Pamětní kniha farnosti Lubník

Pamětní kniha farnosti Lubník

Gedenkbuch bei der Pfarre Lussdorf – Pamětní kniha farnosti Lubník Na deskách vlepeno potvrzení o benedikci nového kostela sv. Petra a Pavla apoštolů v Lubníku jako filiálního kostela Tatenic 27.9.1835, kterou z pověření arcibiskupa Ferdinanda Marii Chotka provedl děkan Ignác Hönig. Další vložená listina „Vormerke über die in Pfarrbezirke befindlichen Kreuze, Statuen etc. mit Angabe ihres Zustandes in Lussdorf „ – „Poznamenání křížů, soch atd., nalézajících se ve farnosti, spolu s popisem jejich stavu“ zní (význam zkratek odhadnut): 1. Obrazy Křížové cesty v počtu (nedopsáno) 2. Kamenná socha Nejsvětější Trojice, daroval? Hornischer Georg, dědičný rychtář z č. 19. – Zepředu: 5. srpna 1717 dal poctivý muž Georg Hornischer, dědičný rychtář obce Lubník, postavit k poctě Nejsvětější Trojice tuto sochu, protože jeho předek Fr. Hornischer (v neděli?) 21. srpna 1715 zemřelý tu leží pohřben. (Podle PK Tatenice tu byli pohřbeni zemřelí na mor.) 3. Kamenný kříž v poli ao 1797, postavil Joseph Czjtsch (Číč), sedlák z č. 45, 4. října 1797 na poli (pozemku) str. 4 – Zepředu: Joseph Czjtcž odkázal v nemoci r. 1794, aby všichni, kteří jdou kolem, se mohli zastavit a uctít Ježíše Krista, jenž za nás zemřel. – Renovován 1837 Joh. Maixnerem, sedlákem v Lubníku 4. Obecní kamenný kříž u vchodu do kostela, 20. června 1800, náleží obci jako její realita na pozemku str. 7. – Zepředu: Mathes Maixner, zbožný muž, rozjímal o utrpení Ježíšově, jež i jemu přineslo spásu. Rozhodl se (promyslel) zde ao 1800 postavit (sochu), jak za nás (Spasitel) zemřel. 5. Kamenná socha Neposkvrněného Početí P. Marie za dvorem, (postavil) Joseph Janisch z č. 5. – Zepředu: Mathes Schwab dal s velkou radostí zřídit toto vyobrazení - „Zdrávas Maria, laskavá pomocnice naše ve smrti“ – dal je 13.8.1806 Joseph Janisch, majitel statku. Na zadní straně: 8. Mai 1807 6. Dřevěný sloupek sv. Gottharda, postavil? Johann Hornischer, dědičný rychtář z č. 19 7. Dřevěný sloupek sv. ?, postavil? Johann Maixner, sedlák z č. 45 – nahrazen kamenným křížem 8. Dřevěný kříž s plechovou figurou v poli, Joseph Janisch z č. 5 9. Dřevěný obraz P. Marie, Johann Werner z č. 59 Na předsádce připsáno: Z Lubníku pocházejí následující kněží: P. Josef Hornischer, narozený v domě č. 81, zemřel jako farář v Aspern (Rakousko) P. Josef Fränzl, narozený 1812 v domě č. 32, zemřel jako kooperátor v Eckersdorfu (Jakartovice) 1848 P. Vincenz Leander Köhler, augustiniánský kanovník v Kloster-Neuburgu, narozený 30. března 1838 v Lubníku v domě č. 49, byl ordinován v roce 1864, byl farářem v Gessendorfu v Dolních Rakousích v roce 1880. Str. 1 Johann Schneiderke Tento pán se narodil v Engelswaldu (Mošnově) v Kravařsku 1805 a v roce 1832 byl vysvěcen na kněze. Když byla povolena lokalie v Lubníku, dostala v Johannovi Schneiderkovi svého prvního duchovního správce, o něhož se obec Lubník sama zasadila. (Předtím byl kooperátorem v Deutsch-Liebau, Horní Libině.) Na začátku roku 1850 přišel do Lubníku a působil zde v každém ohledu jako zanícený kněz. Také jeho lékařské znalosti se mnohokrát hodily. Za něho se Lubník v roce 1857 stal samostatnou farností. Dobře smýšlející duchovní správce se dostal do nesouhlasu s místním učitelem, představeným (obce) (připsáno: Thomas Zeit) a všemi v obci, takže konečně považoval farář Johann Schneiderke za vhodné vyměnit si (připsáno:ex offo) faru s panem farářem Johannem Rossmanithem z Grumbergu (Podlesí), což lidé považovali (nalézali) za obtížné. V prosinci roku 1858 se odstěhoval důstojný pán, o Lubník tak zasloužilý farář, do Podlesí, kde spokojeně a štastně žil. Připsáno: Později šel jako farář do Lobnig u Berouna (Lomnice u Rýmařova), roku 1877 odešel do pense do Kroměříže, kde zemřel 21.1.1895. V roce 1850 vyhořely selské usedlosti č. 41 a 42. 9.července 1853 byla obec Lubník těžce navštívena, protože krupobití zničilo úrodu na mnoha polích. Str. 2 Johann Rossmanith Narodil se 1805 v Rase (Razová) ve Slezsku a v roce 1829 byl vysvěcen na kněze. 23. prosince 1858 se přestěhoval z Podlesí do Lubníku. Pan farář Johann Rossmanith měl vynikající hudební znalosti, byl společenský, velký přítel (pěstitel) květin a zdatný kazatel. Dobrého statečného kněze vyvádění (Spektaklsucht) lusdorfských nešetřilo. Posměvační mládenci (chasníci) neváhali zpívat před farou obscénní písně, jež faráře přivedly až k slzám, jak si postěžoval svému příteli. Proč to bezúhonnému knězi udělali? Protože při zápisu jednoho nemanželského dítěte do křestní matriky se před kmotry zmínil (mírně vyjádřil) o mnoha nemanželských dětech. Pečlivě vedenými popisy duší vykonal pro svého nástupce záslužnou práci (službu).

2

V roce 1863 požádal o knížecí lichtensteinskou faru v (Moravském) Berouně, dostal ji, a v prosinci 1863 se odstěhoval do Berouna, kde zemřel 1.4.1867. Str. 3 Adolf Smekal se narodil 1832 v Kunzendorfu (Kunčina) u Moravské Třebové a 1853 byl ordinován. Administroval osiřelou (uvolněnou) faru Lubník. Po jejím obsazení odešel jako kooperátor do Krönau (Křenova) v opatovickém děkanátu. Po smrti křenovského pana faráře Aloise Krumpholze administroval pan P. Adolf Smekal faru v Křenově, pak faru Goldenstein (Branná) a po Branné lokalii Spachendorf (Leskovec). Po obsazení Leskovce byl ustanoven kooperátorem v Braunsdorfu (Brumovice), později stejně poslán do Oskavy a tuto faru po smrti svého faráře Paula Harkera (+4.11.1867) obdržel. Zemřel jako farář v Oskavě 18.9.1890. str. 4 Albin Langer Narozen v Branné 23. prosince 1811. Můj otec byl knížecí ovčák v Altstadt (Starém Městě), hovorný, rozšafný, bohabojný služebník Jeho Vysoké Knížecí Jasnosti. 26. července 1835 jsem byl v Olomouci vysvěcen na kněze; jenže můj otec se toho nedožil, zemřel v červnu 1834. Po své ordinaci jsem se stal kooperátorem v Kunzendorfu (Kunčice u Dvorců), děkanát Hof (Dvorce), pod farářem Josefem Wasserrabem, byl jsem u něho jen dva měsíce, protože Nedůstojnější k.a. konsistoř mě poslala do Krnova, kde byl mým farářem a děkanem pan Josef Happak. Tento důstojný pán byl výborným kazatelem, obratný a praktický při vedení svého úřadu a praktický jako duchovní správce i známý v literatuře vydáním práce o vyučování šestinedělek (šestitýdenním?). Rád mi byl radou a pomocí k ruce, kdykoliv jsem ho požádal. Mými spolubratry v duchovní správě byli vynikající pánové Florian Ihm a Johann Theinas. Abych si upevnil zdraví v mírnějším podnebí, byl jsem rok kooperátorem v Jeseníku nad Odrou pod panem farářem Johannem Hauptem, který měl u sebe svého bratra, sešlého tkalce. V srpnu 1842 jsem přišel do Křenova v opatovickém děkanátu jako kooperátor. Můj farář, který se brzy stal děkanem, byl vynikající pán Ludwig Oppitz. V roce 1854 se v Křenově konala generální vizitace. Za nějaký čas byl pan farář a děkan Ludwig Oppitz odměněn za své zásluhy jmenovámí asesorem Jeho k.a.Milosti a arcibiskupským radou. Potom co jsem byl 14 let spokojeně jako kooperátor v Křenově, chtěl jsem být také samostatným a tak dobrotivý Bůh rozhodl, že jsem byl 27. března 1856 investován na lokalii Religions-fondu Hoflenz (Mlýnický Dvůr). Pan učitel Augustin Seidel se nemohl shodnout s mým bedlivým dohledem a také mně se nepoštěstilo, ačkoliv jsem vyučoval náboženství, odstranit jisté napětí, působené po celé ty roky excurrendo školou. Ještě nesnesitelnější byl starý zádušní starosta Severin Umlauf se svou vrtošivou hlavou. Už jeho otec byl za druhého pana lokalisty P. Halbgebauera zádušním starostou, a tak věřil, že jeho rodina může působit na dům duchovního jistým nátlakem ke svému prospěchu. Jenže nikdo si to nedal líbit, pan P. Anton Till, jemuž otec starého Severina hodil klíče od kostela pod nohy, ho odmítl. Potom co se jeden rok kál ze své impertinence, dal se do prošení a byl přijat; velmi nerad že odstoupil. Když koncem roku 1835 a na začátku roku 1836 pan P. Köhler administroval lokalii Mlýnický Dvůr, obstarávala v domě duchovního kuchyni manželka zádušního starosty, jenže tak, že dobrý pan administrátor byl s hospodařením velmi nespokojen. Když se zádušní starosta setrvávající od doby pana P. Halbgebauera odebral do výslužby, byl od roku 1838 jeho syn Severin za P. Schwarze kostelníkem a hrobařem. Když mohl duchovnímu připravit nesnáz, udělal to, byť i svému dobrodinci, jak jednou P. Schwarze ujišťoval. Za pana P. Johanna Bayera to tak šlo dál. Takže když jsem 4. dubna 1856 přišel do Mlýnického Dvora, bylo panem děkanem 10. (dubna) v den předávky v sakristii Severinu Umlaufovi řečeno, že by se měl snažit s novým duchovním správcem vycházet. Moje matka se narodila v roce 1783, dny svého stáří prožila se mnou v Mlýnickém Dvoře, a zemřela 25. ledna 1860. Tu mínil kostelník Severin Umlauf, že by jeho 78letá nevlastní matka vedla duchovnímu domácnost. K obsluze staré nevlastní matky nabídl svou příbuznou (sourozence?) a tehdy 73letou Magdalene Larischovou. Protože podle jeho názoru nemohla nosit vodu a konat jiné těžké práce, nabídl jako sloužícího svého blízkého příbuzného. S tímto projektem se starý Severin už od počátku tak sžil, že nepřipustil, že by mohl být chybný. V roce 1861 starý Severin na podzim zemřel a jeho syn se stal hrobníkem a zádušním starostou. 27. dubna 1864 jsem byl investován jako farář na faru Lubník, 12. května jsem přijel do Lubníku. Abych si zvykl v plesnivém farním domě chtělo čas a trpělivost. Jako velký nedostatek jsem v Lubníku nalezl potulující se mládež. Zpívající, řvoucí, bučící výrostci v noci táhli kolem domu duchovního a kostela. 5. června 1864 nebylo mému synovci Theodorovi Langerovi dobře, spal v pohostince. V jedenáctou hodinu noční zpívali mládenci před domem duchovního obscénní píseň, vylézali na podezdívku a nakukovali oknem dovnitř. Konečně můj synovec jednoho z nich poznal, byl to Johann Hornischer, který byl při stěhování. Můj synovec vážně onemocněl, byl zavolán pan Illichmann a s pomocí Boží se podařilo lékaři přivezenému z Tatenic chlapce zachránit. Užil jsem kazatelny, školy i pomoci c.k. okresního úřadu, abych nočnímu povykování zamezil. Veledůstojný pan farář v Moravském Berouně, P. Johann Rossmanith, který novoknězi z kláštera Klosterneuburg P. Leanderovi Köhlerovi 7. srpna 1864 ve farním kostele v Lubníku držel slavnostní kázání, řekl ve svém vynikajícím projevu: Lubník má své stinné stránky; dále řekl: děti lžou, kradou, (považují za) obtížné

3

chodit do školy – kde je toho důvod? – „získal“ si tím vděčnost lubnických, že z ní zůstalo minimum. Když jsem v lednu 1865 jednou v neděli večer psal kostelní účty až do 11 hodin, táhli zpívající a hulákající výrostci sem tam a byli tak drzí, že se pokusili otevřít zamrzlé okno pohostinky, takže vyrazili jednu tabulku. Stěžoval jsem si na c.k. okresním úřadě s poznámkou, k čemu je obecní a kostelní hlídač, jenže se nic nestalo. Přijal jsem to vše jako Bohem daný prostředek požadavku, abych lubnickému vyvádění učinil přítrž. Ve stálému boji proti hrubosti a drzosti utrpělo mé zdraví, 14. března 1865 jsem onemocněl a jen s námahou se podařilo dobrému panu Illichmanovi mne s Boží pomocí zachránit. Konečně se vyvádění výrostků omezilo, také házení bláta (hnoje) na dům duchovního ustalo; když se zase něco vynořilo, káral jsem to s kazatelny, což přece vypadalo, že to lidmi otřáslo; na špalek je třeba klín (Přísloví: Auf ein Klotz gehört ein Keil.) Došel jsem k přesvědčení, že s lubnickými je nutno zacházet spíše přísně než laskavě, chce-li mít člověk klid. Pan N.N. (jméno vyškrábáno) sám „zlubničil“. Podle jeho názoru nesmí nikdo vyvádějícím lubnickým něco říci, nebo dostane kamenem po hlavě. Jestliže lubničtí říkají duchovnímu: máslo, smetanu, mléko, chléb, vejce atd. dostáváte a nic vám nechybí; na to je nejjednodušší (odpověď): nedůvěřujte (nevěří se) těmto prázdným slovům; vždyť s penězi v ruce se dají tyto věci získat a spokojeněji. Rok 1866 se projevil vážně. Čtyři a půl týdne bylo v Lubníku nakvartýrováno 70 ulánů a odpochodovali z Lubníku 20. června. 17. června bylo v Lubníku nakvartýrováno na 600 mužů infanterie (pěšáků) a zůstali zde do 21. června. V domě duchovního se ubytoval pan podplukovník (Oberstleutnant) rytíř von Görtz, vynikající a důstojný muž, se svým sluhou Johannem, který byl povoláním krejčí. V novinách jsem četl, že pan rytíř von Görtz byl Jeho Veličenstvem naším nejmilostivějším císařem a pánem Františkem Josefem povýšen na plukovníka, a že obdržel zlatý Vojenský záslužný kříž s vojenskou dekorací. – 9. července vtáhl do Lubníku nepřítel, více než 600 mužů pruské kavalerie. Ubytování s obsluhou v domě duchovního obdržel plukovník, jeho adjutant, sluha a dva muži. 10. července přišlo do Lubníku více než 1200 mužů nepřátelských oddílů, plukovník, adjutant, sluha a pět mužů se nakvartýrovalo do domu. Starosta se podle sdělení ubytovatele vyjádřil, že fara má dost pokojů a místa pro všechny. Po této strasti přišla cholera a v Lubníku zuřila velmi silně. Zde na str. 10 končí zápisky faráře Langera, pokračuje administrátor: Pan farář Albin Langer se 19. února (1867) odstěhoval do Lobensteinu (Úvalna) v krnovském děkanátu v rakouském Slezsku, jehož faru obdržel. Zde si odpočinul ode všeho trápení, které zažil v Lubníku. (Vepsáno: Později obdržel faru Petersdorf (Petrovice) v osoblažském děkanátu, pak byl 1881 presentován na faru Glaselsdorf (Sklené). Zemřel v Moravské Třebové jako emeritní farář 29.10.1888.) Je zakladatelem této Pamětní knihy a vlastním životopiscem, jak lze ze psaní v „ich“ formě seznat. Mnohé často viděl v pošmourném světle. Také si měl uvědomiti (nečitelné) lidé velkou část kalamit, které ho zde a tady potkaly, přirozeně vyvolala jeho nešťastná nemoc. (Skoro nečitelné, přeloženo odhadem.) O lubnickou faru si získal (značné?) zásluhy zvláště uspořádáním archivních písemností, k jejichž uložení dal vlastním nákladem zhotovit skříň. Alois v. Canawal, administrátor 1867. Str. 11 Cyrill Tinz Narozen 25. června 1817 v Kunzendorfu (Kunčice u Starého Města pod Sněžníkem?) na bývalém panství Goldenstein (Branná), ordinován 6. srpna 1843. Byl lokalistou v Spornhau (Ostružné), když mu těžký prodělaný tyfus podlomil síly natolik, že mu znemožnil další duchovní správu v horách. Proto byl navržen do Lubníku a 15. května 1867 na tuto faru investován, právě téhož dne, kdy Jeho knížearcibiskupská Milost Fridrich lantkrabě Fürstenberg konal v Lubníku sv. generální vizitaci. Farní obydlí nalezl v ubohém stavu, prolezlé plísní, tím vskutku nezdravé; proto bylo na jeho žádost u představeného obce Bernarda Habigera započato s radikální renovací. Podlahy byly odstraněny, na půl sáhu (hluboko) byla vyházena mokrá hlína, zasypáno štětem (škvárou?) ze železnice, položena nová podlaha a zabudována kamenná futra dveří, takže plíseň byla šťastně odstraněna. Po politické stránce se v roce 1867 vytvořila pro katolickou církev a klérus velmi smutná situace; říšská rada, většinou tvořená protikatolickými liberálními elementy, dělala ve státě sv. církev obětním beránkem za všechny utrpěné porážky, tlak a bouři (Drang mit Sturm – slovní hříčka z názvu německého hnutí „Sturm und Drang“) na odstranění konkordátu, zavedení občanského sňatku a oddělení školy od církve, což i v panovnickém domě (nečitelné) přijímáno; tisk většinou v rukou židů se rouhal a vysmíval sv. víře a kléru, jeho důstojnost lží a drzostí vláčel blátem, každý mizerný (lumpig) špatný žurnalista se mohl o klérus otírat, námitky biskupů nebyly slyšeny, jejich hodnost byla zesměšňována a urážena. Kněží, kteří se zanícením zastávali z kazatelen dobrou věc, byli falešně obviňováni a odsuzováni, kněz nenalézal žádné spravedlnosti (práva) (dva řádky přeškrtány). V měsíci květnu 25. dne napadlo ohromně sněhu a obilí pomrzlo, protože trvala silná zima od Všech svatých až doposud. Franz Werner sedlák s (nečitelné) vdovou a výměnkářkou Barbarou Köhlerovou opatřili do kostela 4 obrazy, Immaculatu za 70 zl. konv.m., sv. Barboru za 70 zl. konv.m., sv. Šebestiána a sv. Františka Seraf. Bůh jim to odplať. In omni trililatione et angustia Nostra, Suii(nečitelné) Nobis Sanctissima Virgo Maria! (Všechny) 4 obrazy namaloval Anton Aust, malíř v Adamsthalu (Adamov) u Branné.

4

Str. 12 1868 Tento rok sehrál v historii Rakouska smutnou roli. (Dva řádky přeškrtány.) Tlak, jímž pronásledovalo katolickou církev a jejího klérus liberální ministerstvo a Říšská rada, jež většinou sestávaly z elementů (nečitelné) nevěřících hebrejských peněžních měšcích, pouze profesor Greuter (nečitelné) z Tyrol, doktor Jäger sv. katolickou víru hájili (podporovali) v Říšské radě, jenže slabě a bez účinku. – Konkordát uzavřený 1855 Jeho Veličenstvem Františkem Josefem a papežem Piem IX., zástupcem Kristovým, byl se silným potleskem zrušen, zaveden civilní sňatek, církev odloučena od školy, odebrán jí dohled nad školou, taškářům (Spitzbuben) nadto špatným lidem pouta uvolněna, zatímco dobří mužové, kněží zanícení pro dobrou věc, byli falešně obviňování, světskými soudy šmahem odsuzováni a (nečitelné – incanunirt?). (Dva řádky přeškrtané.) Člověk se setkával jen se špatnou politikou a lží, (nečitelné) byl pravdě vystavován účet. Rostoucí liberalismus se vydal na cestu k zuřivé revoluci a (nečitelné). – Uhry, svobodné království, stupňovaly svá přání, a chtěly se od Rakouska zcela odtrhnout. – Stav obležení katolické církve, kleru a katolíků (řádek přeškrtán) trval dále, jen (nečitelné) a sáhl po Ninc (nečitelné). 26. června 1868 byl (zveřejněn) s okamžitou platností zákon, podle něhož všechny státní obligace 10% hodnoty (ze zlatého 20 krejcarů) ztrácejí. Zdejší fara a kostel tím hrozně utrpěly – farář pozbyl na svém služném 80 zl. rak. č. – Obrátil se písemně na vysoké c.k. místodržiteltví, byl však odmítnut. – Povinná (zavázaná) obec se zdráhala uhradit doplněk kongruy, takže podepsaný farář byl nucen hájit svá práva a jejich plnění s pomocí nejdůst. k.a. konsistoře, která trvala na plnění zakládací listiny (farnosti) obcí. Nejvyšší resoluce přišla, že doplněk kongruy musí být (obcí) hrazen, jinak může být farář přeložen a fara opuštěna (zrušena). – Tak knížearcibiskupská Milost ve své (nečitelné) dobrotě, a věc se (nečitelné – vyřešila?) k dobru faráře – Bůh to odplať šlechetnému arcipastýři Fridrichovi lankraběti Fürstenbergovi. Počasí v roce 1868 bylo velmi suché, po celé léto nepršelo, žeň velmi (nečitelné) a málo (nečitelné), zvláště byl nedostatek píce. – 7. listopadu byla mrazivá bouře, která strhávala střechy domů a stromy vyvracela z kořenů. Dále pracoval podepsaný farář po celé léto 1868 na okrášlení kostela. – Celý vnitřek kostela byl vymalován malířem Johanem Kubečkem z Lanškrouna, varhany a malý boční oltář štafírovány, oltářní mřížka a (nečitelné – lavice?) natřeny, stará sešlá kazatelna sundána. Místo ní dal farář kazatelnu, kterou mu z klášterního kostela levně odprodal za cenu 50 zl. rak.č. jeho přítel P. Josef Schäfer, ředitel v klášteře voršilek v Olomouci, sám ji dal 4 koňmi přivézt a s velkou námahou a starostí (péčí) ve zdejším kostele postavit – stavěli ji Franz Janisch, kostelník, a jeho syn. – Celkové výlohy uhradil podepsaný farář většinou z příspěvků dobrodinců. Trápení, starosti, bezesné noci musel podepsaný přestát, zvlášť kvůli stavbě kazatelny, kdy faráři kromě Franze Wernera, sedláka z č. 61, a chudé svobodné (nečitelné) Rosalie Schwabové žádný z farníků nedal příspěvek na kazatelnu (připsáno: 20 zl.) Přísloví „Nevděk světem vládne“ (Undank ist der Welt Lohn) se na podepsaném vyplnilo. – Kromě všech vnějších nepříjemnosti ještě ztrpčil faráři (život fakt), že povinná obec ještě ani jednou nenahradila deficit jeho důchodů 80 zl. rak. č., takže zůstal zdejší farář zcela odkázán na těch pár zlatých svého platu. Kéž by jeho nástupci za tuto přinesenou oběť (nečitelné). Mládenci a panny obstarali dvě bílé hedvábné korouhve, nemocná svobodná osoba Anna Müllerová darovala kostelu krásné lucerny s prosbou, aby ji tyto při jejím pohřbu na cestě doprovázely (byly neseny ssebou). – Malé falsistorium do presbytáře dal pořídit farář, dosud tu byla nepěkná(?) nika. – Bůh bohatě odplať všem dobrodincům, nejen tu, ale i na věčnosti! – Omnia ad majorem Dei gloriam! Lubník 31. prosince 1868. Cyrill Tinz, farář Str. 14 1869. Co se politiky týče, nemohla vláda a Říšská rada uvést do pořádku (klidu) rozličné národnosti v monarchii. – Povstání (nečitelné – Bosňanů?- Bochnia?) v Dalmacii bylo teprve po mnoha obětech přemoženo. Tlak na katolickou církev a klérus pokračoval i nadále. (Řádek škrtnut.) – Proti šířící se nemravnosti a nevěře ve světě se rozhodl papež Pius IX. jako hlava katolické církve svolat do Říma ekumenický koncil, zahájený 8. prosince 1869, jehož se zúčastnilo na 500 biskupů a učených theologů z celého světa. Specielně pro Lubník byl tento rok suchý, ale celkem úrodný. –11. prosince v jednu hodinu v noci vypukl oheň, hořelo u dědičného rychtáře Hornischera (ovčín) a dům č.18 jistého Penky. – Do kostela byl pořízen dobrodinci lustr se závěsem (provazem, šňůrou) za 150 zl. rak.č. a zahradníkem (malorolníkem) Pelzelem a jeho manželkou postní obraz na 90 zl. rak.č. k poctě Boží. – Bůh jim všem bohatě odplať. Sid Nomen Domini benedictum. Cyrill Tinz, farář 1870. Politcká vřava v Rakousku neustává, jedno ministerstvo odstoupilo, stát začalo řídit jiné a tlak na katolickou církev pokračuje a vnitřní rozpory (ve státě) se neodstraňují. – Pro církev a kněžstvo to byl špatný rok – satan svádí lidi, kdejaký hlupák (Dummkopf) se naváží do církve, nic než nevěra, bezbožnost a sebevraždy.

