. Je jí tolik, ţe vzniká tzv. „akustický smog“, který na člověka působí, aniţ by mu chtěl věnovat pozornost. Má velkou sílu, můţe být i nebezpečným nástrojem, lze s ní ovlivňovat masy lidí. Hudební dějiny nás seznamují s významem hudby. Díky práci s různými hudebními díly napříč staletími nás učí naslouchat, přemýšlet i soustředit se. Tématem předloţené diplomové práce jsou dějiny hudby a jejich vyuţití na 1. stupni základní školy. Téma bylo zvoleno s ohledem na realitu postavení hudební výchovy ve školském systému a její témata zařazovaná do vyučování. Cílem předloţené diplomové práce je odhalit současný stav výuky dějin hudby v hodinách hudební výchovy na 1. stupni základní školy a reagovat na tuto skutečnost. Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V teoretické části diplomové práce se autor zabývá stručně jednotlivými hudebními obdobími, zaměřuje se na historické souvislosti dané doby, vývoj hudby a hlavní představitele jednotlivých hudebních slohů a stylů. Praktická část se zabývá tím, jaký význam má hudební výchova na základních školách, aktuálním zaměřením hudební výchovy dle RVP a pomocí výzkumu odkrývá realitu zařazování výuky dějin hudby na základních školách. Pro zjištění tohoto stavu byla zvolena metoda dotazníkového šetření, pro které autor vytvořil svůj vlastní dotazník. Na základě vyhodnocených poznatků vznikl soubor aktivit, který se zaměřuje na vyuţití dějin hudby na 1. stupni základní školy. Ty staví na proţitku dětí, rozvoji tvořivosti a zafixování učiva pomocí činností, zaměřují se na seznámení s jednotlivými hudebními obdobími, hudebními formami i hudebními skladateli. Kritériem pro tvorbu aktivit byla také přenositelnost aktivit do neškolského prostředí. Práce je určena především pro učitele 1. stupně základních škol, můţe být inspirací i pro učitele 2. stupně. Diplomová práce můţe být vhodná i pro lidi pracující s dětmi ve volnočasových zařízeních nebo pro kohokoliv, kdo by rád vyuţil hudební aktivity ve výchově. 12
Toto téma si autor vybral na základě sloţitosti, obsáhlosti i zajímavosti tématu. Důleţitým aspektem pro výběr tématu bylo také to, ţe autor chtěl vytvořit práci, která můţe být nápomocná nejen při výuce hudební výchovy, ale i při další různorodé práci s dětmi.
13
1. TEORETICKÁ ČÁST Cílem teoretické části je představení jednotlivých období hudebních dějin. Podkapitoly obsahují historické souvislosti, nové trendy v hudbě a seznámení s hlavními představiteli daného období nebo tvůrčího stylu. Při představení autorů se věnujeme jejich hlavnímu přínosu do hudebních dějin a seznámení s významnými díly jejich tvorby.
1.1
Pravěká hudba Hudba se začala utvářet hned na počátku, kdy se začal vyvíjet člověk. Byla
součástí běţného denního ţivota. Můţeme se domnívat, ţe hudba mohla vzniknout úplnou náhodou při práci, během které údery kamene o kámen nebo dřeva o dřevo vydávaly nějaký zvuk. Další variantou vzniku hudby mohla být potřeba sdělit si informace na větší vzdálenost. Později si pravěcí lidé vyráběli hudební nástroje cíleně. Důkazem jsou nalezené primitivní hudební nástroje především z oblasti Mezopotámie, Egypta a Číny. Jelikoţ některé přírodní materiály podlehly času, a tudíţ se nedochovaly, odborníci se zabývali zkoumáním hudebních nástrojů dnešních primitivních kmenů, které mohou pravěké nástroje připomínat. Nástroje se vyráběly z dostupných materiálů, jako bylo dřevo, kůţe, šlachy, kosti, zvířecí rohy, ţelví krunýře, lastury, později i keramika nebo kov. Byly to například bubínky, píšťaly, štěrchátka, panova flétna. S dobou bronzovou se objevily nástroje dokonalejší – lyry, loutny, harfy. Co se týče vokální hudby, lidé se pokoušeli napodobovat zvuky kolem sebe (zvířecí, přírodní). Jejich intonace nebyla ani zdaleka dokonalá a často se pohybovala jenom mezi 2-4 tóny. Hlavní úlohu zde přebíral rytmus a pohyb. Hudba v pravěku měla převáţně magickou funkci. Stala se hlavní součástí náboţných obřadů či rituálů. Všechny obřady bývaly doprovázeny hrou na hudební nástroje, dupáním, tleskáním nebo mlaskáním. Její vedení patřilo do rukou šamana. Lidé věřili, ţe takovýmito obřady se dají odvrátit přírodní katastrofy, přivolat štěstí lovců nebo dokonce léčit. Hudba doprovázela i ţivotní události jako narození dítěte, svatební obřad nebo pohřební slavnost.
14
1.2
Starověká hudba Hudba měla ve starověku své výrazné místo. Zpočátku byla spojena hlavně
s náboţenskými obřady nebo s ţivotem panovnického dvora. Postupem času začala slouţit i jako doprovod společenských akcí či jako zábava. Mohli se jí účastnit všichni svobodní občané. Největší zastoupení ve starověké kultuře má Řecko a Řím, ale neméně důleţité jsou i jiné kultury (Egypt, Čína, Mezopotámie, Indie a Japonsko).
1. 2.1. Starověké mimoevropské kultury Mezi starověké mimoevropské kultury řadíme Mezopotámii, Egypt, Čínu, Indii a Japonsko. Hudba starověkých mimoevropských kultur je převáţně jednohlasá. Hudebníci měli své významné postavení na panovnickém dvoře, mohli jimi být muţi i ţeny. Díky tomu vznikla „hudebnická“ profese. Nástrojově se jednotlivé kultury prolínaly. Najdeme zde různé typy fléten, píšťal, lyr, harf, bubnů, strunných nástrojů. Hudba v Mezopotámii měla jednohlasý charakter. Počalo zde zkoumání hudební teorie. Hudebníci byli vzděláváni, vychováváni při chrámech. V Egyptě se hudba vyuţívala při obřadech, ale ceněn byl i její terapeutický ráz, který měl blahodárný vliv. Hudebníci dosahovali velkého uznání. Jejich postavení bylo tak vysoké, ţe měli tu čest být pohřbeni spolu s faraonem. V Číně se hudba pojila se státními záleţitostmi, její důleţitost byla také vnímána i v souvislosti s významem působení hudby na člověka. Vytvořen byl pětitónový systém - pentatonika. Rytmika této hudby byla přehledně pravidelná. Číňané si vzdělávali své hudebníky, zakládali hudební školy pro chlapce od 7 let. Existoval hudební úřad, který spravoval hudební památky. Indická hudba je zaloţená na improvizaci. Vyuţívali tzv. rág, coţ jsou melodické modely, které vychází ze stupnic o 22 dílech. Rágy měly symbolický charakter, dokázaly vyjádřit náladu, denní i roční dobu. V Japonsku byla hudba velmi spjatá s náboţenstvím. Uţ znají vícehlas, ale uţívají ho velmi omezeně.
1. 2.2. Hudba antického Řecka a Říma Antická hudba má stále ráz jednohlasu. Mohli bychom ji uţ rozdělit na vokální sólovou, sborovou a instrumentální. Mezi nejpouţívanější nástroje patří: harfy, lyry, flétny, píšťaly, bubny, kithary, loutny, aulos nebo panova flétna. 15
Řecká hudba vychází z hudby mezopotamské a egyptské. Řekové jsou povaţováni v této době za nejhudebnější národ v Evropě, hudba procházela celým jejich ţivotem. Řekové měli svého hudebního boha Apollóna, kterého povaţovali za zakladatele hudby. Ve starověkém Řecku se začalo na hudbu nahlíţet vědecky, podlehla zkoumání několika filozofů jak z pohledu morálního, tak i politického. Na hudbu bylo také nahlíţeno z terapeutického pohledu. Utvářela se hudební teorie, díky níţ vznikaly první záznamy hudby (v souvislosti s řeckou abecedou). Na základě matematických a sluchových teorií vznikl pentatonický systém, který dal základ diatonickému, chromatickému a enharmonickému členění oktávy. Od 7. století př. n. l. se rozvíjela samostatná instrumentální hra především na aulos a kitharu (auletika, kitharistika). Díky rozvoji hudebního umění se stavěly zvláštní sály pro hudbu. Své zastoupení měla hudba v dramatu jako sólový zpěv, instrumentální mezihry nebo sborové zpěvy. Vznikaly také hudební a pěvecké soutěţe. Dochovanou řeckou památkou je Píseň Seikilova. Řím se inspiroval Řeckem, převzal část jeho kultury. Hudební nástroje byly vyráběny dle vzoru řeckých hudebních nástrojů. Strunné nástroje Římané zdokonalili zvýšením počtu strun, novinkou mezi římskými hudebními nástroji byly vodní varhany. V Římě byla hudba spojována s komedií. Věřili, ţe hudba má na člověka dobrý vliv.
1.3
Středověká hudba Hudba ve středověku zahrnovala určité lidské činnosti. Zpočátku vznikala
improvizací, nebyla zapisována a šířila se ústně. Velký vliv na hudbu měla v této době církev. Neměla slouţit jako zábava, ale jako souznění s Bohem. Hudební umění v tomto období můţeme rozdělit do 3 skupin (liturgický zpěv, duchovní hudba a světská hudba) a do 3 období (raný středověk, ars antiqua a ars nova). Liturgický zpěv byl součástí bohosluţeb. Chorál, zpočátku jednohlasý, textově vycházel z Bible. Z popudu papeţe Řehoře Velikého (Gregorius Magnus) vznikl soubor křesťanských zpěvů nazvaný Gregoriánský chorál, který se stal hudbou všech lidí v Evropě. Gregoriánský chorál se zpíval latinsky, vycházel z Bible a byl vystavěn na starých tóninách. Zpíval ho buď sbor, dva sbory střídavě, a nebo se střídal sbor a sólisti. Instrumentální doprovod byl zakázán, později byl povolen doprovod varhan. Během 9. století se chorální zpěv začíná projevovat i vícehlasně, ve kterém první hlas je převzat z Gregoriánského chorálu a druhý hlas je vystaven na improvizaci nebo zpívá stejnou melodii v paralelních kvintách či kvartách. 16
Duchovní hudba byla nejprve silně spjatá s chorálem. Přináší nám dramatické hudební umění, např. hry o ţivotě světců, velikonoční hry, vánoční hry. Také vznikly duchovní písně, které byly nejprve latinské, postupně převládal národní jazyk. Velký vliv na ně měla tvorba trubadúrů a truvérů. U nás vznikly duchovní písně Hospodine, pomiluj ny a Svatý Václave, vévodo české země, které zlidověly. Dalšími dochovanými památkami jsou písně ze 14. století Buóh všemohúcí nebo Jezu Kriste, ščedrý kněze. Světská hudba byla součástí různých slavností, turnajů, lovů. Velký vliv na ni měli potulní hudebníci, kteří byli zaměstnáváni ve městech i vesnicích. K světské hudbě středověku neodmyslitelně patří dvorská lyrika truvérů, trubadúrů a minesengrů. Byli to básníci a skladatelé v jedné osobě. Trubadúři hledali něco jiţ vytvořeného, aby to mohli variovat a upravovat. Náměty pocházely ze společenského ţivota – loučení milenců při svítání (alba), láska rytíře k vesnické dívce (pastorela), smuteční píseň (planch), milostné písně (chansony). Středověk je významný vývojem vícehlasu. Zpočátku byl zaloţen na improvizaci. Následně vzniklo organum, které má hlavní hlas převzatý z chorálu a jsou k němu dotvořeny ostatní hlasy zpívané v paralelních intervalech. Kdyţ se upustilo od nutnosti paralelních intervalů, vzniklo volné organum, které vyuţívá i jiných intervalů. Dalším postupem byl protipohyb hlasů. Novým hlasům se začaly přidávat i nové texty (moteto). Vrcholná fáze nastává v momentě, kdy se vícehlas osvobozuje od chorálu a i hlavní melodie je vytvořena autorem (konduktus). Postupně se hudba odpojovala od chorálu a církve. Období raného středověku bylo z časového hlediska první. Vzniklo zde přísné organum, které se ještě v tomto období vyvinulo ve volné organum. V ars antique se rozšířila umělá polyfonie (tříhlasé i čtyřhlasé podoby), rytmický systém a menzurální notace. Rozvinuly se také nové formy kondukty a moteta. S tímto období jsou spjati tito umělci: Leoninus, Perotinus. Ars nova přinesla vývoj v polyfonii, skladba se jiţ stává uměleckým dílem. Rozvinuly se nové formy např. ballata, caccia, madrigal. Zdokonalení notace přineslo více pramenů pro dnešní poznání. Mezi významné osobnosti ars novy řadíme Guillauma Machauta, Francesca Landiniho. I kdyţ se instrumentální hudba moc nerozvíjela, pouţívaly se ve středověku tyto nástroje: varhany, harfy, loutny, trubky, pozouny, gigue, monochord, organistum, flétny, rohy, tamburíny, bubny.
17
Notový zápis zpočátku nebyl ţádný. Jiţ ve starověku pouţívali písmennou notaci, v níţ nad text byla vpisována řecká písmena. Ve středověku se vyvinula neumová notace, která vyuţívala značek (tečka, čárka) nad textem, které naznačovaly směr melodie, později se přidali linky pro tóny f, c, g. Z neumové notace se vyvinula notace chorální, která má čtyřhranný tvar, ale rytmicky je stále neurčitá. Se zapsáním rytmu přišla aţ notace menzurální. Zapisovány byly především liturgické zpěvy, duchovní i světská tvorba, velmi zřídka lidová hudba.
1.4
Renesanční hudba Renesance jako nový nastupující sloh přináší protiklad středověku a návrat
k antice. Velmi výrazný je zde odklon od vlivu církve, který vnímáme i v hudební kultuře. Renesance se obrací k člověku, obdivuje ho, zakládá na jeho rozumu a vlastním názoru. Renesanční člověk touţí po plnohodnotném ţivotě tady na zemi, nevnímá tedy pozemský ţivot jen jakousi přípravu na ţivot posmrtný. Je to období, kdy se díky zámořským cestám objevuje celý svět a obecně se rozšiřují obzory. Hudba v renesanci měla velký význam především při výchově člověka. Byla nezbytnou součástí obecného vzdělání. Velký důraz se kladl na tvůrčí individualitu, jednotlivá díla se jiţ „nepůjčovala“, ale hodnotná byla právě novost. Výrazně se prosadila důleţitost textu, poetika povýšila nad sloţitost melodie. Text určoval, jak hudba bude znít. Text byl jakousi konstrukcí, na které se stavělo. Hudba renesance je čistší, jasnější, pro laika srozumitelnější. Renesanční hudba touţí po zvukové barevnosti i velké formě. S obdobím renesance jsou spojeny hudební formy jako např. magnificat, moteto, chanson, mše (cyklická, kanonická, parodická, tenorová, variační). Tyto formy mají více podob podle toho, v jaké zemi byly psány. Některé formy známe jiţ z předchozího období. Inovativností je zde vícehlasost, variace nebo jiné harmonické úpravy. Hudební teorie se posunula vpřed. Byl vytvořen nový solmizační systém, dvanáctitónová stupnice, vynalezen hudební slovník, poznána logika harmonie, ale největším objevem byl vynález nototisku (16. století), díky němuţ se hudební umění šířilo rychleji a bylo dostupnější široké veřejnosti. Notový zápis pro vokální hudbu byl stále ještě psaný v menzurální notaci. Pro hudbu instrumentální, nástroje drnkací, však vzniklo písmo jiné – tabulatury, ve kterých nebyly zapsány jednotlivé tóny, ale hmaty pro určitý nástroj. Lišily se tedy tím, pro jaký nástroj byly psané. 18
Významnou postavou tohoto období byl Giovanni Pierluigi da Palestrina. Uţ od dětství se věnoval chrámové hudbě, byl zpěvákem, varhaníkem, učitelem, dokonce se stal papeţským skladatelem. Zanechal po sobě velké dílo čítající přibliţně 950 skladeb (mše, ofertoria, motety, magnificaty, ţalmy, hymny, litanie, lamentace). Ideou jeho děl je rovnováha, nechtěl potlačovat ţádný z hlasů, ale vytvořit ideální souhru. Další důleţitou osobností byl Orlando di Lasso. Jako chlapec zpíval ve sboru, později se stal kapelníkem. Jeho styl je velmi překvapivý, pouţívá náhlé skoky, neočekávané části. Ve svých skladbách pouţíval vtip i dovádivý spád. Psal duchovní i světskou hudbu a zanechal po sobě okolo 2000 skladeb (mše, magnificanty, ţalmy, moteta, lamentace). V renesanci se rozvíjí hudební soubory. Byl jiţ znám pojem orchestr, ale ne jako ustálená sestava různorodých nástrojů. Jednalo se buď o soubor stejné skupiny nástrojů, jako např. soubor strunných nástrojů: 2 loutny a rebeca nebo 2 harfy a fidula, nebo smíšené soubory nástrojů: varhany, cemballo a loutna nebo flétna, citera, loutna a harfa. Dále se uplatnily tyto nástroje: kithara, clavicemballo, clavichord, virginaly, viola da gamba, příčná flétna, šalmaj, fagot, cink. Instrumentální hudba se často pouţívala jako doprovod k tancům, jako byly pavany, couranty, gagliardy, tak i jako samostatná hudba – toccaty, fugy, fantasie. Taneční hudba byla v tomto období velmi oblíbená. Tance se vţdy řadily do dvojic pomalý – rychlý, příkladem můţe být pavana a gagliarda nebo allemande a branle. Do českých zemí se italská a francouzská renesanční hudba dostala díky císaři Rudolfu II., který byl velkým milovníkem umění a na svůj dvůr zval přední hudebníky Evropy. Doba husitských válek přináší českou chorální píseň Kdoţ sú boţí bojovníci a Povstaň, povstaň Veliké město praţské, které jsou s husitskými válkami spojené. Tyto písně můţeme najít v Jistebnickém kancionálu. Duchovní píseň prodělala rozkvět, jelikoţ náboţenské obřady jiţ nebyly tak svázané. Najdeme je v dochované hudební památce v Šamotulském Kancionále. K významným postavám české renesanční hudby patří Kryštof Harant z Polţic a Bezdruţic, jenţ byl šlechticem a věnoval se komponování, nebo Jana Blahoslava, který se zabýval hudební teorií.
19
1.5
Barokní hudba Baroko nastupuje v 17. století. Za jeho počátek se pokládá rok 1600, ale jisté
znaky tohoto stylu se začaly objevovat jiţ v 90. letech 16. století. Baroko chce oblouznit mysl, je monumentální, potrpí si na dramatičnost. Ve skladbě se jiţ objevuje více myšlenek. Hugo Riemann nazval toto období „obdobím generál basu“, jelikoţ pouţívání generál basu je důleţitým znakem barokní hudby. Velmi významnou hudební barokní formou se stala opera. Jako první se o tuto formu zajímala tzv. Florentská camerata, coţ byl spolek umělců a vzdělanců. Za vůdčí osobnost tohoto spolku povaţujeme Vincenza Galileiho. První operou vůbec se stala opera Dafné od Jacopa Perriho. Pravým skladatelem oper, jak je známe dneska, se však stal Claudio Monteverdi. V jeho podání měla opera doslova orchestrální rozměr. Podařilo se mu spojit všechny prvky staré a nové hudby a zdokonalit všechny hudební sloţky. Operní tvorba se rychle rozrostla a stala se uměním všech skladatelů. Velký vliv na to měl obsah textu, který byl nyní vyjadřován různými hudebními prostředky. Většinou se opera zabývala soudobým ţivotem. Jelikoţ jiţ nebyla jednoduchá forma, vyţadovala vysokou umělcovu zdatnost, proto se na mnoha místech otevíraly hudební školy. V tomto období se osamostatnila hudba instrumentální. Nástrojově je různorodá. Velký podíl na tom měl samozřejmě rozvoj nástrojů a nástrojové techniky. Velmi oblíbená byla v této době loutna, cemballo, viola da gamba. Můţeme tedy pozorovat vznik nových instrumentálních forem, jako jsou sonáta, concerto grosso a sólový koncert, suita, variace, fantasie, toccata, fuga. V souvislosti s hudbou instrumentální musíme zmínit i notaci, která v době baroka byla trojího typu: taneční hudba se psala moderní notací, která měla dvě osnovy, polyfonní hudba se psala v partiturách, měla čtyři osnovy a italská varhanní tabulatura měla 6-7linkovou osnovu pro pravou ruku a osnovu s osmi linkami pro levou ruku. O francouzskou operu se významně zasadil Jean-Baptiste Lully, který působil na královském dvoře. Dovedl k dokonalosti formu nazývanou francouzská ouvertura, coţ je typ předehry nejen k operám, ale i baletům. Jeho opery se skládaly z několika částí – ouvertury, prologu, baletu, pěti dějství, které doplňovaly instrumentální mezihry. Naprostými světovými velikány baroka se stali tři muţi, kteří významně ovlivnili hudbu současnou i budoucí: Georg Friedrich Händel (1685-1759), Antonio Vivaldi (1678-1741) a Johann Sebastian Bach (1685-1750).
20
Georg Friedrich Händel se narodil v Halle. Jeho otec ho zprvu v hudbě vůbec nepodporoval, ale i přesto se stal významným varhaníkem, houslistou, cembalistou i operním dirigentem. Za svého ţivota navštívil Itálii, coţ velmi výrazně ovlivnilo jeho styl. Působil v Anglii. Mezi jeho světoznámá díla patří oratoria Mesiáš a Juda Makabejský nebo instrumentální skladby Vodní hudba a Hudba k ohňostroji. Antonio Vivaldi byl synem benátského houslisty. Stal se nejlepším houslovým virtuosem své doby. Psal koncerty, sonáty, opery i církevní hudbu. Jeho stěţejnějším dílem je Čtvero ročních období, coţ je hudba napsaná na základě vlastní literární předlohu, čímţ předvídá další hudební období. Johann Sebastian Bach se narodil v Eisanachu roku 1685. Jeho rodina měla muzikantské kořeny, od dětství byl plně v hudbě podporován. Základům varhanní a klavírní hry i základům hudební teorie ho naučil strýc. Ţivil se jako varhaník v Arnstadtu, Mühlhausenu, Výmaru, jako kapelník působil v Köthenu nebo jako kantor v Lipsku. Rok jeho smrti (1750) je hudebními historiky označován jako konec baroka. Bach obohatil hudební kulturu natolik, ţe někteří hudební teoretikové dělí hudbu na dobu před Bachem a dobu po Bachovi. Zabýval se polyfonií, ve které kladl důraz na harmonii, melodii i kontrapunkt. Velmi se věnoval varhanní hře, ve které dbal na vyuţití pedálů. Lze ho povaţovat za tvůrce cembalového koncertu. Psal fantasie, toccaty, fugy, kantáty, sonáty, oratoria, suity: z jeho rozsáhlého díla jmenuji alespoň některé: z vokální tvorby např. Mše h moll nebo Matoušovy pašije, z varhanní tvorby Toccatu a fugu d moll, z klavírní tvorby Dobře temperovaný klavír a z orchestrální hudby Braniborské koncerty. Mezi představitele českého baroka patří Adam Michna z Otradovic, Pavel Josef Vejvanovský a Jan Dismas Zelenka. Adam Michna z Otradovic se proslavil svými sbírkami písní Svatoroční muzika a Český mariánská muzika, ze které pochází známá píseň Chtíc, aby spal. Pavel Josef Vejvanovský se zabýval především instrumentální hudbou a je známý bohatým nástrojovým obsazením. Josef Dismas Zelenka je jedním z nejvýraznějších představitelů pozdního českého baroka. Napsal například předehru Hipochondrie. Mezi další přestavitele barokní hudby patří Ital Domenico Scarlatti, Angličané Henry Purcell, Giovanni Battista Pergollesi, Němec Georg Philipp Telemann. Za konec baroka se povaţuje rok 1750, coţ je rok úmrtí J. S. Bacha. Tvorba se poté začala zjednodušovat, ubývalo hlasů, tempo se zpomalilo a polyfonie uţ nebyla hlavní sloţkou tvorby, coţ se stalo předzvěstí dalšího hudebního období. 21
1.6
Klasicistní hudba Klasicismus je období 18. a začátku 19. století zhruba mezi roky 1740-1827.
Je to období humanismu, osvícenství a rozumu. V tomto uměleckém stylu jde převáţně o dokonalost, čistotu, harmonii nejen citu a rozumu. Klasicistní hudba neukazuje mohutnost, monumentálnost, jako to bylo běţné v baroku. Naopak klasicistní hudba se snaţí působit jednodušeji. Stavba by měla být jasná, přehledná. Melodika dostává písňový charakter, polyfonie bývá nahrazována homofonií, harmonie vyuţívá základních funkcí, basso continuo z děl vymizelo. Velmi výraznou roli v těchto dílech hraje práce s tématem, tempem a dynamikou. V klasicismu se stává důleţitější instrumentální hudba. Objevuje se zde nová hudební forma – sonátová forma. Vyvinula se z neapolské operní symfonie, která měla tři věty. V průběhu času se rozšířila na 4 věty, ve které se nacházela písňová forma, taneční forma i rondo. Mezi další rozvíjející se instrumentální formy patřily v klasicismu kromě sonáty ještě tria, kvartety, kvintety, symfonie, divertimenta, sonáty, koncerty. Mezi formami vokálně-instrumentálními se vyvíjela především opera. V tomto období se hudba stává otevřenější společnosti. Uţ není uzavřená na zámcích a v chrámech, ale začínají se pořádat koncerty pro širokou veřejnost, tedy pro ty, co zaplatí vstupné. Za vrcholné představitele klasicismu povaţujeme: Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. Tito tři skladatelé výrazně inspirovali nejen své generační nástupce, ale jsou inspirací i dnes. Joseph Haydn (1732-1809) byl raným skladatel tohoto období a proslavil se uţ za svého ţivota po celé Evropě. Jako mladý zpíval ve sboru, poté se zúčastňoval různých oslav a snaţil se dostat do šlechtických sluţeb. Stal se kapelníkem u hraběte Morzina v Lukavici u Plzně, následně se stal kapelníkem Esterházyho kapely, která byla ve své době nejlepší orchestrální těleso Evropy. Za svého ţivota navštívil dvakrát Anglii, kde dokonce získal doktorát oxfordské univerzity. S jeho pobytem v Anglii je spjato 12 londýnských symfonií, mezi které patří známé symfonie S úderem kotlů nebo Londýnská. Napsal také 6 symfonií pro Paříţ Paříţské. Jeho přednostním hudebním útvarem byla kvarteta pro různé hudební nástroje. Jmenujme například 6 ruských kvartetů nebo 6 slunečních kvartetů. Napsal také kolem dvaceti oper a známá oratoria 22
Stvoření a Čtvero ročních dob. Zanechal po sobě okolo 1000 děl. Ve svých skladbách vyuţívá vzájemných vztahů mezi hudebními prvky – hudební logiku, nové postupy, výrazové prvky a svěţí melodiku. Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791) je druhým představitelem velkých klasiků. Pocházel z hudebnické rodiny, mluví se o něm jako o „zázračném“ dítěti. Uţ od 4 let hrál výborně na klavír, v 6 letech komponoval a od 7 let koncertoval po celé Evropě (Paříţ, Londýn, Nizozemí). Ve 23 letech se stal koncertním mistrem a varhaníkem v Salcburku. Často navštěvoval Prahu, přátelil se s rodinou Duškových. V Praze dokonce uskutečnil premiéru své opery Don Giovanni (29. 10. 1787). Jelikoţ mu skládání šlo velmi lehce, zanechal po sobě rozměrné dílo. Z oper můţeme jmenovat Únos ze Serailu, Figarovu svatbu, Dona Giovaniho nebo Kouzelnou flétnu. Ze symfonií uvedu Symfonii D dur Praţská a Symfonii C dur Jupiter. Věnoval se také koncertní hudbě, psal koncerty pro housle, flétny, lesní rohy, fagoty, hoboje nebo klarinety. Dále se zabýval klavírní tvorbou Sonáta a Fantazie c moll a nesmíme opomenout také hudbu vokální, ze které je známé Reguiem napsané na sklonku ţivota. Mozartova díla jsou ţivá, často připomínají lidové melodie, vyuţívají barevnosti nástrojů a nebojí se experimentovat. Mezi náměty jeho děl patří láska, nenávist, vraţda i zamyšlení se nad ţivotem. Ludwig van Beethoven (1770-1827) byl závěrečným přestavitelem velkých klasiků. Beethoven stejně jako Mozart pochází z hudebnické rodiny. Jeho otec však nebyl moc dobrým rodičem, nejen proto, ţe byl alkoholik. Nutil Beethovena cvičit násilím, jelikoţ chtěl, aby jeho talent vydělával co nejvíce peněz. Od sedmi let koncertoval, ve dvanácti letech napsal první díla a jiţ v patnácti letech se stal druhým dvorním varhaníkem. Jelikoţ mu onemocněla matka a otec propadl alkoholu, musel se Beethoven postarat o své sourozence. Nastaly mu nelehké časy, přesto se hudbě věnoval dál. Později se usadil ve Vídni, kde byl jeho učitelem krátký čas J. Haydn. Zde se věnoval skladbě, klavírní hře i učitelství hudby. Po velkou část svého ţivota se potýkal se sluchovou chorobou, jedenáct let před svou smrtí dokonce ohluchnul úplně. Beethoven se po celý ţivot zabýval nejen hudbou, ale také politikou a svobodou, coţ je znát i v jeho tvorbě. Některá jeho díla mají programní charakter. Hudebně navazuje na své předchůdce, ale snaţí se vytvářet nové moţnosti. Napsal 9 symfonií, jmenujme Symfonii č. 3 Es dur Eroica, Symfonii č. 5 c moll Osudová, Symfonii č. 6 Pastorální nebo Symfonii č. 9 d moll, ze které pochází slavná Óda na radost. Dále psal sonáty, tria, kvartety, kvintety pro různé nástroje, variace. 23
Z klavírní tvorby je známá Sonáta c moll - Patetická a Sonáta cis moll – Měsíční svit. Věnoval se také vokální hudbě, zmíníme operu Fidelio nebo Mši C dur. Neměli bychom také zapomenout na další významné světové skladatele této doby: z Itálie Antoino Salieri, Niccoló Piccini, z Francie Luigi Cherubini, z Rakouska Carl Czerny, z vídeňské školy na Carla Philippa Emanuela Bacha nebo Wilhelma Friedermanna Bacha. Jelikoţ v době klasicismu nebyly pro hudební skladatele v Čechách příznivé sociální podmínky, většina se jich vydala do emigrace. Do Berlína emigroval Jiří Benda, do Itálie Josef Mysliveček. Do skupiny tzv. mannheimské školy patří Jiří Čárt, Jan Václav Stamic (zakladatel mannheimské školy), František Xaver Richter. V Paříţi pobýval Ladislav Dusík a Antonín Rejcha, ve Vídni působil Jan Křtitel Vaňhal, Leopold Koţeluh nebo Jan Václav Hugo Voříšek. Přestoţe tito skladatelé netvořili na našem území, můţeme na ně být pyšní. Spousta z nich se velmi významně podílela na utváření hudebního klasicismu. Na závěr bychom neměli zapomenout na českého pedagoga Jakuba Jana Rybu, který napsal Českou mši vánoční.
1.7
Romantická hudba Doba romantismu je zasazena do 19. století. Romantická hudba je plná citu,
dobrodruţství, tajemna, přírody, tajemství, fantazie, snů, hrdinství. Hudba v tomto období má většinou jasný a předem daný obsah (mimohudební námět), který je hudbou vykreslen. Melodie a rytmika vytváří romantickou náladu, která je podporována harmonií chromatikou, modulacemi. Romantická atmosféra bývá ještě podtrţena různými barvami nástrojů, jak klasických v nezvyklém pouţití, tak i nových (saxofon, lesní roh). Nástrojová výroba se technicky zdokonalovala. Typickou formou romantismu se stává píseň, která má většinou mimohudební námět (obraz, báseň). Autor se snaţí hudebními prostředky tento mimohudební námět zobrazit. Velkého rozvoje se dočkala také opera nejen z rukou Carla Maria von Webera. Období přelomu 18. a 19. století bývá označováno jako preromantismus. Mezi jeho zástupce se řadí autoři Ernesta Theodora Amadea Hoffmana, Louise Spohra nebo Jana Huga Voříška. Nejvýznamnějšími skladateli romantismu jsou: Franz Schubert, Carl Maria von Weber, Felix Mendelssohn-Bartholdy, Robert Schumann a Frederyk Chopin. 24
Franz Schubert (1707-1828) byl první výraznou osobností romantismu. V dětství byl zpěvákem ve sboru, v dospělosti se stal učitelem, touha po svobodě ho však donutila toto povolání opustit. Hudebně se vzdělával sám, nedostalo se mu ţádného formálního hudebního vzdělání. Uţ jako sedmnáctiletý napsal první písně. Kolem 20. roku jeho ţivota vznikly tzv. „schubertiády“, coţ byla večerní setkání Schubertových přátel, mladých umělců a intelektuálů, na kterých se uváděly nové básně a skladby. Za svého ţivota byl brán jako uţitečný muzikant, jeho skutečný význam aţ později objevil Robert Schumann. Velmi výrazná je jeho písňová tvorba, jiţ zhudebňoval texty soudobých básníků např. Markéta u přeslice nebo Král duchů. Písně spojoval do cyklů např. Spanilá mlynářka, Zimní cesta. Významné jsou také jeho symfonie – Symfonie C dur – Velká, Symfonie h moll. Dále se věnoval psaní klavírních sonát a fantazií, smyčcových kvartetů, církevní tvorbě i tvorbě scénické. Carl Maria von Weber (1786-1826) svůj přínos do dějin umění dal především v oblasti opery. Zpočátku byl klavíristou, později operním kapelníkem, byl velmi schopným organizátorem, stal se dokonce ředitelem praţské opery. Opera se mu tedy stala osudnou, vytvořil typ čistě německé opery, velký vliv mělo německé národní uvědomění. Mezi jeho nejvýznamnější opery patří: Čarostřelec, Euryanthe a Oberon. Věnoval se i jiným formám, z komorní tvorby uveďme Klavírní koncert C dur, Klarinetový koncert Es dur, Concertino e moll pro lesní roh, ze symfonické tvorby Symfonie C dur. Dále psal chrámovou hudbu, árie, sbory a instrumentální koncerty. Felix Mendelssohn Bartholdy (1809-1847) byl německý skladatel, dirigent a spoluzakladatel lipské konzervatoře. Od dětství veřejně vystupoval, od 11 let komponoval. Během svého ţivota hodně cestoval, coţ mělo vliv na jeho tvorbu. Jeho dílo se můţe zdát sentimentální, klidné, není tak ţivoucí a dramatické jako dílo ostatních romantiků. Záběr Bartholdyho tvorby byl široký: programní předehry Klid moře a šťastná plavba, Krásná Meluzína, symfonie Symfonie a moll – Skotská, Symfonie A dur – Italská, komorní hudba Klavírní koncert d moll, Houslový koncert e moll, klavírní tvorba Píseň beze slov. Dále psal klavírní tria, sonáty, fantazie, smyčcové kvartety, houslová tria a další. Robert Schumann (1810-1856) byl výborný klavírista, který se chtěl stát předním klavírním virtuózem. Nadměrným cvičením si však ochromil ruku a jeho sen se rozplynul. Měl velmi kladný vztah k literatuře, psal, skládal, stal se organizátorem hudby, propagátorem nových hudebních cest a učitelem na lipské konzervatoři. V Düsseldorfu získal místo ředitele hudební společnosti. Z klavírní tvorby uveďme 25
Sonátu g moll, Šest koncertních etud podle Paganiniho Capricií, Karneval, Dětské scény a čtyřruční skladbu Dětský ples. V písňové tvorbě přikládá stejný výraz zpěvu i klavíru. Uveďme písňové cykly Myrty, Kruh písní. Z komorní hry jmenujeme Adagio a Allegro pro lesní roh a klavír a Houslový koncert d moll. Neměli bychom zapomenout ani na Symfonii d moll, oratorium Ráj a Peri a operu Genoveva. Frederyk Chopin (1810-1849) je polský převáţně klavírní skladatel, u kterého je patrný vliv národnosti jeho tvorbu. Hudbu studoval u soukromého učitele, od 12. roku na varšavské konzervatoři. V 17 letech absolvoval koncertní turné po Evropě. Kvůli politickým poměrům odešel do Paříţe, kde působil jako učitel klavíru. Chopinova tvorba je ovlivněna folklorem i soudobou hudbou. Významné jsou jeho etudy, které se zabývají originálním řešením technických problémů. Dále psal preludia Preludium cis moll, nocturna Nocturno Es dur, polonézy Polonéza fis moll, valčíky, mazurky, scherza, balady Balada As dur, sonáty Sonáta b moll. Napsal i několik skladeb nejenom pro klavír Polonéza C dur pro violoncello a klavír, Sonáta g moll pro violoncello a klavír.
1.8
Novoromantická hudba Novoromantismus se začíná v hudbě projevovat kolem roku 1830, nejvýrazněji
se utváří v 2. polovině 19. století. Vzniká na podkladu romantismu a jeho znaků, na které dává ještě větší důraz. Typickou formou novoromantismu se stává symfonická báseň, coţ je orchestrální skladba, která má nějaký mimohudební námět (obraz, báseň). Autor se snaţí hudebními prostředky tento mimohudební námět zobrazit. Jejím zakladatelem je Franz Liszt. Významnými skladateli této doby byli Hector Berlioz, Franz Liszt, Richard Wagner, Johannes Brahms, Anton Bruckner, César Franck a Camille Charles SaintSaëns. Hector Berlioz (1803-1869) byl francouzský skladatel. Nejprve se hudbě moc nevěnoval, hrál na flétnu a kytaru, podle svého otce se měl stát lékařem. Po příchodu do Paříţe ho však hudba okouzlila a začal se jí plně věnovat. Hudbu studoval nejprve soukromně, poté na konzervatoři. Působil jako knihovník na paříţské konzervatoři, upravoval skladby. Hector Berlioz dal základ moderní programní hudbě. Stal se dirigentem i hudebním organizátorem. Vyuţíval nové nástroje nebo nové polohy běţně 26
uţívaných nástrojů. Vytvořil „idée fixe“, coţ je utkvělá představa, která nás provází celou skladbou. Harmonie je plná neočekávaných zvratů. Mezi jeho známá orchestrální díla patří Fantastická symfonie, symfonie Harold v Itálii a Romeo a Julie. Psal programní předehry Rob Roy, Král Lear i vokálně-instrumentální skladby Faustovo prokletí, Dětství Jeţíšovo. Věnoval se i operní tvorbě, která dnes není moc významná Beatrice a Benedikt, Trojané. Franz Liszt (1811-1886) pocházel z Maďarska a je nejvýznamnější pianistou 19. století. Od dětství se mu dostávalo kvalitního hudebního vzdělání, velmi brzo začal koncertovat a stal se známým v paříţských salonech. Byl klavírním virtuosem, ve Výmaru zastával místo velkovévodského kapelníka, učil hru na klavír a také působil jako dirigent výmarské opery. Cestoval do Říma, Pešti, Výmaru, Bayreuthu. Jeho přínosem do hudebních dějin je hudební forma - symfonická báseň (viz výše). Jako příklad jeho symfonických básní uvedeme: Co slyšíme na horách, Prometheus, Tasso, Preludia. Věnoval se klavírní tvorbě, napsal sbírky etud Etudy vyšší výkonnosti, 6 etud na Paganiniho, klavírní cykly Léta putování a Consolation, klavírní sonáty Sonáta h moll. Mezi Lisztovy varhanní skladby řadíme Variace na Bachova témata, Preludium a fuga na jméno B-A -C-H. Dále psal programní symfonie Faustovská symfonie, Dantovská symfonie. Tvořil také v oblasti církevní hudby Requiem, Missa choralis, Uherská korunovační mše. Richard Wagner (1813-1883) je německý skladatel, který se zasadil převáţně o reformu opery. „Podstata Wagnerovy reformy tkví v tom, ţe vrátil opeře dramatičnost a ţe z ní vytvořil všeumělecké dílo. Charakterizoval hlavní postavy a důleţité dramatické situace, tzv. leitmotivy, rozbil dualistický schematismus recitativu a árie vytvořením prokomponovaných scén. Posílil funkci orchestru v opeře na symfonickou úroveň, rozšířil ho a obohatil jeho barevnou paletu. Uplatnil veškeré vymoţenosti symfonické hudby (tematická práce, polyfonie atd.) v rámci hudebně-dramatického díla.“ (Navrátil 2011, s. 186) Wagner v dětství studoval hudbu soukromně, později se jí věnoval na lipské konzervatoři. Byl sbormistrem a kapelníkem v různých městech. S nadšením jel do Paříţe, kde ho však nikdo nevítal s nadšením, nepodařilo se mu tedy prosadit provedení svých oper. V Dráţďanech sklidil úspěch a stal se zde šéfem dráţďanské opery. V roce 1864 se mu dostalo neomezených prostředků od bavorské krále Ludvíka II., kterému se Wagnerova hudba velmi zamlouvala. Dokonce nechal postavit v Bayreuthu nové divadlo, podle Wagnerových představ. Věnoval se, jak jiţ bylo 27
řečeno, převáţně operní tvorbě Bludný Holanďan, Tannhäuser, Lohengrin, Tristan a Isolda, Prsten Nibelungův, který má čtyři části: Rýnské zlato, Valkýra, Siegfried, Soumrak bohů. Jako protiváhu těchto váţných děl sloţil operu Mistři pěvci norimberští. Mimo opery psal kantáty Poslední večeře apoštolů, klavírní skladby Klavírní sonáta As dur a Polka G dur, symfonie Symfonie C dur. Svým skladatelským dílem i teoretickými spisy výrazně ovlivnil evropskou hudbu. Johannes Brahms (1883-1897) byl německý hudební skladatel. Narodil se do hudebnické rodiny, kde jeho talent mohl být dostatečně rozvíjen. Věnoval se především klavírní hře. Koncertoval po Evropě, poté se natrvalo usadil ve Vídni. Stal se organizátorem koncertů Společnosti přátel hudby. Dnes je povaţován jako protiklad Wagnera, snaţil se vrátit k čistotě klasicismu. Věnoval se symfonické tvorbě Symfonie c moll, Symfonie D dur, Symfonie F dur – Heroická, Symfonie e moll, ouverturám, serenádám. Dále psal tvorbu koncertní Houslový koncert D dur, tvorbu klavírní Sonáta fis moll, tvorbu čtyřruční klavírní Uherské rapsodie, tvorbu vokální Německé requiem, tvorbu písňovou Píseň osudu. V jeho tvorbě nenajdeme jedinou operu. Anton Bruckner (1824-1869) byl rakouský hudební skladatel a varhaník. Učil na vídeňské konzervatoři varhanní hru, kontrapunkt a harmonii. Jeho dílo je významné především v oblasti symfonické tvorby. Napsal 9 symfonií, jmenujme 4. Symfonii Es dur – Romantická nebo 9. Symfonii d moll. Dále psal mše Mše d moll, Mše f moll, smyčcové kvintety, církevní hudbu, motety Ave Maria. César Franck (1822-1890) byl francouzsko-belgickým hudebním skladatelem a varhaníkem. Hudbu studoval na paříţské konzervatoři. Ţivil se jako soukromý učitel, varhaník, učil na konzervatoři. Do hudebního světa pronikl aţ v pozdějším věku. Jeho doménou se stala varhanní a klavírní tvorba Šest skladeb pro varhany, Preludium air a finále. Věnoval se také symfonické hudbě Symfonie d moll, symfonickým básním Vánky, Dţinové, oratoriím Vykoupení, Blahoslovenství, komorní hudbě i operám Hilda, Ghiséle. Camille Charles Saint-Saëns (1835-1921) byl francouzský hudební skladatel věnující se hlavně tvorbě orchestrální a operní. Stal se výborným varhaníkem, klavírním virtuosem a improvizátorem, dirigentem, hudebním teoretikem i autorem hudby pro film. Studoval na paříţské konzervatoři. Koncertoval po celé Evropě, Americe i francouzské Indočíně. Psal symfonie Symfonie c moll, Symfonie Es dur, symfonické básně Tanec mrtvých, Kolovrat, opery Samson a Dalila, Jindřich VIII., církevní hudbu nebo koncerty klavírní, houslové, violoncellové. 28
1.9
Národní hudební kultury 19. století Do 19. století se hudba neustále rozvíjela především v zemích, jako jsou
Německo, Francie a Itálie. V 19. století se začíná utvářet vlastní národní hudba jednotlivých národů (Rusové, Poláci, Češi, Španělé, Angličané), která má za úkol podpořit národní uvědomění a hrdost. Autoři čerpali především z lidového umění a národní historie.
1.9.1 Ruská národní škola Základy ruské národní hudbě dali Michail Ivanovič Glinka a Alexandr Sergejevič Dargomyţskij. Dále mezi ruské představitele patří členové Mocné hrstky – Milij Alexejevič Balakirev, Alexandr Porfirjevič Borodin, Modest Petrovič Musorgskij, Nikolaj Rimskij-Korsakov. Svůj podíl k utváření ruské národní hudby také přidali autoři, kteří sice nezapadali do ideálů Mocné hrstky, ale přesto mají na ruskou hudbu velký vliv – Anton Rubinštejn a Petr Iljič Čajkovskij. Mocná hrstka byla skupina hudebních skladatelů, kteří se na základě tradic snaţí dosáhnout světové kompoziční úrovně. Spojují je nejen názorové postoje na hudební tvorbu, ale také to, ţe většina z členů Mocné hrstky nejsou profesionálními hudebníky, mají tedy jiné hlavní zaměstnání. Za ideového vůdce této skupiny můţeme povaţovat Vladimíra Vasiljeviče Stasova. Michail Ivanovič Glinka (1804-1857) byl zakladatel ruské hudby. Zabýval se problémy národní ruské hudby, snaţil se vše zachytit realistickým pohledem. Byl kapelníkem carské pěvecké kapely, díky čemuţ mohl zasahovat do ruského hudebního ţivota. Napsal dvě opery Ivan Susanin a Ruslan a Ludmila, díky níţ vytvořil typ národní pohádkové opery. Dále psal symfonickou hudbu Symfonie B dur, Valčíková fantazie h moll nebo španělskou ouverturu Noc v Madridu. Psal také písně, sborové skladby i komorní díla Violová sonáta d moll. Glinka ovlivnil nejen své ruské vrstevníky a nástupce, ale i naše české skladatele B. Smetanu a A. Dvořáka. Alexandr Sergejevič Dargomyţskij (1813-1869) se spolupodílel na základech ruské hudby. Přínos jeho tvorby spočívá v operách Esmeralda, Pomsta, Rusalka nebo Kamenný most, která však zůstala nedokončená. Dále psal komorní hudbu a nástrojové obrazy.