5

Zde v Lubníku byl kostel pokryt břidlicí, rok byl celkem úrodný, dobrá píce, pak chladno a sucho, a nakonec zima velmi drsná a studená. V červenci tohoto roku vyhlásila Francie válku Prusku, jižní Německo uzavřelo s Pruskem spojenectví, tažení, v nejkrvavější bitvě světa u Sedanu byl Napoleon zajat s celou svou armádou, (nečitelné) bojoval dál, Paříž byla obležena německým vojskem, nová francouzská armáda byla v dalších bitvách stále znovu a znovu porážena německou armádou až zničena, 26. ledna 1871 Paříž kapitulovala. - Bůh dejž brzy mír a lepší a příznivější časy. Str. 15 1871. Co se týká politiky, není jediného zlepšení. Katolická církev je stále předmětem pronásledování, a každý novinářík (Pressbube) ji a její (kněze) může beztrestně urážet. Rok byl celkem studený, ale úrodný. Pro kostel v Lubníku opatřila vdova po dědičném rychtáři Hornischerová obraz Nejsvětější Trojice, malovaný malířem Antonem Austem z Adamova u Branné. Obraz stál i s rámem 70 zl. rak.č. – Také farář a dobrodinci obstarali novou vyšívanou kasuli (dárce z čp. 59) a nový misál (dárce z čp. 61). – Bůh jim to odplať. Přitom měl pisatel v tomto roce (nečitelné) jednání se starostou, mimo jiné zuřivým, ale spíše bezvěreckým hrubým individuem, dále musel zaopatřovat mnoho nemocných. Představený obce drze požadoval po faráři předložení účtů a opisů kostelního a chudobinského jmění; protože je obec u kostela zastoupena skrze kostelní hospodáře (zádušní starosty), a ústav chudobinský kontrolují otcové chudých, tak farář tento drzý požadavek odmítl. – Na to někteří něco (nečitelné) žádali z hlouposti (předložení, kontrolu) farářem vedených účtů a svá podezření vůči němu vyřvávali, (nečitelné) ba vskutku vznesli stížnost u přednosty c.k. okresního úřadu, ačkoliv pisatel své oprávnění a správnost účtů dokázal, uviděl rychle a nepříjemně, jak tato obec církvi důvěřuje, staví se proti ní. – Tato lživá stížnost byla také c.k. okresním úřadem notato inimico cleri vítaně akceptována. – Farář (nečitelné) s návštěvou u pana přednosty (nečitelné), téhož v (nečitelné) přátelském rozhovoru o (nečitelné) žádosti přesvědčil, ačkoliv on zcela (nečitelné) pro představeného obce a faráře rád měl a pohoršil se nad chováním představeného obce, jakoby snad týž měl být patronem (fary) Lubníku (nečitelné), budoucnost dokáže, zda je vše v pořádku. – Návštěva pana přednosty okresního úřadu dopadla tehdy brzo velmi tragicky pro pány v (nečitelné), to by bylo (nečitelné) pokusil se o atentát na něho. – Nespravedlnost se trestá. (Unrecht straft sich.) – Zdejší chudobinský ústav by představenstvo obce rádo rozervalo, uvedlo do pohybu všechny páky; přesto jej má dodnes pod správou farář. – Trpký nevděčný úkol. Str. 16 Přesto starosta pořádal sezení a odpíral zapravit faráři při jeho nuzném postavení schodek kongruy (doplněk) 75 zl. rak.č., tento jen se kvůli němu (starostovi) rmoutil a rozčilení měl a pohnutí mysli. – S obavou každého nástupce varuji před tím (nečitelné) Johannem Schwabem, šenkýřem z čp. 30, je vir dolorus, který v hrubosti všechny předčí, Bůh mu odpusť jeho (nečitelné), co pisateli způsobil, a také představenému Johannu (Meixnerovi?) z čp. 54, jedinému synu tak dobrého + otce, a nyní ještě žijící bohabojné matky, (jenž) si byl vědom (nečitelné) se jako (nečitelné) kostela církve a faráře, jako (nečitelné) hospodský. – To způsobovalo pisateli stálé námahy a starosti o (údržbu) domu Božího. – Za těchto okolností nezbylo pisateli než se obrátit na k.a. konsistoř (s žádostí) o jmenování mimo Lubník. - A 28. února 1872 jsem byl investován na faru v Úvalně. – Jsou zde zajisté dobří a správní křesťané, kteří podrží pisatele ve svých zbožných vzpomínkách. – Bůh je všechny ochraňuj od zlého a dej jim spočinout ve svém Srdci, a Jeho knížecí Milost kéž nenechá svého faráře a zástupce pošlapávat a (učinit z něho) starostmi obtíženého Patera. – Bůh jim odpusť, tak jako jim odpouští pisatel. Bůh posiluj mé nástupce a kéž mě zachovají ve zbožné vzpomínce. Lubník 13. března 1872. Tinz, farář Připsáno: Farář Cyrill Tinz zemřel 25. března 1883 v Úvalně ve Slezsku. Requiescat in pace! Tužkou připsáno: Josef Hornischer čp. 13 vyhořel 26.12.1872? 1872 až 1876 Po odchodu pana faráře Cyrila Tinze zůstala farnost Lubník neadministrována, až pisatel sine mora byl proti své vůli poslán jako administrátor do Lubníku, kam přišel 23. května 1872 a do 25. května 1874 tu setrval v hodnosti administrátora in perpetuum. Pisatel dává dobrým v obci dobré vysvědčení, podezřelým podezřelé, špatným špatné. Lubník 26.5.1874. Josef Přikryl, farář v Berouně. Po přeložení p. administrátora Josefa Přikryla byla farnost Lubník administrována důst.p. Vallentinem Schillerem - narozeným v Brankách ve Slezsku v roce 1824, ordinovaným 1855 – a když byl tento v roce 1875 přeložen do farnosti Francova Lhota, zůstala farnost Lubník bez vlastního duchovního správce a podle výnosu nejdůst. k.a. konsistoře (dto Olomouc 25. května 1875 N ro 3818) byl duchovní správou Lubníku pověřen farář v Tatenicích. Str. 17 1877.

6

Alois Harrer (od 29.5.1877 do 3.7.1883) 29. května 1877 byl investován jako farář opuštěné (uvolněné) farnosti Lubník Alois Harrer, narozený 25. května 1855 v Šumperku na Moravě, na kněze vysvěcený 22. července 1849, nejprve byl v děkanátu Branná kooperátorem v Klein Möhrau (Malá Morava), jako administrátor v Gross-Möhrau (Velká Morava) u Hanušovic a pak opět ustanoven kooperátorem v Branné, odtud přišel jako administrátor do Pirkau (Jiříkov?) v děkanátu Rýmařov a Rabenseifen (Hraběšice), odtud jako kooperátor do Oskavy a do Vítkova, odkud přišel jako samostatný kurát v roce 1861 do Bernhau (Barnova), děkanát Budišov, a v roce 1866 byl ustanoven do Mankovic v oderském děkanátu, kde vykonával duchovní správu až do svého poslání na faru Lubník. 9. června 1877 přijel do Lubníku, byl p. obecním představeným Franzem Johannem Janeschem z č. 5 povozem odvezen z nádraží, v Dolní vsi uvítán obecním výborem, byl přitom i pan učitel a školáci, a pak s křížem a korouhvemi doveden do kostela, kde bylo uděleno sv. požehnání za zpěvu písně k požehnání. – Při předávce farnosti 18. června 1877 bylo potvrzeno (kromě kostelních účtů), že odškodňovací obligace (Grundentlastungsobligation) Nro 4644 dto 1. listopadu 1851 na 340 zl. konv. m. a 5% byla předána tatenickou farnosti k dobru lubnického farního obročí; o vyproštění tohoto odškodňovacího jmění usiloval lubnický obecní představený (rovněž o vyproštění polí, ležících v lubnickém katastru a propachtovávaných tatenickým farářem – to bylo marné), aby se tak důchody lubnické fary zlepšily. Při obsazování lubnické fary byly zahrady u farní budovy zcela zpustlé, zeleninové (záhony?) v obou zahradách byly divokým úhorem a ve velké zahradě musely být zorány pluhem, divoké býlí a náletové stromy pokrývaly malou zahradu, stromy byly ožrány housenkami a porostlé divokým vínem, takže nemohly dávat žádný výnos. NB. Toto upozornění pana faráře Harrera udivilo jeho nástupce far. Hlaváče, když tento převzal tyto zahrady v ještě horším stavu. Proč tedy takovéto upozornění? Hlaváč, farář 1878. 1. června 1878 byla Janem Kubitschekem, malířem z Lanškrouna, vymalována sakristie farního kostela nákladem p. Vinzenze Hornischera, majitele dědičné rychty, domu č. 19 v Lubníku. (Kubitschek) už dříve vymaloval farní kostel a letos farní obydlí. – Také byla letos pro kostel opatřena červená kasule s křížem uprostřed, na kterou přispěla 24 zl. Anna, vdova po zemřelém Ignáci Franzlovi, sedláku v Lubníku č. 32. – 30. září t.r. byl v kostele umístěn obraz sv. Michaela a posvěcen. Namaloval jej malíř Anton Aust z Adamova u Branné, i s rámem stál 66 zl. rak.č. (zaplatila Rosalia Schwab, nar. 1804, svobodná, obyvatelka č. 63 v Lubníku, dcera + Antona Schwaba, domkáře v Lubníku č. 73, a jeho manželky Johanny, dcery Johanna Franzla, domkáře v Lubníku.) 3. 10. 1878 vyhořela dědičná rychta v Žichlínku. Str. 18 1879. V tomto roce došlo k velkým záplavám; největší z nich zasáhla v noci z 11. na 12. března Uhry, vzala město Szegedin, kde z 6.500 domů zůstalo stát jen 334 a z nich bylo jen 261 obyvatelných, ze 75.000 obyvatel bylo 50.000 bez chleba, mnoho set lidí utonulo. – Následovaly povodně ve Španělsku, Štýrsku, Tyrolích, na Moravě a ve Slezsku: Lubník byl postižen zátopou 6. června, kdy po bouřce s přívalovým deštěm, trvajícím od 9 do 12 hodin voda stála ve světnici domu č. 15 vedle fary na 1 a 1/2 střevíce vysoko (asi 50 cm) a sahala až na první schod u vchodu do fary. Rok 1879 byl velmi mokrý, brambory byly vskutku mizerné (poškozené), takže mezi obyvateli Lubníku propukla bída (nouze) a stále přibývalo odkázaných na pomoc zvenčí. Zima byla nebývale tuhá už od začátku prosince, takže v obci pomrzlo mnoho ovocných stromů, zvláště jabloní, i ty v horní farské zahradě. Pro kostel byl v tomto roce obstarán 6. dubna Barbarou Köhlerovou z č. 49 za 65 zl. fialový pluviál a 12. července Theresií Wernerovou z č. 59 zlatem vyšívaný bílý pláštík na ciborium za 17 zl. 50 kr. Stříbrná svatba Jeho Veličenstva Františka Josefa I. a Jejího Veličenstva císařovny Alžběty se ve Vídni slavila 24. dubna a současně byl nejdůstojnějším panem arcibiskupem a kardinálem Dr. Johannem Kutschkerem (+ 1881) ve Vídni konsekrován dostavěný Votiv-Kirche (Salvator-Kirche) a sloužena v něm první slavná mše sv. (Kostel byl postaven na poděkování za záchranu Jeho Veličenstva císaře Františka Josefa 18. února 1853 a z podnětu jeho bratra Maxmiliana, císaře mexického, zavražděného 19. července 1867.) Záchrana života. 4. října 1879 v 5 hodin odpoledne spadla Theresia Reifová, manželka Thomase Reifa, učitele školy v Lubníku, do místního potoka, protékajícího mezi školou a domem č. 15, a byla před smrtí utonutím zachráněna Theresií Meixnerovou (narozenou 24. února 1865, dcerou Ferdinanda Meixnera, domkáře v Lubníku č. 15, a jeho manželky Rosalie, rozené Köhlerové z Lubníku), která zachytila ruku tonoucí, vyčnívající z vody, a vytáhla ji na břeh. – Bůh mnohokráte odplať mladičké zachránkyni tento čin lásky k bližnímu! V sousedním lanškrounském vikariátu byla anno 1879 sv. generální vizitace, konaná nejdůst. p. biskupem Josefem Haysem z Hradce Králové, který o svátku sv. Václava konsekroval děkanský farní kostel v Lanškrouně.

7

Str. 19 1880. V tomto roce navštívilo Jeho Veličenstvo náš nejmilostivější císař František Josef I. korunní země Čechy, Moravu, Slezsko, Halič a Sedmihradsko. Počasí. Tento rok byl stejně mokrý jako předešlý, proto brambory všeobecně chyběly a bída obyvatelstva rostla. – Po kruté zimě uschly (padly, sešly) všechny jabloně ve farní zahradě, které stejně už od roku 1877 nedaly žádné ovoce, také zeleniny nebylo, protože mokrá půda svědčila zvláště hmyzu, především příšerným rakům korovým (Erdkrebse), kteří sežrali kořeny, takže sklizeň byla ubohá. Pro stálé mokro v půdě zahynuly i mladé stromky, vysázené v roce 1877. Velké záplavy byly v letos v okresech Moravský Šumperk, Seifenberg (Žamberk?)a Rožnov. Od dobrodinců dostal kostel v tomto roce 2 černé ministrantské suknice v ceně 16 zl. 2 kr., a pro svátky vánoční obraz Narození Páně v ceně 20 zl., k čemuž přispělo mnoho anonymních dobrodinců a malíř jej ohleduplně dodal za 12 zl., protože u něho už bylo mnoho věcí pro Lubník zjednáno. (Přeškrtaný řádek.) 1881. V tomto roce dostal kostel dva obrazy: „Loučení Krista s Jeho matkou“ a „Kristus na Hoře Olivové“, zhotovené v Adamově v ceně 132 zl. rak.č. (z domu č. 59). Letos dostal také lustr pozlacenou závěsnou tyč v ceně 16 zl. Sňatek Jeho c.k. Výsosti korunního prince Rudolfa se konal 10. května 1881. Počasí. 9. srpna potlouklo krupobití část ovsů. – Úroda byla dobrá, zvláště obilí. Brambory a jablka dopadly dobře. I ve farní zahradě byly zbylé jabloně bohatě plné ovoce. Zásluhu o kostel si letos zjednal p. majitel dědičné rychty Vinz. Hornischer, který přivezl z Lanškrouna 20 dětí a 4 dospělé k provedení slavné zpívané mše sv. při slavnosti posvěcení kostela (Kirchenfest, posvícení), což přispělo k povznesení všech. 8. prosince 1881 vyhořel ve Vídni Ringtheater, při požáru přišlo o život 386 osob. 1882. 19. dubna bylo úmrtím učitele Thomase Reifa uprázdněno místo varhaníka v Lubníku. Působil zde jako učitel od roku 1840 do roku 1882. Zanechal majetek 32.000 zl. rak. č., zřídil mešní nadaci při zdejším kostele, svým universálním dědicem učinil svého vnuka Johanna Schwaba, syna sedláka z č. 40 v Lubníku; ostatní příbuzní obdrželi odkazy, mezi jiným také dům č. 37, který připadl jeho švagrové. Tito příbuzní darovali kostelu příspěvek 17 zl. 46 kr. rak.č. na pořízení nového bílého vela. – Od smrti tohoto učitele byly bohoslužby v Lubníku bez varhan, až do 10.2.1883, protože nastoupivší učitel Franz Kröner (rodák ze Schmeil (Smilova) u Města Libavé, který nastoupil 7. února 1882 a v červenci téhož roku byl přeložen do Města Libavé) neuměl na varhany hrát. Do 10. února následujícího roku bylo vyučováno jen náboženství, protože nenastoupil žádný nový učitel. V tomto roce, zvláště na jeho konci, byly velké záplavy v Čechách u Trutnova, na Moravě u Brna, v Sedmihradsku a koncem roku na Rýně v Německu. – Rok lze označit jako mokrý, pršelo po celou dobu žní tak, že mnoho obilí ve snopech porostlo a velká část brambor zčernala. 24. září 1882 vyhořel dům č. 50, přitom byla ve velkém nebezpečí stará školní budova, stojící naproti; zachráněna byla díky zdatné pomoci, zejména majitele usedlosti č. 5 Franze Jenesche. Str. 20 1883. V tomto roce začalo10. února opět vyučování, které se od 15. července loňského roku nekonalo, protože učitelské místo při zdejší škole zůstávalo neobsazeno, takže ve škole se pokračovalo pouze ve výuce náboženství. 28. května t.r. se začalo s kopáním základů pro novou školní budovu, která bude stát na pozemku dědičné rychty, který obec odkoupila. K posvícení (Kirchenfeste) byly letos lubnickými pannami darovány dvě krásné oltářní podušky, zhotovené u Ignaze Neškudly v Jabloném nad Orlicí č. 45 (cena 15 zl. rak.č.). Pokračuje administrátor P. Josef Kressa: Farář Alois Harrer byl na vlastní žádost 4. července t.r. investován na faru v Úvalně a kaplan při farním kostele v Tatenicích Josef Kressa byl k tomuto dni jmenován administrátorem v Lubníku. Do tohoto roku také spadá případ, jenž je v Rakousku unicum, právní spor obce (resp. obecního představeného Joh. Meixnera z č. 54) s farním úřadem o vlastnictví kostela a fary, a také hřbitova; tyto objekty si přivlasňovala obec! Při založení nových pozemkových knih si je nechala vložit. (Bližší o tom k vidění ve farním archivu.) Letos také započala stavba nové školy výkopem základů a zatloukáním bezpočtu pilot 28. května a dokončena byla 3. října 1883, načež se v neděli 4. října odpoledne po sv. požehnání slavnostně posvětil novou školní budovu administrátor Josef Kressa. V Lubníku se při této příležitosti sešlo mnoho lidí; mezi nimi okresní hejtman Pateki ze Zábřehu; okresní soudce Adler (nečitelné) von Kochtenstam(?), zábřežský Pěvecký spolek a