29
Milij
Alexejevič
Balakriev
(1836-1910)
byl
klavíristou,
dirigentem,
organizátorem Mocné hrstky i hudebního ţivota mimo ni. Roku 1862 zaloţil bezplatnou hudební školu. Jeho skladatelské dílo není moc rozsáhlé. Psal klavírní sklady Klavírní koncert Es dur, klavírní fantazie Islamey, symfonické básně Tamara, ouvertury V Čechách a Rus, symfonie Symfonie C dur, písně, romansy i tvorbu chrámovou. Alexandr Porfirejevič Borodin (1833-1887) je ukázkou toho, ţe skladatelé Mocné hrstky nebyli profesionálními hudebníky. Svým povoláním byl významným lékařským chemikem. Proto tvořil velmi málo a velmi nesoustavně. Jeho největším dílem je opera Kníţe Igor. „Kníţe Igor patří mezi největší díla ruské hudby, nejen pro své vášnivé vlastenectví a hrdost, ale také pro své vynikající, ryze hudební hodnoty. Orientální prvky, celotónová stupnice, kvartové harmonie, sloţitý rytmus, originalita nápadů a dokonalost zpracování působily na pozdější generaci ruské i sovětské hudby.“ (Navrátil 2011, s. 200) Borodin psal dále symfonie 1. symfonie Es dur – Ruská Eroica, 2. symfonie h moll – Bohatýrská, symfonické obrazy Ve střední Asii, písně i komorní díla. Modest Petrovič Musorgskij (1839-1881) byl zaměstnán u vojska, později se stal úředníkem. Je typem realistického skladatelem, chtěl vše zobrazovat tak, jaká byla realita, proto se jeho hudba místy můţe zdát příliš drsná. V Musorgského dílech můţeme spatřovat motivy lidskosti, demokracie, problémů lidské svobody. Vrcholným dílem jeho tvorby se stala opera Boris Godunov, ve které se mu podařilo hudbou vykreslit jednotlivé postavy. Další Musorského operou je Chovanština, která zůstala pouze v klavírní verzi (později ji zinstrumentoval Rimskij-Korsakov). Dále se Musorskij věnoval písňové tvorbě, známé jsou jeho cykly písní Dětská světnička, Bez slunce, Písně tance a smrti. Z orchestrální tvorby jmenujme symfonickou fantazii Noc na Lysé hoře, z klavírní tvorby jsou známé jeho Obrázky z výstavy. Musorgskij se svou tvorbou stal vzorem pro následující generace. Nikolaj Rimskij-Korsakov (1844-1908) je v oblasti hudby nejvzdělanějším členem Mocné hrstky. Jeho původní povolání bylo lodní důstojník, později se stal profesorem hudby na petrohradské konzervatoři. Tvorba Rimského-Korsakova se inspirovala ruskou historií, bylinami i pohádkami. Vyuţíval různých kombinací nástrojů, aby docílil určité barevnosti, záměrně také vyuţíval „nemoderní“ modální postupy. Středem jeho tvorby se stala opera, jmenujme například Pskoviťanku, Májovou noc, Mozarta a Salieriho, Pohádku o caru Saltánovi nebo Zlatého kohoutka. Dále psal také orchestrální skladby Šeherezáda, Antar, orchestrální mezihry Let čmeláka, 30
ouvertury Ruské Velikonoce, klavírní skladby Klavírní koncert cis moll, tvorbu písňovou i komorní. Anton Rubinštejn (1829-1894) nepatří do Mocné hrstky, jelikoţ píše v romantickém stylu. Přínos jeho osoby spočívá v ustavení Ruské hudební společnosti roku 1859 a zaloţení petrohradské konzervatoře roku 1862. Psal opery Feramos, Demon, klavírní skladby Klavírní koncert d moll, Barcarolle č. 2 a moll, symfonie Symfonie d moll – Dramatická, tvorbu písňovou Perské písně. Petr Iljič Čajkovskij (1840-1893) nepatřil k Mocné hrstce, ani se nepřikláněl k ţádné ideové skupině. Jeho tvůrčí styl byl ryze osobní, spojující ruskou hudbu a evropskou hudbu. Finančně byl zabezpečen hraběnkou paní von Mekk, takţe se mohl plně věnovat svému skladatelskému umění a dirigování. Jeho tvorba je zaloţena na lidových prvcích, často čerpal z lidové písně. Operní tvorba Evţen Oněgin, Čarodějka, Mazeppa, Piková dáma, balety Labutí jezero, Spící krasavice, Louskáček. Dále psal symfonie 4. symfonie f moll – Evţen Oněgin, 6. symfonie – Patetická, tvorbu orchestrální Bouře, Romeo a Julie, Francesca di Rimini, smyčcové kvartety, klavírní tria, houslové koncerty, klavírní cykly Dětské album, Roční doby. V neposlední řadě bych ráda zmínila Sergeje Vasiljeviče Rachmaninova (18731943), který byl světovým klavírním virtuosem. Zabýval se symfoniemi, klavírními skladbami i operami. Velký vliv na moderní hudbu měl i Alexandr Nikolajevič Skrjabin (1872-1915), který dal základ pro atonální hudbu.
1.9.2 Česká národní škola Hudební vývoj v Čechách v 19. století souvisí s dobou národního obrození. Úkolem národních obrozenců bylo zbavení se vlivu německé hudební tradice, která je u nás velmi silná. Do této doby se zrodila spousta významných českých hudebníků, kteří se podíleli na vývoji evropské hudby, nebyla to však hudba česká. Začaly se sbírat lidové písně a velký důraz se dával na slavnou českou historii. V této době vznikla také česká národní hymna Kde domov můj, která se objevila ve hře Františka Škroupa Fidlovačka, text napsal Josef Kajetán Tyl. Mezi hlavní představitele české školy řadíme Bedřicha Smetanu, Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha a Leoše Janáčka. Bedřich Smetana (1824-1884) je zakladatel české národní hudby. Jeho tvorba sice nedosáhla světových měřítek, přesto je velmi důleţitou pro českou hudbu. Dokázal 31
skloubit české hudební prvky s prvky evropského romantismu. Narodil se v Litomyšli do hudebnické rodiny. Od malička byl podporován ve hře na housle a klavír. Stal se soukromým učitelem v rodině hraběte Leopolda Thunna. V roce 1848 si zaloţil svůj hudební ústav, ve kterém i vyučoval. Část svého ţivota pobýval ve Švédsku. Stal se také předsedou hudebního oboru Umělecké besedy, byl sbormistrem pěveckého sboru Hlahol nebo kapelníkem v Prozatímním divadle. V závěru svého ţivota ohluchnul, ale přesto dále komponoval. Jeho silnou stránkou bylo komponování oper Braniboři v Čechách, Prodaná nevěsta, Dalibor, Libuše, Dvě vdovy, Hubička, Tajemství, Čertova stěna a nedokončená opera Viola. Dále se ve velké míře věnoval klavírní tvorbě, psal převáţně mazurky a polky Jiřinková polka, Polka ze studentského ţivota, Luisina polka. Napsal také symfonické básně, cyklus Švédské písně, který má 3 části: Richard III., Valdštýnův tábor a Hakon Jarl. Významným se stal cyklus symfonických básní Má vlast, který má 6 částí: Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor a Blaník. Dále se věnoval tvorbě sborové Věno i tvorbě komorní Smyčcový kvartet e moll - Z mého ţivota. Antonín Dvořák (1841-1904) byl prvním světově známým českým hudebníkem. Narodil se v Nelahozevsi, studoval na varhanické škole, hrál na violu v Prozatímním divadle pod taktovkou Bedřicha Smetany nebo soukromně učil hudbu. Na návrh J. Brahmse získal státní stipendium a mohl se věnovat komponování bez ohledu na finance. V 80. letech 19. století se jiţ stal světově známý. V Anglii mu byl dokonce udělen doktorát umění na Oxfordské univerzitě. Pracoval jako profesor skladby, nauky o hudební teorii a instrumentace na praţské konzervatoři. Za svého ţivota působil také v Americe, v níţ jeho tvorba získává nový nádech. Stal se také ředitelem konzervatoře v New Yorku. V jeho tvorbě můţeme najít jak rysy čistě slovanské a české, tak rysy hudby indiánské a afroamerické. Psal opery, které však nejsou tak významné jako u B. Smetany. Jmenujme Rusalku, Jakobína, Čerta a Káču. Významné jsou například jeho symfonie Symfonie e moll – Z nového světa, Symfonie c moll – Zlonické zvony, symfonické básně Polednice, Vodník, Zlatý kolovrat, orchestrální tvorba Slovanské tance. Věnoval se také sborové tvorbě Moravské dvojzpěvy, vokálně-instrumentální hudbě Stabat mater, Requiem klavírní tvorbě Humoresky i komorní tvorbě Sonatina G dur. Zdeňka Fibicha (1850-1900) můţeme povaţovat za nejvzdělanějšího hudebníka své doby. Studoval na konzervatořích v Lipsku, Manheinnu i Paříţi. Za svého ţivota byl 2. kapelníkem Prozatímního divadlo, pedagogem, sbormistrem. Vynikl především 32
svými
melodramaty
Věčnost,
Štědrý
den
i
trilogií
Hippodamie
s částmi:
Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie. Dále psal opery Šárka, Nevěsta messinská, Bukovín, tvorbu klavírní, cyklus Malířské studie, tvorbu sborovou Meluzína, symfonické básně i symfonie. Leoš Janáček (1854-1928) se proslavil svým, dalo by se říci, folklórním výzkumem. Sbíral lidovou slovesnost a zaznamenával si melodii lidské mluvy (nápěvky mluvy), kterou pak vyuţíval ve svých dílech. Studoval na varhanické škole v Praze a konzervatoři ve Vídni i Lipsku. Stal se organizátorem hudebního ţivota, sbormistrem, hudebním kritikem, ředitelem varhanické školy. Jeho tvorba se vyznačuje prvky lidovosti, vyuţívá nápěvků mluvy, sčasovek (typický sled rychlých, výrazných, opakujících se tónů) a technického střihu. Psal opery Liška Bystrouška, Její Pastorkyňa, Výlety pana Broučka, tvorbu orchestrální Lašské tance, symfonickou hudbu Taras Bulba, Dunaj, tvorbu sborovou Marička Magdónova, Kantor Halfar, vokální díla Zápisník zmizelého nebo klavírní skladby, které spojoval do klavírních cyklů Po zarostlém chodníčku, V mlhách. Neměli bychom opomenout ani další české představitele této doby, jako byl například Vilém Blodek, Karel Bendl, Pavel Kříţkovský, Josef Foerster, František Kmoch, Oskar Nedbal a Julius Fučík.
1.9.3 Severská škola Severská škola stavěla na exotice svého severského folklóru. Patří sem hudba Dánska, Norska, Švédska i Finska. Představitelem dánské hudby je Johann Peter Emilius Hartmann, který napsal například opery Malá Kristina a O zhavraněných tatarech. Carl August Nielsen se zabýval symfoniemi, komorními skladbami, koncerty i operami Maškaráda. Niels Wilhelm Gade psal symfonie, ouvertury, sborové skladby nebo předehry Dozvuky z Ossiana. Norská škola ve svých dílech výrazně vyuţívá severský folklór i severský lid. Toto je moţné zaznamenat v tvorbě Edvarda Hagerupa Griega. Známá je jeho hudba ke hře Peer Gynt a Klavírní koncert a moll. Věnoval se také i tvorbě orchestrální, komorní a sborové. Dalšími představiteli jsou Johann Severin Svendsen, který napsal například Norské rapsodie, a Christian Sinding, který se zabýval symfonickou tvorbou, operami, komorní tvorbou. Známá je jeho klavírní skladba Rašení jara. 33
Ze švédské školy budeme jmenovat Kurta Atterberga, který vytvořil například balet Panny pošetilé, a Franze Berwalda, který sloţil například symfonickou skladbu Symphonie singuliére. Finskou školu zastupuje Jean Sibelius, který napsal symfonickou báseň Finnlandia, klavírní cyklus Ze země tisíců jezer nebo cyklus symfonických básní na motivy staroruského eposu Kalevala. Na závěr této kapitoly ještě zmíníme méně výrazné národní školy. Jako první představíme polskou národní školu. Hlavním jejím představitelem je Stanislaw Moniuszko, který se proslavil operou Halka, dále psal melodramata, kantáty, orchestrální předehry, mše nebo requia. Dalšími zástupci polské hudby jsou Zygmund Noskowski, Wladislav Źelenski, Feliks Nowovrejsi nebo Ignac Paderewski. Maďarská škola se vyznačovala orientální melodikou a uţíváním pentatoniky. Jejím hlavní představitelem byl Ferenc Erkel, který je znám svými operami Bank-bán a Hunyadi. Mimo jiné je to také autor maďarské národní hymny. Jako zástupce španělské národní školy můţeme jmenovat Isaaca Albénize, který napsal například Španělskou suitu, a Filipa Pedrella, který psal opery, sborové skladby i tvorbu operní. Anglická škola zahrnuje Sira Edwarda Williama Elgara, který býval nazýván „anglickým Brahmsem“. Věnoval se tvorbě vokálně-instrumentální, symfonické a komorní. Dále jmenujme Raplha Vaughana a Fredericka Deliuse.
1.10
Hudba 20. století 20. století z hlediska historického je stoletím pro uchopení velmi sloţitým. Je to
století, které je nám časově blízké, nelze ho tedy hodnotit s nějakým větším nadhledem. Dochází k výraznému rozvoji ve všech oblastech vědy a techniky - teorie relativity, zkoumání lidské duše, rozvoj humanitních věd, vývoj silniční, ţelezniční či letecké dopravy, rozvoj masmédií (rádio, televize), vznik gramofonových desek, telefonů, různých elektronických zařízení, které zjednodušovaly ţivot všem lidem. Změnil se způsob ţivota. Tento rozsáhlý a rychlý rozvoj světa však přerušily dvě světové války – 1. světová válka (1914-1948) a 2. světová válka (1939-1945). Bohuţel nám ukázaly, ţe vědecký a technický rozvoj má i svoji temnou stránku a je lehce zneuţitelný. Svět 34
se vlivem obou válek výrazně změnil. Nic uţ nebylo jako dříve. Spousta lidí si nesla a nese hrůzy této doby dodnes. „Kdo by to byl v počáteční euforii ze skončení války čekal, ţe zanedlouho zachvátí východní Evropu vlna komunismu, skoro tak hrozná, jako byl fašismus! Tomu šlo o vyhubení rasy, nyní bylo na pořadu vyhubení lidské individuality, svobody projevu a nahrazení evropsky kritického myšlení slepou vírou ve vedoucí roli jedné strany. Bylo to nekonečné období, zničilo tisíce lidí, kulturu umění i umělce. Přesto se našly chvíle uvolnění, například po Stalinově smrti, za Chruščokovy éry nebo v průběhu 60. let v období tzv. ideologického „tání“, které ale vyústilo zase jen do drastického znovunastolení totalitních reţimů.“ (Hrčková 2007, s. 26) Umělecké směry se ve 20. století významně rozšiřovaly své řady. Vţdy reagovaly na svou dobu a společenskou situaci, kterou odráţely. Umění ovlivnila i moţnost cestování, umělci se mohli seznámit s uměním jiných kultur přímo, ne zprostředkovaně a nechat se jimi inspirovat. Bohuţel byli umělci v jistém směru v Evropě dosti utlačováni. Politická moc zakazovala vydávat určitým autorů (byli politicky nepohodlní), proto spousta z nich emigrovala, především do USA. I v hudbě přišel na počátku 20. století také velký rozvoj. Začaly postupně vznikat nové směry, které jsou reakcí na nové technické moţnosti. Směrů vzniklo velké mnoţství
–
impresionismus,
expresionismus,
neofolklorismus,
neoklasicismus,
civilismus, futurismus, aleatorika, minimalismus, mikrointervalová hudba. Jelikoţ se objevovaly rychle za sebou, většina autorů za svůj ţivot vyzkoušela více kompozičních stylů, nelze je tedy přesně zařadit. U kaţdého směru uvedu hlavní představitele, kteří daný směr výrazně ovlivnili.
1.10.1 Pozdní romantismus Do počátku 20. století ještě spadá závěrečná část romantismu. Pozdní romantismus staví na myšlenkách romantismu, ale postupně obohacuje hudbu o nové způsoby práce, např. Gustav Mahler vyuţíval krajních poloh hudebních nástrojů. Tyto „novinky“ připravily půdu pro vznik dalších směrů. Hlavními představiteli tohoto období byli Richard Strauss a Gustav Mahler. Richard Strauss (1864-1945) byl německý hudební skladatel, dirigent i virtuos. Hudební talent měl v genech, jeho otec byl hornistou, vlastnil dokonce svůj orchestr. Richard Strauss od šesti let komponoval a od dvaceti let se věnoval dirigování, které ho 35
vyneslo aţ na místo operního ředitele Vídeňské státní opery. Ve třetí třetině svého ţivota se zase převáţně věnoval kompozici. Jeho stěţení práce se zabývala velkým orchestrem (kolem 110 hráčů), díky níţ dosáhl instrumentálního mistrovství. Psal všemoţné hudební útvary. Z operní tvorby budeme jmenovat Adrianu na Naxu, Salome, Ohně zmar nebo Růţového kavalíra, balety Legendu o Josefovi, Šlehačku, symfonické básně Mackbeth, Tak pravil Zarathustra nebo Don Juan, programní symfonie Ţivot hrdinů. Věnoval se také klavírní tvorbě Pět náladových obrázků, písňové tvorbě Čtyři poslední písně, komorní a koncertní tvorbě. Gustav Mahler (1860-1911) se narodil na českém území v Kališti u Humpolce, přesto je spjatý s německou kulturou. Nejprve zastával dirigentská místa v různých městech (Olomouc, Halle, Lublaň, Lipsko), později byl ředitelem opery v Budapešti a své dirigentské umění také prokázal v Metropolitní opeře v New Yorku. „Jeho díla jsou plná rozporů; na jedné straně zní Mahlerova hudba melancholicky, smutně aţ tragicky, jindy je plná rozpustilosti a triviality.“ (Šafařík 2011, s. 20) V jeho díle se vůbec nevyskytují opery. Psal tvorbu symfonickou 1. symfonie D dur – Titan nebo 3. symfonie d moll – Co mi vyprávěla příroda, kantáty Elegie, písňové cykly Chlapcův kouzelný roh, Píseň potulného tovaryše.
1.10.2 Impresionismus Impresionismus se nejdříve objevil v malířství. Tento směr je pojmenován podle obrazu Imprese Clauda Moneta. Původně bylo označení impresionisté myšleno jako hanlivé. Cílem impresionismu je zachytit dojem právě proběhlého okamţiku pomocí barevných skvrn. Později se impresionismus začal objevovat i v jiných druzích umění. Obdobně jako v malířství se i hudební impresionismus snaţí zvukem vykreslit atmosféru určitého okamţiku. Vyuţívá k tomu nezvyklých barev nástrojů i různých způsobů hry na ně, diatoniky, chromatiky, nonových a tercdecimových akordů díky čemuţ má být člověk hudbou téměř okouzlen. Hlavními představiteli hudebního impresionismu jsou Claude Debussy a Maurice Ravel. Claude Debussy (1862-1918) byl zakladatelem a zároveň i dovršitelem hudebního impresionismu. Narodil se do hudebnické rodiny, uţ v 11 letech byl přijat na paříţskou konzervatoř ke studiu klavíru. Stal se klavíristou a učitelem hudby u hraběnky paní von Mekk, která ho finančně zajistila. Získal dokonce Římskou cenu a poté se 36
stává svobodným umělcem. Důraz v jeho tvorbě je poloţen na harmonii, akord je nyní důleţitým prvkem, přesto jeho díla působí jemně. Zabýval se všemoţnými hudebními formami. Psal tvorbu operní Pelléas a Mélisanda, balety Hry, Khamna, tvorbu písňová Pět básní Charlese Baudleaire, Zapomenuté popěvky, klavírní skladby Masky, Arabesky, Obrazy, symfonická skica Moře, která má tři části – Od jitra dopoledne na moři, Hra vln, Rozhovor s mořem. Dále se věnoval symfonickým básním Preludium k Faunovu odpoledni, psal také tvorbu komorní. Maurice Ravel (1875-1937) byl španělského původu, coţ se velmi odráţelo v jeho tvorbě. Od sedmi let studoval hru na klavír a ve čtrnácti letech začal studovat paříţskou konzervatoř. Byl interpretem svých vlastních skladeb, díky čemuţ koncertoval po celé Evropě i Americe. Jeho velký přínos spočíval v klavírní tvorbě Valčíky vznešené a sentimentální, Sonatina, Zrcadla, tvorbě pro dva klavíry Má matka husa. Dále se věnoval orchestrálním skladbám Bolero, Hodinka ve Španělích, Španělské rapsodie, ouverturám Šeherezáda, baletům Dafné, tvorbě písňové a koncertní. Mezi další světové představitele impresionismu patří Manuel de Falla (18761946), který napsal například operu Krátký ţivot, koncertantní skladbu Noci ve španělských zahradách, balet Čarodějná láska. Ottorino Respighi (1878-1936) napsal například operu Šípková Růţenka, orchestrální triptychy Římské fontány, Římské pinie, Římské slavnosti. Frederic Delius (1862-1934) napsal například orchestrální fantazii V letní zahradě. Impresionismus samozřejmě zasáhl i některé české umělce, ne ale komplexně, nýbrţ jen v části jejich tvorby. Hlavními představiteli jsou Vítězslav Novák (18701949), který napsal pod vlivem impresionismu symfonické básně Toman a lesní panna, V Tatrách nebo písňový cyklus V údolí nových království. Josef Suk (1874-1935), téţ pod vlivem impresionismu, napsal hudební báseň Pohádka léta, klavírní skladbu Ţivotem a snem, klavírní cyklus Jaro, nebo Smyčcový kvartet č. 2.
1.10.3 Expresionismus Expresionismus se nejprve začal objevovat v malířství, známé jsou především Munchovy obrazy (např. Výkřik). Později se začal objevovat i v hudbě. Expresionismus přímo reaguje na hrůzy doby. Snaţí se zachytit vypjaté a nenormální duševní stavy člověka (osamění, utrpení, zoufalství). Nezobrazuje však jiţ řešení. Působí drsnou melodikou, velkými skoky. Často se uţívá atonalita a dodekafonie – „melodický model 37
dvanácti po sobě následujících tónů, z nichţ ţádný se neopakoval dříve, neţ zazněly všechny ostatní“. (Šafařík 2006c, s. 77) Vyuţívá se také krajních nástrojových poloh a různých typů hry na hudební nástroje. Do tvůrčí etapy expresionismu patří především tři autoři: Arnold Schönberg, Alban Berg a Anton Webern, kteří jsou také označováni jako reprezentanti II. vídeňské školy. Arnold Schönberg (1874-1951) se stal jakýmsi duchovním vůdcem tzv. II. vídeňské školy. Svým původním povoláním byl úředník, aţ později se věnoval hudbě. Upravoval dobové šlágry, řídil kabaretní orchestry i pěvecké spolky či pořizoval klavírní výtahy. Postupem času se stal uznávaným hudebním teoretikem a začal hudbu vyučovat. Roku 1918 zaloţil Sdruţení pro soukromé provádění hudby. Pro svůj ţidovský původ emigroval před druhou světovou válkou do Ameriky, kde hudbu vyučoval. „Nejcharakterističtějším rysem Schönbergovy hudby je její výrazová tvarová novost. Melodika je poměrně drsná, rozeklaná a vyuţívá často velkých nezpěvných intervalů (triton, septima, nona). Její menší přístupnost je také způsobena evolučním průběhem (směřuje stále dopředu) a od roku 1908 atematičností (hudební myšlenky se neopakují a nevracejí). S melodikou souvisí také sloţitá rytmika, vyuţívající asymetrických a neperiodických modelů, které působí jaksi trhaně a křečovitě.“ (Navrátil 2011, s. 263) Schönbergovo dílo vyuţívá různé hudební formy. Psal symfonické básně Pelleás a Mellisanda, tvorbu písňovou, cyklus Písně visutých zahrad, tvorbu komorní Smyčcový kvartet č. 1 d moll, oratoria Ţebřík Jákobův, tvorbu klavírní Pět klavírních skladeb, tvorbu operní Mojţíš a Áron, ţalmy Moderní ţalm. Alban Berg (1885-1935) nejprve zvaţoval, zda se nestane básníkem, nakonec se však rozhodl pro hudbu. Své hudební vzdělání získal u A. Schönbergera, který ho významně ovlivnil. Věnoval se skladbě, organizaci hudebního ţivota i pedagogické práci. Bergův skladebný styl bývá označován jako nejčistší expresionistický styl. Jeho dílo není veliké, věnoval se několika hudebním formám. Psal opery Vojcek, Lulu, hudbu komorní Komorní koncert pro klavír, tvorbu písňovou Čtyři písně, díla orchestrální Tři orchestrální skladby i díla klavírní Klavírní sonáta op. 1. Anton Webern (1883-1945) byl stejně jako A. Bern ţákem A. Schönbergera. Stal se nejen významným skladatelem, ale působil také jako dirigent operní a symfonické hudby a také působil ve Sdruţení pro soukromé provádění hudby. Jeho tvorba se vyznačuje neobyčejnou krátkostí skladeb. Vyuţíval také nezvyklých poloh 38
nástrojů a deformace jejich tónů. Zamiloval si dodekafonii. Psal pro malé soubory, nevyuţil tedy všechny dostupné hudební formy. Z jeho díla jmenujme 4 kusy pro housle a klavír, 4 písně pro zpěv a více nástrojů, 5 kánonů pro vysoký soprán, housle, klarinet a basklarinet nebo Smyčcový kvartet op. 23. Tito tři autoři nejsou jedinými, kteří tvořili pod vlivem expresionismu, i někteří další autoři ve své tvorbě prošli expresionistickým obdobím. Můţeme jmenovat Paula Hindemitha. Dimitrie Šostakoviče, Arthura Honeggera i Igora Stravinského.