8

mnoho vzácných osobností zblízka i zdaleka. Ve slavnostním procesí se šlo k nové budově, tam bylo nejprve kázání a pak byla škola posvěcena. Během svěcení zpíval zábřežský Pěvecký spolek píseň „Das ist der Tag des Herrn!“ („Toto je den Páně!“). Po skončení církevní benedikce předala dceruška sedláka Franze Janische z č. 5 v Lubníku klíč školy okresnímu hejtmanovi, který pak měl krátký projev o povinnostech (nečitelné) všeobecně a zvláště k čerstvě ustanovenému učiteli Ig. Seifertovi, aby mu dobro lubnické školní mládeže leželo na srdci. Velkým provoláním „Sláva!“ (Hoch!) na počest Jeho Veličenstva císaře svou řeč ukončil! Díky štědrosti některých místních občanů bylo pro (cizí) hosty podáváno na dědičné rychtě občerstvení. V půli října sem byl dekretován první podučitel p. Servus, rodák ze Zábřeha na Moravě, protože zdejší doposud jednotřídní škola byla povýšena na dvojtřídní a aktivována. Podle toho, jak je uvedeno už na prvních listech této Pamětní knihy, je potřeba, aby každý duchovní správce napsal svůj životopis, tedy i moje krátká biografie zde najde své místo: Administrátor Josef Kressa (od 4.7. do 31.12.1883) Narozen 8. prosince 1849 v Grätz (Hradec) u Mähr. Neustadt (Uníčov), kde byl můj otec sedlákem; na pobídku zdejšího kooperátora Josefa Liseka (+ v Niklasdorf (Raškově?) na kazatelně raněn mrtvicí) jsem po absolvování IV. třídy tehdejší hlavní školy vstoupil do chlapeckého semináře v Kroměříži. Po skončení gymnasiálních studií jsem šel na teologickou fakultu do Olomouce, po jejímž absolvování jsem byl 5. července 1875 knížetem arcibiskupem Bedřichem Fürstenbergem vysvěcen na kněze. Co neopresbyter jsem přišel jako kooperátor do Starého Moletína, odkud mne po osmiměsíčním působení poslali jako nadačního kaplana do Tatenic. Hned při mém příjezdu do Tatenic (13.5.1876) jsem byl upozorněn, že budu pověřen pastorací v Lubníku, kdysi už dva roky excurrendo spravovaném z Tatenic. Když byl po odchodu faráře Aloise Harrera Lubník znovu opuštěn, byl jsem jmenován zdejším administrátorem. Farní budova mi byla předána ve velmi nezdravém stavu, všechny zdi prosáklé vlhkostí. Okna a dveře pozbyly nátěru, špatně se zavíraly; pach penetračního (nátěru) naplňující místnosti se nedal odstranit žádným z použitých prostředků; zahrada, v níž bujelo divoké vrboví, je, protože na ní stojí škola, na jejíž možnou přístavbu by byl použit další kus zahrady (nečitelné). Aby se zbylá zahrada a dvůr zvětšily, byla část plotu odstraněna (ukradena, beraubt)a je ve vskutku desparátním stavu. Přes mou námahu a naléhání, aby byl aspoň vodní odtokový příkop přeložen dále od fary, utěšovali mne, že se to vše udělá při arondaci zahrady. Kéž by to bylo brzy pro dobro faráře a (nečitelné). Moje administratutra se protahovala, protože při prvním vypsání se nenašel jediný kompetent pro tuto faru, konsistoř byla nucena vypsat ji podruhé! Teprve ve druhé kompetenční lhůtě se přihlásili tři uchazeči, z nichž byla fara propůjčena dp. Aloysi Hlaváčovi. Lubnickým farníkům mohu a musím vystavit za dobu své administratury to nejlepší vysvědčení ve všech ohledech. Str. 22 Aloys Hlaváč (od 21.1.1884 – nedopsáno) Tento se narodil 4. května 1842 v Olomouci, absolvoval gymnasiální studia v chlapeckém semináři v Kroměříži, teologické studium v Olomouci a 5. července 1866 byl vysvěcen na kněze. Jako neopresbyter dyl dekretován do Sponau (Spálov), kde zůstal pouze jeden rok, a už v roce 1867 byl poslán jako kooperátor do Vítkova ve Slezsku. 9. dubna 1872 se přestěhoval na svěřenou kuracii Dittersdorf (Dětřichov) v krnovském děkanátu, odtud 15. července 1875 jako kurát do Seitendorfu (Životice), kde pastoroval do 2. ledna 1884, toho dne byl investován na faru v Lubníku a 15. ledna tam přijel, byl slavnostně přijat administrátorem dp. Kressou, farníky a školáky, chyběli oba p. učitelé (Ignaz Seifert a podučitel Wilhelm Servus), z neznámých důvodů se neukázali, toto stranění se slavnostního přijetí (faráře) bylo jasným vyjádřením jejich skutečného smýšlení a citů chovaných k církvi a faráři, toho se nijak nedotklo toto chování (Hunc (magister) tu caveto qua inimicum ecclesia et parochi – Horatius). Několik týdnů po nástupu do úřadu uspořádal (farář) s pomocí zdejšího pana dědičného rychtáře Vinzenze Hornischera sbírku na opatření kostelních potřeb, jejíž výnos byl 107 zl. 86 kr.; za tento obnos byl pořízen oltářní koberec, antipendium na hlavní oltář, pokrývka a závěs na kazatelnu z červeného sametu, věnec na monstranci a harmonický zvonek. 24. října 1884 zemřela selka Anna Janischová z č. 32, která v závěti odkázala 100 zl. na pořízení obrazu Matky Boží. Protože je kostel obrazy přeplněn, byl se svolením dobroditelky tento obnos vynaložen na získání sochy P. Marie Lourdské. Nejpěknější místo pro její vystavení nabízel boční oltář, na němž dosud byl starý tabernakl a růžencový obraz. Byl zvenku zcela obnoven. S důvěrou v Boha jsem k tomuto účelu podnikl sbírku, která obnos 258 zl. 60 kr. zvýšila na 358 zl. 60 kr. Nyní jsem mohl přikročit k postavení úplně nového oltáře. V gotickém stylu jej zhotovil p. Robert Donhoffer, zlatič a zdobič z Nového Jičína; také obstaral P. Marii Lurdskou z Grödenu v Tyrolích. Socha i oltář jsou mistrovskými díly. Str. 23 Slavnostní posvěcení se konalo III. neděli velikonoční 26. dubna 1885 ve 2 hodiny odpoledne, s povolením k.a. konsistoře je provedl místní farář. Pod portálem farní budovy byl postaven slavnostní chvíli odpovídající triumfální oblouk s nápisem: „Já jsem Neposkvrněné Početí.“, pod nímž byla socha umístěna. Po zanotoání písně „Milde Königin“ („Něžná Královno“) byla socha za vyzvánění zvonů pozvednuta 4 družičkami na krásně ozdobená nosítka a vnesena do kostela. Nejprve kráčelo 18 družiček s liliemi v rukou, pak byla nesena socha s nosiči pochodní po stranách, za nimi dalších 18 družiček s liliemi; pak místní farář s asistujícími faráři,

9

Franzem Mikschem z Reichenau (Rychnov u Moravské Třebové?), Antonem Ertalem z Grünau (Gruna), s panem farářem z Tatenic Vinzenzem Repperem a Janem Lžičářem ze Sichelsdorfu (Žichlínek), průvod uzavíralo na 3000 účastníků pobožnosti, kteří přispěchali i z daleka. V kostele obklopilo duchovenstvo nový boční oltář, na nějž byla socha současně naistalována. Následoval rituál posvěcení, po němž měl tatenický pan farář ryzí (samorostlou) promluvu o úctě k Nejblahoslavenější Panně. Slavnost ukončila litanie a sv. požehnání. Kéž Bůh požehná toto dílo! Zde ještě musí být zmíněno,že pan dědičný rychtář Hornischer Vinzenz si nedal vzít pohoštění všech družiček ve svém domě. Také každé daroval krásný obrázek P. Marie Lurdské. Místní farář rozdal mezi farníky jako upomínku na tuto slavnost 36 tuctů lurdských medailek. Str. 24 12. srpna 1885 byl (farář) kanonicky investován na farní obročí Geppersdorf (Linhartovy) v krnovském děkanátu a odstěhoval se tam večer 16. srpna. Na opět uvolněném obročí byl 12. srpna 1885 jmenován administrátorem kooperátor z Kunčiny u Moravské Třebové P. Cyrill Leichman. Narodil se 7. března 1860 v Gross-Senitz (Senice) u Olomouce, svá gymnasiální studia absolvoval v Olomouci (2 první třídy-ročníky) a v chlapeckém semináři v Kroměříži (6 tříd), odkud nastoupil do alumnátu v Olomouci a 5. července 1884 byl vysvěcen na kněze. Jeho prvním působištěm byl Kunzendorf (Kunčina) u Moravské Třebové, kde byl kooperátorem do 13. srpna 1885, do svého pověření do Lubníku. Na lásku kunčinských farníků, kterou mu dokazovali při jeho rozloučení, bude stále vzpomínat. Co se týče lubnických farníků, nemůže jim dát tak pochvalné vysvědčení. Získal tu zkušenosti, které jím velmi nepříjemně pohnuly. Nejlepším svědectvím ducha této obce je, že se 1. listopadu 1885 stalo, že v Lubníku během kázání velmi rušivým a vskutku hrubým způsobem odtáhli z kostela, neboť prý, jak se dotázal, oni se osobně cítili dotčeni (napadeni). Byli tím zčásti vinni druzí (jiní), kteří by rádi kněze zlými řečmi strhali a (nečitelné), kdyby to jen šlo. Mnohde je zde také nežádoucí vliv liberalismu. Mohlo by se říci ještě více, ale to by mělo stačit. Přirozeně jsou zde také zbožní a spravedliví lidé. Jen budiž ještě poznamenáno, že tu lidé čtou noviny „Tagesbote“, „Der Frennuthige(?)“, „Deutsche Zeitung“ a jim podobné, toto zpozoroval administrátor sám. Úsudek o panujících poměrech si lze udělat z řečeného, dobří však by z něho měli být vyjmuti. 25. listopadu byl na faru v Lubníku investován nový farář Jos. Kaštil. Str. 25 Jos. Kaštil (25.11.1885 – 31.2.1890). Nar. 2. března 1847 v Kostelci, děkanát Prostějov na Moravě, absolvoval gymnasiální (1861-1868) a teologická studia (1868 – 1872) v Olomouci s vynikajícím výsledkem a 5. července 1872 byl vysvěcen na kněze. Poněvadž znal více jazyků, byl dekretován jako kooperátor na Velehrad, slavné moravské poutní místo. Na tomto místě (zvláště v poutní sezóně velmi namáhavém) si přepínáním sil ve zpovědnici i na kazatelně způsobil chrlení krve, musel být poslán na dočasný odpočinek a 15. srpna 1874 se odstěhoval do Krumsína, děkanát Prostějov, kde zčásti jako deficient, zčásti jako kooperátor a administrátor pobýval do 22. dubna 1879. Odtud byl přeložen jako cooperator expositus do Vranovic, děkanát Prostějov, kde působil do 24. listopadu 1885. V uznání svých zásluh o kostel, školu a obec byl 17. října 1885 jmenován čestným občanem Vranovic. 25. listopadu 1885 byl investován jako farář v Lubníku. 26. listopadu do Lubníku přijel povozem, který mu p. administrátor Cyr. Leichman poslal na nádraží v Žichlínku, v Dolní vsi byl očekáván farníky a školáky s p. nadučitelem Ignazem Seifertem a v jejich doprovodu veden do kostela, kde udělil přítomným sv. požehnání. Poněvadž vldp. děkan Ant. Wolf nemohl pro nemoc přijet na instalaci ani na předávku fary, konala se předávka 26. listopadu. Na obvyklé pozvání k ní reagoval první kostelní hospodář slovy: „Pokud bude na faře administrátor, já tam nevstoupím.“ Na opakovanou prosbu se přece jen objevil, podepsal listiny a faru opustil. Takové chování nového faráře nijak nepřekvapilo, protože už v Olomouci byl informován, že v Lubníku nechybí hrubost vůči žádnému knězi, o čemž se poučil i z lubnické Pamětní knihy. Velmi nápadná byla na začátku jeho pobytu velmi nízká návštěvnost kostela, i u školních dětí, které by k tomu mohly být přinuceny světským zákonem. Jenže nil mirari! říkali už staří Římané. Str. 26 V srpnu 1886 byla předsevzata oprava špatných varhan p. Franzem Hanischem z Jockelsdorfu v okrese Lanškroun za cenu 370 zl. rak. č. Farář byl ochoten na ni přispět 200 zl. z kostelního jmění. Také byla poslána žádost o povolení tohoto příspěvku na nejdůst. k.a. konsistoř, když na jeden a půl (1,5krát vyšší zamýšlený příspěvek?) mi vld. děkanský úřad vrátil s poznámkou, „žadateli se nemůže vyhovět, zde, jak je zřejmé z Olomouce přiložených ./. akt procesu, pověstný hřbitovní proces s obcí doveden do konce, kostel se svým nárokem na místo k pohřbívání Nejvyšším c.k. soudním dvorem odmítnut a jako strana, která ztratila při, odsouzen k uhrazení soudních výloh per 135 zl. 02 kr. rak.č.“ Nyní bylo vskutku očividné, že si obec sama uškodila svým sudičstvím, poněvadž za těchto okolností musí sama nést náklady na opravu varhan a ještě svůj kostel připravila o tolik potřebných (užitečných) peněz. 25. listopadu 1886 přišla do Lubníku od c.k. moravského místodržitelství přezkoušená (zkontrolovaná) a správně stanovená fasse, podle níž je lubnickému faráři přiznán doplněk kongruy 225 zl. 22 kr. rak č. od Religionsfondu, z toho se celá obec zaradovala. Byl tu totiž (a také u nejdůst. k.a. konsistoře) názor a očekávalo se dlouho, že obec bude muset hradit tento doplněk kongruy kterémukoli faráři ze svého, a to na základě

10

odstavce ve zřizovací listině kuracie Lubník: „My se zavazujeme k převzetí patronátu nad naším kostelem a kuracií a my budeme tím vzniklá břemena bez nároků vůči některému veřejnému fondu .... pohotově hraditi.“ Str. 27 Protože farář dělal vše možné, aby tato záležitost došla ke konci, šťastnému pro obec, tak ho ctěný obecní výbor 28. listopadu 1886 jednohlasně jmenoval „ve vděčném uznání jeho blahovolného smýšlení a zásluh“ čestným občanem Lubníku a později mu obecní představený předal 19. března 1887, kdy slavil své jmeniny, čestný diplom. 24. dubna 1887 přepadla faráře jeho stará choroba, hrozné chrlení krve, a až do května zůstal upoután na lůžko. A jako obvykle neštěstí nechodí samo, ale ve švadronách, a tady také. Za nemoci se vkradly 3 cigánky do fary a ukradly z psacího stolu v kanceláři přes 185 zl. Po 3 dnech byly ve Svitavích chyceny policií, ale peníze až na 7 zl. 34 kr. rak. č. byly utraceny. Mimo tento zbytek hotovosti se našly nějaké věci, které nakoupily za ukradené peníze, poškozený je dostal zpět koncem srpna od ctěného c.k. okresního soudu v Zábřehu na Moravě. Za této doby těžké zkoušky mnozí farníci denně doložili svou účast s postiženým nejrůznějšími způsoby. Bůh jim to bohatě odplať! V duchovní správě zatím pomáhal dle možnosti v obětavé lásce důst. p. Franz Schierz, katecheta na c.k. vyšším gymnáziu v Lanškrouně. V únoru 1888 byla také z Lubníku na vybídnutí nadučitele podána obecním výborem petice proti knížecímu lichtensteinskému návrhu školského zákona, byla podepisována v obecní kanceláři, ale tajně, v nejtemnější noci, aby se o tom farář nedozvěděl. V pondělí 28. května 1888 v 7 hodin večer vypukl v selském dvoře č. 62 požár, který se při tehdy panujícím bouřlivém větru rychle rozšířil na 4 usedlosti (č. 61, 60, 59 a 49) a hrozil zachvátit celou ves. Na štěstí se vítr obrátil (na pole směrem k Žichlínku) a tak se dobrovolným hasičům z Tatenic, Krasíkova, Žichlínku a Zohse podařilo požár omezit jen na zasažené usedlosti. Oheň byl zlovolně založen děvečkou od krav Agathou Hutovou ze Šumvaldu, zaměstnanou v č. 62, byla za tento čin olomouckým trestním soudem odsouzena na 3 roky těžkého žaláře. Str. 28 V červnu 1888 musela být odstoupena část horní i dolní farské zahrady kvůli stavbě silnice, 1 čtverečný sáh za 75 krejcarů, tento obnos však dosud nebyl vyplacen. – Pro farní kostel bylo v této době dobrodinci opatřeno podle Knihy účtů (Rechnungsbuch) II. a III: 1 stará basa (Bassgeige) a nové basové pozouny za 38 zl., nový Boží hrob za 319 zl. 873 kr., nový bílý ornát za 30 zl. 72 kr., bílý pluviál za 65 zl., bílé velum za 16 zl., nová stříbrná patena ke kalichu za 15 zl. a nový červený ornát za 27 zl. rak .č. V lednu 1890 přepadla faráře chřipka, která přešla v nebezpečný zápal plic a vedla k propuknutí jeho starého neduhu, hrozného chrlení krve. To bylo tentokrát tak silné, že se nemocný cítil opravdu na pokraji hrobu a lékař jeho léčbu vzdal. Ale Pán jej opět uzdravil, opět mu daroval život. Dlouhou chorobou však byly jeho duševní i tělesné síly zcela vyčerpány, viděl se neschopen služby a neschopen námahy a byl nucen poprosit o definitivní udělení pense. Jeho prosbě bylo vyhověno: dekretem z 26. dubna 1890 čj. 408 byl Nejdůst. ordinátem laskavě propuštěn z aktivní duchovní služby a moravským místodržitelstvím 22. června 1890 čj. 6417 mu byla dána pense. Při této příležitosti mu vyjádřila Nejdůst. k.a. konsistoř své uznání a dík ve vysoce ceněném přípisu ze 3. července 1890 čj. 6648 následujícími slovy: „Officium Archiepiscopale annuntians Tibi supra dicta, Suum esse quinatur, ut Tibi, qui semper degirti vitam exemplarem ac officia Tibi incimbentia fideli adimplevisti modo agat gratias addem, Illum Supremum pastorum Pastorem fare, vita finista, remuneratorem largissimum.“ Co se týče náboženského a mravního stavu lubnické farnosti, musí pisatel bohužel připustit, že se jen málo liší od celého lanškrounského úvalu, na který padnou slova Otce Zumpta z jeho latinské Syntaxe: „Piget, pudet, poenitet, traedet atque miseret.“ Také tato obec trpí velkou, smrtelně nebezpečnou chorobou naší doby, lhostejností ve věcech víry, nemocí ničivou. Mnozí z farníků jsou jen matrikoví katolíci, bez přesvědčení, bez činné víry. Jen někteří mohou být vskutku označeni jako křesťané. U mnohých se nejedná o nic víc než o peníze a „pokrok“ tohoto světa. Poživačnost a darebáctví rostou, skutečná bída a daremné upřednostňování se šíří. Luxus a současně s ním zbídačování tu vítězí. Mnohým by se dalo říci s Katonem (Cato starší): „Těžko k břichu promlouvat, když nemá žádné uši.“ Dospívající mládež je většinou zcela nevychovaná a vzdálená jakémukoli pěstění (napomínání); panenský myrtový věneček je stále vzácnější. O nic lépe to není ani se školáky. Učitelé, indiferentní liberálové, zcela studení a vlažní ve věcech víry a náboženského života, omezují svou činnost jen na školní třídu, zde se spokojují s pouhou teoretickou morálkou a nestarají se vůbec o to, co děti tropí venku; chtěji se jen zachovat představeným a a ponechávají srdce uzavřeno zlatým slovům básníka: „Ne v rozumu, v srdci se skrývá cena člověka.“ Proto nežijí v míru s farářem, a pokud, pak to není skutečný mír, ale jen zdánlivý, jaký dnes vládne mezi národy Evropy, lichotka v ústech a zbraň v ruce. Zkrátka, farnost leží v arše, tu je vskutku třeba radikální léčby! Ve svém politováníhodném zdravotním stavu toho pisatel nemohl pochopitelně dosáhnout, ale udělal, co jeho slabé síly stačily, takže může s dobrým svědomím říci: kéž je mu připočteno, když vzhledem k jím vynaložené námaze očekává jisté uznání a za námahu jiných poděkuje slovy básníka: „Jen nepokvrňovat jeden druhého. / Jen hrboly (suky) radostně snášet. / Jen se nezaměřit na svůj vrcholíček, / protože ten nepředstavuje celou zemi.“

11

Anton Nutz (31.7.1890 – 31.5.1898) Narozený 15. ledna 1840 v Čekovicích (Čekowitz – Čejkovice, Čakovice?). Na kněze vysvěcen 5. července 1866. Působil na různých místech, naposledy v Lubníku, a to od 30. července do 29. října 1890 jako administrátor a do 31. května 1898 jako farář. Pro trvalé onemocnění byl v červnu 1898 poslán na trvalý odpočinek, 14. června Lubník opustil a uchýlil se do Kojetína. Administrátorem uvolněné farnosti byl ustanoven Albin Mácha. Narodil se 6. března 1874 v Nové Bělé (Neu-Biela) v místeckém děkanátu. Gymnaziální studia absolvoval na českém soukromém gymnáziu v Opavě, pak vstoupil do kněžského semináře v Olomouci a 5. července 1897 byl vysvěcen na kněze. Jeho prvním místem byla Široká Niva (Breitenau) v krnovském děkanátu, kde byl kooperátorem od 14. srpna 1897 do 31. května 1898. Administrace farnosti trvala neobvykle dlouho. Při prvním vypsání se nikdo o místo ve zdejší farnosti neucházel, teprve při druhém vypsání se přihlásil jediný kompetent: P. Pospěch, kooperátor v Kunovicích u Uherského Hradiště, jemuž byla fara udělena. Rok 1898 by měl být zapsán zlatým písmem, zejména podle názoru rolníků, protože počasí bylo neobyčejně příznivé. V tomto roce získal kostel velkého dobrodince v osobě pana Rudi Langera, majitele továrny na zlaté zboží v Lanškrouně. Pozlatil jeden kalich, postříbřil lampu věčného světla a kaditelnici, opravil závěs lampy věčného světla a koule na něm, a kromě toho všeho ještě – koruna pro Matku Boží, kterou daroval. Kéž mu Bůh odplatí! Viděno při kanon. visitaci 29. Května 1900. Vinzenz Repper, děkan Alois Valenta, farář v Třebařově, konkom. Jaroslav Pospěch (19.4.1899 – 1.9.1906) Narozený 20. srpna 1865 v Malhoticích, okres Hranice na Moravě, kde byl jeho otec učitelem na tamní národní škole. Po ukončení gymnaziálních studií v Olomouci vstoupil tamtéž do kněžského semináře a v roce 1889 byl vysvěcen na kněze. Jako kooperátor byl jmenován do Želechovic, Vizovic, Třebařova, Morkovic a Kunovic, odkud byl 19. dubna 1899 investován jako zdejší farář. Vidimus in sacra Visitatione Generali die 20. Junii 1900. + Teodorus, Princeps-Archiepiscopus Nalezl faru i kostel ve velmi ubohém stavu. Po mnoha hádkách a psaní byla obec nucena začít s nutnými opravami, které trvaly 8 týdnů a vyžádaly si výlohy skoro 1000 zl. Že se přitom všichni stavěli proti faráři, je snadno vysvětlitelné, pokoušeli se ho všemi možnými způsoby odstranit, ale to se nezdařilo. Také v kostele bylo mnohé opraveno, výlohy na kostel obnášely v letech 1899-1900 přes 300 zl., z nichž 3/4 nesl farář! 20. července (1900) zde konal generální vizitaci a biřmoval Nejdůst. k.a. Theodor. K jeho uvítání byly postaveny 2 slavobrány, jedna u Fränzlů v Dolní vsi a jedna u kostela. V Pichnerově hostinci se konalo protestantské shromáždění, jehož se zúčastnili mnozí z Lubníku a okolí. Jeden, jménem Johann Rofeis, odpadl, 21. října 1900 se však vrátil do katolické církve. 4. července 1901 se nad Lubníkem strhla silná bouře, při níž uhodil blesk do našeho kostela, naštěstí nezapálil, jehom poškodil věžní hodiny, sjel na půdu, rozbil část krovu, po železném závěsu lustru sjel do kostela, poškodil lustr, 2 lavice a také trochu hlavní oltář. Na žádost faráře byl v červenci 1901 dán na kostel bleskosvod a tak kostel chráněn. 13. srpna 1901 se opět strhla na Lubníkem velká bouře s průtrží mračen. Blesky udeřily několikrát na různá místa. Jeden blesk zasáhl stodolu Vincenze Allpa č. 92, zapálil a shořela střecha na celé usedlosti. Od 1.- 8. září 1901 se konala ve farním kostele v Lubníku poprvé za padesát let samostatné duchovní správy sv. misie, kterou vedli dpp. redemptoristé z Hory Matky Boží u Králík. Obecní zastupitelstvo po lubnickém způsobu proti ní zaujalo nepřátelský postoj, odmítlo prosbu o poskytnutí dřeva z obecního lesa na postavení misijního kříže na hřbitově nebo kdekoliv na obecním pozemku, a poslalo na c.k. okresní hejtmanství v Zábřehu žádost o zákaz misie. Přesto se sv. misie konala! Dp. misionáři P. Johann Haas a P. Josef Gögele přijeli 31. srpna, na nádraží v Žichlínku je očekával místní farář a per pedes apostolorum odvedeni do Lubníku, protože je nikdo nechtěl odvézt. Návštěva kázání byla velmi slabá, protože ženám, dětem i služebnictvu bylo zakázáno se misií zúčastnit. Z majitelů usedlostí se zúčastnili: Johann Lerch č. 59, Janisch Karl č. 62 a Franz Popp. Samotný kostelník Josef Appl se zdráhal zúčastnit misií, byl propuštěn, kvůli tomu ze vzteku vyvolal v kostele právě při misijní pobožnosti skandál, proto byl pro urážku náboženství žalován a odsouzen ke 4 dnům přísného vězení s jedním postem. Léto 1902 bylo velmi mokré a období žatvy mizerné. Pršelo od 8. června do půli srpna skoro každý den. Chladna v tomto „létě“ byla tak výrazná, že 12. srpna ukazoval teploměr jen +4°R. Zima 1902/3 byla velmi tuhá, začala už 15. listopadu ochlazením na –6°R, ale (teplota) v tomto měsíci ještě stoupla na 15-17°R.