1.10.4 Neofolklorismus Neofolklorismus je hudební styl vznikající ve 20. století. Jeho základ je v lidovosti, lidových tancích i zvycích. Tyto prvky jsou vhodně zasazovány do soudobé hudby tak, aby díla zůstala hudbou moderní (není to návrat do minulosti). Ve 20. století uţ také návrat k folkloru neměl obrozenecké tendence jako ve století devatenáctém. Mezi hlavní představitele neofolklorismu patří Igor Stravinskij a Béla Bartók. Dále budeme ze světových autorů jmenovat Karola Szymanovského a Georgeho Enescu. Zmíníme se také o Češích Leoši Janáčkovi a Vítězslavu Novákovi Igor Stravinskij (1882-1971) se narodil do hudební rodiny, jeho otec byl operní pěvec. Od malička se mu tedy dostávalo hudební vzdělání, později studoval práva. Část svého ţivota pobýval v Paříţi, část v Americe. Ţivil se jako skladatel, dirigent, pianista i pedagog na newyorské konzervatoři. Jeho tvorba se vyznačuje především velmi výrazným aţ ostrým rytmem. Melodika se stává periodickou, tj. melodické úseky se často opakují. Dával důraz na řemeslnou práci, vracel se k minulosti a snaţil se ji objevit v současném světě. Stravinskij se věnoval všemoţným hudebním formám. Jeho prvotní díla můţeme označit jako období neofolklorismu: balet Pták ohnivák, Petruška, Svěcení jara (tento balet při svém uvedení nebyl pochopen, lidé byli vyděšeni), opera Slavík, orchestrální dílo Rag-time nebo písňové cykly Kočičí ukolébavky a Pribautky. Do neoklasického období spadá balet Pulcinella, Polibek víly, z komorní hudby Koncert pro klavír a dechové nástroje, z oratoria Oidipus Rex, symfonická tvorba Symfonie o třech větách. V závěru ţivota se obrátil k dodekafonii a seriální hudbě, dokladem nám jsou o tom díla Abrahám a Izák nebo Septet pro dechové nástroje. Béla Bartók (1881-1945) byl maďarským skladatelem, pianistou, pedagogem a folkloristou. Zabýval se studiem maďarské, slovenské, rumunské, srbské, bulharské i jiné lidové hudby. Hudební vědy studoval na budapešťské konzervatoři. Za svého 39
ţivota pobýval v Maďarsku i v USA. Jeho velkým přínosem je sloučení umělé a lidové hudby, do které zasazuje svoji zvukovost a rytmiku. Vyuţíval ostrých nepravidelných rytmů, různých orchestrálních barev, zvláště skupinu bicích nástrojů. Psal opery Hrad Modrovousův, balety Dřevěný princ, Podivuhodný mandarín, orchestrální hudbu Taneční suita, Koncert pro orchestr, komorní hudbu Kontrasty pro klarinet, Sonáta pro dva klavíry a bicí, klavírní hudbu - cyklus Mikrokosmus. Zoltán Kodály (1882-1967) se spolu s Bélou Bartókem stal zakladatel maďarské hudby. Zabýval se také sběrem a studiem lidové hudby. V mládí zpíval v katedrálním sboru, studium hudby absolvoval na budapešťské konzervatoři. Psal opery Hary János, komorní hudbu Sonáta pro sólové violoncello, tvorbu symfonickou Variace na lidovou píseň Letěl páv i skladby chrámové Stabat Mater, Mše pro smíšený sbor a varhany. Dále psal skladby písňové, klavírní i sborové. Karol Szymanovski (1883-1935) je polský hudební skladatel 20. století pocházející z hudební rodiny. Jeho hudba prošla v průběhu svého vývoje různými styly (romantismus, impresionismus, moderní hudba s jihopolským folklórem). Působil v hudební skupině Mladé Polsko. Pro polskou hudbu byl velmi významnou osobností, stal se ředitelem varšavské konzervatoře, postupem času dokonce rektorem Vysoké hudební akademie. Psal balety Harnasie, opery Král Roger, Hagith, oratoria Stabat Mater, písňové cykly Milostné písně Háfisovy, Písně šíleného muezina, symfonie Třetí symfonie – Píseň noci, dále také komorní hudbu. George Enescu (1881-1955) je první osobností, která začala budovat národní rumunskou hudbu. Byl významným houslistou, skladatelem a pedagogem. Za svého ţivota pobýval i v USA, kde působil na newyorské konzervatoři. Napsal například operu Oidipus nebo orchestrální skladbu Rumunské rapsodie. Dále psal symfonie, symfonické básně i komorní hudbu. Vítězslav Novák (1870-1949) je český skladatel a hudební pedagog. Původně studoval práva, aţ později přestoupil na konzervatoř. V jeho tvorbě můţeme najít vlivy impresionistické (viz výše). Zmíním se zde o dílech, která podléhala folklorismu: klavírní tvorba Klavírní kvintet a moll, písňová tvorba Písničky na slova lidové poezie moravské, sborové skladby s orchestrem Ranoša, Zakletá dcera, Vraţedný milý, Neščasná vojna. Dále psal tvorbu orchestrální Bouře, klavírní cykly Pan, opery Karlštejn, Zvíkovský rarášek, Dědův odkaz, symfonická díla Slovácká suita, Jihočeská suita, Podzimní symfonie.
40
Leoš Janáček (1854-1928) se zabýval folklorem celý ţivot. Jelikoţ se jeho osobností a postavou zabýváme jiţ jinde, zmíníme pouze čistě folklórní díla, jako jsou z orchestrální tvorby Lašské tance, z chrámové tvorby Glagolská mše nebo písňový cyklus Zápisník zmizelého.
1.10.5 Neoklasicismus Neoklasicismus vznikl jako reakce na nově vzniklé avantgardní směry. Hlavní roli v něm hraje touha po znovunalezení řádu, jistoty a tvaru. Skladatelé se vraceli k dílům minulosti, především klasicismu, renesance a antiky, vraceli se k nim z důvodu čistoty formy. Nechtěli tedy napodobovat stará díla. Sergej Prokofjev (1891-1953) zaujal především svojí invencí. Hudbě i komponování se věnoval jiţ od dětství, od třinácti let studuje petrohradskou konzervatoř, za svých studií získal 1. cenu konzervatoře svým Klavírním koncertem č. 1 Des dur. Byl výborným klavíristou i dirigentem. Za svého ţivota velmi cestoval, navštívil například Japonsko, Ameriku nebo Paříţ. Podobně jako tomu je u většiny skladatelů 20. století, i skladebný styl Sergeje Prokofjeva se měnil. Od drsných skladeb přes poetické aţ ke klasické vyrovnanosti. Jeho díla jsou ţivá, výrazně rytmická, velmi temperamentní. Opíral se o klasické hudební formy. Psal opery Láska ke třem pomerančům, Vojna a mír, Hráč, balety Popelka, Romeo a Julie, Ztracený syn, hudební pohádky Péťa a vlk, tvorbu symfonickou Skytská suita, tvorbu klavírní Prchavé vidiny, Klavírní koncert pro levou ruku, tvorbu komorní Sonáta pro violoncello a klavír. Dmitrij Šostakovič (1906-1975) je mimořádně nadaný skladatel. V mládí byl úspěšným pianistou, později se stal pedagogem na moskevské a leningradské konzervatoři a také působil ve Svazu sovětských skladatelů. Část své tvorby musel podřídit politickému reţimu, zkomponoval několik vlasteneckých kantát. Šostakovičovy skladby jsou plné hlubokých myšlenek. Jeho hudební vývoj je plynulý, nedochází k ţádným velkým zvratům. Píše díla ironická, satirická, tvrdá, filozofická i díla plná smutku a tragiky. Napsal 15 symfonií Symfonie č. 7 C dur - Leningradská, Symfonie č. 13 b moll, oratoria Píseň o lesích, opery Kateřina Izmajlovna, Nos, balety Světlý potok, Zlatý věk, komorní hudbu Sonáta pro violu a klavír. Dále psal hudbu koncertní i hudbu k filmům, např. k filmu Pád Berlína. Benjamin Britten (1913-1976) je anglický skladatel a pianista. Jeho matka byla operní pěvkyní, takţe ho začala vzdělávat v oblasti hudby uţ jako malého chlapce. 41
Později studoval na Královské koleji hudby v Londýně. Tvoří s logickou rytmikou, melodickou vynalézavostí, jeho hudba je plná spontánnosti. Nikdy nepřilnul k určitému stylu. Jeho díla povětšinou řeší spor jedince a společnosti. Zabýval se všemoţnými hudebními formami, opery Peter Grimes, Zneuctění Lukrécie, Gloriana, i dětské opery Noemova archa, orchestrální díla Variace na téma Franka Bridge, Variace na Purcellovo téma – Průvodce mladého člověka orchestrem, symfonická díla Jarní symfonie, duchovní díla Řeka kolih, Ohnivá pec, Válečné requiem. Dále psal hudbu koncertní Houslový koncert d moll, Skotská balada, písňovou Les Illuminations. Částečně byla neoklasicismem ovlivněna i tvorba Igora Stravinského (viz výše).
1.10.6 Civilismus Civilismus se zaměřuje na postoj k soudobému technickému světu. Souvisí tedy s vývojem civilizace, vědy a techniky. Je jakousi oslavou pokroku, ale i všedních věcí a lidské práce jako takové. Hlavními přestaviteli civilismu jsou Arthur Honegger a Darius Milhaud. Arthur Honegger (1892-1955) je jednou z největších osobností tzv. Paříţské šestky (D. Milhaud, G. Auric, F. Poulend, L. Durey a G. Tailleferrová). Hudbu studoval na curyšské konzervatoři, později i v Paříţi. Věnoval se skladbě, hře na housle, dirigování, hudební kritice a kompoziční pedagogice. Jeho tvorba je částečně ovlivněna civilismem, později mu jde o psychologickou stránku. Hudba můţe působit drsně, silně, přesto je srozumitelná. Vyuţívá útočného rytmu, kontrastů a sloţité harmonie. Napsal oratoria Král David, Výkřiky světla, operu Antigona, tvorbu vokálně-instrumentální Vánoční kantáta, Tanec smrti, symfonické věty Pacifik 231, Rugby, tvorbu symfonickou Symfonie č. 2 pro smyčce a trubku, Symfonie č. 3 Liturgická, hudbu koncertní Koncert pro violoncello a orchestr. Dále psal klavírní a komorní hudbu. Darius Milhaud (1892-1974) byl francouzský skladatel, dirigent a pedagog. Hudební vzdělání získal na paříţské konzervatoři, studoval housle a skladbu, hru na klavír a dirigování. Část svého ţivota působil v USA, emigroval sem pro svůj ţidovský původ nebo Francii, kde učil na univerzitách. Skladatelsky prošel velkým vývojem. Zajímal se například i o antické drama nebo o černošský jazz. Významná je jeho tvorba oper. Psal tzv. „malé“ opery Opuštěná Adriana, Únos Evropy i klasické opery Bolívar, Kryštof Kolumbus. Napsal také balety Stvoření světa, Vůl na střeše, Salát, písňovou
42
tvorbu Katalog květin, tvorbu instrumentální i hudbu rozhlasovou a písně pro vojenské kapely.
1.10.7 Futurismus „Futurismus vycházející z vize budoucnosti spojoval své umělecké ideály s technikou, strojovou civilizací světa, jak je to patrné především v básnictví a malířství. Vysloveně futuristické snahy reprezentuje v oblasti hudby bruxismus, vyuţívající zvuků netónového charakteru.“ (Navrátil 2011, s. 252) Edgar Varése (1885-1965) je jedním z prvních skladatelů vyuţívající netónové zvuky (hluky, šumy). Ve velké míře pouţíval atonalitu a atematičnost, jeho hudba působí drsně. Psal orchestrální skladby Ameriques, Hyperprisme, Arcana, elektronickou hudbu Pouště, Elektronická báseň nebo komorní hudbu Density 215.
1.10.8 Aleatorika Aleatorika je velmi hravý směr, který nechává interpretovi určitou volnost a nabízí prostor pro improvizaci. Je zde prostor pro improvizaci. Noty jsou doplněné slovními popisy, které uvádějí jak dlouho a na jakých tónech se má interpret pohybovat. Díky těmto improvizačním vloţkám není jedna a tatáţ skladba nikdy stejná. Aleatorní hudbou se zabýval Krzystof Penderecki (1933). Je to polský skladatel, který prošel netradičním hudebním vývojem, jelikoţ začal hudbou avantgardní a později tvořil hudbu spíše konzervativní. Jeho tvorba dává důraz na význam, má filosofický podtext, Psal opery Ďáblovo z Loudunu, Král Ubu, Černá maska, opery-oratoria Ztracený ráj, vokální hudbu Davidovy ţalmy, Stabat Mater, symfonie Vánoční symfonie, koncertní i komorní hudbu.
1.10.9 Minimalismus Minimalistická hudba je sestavena z malých, krátkých úseků, které se několikrát opakují (dle slovního popisu). Po dokončení opakování přijde nový motiv, který je ale jen lehce jiný neţ motiv předchozí, znovu se několikrát opakuje. Představiteli tohoto skladatelského stylu jsou Steve Reich, Phil Glass, John Adams. Steve Reich (1936) je ještě ţijící americký skladatel. Pochází z New Yorku, při studiích se nevěnoval jenom hudbě, ale také filosofii. Ve skladebné technice se stal 43
průkopníkem minimalismu. Po celém světě jsou známé nejen jeho skladby, ale díky svým koncertům i on sám. Za svého ţivota získal několik cen, např. v roce 2009 Pulitzerovu cenu za skladbu Double sextet nebo v roce 2014 v Benátkách Zlatého lva za celoţivotní dílo. Z jeho nejznámější skladeb jmenujme Hudba pro osmnáct hudebníků, Double sextet nebo Come out.
1.10.10 Mikrointervalová hudba Mikrointervalová hudba pracuje s intervaly menšími neţ půltón.
Na našem
území se proslavila čtvrttónová a šestinotónová hudba, se kterou poprvé přišel Alois Hába. Alois Hába (1893-1973) byl český skladatel a pedagog známý i v zahraničí. „Byl tvůrcem tzv. mikrointervalové hudby čtvrttónové a šestinotónové, netematického slohu a dodekafonické skladby.“ (Šafařík 2006c, s. 208) Stal se vedoucím oddělení čtvrttónové a šestinotónové hudby na praţské konzervatoři, byl i významným hudebním teoretikem. Napsal čtvrttónovou operu Přijď království tvé, symfonickou tvorbu Cesta ţivotem, komorní hudbu, koncertní hudbu.
1.10.11 Nová věčnost „Nová věčnost, kladoucí důraz na ryze hudební, absolutně antiromantický a neprogramní hudební projev. Šlo mu především o pevnou hudební konstrukci a maximální potlačení citové sloţky.“ (Šafařík 2006c, s. 98) Paul Hindemith (1895-1963) byl hudební skladatel, houslista, violista, dirigent, organizátor hudebního ţivota i pedagog. Od malička se projevoval jeho hudební talent, od 14 let studoval konzervatoř ve Frankfurtu nad Mohanem. Hrál v různých orchestrech, podílel se na festivalech moderní hudby, učil na berlínské vysoké škole i na univerzitách v Americe. Ve svých skladbách vyuţívá polytonalitu i bitonalitu. Napsal orchestrální díla Koncertní hudba pro dechové nástroje, Filharmonické tance, opery Tam a zpět, Vrah naděje ţen, Svatá Zuzana, Novinky dne, Cadillac, balety Čtyři temperamenty, oratoria Nekonečno, Zpěv naděje, symfonie Symfonické metamorfózy na téma Carla Marii von Weberna, komorní hudbu Smyčcoý kvartet f moll, klavírní díla Klavírní suita 1922, klavírní cyklus Ludus tonalis, písňovou tvorbu Písně na Morgensterna. Dále psal koncertní hudbu, sborovou tvorbu a hudbu k filmům.
44
2. PRAKTICKÁ ČÁST Cílem praktické části je seznámit čtenáře s tím, jaký význam má v dnešní době hudební výchova na základních školách. Seznamuje nás také s aktuálním zaměřením a postavením hudební výchovy dle RVP. Informuje nás o výzkumu, který se zaměřil na realitu zařazování hudebních dějin do hodin hudební výchovy na základních školách. Pro zjištění tohoto stavu byla zvolena metoda dotazníkového šetření. Na základě vyhodnocených poznatků vznikl soubor aktivit, který se zaměřuje na vyuţití dějin hudby na 1. stupni základní školy. Ty staví na proţitku dětí, rozvoji tvořivosti a zafixování učiva pomocí činností. Soubor je členěn na dvě části. První část se zaměřuje na aktivity k přiblíţení doby daného historického období a jeho významných hudebních forem. Druhá část seznamuje s jednotlivými autory, kteří jsou nejvíce citováni v učebnicích hudební výchovy.
2.1
Hudební výchova na ZŠ Václav Holzknecht: „Tento předmět [tj. hudební výchova]má nesporně velký
význam. Seznamuje nejširší masy s hudbou, sbliţuje je s ní, působí, aby si ji zamilovaly. Má dnes funkci někdejších kantorů. Při rozvětvenosti našeho školství se můţe dostat do celého těla národa. Je to nesmírně mocný prostředek, který by dělal divy, kdyby se jím dobře vládlo. Zatím dnes funguje jako porouchaná mašina, která je spíš k zlosti. Našemu předmětu se za těchto okolností nepřikládá důleţitost – klesl na nepříjemnou zátěţ rozvrhu. Řada učitelů, kteří nejsou nadto odborně na věc připraveni, hudební výchovu odbývá. Nechceme se domyslet konců. Vkus by zhrubl, mravy by zesurověly a svět by zešedl. Eugen Suchoň řekl, ţe od té doby, co byla na školách omezena výtvarná a hudební výchova, vidíme a slyšíme kolem sebe tolik škaredých věcí … Prosaďte hudební výchovu jako povinný předmět ve všech ročnících škol neobecně vzdělávacích středního stupně a opatřete pro ni pořádné učitele. Nepřipusťme, aby se o nás jednou mohlo říct citátem z německého básníka: ,Böse Menschen haben kein Lieder‘“ (Dějiny hudby v souvislostech – Ladislav Brábek – 2/2009)
2.2
Hudební výchova dle RVP Hudební výchova je v RVP zařazena spolu s výtvarnou výchovou do tematické
oblasti umění a kultury. Tato oblast není zaměřena pouze na memorování poznatků, ale 45
seznamuje ţáky s historickými souvislostmi prostředí a kultury, ve které ţijí. Propojuje poznatky z jednotlivých uměleckých oblastí. Zaměřuje se na poznání a vnímání uměleckých děl v kontextu společnosti i světa. Prostřednictvím uměleckých děl nás seznamuje s kulturními hodnotami, uznávanými v minulosti i dnes.
Součástí této
oblasti je důraz na vlastní tvorbu, díky které se dítě můţe sebevyjádřit. U dítěte se prostřednictvím tvorby rozvíjí tvořivost, kterou dále vyuţívá v běţném ţivotě. Dále se u dětí utváří estetické vnímání, díky čemuţ je samo schopno hodnotit umělecká díla. „Součástí tohoto procesu je hledání a nalézání vazeb mezi druhy umění na základě společných témat, schopnosti vcítit se do kulturních potřeb ostatních lidí a jimi vytvořených hodnot a přistupovat k nim s vědomím osobní účasti. V tvořivých činnostech jsou rozvíjeny schopnosti nonverbálního vyjadřování prostřednictvím tónu a zvuku, linie, bodu, tvaru, barvy, gesta, mimiky atp.“ (RVP ZV, 2013) „Hudební výchova vede ţáka prostřednictvím vokálních, instrumentálních, hudebně pohybových a poslechových činností k porozumění hudebnímu umění, k aktivnímu vnímání hudby a zpěvu a jejich vyuţívání jako svébytného prostředku komunikace. V etapě základního vzdělávání se tyto hudební činnosti stávají v rovině produkce, recepce a reflexe obsahovými doménami hudební výchovy.“ (RVP ZV, 2013) Tyto činnosti formují osobnost ţáka, jeho hudebnost i hudební dovednosti (pěvecké, intonační, sluchové, rytmické, instrumentální a hudebně pohybové). Ţák se můţe na základě těchto dovedností hudebně vyjadřovat buď individuálně, nebo skupinově. Rámcový vzdělávací program tedy doslova neříká, co má učitel s dětmi v hudební výchově dělat, ale naopak mu dává volnost, která však není bezmezná, jelikoţ kaţdý ţák by po určitém období měl splňovat dané klíčové kompetence.
2.3
Dotazníkové šetření Cílem tohoto výzkumu bylo zjistit, jaká je míra vyuţívání dějin hudby
v hodinách hudební výchovy na 1. stupni základní školy. Výzkumný vzorek Výzkumu se zúčastnilo 50 učitelů 1. stupně základní školy, kteří vyučují hudební výchovu. Jsou to učitelé z různých škol napříč Českou republikou.
46
Výzkumné metody Jako výzkumnou metodu jsem zvolila vlastnoručně vytvořený dotazník, který obsahuje celkem 8 otázek. Otázky jsou uzavřené i otevřené. Výzkumné předpoklady a výsledky Předpokládala jsem, ţe dějiny hudby v hodinách hudební výchovy zapojené zpravidla moc nebývají. Domnívám se, ţe jsou vnímány jako okrajové učivo, na které učitelé nedávají velký důraz. Tato moje domněnka je podloţena také učebnicemi hudební výchovy pro 1. stupeň, které obsahují pouze zmínky o dějinách hudby. Učitelé většinou po ţácích chtějí, aby znaly autora a název díla, nikoli hudební vývoj jako takový. Otázka č. 1 Tabulka 1: Vyhodnocení otázky č. 1
Počet respondentů
Počet respondentů (%)
Muţ
1
2%
Ţena
49
98 %
Výsledek této otázky není překvapivý, 98 % respondentů byly ţeny, pouze 2 % muţi. Dle mého názoru je tato skutečnost korespondující se současným stavem počtu muţů v učitelské profesi na 1. stupni základní školy.
Otázka č. 2: Název školy Tabulka 2: Vyhodnocení otázky č. 2
Počet respondentů
Počet respondentů (%)
Vyplněno
36
72 %
Nevyplněno
14
28 %
Poloţku o názvu školy vyplnilo téměř tři čtvrtiny respondentů (72 %). Pouze 28 % neuvedlo, z jaké školy pochází. Z toho vyplývá, ţe 72 % dotázaných se nestydělo za své zařazení dějin hudby do výuky hudební výchovy. Je moţné, ţe z 28% dotázaných, kteří neuvedli, z jaké školy pocházejí, někteří tuto poloţku zapomněli vyplnit nebo chtěli zůstat v anonymitě.
47
Účastníci dotazníku pocházeli z těchto škol:
ZŠ Vizovice
ZŠ Okruţní Zlín
ZŠ na Habru
Bratrská škola, církevní základní škola, Praha 8
ZŠ a MŠ Řečany nad Labem
ZŠ Smetanova, Přelouč
ZŠ Zdechovice
ZŠ Chvaletice
ZŠ Halenkov
Otázka č. 3: Kolik hodin hudební výchovy učíte v jakém ročníku? Tabulka 3: Vyhodnocení otázky č. 3
Ročník
Počet hodin
1.
20
2.
18
3.
25
4.
18
5.
16 Celkový počet hodin je vyšší neţ počet respondentů, jelikoţ někteří učitelé učí
hudební výchovu nejen ve své třídě, ale také buď ve třídě paralelní, nebo v jiných ročnících. U učitelů, kteří učí hudební výchovu ještě v jiných třídách lze předpokládat, ţe jsou hudebně zaměřeni. U ţádného respondenta jsem se nesetkala s tím, ţe by v jedné třídě učil více neţ jednu hodinu týdně, je tedy zřejmé, ţe ţádná škola neměla prohloubené učivo hudební výchovy.
Otázka č. 4: Jaké učebnice v hodinách hudební výchovy využíváte? Nejčastěji uváděné učebnice:
učebnice od nakladatelství Nová škola
učebnice od nakladatelství SPN
učebnice nakladatelství Fortuna 48
Já písnička
Svěrák, Uhlíř – Hodina zpěvu
Maličký su 3
Otázka č. 5: Kolik hodin přibližně za rok věnujete dějinám hudby? Tabulka 4: Vyhodnocení otázky č. 5
Počet respondentů
Počet respondentů (%)
0–4
19
38 %
5–8
15
30 %
9–12
6
12 %
12 a více
6
12 %
nevyplněno
4
8%
Přes třetinu respondentů (38 %) označilo, ţe se věnují dějinám hudby pouze 0-4 hodiny ročně. Necelá třetina (30 % respondentů) se věnuje dějinám hudby 5-8 hodin ročně. Překvapivé bylo zjištění, ţe 12 % respondentů se věnuje dějinám hudby 9-12 hodin ročně a dokonce 12 % respondentů více neţ 12 hodin ročně. 8 % respondentů tuto poloţku nevyplnilo. Lze se domnívat, ţe se buď dějinám hudby nevěnují vůbec, nebo nebyli schopni vyhodnotit, kolik času jim věnují.
Otázka č. 6: Využíváte k učení dějin hudby nějakou odbornou literaturu? Jakou? Tabulka 5: Vyhodnocení otázky č. 6
Počet respondentů
Počet respondentů (%)
Ano
24
48 %
Ne
26
52 %
Přes polovinu zúčastněných (52 %) nevyuţívá k učení o dějinách hudby ţádnou odbornou literaturu. 48 % respondentů k výuce o dějinách hudby odbornou literaturou pouţívá. Někteří učitelé i přesto, ţe nevyuţívají k výuce dějin hudby ţádnou odbornou literaturu, vyuţívají jiné zdroje. Nejčastěji učitelé čerpají z webu www.rvp.cz, jiných internetových zdrojů, encyklopedií souvisejících s dějinami hudby, knih o konkrétních skladatelích nebo metodik pro učitele. Po tomto zjištění jiţ není výsledek jiţ tak překvapivý. 49
Nejčastěji uváděná literatura:
Jiří Šafařík – Dějiny hudby
Nicky Baber – Zázrak zvaný hudba
Pavel Jurkovič – Od výkřiku k písničce
Anna Velanová – Breviář učitele hudební výchovy
Ludmila Vrkočová – Domovem hudby II.
Otázka č. 7: Co považujete za důležité, aby děti z dějin hudby uměly? Tabulka 6: Vyhodnocení otázky č. 7
Počet respondentů Správně přiřadit název díla k autorovi
29
Znalost autorova ţivota a díla
16
Poznání poslechové skladby
16
Jiné
17
Nevyplněno
5
Zde je opět počet respondentů vyšší neţ celkový počet, to proto, ţe respondenti mohli označit více moţností. Nejvíce byla označena moţnost „Správně přiřadit název díla k autorovi“. Učitelé, kteří tuto poloţku zaškrtli, staví na mechanickém učení, které neumoţňuje proţitek z hudby. Většina z nich, ale k této poloţce ještě zvolila i jinou variantu. V kolonce „Jiné“ se objevovaly tyto odpovědi:
Rozvoj fantazie, představivosti, kladný vztah k hudbě.
Porozumění skladbě.
Vytvořit si vztah k umění.
Seznámení s klasickou hudbou, znát některá jména hudebních skladatelů.
Poznání našich předních skladatelů, jejich nejvýraznějších děl, na které si děti dokáţou vytvořit svůj názor na základě proţitku, případně výtvarnou, písemnou či pohybovou formou vyjádřit své pocity z poslechu, upevnit svůj kladný vztah k hudbě.
Celkový základní průřez, který se týká hudby a dějin. 50
Znalost znaků té doby, čím se lišila od ostatních (např. hudba středověku a klasicismu) nebo (hudba v různých částech světa) co se měnilo – nástroje, sborový zpěv, postavení hlasů – zda se jedná o jednohlas či vícehlas, charakteristické znaky, zajímavosti aj.
Stručná charakteristika hudby jednotlivých období, seznámit se s různými hudebními styly (především poslechově).
Pocit z poslechu díla a představa a poslech hudebních nástrojů
Otázka č. 8: Popište stručně nějakou aktivitu věnovanou dějinám hudby. Výběr popsaných aktivit:
Poslech hudby, současně taktování, vytleskávání rytmu, malování představy.
Letem hudebním světem – opakování toho, co se děti v průběhu roku naučily – poslech různých ukázek od počátků aţ do současnosti – děti tipují nástroje, popisují, jak na ně ukázka působí, poznávají autory. Doplněno pracovním listem, který v průběhu hodiny vyplňují.
Projekt „O hudbě“ – seznámení s A. Dvořákem a B. Smetanou, poslech díla, malování pocitů z poslechu, vyprávění o nástrojích a o pocitech, představách z poslechu.
Hudební kvíz – poslech skladeb, přiřazení ke správnému autorovi. Ţáci mají před sebou kartičky s názvy autorů a děl, podle poslechu se snaţí přiřadit správně kartičky k sobě.
Zajímavé ţivotní příběhy hudebních skladatelů.
AZ kvíz, pexeso se jmény a fotografiemi skladatelů.
Bedřich Smetana, motivační poslech (Má vlast). Rozhovor o tom, jaká skladba to byla. Jaký by mohla mít název (výrazové prostředky)? Jméno autora a název díla, stručný ţivotopis, zajímavosti. Poslech znovu se zaměřením na určitou sloţku (jaké hrají nástroje). Propojení s výtvarnou výchovou (např. Vltava), moţné zaznamenat linkou výšku melodie, proplétání pramenů. Propojení s pohybem, pohybová výchova s šálou, pohybem ruky a těla znázornit pohyb skladby, melodii, dynamiku, náladu skladby.
51
Diskuze a shrnutí Získané výsledky výzkumu jsou zajímavé v mnoha ohledech. Potvrdil se předpoklad, ţe učitelé nedávají na výuku dějin hudby na 1. stupni velký důraz. Přes třetinu dotazovaných (38 %) se dějinám hudby věnuje 4 a méně hodin ročně, coţ je dle mého názoru málo. Naopak velmi zajímavý výsledek pro mě byl, ţe 12% dotazovaných se věnuje dějinám hudby více neţ 12 hodin ročně. Dále výzkum ukázal, ţe nejvíce učitelé vyţadují po dětech, aby znaly jméno autora a názvy jeho děl. Překvapivé pro mě také bylo, ţe několik dotazovaných se zaměřuje i na to, aby si děti utvořily vztah k váţné hudbě, nebo na pocity z poslechové skladby. Pouze jeden z dotazovaných uvedl, ţe se věnuje znakům daného historického období, coţ by podle mého názoru mělo být hlavním tématem učiva dějin hudby na 1. stupni základní školy. Takovéto učivo není zaměřeno na memorování poznatků, ale na seznámení s daným historickým obdobím, ke kterému mohou vyuţít poznatky z jiných předmětů. Především by učivo mělo být spojeno s proţitkem.
2.4
Soubor aktivit s ohledem na kulturní epochy a umělecké slohy Tato kapitola nám představuje aktivity věnované dějinám hudby, které jsou
zaměřené na kulturní epochy a umělecké slohy. Seznamují nás s nejvýznamnějšími hudebními formami, i danými obdobími.
2. 4.1 Pravěk Zvuky lidského těla V pravěku nacházela hudba vyuţití především při náboţenských obřadech. Hlavní sloţkou v nich hrál rytmus, ale také zvuky lidských těl. Pojďme si tedy vyzkoušet, co naše těla dokáţou vytvořit za zvuk. Učitel nebo vedoucí hry udává rytmus, kterého se děti snaţí drţet. Postupně zkoušíme různé zvuky – tleskání, pleskání, dupání, luskání, tření dlaní, hvízdání či broukání (ne však zpěv). Učitel libovolně mění tempo i intenzitu zvuku. V další fázi můţeme dětem nechat více prostoru pro vyuţití vlastní fantazie, např. je necháme vymýšlet vlastní nové zvuky, které se potom snaţí vyjádřit pohybem.
52
Déšť Pravěké rituály se například vztahovaly k ovlivňování počasí a přírody. Vyzkoušíme si, jak mohl vypadat rituál k přivolání deště. Děti rozdělíme na dvě skupiny. První skupina si sedne na jednu stranu místnosti zády k ostatním, jejím úkolem bude poslouchat. Druhá část dětí si stoupne do kruhu. Úkolem dětí v kruhu je opakovat v řetězové reakci po kruhu to, co předvádí učitel budou simulovat déšť. Nejprve jde po kruhu tření dlaní (zatahuje se obloha, začíná foukat), luskání (kapky deště), tleskání (větší intenzita kapek), pleskání (liják). Poté jdeme v opačném směru, tzn. pleskání, tleskání, luskání, tření dlaní (zeslabování deště). Následuje výměna skupinek, aby si všechny děti mohly vyzkoušet opačnou úlohu v aktivitě. Po této aktivitě by měly následovat reflexe zaměřená především na pocity dětí:
Jaký jste měli pocit při této aktivitě?
Co se vám vybavilo, kdyţ jste slyšeli jednotlivé zvuky?
Bylo vám to příjemné nebo nepříjemné?
Napadají vás jiné zvukové prostředky pro vyjádření deště?
Přírodní hudební nástroje V pravěku lidé neměli dokonalé technologie a materiály. Byli závislí jen na sobě a přírodě. Díky bohatosti přírody našli pravěcí lidé „hudebních nástrojů“. Zdali i vy objevíte to, co naši předci. Děti rozdělíme do skupin po 4 dětech. Úkolem dětí je venku (ideálně v lese) v daném časovém limitu najít co nejvíc „hudebních nástrojů“, které mohli pravěcí lidé vyuţít. Poté kaţdé skupině zadáme téma, které je třeba pomocí zvuků přírodnin ztvárnit. Děti dostanou čas na přípravu a následně se jednotlivé skupiny představí. Témata: les, louka, vítr, oheň, lovec mamutů, bojovník, déšť, bouře … Následovat bude reflexe, při níţ si s dětmi povídáme o tom, který zvuk byl vhodný pro danou situaci a proč. Dalším tématem k reflexi můţe být, zda dětem libovolný přírodní zvuk připomínal zvuk nějakého „moderního“ hudebního nástroje.
Pravěký rituál V pravěku byly rituály součástí lidského ţivota. Většinou je řídil šaman a lidé věřili, ţe díky nim mohou ovlivnit svůj ţivot i přírodu.
53
Děti rozdělíme do skupin po 6 dětech. Kaţdá skupina má za úkol si v časovém limitu připravit rituál na zadané téma (odvrácení přírodní katastrofy, přivolání štěstí lovců, léčení zraněných, narození dítěte nebo pohřební slavnost). Mohou vyuţít své lidské tělo i přírodní materiály. Poté si ukáţeme jednotlivé rituály. Následovat bude debata, s mladšími dětmi o tom, zda byl rituál vhodně zvolen k tématu. Se staršími dětmi se pokusíme o debatu, zda rituály mohly/mohou mít takovou moc.
2. 4.2 Starověk Muzikoterapie Muzikoterapie je léčba hudbou. Byla známa jiţ ve starém Egyptě, ale i Řecku a Římě. Hodnota muzikoterapie byla vysoká. Nejen ţe hudba očišťuje tělo i ducha, ale léčily se díky ní i různé psychické problémy. Muzikoterapie je důleţitá i v dnešní době, proto si některé aktivity vyzkoušíme. „Zajistíme, abychom nebyli nikým rušeni, a lehneme si na zem v místnosti, kde je klid. Ponecháme chvíli na uvolnění a soustředění, a pustíme vhodný úryvek orchestrální skladby tak hlasitě, jak nám to vyhovuje. Vyzveme přítomné, aby si během poslechu vybavovali představy, myšlenky a vzpomínky, které souvisejí s tím, co v nich hudba probouzí. Pro umocnění pozitivního působení hudby lze poţádat přítomné, aby se „přenesli během poslechu v představách do té situace, ve které by se cítili dobře a bezpečně“ (pouţívá se pro zdravé posluchače i pro psychotiky). Po pěti aţ deseti minutách hudbu stáhneme a zůstaneme ještě chvíli mlčky sedět nebo leţet. Proţitky a představy mohou doznít a potom si o nich povídáme. Mluvíme také o pocitech nepříjemných, vnímaných jako ‚záporné‘. Je lépe najít odvahu je pojmenovat a sdílet, neţ aby zůstaly v nás.“ (Šimanovský 1998, s. 208) Variantou k této hře můţe být naslouchání tichu. Skupina dětí se volně rozprostře v prostoru (třída, tělocvična, školní hřiště, les, louka) tak, aby se nemohly vzájemně kontaktovat. Následuje krátké poslouchání ticha, které je samozřejmě narušováno okolními vlivy jak civilizace, tak přírody. Po dané době 5 minut, se s dětmi posadíme do krouţku a budeme si povídat o tom, co si představovali, zda pro ně bylo ticho uvolňující, nebo spíše svazující, jaké pocity jim to navozovalo, případně co slyšeli za „rušivé“ zvuky. Je vhodné tuto aktivitu zkoušet v různých prostředích.
54
Přezpívávaná Hudba v Antice byla součástí i olympijských her. Pořádaly se různé pěvecké soutěţe, na kterých zpívaly buď jednotlivci, nebo skupiny zpěváků. Skupinu dětí rozdělíme na polovinu, jednotlivé skupiny můţeme pojmenovat např. Sparta a Athény. Zástupci měst si vylosují, kdo začne. První město začne zpívat jakoukoli píseň (např. Kočka leze dírou). Druhé město musí začít zpívat takovou píseň, ve které bude stejné slovo kdekoli v textu jako v písni prvního druţstva, (např. Kočka na okně, Malé kotě, Skákal pes…). Poté by zase stejným způsobem měla začít zpívat první skupina. V momentě, kdy jednu ze skupin nenapadne ţádná píseň, skupina která ji přezpívala, získává nějaký antický artefakt, například antickou minci, a začíná se od začátku. Další varianta této hry můţe být taková, ţe vedoucí zadává slovo a skupina, která jako první začne na toto slovo zpívat nějakou píseň, získává antickou minci.
O nejnesmyslnější píseň Tato hra představuje další moţnost, jak vyuţít motiv antických pěveckých soutěţí. Podněcuje především dětskou kreativitu, jazykový cit, hudební i rytmické cítění. Motivací k této aktivitě můţe být píseň Zpívající domeček (viz příloha č. 1). Děti rozdělíme do dvojic. Úkolem kaţdé dvojice je vybrat si nějakou známou píseň a přetvořit její text tak, aby nedával smysl, ale zároveň se rýmoval. Není tedy cílem vymyslet úplně nový text, děti musí vyjít z textu písně. Následující hodinu budou písně prezentovány. Pokud je to moţné, je vhodné mít porotu sestavenou například ze starších ţáků nebo paní vychovatelek, které se ujmou hodnocení. Cílem aktivity není vyhrát, ale pobavit se, jelikoţ nápady dětí budou jistě originální.
2. 4.3 Středověk Na truvéry a trubadúry Truvéři a trubadúři byli skladatelé a básníci v jedné osobě. Většina jejich tvorby vznikla na jiţ vytvořených melodiích, ke kterým přidávali pouze vlastní text.
55
Úkolem dětí je vybrat si nějakou známou melodii (např. lidové písně) a vytvořit na ni nový text. Zpočátku necháme obsah textu čistě na dětech, jelikoţ pro některé děti můţe být sloţité spojit text s hudbou. Šikovnějším dětem můţeme zadat témata, kterými se zabývali truvéři a trubadúři:
loučení milenců při svítání (alba)
láska rytíře k vesnické dívce (pastorela)
smuteční píseň (planch)
milostné písně (chansony)
Ovocný song V době středověku se začínal rozvíjet vícehlas. My si nyní zkusíme takový vícehlas, ve kterém mají všechny hlasy stejně důleţitou funkci a kaţdý hlas má svůj vlastní text. Naučíme děti jednotlivé hudební motivy zvlášť. Poté je můţeme začít spojovat dohromady. Zpočátku budou skupiny dané. Později můţeme do prostoru třídy rozmístit obrázky s ovocem, děti se pak libovolně pohybují po třídě a zpívají daný motiv podle toho, u jakého obrázku se nacházejí. (noty viz příloha č. 2)
Středověký trh Na středověkém trhu se lidé snaţili prodat své zboţí – hrnečky, keramiku, zeleninu, vajíčka, dřevěné výrobky a další. Aby si kolemjdoucí prodávajících všimli, snaţili se prodávající své budoucí zákazníky vhodně nalákat. Vymýšleli si jednoduchá zvolání. Zkusíme si takové středověké trţiště vytvořit pomocí rytmizovaných říkadel. Učitel zadá 4/4 takt a délku říkadla na dobu 2 taktů (můţeme později rozšířit). Kaţdé dítě má za úkol vymyslet rytmizované říkadlo, kterým chce nalákat lidi k nákupu zboţí. Učitel bude určovat tempo hrou na buben. Nejprve budou děti vyvolávat říkadla v řadě za sebou (jedno říkadlo za druhým). Poté můţeme vyzkoušet i další variantu, kdy děti vyvolávají svoje říkadla všichni najednou, čímţ docílíme atmosféry středověkého trhu.
56
2. 4.4 Renesance Na toulavé noty Renesance byla dobou různých objevů a vynálezů. Jedním z vynálezů důleţitých pro hudbu byl nototisk, díky němuţ se noty šířily rychleji a byly přesné. Dříve se stávalo, ţe díky neustálým přepisům se jednotlivé noty ztrácely. „Všem hráčům zaváţeme oči. Vedoucí hry lehkým dotykem určí toho, kdo bude ‚klíč‘. Ten si šátek zase rozváţe a postaví se někam stranou, do rohu. Tam zůstane tiše bez pohnutí stát. Ostatní (noty) na znamení začnou volně chodit prostorem a přitom si stále pobrukují (nebo zpívají). Hledají „klíč“. Ten poznají podle toho, ţe jediný mlčí, zatímco kdyţ se potkají dvě noty, kaţdá slyší druhou zpívat. Kdyţ některá nota najde ‚klíč‘, přitiskne se k němu bokem a taky utichne. Můţe si sundat šátek a pozorovat ostatní noty, jak bloudí. Postupně se okolo ‚klíče‘ seskupí úplně všechny noty, i ta poslední.“ (Šimanovský 1998, s. 130)
Husitský chorál V renesanci na našem území probíhaly husitské války. Jednou z významných hudebních památek této doby je husitský chorál, který měl za cíl zastrašit protivníka. To se také povedlo, a to nejen mohutností sboru, ale také úderností textu. Pustíme dětem ukázku písně Kdoţ sú boţí bojovníci. Děti rozdělíme do skupinek po čtyřech. Úkolem dětí je si představit, ţe jsou v době husitských válek a vytvořit jednoduchý, úderný chorál, který by měl zastrašit nepřátelské vojsko. Následovat bude ukázka jednotlivých chorálů. Na závěr aktivity by neměla chybět reflexe. Povídáme si s dětmi o tom, proč volily daná slova, proč si myslí, ţe by mohly nepřítele zastrašit hudbou, zda je zastrašování lidí dobré, nebo špatné, a jaké je jeho nebezpečí.
Kramářská píseň Kramářské písně doprovázely především trhy. Jezdili s nimi potulní umělci, kteří touto formou reagovali na aktuální situace. Kramářské písně vznikaly na známé melodie, byly doprovázeny obrázky, komiksem, kterému však chyběl text, ten doplňoval zpěvák. Děti rozdělíme do skupin po čtyřech. Kaţdá skupina má vytvořit svoji vlastní kramářskou píseň i s doprovodem obrázků. Méně zkušeným dětem můţeme zadat jednoduchou melodii, buď nějaké známé lidové písně, nebo vytvořenou pro tento účel. Vyspělejší děti zvládnou vytvořit melodii samy. 57
Následovat bude představení písní. Varianta této hry můţe probíhat ve větších skupinkách, ve kterých necháme část dětí zpívat a část dětí předvádět ţivé obrazy místo komiksu.
2. 4.5 Baroko Zpívané rozhovory Velký rozvoj v baroku zaznamenala opera. Je to hudebně-dramatický útvar, který je v podstatě zaloţen na zpívaných monolozích a dialozích. Zkusíme si tedy s dětmi zpívaný rozhovor. Rozdělíme děti do dvojic. Úkolem dětí je vést mezi sebou rozvor, který však nemůţe být mluvený, nýbrţ zpívaný. Pokud děti nevědí, o čem mají zpívat, můţeme jim napovědět (co budou dělat odpoledne, co budou dělat o víkendu, co rádi dělají …). Necháme děti, aby si na chvíli vyzkoušeli, jaké to je, místo mluvení zpívat. Poté, kdyţ bude nějaká dvojice chtít, můţe nám svůj rozhovor předvést.
Operetka Operetka je menší útvar, který můţeme s dětmi vyzkoušet nebo nacvičit na nějaké školní vystoupení. Dětské operetky můţeme najít například u Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře. V příloze najdete ukázku operetky o zvířátkách (viz příloha č. 3).
Jaro, pojď už k nám! Tato aktivita nás seznámí s dílem Antonia Vivaldiho – Jaro. „V úvodu ukáţeme dětem dva obrázky, jeden jarní, druhý zimní. Pustíme kratičký úryvek koncertu Jaro Antonia Vivaldiho, část Allegro. Zeptáme se, který obrázek by se spíš hodil k vyslechnuté skladbě. A můţeme se společně začít těšit na jaro. Předškoláci a mladší školní věk: Jaro pojď uţ k nám, dva kroky dopředu, otevřeme náruč já ti zazpívám ruce k ústům, jako kdyţ voláme do dálky písničku houpavou,
58
volné pohupy rukama podél těla, kolena pruţí k obláčkům stoupavou. pokračujeme v pohupech Jaro, pojď uţ k nám, dva kroky vzad, otevřeme náruč já ti zazpívám. ruce k ústům, jako kdyţ voláme do dálky
Stojíme v kruhu nebo ve dvou řadách proti sobě. Text deklamujeme výrazným hlasem a zároveň ztvárňujeme pohybem. Vyjdeme z formy a b a. Ţáci imitují učitele formou echa. Říkanku předneseme v kánonu. Zahrajeme si na mimy – ztvárníme říkanku pouze pohybem, slova si vymyslíme. Nejdříve unisono, potom kanonicky. Společně sedíme v kruhu a povídáme si o všem, co se nám vybaví ve spojení s jarem. Vedeným hovorem dospějeme k jarnímu sluníčku, ptáčkům, jarním bouřkám a šuměním vody. Zkusíme tak přednést říkanku. Znovu se můţeme pokusit o kánon, tentokráte s různě zabarvenými hlasy. Starší školní věk: Ţáci vymýšlejí na ukazované rytmické figury slova či slovní spojení, jejichţ námětem je jaro. Např. kytičky rostou, pejsci štěkají, kočky mňoukají, jaro, pojď uţ k nám (zadání se váţe ke stejnému tématu). Nejlepší z nich napíšeme na tabuli. Ţáka, jehoţ verš byl vybrán jako nejzdařilejší, odměníme tím, ţe místo učitele ukáţe fonogestikou nějakou melodicko-rytmickou frázi. Ţáci všech věkových skupin: Připravíme předem nástroje: činel, bonga, zvonkohru nebo metalofon, hlavice zobcové flétny, popř. keramické ptáčky naplněné vodou. Společně s dětmi hledáme způsoby hudebního vyjádření ptačího švitoření (jenom na flétnovou hlavici existuje nepřeberně způsobů, pokud můţeme, vyuţijeme různé velikosti flétnových hlavic, nezapomeneme kromě oblíbené kukačky na datla, sovu, holoubka, sehrajeme ptačí orchestr), vody (palička jemně přejede po celém nástroji) a bouřky (vyuţijeme víření paličkami, ať uţ na buben nebo na činel).
59
Z připravených čtvrtek s uvedenými symboly sestavíme uprostřed kruhu formu ronda: sluníčko, ptáček, sluníčko, šumění vody, sluníčko, jarní bouřka, sluníčko. Roli sluníčka můţe převzít říkanka Jaro, pojď uţ k nám. Nyní se stačí rozdělit do různých koutů učebny k symbolům. Učitel stojí uprostřed, šlape nohou popořadě na obrázky a vše udrţuje v pravidelné pulzaci jemnými údery na činel nebo na triangl, přičemţ kaţdá skupina hraje tak dlouho, dokud učitel nepřešlápne na další obrázek. Jsme-li sehraní, převezme roli učitele ţák, v závěru můţe „dirigent“ (tentokrát nedirigujeme rukama, ale nohama) přeskakovat obrázky na přeskáčku nebo stát i na dvou najednou.
Návrat k Vivaldimu: Učitel má připravený příslušný počet čtvrtek většího formátu s uvedenými symboly: 6x sluníčko, 2x ptáček, 2x šumění vody a 1x jarní bouřka. Tutéţ sadu máme v malém připravenou v tolika obálkách, kolik skupin chceme v rámci třídy vytvořit. Znovu si poslechneme 1. větu koncertu Jaro ze Čtvera ročních dob Antonia Vivaldiho. Srovnáme ho s jarní fantazií provedenou ve třídě, z hlediska nálady a formální stavby, zaměříme se také na nástroje. Můţeme stručně promluvit o skladateli, vše záleţí na učiteli a stáří ţáků. Zaměříme se na hlavní téma, několikrát si ho zazpíváme a zahrajeme:
Obrázek 1: Vivaldiho motiv
Při opakovaném poslechu rozdělíme děti do skupin k obálkám. K vyslechnuté skladbě děti vytvářejí obrázkový záznam její formální stavby. Začneme-li tím, ţe hlavní myšlenku označíme jako R, jak bychom mohli pokračovat? Připomíná vám to některou vám jiţ známou formu? Jestliţe ano, čím? Správné řešení společně vytváříme velkými čtvrtkami uprostřed kruhu v rámci opakovaného poslechu: sluníčko, ptáček, sluníčko, šumění vody, sluníčko, jarní bouřka, sluníčko, ptáček, sluníčko, šumění vody, sluníčko. 60
Provedení Vivaldiho Jara předškolními a mladšími školními dětmi: Pohybové provedení: Výraznou pomůckou mohou být bílé pracovní rukavice, dětem vyhovuje menší velikost. Motivujeme je vyprávěním o návštěvě koncertu (krásně se oblékneme, načešeme se, bez rukaviček by to nebylo ono). Vsedě nebo vestoje se zaměříme jenom na krásný pohyb rukou: sluníčko – hrajeme na housle, ptáček – třepotání křídel zkříţenými dlaněmi, šumění vody – vlnky dlaněmi vedenými vodorovně před tělem, jarní bouřka – víření paličkami a rána do pomyslného činelu v souladu s hudbou.