12

Ve čtvrtek před Bílou sobotou v noci začala strašná sněhová bouře, která trvala až do pondělka a způsobila mnoho škod. Ještě 29. dubna musela být prohazována cesta od staré školy ke Grölig-Schneiderovi. V roce 1904 panovala v důsledku špatné úrody brambor citelná nouze. Byl to výrazně suchý rok, nepršelo od půli května do září, a proto se letní plodiny nemohly vyvíjet. Nastalo velké zdražování všech produktů a potravin. Po horkém létě 1904 následovala tuhá, dlouhá zima. 27. června 1905 se nad Lubníkem opět strhla bouře; udeřilo do polí v nejtěsnější blízkosti. Blek zapálil dům Theresie Deutschové, který vyhořel do základů. Téhož roku byl také na farní budovu upevněn bleskosvod. Vidi 8.5.1906. Vinzenz Repper, děkan Joh. Maiwald, concom. V roce 1906 bylo zvlášť studené jaro; déšť a sníh se stále střídaly za stále velmi silného větru. V dubnu nastala změna, takže se mohly začít polní práce. V květnu bylo neobyčejně mnoho silných bouřek; 15. května se strhla nad naší obcí, jeden z blesků udeřil do stavení Františka Zorna č. 14 a poškodil dům. Na základě své žádosti byl farář presentován na faru ve Wallmersdorfu (Valteřice?) a 29. srpna tam investován. Administrátorem fary v Lubníku byl určen P. Emil Meixner. Narodil se ve Wichstadtlu (Čechy) 29. dubna 1876. Gymnasiální studium absolvoval s vyznamenáním na gymnasiu v Šumperku (Mährisch Schönberg) (1889-1897), odkud vstoupil do olomouckého kněžského semináře a 5. července 1901 byl vysvěcen na kněze. Nejprve byl ustanoven kooperátorem u proboštského kostela v Opavě, kde působil od 1. srpna 1901 do 8. prosince 1904. Kvůli nemoci si musel vzít dlouhou dovolenou, kterou strávil dílem doma, dílem v Arco (Jižní Tyroly). 15. května 1905 byl ustanoven zámeckým kaplanem v Moštěnici u Přerova (Horní Moštěnice), v tomto zaměstnání zůstal do 1. srpna 1905. Pak byl dekretován jako nadační kaplan v Hermersdorfu (Temenice) ve svitavském děkanátu, kde působil do 1. září 1906. 13. září 1906 přišel do Lubníku jako administrátor. Ačkoliv se obecní zastupitelstvo obrátilo na konsistoř v Olomouci s prosbou, aby byl vzat ohled na administrátorovu žádost o faru a on byl jmenován farářem v Lubníku, byla tato žádost ignorována a fara propůjčena P. Ludwigovi Caesarovi, faráři v Petersdorfu (Hraničné Petrovice) u Domašova, 24.11.1906 byla instalace. Vidi 11.5.1907 Repper, děkan. Joh. Maiwald, komisař Ludwig Caesar (1.12.1906 – narozený v Řepové (Rippau) 10.10.1876, jako manželský syn pilných a snaživých venkovanů, svá gymnasiální studia absolvoval v Kroměříži a teologická v Olomouci. 5. července 1900 byl vysvěcen na kněze a jako kooperátor přišel do Blavonitz(?) (1.8.1900 – 4.5.1903), odtud do Moravské Třebové (4.5.1902 – 1.12.1902), odkud musel pro dočasné onemocnění (oslabení) hlasivkových vazů nastoupit dočasný odpočinek (1.12.1902 – 15.4.1904), nato byl jmenován opět do Blavonitz (15.4. – 17.8.1906), odtud 17.8.1906 investován do Hraničných Petrovic, odkud požádal o Lubník a tento mu byl propůjčen. 13. května 1907 úplně vyhořela rychta, zapálená pomateným žebrákem. Ačkoliv oheň vypukl ve 1/4 na 8 ráno, nebylo možno nic zachránit, ani dobytek, všechno shořelo. Viděno při kanonické vizitaci 24. května 1908. Stef. Mauler, vicedec. Johann Středa, farář v Žichlínku (Sichelsdorf), konkom. Žně 1907 byly v Lubníku vskutku příznivé. Kostel dostal v roce 1908 darem překrásnou sochu sv. Josefa, která byla slavnostně posvěcena 14. června 1908. Zima 1908-1909 byla abnormální; od října 1908 do května se muselo topit. V masopustu 1909 odpadl syn zdejšího nadučitele Hugo od řím. kat. církve a stal se protestantem, hned nato se prohlásil jeho starší bratr Ernst za bez vyznání. V téže době vstoupila jejich sestra Hilde do kláštera. Jaké kontrasty! Přirozeně štvali oba odpadlí synové proti církvi i proti faráři. Viděno při kanonické vizitaci 9. května 1909. Stef. Mauler, vicedec. Johann Středa, farář, konkom. Oběma současně odpadlým synům zdejšího nadučitele napadlo i zde propagovat tzv. „svobodnou (volnou) školu“ (freie Schule); nejžhavějšími stoupenci této „volné školy“ se stali oba zdejší učitelé, dále Leop. Meixner č. 31, Johann Schwab č. 61 a Karl Richter. Samotnou liberální stranou to bylo označeno jako bezměrná vyzývavost vůči faráři; někteří lubničtí musejí začínat spory s každým duchovním správcem; vskutku bezútěšné vztahy. Ani ten nejlepší nemůže žít v míru (klidu), když se to zlému sousedu nelíbí. Kostel byl r. 19010 důkladně vyčištěn, uklizen a vymyt, na čemž se podíleli místní dobře smýšlející (muži i ženy). Viděno při kanonické vizitaci 7. června 1910. Stef. Mauler, vicedec. Alois Walacky(?), farář Třebařov, konkomisař

13

V roce 1910 byl obcí zřízen nový hřbitov, jemuž současné volnomyšlenkářské obecní zastupitelstvo chtělo dát interkonfesijní charakter. Ačkoliv si 2/3 daňových poplatníků přály katolický hřbitov, a posvěcení nejméně jedné (jeho) poloviny, zastupitelstvo trvalo na svém: hřbitov bude interkonfesijní. Vidi 29.4.1911 Stef. Mauler vicedec. Vidimus in sacra Visitatione generali die 9. Maji 1911. + Franciscus Princeps Archiepiscopus Vincentius Tesař Can. Cap. et Visit. comiss. 1. ledna 1913 byl farář Ludwig Caesar investován na faru v Jeseníku nad Odrou (Deutsch-Jassnik) a brzy nato instalován. Administrátorem excurrendo byl jmenován Clemens Prior, kooperátor v Tatenicích. Narodil se v Lišnici (Lexen) u Mohelnice, gymnasiální studia konal v Kroměříži a teologická v Olomouci, 16. července 1905 byl vysvěcen na kněze a pak působil jako kooperátor ve Vésce u Oder (Dörfel bei Odrau), Křenově (Markt-Krönau) a Brumovicích (Braunsdorf), jako administrátor v Karlovicích u Vrbna (Karlsthal). Právě 1. května byl v administratuře vystřídán P. Vincencem Vaňkem, takže duchovním správcem Lubníku byl po 4 měsíce. Viděno při kanonické vizitaci 13. června 1913. Stef. Mauler, vicedec. Johann Maiwald, farář v Tatenicích, konkom. Vincentius Vaněk, administrátor 1.V. – 30.6.1913, farář 1.VII.1913 – 30.XI.1915 Narozen v Budišovicích v rakouském Slezsku, okres Opava, 16. července 1875, kde byl jeho otec ustanoven učitelem pro tři vesnice. Mladá léta ztrávil v Pozdvihově, kde otec působil jako učitel, ale zemřel už 21.XI.1883. Nyní se musela vdova, moje matka, přestěhovat se 6 malými dětmi zpět do Budišovic, kde měla malý domek. Své děti musela vychovávat v největší chudobě, protože kromě toho domku nic neměla, ani peníze, ani pensi (protože otec nesložil učitelské zkoušky, byl totiž vybrán jako učitel bez jakéhokoli studia, pouze jako nejpilnější žák národní školy), ani kousek pole. Těžkou dřinou si vbrzku přivodila pracovní neschopnost. Přes všechnu bídu dala 3 své syny na studia na opavském vyšším gymnáziu (Ústř. Matice školské), pochopitelně zpočátku s pomocí dobrých lidí v Opavě, především však s pomocí Spolku pro podporu studentů českého gymnázia ÚMŠ, protože matka synům nic dávat nemohla. Později se synové udrželi na studiích doučováním méně pilných studentů gymnázia. Jeden z těchto 3 synů, nejstarší, je nyní advokátem v Příboře na Moravě (Freiberg in Mähren), druhý farářem v Lubníku a třetí učitelem v Polance ve Slezsku. Nynější farář byl vysvěcen na kněze 5.VII.1900 v Olomouci a 31.VII. ustanoven kooperátorem v Branticích (Bransdorf) u Krnova. 21. září přišel jako osobní kooperátor do Nezdenic u Uherského Brodu, 23. října 1905 jako administrátor do Újezda u Luhačovic, 7. února 1906 jako I. kooperátor do Uherského Brodu, 1. ledna 1913 jako kooperátor expositus do Huštěnovic u Uherského Hradiště. Tady však skoro vůbec nepůsobil v duchovní správě, protože díky intrikám jednoho spolubratra (jak později zjistil) byl přeložen jako administrátor do Buchlovic. Toto jednání ho velmi zdeprimovalo, vždyť se musel v krátkém čase třikrát stěhovat (z Brodu do Huuštěnovic, pak do Buchlovic a konečně 9. května 1913 jako administrátor do Lubníku). Dále - jakmile zjistil, že má jít do Huštěnovic, jel do Slezska za matkou, která hospodařila s ovdovělou dcerou a vnuky synovi-učiteli, aby jim řekl, že mu nyní mohou všichni tři hospodařit v Huštěnovicích. Svoje staré věci prodali a něco také rozdali – a najednou neměli jisté místo. Teď se matka musela s rodinou nastěhovat do Buchlovic k administrátorovi s vyhlídkou na další stěhování v nejbližší době. Co to znamenalo pro 71letou sedřenou matku, může si každý představit. To a další nepříjemnosti a obtíže, intriky ho zdeprimovaly natolik, že se musel vzdát své nejmilejší práce při (šíření) cyrilo-metodějské idey, ačkoliv dříve v tomto oboru mnoho rozličně pracoval, zejména jako agitátor. Za tuto svou práci a námahu pro cyrilo-metodějskou ideu byl také nejdůst. arcibiskupem plovdivským Msgre. Rob. Marinim vyznamenán Záslužným křížem sv. Cyrila a Metoděje (Pro bonemeritis de Ecclesie Bulgarorum), a to v r. 1911. 19. srpna 1912 mu nejdůst. pan probošt Msgre Dr. Ant. Cyril Stojan na Sv. Hostýně při slavnosti v oktávu korunovace Matky Boží Svatohostýnské připjal tento záslužný kříž na prsa. Vidi 25. Junii 1914. Stef. Mauler, děkan. Clemens Prior, konkom., administrátor v Tatenicích Když jsem dorazil do Lubník, byli právě zedníci ve farní budově v plné práci. Ve všech místnostech byla malta z dolní části zdí otlučena, aby bylo možno natřít stěny asfaltem a tak zamezit vlhkosti v bytě. Stejně to málo pomohlo. Stěny zůstaly mokré zdřívějška a zvláště v roce 1913 v létě prosákla voda podlahou tak, že nejen byly mokré koberce, ale voda na podlaze stála. Zahrada

14

Ve velké zahradě byla louka, jejíž tráva nebyla nijak dobrá. Dole byla mokrá, ale z nějakého neznámého důvodu v horní části zahrady usychala. Proto jsem vlastnoručně s pomocí mých domácích lidí větší část zahrady proryl (přehrabal) 70 cm hluboko, dobře pohnojil umělými i stájovými hnojivy, takže už v roce 1914 jsme sklidili velmi pěknou zeleninu. Také díl velké zahrady mezi zahradou nadučitele na straně jedné a loukou Hornischerovou a malým farním dvorkem na straně druhé, kde byl prales býlí a a různé plevele, jsem zbavil všeho kořání a také 70 cm hluboko přeryl. Na malém dvorku byla jabloň, napůl uschlá, ovoce nestálo za mnoho, k tomu ještě většinou opadalo. Proto v zimě 1913/14 padla a na její místo byly vsazeny dvě malé švestky (slivoně). Plot zahrady byl opraven předtím, než jsem sem přišel, v roce 1913. Začátkem roku 1914 na jaře jsem v malé zahradě založil pařeniště, abych si mohl sám vypěstovat přísadu pro zeleninovou zahradu. Sotva jsem přišel, požádal mě Gustav Hornischer, dědičný rychtář a můj soused, který chtěl drenážovat svou louku, o dovolení, aby hlavní svod z drenážované louky směl zavést do studánky na farní zahradě. Nejen že jsem nebyl proti, ale viděl jsem v tom velký užitek, když bude louka důkladně drenážována. Hned v prvním roce svého pobytu jsem zjistil, že celá louka je spíše bažina, na kterou otevřenými příkopy stéká všechna voda z výše položených polí. Když zaprší, nemůže voda na louce vsáknout, protože půda už je vodou napitá, takže všechna stéká doslova potokem z louky jednak přímo na farní zahradu, jednak na můj dvorek a odtud do potoka v zahradě, a při každém dešti je velká zahrada zaplavena, takže vzniknou velké škody v zahradě i na dvoře a ve sklepě, kam voda zateče. Po drenážování tato potíž pominula. Půda na louce se zbavila přebytečné vody, při dešti vodu žíznivě vpíjela a přebytečná voda odtekla kanálem ve farní zahradě. To jsem, jak už jsem řekl, předvídal, a když nic nenamítalo ct. obecní představenstvo, resp. obecní představený p. Leop. Meixner, dal jsem své svolení, když jsem ovšem také obdržel souhlas vldp. děkana Stefana Maulera ze Starého Města. Pan Gustav Hornischer mi dal písemný závazek, že vyústění drenáže do farní zahrady bude udržovat v dobrém stavu a nutné práce bude vždy provádět na farní zahradě se souhlasem faráře. Toto prohlášení je uschováno ve farním archivu. Drenážování Hornischerovy louky bylo provedeno v prosinci 1913. Od té doby nemám ve dvoře tak mokro jako dříve. V roce 1914 jsem i v malé zahradě velkou plochu a trojúhelník (roh?) přeryl do hloubky 70 cm, takže zůstala k úpravě jen malá plocha pod okny. Pro květiny konečně není nutné tak hluboké prorytí, protože zde je půda dobrá a také dostatečně hluboká. Socha Nejsvětější Trojice u školy, tzv. Morový sloup Tato stará socha stála u cesty mezi školou a nynějším „Společenským domem“ („Genossenschaftshaus“), byla ale už sešlá a figury už tak ošumělé, že bylo vhodné ji buďto úplně odstranit nebo od základu renovovat, protože už ohrožovala životy dětí hrajících si v její blízkosti. Představený (obce) proto přišel v zimě 1913/14 s otázkou, zda má socha nějaké jmění. Po zamítavé odpovědi ji chtěl dát prostě odstranit do charouzny (Rumpelkammer, komora na harampádí). Proto jsem napsal řediteli Czernymu do M. Třebové, jemuž náležela povinnost údržby starých památek v našem kraji, aby přikázal(?), že starý morový sloup zůstane zachován. A na jaře znovu přišel pan představený za mnou, že obec, resp. Reiffeisenka hodlá uhradit výlohy na přenesení a znovupostavení, já že bych se měl postarat o renovaci sochy. A protože původní místo nyní kvůli novostavbě „Společenského domu“ už nevyhovovalo, měl jsem také vyhledat v obci vhodnější místo pro její postavení. To jsem našel brzy, vis-a-vis faře u kostela. 26. dubna 1914 jsem jsem z kazatelny vyzval farníky k peněžní sbírce a ohlásil jsem, že se v neděli 3. května 1914 bude konat sbírka od domu k domu. Tato sbírka se vskutku v onom dni konala. Sbíraly slečny z Lubníku a to: sl. Elsa Zornová s Theresií Schwabovou sl. Maria Schwabová s Janischovou sl. Meixnerová s Aurelií janischovou sl. Thunová s Janischovou. Dohromady se sešlo 117 K 10 h. Převezením, renovací a znovupostavením sochy byl pověřen sochař Johann Werdecker(?) z Lanškrouna. Dohodl jsem s ním, že za 116 K sochu zrenovuje, štafíruje a bohatě pozlatí. V létě poslal jednoho ze svých dělníků, aby poškozené části majzlíkem oklepal až na zdravý kámen a pak prostě doplnil cementem, takže umění přitom přišlo zkrátka. Také zlacení chtěl sochař udělat velmi jednoduše, pouze tři pásy na tiáře, trnovou korunu s hřeby a holubici Ducha sv., v rozetách jen vnitřní body. Tak jsem mu sdělil, že za takové zlacení mu plnou cenu 116 K nezaplatím. Musel pozlatit ornamenty na tiáře, lem šatů Boha Otce a také rozety pod figurami. Za převezení a postavení sochy musela záložna sochaři uhradit obnos 122 K. Na základy sochy darovala ct. Reiffeisen-Kasse také kámen, písek a vápno. Byl vykopána jáma hluboká 1,60 m a vyzděna kameny. Spodní stupeň je vyplněn cihlami a zalit cementem. Práce na základech pro sochu musela být zedníkům zaplacena zvlášť, a to (podle účtů) 17 K 01 h. Tento obnos jsem uhradil ze jmění Růžencového bratrstva. Podle účtů zedníka J. Hoffmanna ze dne 5.VII.1914:

15

Hoffmann J. 5 dní (vždy od 1/2 7 hod. večer do 1/2 8 hod. večer) po 50 h = 2,50 K Wondra K. 5 dní (vždy od 1/2 7 hod. večer do 1/2 8 hod. večer) po 36 h = 1,80 K Hornischer V. 5 dní (vždy od 1/2 7 hod. večer do 1/2 8 hod. večer) po 35 h = 1,75 K Nádeníci: Klinger Karl 12 dní (vždy od 1/2 7 hod. večer do 1/2 8 hod. večer) po 24 h = 2,88 K Appl Karl 5 dní (vždy od 1/2 7 hod. večer do 1/2 8 hod. večer) po 24 h = 2,88 K Celkem 10,13 K Podle účtů zedníka J. Hoffmanna ze dne 22.X.1914: Za zednickou práci a první podstavec sochy: Hoffmann J. 3 hodiny .........1,50 K Götz Franz 3 hodiny .........1,50 K Schwab Franz 3 hodiny .........1,50 K Nádeník Wondra 3 hodiny .........0,66 K 4,16 K Za cement jsem zaplatil v Lanškrouně 2 K 72 h. Všechno dohromady tedy 17 K 01 h. Socha byla tedy 25. srpna 1914 hotova a renovace, přenesení a znovupostavení stály včetně základů: 116 K + 17,01 K + 122 K = 255 K 01 h mimo zaopatření sochaře na faře (víno, doutníky a pivo), pokud byl při práci přítomen. Světová válka v r. 1914 až 1916. Světová válka byla v Lubníku znatelná nejen denně rostoucím zdražováním všech potravin, ale také zřetelným vylidňováním obce Lubník, protože mnozí museli hned na začátku srpna 1914 a později narukovat na vojnu. Obilí, koně a krmná prasata musely být dodávány k vojenským účelům. Dům č. 1. Meixner Leopold, představený obce, jako zeměbranec (Landsturmmann) zproštěn povinnosti služby 4. Fränzl Wilhelm, bydlící v Sázavě (Zöhse), příslušný do Lubníku, záložník 93 Inf. Reg., narukoval 2. srpna 1914 6. Wondra Karl, zedník, obyvatel (nájemník?), dragoun v záloze, narukoval 2. srpna 1914 7. Fränzl Franz, sedlák, zeměbranec povolaný 2. srpna 1914 8. Fiedler Franz, domkář a tkadlec, jako zeměbranec povolán 2. srpna 1914 padl 11. Fuchs Johann, domkář, jako zeměbranec narukoval 2.VIII.1914, byl padl odložen do 15.VIII.1914, kdy narukoval znovu 14. Zorn Franz, selský syn, sloužil od podzimu 1913 v Cattaro 20. Stefan Johann, tovární dělník, příslušný do Žichlínku, dragoun v záloze, 2.VIII.1914 narukoval 24. Lerch Ernst, zedník, obyvatel (nájemník?), příslušný do ŠumvalduLichtensteina, jako zeměbranec narukoval 2.VIII.1914 30. Reichl Franz, domkář, sloužil u polního dělostřelectva 34 Scherz Franz, bydlící v Olbramicích u Bílovce, zeměbranec 38 Schwab Johann (v I. výzvě) jako dobrovolník narukoval k zeměbraně 11.X.1914 39 Klement Franz, tkadlec a domkář – jako zeměbranec – 2. Srpna 1914 41 Köhler Richard, zeměbranec 42 Tomsche Gustav, úředník v kladenských hutích – námořní poručík v záloze u lodi: Maria Theresia Tomsche Alois, učitel v Trübitz (Břevenec?), jako záložník narukoval 2. srpna 1914 46 Grolig Julius, drenážní dělník (kopáč?), náhradník zeměbranec – 2. Srpna 1914 47 Fränzl Karl, zedník – k zeměbraně 2. srpna 1914 54 Meixner Richard, sedlák v Lubníku a učitel v Thomigsdorfu, zeměbranec 56 Klinger Karl, tkadlec – zeměbranec 2. srpna 1914 58 Klinger Richard, domkář – sloužil. 59 Lerch Viktor, selský syn, k zeměbraně 2. srpna 1914 padl 62 Janisch Karl, selský syn, slouží od 1912 u těžských houfnic raněn a superarbitrován Janisch Gustav – sloužil.