Hudební provedení: Vycházíme jiţ z nazkoušené varianty s říkankou, tentokrát ale ti s obrázkem sluníčka zpívají a hrají hlavní téma Vivaldiho Jara, ostatní nástroje improvizují stejně jako předtím. Dirigent vychází z formální stavby Vivaldiho koncertu, v závěru můţeme opět provést vlastní hudební fantazii. Dirigent šlape na přeskáčku na více symbolů najednou, popřípadě schoulením naznačí piano, vztyčením do výše forte. Máme-li dost ţáků, můţeme hudební a pohybové provedení zkombinovat.
Provedení Vivaldiho Jara dětmi staršího školního věku: Dle v příloze uvedené partitury rozdělíme hráče do 1. a 2. melodického hlasu, obsazení záleţí na učiteli a moţnostech třídy. Můţeme hrát na zobcové flétny, housle popř. melodické Orffovy nástroje. Třetí hlas zvládne kromě altové flétny také kytara. Bas jakýkoliv basový nástroj. Se všemi party můţe pomoci klavír, popř. klávesy. V partituře najdeme také linku pro altovou flétnu vypsanou hmaty jako při hře na sopránovou flétnu a oba basové party v houslovém klíči. Vycházím z praxe na základních školách, kdy odlišné ladění altové flétny a hra v basovém klíči můţe být pro některé ţáky problém. ‚Nejosvícenějšímu pánu, panu Václavu hraběti z Morzinů, dědičnému pánu Vrchlabí, Lomnice, Čisté, Křince, Kounic, Doubku a Sovoluk.‘ Toto je italské věnování Čtvera ročních dob českému šlechtici. Dokázali byste zjistit, proč věnoval Antonio Vivaldi toto dílo právě jemu? Jak souvisí Vivaldiho ţivot s Čechami? Jak nazýváme 61
tento typ skladby? Je Vivaldi v něčem mimořádný? Můţeme nalézt nějaký vztah mezi díly J. S. Bacha a A. Vivaldiho? Uměli byste si vymyslet kaţdý alespoň jednu otázku podobného typu v souvislosti se ţivotem A. Vivaldiho a překvapit s ní své spoluţáky? Samozřejmě, ţe na ni musíte znát odpověď. Cenou pro vítěze budiţ jablko moudrosti a dirigentský pult při provedení vašeho Vivaldiho Jara. Před vlastním provedením si děti všímají dynamiky Vivaldiho koncertu, výrazného střídání f a p, výrazových prostředků, zvukomalebných úseků, a to zejména výšky, barvy, rytmu a dynamiky, a pokoušejí se to vyjádřit vlastními nástroji či hlasy. Nyní si jiţ děti mohou zahrát celou 1. větu Vivaldiho koncertu samy. Rozdělí se podle obrázkové partitury na hráče hlavního tématu a na tři zvukomalebné skupiny, tj. na švitořilky, jarní vlnky a bouři. Teď uţ stačí jenom šikovný dirigent a hráči doprovodného ostinátního basu, aby se děti udrţely v pulzaci. Závěrem můţeme srovnávat výrazové prostředky různých období. Nabízejí se kupř. Debussyho Jarní ronda z třídílného symfonického cyklu Obrazy, Stravinského Svěcení jara, Beethovena Pastorální, Sukova Jarní idyla, Mendelssohnovy Písně beze slov, a to Jarní píseň, Griegova Chvála jara atp. Některá díla přímo poskytují prostor pro přesah do dalších oborů, jako je výtvarná výchova, architektura, odívání, literatura, můţeme vytvořit šarády z pomíchaných hudebních a výtvarných či literárních děl různých hudebních období. Vše záleţí na naší fantazii. ‚Hlavně, aby uţ jako přišlo k nám!‘“ (Jaro, pojď uţ k nám! – Jitka Rutrlová - 2/2010)
2. 4.6 Klasicismus V době klasicismu se začínají uvolňovat poměry. Hudba uţ nemá duchovní „přesvědčovací“ funkci, ale slouţí k zábavě. Rozvoj zaznamenaly především tance. Menuet „Menuet je dvorský tanec ve 3/4 taktu, jehoţ tempo se během času měnilo z pomalého do rychlého, a to nejen v instrumentálních skladbách, ale i v tanečním provedení. Protoţe dámy při tanci nosily široké krinolíny, tančili tanečníci dál od sebe, pouze si střídavě podávali ruce, maličko se přibliţovali a oddalovali, obcházeli se a hlavně prováděli několik přesně stanovených vzájemných poklon. Podlahy byly kluzké, a proto dělali velmi malé drobné krůčky s různými „ozdobami“ (ťukáním o druhou nohu, o zem apod.). Lidé z podzámčí tyto tance vídali a začali je také tančit.
62
Kroky i drţení těla si upravili podle svého oblečení i obutí, přizpůsobili pro prkenné podlahy nebo udusaný mlat.“ (Kulhánková 2000, s. 68) Čtyři koně jdou „Základní postavení: Dvojice stojí proti sobě buď ve velkém kruhu, nebo ve dvou řadách. Před zahájením tance by pro představu obřadnosti dvorských tanců mohly dvojice provést některou z tanečních poklon, samozřejmě pánské a dámské, podle historických období. Jen pro názornost uděláme tuto poklonu: 1. T: všichni úkrok pravou nohou stranou 2. T: levá noha se přisunuje k pravé noze, nezastaví se a pokračuje vzad za pravou nohu a postaví se asi stopu za pravou nohou 3. T: obě nohy se pokrčí v kolenou, dívky současně roztáhnou sukně do šířky a uklánějí se hlavou, chlapci mají ruce buď obě vzadu sloţeny na kříţi, nebo jednu v pase, druhou volně v upaţení (drţeli v ní klobouk, nebo spočívala na rukojeti mečíku) 4. T: zadní noha se přisune k přední, obě kolena se pomalu narovnají 5. - 8. T: totéţ na druhou stranu, druhou nohu Pak následují figury menuetu, které můţeme řadit různě za sebou: 1. figura – obcházení dvojice 1. - 4. T: chlapci a dívky si podávají pravé ruce a 12 krůčky se obejdou aţ na svá místa 5. -8. T: podají se levé ruce a obejdou se opačným směrem zase aţ na svá místa 2. figura – okýnko 1. T: chlapci a děvčata si podají pravé ruce a udělají krok pravou nohou k sobě, současně zvednou spojené ruce, které vytvoří okénko a tím se na sebe podívají 2. T: chlapci a dívky přenesou váhu na zadní levou nohu, vzdálí se od sebe a spojené ruce přejdou do předpaţení. 3. a 4. T = 1. a 2. T. 3. figura – otáčka 1. – 4. T: chlapci a děvčata se pustí a kaţdý se otočí na místě o celý kruh 12 krůčky vpravo za svojí pravou rukou. 2. a 3. figura se opakuje za levou rukou“ (Kulhánková 2000, s. 68-70)
63
Varianta č. 1: „Děti stojí vedle sebe a vytvoří dvě řady, které stojí proti sobě. 1. - 2. T: obě řady se přiblíţí šesti kroky 3. T: všichni provedou výpon na pološpičky 4. T: spustí měkce paty a současně se hlavou ukloní svému protějšku 5. – 6. T: jdou zpátky od sebe 7. – 8. T: = 3. – 4. T 9. – 12. T: dvojice si podají pravé ruce a otočí se se svým partnerem dvanácti kroky o celý kruh 13. T: všichni tři kroky vpřed 14. T: všichni tři kroky pozpátku 15. – 16. T: zdvih do výponu, spuštění pat a poklona protějším tanečníkům“ (Kulhánková 2000, s. 88) Varianta č. 2: „Čtyři trojice (vţdy dvě dívky a chlapec uprostřed) v postavení do čtverce. 1. – 2 T: liché trojice jdou šesti krůčky k sobě, sudé trojice stojí na místě 3. – 4. T: liché trojice výpon, při spuštění pat se vzájemně ukloní 5. – 6. T: liché trojice šest krůčků na svá místa pozpátku, sudé trojice šest krůčků vpřed 7. – 8. T: všechny trojice výpon a poklona 9. – 10. T: chlapci se otočí s pravou dívkou šesti kroky 11. – 12. T: chlapci se otočí s levou dívkou, ruce ve skrčeném upaţení 13. – 14. T: sudé trojice jdou pozpátku, liché vpřed 15. – 16. T: všichni výpon a poklona“ (Kulhánková 2000, s. 101) Další moţné varianty písní jsou Takhle v Rokycanech, Byla jedna Káča.
Na orchestr V klasicismu dochází k rozvoji orchestru. Orchestr se skládá z několika skupin nástrojů, kdy jsou jednotlivé nástroje zastoupeny větším počtem. Nejprve je děti potřeba seznámit s orchestrem jako takovým, jednotlivými hudebními nástroji a hrou na ně. Nástroje patřící do orchestru:
64
dechové dřevěné nástroje – flétny, pikola, hoboje, anglický roh, klarinety, fagoty a kontrafagot
dechové ţesťové nástroje – horny, trubky, pozouny, tuba
bicí nástroje – kotle, basový buben, malý buben, činely, triangl
smyčcové nástroje – housle (první, druhé), violy, violoncella, kontrabasy
harfa, klavír, cembalo …
Děti rozdělíme dle nástrojových skupin a rozsadíme je tak, jak jsou jednotlivé nástrojové skupiny v orchestru. Vedoucí hry se stává dirigentem. Úkolem dětí je pantomimicky předvádět hru na svůj nástroj. Vhodné je k tomu pustit nějakou orchestrální skladbu. Varianta: Děti si mohou vzít orffovy nástroje, rozdělit se dle typu jejich nástroje. Vedoucí hry je dirigent a děti hrají podle jeho gest. Střídá se hra jednotlivých skupin nástrojů či hraje celý orchestr dohromady.
Na dirigenty Úloha dirigenta není vůbec jednoduchá. Není to pouhé mávání rukou. Dirigent svými gesty řídí celý orchestr. Ukáţeme dětem video ukázku, jaké pohyby dirigent vykonává. Následně pustíme nějakou orchestrální skladbu. Úkolem dětí je dirigovat hudbu. Varianta této hry spočívá v dirigování orchestru sestaveného z dětí a orffových nástorů (viz předchozí aktivita). Děti se mohou na pozici dirigenta střídat. Následovat by měla reflexe, při které si s dětmi povídáme o tom, jaké bylo řídit orchestr, zda hudebníci reagovali na to, co dirigent ukazoval, zda hudebníci tušili, co mají dělat, tedy o tom, jaká je práce dirigenta.
2. 4.7 Romantismus Romantická píseň Nejprve si s dětmi budeme povídat o tom, jakou mají představu o významu slova romantický. Co to pro ně znamená. Všechny nápady budeme zapisovat na velký flipchart. Poté si vysvětlíme, čím byl romantismus typický (citem, dobrodruţstvím, tajemnem, přírodou, tajemstvím, fantazií, sny, hrdinstvím, náměty lásky). Následně děti rozdělíme do skupin po 4. Skupiny mají za úkol vymyslet co nejvíce názvů lidových písní, o kterých se domnívají, ţe mají romantickou tématiku. 65
Kaţdý název písně napíší na jednu kartičku. Poté vznikne ve třídě jakási draţba, při které budeme cenit, jak moc je která píseň romantická. Jako produkt nám vznikne seznam romantických písní seřazený od nejromantičtějších po méně romantické. Třída si můţe dát za cíl, ţe se postupně všechny písně naučí.
2. 4.8 Novoromantismus Symfonická báseň Symfonická báseň je typická tím, ţe má předem daný program, děj, který má hudba vyjadřovat. I my si to nyní vyzkoušíme. Rozdělíme děti do skupin po čtyřech. Kaţdá skupina dostane jednoduchou dětskou báseň (příklad básní viz příloha č. 5). Úkolem je danou báseň zhudebnit pomocí orffových nástrojů. Následovat bude ukázka jednotlivých zhudebněných básní.
Karneval zvířat Děti, byly jste někdy na karnevale? Jaké to tam bylo? Co se tam dělo? Co myslíte, děti, jak by mohl vypadat takový karneval zvířat? Následně si budeme povídat o tom, jak bychom mohli hudebně vyjádřit jednotlivá zvířata. K jakému zvířeti by se více hodily hluboké tóny, k jakému tóny vysoké. K jakým zvířatům by bylo vhodné rychlejší tempo, k jakým tempo pomalejší. Nyní rozdělíme děti do skupin po čtyřech. Kaţdá skupina dostane sadu obrázků (lvi, kohout a slepice, antilopy, ţelvy, slon, klokani, labuť). Postupně budeme dětem pouštět ukázky jednotlivých zvířat. Úkolem je se ve skupině domluvit, které zvíře se nám představuje a na základě domluvy ukázat příslušný obrázek. Aktivitu můţeme zakončit druhým poslechem, při kterém děti budou vědět, co poslouchají, a jejich úkolem je do hudby zvíře pohybově ztvárnit.
2. 4.9 Národní školy – Rusko, Čechy, Sever V období národních škol jsme zaznamenali u skladatelů velký zájem o balet. Proto nemůţeme tuto skutečnost přejít, ale zapojíme ji do výuky. Trpaslíci se představují – Hostina „Sledování videozáznamu vybraných scén z baletu pro děti 66
Motivační příprava – vyprávění předchozí dějové situace: Trpaslíci se vracejí potmě lesem do své chaloupky. Doma najdou neznámou spící dívku. Chvíli ji pozorují, radí se, zda ji mají nechat dále spát, nebo probudit. Nakonec to nevydrţí a svorně ji vzbudí zašimráním. Dívka (Sněhurka) vyskočí, rozespale se rozhlíţí kolem a to upozorní trpaslíky, aby narychlo srovnali rozházené věci a ustlali si postýlku. Potom se posadí vedle sebe na ţidličky a rozhlíţejí se kolem s výrazem ‚jako by se nic nestalo‘.
Pantomimický výstup Trpaslíci se představují Výchozí situace: (popis pantomimického výstupu podle Vostřákova baletu pro děti Sněhurka)1 Celý pantomimický výstup se odehrává bez hudby, trpaslíci se představují svými hlasy, pouze za Sněhurku promlouvá vypravěč, který pozoruje celou situaci na okraji scény. Trpaslíci sedí v řadě na ţidličkách, dívají se na přicházející Sněhurku, jen roztrţitý Prófa něco důleţitě vykládá vedle sedícímu Bručounovi.
Představovaní: Sněhurka: Sněhurka se zastaví před Prófou a všem trpaslíkům se představuje galantní úklonou se slovy: Jsem Sněhurka (vypravěč). Prófa: Roztrţitý Prófa si vůbec Sněhurky nevšiml, zaujatě něco vykládá, aţ do něj musí Bručoun strčit, aby ho upozornil na Sněhurku. Prófa se překvapeně ohlédne, odkašle si, rozpačitě pohladí ‚ohryzek‘ na krku a pak se zdvořile představí: Já jsem, prosím, Prófa. Sněhurka mu s úsměvem pokyne na pozdrav. Bručoun: Bručoun sedí na ţidličce zamračený s hlavou zarputile skloněnou do země, ledabyle má přehozenou nohu přes nohu. Kdyţ před něj Sněhurka předstoupí, nesrozumitelně zamumlá. Bručoun. Sněhurka ho znova vyzve tázavým gestem. Trpaslík se otráveně, ale jiţ nahlas opraví: Bručoun. Kejchal: Kdyţ Sněhurka pokročí dále, s údivem sleduje dalšího trpaslíka. Ten je celý strnulý a zrudlý námahou v očekávání velkého kýchnutí. Pomáhá si zvuky: Hep,
1
Videozáznam televizního přenosu baletu pro děti Sněhurka Zbyňka Vostřáka v provedení baletního souboru Divadla J. K. Tyla v Plzni z 31. X. 1993. (choreografie František Pokorný) Další verze dostupná z: Baletní představení SNĚHURKA - ZUŠ Hlučín - 25. 02. 2014. In: Youtube.cz [online]. 2014 [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=vNLrE0dFK20
67
hep … hepčí! Pak mu mohutné kýchnutí otřese celým tělem a zhoupne ho ze ţidličky do toporného postoje se slovy: Mně říkají Kejchal! Překvapenou Sněhurku při tomto představování ‚odvane‘ prudké kýchnutí nazpátek. Fintil: Neţ se Sněhurka stačí vrátit, uţ se další trpaslík chystá představit. Rychle vyskočí, chvatně se upravuje a kontroluje svůj zevnějšek. Nakrucuje se jako před zrcadlem a pak se strojeným úsměvem a uctivou úklonou pronese: Fintil. Sněhurka mu odpoví rovněţ malou úklonou a jiţ s překvapením hledí na dalšího trpaslíka. Rejpal: Rejpal nejprve ‚zdraví‘ Sněhurku dlouhým nosem, pak s odmítavým mávnutím ruky odsekne: Rejpal. Sněhurka jen nechápavě pokrčí rameny. Stydlín: Stydlín uhýbá očima, s hlavou sklopenou opatrně pokukuje do stran, pak upejpavě pronese: Stydlín. Sněhurka se shovívavě pousměje. Šmudla: Kdyţ Sněhurka předstoupí před posledního trpaslíka, setká se s jeho provinilým pohledem. Trpaslík zůstává sedět a schovává ruce za záda. Sněhurka na něj zprvu tázavě hledí, pak ho rázně uchopí za ruku, zkoumá ji pohledem a káravě pokyvuje hlavou. Potom nevěřícně a trochu káravým tónem pronese: No, ty jsi ale Šmudla! (vypravěč) Trpaslík horlivě přikyvuje.
Taneční dějový výstup hostina Příprava jídla Po vzájemném představení trpaslíků a Sněhurky ohlásí vypravěč hostinu. Hned nastane velký shon, Stydlín a Šmudla škrtnou zápalkou pod kotlem, Sněhurka začne vařit a vypravěč si se slastným výrazem v tváři libuje: Hmm, to je vůně! (začne hrát hudba.) Sněhurka tančí a přitom míchá pokrm v míse. Trpaslíci kolem ní poskakují a rukama jí chtějí brát jídlo z mísy. Sněhurka nedočkavé trpaslíky napomíná a naznačuje jim, ţe se bude jíst u stolu. Prófa okamţitě zavolá Bručouna s Fintilem (je slyšet fanfára) a nechá je přinést stůl. Jakmile si trpaslíci sednou na svá místa a ustane ruch, Sněhurka bere další průběh hostiny pevně do svých rukou. Kontrola čistých rukou Nejprve jim ukáţe své čisté dlaně a hned všem kontroluje ruce. Trpaslíci se tváří rozpačitě a provinile, Sněhurka nespokojeně. Chytá se zděšeně za hlavu a výmluvně ukazuje na připravenou putýnku s vodou.
68
Mytí před jídlem Trpaslíci si jeden po druhém jdou umýt ruce. Kaţdý se nad putýnkou projeví podle své charakteristiky: Prófa: Kuráţně vyrazí k putýnce, důleţitě si myje ruce a hned je rychle otírá o vestu. Bručoun: S přemáháním celé mytí rychle odbude, mrzutě kolem sebe cáká přebytečnými kapkami. Kýchal: Mytí také moc nedá, voda se mu pod rukama rozstříkne od prudkého kýchnutí. Fintil: Ten se mytí nemůţe nabaţit. Stráví nad putýnkou nejvíce času ze všech trpaslíků a pro jistotu si umyje i obličej. Pak jde ukázat čisté ruce Sněhurce a tím odláká její pozornost od mytí dalších trpaslíků. Rejpal: Strčí ruce prudce do vody a hned je pohoršené otírá o kalhoty. Stydlín: Vleče za sebou k putýnce Šmudlu, který se mytí brání ze všech sil. Společně si alespoň trochu smočí ruce ve vodě za Sněhurčinými zády. Ta zatím pochvalně pokyvuje hlavou nad čistotou Fintila.
U stolu Trpaslíci sedí za stolem a Sněhurka jim rozdává na talířky jablíčka (tenisové míčky). Zase musí trpaslíky zadrţet, aby nejedli rukama. Sněhurka jim ukazuje, ţe se bude jíst lţící. Prófa na nic nečeká, pohotově vytáhne z kapsy svou dřevěnou a ostatní trpaslíci po něm. Všichni lačně naberou jídlo, lţíce nesou k ústům … v tom se ozve velké kýchnutí a jablka skáčou přes stůl na zem. Trpaslíci rychle opouštějí své místa a běţí za nimi. Rozpoutá se společná takřka akrobatická hra s jablky a lţícemi, které se v rukou neposedných trpaslíků pohotově proměňují v tenisové rakety. Velká hra s jablky a lţícemi Trpaslíci se rozdováděli. Honí po zemi jablíčka, kutálejí si s nimi, přehazují si je, a Prófa dokonce obratně ţongluje s několika najednou. Jablka skáčou, trpaslíci je chvíli
69
pohánějí lţícemi, pak s nimi hrají tenis nebo jimi po sobě házejí. Veselí nebere konce, jen Sněhurka vše bezradně pozoruje.
Elementární analýza ukázky dětského baletu z videozáznamu Na motivační vyprávění předchozího pohádkového děje baletu naváţeme společným sledováním pantomimického výstupu Trpaslíci se představují a tanečního výstupu Hostina z videozáznamu. Nejprve necháme děti volně vyprávět sledovaný děj a naváţeme otázkami: Ze které pohádky jsou obě ukázky? Jakými prostředky byl pohádkový děj znázorněn? (tancem, hudbou, oblečením tanečníků a předměty, minimálně téţ pomocí slov) V následující diskusi postupně vedeme děti dalšími otázkami k vyvození charakteristických znaků (viz příloha č. 6) baletu na základě zhlédnutého videozáznamu.
Pohybové ověření charakteristických znaků baletu Dětská pantomima Trpaslíci se představují: Nejprve s pomocí dětí vybereme vhodné tanečníky pro role sedmi trpaslíků a Sněhurky, nejlépe na základě ‚třídního konkurzu‘. To znamená, ţe z několika navrţených účastníků je vybrán ten, kdo nejlépe dokáţe pohybem charakterizovat dotyčnou pohádkovou postavu v libovolné situaci během půl minuty. Výběr také můţe probíhat tak, ţe osmi jednotlivcům tajně určíme jejich roli, kterou pak charakteristickým pohybem předvedou ostatním dětem. Tento postup zopakujeme ještě s další osmičlennou skupinou a dětská porota potom vybere osm nejúspěšnějších tanečníků pro pantomimickou scénku. Vybraná skupina tanečníků má za úkol pantomimicky předvést scénu z baletu, jak se trpaslíci představují Sněhurce. Charakteristický pohyb jednotlivých postav mohou děti jednak imitovat podle videozáznamu této scény, nebo pouţít vlastní pantomimické řešení. Vyzkoušet můţeme obě moţnosti: První tříbí pohybovou paměť a schopnost pohybové imitace, druhá zase pohybovou představivost a kreativitu.
Taneční dějový výstup Hostina: 70
Podle videozáznamu tvoří tento taneční výstup s uţitím hereckých prostředků pět dílčích částí. Nejprve si s dětmi připomeneme jejich pořadí včetně krátkého dějového popisu. Následuje pokus o skupinovou pantomimickou kreaci s rekvizitami podle jednotlivých částí Hostiny. Základem tanečního i hereckého projevu dětí je pohybová empatie, motivovaná videozáznamem taneční scény. U částí Příprava jídla, Kontrola čistých rukou, Mytí před jídlem a U stolu necháme děti kombinovat nápodobu tanečního projevu podle videozáznamu s jejich vlastními hereckými prostředky. Závěrečná část Velká hra s jablky a lţícemi přímo vybízí ke skupinové kreativní hře s míčky a velkými vařečkami, při níţ se dobře uplatní i některé akrobatické prvky. Spontánnost této dětské ‚sportovní hry‘ můţeme na závěr podpořit Vostřákovou hudbou. Dětskou pozornost zaměříme k vědomému sledování hudebních prostředků (rytmu, tempa, dynamiky) a k pokusu sladit je s pohybem.“ (Jenčková 2002, s. 184-188)
Na národní obrozence V době národního obrození šlo hlavně o to, pozvednout český národ, jeho kulturu a historii. I my si to dneska vyzkoušíme. Rozdělíme děti do skupin po 4. Kaţdá skupina dostane nějaké téma (příroda, hlavní město, historie, významná památka). Děti mají za úkol, ve skupince vymyslet na zadané téma báseň nebo říkadlo, které by bylo oslavou daného tématu. Následovat bude představení jednotlivých básní a jejich případné doladění. Dalším úkolem pro skupinu bude báseň zhudebnit a nějak herecky ztvárnit, aby ještě byla podtrţena oslava daného tématu. Poté přijde ukázka všech představení.
Obrázky z výstavy Modest Petrovič Musorgskij byl významným ruským hudebním skladatelem v 19. století. Přátelil se s malířem Viktorem Hartmannem a na základě jeho výstavy napsal dílo Obrázky z výstavy. V první fázi pustíme dětem dvě ukázky Tanec kuřátek a Chatrč Baby Jagy. Úkolem dětí je uhádnout, jak by se daná díla mohla nazývat. Následovat bude rozbor, jakými výrazovými prostředky autor skladby vystihl. Ve druhé fázi rozdělíme děti na skupiny po 3. Kaţdá skupina dostane jednu nahrávku z Obrázků z výstavy (Skřítek, Starý hrad, Hašteřící se děti, nebo Park 71
v Tuileries, Bydlo, Balet nevylíhnutých kuřátek, Samuel Goldenberg a Shmuyle, Trh v Limoges, Katakomby, Baba Jaga, Velká brána Kyjevská), papír velikosti A3 nebo A2 a všemoţné kreslící či malířské pomůcky (pastelky, voskovky, suché pastely, temperové barvy, vodové barvy, tuţ, špejle, pera, štětce …). Úkolem skupiny je k dané nahrávce vytvořit obraz, podle kterého by mohlo toto dílo vzniknout. Následovat bude návštěva galerie, při které si prohlédneme obrazy a pustíme si ukázky jednotlivých částí.
2. 4.10
20. století
Kuchyňská kapela Ve 20. století hledali umělci zvuky všude kolem sebe. I my se zkusíme rozhlédnout například v kuchyni. Utvoříme s dětmi kruh. Doprostřed kruhu postavíme všemoţné věci z kuchyně (vařečky, naběračky, lţíce, pokličky, hrnce, kvedlačky…). Děti vybídneme, aby si kaţdé vzalo jeden nástroj.
Poté si domluvíme signál (např. zvednutí ruky), který
znamená ticho. Děti zkouší různé moţnosti hry na kuchyňské nástroje. Aktivity: Ticho – hráči na povel začnou vyluzovat zvuky ze svých nástrojů a na povel vedoucího hry nastane náhlé ticho. Děti se musí soustředit na vedoucího hry. Je dobré je nechat nejprve vyzkoušet, co vše nástroj umí, aby se mohly plně soustředit. Stejný rytmus – všichni začnou společně hrát. Cílem aktivity je najít společný rytmus a udrţet ho. Dynamika – děti hrají na nástroje tak silně nebo slabě podle toho, jak vedoucí hry ukazuje. Je moţné na této aktivitě nacvičit i postupné zesilování a zeslabování. Lavina – vedoucí hry začne hrát na svůj nástroj a postupně, jako lavina, se k jeho hře přidávají další hráči. Při druhém kole se hráči postupně odpojují aţ do úplného ticha. Dále můţeme zapojit například i skleničky s vodou, které lze doléváním vyladit na konkrétní tóny, nejvhodnější je zvolit pentatoniku. Na skleničky hrajeme tuţkami nebo krouţením prstů. Variantou mohou být skleněné lahve, na které se fouká, nebo plechovky, na které vydáváme zvuk brnkání prstem o otvírání. 72
Filmová hudba K 20. století neodmyslitelně patří film a s ním spojená filmová hudba. Nejprve si s dětmi povídáme o tom, jaký význam písně obecně mají. Co tím chtěl asi autor říci? Kaţdá píseň nám něco říká, nějak na nás působí, má na nás jistý vliv. Velmi dobře s vlivem hudby umí pracovat filmoví tvůrci. Umí nás díky tomu vyděsit, rozplakat, ale i potěšit na duši. Líbivá a pozitivní píseň nás na konci filmu zaručeně přesvědčí o tom, ţe film byl výborný, i kdyţ ve skutečnosti za moc nestál. Teď si vyzkoušíme, jestli během sledování filmů stíháte i poslouchat. Uděláme si takový malý hudební filmový kvíz. Vedoucí hry v ideálním případě ukázky hraje na klavír. Pokud není schopným hráčem, lze je pustit jako reprodukovanou hudbu. Děti dostanou papír a zapisují si názvy filmů a ukázek, které slyší. Nakonec si povídáme o tom, zda pro ně byly ukázky známé, nebo neznámé, zda znaly filmy, ale nevybavili si, ţe konkrétní píseň je z daného filmu. Můţeme pak udělat třídní hitparádu nejznámějších písní. Hallelua – Shrek Let it go – Ledové království Forest Gump – Main Title (Feather Theme) Slunce, seno, … - titulní melodie Falling Slowly – Once Time of my life - Hříšný tanec Rivers in Flow you – Stmívání Do věţí – Noc na Karlštějně He is a pirate - Piráti z Karibiku
Moderní partitury Umělci ve 20. století hledali všemoţné nové vyjadřovací prostředky, mohli zkoušet i jiný zápis hudby neţ klasický notový. Děti rozdělíme do skupinek po čtyřech. Úkolem bude zapsat vlastní vymyšlenou skladbu. Nesmí pouţít ani noty, ani notovou osnovu, nýbrţ jakékoliv znaky, které vymyslí. Při vymýšlení mají děti k dispozici orffovy melodické i nemelodické nástroje. Zápis skladby zapisují na arch papíru dostatečně velikým „písmem“.
73
Po dokončení nám jednotlivé skupiny představí svoje partitury a také nám podle nich zahrají. Nyní si podle partitur mohou zahrát ostatní skupiny. Následovat by měla reflexe, během které si budeme povídat o tom, zda je notový zápis důleţitý, jak se komu hrálo podle své/cizí partitury, jaké výhody/nevýhody by mohl mít takovýto zápis skladeb.
2. 4.11
Impresionismus
Zvuková atmosféra V impresionismu šlo převáţně o zvukovou atmosféru, náladu vyjádřenou hudbou. Nejprve se zaměříme na zvuky jednotlivých nástrojů. Do hodiny se pokusíme přinést co nejvíce reálných nástrojů (kytara, flétna, housle, piano, buben…), zbylé nástroje budeme mít alespoň jako nahrávku na CD. Zahrajeme ukázku (případně pustíme z CD). Úkolem dětí je zamyslet se nad tím, co jim jaký zvuk připomíná, jaké prostředí nebo situaci by mohl vystihovat. Všechny nápady dětí zapisujeme na tabuli nebo velký flipchart. Další fází aktivity je netradiční hra na jednotlivé nástroje. Dáme dětem nástroje, které máme k dispozici. Úkolem je zkoušet na ně hrát jinak a docílit tím jiného zvukového efektu. Děti nám pak nový zvuk představí a debatujeme nad tím, co nám připomíná, jaké prostředí či situaci by mohl vystihovat.
Vyjádření děje hudbou Tato aktivita volně navazuje na aktivitu předchozí (děti jiţ znají zvuky jednotlivých nástrojů). Děti rozdělíme do skupin po 4. Kaţdá skupinka dostane téma, které má zobrazit pomocí zvukové stopy. Je vhodné zadat nějaké společné téma a jednotlivým skupinám dát konkrétní situaci, např.: Ze ţivota horolezce – horolezec si balí batoh, horolezec se kochá výhledem do krajiny, horolezec je unaven. Na přípravu mají děti 10 minut. Téma nesmějí nikomu prozradit. Poté se jednotlivé skupiny představí. Skupiny hrají za závěsem. Úkolem ostatních je poznat, co skupinka vyjadřuje. Pokud jsou „hádači“bezradní, „hráči“ jim představí myšlenku svého ztvárnění a popíší celou zvukovou stopu.
74
2. 4.12
Expresionismus
Vyjadřování nálad Expresionismus se snaţí zachytit nálady lidí, především vypjaté a nenormální duševní stavy člověka (osamění, utrpení, zoufalství). Následující aktivita bude zaměřena na různé nálady, nejenom ty negativní. Nejprve je potřeba si s dětmi o náladách popovídat. Jaké různé nálady můţeme mít? Jak se projevují lidé, kteří jsou smutní, veselí, kteří mají strach nebo se na něco těší? Co nám různé nálady navozuje (situace, věc, informace…)? Jak můţeme svoji náladu ovlivnit? Poté vyzveme děti, aby se rozdělily do skupin po 4. Úkolem kaţdé skupiny bude za časový limit vymyslet k daným náladám názvy lidových písní, které nálady vystihují. Poté budeme diskutovat nad tím, zda písně, které děti vymyslí, mají zadanou náladu. Abychom si to ověřili, zkusíme si písně zazpívat v náladě, kterou představují, i v náladě protikladné.
2. 4.13
Neofolklorismus
Jaký nástroj jsem já? „Cíle: Poznat charakteristické rysy zvuku základních nástrojů symfonického orchestru. Pomůcky: Knihy o hudebních nástrojích, jejich fotografie a obrázky. Popis hry: Necháme děti, vyslechnout části skladby Variace na Purcellovo téma – Průvodce mladého člověka orchestrem od Benjamina Brittena. Na konci kaţdého oddílu přerušíme poslech a ukáţeme dětem obrázky právě vyslechnutých hudebních nástrojů. Děti vyzveme, aby zkusily ztotoţnit s nástroji sebe nebo své kamarády na základě zvukových tělesných a osobnostních rysů. Uvedení hry: Tato skladba je sama o sobě strukturována jako vyučovací hodina, při níţ dirigent ukazuje moţnosti zabarvení jednotlivých skupin nástrojů. Teoreticky tak udělá všechnu práci za vás, takţe můţete jen nahrávku pustit a poslouchat. Děti však udrţí pozornost v nejlepším případě sedm minut a pak se začnou nudit a dělat hluk.
75
Vaším úkolem je, abyste byli rychlejší a přerušili poslech dříve, neţ k rušení dojde, a znovu přitáhli jejich pozornost. Skladba začíná představením orchestru, dirigenta, hlavního tématu a jednotlivých rodin hudebních nástrojů – dechových, smyčcových a bicích. Při poslechu kaţdé rodiny nástrojů je vhodné nahrávku zastavit a prohlédnout si jejich obrázky, aby se vnější znázornění spojilo se zvukem, který nám dirigent právě představil. Skladba dále pokračuje různými dialogy sólových nástrojů. A to je chvíle, kdy můţeme hledat podobnosti a analogie. Najdeme holčičku s nejvyšším a nejčistším hláskem, který by se dal přirovnat k pikole? Mohla by to být Julinka. Ale Věrka je potom flétna. A ty zamyšlené a rozváţné hlasy, které promlouvají moudře jako hoboj, to by mohli být Luděk a Tomáš. Ale Tomáš by raději dělal fagot, nebo spíš by raději byl fagot. A kdo je bezstarostný jako klarinet? Asi Lucka. A o kom bychom řekli, ţe se podobá viole? Jistě o paní učitelce! Konečně víme, co bude Frantík, který si vţdycky ví rady – kontrabas! A harfa, se všemi těmi upovídanými tóny, ta připomíná Hanku s Helenkou. Ale máme tu ještě jednu Hanku, která má jemný hlásek. Jestlipak by se jí líbilo být lesním rohem – ten tak příjemně zní … Ilonka bude trubka a Jana bude tuba – obě musí mít vţdycky poslední slovo. Ještě ţe je tu takový kliďas jako Alenka, která jako tympán celou rozepři ukončí jedním slovem. A máme tu také xylofon – Martinu. Ta nám pokaţdé vrátí dobrou náladu. Všechno, co vzejde z této hry na podobnosti, si zapisujte. Při příští hodině dětem přečtěte, na co všechno jste posledně při poslechu skladby přišli. Potom dětem znovu navrhněte, ţe si skladbu poslechnete ještě jednou od instrumentálních dialogů, a tentokrát ji nebudete přerušovat. Poznámky: Při této hře se mohou děti začít dohadovat, ţe patří k té či oné rodině hudebních nástrojů, ţe nikdo nechce být roh nebo trubka atd. Jen ať se děti dohadují, alespoň tak mají příleţitost hlouběji poznat opomíjené a ‚méně slavné‘ nástroje, které jsou neprávem povaţovány za méně ušlechtilé. V kaţdém případě je lépe, aby se děti rozohnily, protoţe chtějí všechny být houslemi nebo harfou, neţ aby si ani nevšimly, co jim Britten vypráví. A v orchestru je dost místa pro kaţdého.“ (D'Andrea 1998, s. 67)
76
2. 4.14
Civilismus
Prostředí moderní doby Civilismus obdivuje pokrok, vědu a techniku. S postupujícím vědeckým a technickým pokrokem se začalo měnit i prostředí, ve kterém se lidé pohybovali. Ubývalo ticha a přibývalo ruchu. Děti se rozprostřou do prostoru. Mohou stát, sedět, leţet, jak je jim příjemné. Pustíme ukázku daného prostředí (ruch na nádraţí, letišti, přeplněné ulice, zurčící potůček …). Úkolem dětí je vţít se do poslouchané situace. Mohou si tuto situaci buď pouze představovat, nebo se do ní pantomimicky zapojit (předvádějí, co se můţe v daném místě odehrávat). Následovat bude reflexe, jeţ se zaměří na to, které prostředí se dětem líbilo a proč, co je rušilo, co je naopak uklidňovalo, ke kterému z představených prostředí mají nejblíţe. Neodsuzujeme ţádné názory, pouze zdůrazníme potřebu ticha pro regeneraci lidského organismu.
2. 4.15
Máslostroj
„Skupina se domluví na nějakém velkém, konkrétním, skutečném nebo i fantastickém stroji (parní stroj, kombajn, mlátička, ‚máslostroj‘ apod.). Dohodneme se, kdo bude drţet základní metrum, kdo bude kterou částí stroje, a představíme si, co která součástka dělá a co vydává za zvuky. Ze svých těl pak stroj vytvoříme a uvedeme do chodu. Části stroje dělají opakovaně různě rychle své pohyby a zvuky v rámci metra. Je-li více skupin, uděláme si takových strojů několik.“ (Šimanovský 1998, s. 60)
2. 4.16
Futurismus
Šumy Dneska si nebudeme povídat o tónech, jak jsme je dosud poznali. Ve 20. století vznikl hudební styl futurismus, který vyuţíval právě netónových zvuků, šumů. Aktivita je rozdělena do dvou hodin. Na první hodině vysvětlíme dětem, jak futurismus funguje, co jsou to šumy, a zadáme jim úkol do příští hodiny. Mají za úkol nahrávat různé zvuky (předpokládáme, ţe v době chytrých telefonů to nebude problém), které je obklopují a nezařadili by je do tónových zvuků.
77
Následující hodinu si budeme jednotlivé zvuky pouštět. Ostatní děti budou hádat, co by to asi mohlo být. Tím rozšíříme ţákům povědomí o tom, co nás dnes a denně obklopuje. Šikovný a kreativní učitel můţe jednotlivé zvuky od dětí postahovat a do další hodiny z nich vytvořit zvukovou koláţ.
2. 4.17
Aleatorika
Improvizace Aleatorika dává interpretovi prostor pro improvizaci. Takovou moţnost dáme i dětem. K tomuto účelu nám poslouţí jakákoliv píseň o čtyřech akordech. Můţeme zvolit něco moderního, např. píseň Mimorealita od Tomáše Kluse. Nejprve je potřeba děti na tuto aktivitu připravit například rytmickomelodickými hrami, při kterých děti odpovídají na otázku v daném tempu a libovolnou melodií (Co si dáš k obědu? Jaké máš tričko? ...). Začneme zpívat 1. sloku písně. Po té nebude následovat refrén, ale paní učitelka bude opakovat 4 akordy stále dokola a děti mají prostor se jak hudebně, tak básnicky vyjádřit. Aktivitě by neměla předcházet písemná příprava, mělo by jít čistě o improvizaci, asociaci a momentální nápad. Pokud máte někoho k ruce, je vhodné nápady dětí zapisovat, jelikoţ bývají originální a můţete s nimi ještě někdy dále pracovat.
2. 4.18
Minimalismus
Africké rytmy Minimalistická hudba je typická tím, ţe je sestavena z malých, krátkých úseků, které se několikrát opakují. Tento styl nám můţe připomínat africká hudba, která je plná bubnových rytmů i jednoduchých melodických frází, které se několikrát opakují, neţ dojde k nějaké změně. Nejprve vysvětlíme dětem, jak funguje princip minimalistické hudby. Poté jim pustíme africkou hudbu a úkolem dětí je ukázat, kdy došlo ke změně. Následně pustíme hudbu znovu a podpoříme ji jednoduchými sériemi pohybů. Pohyby buď můţeme měnit po určitém počtu, nebo poté, co se změní motiv hudby. Pohyby mohou vymýšlet také děti ve skupinkách. Poté můţeme do společného „tance“ zařadit prvky od jednotlivých skupin. 78
2.5
Soubor aktivit s ohledem na významné hudební skladatele Tato kapitola nám představuje aktivity zaměřené na významné hudební
skladatele. Hudební skladatelé byli vybráni na základně jejich citování v učebnicích hudební výchovy pro 1. stupeň. Aktivity jsou zaměřené buď na konkrétní díla, nebo nás seznamují s umělcovou tvorbou jako takovou. 2.5.1 Bedřich Smetana Pramínek a řeka „Nejprve si poslechneme skladbu Pramínek a řeka. Název dětem ještě neprozradíme! Vyzveme je, aby samy vyprávěly o tom, co v hudbě slyšely. Vyprávějí svůj vlastní příběh. Poté nabídneme dětem představu malého pramínku, jak se rozšiřuje v potok a potom širokou řeku. Znovu si poslechneme skladbu, kdy uţ mají děti za úkol sledovat, kdy se připojují jednotlivé pramínky, později potůčky, kdy se potok mění v řeku. Následovat bude přečtení příběhu.“ (Raklová, Štípová, Tichá 2009, s. 160), (viz příloha č. 7). „Průběh hudebního děje děti naznačují vsedě pohybem ruky (pramínek – pohyb jedním prstem, více pramínků – více prstů, řeka – pohyb celou paţí, moře – velký pohyb oběma paţemi). Spontánní malování při hudbě – necháme děti volně kreslit křivky po ploše papíru a pak si o vzniklém obrázku povídáme.“ (Raklová, Štípová, Tichá 2009, s. 161)
Vltava V návaznosti na předchozí aktivitu se nám hodí Smetanova skladba Vltava. Děti mají za úkol porovnat obě skladby, zda se jim zdají v něčem podobné. „Skladba líčí běh Vltavy, začínaje od prvních obou praménků, Teplá a Studená Vltava, spojení obou potůčků do jednoho proudu; pak tok Vltavy v hájích a po lučinách, krajinami, kde zrovna se slaví veselé hody; při noční záři lůny rej rusalek; na blízkých skalách vypínají se pyšně hrady, zámky a zříceniny, Vltava víří v proudech Svatojánských; teče v širokém toku dále ku Praze, Vyšehrad se objeví, konečně mizí v dálce v majestátném toku svém v Labi.“ (WIKIPEDIE – otevřená encyklopedie, 2001)
79
Prodaná nevěsta Aktivita je zaměřena na poznání děje opery Prodaná nevěsta a zamyšlení se nad jejím příběhem. „Znáte, děti, venkovské posvícení? Vy z vesnic jistě – a vy z měst jste zas jistě byly na pouti, třeba u Matěje, a viděly jste, co tam bylo veselí, perníkářských bud, muziky, hluku a křiku, pobíhání – a co lidí! Sejde se tu vţdycky plno známých přátel, kteří třeba rok o sobě nevěděli. Vydáme se spolu na takovou pouť, ale ne na dnešní. Bude to, jako bychom si sedli na kouzelný vlak, který s námi bude uhánět ne dopředu, ale zpět. Chytíme čas, který uplynul, a uvidíme příběh, který se odehrál uţ dávno, dávno.“ (Hostomská 2007, s. 22) 1) Pantomima. Úkolem dětí je předvádět pantomimicky, jak to vypadalo na pouti. Předvádí všichni najednou, je na dětech samotných, zda s někým budou spolupracovat, nebo ne. Jednoho léta byla ve vesnici, jako v kaţdé jiné, takováto pouť. Pro Mařenku však nebyla úplně veselá, jelikoţ se dozvěděla, ţe před patnácti lety se její otec Krušina zadluţil a musel si půjčit peníze od sedláka Míchy. Aby Krušina nemusel neustále myslet na svůj dluh, slíbil Míchovi, ţe svou dceru Mařenku provdá za Míchova syna, aţ budou oba dospělí. Mařenka o tom neměla ani tušení. Zamilovala se do jiného mladíka Jeníka, který byl čeledínem na místním statku. Láska byla vzájemná a Jeník s Mařenkou si plánovali společné štěstí. Mařenka se právě v den pouti dozvěděla o tom, ţe má být provdána za jiného. 2) Alej myšlenek. Děti si stoupnou do dvou řad proti sobě. Učitel jim poloţí otázku vztahující se k předcházejícímu textu. Co se asi teď honí Mařence hlavou? Prochází mezi ţáky a kaţdý promlouvá za Mařenku právě tak, jak ho napadne. Mařenka se nechá ujistit od Jeníka, ţe je jeho láska pravá, kdyţ v tom přichází na scénu Kecal. Kecalovým povoláním bylo dohazovat ţenichy nevěstám a nevěsty ţenichům, a to hlavně podle majetku. Kecal byl velmi upovídaný, vše věděl, všechno znal a uměl lidi dobře přemlouvat. 3) Hra v roli. Rozdělíme děti do skupinek po 3. Kaţdé dítě dostane roli – matka, otec, Kecal. Úkolem dětí je zahrát situaci, ve které Kecal umlouvá rodiče buď Krušinovy, nebo Míchovy. 80
4) Narativní pantomima. Děti rozdělíme do dvojic. Jeden bude Kecal a druhý bude Jeník. Paní učitelka bude číst text a děti přímo při četbě předvádí, co se tam odehrává. „Zatím také Kecal začal intriku, také u jiné strany. Také on si řekl, ţe snadněji odstraní Mařenčin odpor, kdyţ přiměje Jeníka, aby se vzdal Mařenky. Vyhledal jej. Začal zdaleka. Namlouval mu jiné děvče, jakousi Bělu, hodnou, hezkou, bohatou. ‚Jaképak fraky,‘ holedbal se, ‚co máš na Mařence Krušinovic? To kaţdý jen tu svou má za jedinou, kaţdý jen v ní vidí všechny krásy světa, ale radím ti, poslechni mne, nech ji být!‘ Ale kdepak Jeník, ne a ne, ani na krásu té Běly, ani na její dukáty a novou almaru se nedal zlákat. Tu Kecal začal jinou. Prý je ochoten zaplatit Jeníkovi odstupné; stupňoval nabídku aţ na tři sta zlatých a pak si musel pomoci i pohrůţkou, ţe Jeníka vyštve ze vsi nakonec bez peněz i nevěsty. Jeník však stále a stále odmítal, ale konečně přece souhlasil. To tehdy, kdyţ mu Kecal slíbil, ţe Mařenku nikdo jiný nesmí dostat, neţ syn Tobiáše Míchy a ţe svatbou bude Krušinův dluh vyrovnán. Jeník se v duchu smál, kdyţ Kecal horlivě svolával svědky k podepsání smlouvy o odstoupení nevěsty. Jak kdo můţe věřit, ţe by mohl prodat svou Mařenku, divil se jen. Za svědectví a výčitek celé vsi, a přece se šibalstvím v očích pak smlouvy podepsal.“ (Hostomská 2007, s. 24-25) 5) Škála názorů. Po nastínění situace, ve které se Mařenka dozvěděla o zradě Jeníka, si uděláme škálu názorů na to, jak by se děti v roli Jeníka zachovaly. Vyznačíme ve třídě pomyslnou čáru, kde jeden konec značí souznění s názorem – nic by Mařence neřekly, uprostřed – naznačily by, ale neřekly doslova a na druhém konci – řekly by celou pravdu. Děti se mají postavit na pomyslnou čáru tam, kde je to shodné s jejich názorem. Následně se ptáme dětí, proč stojí zrovna na tomto místě. 6) Dokončení příběhu. Děti si sednou do kruhu. Posíláme po kruhu míček a kaţdé dítě má za úkol říci jednu větu, jak mohl příběh pokračovat a skončit. Věty by na sebe měly navazovat. Pokud se bude konec příběhu dětí výrazně lišit, na závěr jim můţeme dočíst, jak to dopadlo (viz příloha č. 8).