16

63 80 82 84 85 86 88 90 94 95

Hornischer Vincenz, I.R.93 (pěchotní pluk 93) – sloužil od 1912 Steigel Alois – u Inf.R. 93 Hornischer Emil – učitel v Dolní Hynčině Tannich Hermann – jako jednoroční dobrovolník Tannich Emil – malířský pomocník – jako záložník Grolig Johann, účetní feldvébl Schlegel Ferdinand, hostinský – narukoval 15.X.1914 Janisch Edmund, tkalcovský mistr Thun Robert Kreibich Hubert, učitel – jako zeměbranec (2. srpna 1914) Sturm Hugo, Accesist. Bittmann Eduard, pokryvač – jako zeměbranec – 2. srpna 1914 Pichner Rudolf, jako dobrovolník k 5. pluku pevnostního dělostřelectva

1. prosince 1915 se rozloučil farář Vinz. Vaněk, který byl presentován na faru Stříbrnice (Silbersdorf) a do Lubníku byl jako administrátor nadekretován P. Josef Huvar. Lubník 31.12.1915 Jos. Huvar, administrátor P. Josef Huvar, nar. 12.7.1884 v Koloredově u Místku, studoval v Místku na českém gymnasiu, teologii v Olomouci. Vysvěcen 1908. Ustanoven dvakrát jako kooperátor v Paskově, dvakrát administrátorem ve Fryčovicích, 2 roky v Pusté Polomi, 4 roky jako kooperátor v Brušperku (Braunsbergu) a od 24.11.1915 v Lubníku. 1916. Inter arma silent musae – hrůzy války v tomto roce stále rostly. Byla nařizovány dodatečné odvody, při nichž další lubničtí byli zapojováni (do armády). Jedna rekvizice následovala za druhou, takže i v obci bylo pociťováno zdražování (hovězí maso 1 kg 8 K, vepřové 8 K, sádlo 10 K, máslo 8 K, jedno vejce až 30 h, moučné produkty jsou „monopol“). Aby mohla být pole řádně obdělána, byli mnozí velcí vlastníci usedlostí zproštěni služby ve zbrani, tak: Zorn Franz, Hornischer Gustav, Schwab Josef, Schwab Granz, Neixner Vinz., Schwab Joh., o jejich zproštění se zasadil starosta Leop. Meixner. Hned od začátku tohoto roku byly i ve vsích zavedeny lístky na chleba (Brotkarten), které doposud byly jen ve městech. Do „chlebové komise“ (Brotkomission) byl zařazen i administrátor a předáno mu celé její vedení. Protože časy jsou tak rmutné a každý musí přispět svou troškou, administrátor to přijal. S ním v ní byli p. Vinz. Appl a J. Lerch. K lístkům na chleba bohužel brzy přibyly lístky na cukr, kávu, sádlo a máslo. Ve městech lístky na různé potraviny. Protože administrátor byl jediným kompetentem na faru Lubník, byla mu propůjčena novým k.a. kardinálem Lvem Skrbenským, a 1.7.1916 byl na ni v Olomouci investován. 19.7.1916 jej pak vldp. děkan F. Ošťádal z Městečka Trnávky instaloval. Při instalaci se ve faře sešli všichni obecní funkcionáři, jichž se farní záležitosti týkaly, a pan nadučitel Sturm. Potravin bylo v létě přede žněmi omezeně, takže třeba 14 dní pro ty, kteří byli odkázání na chlebové lístky, tu nebyla žádná mouka. To si usedlík Ant. Steigel, který neměl všech pět pohromadě, vzal natolik k srdci, že se 1.8.1916 oběsil. Že žně nedopadly tak, jak se počítalo, a Rumunsko vstoupilo do války jako další nepřítel Rakouska, muselo dojít k všeobecnému omezování, aby se dalo vydržet. Tak byly zavedeny 3 bezmasé dny – pondělí, středa, pátek, a jeden den bez tuku – sobota. Po zemřelém arcipastýři k.a. kardinálu Bauerovi byl na přání J.V. císaře jednohlasně zvolen arcibiskupem olomouckým kardinál Skrbenský. Kvůli válečným potížím mohl však zahájit svou vládu v Olomouci až 1.7.1916. Jedním z jeho prvních činů bylo potvrzení zdejšího administrátora jako faráře, protože beneficium je „liberae collationis“. 21.11.1916 přišla smutná zpráva, že zemřel J.V. císař Franz Josef I. Z tohoto důvodu bylo v neděli 26.11. vyzváněno a 27.11. se konala smuteční bohoslužba, jíž se zúčastnili všichni veřejní funkcionáři a sbor dobrovolných hasičů. V kostele byl postaven květinami bohatě okrášlený katafalk s obrazem jeho Veličenstva a farář měl po mši sv. smuteční promluvu, odpovídající smuteční slavnosti. Na trůn nastoupil císař Karel I. Ad multos annos! 8.12. bylo slavnostní „Te Deum“, aby všemohoucí Bůh žehnal a chránil nového panovníka a jeho manželku Zitu.

17

Aby byla kryta válečná potřeba kovů, nabyly ušetřeny ani kostely. V mnoha kostelích musely být sepsány zvony a jiné kostelní náčiní. Náš kostel byl ušetřen co se týče zvonů, protože ty prokázaly velké stáří, ale 4 cínové svícny musely být odevzdány. Do kostela obstaraly místní dívky krásné věnce na boční oltáře. Vdova Marie Janischová spolu s dalšími dobrodinci obstarala novou oltářní pokrývku (56 K) a nový koberec – běhoun k hlavnímu oltáři. Ačkoliv je potřebná oprava kostela, nedá se s ničím začít pro nedostatek všeho a obrovskou drahotu. Bůh se nad námi slituj a dejž nám v následujícím roce mír. Lubník 31.12.1916 Josef Huvar, farář Viděl o kanonické vizitaci 11. června 1917. Fr. Ošťádal, děkan Franz Jančík, farář v Tatenicích, konkomisař 1917. Válka zuří dál. Nepřátelé se množí: také Amerika s různými republikami se postavila na stranu našich nepřátel. Rusko se zhroutilo, car byl sesazen. Fúrie války pociťujeme i v naší vesničce. Drahota roste den ze dne, rekvizice následuje rekvizici, odvod za odvodem. Ze 7 osmnáctiletých byli odvedeni 3 (Fuchs Franz, Bittmann Rudolf a Pirkl Fr.) Také jeden zvon z naší věže byl komisí odebrán a odvezen do Budišova. Byl z roku 1601 a 204 kg těžký. Bylo za něj vyplaceno 816 K. V tomto roce byla přes všechny těžkosti zahájena výmalba kostela. Malířskou práci dělal mistr Johann Peterka z Lanškrouna a potřebnou zednickou práci jeho bratr z Tatenic. Náklad 196,20 K byl kryt z milodarů farníků. Protožel učitel-varhaník je ve vojenské službě, doprovázela kostelní zpěv 6 měsíců na harmonium farářova sestřenice Mathilda Novotná. Na školní rok 1917/1918 nastoupila do školy jako náhradní síla nová učitelka, dcera zdejšího nadučitele sl. Hilda Sturmová, která pilně doprovází zpěv v kostele na varhany. Co se týká hospodářství, byl rok 1917 suchým rokem, což nemělo na polní plodiny příznivý účinek, takže na jaře 1918 se bylo co obávat toho nejhoršího, co válka přináší ssebou - hladu a bídy. V našem okolí se urodily pěkné brambory. Ovoce, kromě jablek, bylo poskrovnu. Bůh pomáhej dále! Lubník 31.12.1917 Josef Huvar, farář Viděl o kanonické vizitaci 10. června 1918. Josef Lichtblau, děk. adm Franz Jančík, farář v Tatenicích, konkomisař Lubník 31.12.1917 Viděl o kanonické vizitaci 10. června 1918.

Josef Huvar, farář Josef Lichtblau, děk. adm Franz Jančík, farář v Tatenicích, konkomisař

1918. Také tento rok začal ve znamení války. Drahota roste. Obyvatelstvo je stále více a více podrážděnější. V květnu jsme se doslechli, že přes mnohé a velké oběti dlouho nevydržíme. Smutné jsou dopis, které naši vojáci píší z fronty o svých útrapách a hladu. Žně byly v naší obci velmi pěkné, ačkoliv pozdní mrazík (5.6.) zavinil značné škody. K různým lístkům přibyla tabačenka – lístek na kuřivo. Farář dále vede zásobování obce. Pro kostel byla opatřena nádoba na svěcenou vodu, protože dřevěné vědro (soudek) už dosloužilo. 28. října nastalo očekávané – zhroucení Rakouska. – Takže válka je prohrána. Máme být v československém státu, který se prohlásil jako „republika“. Naše obec – stejně jako ostatní německé obce – se opírá o právo na sebeurčení a o československém státu nechce nic vědět. Těžko to co pomůže, protože Češi se počítají ke Spojencům (Anglie, Francie, Italie, Amerika) a chtějí Čechy, Moravu a rak. Slezsko v historických hranicích a k tomu uherské Slovensko. Ještě před zhroucením Rakouska nás postihlo to, že byl „rekvirován“ měděný drát bleskosvodů na kostele i na farní budově. Nejprve zvony, pak píšťaly z varhan a teď měděný drát – a vše pro výrobu vražedných zbraní. Ve zmatku byla naše fronta opuštěna a vojáci z naší obce se vraceli na vlastní pěst – bez dovolenky – domů. Dá se tvrdit, že z naší obce padli tito: Fränzl Josef (6), Janisch Eduard (88), Tannich Hermann (84), Meixner Vinzenz (13), Fiedler Franz (8). Fuchs Johann (11), Lerch Viktor (59), Hornischer Emil (82). Pohřešováni a pravděpodobně padlí jsou: Thun Franz (26) a Kriegler Johann (29). V důsledku nemoci zemřeli: Klinger Gustav (56) a Bittmann Rudolf (95). Těmto obětem světové války chce farář zřídit v kostele pamětní tabuli.

18

V zajetí se nacházejí: Fränzel Karl (4), Stefan Johann (20), Winkler Franz (73), Janisch Adolf (36), Kaupe Rud. (96), Roffeis Karl (91) Lubník 31.12.1918 Josef Huvar, farář Viděl o kanonické vizitaci 24. června 1919. Josef Lichtblau, děk. adm Franz Jančík, farář v Tatenicích, konkomisař 1919. Československý stát pracuje na své konsolidaci. Jeden předpis a příkaz následuje za druhým. Válečné půjčky a státní dlužní úpisy byly sepsány dohromady, papírové peníze orazítkovány (okolkovány) a polovina jich zadržena. Drobné válečné papírové peníze byly vyměněny – se ztrátou 10%. Byl vyžádána závěrečná bilance (Liquidations-Bilanz) kostela i obročí. Úroky z válečných půjček byly úplně zastaveny. Náš kostel odevzdal na válečnou půjčku některé státní (cenné) papíry. Jejich úroky docházejí dál, ale jak to později bude, ví jen milý Bůh. Kromě státních papírů má beneficium ve válečné půjčce hotovost: 2050 K. Koruna hluboce klesla, takže drahota rapidně vzrostla. Především potraviny podražují den ze dne. V ostatních státech, vzniklých z rozbitého Rakouska (Polsko, Jugoslavie, Maďarsko, Německé Rakousko), je to ještě horší. Československo, protože se přimklo k Francii, je na tom nejlíp. Také v tomto roce ještě nebyl všude klid. Krvavé boje zuří v Rusku a v Maďarsku. Také Německo nezůstalo ušetřeno. Všude chce dělnictvo – bolševici – ke kormidlu. Také naši vládu tvoří většinou sociální demokraté. V tomto roce byly uspořádány volby do nového obecního zastupitelstva. U nás byla sestavena kompromisní kandidátka (4 sedláci, 6 domkářů, 2 obyvatelé). Představeným byl zvolen Meixner Vinzenz č. 45, jeho zástupcem dědičný rychtář Hornischer Gustav č. 19. Nadučitel zdejší školy Jos. Sturm odešel do pense. (O tomto pánovi musí být řečeno, že je ateista a vedl k tomu i místní rolníky. Proti faráři nic nezačínal, protože farář se nevměšoval do politiky a nechal pány dout na trouby nacionalismu – tak dlouho, pokud nechali náboženství na pokoji.) Správcem školy byl ustanoven zdejší učitel Hub. Kreibich, který je současně varhaníkem. Je už 22 let v Lubníku – má nárok na vypsané místo nadučitele – ale pravděpodobně přijde zkrátka, protože zdejší mocipáni budou pracovat pro učitele Jos. Kobsu z Tatenic – který má za manželku jednu z Lubníku a s mnohými je spřátelen. Farář jediný hlasoval pro učitele Kreibicha. Pro kostel byl v tomto roce opatřen nový procesní kříž. Cenu 165 K uhradili dobrodinci. Rok byl v našem okolí velmi úrodný pro polní plodiny – ovoce bylo méně. Různé lístky na potraviny trvají dále. Po žních byl příděl na hlavu zvýšen, ale na konci roku opět snížen – nedobré znamení. Farář také v tomto roce vedl hospodářský úřad a nově zvoleným představeným byl požádán, aby jej vedl dál. Lubník 31.12.1919 Josef Huvar, farář Viděl o kanonické vizitaci 31.5.1920. Josef Lichtblau, děk. adm Franz Bílek, farář v Žichlínku, konkomisař 1920. Stále pevněji se konsoliduje nový „československý“ stál, ale ukazuje své „církvi nepřátelské“ zaměření. Kazatelnový paragraf, rozvod manželství bylo to první, co Národní shromáždění odhlasovalo. V tomto roce proběhly řádné volby do Národního shromáždění. Vše se dělo na rozsáhlém demokratickém základu. V našem – olomouckém – kraji bylo 13 kandidátních listin. Naše ves byla ze 3/4 německá-nacionalistická a 1/4 sociálně demokratická. – Volby přinesly mnoho neklidu a nesmíření. Žně byly uspokojivé. Pšenice krásná a (sypala) hodně. Všichni splnili své dodávkové povinnosti – a mnozí kontingent překročili. Do obecního chudobince je nutno zapsat přírůstek. Totiž k rodině Knaupe, která čítá 8 osob a je skutečnou pohromou obce (zloději), přišla ještě rodina Bronsenbauchova, která také čítá 8 hlav. Pro kostel darovala paní Johanna Korgerová č.78 jako památku na svého nečekaně zemřelého muže Antona nové velum a novou zelenou kasuli. Drahota trvá. (Vejce 1 K až 1,60 K, 1 litr mléka 2,40, 1 kg sádla 50 K, 1 kg másla 56 K, 1 kg vepřového masa 45 K, hovězího masa 20 K atd.) Také rolníci dostávají různé prémie za své produkty. Šatstvo a obuv jsou neslýchaně drahé. Pochopitelně jsou dělníci placeni podle toho. Obyčejný tovární dělník si přijde na 200 K týdně. Lubnická škola ještě nemá nadučitele a po celý rok byla provizorně řízena p. Kreibichem Hubertem, protože jmenovaný nadučitel pro Lubník p. Jos. Kobsa ještě působí v Tatenicích.

19

Lubník 31.12.1920 Viděl o kanonické vizitaci 11.5.1921.

Josef Huvar, farář Josef Lichtblau, děk. Wenzel Morávek, konkomisař

Dodatek. Biřmování. 25. června 1920 Jeho biskupská Milost Dr. Karl Wiesnar, světící biskup olomoucký, udílel v Tatenicích svátost biřmování. Z Lubníku bylo 81 biřmovanců, mezi nimi 20, kteří se nenarodili v Lubníku. 1921. Všeobecné. Duch obce zůstává stále týž, takže stížnosti předchůdců – na „liberalismus“ – musejí být potvrzeny. Každá práce, každá námaha duchovního správce je nevhod. Ukáže-li farář zmužilost a vytýká-li to nebo ono, pak je v očích vůdců – štváčem. Svěcení dr. Stojana jako olomouckého arcibiskupa. S novými poměry v Československé republice přišel také do naší diecéze nový duch. Arcibiskup Skrbenský (1916) odstoupil a uchýlil se k svému bratru do Čech. Na všeobecné přání a všobecnou žádost kléru a lidu byl jmenován arcibiskupem nejmilovanější vůdce kněží – Dr. Ant. Cyril Stojan, a 3.4. v Olomouci posvěcen na arcibiskupa papežským nunciem v Praze – Micarou. Na 100.000 lidí bylo toho dne v Olomouci. Konverse Alfreda Hähnichena 23.4. byl farářem Jos. Huvarem na přání rodičů přijat do katolické církve žák zdejší národní školy Alfred Hähnichen. Byl protestantsky pokřtěn v Sachsen-Kreischa, kraj Dipoldiswalde, proto jej farář – sub conditione – pokřtil. Pak přijal svátost pokání a sv. přijímání. Conventus cleri. 11.5. svolal nový arcibiskup do Olomouce conventus cleri. Zástupci duchovenstva tu jednali o různých naléhavých otázkách duchovenského stavu (demokracie). Odkaz Amalie Meixnerové 12.5. obdržel náš kostel zbožný odkaz + Amalie Meixnerové č. 1 – 600 K – bohužel ve válečné půjčce, která je dnes zcela nejistá. Farářova brada 8.11. obdržel farář dispens, že smí nosit plnovous, protože mu holení dělá velké obtíže. Tento dispens platí na půl roku a pak musí být obnoven. Zdi u kostela Na podzim tohoto roku byla sešlá zeď kolem kostela důkladně opravena – obcí – za 1300 K. Úroda Rok 1921 byl všeobecně velmi suchý. Okopaniny (brambory a řepa) byly velmi skrovné, naproti tomu obilí velmi pěkné. O pšenici se dá říci – nádherná úroda. Drahota Protože znehodnocení peněz je velké, je drahota po všech stránkách velmi citelná. Šatstvo je pro lidi s pevným platem nedosažitelné. Nadučitel Letos konečně dostala naše škola nového nadučitele. Poněvadž nadučitel Jos. Kobsa zůstal v Tatenicích, byla naše škola znovu vypsána a jako jediný kompetent ji obdržel dosavadní správce Hub. Kreibich, který v kostele stále koná službu na kůru. Lubník 31.12.1921 Josef Huvar, farář Viděl o kanonické vizitaci 6. června 1922. Josef Lichtblau, děk. adm P. Franz Bönisch, konkomisař 1922. Všeobecně zústávají náboženské poměry v obci nezměněny. (Indiferentismus.) Kůlna na dříví Na jaře dala obec postavit u fary novou kůlnu na dříví. Oltářní pokrývka Pro kostel byly opatřeny modré oltářní pokrývky. Požár 26. května po mnoha letech opět vypukl v obci požár. Dům č. 13 paní Marie Zeinerové (u Schleglova hostince) úplně padl za oběť ohni. Obyvatelé (nájemníci) Rochus Semmler a válečná vdova Aloisia Meixnerová přišli o všechno. Sbírkou v obci jim bylo pomoženo v nouzi. Majitelka domu a také hostinský Schlegl měli své škody kryté pojištěním. Oheň byl založen zločinnou rukou. Válečný pomník

20

2.7. byl slavnostně odhalen válečný pomník. Původně chtěl farář dát zasadit pamětní desku v kostele. Pak ale požádal starostu, aby zapůsobil k tomu, aby byl na krásném místě na hřbitově postaven pomník. Ten byl podle farářova návrhu postaven firmou Gustava Theinera, kameníka v Moravské Třebové. Peníze byly získány sbírkou po obci. Pomník je skalisko z balvanů (Felsengruppe), na němž je upevněna granitová (žulová) deska se jmény padlých. Kameny dala obec ze svého lomu a dovoz rovněž darovali sedláci. Postavení pomníku přišlo na 5000 Kč. Při odhalení se konala velká slavnost. Jako slavnostní řečník se objevil továrník Otto Brass ze Zábřehu na Moravě. (Štvavá řeč proti Čechům.) Také obecní představený a farář měli vhodné projevy. Dcera dědičného rychtáře Herta Hornischerová přednesla báseň a smuteční chorál v provedení hudby válečných veteránů z Lanškrouna odhalení zakončil. Při slavnostní bohoslužbě, jíž se zúčastnili pozůstalí a obecní představenstvo, měl jadrné kázání P. Fr. Machka z Lanškrouna. Slavnou mši sv. s asistencí celebroval místní farář. Po odpolední lidové veselici, jíž se – stejně jako odhalení – zúčastnilo široké okolí, zůstal čistý zisk 7.176 K. Z tohoto obnosu bylo 6.000 K věnováno na obstarání nových kostelních zvonů, zbytek 1.176 K zůstal na výzdobu pomníku a na jeho udržovací fond a byl předán obci. Kostel Farář dal vlastním nákladem natřít mřížovou bránu u kostela a obec opatřila nové dveře na hřbitov u sakristie. Úroda Ačkoli byl rok citelně suchý, byli obyvatelé obce s úrodou velmi spokojeni. Jinak se v obci v roce 1922 nic důležitého nestalo. Lubník 31.12.1922 Josef Huvar, farář Viděl o kanonické vizitaci 22.5.1923. Josef Lichtblau, děk. adm Jos. Konečný, konkomisař 1923. Nové zvony 27.5.1923 (neděle Nejsvětější Trojice) byla zacelena velká rána, kterou zdejšímu kostelu zůsobila válka, byly posvěceny dva nové zvony. Velkou zásluhu o jejich opatření si získal obecní představený (Vinz. Meixner č. 45). Loni bylo k tomuto účelu určeno 6.000 K ze slavnosti odhalení válečného pomníku. Na sbírce v obci spolupracovali: farář Josef Huvar, obecní představený Vinzenz Meixner (45), oba kostelní hospodáři: Gustav Hornischer (17), Adolf Janisch (36), oba obecní radní: Vinz. Appl (92) a Ferd. Schlegel, hostinský. (Jejich jména jsou také na velkém zvonu.) Sbírka vynesla 3.640 K. U firmy Oktav Winter Broumov byly objednány dva zvony: zvon C o váze 238 kg a zvon G o váze 79,5 kg. Cena byla 9.760 Kč plus 200 Kč daň z obratu. Kmotrou zvonů byla manželka dědičného rychtáře Anna Hornischerová (č. 19), která pohostila nejen duchovenstvo, ale i diváky, hasičský spolek, družičky, hudbu a obecní představenstvo, a ještě mimo to darovala kostelu 500 K. Obřad svěcení provedl p. Msgre Adolf Brin, profesor náboženství v Lanškrouně. Slavnostní kázání měl P. Johann Urner, kaplan v Lanškrouně. Kromě nich byli přítomni: P. Franz Bílek, farář v Žichlínku, farář Josef Konečný a kaplan Fr. Bönisch, oba z Tatenic. Věžní hodiny Protože po slavnosti, spojené se svěcením zvonů, zůstal přebytek 2454,75 Kč, bylo usneseno dát důkladně opravit věžní hodiny. To provedl hodinář Rudolf Thöndel z Uničova. Oprava stála 767,31 Kč. Postříbření pacifikálu a křestní soupravy Z daru kmotry zvonů bylo použito 200 Kč na postříbření křestní soupravy, pacifikálu, klíče ke svatostánku a 1 podnosu. Práci provedla Goldfabrik Langer v Lanškrouně (24.9.1923). Obitus archiepiscopi 29.9.1923 zemřel po dlouhé nemoci náš nejmilovanější arcibiskup Dr. Ant. C. Stojan. Protože zpráva o jeho úmrtí dorazila v pondělí 1.10., bylo teprve tohoto dne slavnostně vyzváněno. 2.10. se farář zúčastnil pohřbu v Olomouci a 3.10. sloužil za zemřelého rekviem. Z Olomouce byl zemřelý převezen na Velehrad a tam pohřben v Královské hrobce. Obecní volby Obecní volby se konaly 16.9.1923, jako v celé republice, a přinesly velký nárůst katolické lidové strany. V naší obci proběhly zcela klidně a kandidátní listina byla vytvořena při shromáždění voličů. Jako představený byl opět zvolen Meixner Vinz. (č. 45), jeho zástupcem Hornischer Gustav, dědičný rychtář, obecními radními Fränzl Karl, domkář (č. 47) a hostinský Pichner Rudolf. Obecní zastupitelstvo bylo sakumprásk bez ohledu na politickou příslušnost rovnocenné v náboženském stanovisku – indiferentní. Nádobky na sv. oleje

21

Z daru kmotry zvonů byly dále opatřeny u firmy Stádník v Olomouci dobře pozlacené nádobky na sv. oleje za cenu 300 Kč. Oprava varhan Ve dne 22.-27. října byly důkladně vyčištěny varhany v kostele, vyladěny a vylepšeny. Práci vykonal varhanář Joh. Meier z Nové Vsi (Neueigen) u Valteřic (Waltersdorf). Výlohy 1325 K byly kryty ze zbytku peněz, který zůstal po zaplacení zvonů. Fond na opravy Po vyúčtování obstarání zvonů, oprav věžních hodin a varhan, bylo zjištěno, že ještě zbývá obnos 759,70 K. Bylo usneseno ponechat jej na případné opravy kostela v Lubníku a předat jej do opatrování farnímu úřadu (9.12.1923). Peníze byly uloženy v lubnické spořitelně. Rok 1923 byl pro naši obec velmi úrodný. Ovoce nebylo mnoho, protože bylo sucho. Podzim byl mokrý. Také po celý advent bylo deštivo; teprve o vánocích udeřila tuhá zima (-20°R). Lubník 31.12.1923 Josef Huvar, farář 1924. První měsíce nového roku nám přinesly tuhou zimu. Napadlo tak velké množství sněhu, že ani nejstarší obyvatelé obce takovou zimu nezažili. Teprve v dubnu mohli rolníci na pole a v půli května ještě někteří nebyli hotovi s jarními pracemi, protože v dubnu vládlo skutečné aprílové počasí. Požár 6. dubna (Dom. Passionis) v 9 h večer shořel domek vdovy Johanny Korgerové č. 78. Celá obec včetně majitelky domku byla na divadelním představení, které se konalo v Pichnerově hostinci (farář hru režíroval a bylo to: IV.přikázání). Po prvním dějství bylo „potichu“ rozhlášeno, že v Dolní vsi hoří. Díky duchapřítomnosti starosty Vinz. Meixnera opustili všichni klidně a bez chvatu sál. Místní hasiči zachránili, co se zachránit dalo a oheň „lokalisovali“. Škoda byla jen částečně kryta nízkým pojištěním. Vidimus in s. Visitatione generali die 3. Julii 1924. + Leopoldus aeppus Franciscus Skoupil Canonicus Cremsiriensis et a.e. comissarius visitat. Generální visitace Jak je vidět z podpisu, byla 3. července t.r. konána sv. generální visitace nejdůst. arcibiskupem olomouckým Dr. Leopoldem Prečanem. K asistenci a výpomoci se objevili: farářův strýc augustiniánský kanovník z Brna P. Lukas Kovařík, farářův spolužák P. Ant. Tomeček, kaplan v Nezamyslicích, Msgre P. Adolf Brix, profesor náboženství, P. Joh. Urner, kaplan, oba z Lanškrouna, P. Joh. Grolik, farář v Žichlínku, a P. Franz Bönisch, kaplan z Tatenic. Nejdůst. arcipastýř přijel autem k faře o 3/4 8 a byl uvítán farářem a starostou Vinz. Meixnerem č. 45. V jeho doprovodu byl kanovník Dr. Skoupil a děkan P. Josef Lichtblau z Moravské Třebové. K přijetí se dostavila obecní rada, kostelní hospodáři, otcové chudých a předseda místní školní rady. (Správce školy ne.) Generální visitace, spojená se zkouškou z náboženství (v kostele) a biřmováním, proběhla k velké spokojenosti arcipastýře. Při audienci ve farní kanceláři byli: starosta Vinzenz Meixner č. 45, předseda místní školní rady Johan Schwab č. 61, oba kostelní hospodáři: Gustav Hornischer č. 19 a Adolf Janisch č. 33, kteří také zůstali na oběd. K tabuli se dostavil také správce školy Hub. Kreibich. Jako výraz své všeobecné spokojenosti jmenoval arcibiskup místního faráře konsistoriálním auditorem. Nové věci pro kostel V tomto roce byly opatřeny 4 nové ministrantské rochety a potah z červené látky na sedes (Betstuhl). Úroda Žně byly letos v naší obci uspokojivé, jen brambory utrpěly mokrem. Také ceny zemědělských produktů byly vysoké. (Pšenice 180 Kč, žito 200 Kč, oves 150 Kč, ječmen 180 Kč, brambory 40-50 Kč (a také více).) Všeobecně ceny všeho spotřebního zboží neklesly, ale ještě stouply. Zima Zima byla velice zvláštní. Celý advent žádný sníh. Teplota málokdy pod nulou. Také vánoce byly bez sněhu. Tak mírnou zimu nepamatují ani nejstarší obyvatelé obce. Slintavka a kulhavka Mírné, blátivé a deštivé počasí přineslo do vsi nezvaného hosta, totiž slintavku a kulhavku. Dva domkáři byli prvními postiženými: Jos. Hertl č. 89 a Karl Appl č. 69. Všemožná péče byůa věnována zabránění rozšíření nákazy, ale marně. Nejprve se slintavka objevila u sedláka Franze Zorna č. 14, kde se mohlo nakazit 26 kusů

22

dobytka, odtud u Richarda Hornischera č. 52 a těsně před Novým rokem u Karla Richtera č. 49. Aby se zabránilo dalšímu šířená nákazy, byla obec uzavřena a také všechny zábavy zakázány. Místní vzdělávací výbor V prosinci t.r. vykázal také místní vzdělávací výbor živou činnost. Jeho předseda Fr. Schwab č. 40 oživil polepšující přednášky, které se konaly každou sobotu večer v 7 h ve školní třídě. Také místní farář tu občanům přednášel. Bohužel také tyto (přednášky) byly kvůli nákaze zastaveny. Lubník 31.12.1924 Josef Huvar, farář 1925. Slintavka a kulhavka V novém roce byla obec postižena hrůzou slintavky a kulhavky. V mokré zimě se nákaza šířila stále. Od č. 49 přeskočila na druhý konec vsi k Marii Janischové, selce č. 32 a odtud k Franzi Schwabovi č. 40. Pozoruhodné přitom je, že nákaza na novém místě vypukla teprve poté, co bylo na předešlém nařízeno vyčištění. Teprve u Franze Schwaba nákaza skončila a když se neobjevil žádný nový případ, byla obec prohlášena za prostou nákazy. Celkem byl průběh této nákazy ještě příznivý. Jen některá selata pošla a několik telat muselo být zapíchnuto. Ze sněhu jsme měli této zimy málo, také jaro bylo více méně suché. Květen byl krásný, takže senoseč byla vydatná, bohužel pro deštivé počasí byl svoz sena spojen s velkými obtížemi. Jestli byla zima kuriosní, pak léto také nebylo takové, jaké má být. Deštivé, studené a když bylo teplo, pak určitě přišla bouřka. Přívalový déšť 2. srpna přišel dešťový příval, takže tolik vody ani ti nejstarší obyvatelé vsi nepamatují. 3. srpna (pondělí) jsme měli ve farním sklepě 40 cm vysoko vody a zahrada u Bernarda Meixnera č. 15 byla úplně pod vodou. Protože byl déšť provázen vichřicí, která zuřila celou noc, padly některé stromy, vyrvány z kořenů. Na obilných polích, kde právě stály panáky, bylo ráno 2.8. jako po bitvě, všechno rozházeno. Také v zeleninové zahradě bylo abominatio desolationis. Žně a podzim Úroda byla tohoto roku uspokojivá. Jen brambory se semtam nevydařily. Ceny zemědělských produktů jsou stále vysoké. Podzim byl pěkný, takže sklizeň přišla šťastně pod střechu a také orba šla hladce. Smrt nadučitele Sturma 13. listopadu náhle zemřel zdejší nadučitel Josef Sturm. Protože byl v obci „fac-totum“, měl impozantní pohřeb. Do zdejší obce přišel v roce 1902, takže tu působil 25 let. Za mladých let byl církvi nepřátelských názorů a v Lubníku působil podle toho. Na odpočinku bylo jeho osobní mínění zcela jiné, jenže mu chyběla odvaha k nápravě toho, co dříve způsobil. Zemřel náhle, aniž by byl zaopatřen. Po jeho smrti byl místní farář Josef Huvar požádán přednostou Reiffeisen-kasy, zdy by ji provizorně nevedl dále jako pokladník. Parlamentní a senátní volby 16. listopadu měl pohřeb + nadučitel Sturm a 15. listopadu – v neděli – byly volby. Celkem bylo 30 stran, které soutěžily o volební úspěch. Z německých stran to byly: Bund der Landwirte, který také v naší obci získal nejvíce hlasů (do Poslanecké sněmovny 146, do Senátu 126), pal Nationalpartei (69-53), Sozialdemokraten (5245), Christlichsozialen (5-6). Další hlasy byly rozptýleny. Celkem bylo odevzdáno v naší obci 282 hlasovacích lístků pro Poslaneckou sněmovnu a 239 pro Senát. Zima byla poměrně mírná. Zmínku zaslouží jen to, že letos bylo velmi málo tanečních zábav. Kostel Pro kostel byly opatřeny 2 trojramenné svícny a obnos 360 Kč uhrazen z milodarů. Mimoto byly Růžencovým bratrstvem obstarány 2 zelené ministrantské suknice. U západní strany (hlavní brána) kostela stály dvě staré lípy (79 let). Byly skáceny. Bohužel nešikovností dělníků byla zeď velmi poškozena (hřbitovní zeď) a také v zahradě p. Ferd. Schlegla byly poškozeny ovocné stromy. Lubník 31.12.1925 Josef Huvar, farář Viděl o kanonické vizitaci 15.5.1926. Josef Lichtblau, děk. Joh. Grolik, konkomisař 1926. Zima. Zima byla velmi mírná a více mokrá než studená. Požár

23

14.4.1926 o 1/2 12 h v noci vyhořel starý dvorec Fr. Schwaba č. 5. Byl jedním z nejstarších – celý ze dřeva. Majitel ho neobýval, byl tam jenom nájemník – Josef Benka. Uhořely mu přitom 2 kozy. Hašení se zúčastnili kromě místních hasičů také hasiči ze Sázavy a Žichlínku. Příčina požáru zůstala neznámá. Bylo však podezření na žhářství. Škoda byla kryta pojištěním. Poněvadž jarní počasí bylo velmi příznivé, mohly být polní práce provedeny ve správném období. Elektrické světlo Na jaře se všechno točilo kolem zavedení elektrického světla, jehož zavedení do obce bylo loni dohodnuto. 3.5. přišlo pět mužů ze Severomoravských elektráren (Nordmährische Elektrizitätenwerke A.G.) v Zábřehu a začalo s výstavbou místní sítě. Vnitřní instalaci si měl každý obstarat sám prostřednictvím koncesionovaných instalatérů. Instalaci v kostele a na faře obec svěřila firmě Prosser z Třebařova (3.700 Kč kostel, 700 Kč fara). 2.8.1926 se rozsvítilo první elektrické světlo. Někteří usedlíci si nechali zavést kromě světelného také motorový proud. 17.8. se poprvé elektricky mlátilo. 2.9. sedlák Leop. Meixner č.1 poprvé elektricky vyráběl sýr (žinčici). 16.11. byla v obci komise Severomoravských elektráren, která převzala místní síť. Za 1 kWh světelnou se platí 3.90 Kč a za motorovou 1.90 Kč. Triduum Od 30.4. do 2.5. tu konal triduum profesor P. Wilh. Selbssinger O.S.D. (kazatelů) z Olomouce. Návštěva z mužského světa byla velmi slabá. Kostel Letos byl oltářní obraz (Petra a Pavla) elektricky osvětlen. Náklad byl uhrazen z ofěr farníků. (800 Kč) Elektrické světlo k soše P. Marie darovala mladá paní Marie Pichnerová, manželka hostinského. 24. srpna zemřela Anna Meixnerová, výměnkářka v Lubníku, nejlepší návštěvnice a také dobroditelka našeho kostela. Počasí Podzim byl velmi deštivý stejně jako léto. Úroda byla u nás uspokojivá až na brambory, které mokrem hodně utrpěly. Ceny zemědělských produktů byly: pšenice 220-240 Kč, žito 210-220 Kč, oves 150-160 Kč, ječmen 170180 Kč, brambory 65-100 Kč, 1 litr mléka 1.60 Kč, 1 vejce 0,70 Kč. Kostelník Za + kostelníka p. Pulera č. 16 převzal tuto službu od 1.7.1926 p. Schembera z Lubníku. Lubník 31.12.1926 Jos. Huvar, farář Viděl o kanonické vizitaci 10. května 1927. Jos. Lichtblau, děk. Johann Grolik, konkomisař 1927. Počasí Zima byla mírná a teprve na jaře bylo převážně deštivo. Instalace elektrického osvětlení Božího hrobu Před velikonocemi bylo zavedeno elektrické osvětlení do Božího hrobu. Instalace, kterou provedla Severomoravská elektrárenská společnost ze Zábřehu, stála 350 Kč, byla zaplacena z dobrovolných darů. Tyfus V létě (v červenci, srpnu a září) byla navštívena tyfem nejen naše obec, ale i město Lanškroun. Nemocní byli transportováni do veřejných nemocnic (Moravská Třebová, Svitavy a Šumperk). V Lubníku bylo celkem 13 případů této choroby nebo podezřelých z této nákazy. Smrtí skončil jediný případ. Byla to jediná dcera sedláka Franze Fränzla č. 7. Zemřela v nemocnici v Moravské Třebové a byla převezena k pohřbení do Lubníku. Obecní volby V neděli 16. října se v celé republice konaly obecní volby. V naší obci byla dohodnuta jediná kandidátka, takže se žádná volba nekonala a uvedení kandidáti byli prohlášeni za zvolené. Starostou byl zvolen mladý hostinský Rudolf Pichner (Deutsch-National). Společná kandidátka byla bez politického ražení. Budiž podotknuto, že celé nové obecní zastupitelstvo je tvořeno mladými lidmi, protože všichni „staří“ volbu odmítli. Autobus

24

Nový starosta Rudolf Pichner prokázal podnikavého ducha. Ukázalo se to už při elektrifikaci obce a také tím, že si od 24. března opatřil auto-omnibus, aby bylo zajištěno pravidelné spojení mezi železniční stanicí Krasíkov a Lanškrounem. Pro naši obec je to velká výhoda. Oltářní koberec Před vánocemi opatřil farář velký, nový koberec k oltáři. Dodala jej firma Richter und Hill z Olomouce za cenu 1.300 Kč. Přispěli na něj skoro všichni farníci. Počasí na podzim bylo velmi příznivé, takže sklizeň i orba šly hladce. Ceny zemědělských produktů byly stejné jako loni, protože zavedená cla nepřipustila větší výkyvy cen. Nátěr farní budovy V létě byla celá fara zvenčí opravena a čerstvě natřena na šedo. Také všechny dveře a okna dostaly nový nátěr. Náklady nesla obec, která má také patronátní právo nad kostelem a farou. Lubník 31.12.1927 Jos. Huvar, farář Viděl o kanonické vizitaci 8. května 1928. Josef Lichtblau, děk. Jos. Konečný, konkomisař 1928. Počasí Zima byla mírná, jaro příznivé, takže polní práce mohly být provedeny včas. Požár 20.5. úplně shořela dřevěná přístavba zdejšího chudobince (pro neopatrnost se světlem). Vloupání 9.4. byla vylomena pokladna svátku ( „Speer- und Feuerfeste“ , „slavnosti kopí a ohně“ ) ve zdejší Reifeisence. V pokladně bylo 80 Kč v drobných, které se staly kořistí lupiče. Telefon 23.5. byla otevřena zdejší telefonní stanice. Pozdní mráz 18.6. způsobil pozdní mráz velké škody v zahradách i na polích. Kostelník V únoru se vzdal služby kostelník Fr. Schembera. Do 1.5. si musel farář pomoci sám. Začátkem května se o tuto službu přihlásil p. Johann Müller, který se sem přiženil z Tatenic. V Tatenicích už tuto službu zastával několik let. Léto Léto bylo velmi horké a přitom suché. Žně u nás dopadly dobře. Volby do sněmovny 2.12. byly volby do zemských a okresních zastupitelstev. U nás získal Bund der Landwirte 137 hlasů; sociální demokraté 61 hlasů a křesťanskosociální 10 hlasů. Mešní roucha Slečna Marie Klingerová č. 18 opatřila nové červené mešní roucho (800 K). Dva ornáty byly renovovány u firmy J. Neškudla v Jablonném nad Orlicí. Také bylo v tomto roce opatřeno krásné antipendium (bílé). Rovněž nový misál (500 Kč). V půli prosince začala tuhá zima. A právě před tím, než uhodily největší mrazy, dala obec ve faře udělat vodovod. Voda se vede od sedláka Zorna. Smlouva o připuštění leží na obci. Byla tím odstraněna velká potíž. Lubník 31.12.1928 Jos. Huvar, farář Viděl o kanonické vizitaci 7. června 1929. Josef Lichtblau, děk. Jos. Konečný, konkomisař 1929. Počasí Zima 1928/1929 byla velmi tuhá. 15.1. musela být zastavena autodoprava. 21.1. byla taková vánice, že takovou ani ti nejstarší obyvatelé nepamatují. 10.2. – na Quiquagesimae – ukazoval teploměr –28°R a faráři mrzlo víno v kalichu. Největší mráz byl v pondělí 11.2. a to –36,4°C. Také ten den víno zamrzlo. Všude byl pociťován nedostatek topiva. Ve školách byly mrazové prázdniny. Smutné to bylo pro zvěř. Zající, srnčí se tlačili až k lidským obydlím a hledali potravu. Také v ovocných sadech způsobili velké škody, mnoho stromů bylo zajíci ohlodáno. Provoz na železnici ustal, vlaky byly zastaveny a z celého světa docházely Jobovy zvěsti. U nás měli obyvatelé celkem dost topiva, ale přesto každý toužebně vyhlížel jaro. Následky této tuhé zimy byly v celé přírodě děsivé. Ovocné stromy, pokud je neokousali zajíci, byly skoro všechny zmrzlé. Jaro bylo velmi příznivé, takže polní práce mohly být udělány řádně a včas.

25

Léto bylo suché a velmi teplé. V důsledku toho se objevila myší pohroma. Jubileum hasičů 7.7. slavil místní hasičský sbor 40. výročí svého založení. Zakladatelé byli vyznamenáni příslušnými medailemi. Dopoledne byla slavnostní bohoslužba a odpoledne vzpomínková slavnost u válečného pomníku, slavnostní projev zakladatele hasičského spolku nadučitele v.v. Ignaze Seiferta z Úsova, nato příjemné posezení ve slavnostní zahradě. Volby 27.10. byly v celé republice volby do poslanecké sněmovny a do senátu. V naší obci volilo 131 žen a 117 mužů. Rozdělení hlasů bylo stejné jako při dřívějších volbách. Nejsilnější skupinou byl Deutsche Wahlgemeinschaft (117) a Sozialdemokratische Arbeiterpartei (101). Kostel Pro kostel bylo obstaráno nové zelené antipendium na hlavní oltář a pokrývka na kazatelnu (bílá). Podzim a úroda Podzim byl velmi mírný, úroda krásná a v důsledku toho prudký pokles cen zemědělských produktů. Zemědělství nemohlo z výnosu uhradit ani vlastní režii a proto kdo nemusel, neprodával nic. (Pšenice 150 Kč, žito 110 Kč, ječmen 110 Kč, oves 90 Kč, brambory 20 Kč.) Budiž poznamenáno, že myši se přemnožily natolik, že musela zasáhnout obec a nařídit systematické hubení. Úspěšnost však zdaleka nedosáhla očekávání. Lubník 31.12.1929 Jos. Huvar, farář Viděl o kanonické vizitaci 19. května 1930. Josef Lichtblau, děk. Fridr. Hraxder, konkomisař 1930. Zima a jaro Zima byla velmi mírná a jaro příznivé, takže jarní polní práce mohly být včas vykonány. Požár 10.3. vyhořel domek pana Karla Groliga č.85. Škoda je kryta pojištěním. V tomto domě však bydlela Vídeňačka Marie Gibianová. Shořel jí drahocenný náhrdelník z pravých perel, rodinný šperk, ceněný na 250.000 Kč. Dobroditelka kostela 14.3. zemřela v č. 78 paní Johanna Korgerová, majitelka tohoto domu a 4 měřic pole. Universálním dědicem učinila zdejší farní kostel. Tím se stala největší dobroditelkou kostela. Zemřela ve věku 80 let. Léto. Myší pohroma Léto bylo horké a suché. To způsobilo, že se myši přemnožily a napáchaly na polích velké škody. Vloupání 30.8. se nezjištění pachatelé pokusili o vloupáno do zdejšího záložního a úvěrového ústavu (pokladny). Kromě hmotné škody neutrpěla (záložna) žádnou další ztrátu. Požár 20.10. vyhořela hospodářská budova pana Johanna Häuslera č. 43. Celá byla ze dřeva a krytá slámou. Škoda je velká, protože pojištění bylo příliš nízké. Tento dům byl jedním z nejstarších stavení ve vsi. Záplavy Od 23.10. do 31.10. byla naše obec po nepřetržitých lijácích navštívena zátopou. Ve farním sklepě bylo všechno zaplaveno. Hospodářská krize a nezaměstnanost Hospodářská krize, pociťovaná už loni, se rozmáhala dál. Ceny zemědělských produktů klesly ještě více. Srovnání: 1927 1930 Pšenice 215,50 Kč 129,- Kč Žito 227,- Kč 88,- Kč Ječmen 198,- Kč 130,- Kč Také průmysl je krizí poznamenán, což způsobilo velkou nezaměstnanost. Dělníci dostávají „podporu v nezaměstnanosti“. V naší obci ještě není znatelná nouze, ale ve městech už je velká. Ke zmírnění bídy byly uspořádány veřejné sbírky. To vše jsou důsledky světové války. Lubník 31.12.1930 Jos. Huvar, farář Dodatek: Sčítání lidu