81
7) Reflexe. V reflexi se budeme zaměřovat na téma lsti. Kdy to můţe být vhodné, kdy nikoli. Zda děti nějakou lest udělaly, jak dopadla, zda si z ní vzaly nějaké ponaučení.
2.5.2 Antonín Dvořák Antonín Dvořák se ve své tvorbě inspiroval indiánskými rytmy. Ukáţeme si nyní aktivity, ve kterých je hudba spojena s indiány. Kolik prošlo bizonů Aktivita se zaměřuje na ticho a poslech i drobných zvuků. Skupinu dětí rozdělíme na dvě poloviny. První skupina jsou indiáni, kteří sedí rozprostřeni po délce třídy zády k ostatním dětem, oči mají zavřené. Druhá polovina dětí jsou bizoni. Na povel vedoucího hry mají bizoni přejít místnost (nemusí všechny děti) za zády indiánů. Indiáni dobře poslouchají a počítají, kolik bizonů prošlo. Je na samotných bizonech, zda půjdou po špičkách nebo budou přehnaně dupat. Kaţdý indián, ještě neţ se otočí, řekne svůj odhad, kolik si myslí, ţe prošlo bizonů. Poté se role vymění, aby si děti zkusily i druhé role. Následovat můţe reflexe, při které si s dětmi povídáme o tom, proč bylo u indiánů dobré, aby měli dobře vycvičený sluch, proč je sluch důleţitý i v dnešní době a čím ho můţeme ničit.
Indiánský zpěv Děti si stoupnou do kruhu. Jeden vybraný ţák bude představovat šamana, který bude udávat stále stejný rytmus hrou na buben/bongo. Pak následuje určitý typ hry na ozvěnu. Vedoucí hry zazpívá krátký melodicko-rytmický motiv, který doplní gesty. Ostatní účastníci to zopakují. Následně pokračujeme po kruhu tak, ţe kaţdé dítě má moţnost vytvořit nový motiv i s pohybem. Důleţité je dodrţení rytmu. Na závěr aktivity můţeme vyhodnotit nejzajímavější motiv nebo pohyb.
Indiánský rituál „Začínáme v kruhu v podřepu, dlaně s roztaţenými prsty máme opřeny o zem. Šestkrát takto opakujeme ve společném rytmu ‚dakata jak‘ s narůstajícím napětím. To se promítá do pohybů i do intenzity hlasů. Postupně se přitom zvedáme do stoje. Nakonec s rukama široce rozpaţenýma skandujeme společně stále hlasitěji celkem
82
čtyřikrát „ded ó,ded ó“. A sekvenci uzavřeme zvoláním „Dakata kajííí!“ Prsty přitom naznačujeme, jak prší, jak všude okolo nás padá déšť, a navracíme se přitom do podřepu. A vše se opakuje. (Podle Markéty Kavale)“ (Šimanovský, 2001)
Humoreska Nejprve si s dětmi budeme povídat o pojmu humoreska. Děti, víte někdo, co je to humoreska? Je to krátká vtipná povídka. Znáte, děti, nějakou krátkou vtipnou povídku nebo vtip? Proč si lidé vyprávějí vtipy? Lidé se většinou radši smějí, neţ mračí. Jeden náš významný hudební skladatel Antonín Dvořák se taky rád smál, napsal skladbu s názvem Humoreska. Nyní si část jeho skladby pustíme. Při poslechu mají děti za úkol hledat veselé momenty skladby. Při druhém poslechu hledají děti konkrétní náladu nebo příběh. Poté je rozdělíme do dvojic. Kaţdá dvojice bude vymýšlet krátký příběh, který by se hodil k právě vyslechnuté hudbě. Následovat bude čtení příběhů.
2.5.3 Leoš Janáček Lašské tance Orchestrální dílo Lašské tance je pro děti přístupné a srozumitelné přes lidovou píseň Uţ ty pilky dořezaly. Nejprve je tedy vhodné se naučit píseň zpívat.
Obrázek 2: Už ty pilky dořezaly
83
Následovat bude poslech Lašský tanců právě s částí Pilky. Po poslechu se dětí ptáme, zda uţ takovouto hudbu někdy slyšely, zda to bylo něco, co znají a dokáţou to identifikovat. Při dalším poslechu mají děti za úkol zkusit zpívat písničku Uţ ty pilky dořezaly přímo do poslechové skladby. Dále se dětí při poslechu můţeme ptát, jaké hrají hudební nástroje (fagoty, violy, housle, hoboje, klarinety, kontrabasy, violoncella) nebo zda dojde k nějaké rytmické změně. Při rytmické změně si mají stoupnout. Následně si budeme povídat o tom, co je to tanec a zda nějaké lidové tance znají a zda vědí, jak takový lašský tanec vypadá. „Taneční rytmus lašského tance odpovídá hudební předloze: dva polkové kroky a čtyři kroky chodné, nebo čtyři poskoky. Děti stojí v kruhu a drţí se za ruce. 1. - 2. T: dva polkové kroky po kruhu 3. – 4. T: čtyři kroky po kruhu 5. – 8. T: = 1. – 4. T: opakuje se po celý tanec; nebo lze druhou část obměnit – dvojice se přetočí čelem k sobě a tleskají: oběma rukama na své, pravé ruce na protější, oběma na své, levé ruce na protější.“ (Kulhánková 2000, s. 85-86)
Nápěvky mluvy Leoš Janáček chodil po kraji a zaznamenával si nejen lidové písně i lidovou tvorbu, ale také to, jak lidé mluvili. Zjistil totiţ, ţe melodie řeči je hudebně zajímavá. Děti rozdělíme do dvojic. Kaţdá dvojice dostane nějakou situaci/rozhovor a zadání, jak to má říci (rychle, pomalu, staccato, legato, vesele, naštvaně, smutně, se špatnou výslovností …). Zkuste se zaposlouchat do krátkých rozhovorů, a sledovat jen melodii řeči, nejde o sdělení. Pokud děti nezvládají odpojit melodii řeči od obsahu sdělení, dáme předvádějící dvojici napsaný nesmyslný text nebo text napsaný cizím jazykem. Děti si mohou vyzkoušet tok řeči zaznamenat vlnovkou či jiným zápisem, kterému budou rozumět. Variantou je zpívat nějakou známou lidovou písničku (např. Skákal pes) ve stejném zadání jako u předchozí aktivity (rychle, pomalu, staccato, legato, vesele, naštvaně, smutně, se špatnou výslovností …). Vhodné je pustit nebo ukázat dětem různé druhy nářečí. Nejde nám nyní o to, ţe slovům moţná nerozumíme, ale opět o melodii řeči. Děti zapisují vlnovkou tok řeči. 84
Následovat bude porovnávání zaznamenané mluvy. Poté je vhodná reflexe o tom, jak se mluva mění, zda to ovlivňuje nálada, konkrétní slova, nářečí, rychlost atd.
2.5.4 Wolfgang Amadeus Mozart Kouzelná flétna Wolfgang Amadeus Mozart napsal operu Kouzelná flétna. Jedná se o pohádkový příběh, kdy láska nakonec překoná všechny překáţky. Hlavnímu hrdinovi v tom pomáhá flétna, ve které má kouzelnou moc. Její zvuky umí zahnat smutek a zlobu a pomáhají v kaţdém nebezpečí. Nejprve si s dětmi povídáme o tom, jaký předmět s kouzelnou mocí by si zvolily, kdyby si mohly vybrat, a jakou kouzelnou moc by předmět měl. Nápady můţeme zapisovat a vyuţít je následně třeba ve výtvarné výchově. Zkusíme si, jaké je to být v moci „kouzelné flétny“. V pohádkovém příběhu kouzelná flétna roztančila Taminovy nepřátele. Vybereme jednoho dobrovolníka. Ten si zvolí libovolný nástroj a zadá ostatním hráčům, jak se mají na zvuk jeho nástroje pohybovat (tančit, pochodovat, skákat …). Hráč začne hrát na vybraný nástroj a ostatní děti se pohybují dle zadání. Hráč dělá po různě dlouhých úsecích pauzy. Následně vyměníme hráče a hra pokračuje. Vhodné by bylo na závěr pustit dětem ukázku z opery Kouzelná flétna.
2.5.5 Ludwig van Beethoven Měsíční svit Je temná noc, jen měsíc si pluje po obloze a jen on ví, co se na zemi odehrává. Byly jste, děti, někdy v noci samy venku, kdyţ takto svítil měsíc? Jaké jste měly pocity? Bály jste se? Měsíční svit spoustu lidí fascinuje nebo ovlivňuje. Někteří lidé, kdyţ je úplněk, nemohou spát. Fascinován měsíčním svitem byl také jeden významný klasicistní skladatel, Ludwig van Beethoven. Pustíme dětem 1. větu Měsíčního svitu. Mají za úkol představovat si, co se můţe za svitu měsíce v hudbě odehrávat. Po poslechu si s dětmi o jejich představách povídáme. Jednotlivé představy můţeme zhudebnit pomocí zvuků lidských těl i orffových nástrojů. Následně se zaměříme na „noční“ příběhy jiţ známé z lidových písní. Děti mají za úkol vymýšlet písně, které se odehrávají v noci, ideálně za svitu měsíce (Měsíček 85
svítí, Dobrú noc, Aţ já pojedu), poté je porovnat s představami, které je napadaly při poslechu.
86
ZÁVĚR Cílem diplomové práce bylo odhalit současný stav výuky hudebních dějin v hodinách hudební výchovy na 1. stupni základní školy a vhodně reagovat na tuto skutečnost. V teoretické části byl uveden stručný průřez jednotlivými hudebními obdobími, který byl zaměřen na historické souvislosti dané doby, vývoj hudby a hlavní představitele jednotlivých hudebních slohů a stylů. Výčet byl představen v rozsahu, který pomůţe pedagogovi v orientaci při výuce dějin hudby. V návazné praktické část jsme uvedli význam hudební výchovy na základních školách, zaměření hudební výchovy dle RVP. Byl proveden výzkumu, který se zaměřil na zastoupení výuky dějin hudby v hodinách hudební výchovy na základní škole. Výzkum byl proveden formou dotazníkového šetření s jeho následným vyhodnocením. Na základě zhodnocení výzkumu vznikly aktivity, které mohou napomoci výuce dějin hudby v hodinách hudební výchovy na základní škole. Hlavní cíl při tvorbě aktivit se zaměřoval na proţitek dětí, rozvoj tvořivosti a zafixování učiva pomocí činností. Podcílem pak různorodost aktivit, které mohou podporovat a rozvíjet všechny hudební dovednosti obecně. Vznikl soubor aktivit, který se zaměřuje na vyuţití dějin hudby na 1. stupni základní škol. Aktivity byly tvořeny cíleně pro prvostupňové děti s myšlenkou, ţe je bude moţné vyuţít i při výuce na 2. stupni základní školy nebo i v mimoškolním prostředí. Nenásilnou formou seznamují ţáky s jednotlivými hudebními obdobími, hudebními formami i hudebními skladateli. Přínosem pro pedagogy je nejen stručný výtah z dějin hudby se zaměřením na to nejdůleţitější, ale také dostupnost „instantních“ aktivit. Je moţné je pouţít jednotlivě, i pro celkový náhled na dějiny hudby. S aktivitami lze pracovat kompletně. Moţností pro pedagogy je inspirace aktivitami pro tvorbu aktivit vlastních. Sepsání diplomové práce pro mě mělo velký přínos, především v hlubším zkoumáním dané tematiky. Neméně důleţitým bylo pro mě uvědomění, ţe bych se ráda dějinami hudby a tvorbou s nimi spojených zabývala dále ve své učitelské praxi.
87
Seznam literatury BRÁBEK, L., 2009. Dějiny hudby v souvislostech. Hudební výchova, roč. 17, č. 2. ISSN 1210-3683. D'ANDREA, F., 1998. Rozvíjíme hudební vnímání a vyjadřování: hry a cvičení pro děti od 5 do 10 let. 1. vyd. 1. Praha: Portál. ISBN 80-717-8232-7. HOSTOMSKÁ, A., 2007. Příběhy, pověsti a pohádky paní Hudby. 5. vyd. v Praha: Paseka. ISBN 9788071858140. HRČKOVÁ, N., 2005a. Dějiny hudby: Evropský středověk. 1. vyd. Praha: Ikar. ISBN 80-249-0524-8. HRČKOVÁ, N., 2005b. Dějiny hudby: Renesance. 1. vyd. Praha: Ikar. ISBN 80-2490615-5. HRČKOVÁ, N., 2006. Dějiny hudby VI.: hudba 20. století (1). Vyd. 1. Bratislava: Ikar, 2006. ISBN 80-249-0808-5. HRČKOVÁ, N., 2007. Dějiny hudby: Hudba 20. století (2). Vyd. 1. V Praze: Ikar. ISBN 978-802-4909-783. HRČKOVÁ, N., ROUBÍČEK, V., 2011. Dějiny hudby: Hudba 19. století. 1. vyd. Praha: Euromedia Group - Ikar. ISBN 978-802-4917-009. HRUBÍN, F., 2013. Špalíček veršů a pohádek. 1. vyd. Praha: Studio Trnka. ISBN 97880-87678-21-3. JENČKOVÁ, E., 2002. Hudba a pohyb ve škole. 1. vyd. Hradec Králové: Orlice. ISBN 80-903-1157-1. KAČIC, L., 2009. Dějiny hudby: Baroko. 1. vyd. Překlad Vít Roubíček. Praha: Ikar. ISBN 978-802-4912-660. KULHÁNKOVÁ, E., 2000. Hudebně pohybová výchova: metodická příručka pro hudební výchovu ve škole. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-717-8437-0. MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŢE A TĚLOVÝCHOVY 2013. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (se změnami provedenými k 1. 9. 2013)
88
[online]. Upravené vydání. Praha. MŠMT [vid. 15. 1. 2014]. Dostupné z: http://www.nuv.cz/file/318 NAVRÁTIL, M., 2011. Dějiny hudby: Přehled evropských dějin hudby. Ostrava: Montanex. ISBN 978-80-7225-344-9. RAKOVÁ, M., ŠTÍPLOVÁ L., TICHÁ A., 2009. Zpíváme a nasloucháme hudbě s nejmenšími. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-807-3675-431 RUTRLOVÁ, J., 2014. Jaro, pojď uţ k nám!. Hudební výchova, roč. 18, č. 2. s. 32-33. ISSN 1210-3683. SMOLKA, J., 2001. Dějiny hudby. Vyd. 1. Brno: Togga ve spolupráci s Českým hudebním fondem. ISBN 80-902912-0-1. ŠAFAŘÍK, J., 2006a. Dějiny hudby: Od počátků do konce 18. století. Ve Věrovanech: Jan Piszkiewicz. ISBN 80-7220-126-3. ŠAFAŘÍK, J., 2006b. Dějiny hudby: II. díl (19. století). Ve Věrovanech: Jan Piszkiewicz. ISBN 80-867-6816-3. ŠAFAŘÍK, J., 2006c. Dějiny hudby: III. díl (20. století). Ve Věrovanech: Jan Piszkiewicz. ISBN 80-86768-17-1. ŠIŠKOVÁ, I., 2012. Dějiny hudby: Klasicismus. 1. vyd. Překlad Vít Roubíček. Praha: Ikar. ISBN 978-802-4919-775. ŠIMANOVSKÝ, Z., 1998. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-717-8557-1. WIKIPEDIE
–
otevřená
encyklopedie
[online].
[vid.
2001].
Dostupné
z: http://cs.wikipedia.org/wiki/M%C3%A1_vlast#Vltava ŢÁČEK, J., 2009. Kdo nevěří, ať tam běţí!: pohádky a povídačky z pohádkových časů. 1. vyd. Praha: Mladá fronta. ISBN 978-80-204-1977-4.
89
Seznam příloh Příloha č. 1 – Zpívající domeček Příloha č. 2 – Ovocný song Příloha č. 3 – Zvířátka a loupeţníci Příloha č. 4 – Vivaldi: Jaro in G Příloha č. 5 - Básně Příloha č. 6 – Charakteristické znaky baletu Příloha č. 7 – Pramínek a řeka Příloha č. 8 – Prodaná nevěsta – závěr Příloha č. 9 – Dotazník
90
Příloha č. 1
P1
Příloha č. 2
P2
Příloha č. 3
P3
P3
P3
P3
P3
P3
P3
Příloha č. 4
P4
Příloha č. 5 Povídačka o cestě Vedla k nám do vsi cesta z města, pečená z mandlového těsta. Vedla k nám do vsi na rynek a byla plná rozinek. A kdyţ jsme včera byli v práci, sezobali tu cestu ptáci. Zkrátka dnes od nás do města vede uţ jenom necesta. (Ţáček 1996, s. 15)
Povídačka o kouzelné jedli Stojí jedle v Pařezí u kapličky za mezí. Rostou na ní jitrnice dlouhé jako Lovosice. Jitrnice, jelita – najezte se dosyta! Načešte si jitrnice do kapes i do čepice! A proč rostou na jedli? Abyste se najedli! (Ţáček 1996, s. 21)
Honička Po dvorečku běţí myš, ukaţte jí někdo skrýš. Za tou myší běţí kočka, mňouká na ni, ať jen počká. Za velkého štěkání hafan kočku dohání.
P5
Psíka honí děda s holí, ať jde vyhnat krávy z polí. Selka volá na dědu: „Konec hraní! K obědu!“ (Ţáček 1996, s. 24)
U vody Hop do vody, do vodičky, zahrajem si na rybičky – hop do vody jako šipka, velká ryba, malá rybka! Hop – a z vody na sluníčko, uschnou záda, uschne líčko – ať si jak chce ryba vede, tohle přece nedovede! (Hrubín 2013, s. 24)
P5
Příloha č. 6 Charakteristické znaky baletu: „Baletní děj se předvádí na scéně podobně jako divadelní hra. V rolích (pohádkových) postav vystupují místo herců tanečníci. Jsou oblečeni v pohodlných kostýmech, které jim nebrání ani v nejnáročnějším pohybu. Pohyb tanečníků je dokonale sladěn s hudbou, která podobně jako pohyb charakterizuje baletní děj a postavy. Tanečníci kombinují různé druhy pohybu, nejprve pantomimu bez hudby (Trpaslíci se představují) a potom tanečně herecké vyjádření s akrobatickými prvky a rekvizitami ve spojení s baletní hudbou (Hostina). Uvedené znaky s dětmi průběţně identifikujeme při opakovaném sledování obou ukázek dětského baletu. Postupně vedeme děti k detailnějšímu sledování jednotlivých znaků. Například charakteristického pohybu jednotlivých postav a pouţitých druhů pohybu (pantomimických a tanečních prostředků s akrobatickými prvky), dále funkčních typů hudby (tance, fanfáry či pochodu), dějového průběhu obou ukázek, případně scény, rekvizit a kostýmů. Zkouškou dětské paměti a představivosti můţe být například úkol vyjmenovat ve správném pořadí všechny dílčí části tanečního dějového výstupu Hostina nebo si vybavit a popsat akrobatické kousky trpaslíků s jablky a dřevěnými lţícemi.“ (Jenčková 2002, s. 187)
P6
Příloha č. 7 „V lese, hned vedle hustého smrku, vytryskl ze země malý, křišťálové čistý pramínek. Rozhlédl se kolem sebe a vidí měkoučký zelený mech, malou muchomůrku a spoustu jehličí. „Asi jsem v lese, ale kudy se dostanu dál?“ Zkusil to kolem mechového polštářku, potom okolo větvičky, co leţela na zemi. Tak se proplétal a proplétal, aţ se objevil na louce. Tam bylo světla! Bylo právě poledne a sluníčko svítilo na celý svět. Ach, to byla krása! Potkával spoustu barevných kytiček, tu a tam musel obeplout nějaký kámen, co chvíli zaslechl bzučet včelku nebo viděl pospíchat cvrčka. Někde musel hodně zpomalit, aby se propletl hustou trávou a nevylekal broučky, kteří si právě něco důleţitého vyprávěli. Najednou slyší známé bublání. Vydal se za tím zvukem, a co nevidí? „Potůček! Přidám se k němu, alespoň uţ nebudu sám. Budeme si spolu hrát a uvidím, kudy mě potůček povede. Určitě zná cestu, kterou jsem ještě neviděl.“ To se jim to bublalo okolo kamení, měli společně tolik síly, ţe některý kámen dokonce přeskočili. Někde museli zatočit, aby nepřekáţeli chaloupce. Někde zase podplouvali pod malým můstkem, který tam stál, aby se děti dostaly na druhou stranu louky a nenamočily si šaty. Netrvalo dlouho a připojil se k nim další potůček. A tak to šlo dál a dál, aţ byl ze všech dohromady široký a také silnější potok. Proplouval vesničkami, na chvíli se ochladil v tmavém lese a po cestě se k němu přidávaly další a další potůčky. Bylo jim spolu moc dobře. Často potkávali děti, které si chtěly vymáchat noţky a taky na sebe trochu zacákat. Na březích posedávali ptáci a v lese se uţ těšily srnky, jak se napijí čisté a svěţí vody. Kdyţ se potok se svými kamarády potůčky blíţil k městu, uţ to vlastně nebyl ţádný potok, ale docela veliká řeka. Cestou přibírala menší, někdy i trošku větší říčky, rostla a sílila. Byla uţ tak široká, ţe přes ni lidé museli postavit mosty. A tak tekla a plynula dál a dál, aţ po dlouhé cestě doplula k moři. Tak se spojila s ostatními řekami a společně se houpaly v mořských vlnách. Vlastně se tam houpají dodnes.“ Raklová, Štípová, Tichá 2009, s. 160)
P7
Příloha č. 8 Prodaná nevěsta - závěr „Konečně ubohé oklamané děvče dalo svůj souhlas, aby Kecal svolal rodiče a svědky k podepsání smlouvy. Rodiče plni radosti přiběhli, celá ves s nimi – a teď se teprve ukázalo, ţe staří Míchovi Jeníka dobře znají a ţe ho neradi vidí. Byl to ten starší syn Míchův, ten „tulák a nezbeda“, nemilovaný svou macechou, vypuzený z domu, aby mladší, syn Jeníkovy macechy Vašek, zůstal jedináčkem a dědicem statku. Teď ovšem Mařenka vřele souhlasila, ţe si vezme syna Míchova, však smlouva nic neříkala o tom, kterého! Ţe se Mařence lépe líbil Jeník, to schválili všichni, jen Míchova ţena ne. Jeník tedy šťastně dostal Mařenku i od Kecala tři sta zlatých, i dluh Krušinův byl tím podle smlouvy vyrovnán. Jen Kecal vztekle láteřil. Ten Jeníkův úskok pokazil celou jeho reputaci, pro dohazovačskou ţivnost tak veledůleţitou! Do toho zmatku najednou zazněly poděšené výkřiky dětí: „Medvěd se utrh a běţí přímo sem!“ Nu, byl to Vašek a dokázal tím svým hloupým převlečením, ţe opravdu není ještě dost dospělý na ţenění. A tak se s Jeníkem a s jeho svatbou smířil i starý Mícha a chystala se veselá svatba. Dobrá věc se podařila, věrná láska zvítězila.“ (Hostomská 2007, s. 26-27)
P8
Příloha č. 9 Dobrý den, jsem studentkou oboru Učitelství na 1. stupni základní školy na pedagogické fakultě Technické Univerzity v Liberci. Ráda bych Vás poprosila o vyplnění dotazníku týkajícího se Dějin hudby, který se váţe k mé diplomové práci. Děkuji, Alena Leksová
Dotazník 1. Muţ
Ţena
2. Název školy: ___________________________________________________________________________ 3. Kolik hodin hudební výchovy učíte v jakém ročníku? Ročník
Počet hodin
1. 2. 3. 4. 5. 4. Jaké učebnice v hodinách hudební výchovy vyuţíváte?
5. Kolik hodin přibliţně za rok věnujete dějinám hudby?
0-4
5–8
9 – 12
12 a více
P9
6. Vyuţíváte k učení dějin hudby nějakou odbornou literaturu? Jakou?
7. Co povaţujete za důleţité, aby děti z dějin hudby uměly?
Správně přiřadit název díla k autorovi
Znalost autorova ţivota a díla
Poznání poslechové skladby
Jiné:
8. Popište stručně nějakou aktivitu věnovanou dějinám hudby
P9