26

Na konci roku 1930 bylo úřední sčítání lidu. V naší obci bylo napočteno 437 osob. Ve srovnání s posledním sčítáním lidu, kdy bylo napočítáno 444 osob, to znamená úbytek 7 osob. Lubník 31.12.1930 Jos. Huvar, farář Viděl o kanonické vizitaci 6. května 1931. Josef Lichtblau, děk. Johann Grolik, konkomisař 1931. Zima a jaro Zima tohoto roku byla spíše mokrá než mrazivá. Jaro krásné. Nezaměstnanost Největší pohromou je nezaměstnanost, která vzrůstá den ze dne. Mnoho průmyslových podniků stojí, takže žádné zaměstnání a dělníci jsou bez chleba. Také zemědělství trpí, protože produkty nenacházejí odběratele a cena zemědělských produktů klesla natolik, že ji nelze srovnat s pěstebními náklady. Renovace kostela Energickému opatření starosty p. Rudolfa Pichnera vděčíme za to, že konečně došlo k pořádné renovaci kostela. Práce byly svěřeny lanškrounskému staviteli Ing. Rud. Ilgnerovi. Předběžný rozpočet byl na 28.000 Kč. Když se však začala oklepávat zpuchřelá omítka, bylo zjištěno, že je nutné oklepat veškerou omítku a vše zgruntu opravit. Nová omítka je cementový nástřik s jemným povlakem z labského písku. Také dřevěná předsíňka před sakristií byla nahrazena zděnou. Starý hřbitov kolem kostela byl zplanýrován a opuštěné náhrobky byly použity na zbudování schodiště k sakristii. Farní budova Také ve farní budově začaly adaptace. Stará dřevěná předsíň ze dvora byla nahrazena zděnou a u ní vybudován nový záchod. Do prádelny byl zaveden vodovod a vybetonována tu podlaha. Celkový náklad renovace dosáhl 56.000 Kč. Obecní volby Na 27. září byly v naší obci vypsány obecní volby. Jako v dřívějších letech byla po vzájemném dohadování a vystavování vytvořena jediná kandidátní listina. Představeným obce byl opět zvolen hostinský a kupec Rudolf Pichner. Požár 25. listopadu vyhořel o samotě stojící dům č. 12 pana Karla Fränzla č. 47, který jej koupil od pana Antona Puhra. Příčina nebyla přesně zjištěna a škoda byla kryta pojištěním. Škola Na začátku školního roku odešel pan nadučitel Hubert Kreibich na dovolenou a také požádal o přeložení na trvalý odpočinek. Působil tu 35 let. Jako prozatímní správce školy přišel pan Karl Winkler, rodák z Mírova. Obecní hřbitov Na podzim byla přední zahrádka u hřbitova (kolem válečného pomníku) nově upravena a osázena novými stromky a sazenicemi. Také na hřbitově byly vysázeny smuteční vrby. Tuto práci provedl lanškrounský zahradník Bibus. Náklad v obnosu 4000 Kč byl zčásti uhrazen z fondu válečného pomníku a zčásti ze hřbitovního fondu. Lubník 31.12.1931 Jos. Huvar, farář 1932. Zima a jaro Zima byla velmi tuhá a také jaro nepříznivé a drsné. Polní práce se protáhly do konce dubna. 9. května ještě napadl sníh. Vodní družstvo Na jaře (v květnu) bylo zde založeno Vodní družstvo, které si vzalo za úkol dát provést drenážování na lubnických polích, nebo – pokud by pochybělo, samo je udělat. Protože však potřebné prostředky nebyly k dispozici a doba pro zemědělství zlá, bylo jistější zůstat zatím jen u projektu (18.000 Kč). Regulace potoka Obec se také rozhodla podniknout první kroky k položení pevných hrází místnímu potoku. Byl obstarán projekt. Výlohy na tento projekt byly kryty z dlouhodobé půjčky u zdejší spořitelny (20.000 Kč). Bohužel s nezaměstnaností došlo také k omezení peněžních prostředků. Stát zatížený břemenem podpor v nezaměstnanosti a poklesem daňových odvodů, není schopen poskytnout dosud obvyklé subvence na veřejné práce v obcích, takže v dohledné době nebude moci být tento projekt realizován. První urna na zdejším hřbitově

27

V červenci zemřel v Praze po dlouhém utrpení montér Rudolf Blanka, který tady kdysi bydlel, chodil do rodiny Vinzenze Pichnera, vedoucího poštovny, protože jednu z jeho dcer obdivoval (ctil). Tato, jménem Hilda, dala mrtvého v Praze zpopelnit a vzala si do hlavy, že urna musí na lubnický hřbitov a to na hrob jejího zemřelého bratra Vinzenze. Ačkoliv je zdejší hřbitov obecní a farář na něm nemá práva, přece se faráři podařilo prosadit, aby bylo urně vykázáno zvláštní místo mimo posvěcenou část. Všeobecné Stále chmurněji a chmurněji vypadaly poměry v zemědělství i mezi dělníky. Rolník svými příjmy nepokryl své výdaje. Dělníci by chtěli raději práci než podporu v nezaměstnanosti, která je neproduktivní a v mnoha případech zneužívaná. Lubník 31.12.1932 Jos. Huvar, farář Doplněk: V říjnu dala vdova, paní Theresia Bily, soukromnice z Laudonu, tč. v Lubníku, opravit sousoší Nejsvětější Trojice před farou. K tomuto účelu věnovala 500 Kč a místnímu faráři 350 Kč. Viděl o kanonické vizitaci 17. května 1933.

Dr. Rud. Šimon, viceděk. Johann Grolik, konkomisař

1933. V tomto roce, totiž 5. července, oslavil farář své 25leté kněžské jubileum. O tomto jubileu vydaly noviny následující zprávu: Farář „5. července oslavil P. Josef Huvar, farář a konsistoriální auditor své 25leté kněžské jubileum. Doprovázen zdejší kapelou pohyboval se v předvečer impozantní pochodňový průvod celou obcí. Zúčastnila se ho školní mládež, obecní zastupitelstvo, místní spolky a obyvatelstvo. Také přišli účastníci ze sousedních obcí. Obvykle tichá obec byla vzrušena. Málokdy bylo tolik místních obyvatel pohromadě jako toho dne. Vskutku se prokázalo, že si jubilant za svého 18letého působení v obci svým přirozeným, lidovým chováním, prostým chmur, získal skutečné přátelství obyvatel. Před farou, kde průvod začínal a končil, přednesla žákyně Marie Heikerová (č. 66) blahopřejnou báseň a předala kytici růží. Jménem bývalých žáků blahopřál jubilantovi (oblastní?) vůdce Rolnické Omladiny (Landständische Jungmannschaft) Richard Meixner (č. 54). Málokdy se setkají zásluhy s tak vděčnými, důstojnými slovy, jakých užil ve svém projevu pan Meixner. Jubilantovu činnost pokladníka místního Záloženského a úvěrního ústavu, kterou vykonával řadu let, ocenil vzletnými slovy přednosta záložny pan Franz Schwab (č. 40). Se srdečnými slovy předal pan starosta Rudolf Pichner umělecky provedený čestný diplom. S pohnutím poděkoval pan farář Huvar za uspořádanou poctu. Přáním každého účastníka vskutku bylo, aby nás pan farář ještě mnoho let obšťastňoval svým působením. 5. července se konala slavná děkovná mše sv., při níž tatenický kaplan Kaspar Onderka srdečnými slovy vyzvedl význam této slavnosti.“ Nový správce školy 1. února bylo definitivně obsazeno místo správce školy v Lubníku učitelem Antonem Seidlem, dosud učitelem v Šanově (Schönau) u Červené Vody (Mährisch Rothwasser). Je ženatý, otec jednoho dítěte. Požár 29.9. byla požárem zničena usedlost Fr. Fochera č. 26. Příčina je nezjištěna, škoda byla kryta pojištěním (44.866 Kč). Počasí Zcela suchý rok přinesl velkou myší pohromu, se kterou se bojovalo všemi prostředky. Stavební činnost Stavební činnost byla velmi živá, v obci byly postaveny 3 nové domy (Beran Alois, Klinger Richard a Klement Eduard). Kostelní hospodáři Jako postelní hospodáři byli zvoleni a potvrzení pánové: Schwab Franz, sedlák č. 40, Hornischer Gustav, sedlák č. 19. Zlatá svatba 20.11. slavili veřejně zlatou svatbu manželé Janisch Karl, výměnkář č. 58, a jeho žena Marie. K této zřídka konané slavnosti přišli do kostela nejen rodinní příslušníci a příbuzní, ale také mnozí občané. Vhodným projevem k této příležitosti obohatil farář děkovnou bohoslužbu. Traktor Letos se v obci objevil první traktor, který si opatřil nový držitel č. 40, pan Rud. Richter. Kostel Tohoto roku byla pro kostel opatřena dvě nová mešní roucha (bílé a černé) a 4 mosazné svícny. Viděl o kanonické vizitaci 16. května 1934.

28

Dr. Rud. Šimon, viceděk.

Hrazdera, konkomisař 1934. Počasí Nový rok začal tuhou zimou. Také sněhu napadlo hodně. Záplava 23.2. přišla náhle obleva a s ní záplava, která znova připomněla nutnost regulace potoka. Motorová stříkačka 20. května slavili hasiči posvěcení nové motorové stříkačky. Světil místní farář Josef Huvar. Sucho Jaro i léto byly velmi teplé a chudé na déšť – suché. V dúsledku toho nastalo nebývalé sucho, které způsobilo zemědělcům velké škody. Ze všech končin světa docházely truchlivé Jobovy zprávy. Naše obec zůstala poměrně ušetřena. Nezaměstnanost Nezaměstnanost je stále citelnější a citelnější a neproduktivní podpora v nezaměstnanosti pomáhá velmi málo, protože je nedostatečná a k tomu v mnoha případech zneužívaná. Chudobinec Pro naši obec je chudobinec v tomto ohledu skutečnou obtíží. Obývá jej 5 rodin, které celkem čítají 21 osob. Farář vyznamenán 30. prosince, tj. při výročí biskupského svěcení, propůjčil arcibiskup Dr. Prečan místnímu faráři expositorium canonicale. Mírná zima Až do Nového roku se zima neukázala. Vánoce i Nový rok byly propršené. Viděl o kanonické vizitaci 15. května 1935. Dr. Rud. Šimon, viceděk. Fridrich Hrazdera, konkomisař 1935. Volby (nedopsáno) Odchod duchovního správce 27.5. V pondělí 27. května opustil farnost Lubník, jejíž duchovní péči se 20 let věnoval a vysoce se o ni zasloužil, farář Josef Huvar, investovaný na faru Prasklice, děkanát Švábenice. Dá-li se souhlasit s ujištěními nynějšího starosty pana Rudolfa Pichnera, hostinského v Lubníku, farář Huvar se loučil s těžkým srdcem. Administrátorem excurrendo byl ustanoven současný kooperátor v Tatenicích P. Kaspar Onderka. Administrátor P. Kaspar Onderka, nar. 5.1.1908 v Hlučíně, v tehdejším pruském Slezsku, které 4.2.1920 po 180 letech příslušnosti k Německé říši (od slezských válek) bylo mírovou smlouvou z (nedopsáno) bez souhlasu a proti vůli zdejšího obyvatelstva připojeno k československém státu a téhož dne obsazeno československým vojskem, studoval ještě 6letou katolickou národní školu v Hlučíně, vymoženost(?) katolíků po nešťastném kulturním boji v Německé říši za knížete Otty von Bismarck v 70tých letech 19. st., na německém státním reálném gymnáziu v Bruntále, pak na německém státním gymnáziu v Opavě. Teologické studium absolvovala na Cyrilometodějské fakultě v Olomouci, jeho ročník byl prvním (nastoupil 1927), který studoval teologii 5 let. Vysvěcen byl o pašijové neděli, 13. března 1932, od 1.4.1932 kooperátor v Tatenicích pod farářem Josefem Konečným, od 1.5. (28.5.) 1935 administrátor excurrendo farnosti Lubník. 26.6.1935 + otec chudých 26. června tr. Zemřel dlouholetý otec chudých Vinzenz Appl, rolník v Lubníku č. 96. Pochován byl 29.6., ale: Na naléhání jeho syna svolil administrátor k pohřbu po slavné děkovné mši sv. Během bohoslužby byla mrtvola v kostele! Liturgická barva červená! Potom pohřeb! Liturgické monstrum! Nemělo se tak protikladným přáním vyhovět, nad přáním lidí musejí stát liturgické předpisy církve, která jim dává sílu nejvyššího zplnomocnění. Nový otec chudých Na návrh dp. administrátora byl obcí jmenován jako otec chudých pan Heinrich Lerch, rolník v Lubníku č. 59; byl také potvrzen nejdůst. arcib. konsistoří. Rozvod Manželství snoubenců Josefa Müllera, c.k. finančního vrchního dozorce ve Storozynetz (Bukovina) a Anny Lerchové, dcery Johanna Lercha, sedláka v Lubníku, uzavřené v Lubníku 1.7.1913, bylo krajským soudem v Užhorodu rozvedeno. (2.9.1935.) Znamení času a jeho lidí! „Nestaví-li Hospodin domu, marně se namáhají, kdož jej staví.“ Kaspar Onderka, administrátor exc. Viděl o kanonické vizitaci 27.5.1936.

29

Dr. Rud. Šimon, děk.

1936. Zima byla mírná, mokrá, sněžná Nové ciborium Protože v noci ze 3. na 4. května 1935 byly v Tatenicích ukradeny liturgické nádoby (Monstrance s Nejsvětější Svátostí, 2 mešní kalichy s patenami, víčko ciboria), pořídil dp. administrátor náhradní ciborium (nedopsáno) z kostelních peněz u zlatníka Franze Franka v Mohelnici. Klíč od svatostánku leží na oltáři, aby se při podobném vloupání škoda nezvýšila ještě poškozením svatostánku. Monstrance je uložena ve farním archivu v neobývané faře. Náhlá smrt Ve věku 34 let zemřel na TBC Richard Janisch, rolník. Koncem května 1934 zemřela jeho dcera Hildegard, také na TBC. Vliv dědičnosti! Vidi 13.4.1939 Dr. Rud. Šimon, dec. 1939. 16.10.1939 přišel do Tatenic nový kaplan, kterému byla současně předána exc. administratura opuštěné farnosti Lubník. Jmenuje se Rudolf Jahn, tedy kolega po jménu slavného německého otce turnerů (Turnvater). Pan farář Konečný v Tatenicích je už upracovaný, takže pro mladého duchovního je tu brzo hodně a hodně práce. Jeho kolébka (administrátorova) stála ve slezské vsi Krasově (Kronsdorf) v kraji krnovském, kde 27.12.1914 přišel na svět. Jeho otec byl ve světové válce, přes všechny starosti jej matka nechala začít gymnaziální studia, která absolvoval na bruntálském reálném gymnáziu a v roce 1933 uzavřel zkouškou dospělosti. Nato následovalo 10 semestrů teologického studia v Olomouci, kde byl 5.7.1938 vysvěcen na kněze. Po roce kaplanského působení ve Starém Moletíně a krátké době v Kunčině u Moravské Třebové přišel koncem roku 1939 do Tatenic jako kaplan a administrátor Lubníku. 1940. Tento rok byl z politického a vojenského hlediska rokem velkého vítězství Německa nad Francií. Polsko bylo obsazeno v roce 1939 a během 18 dnů podrobeno. Církevní příspěvky Z církevního hlediska je nové zavedení církevních příspěvků nejpozoruhodnější. Podle svých majetkových poměrů maji věřící jednotlivých vyznání uhrazovat personální a věcné výlohy své církve církevními příspěvky, které jednou ročně vyberou nově vytvořené tzv. farní rady. Farní rada Farní rada nastupuje na místo dosavadního Kostelního konkurenčního výboru. Počet členů farní rady v Lubníku je 5 (4 laici a duchovní). Jejich jména jsou: Administrátor Rudolf Jahn, předseda Heinrich Lerch, rolník v Lubníku Johann Müller, důchodce a kostelník v Lubníku Karl Fränzl, rolník v Lubníku Willibald Appl, rolník v Lubníku Náboženský život Náboženský život je ve farnosti zřetelně vlažný, návštěva kostela by se měla zvýšit. Také předchůdce v úřadu si na toto stěžoval. Ale jsou tu také některé obětavé duše. Zvlášť drobné dary jako svíce, kostelní prádlo atp. jsou darovány častěji. 1941. Také tento rok stojí z vojenského hlediska ve znamení velkého vítězství nad nepřítelem Anglií a od června tohoto roku také proti bolševickému Rusku. Zvlášť vítězství na Balkáně a na Krétě jsou (nečitelné). Opatření dmychadla k varhanám Z církevního hlediska není co mimořádného zmiňovat kromě toho, že přetěžovaný měchošlap bude moci jít na odpočinek, protože se pomýšlelo na opatření elektrického dmychadla k varhanám. Jednání s varhanářskou firmou Kloss v Krnově a elektrárenskou společností v Opavě bylo úspěšné, jenže s montážními pracemi mohlo být započato až později. Nemocného měchošlapa zastupovala po celou dobu manželka kostelníka paní Marie Müllerová. Také se pomýšlelo na opatření nových dveří kostela, ale také to asi bude ještě nějaký čas trvat, zvláště proto, že mnoho řemeslníků koná svou službu Vůdci a národu na hranicích Říše. Krutá zima Krutá zima roku 1941/42 přinutila administrátora, aby ke svým cestám do Lubníku používal spřežení se sáněmi, které paní Hüblová z Lubníku za malý poplatek dala k dispozici. Rok 1941 byl politicky i vojensky ve znamení války se Sovětským svazem. Světový bolševismus (se pokoušel? – nečitelné) vojenskými zásahy proti Německu zastavit vítězné německé tažení. Německo však tomu

30

předešlo překvapivým úderem. 22. června 1941 začal mohutný boj. Na podzim následovaly velké bitvy v kotli u Smolenska a Vjazmy, při kterých se zdála být většina obrovské ruské masy zničena. Válečná doba zapůsobila i na obyvatele Lubníku, návštěva kostela o něco stoupla. 1942. Válka se Sovětským svazem Také tento rok byl ve znamení války se Sovětským svazem. Zvláště minulá zima byla obrovskou zátěží pro naše vojáky. Aby se aspoň trochu pomohlo, byla vyhlášena sbírka vlněných věcí, která nalezla silnou odezvu v celém národě. Také administrátor daroval svou prošívanou přikrývku, která mu dosud výtečně sloužila. Vojákům na frontě však může lépe posloužit! Náboženský život Náboženský život měl v tomto roce svůj obvyklý průběh. Přesto se stalo něco, co nikdo neočekával. Potom co byla fara 7 let neobsazena, hlásil se na toto místo mladý kněz, aby se zde v klidu vesnice mohl připravit na doktorantské zkoušky. Byl to dosavadní kaplan v Bělotíně u Suchdolu, Stefan Kruschina. Nový farář Rodák z Vendolí u Svitav. Byl investován, jenže nemohl na své místo nastoupit, takže farnost byla obsazena. Tak místo opět převzal dosavadní exc. administrátor, tentokrát jako provisor. Oběti války Válka se Sovětským svazem si zatím vyžádala z Lubníku málo obětí: 1 padlý (Eduard Witlatschil) a 1 pohřešovaný (Reichel). Úroda Žně byly neobyčejně dobré, takže zásobování bude zajištěno. Zima Zima byla také neobvykle mírná, takže provisor mohl stále dojíždět z Tatenic na kole. Lubník 31.12.1942 Rudolf Jahn, provisor Viděl při kanonické vizitaci 12.8.1943 Boh. Dočkal, viceděkan 1943. Válečné události Válka pokračovala i v roce 1943. Také letos německá armáda svádí těžký boj se Sovětským svazem. Také letecká válka ve vlasti vstoupila do silnějšího stadia. Rok 1943 si také opět vyžádal oběť na frontě (Reinhold Appl; ženatý, otec jednoho dítěte). Úroda Žeň byla i letos zcela uspokojivá. Brambory všeobecně neměly velké výnosy. V náboženském životě se nestalo nic zvláštního. Pozoruhodný je pokles úmrtnosti: během roku 1942 bylo pochováno 11 osob, letos pouze 1. Rudolf Jahn, provisor Viděl při kanonické vizitaci 11.8.1944 Boh. Dočkal, viceděkan 1944. Válečné události Letošní rok nadále stojí ve znamení válečných dějů. K bojištím na východě a na jihu přibyla invazní fronta na západě. Také letecká válka nad vlastí dosahuje velkých rozměrů. Bohu díky jsou z této obce oplakávány jen 4 oběti: 3 padlí a 1 pohřešovaný. Úroda Žně i letos (začaly 9. srpna) dopadly dobře. Také ovoce je zřetelně více než loni. Velký příspěvek k výživě národa. V náboženském životě je významná jedna událost. 3. června uděloval nejdůst. biskup a generální vikář + Josef Nathan z Branic v sousedních Tatenicích svátost sv. biřmování, z Lubníku se zúčastnil větší počet konfirmantů, především školáků. Poslední biřmování se v Tatenicích konalo v roce 1920. Nadučitel Seidl pohřešován K válečným událostem je ještě nutno poznamenat, že zdejší nadučitel Anton Seidl, rodák z Mírova, je od loňska pohřešován v Rusku. Spojenou jednotřídku vyučuje učitelka sl. Marie (Kimt?) z Lukova (Lukau). Dále pokračuje text Pamětní knihy česky. Podle písma zřejmě dodatečně zapsal P. Macík. R. 1945. 9. května 1945 osvobodila ruská armáda i tento kraj. Na mapách měli vojáci označeno místo, že zde sídlí Němci, a tak si podle toho počínali. Zvláště první den bylo Boží dopuštění. V Hynčině u Hoštejna prý se dívky dávaly dobrovolně zastřelit, jen aby se nedostaly do rukou ruských vojáků.

31

Za nějaký měsíc přicházeli novousedlí z Cotkytle, od Jičína , z Českomoravské vysočiny, z Heřmanic a Dolní Čermné. Z Cotkytle šel do Lubníku: Č. 12 Jureček Jan / č. 87 Skalický Jan (nekatolík) / č. 109 Haas Jan / č. 115 Heger Jan / č. 125 Šembera Jan / č. 140 Langhammer Karel (nekatolík) / č. 143 Šembera Ladislav / č. 148 Kristek Štěpán / č. 220 Kuběnka Karel / č. 221 Skála Emil / č. 203 Hejl Karel (nekatolík) / č. 113 Kristek Josef Z Janoušova: Č. 7 Langrová Anastázie / č. 14 Čulík Jan / č. 14 Krobot František / č. 33 Kristek Jan / č. 33 Langer Bohumil Z Loukové Hory: Č. 73 Mareš Jan Z Herbartic: Č. 5 Knápek Jan / č. 11 Hejlová Marie (vypsáno z Cotkytelské kroniky) Německé rodiny zpočátku zavírali. Němci nechtěli věřit, že by měli jít ze svých statků. Nakonec pak se těšili na odsun. Skoro všichni jsou v Americké oblasti a zpočátku trpěli bídu. Za administratora do Tatenic a provisora pro Lubník jest přidělen P. Antonín Dominik, vysvěcený na kněze r. 1940. Jezdí na kole, mimo Lubník spravuje ještě Třebářov u Rychnova na Moravě. Spravuje excurrendo Lubník v letech 1945 – 1946. V říjnu 1946 těžce onemocněl a je blízek smrti. Od 1.11.1946 přichází do Tatenic P. František Urban, který v r. 1947 spravuje Lubník. Během září 1946 jsou odsunuti poslední starousedlíci, kteří při loučení již přicházejí pro útěchu k dobrému knězi P. Dominikovi. Byly to pro něho těžké chvíle. V Lubníku jest v r. 1947 asi 300 obyvatel. Náboženské poměry se vyvíjejí pěkně. Zpočátku málo lidí přicházelo do kostela, postupně se to lepšilo. V Lubníku jsou bohoslžby v 11 hodin. Od jara r. 1949 se stupňuje napětí mezi církví a státem. Vyvrcholilo v červnu po přečtení pastýřských listů. Za jejich přečtení byl farář P. Urban potrestán odnětím platu na půl roku, zabavením motorových vozidel, pokutou 5.000 Kčs a zavedením soudního řízení. Teprve presidentskou amnestií byl těchto trestů zbaven. Roste náboženské uvědomění, kostel se naplňuje. S platností od 1.8.1949 je do Tatenic přidělen kooperátor P. Josef Šoustek, novokněz. Byl vysvěcen 5.7.1949 v Olomouci p. arcibiskupem Dr. Josefem Karlem Matochou, primici slavil u rodičů v Břeclavě. P. Urban dne 29.11.1951 odjíždí na vojnu (k PTP). Na svátek sv. Vojtěcha r. 1952 přišla zpráva, že P. Urban byl zatčen – ač ještě na Květnou neděli byl v Tatenicích na dovolené, kdy naposled kázal a sloužil mši sv. Kostel byl nabitý. Z dopisů, které psával z vojny, a které byly uveřejňovány na vývěsce vysvítá, jak miloval a miluje farnost. Ku konci prázdnin byli rodiče vyzváni přihlásit své děti do náboženství, protože jen žáci přihlášení v nastávajícím školním roce 1952/53 smí chodit do náboženství. P. Urban byl odsouzen na 20 let do vězení. Byl zpočátku na Cejlu, potom Mírov, v r. 1954 v prázdniny Jáchymov, pamatuje se na něho v modlitbách. V Lubníku r. 1953 zavedeny bohoslužby v 9 hod. V prosinci r. 1953 byl papežem Piem XII. vyhlášen jubilejní mariánský rok. V tomto roce zemřel president Klement Gottwald a zvolen byl Antonín Zápotocký. Byla také měnová reforma. Kostelní peníze měněny 1:50. Do Lubníku vozil v zimě provisora místní holič pan Alois Hampl. R. 1954 V Lubníku o velikonocích téměř všichni přistoupili k svátostem. Podobně o vánocích, když celý kostel v okamžiku přijímání se pozvedl a přistoupil ke stolu Páně. Při zpovídání vypomáhal P. Bohumír Zapletal z Úsova. R. 1955 V obci počínají boje o založení JZD, pro něž obyvatelstvo nemá pochopení. R. 1956 Reformy breviáře a liturgie. Velikonoční obřady zkráceny a docela jinak vypadají jak minulá léta. P. Urban byl přemístěn do Leopoldova. V Tatenicích založeno JZD. V prázdniny P. Josef Šoustek přeložen za kaplana do Prostějova. 4.8.1956 přijel do Tatenic P.Václav Straka. V neděli 5.8. mu farníci připravili krásné přivítání. R. 1957 V Lubníku se konají bohoslužby stále v 9 hod. V r. 1956 bylo v Lubníku přihlášeno na náboženství 25 žáků – 2 hod týdně a v r. 1957 bylo přihlášeno 28 žáků, rovněž 2 hod týdně (70%). Vyučování náboženství ze strany školy nebyly činěny žádné překážky. V listopadu r. 1957 zemřel president Zápotocký a byl zvolen president Antonín Novotný (r. 1968 byl lidem sesazen). R. 1958

32

P. František Urban jest stále ve vězení v Leopoldově na Slovensku a žije stále v paměti farníků. R. 1959 Vladimír Popelář, nar. 17.7.1932 ve Svarém, okr. Vysoké Mýto, bytem v České Třebové, byl souzen Lidovým soudem v Ústí nad Orlicí 26.5.1959, že v době od února 1959 do 14. března 1959 provedl vloupání do 32 kostelů za účelem vykrádání kostelních pokladniček, vloupal se také do kostelů Štíty, Tatenice a Strážné. R. 1960 R. 1960 byla odkoupena silniční správou fara v Lubníku. Farní úřad za ni obdržel 7.000 Kčs. Byla zbourána, a kde stála, půjde přes to místo státní silnice, která tvoří u kostela zákrut, který je nebezpečný pro vozidla. Tak od roku 1960 nemá Lubník faru, jest spravován z Tatenic. Náboženský život v Lubníku je nadějný, katolický dorost. R. 1961 2.11.1961 zesnul tiše v Pánu nečekaně v domácí internaci ve svém paláci J.E. Dr. Josef Karel Matocha, arcibiskup olomoucký. Dožil se 73 let, když byl povolán do zástupu sv. mučedníků. Pochován na rodném Slovácku v Pitíně. Ať Bůh oslaví jeho hrdinnou duši korunou mučedníků. Dle sčítání lidu r. 1961 má Lubník 372 obyvatel. R. 1962 8.7.1962 byla II. primice ve farním chrámu Páně v Lubníku, a to dp. P. Františka Janhuby. I. primici měl v Zábřeze 1.7.1961. Byla velká účast lidu. V Cotkytli pro nemoc nemohl vykonávat duchovní správu P. František Jašek, a tak vedl od r. 1962 – 1965 duchovní správu i v Cotkytli P. Václav Straka, Měl vždy v Cotkytli v neděli mši sv. o 1/2 8 h ráno. R. 1965 28.11.1965 přišel do Cotkytle P. Zdeněk Vrátný z hradecké diecese, přesněji řečeno byl dosazen Krajským národním výborem. Tento kněz svým nedobrým vlivem byl schopen rozvrátit celou farnost a zasahoval i do farnosti tatenické. V Cotkytli působil až do 16.3.1967, oženil se, jeho manželství nebylo šťastné. Jest již rozveden. 20.8.1967 cotkytelští uvítali nového svého pastýře dp. P. Josefa Macíka, který přišel z Bruntálska z Velké Šťáhle u Rýmařova. Dne 14.12.1968 tragicky zahynul na silnici z Olomouce k Lipníku P. Josef Šoustek, provisor v Tatenici a v Lubníku, když jel autem spolu s P. Františkem Tomigou zpovídat řádové sestry do Choryně u Val. Meziříčí. Působil v Tatenici-Lubníku od r. 1949 – 1956. Poslední jeho působiště byl Hejčín – město Olomouc. Nar. 5.4.1922. Rozloučení se + P. Josefem Šoustkem bylo v Olomouci-Hejčíně, pochován v Břeclavě. V r. 1969 měl být P. Václav Straka přeložen kapitulní konsistoří do Šumperku. Na naléhání farníků zůstal však nadále v Tatenicích-Lubníku. R. 1971 Připomínka k pokoncilní liturgii: první lektor v Lubníku je Vladimír Šubrt, pak Jan Cink. Vlepen dopis P. Josefa Huvara P. Mackovi a zpráva o restaurování obrazů v lubnickém kostele. 15.VIII.1971 byl dekretem P. Václav Straka přeložen do Svitav. Působil zde 15 let (1956-1971). Rozloučení bylo v Tatenici, v Lubníku, Strážné i Koruně a bylo velmi srdečné a dojemné. 19. září 1971 přivítala slavnostně věřící farní obec Tatenice nového duchovního správce dp. P. Františka Polese ze Svitav. V Lubníku jest mše sv. v neděli ráno v 8 h. Už za P. Václava Straky se započalo v Lubníku se správou interiéru. Dokončení a proplacení účtu zůstalo novému duchovnímu správci P. Polesovi. Na běžném účtě bylo 15.000 Kčs a práce stály 40.000 Kčs. Zápůjčkou Kapitulní konsistoře a zvýšenou obětavostí farníků se podařilo vše uhradit. Mnoho práce vykonali farníci zdarma. Kostel byl nově vymalován, obrazy restaurovány, pořídila se nová elektrická instalace, obnovilo se pozlacení, kostelní stěna byla rozdělena sloupy, které byly ukončeny hlavicemi a restaurovaly se obrazy v presbytáři i Křížová cesta. Zvláště poslední 2 práce přišly velmi draho. Plány dělal akademický malíř František Peňáz. Na stavění a bourání lešení se dostavilo až 30 mužů. Práce byly skončeny v polovině června r. 1972. Ukázalo se, že mová malba je ohrožena zatékáním, neboť střecha je v havarijním stavu. Hned po odstranění lešení bylo v Lubníku první svaté přijímání. R. 1973 Dne 4. srpna 1973 v sobotu odpoledne uděloval Otec biskup Msgre Dr. Josef Vrana 170 biřmovancům svátost biřmování v Tatenici, kam přistoupili i biřmovanci z Lubníku. Pan Tatušek z Lubníku vítal za Lubník v Tatenici Otce biskupa. Přítomno bylo 15 kněží, kostel byl lidmi zaplněn. R. 1974 V Lubníku přistoupilo poprvé ke stolu Páně 9 dětí. Ve škol. roce 1973/74 se učila 1 hod náboženství. Ve škol. roce 1974/75 je jen málo početná jednotřídka. Dětí přihlášených na náboženství v Lubníku jest 7 a mají 1 hod měsíčně. Rovněž ve škol. roce 1975/76 bylo v Lubníku přihlášeno na náboženství 7 dětí. V létě se Lubníkem přehnala vichřice, která v obci způsobila mnoho škody, voda v kostele v Lubníku pronikla přes nová železná okna, vnikla do kostela a na jižní straně poškodila malbu. R. 1975

33

V r. 1975 byla opravena střecha kostela a věže v Lubníku. Po odstranění staré břidlice a šindele byla položena prkna a lepenka, vyspraveny krovy a položena krytina z černě barveného eternitu. Na střechu musili pokryvači eternit přibít. Pokryvačské práce a klempířské práce provedl pán Václav Šmejdíř ze Strážné se svým zetěm a synem. Farníci z Lubníku ochotně pomohli při dopravě materiálu a při úklidu. Materiál pro opravu zakoupila obec Lubník z prostředků ONV v Ústí nad Orlicí již v r. 1973 a práce zaplaceny z příspěvku ONV Ústí nad Orlicí. R. 1976 Rozhodnutím Apoštolské administratury byl dosavadní administrátor P. František Poles přeložen s platností od 1.4.1976 na nové působiště do Nového Hrozenkova na okres Vsetín. Působil zde P. František Poles od r. 1971 – 1976. Novým administrátorem byl jmenován P. František Sedláček, dosavadní kaplan v Přerově, nejmladší kněz olomoucké arcidiecése v současné době. P. František Sedláček přijel do farnosti Tatenice-Lubník 1.5.1976. 4. července bylo ve farnosti Lubník první svaté přijímání, i když byly jen 4 děti, byla radost dětí v té farnosti o to větší. V r. 1976/77 byly ve farnosti Lubník přihlášeny do náboženství 4 děti. Rok 1977 Pro velmi malý počet dětí byla v Lubníku zrušena škola, děti musejí dojíždět do Lanškrouna. 29.6.1977 přijel na pouť do Lubníku (svátek Petra a Pavla) prelát dr. František Vymětal, duchovní otec P. Františka Sedláčka, neboť jej křtil a připravoval na kněžství. Měl v Lubníku mši sv. s kázáním. Zásluhou P. Sedláčka přivezeny ze Vnorov pro Lubník kostelní lavice. Dovoz – doprava Rostl. výroba Žichlínek – stál 1.496 Kčs. Lavice zdarma. R. 1978 V polovině měsíce října byl náhle a z neznámých příčin přeložen P. František Sedláček do Mor. Třebové. Spravoval farnost v letech 1976-1978. Do Tatenic neměl přijít žádný kněz. Delegace farníků z tatenic se vypravila proto k Otci biskupovi Dr. Josefu Vranovi se žádostí, aby přišel do Tatenic kněz. Zdůvodňovalo se to tím, že farnost jest ještě živá farnost, v neděli chodí do kostela 60-80 lidí, ke svátostem pravidelně asi 30, v náboženství jest přihlášeno 20 dětí a věž kostela volá po opravě. Žádost nebyla vyřízena. Od 1.11.1978 spravuje Tatenice a Lubnik P. Josef Macík excur. z Cotkytle. 31.12.1978 přišel do Tatenic P. Jaroslav (Agapit) Pátek, kněz řádu kapucínského. Usadil se ve faře v Tatenicích a má podle §16 dovoleno vypomáhat ve všech funkcích duchovní správy nejen ve farnosti tatenické, ale i v Lubníku a v Cotkytli. Zatím pravidelně každou neděli má v Tatenici mši sv. o 1/2 10 h, do Lubníku a do Cotkytle chodí vypomáhat při zpovídání, o vánocích a velikonocích. V Lubníku jest mše sv. v neděli v 11 h, kterou má duchovní správce z Cotkytle P. Josef Macík. R. 1979 15. července 1979 uděloval Otec biskup Msgre Dr. Josef Vrana biřmování v Cotkytli 49 biřmovancům, z nichž 23 bylo z Cotkytle, 16 v Tatenicích a 6 z Lubníku. Ostatní z jiných farností. Příprava dětí z Lubníku byla každou středu před mší sv. večerní. Do Lubníku dojíždí duchovní správce v neděli autobusem z Cotkytle v 10,35 h, v Lubníku jest v 11 h a vrací se autobusem ve 12.10 h. Na podzim do Lubníku přivezeny ze Zlatých Hor dlaždice „vračanský vápenec“ v ceně téměř 70.000 Kčs, jež měl Lubník uložen na běžném účtě. Zásluhou doručovatele pošty p. Tatuška přišlo dosti brigádníků složit dlaždice v kostele. Budou v příštím roce položeny po celém kostele i pod lavice. R. 1980 (35 let od skončení 2. světové války) Duchovní správcové, spravující Lubník z Tatenic: 1. P. Antonín Dominik 1945 - 1947 – od r. 1946 spravuje z Rychnova 2. P. František Urban 1947 – 1951 – na vojnu poslán, vězněn, zemrel, pochován 26.10.1980 v Kostelci u Kyjova; kooperátor P. Josef Šoustek 1949 – 1951 3. P. Josef Šoustek 1951 – 1956 – zahynul tragicky 14.12.1968 4. P. Václav Straka 1956 – 1971 5. P. František Poles 1971 – 1976 6. P. František Sedláček 1976 – 1978 7. P. Josef Macík 1978 – 1986 – spravuje z Cotkytle Nová dlažba v kostele v Lubníku. S kladením nové dlažby z vračanského vápence se započalo v první polovině měsíce května. 18. května byly práce tak rozdělány, že se v neděli (18. května) v Lubníku bohoslužby nekonaly. Vračanský vápenec byl zaplacen ve Zlatých Horách – 69.239 Kčs Dovozné, dvakrát 2 kamiony – 1.893 Kčs Taxikáři p. Tatuškovi za shlédnutí dlažby – jízdy do Zlatých Hor – 300 Kčs Občerstvení brigádníkům při kladení dlažby – 600 Kčs Zedníkům (p. Skalickému –35 h práce – 300 Kčs; Krobotovi 200 Kčs) – 500 Kčs

34

Celkem 72.532 Kčs. Velkou zásluhu má kostelník pan Josef Karel, který obstarával občerstvení, pak doručovatel pošty v Lubníku pan Tatušek, který obstarával brigádníky a sám mnohokrát nezištně při brigádách pomáhal. Ve středu 26.6.1980 přivezlo Družstvo „Charita“ Červený Kostelec nové zařízení pro kostel v Lubníku: Obětní stůl dýhovaný se symbolem Ambon dýhovaný se symbolem 3 ks dubové sedilie – za 9.390 Kčs. Dovoz stál 474 Kčs. Ve čtvrtek 27.6.1980 byl pochován v Kostelci u Kyjova první český farář po odsunu Němců P. František Urban, který v letech 1946-1951 excurrendo spravoval i Lubník a zapsal se do srdcí zdejších farníků. V r. 1939 byl vysvěcen na kněze, působil v Nivnici, potom v Tatenici-Lubníku, r. 1951 z trestu byl poslán na vojnu, potom byl vězněn v Leopoldově, na Mírově, v Jáchymově, pak pracoval jako pasák v JZD, potom působil v Babicích u Velehradu, Vracově a Vlkoši u Kyjova. Pochovával Otec biskup Dr. Josef Vrana, kázal P. Urban Antonín z Lukova, kněží bylo přes 100, nivnická kapela a farníci přijeli z farností, ve kterých působil. Také z LubníkuTatenic byl vypraven autobus, který byl obsazen do posledního místa, s kněžími: P. Antonín Dominik, adm. v Písařově, P. Antonín Šuránek, spirituál kněžského semináře v Olomouci, důchodce P. Jan Navrátil, jeho spolužák z Červené Vody, P. Antonín Mlčoch ze Štítů, P. Josef Macík z Cotkytle, P. František Sedláček z Moravské Třebové, P. Václav Straka ze Svitav, P. Janitor z Rychnova na Moravě, P. Antonín Kryl z Bílé Lhoty. Pán mu dej klidné, pokojné odpočinutí, světlo věčné at mu svítí. 29.6.1980 sloužil poutní mši svatou a měl kázání v Lubníku P. Václav Straka, který Lubník po 15 let spravoval z Tatenic (1956-1971). Účast lidu byla pěkná. Od neděle 29.6.1980 téměř celý týden stále prší a jest zima, lidé nemohou sušit, zdá se, že letošní rok bude katastrofální. Do svátku sv. Jana Křtitele bylo dokončeno lešení kolem věže kostela v Tatenici a sundán železný kříž a malá báně, v níž byly spisy z r. 1780, 1854 a 1925, jakož i peníze z doby Marie Terezie a napoleonských válek. Dne 4,7,1980 odjel šofér Braun z Tatenic a František Thun, člen JZD v Tatenici, nakoupit do Prahy – Hutník, Růžová – za 205.047 Kčs měděné plechy. K pouti sv. Petra a Pavla, 29.6.1980, byly pořízeny boční velké (dvoukřídlové) dvéře. Zhotovilo Místní hospodářství MNV Štíty za 3.212,80 Kčs. Dále dubové svícínky soustruhované a dubový křížek za 1.250 Kčs. Viděl o kanonické vizitaci dne 24.9.1980 Fr. Janhuba, děkan V r. 1981 zaplatila za pole a zahrady přináležející k faře Lubník Silniční správa z Ústí nad Orlicí farnímu úřadu v Lubníku 5.680 Kčs (1 m2 za 4 Kčs). R. 1981 byla vydlážděna sakristie v Lubníku brigádnicky zdarma zásluhou kostelníka p. Josefa Karla z Lubníku. Dlaždice mramorové jsou z Králík. V polovici června (15.6.1981) podána objednávka o zavedení elektrického (3-fázového) vedení ke kostelu v Lubníku k pohonu varhan, zvonu, akumulační kamna. Rozvodné elektické závody přislíbily provedení v červenci 1981. 30. září provedly Elektrické rozvodné závody v Lanškrouně montáž přípojky – 3-fázový proud k pohonu varhan a k elektrickému zvonění za 1.455 Kčs. Elektrické práce na kostele ke zvonění provedl Zdenek Polášek, elektrikář z Cotkytle pod MNV Štíty, za 2.590,20 kčs. Koncem roku provedl elektrické zvonění na 1 zvon v Lubníku Polášek Adolf, kostelník v Rohli č. 109 za více než 4.000 Kčs. R. 1982 (P. Macík sem vložil výpisky o historii obce a farnosti) Obec Lubník (Ludovici villa, Ludwigsdorf, Lussdorf, Lubník) se poprvé připomíná r. 1278, kdy patřila pod statek Šilperk (Štíty). R. 1350 byl zde kostel, který byl r. 1351 včleněn do biskupství Litomyšlského, když pak toto r. 1421 bylo husitskými válkami zničeno, farnost se vrátila do diecéze olomoucké. (V Pamětní knize farnosti Tatenice je uvedeno: Lubník (Lussdorf) se dříve jmenoval Ludwigsdorf („Ludovici Villa“) a dlouho před r. 1350 měl katolického faráře, a v roce 1344 s dalšími obcemi náležel litomyšlskému biskupství (Olom. Knihy půhon. I. svazek, str. 39), od té doby se jeho stopa ztrácí; v roce 1633 se objevuje Lubník znovu jako komenda Zábřehu spolu s kuracií v Tatenicích, jejichž farář tehdy sdělil konsistoři, že oba kostely jsou od nekatolíků zcela vyloupeny a zpustošeny (orig. zpráva v Bočkově sbírce). V roce 1640 byly Tatenice obsazeny světským knězem Michaelem Jeltschem, rodákem z Liptaně (Liebenthal) ve Slezsku, který nemravně žil a 1646 odsud utekl, načež byli nově obrácení („neoconversi“) z obou farností svěřeni k pastoraci staroměstskému faráři a tak to zůstalo až do nového zřízení a nového obdaření fary Tatenice v roce 1707 (originální zpráva tamtéž), v posledních letech zůstával Lubník filiálkou fary Tatenice s filiálním kostelem až zde byla roku 1850 zřízena samostatná lokální kuracie, dotovaná kapitálem 6020 zl. konv. měny v 5% státních dluhopisech, z čehož dostával kurát zaopatření 301 zl. konv. měny ročně a také pro něho bylo postaveno nové obydlí, u něhož byly 2 zahrádky na 370 čtverečních sáhů. Odškodnění desátku z Lubníku pobíral

35

staroměstský farář; lubnická farní pole náležela k beneficiu Tatenice; říkalo se, že v Lubníku býval nekatolický kostel; 1713 řádil v Lubníku mor, zemřelí morem jsou pochováni tam, kde byla podle slibu zdejší obcí postavena socha Nejsvětější Trojice.) Nynější kostel byl stavěn před rokem 1835. R. 1835 byl dne 27. září posvěcen děkanem Moravskotřebovským Ignácem Hönigem. Kostel stojí na místě starého kostela, který byl stržen. Starý kostel, o němž jest zmínka z r. 1350, byl pravděpodobně spravován mnichy kláštera Mariakron – Mariina Koruna u Krasíkova – augustiniány eremity, potom z Tatenic, kde jest znám katolický farář Martin, kterého r. 1562 evangelík pan Kryštof z Boskovic vyhnal a obsadil faru nekatolickým pastorem Flederwischem. Převorové kláštera Mariakron měli 2 louky u lubnických obyvatel, které teprve r. 1689 se dostaly do majetku panského. Pastoři evangeličtí spravovali z Tatenic i Lubník, a to až do r. 1624, kdy pastoři z nařízení vrchnosti Lichtenštejnské musili panství opustit. Farnost byla od r. 1625 spravována ze Zábřeha na Moravě. Farář Zachariáš Sablovský, který spravoval farnosti od r. 1625 – 1635, se zmiňuje k r. 1633, že v Lubníku ze 70 osob si vykonalo sv. zpověď 43 osob. Když pak Michael Jeltsch od r. 1640 – 1646 spravoval Tatenici, kde bydlil, spravoval i Lubník. Od r. 1647 – 1707 spravován spoli s Tatenicí ze Starého Města u Moravské Třebové Od r. 1707 – 1850 spravován z Tatenic R. 1835 postaven kostel v Lubníku, byl filiálním Tatenic R. 1850 byla zde lokální kuracie, která r. 1857 byla povýšena na farnost. Až do r. 1935 se tu vystřídalo 21 duchovních správců, nejdéle (20 roků) zde působil poslední Josef Huvar (1915 – 1935). Od r. 1935 – 1978 spravován z Tatenic. R. 1960 byla zbourána fara. Od r. 1978 - ... jest spravován z Cotkytle. Lubník – ves (z knihy: Jan Březina: Zábřežsko v období feudalismu do r. 1848, Krajské nakladatelství v Ostravě 1963; recensoval doc. Dr. Ladislav Horák, redaktor Frant. Spurný; náklad 1.000 výtisků) Vesnice Lubník leží na českých hranicích v nadmořské výšce 365 až 385 m a má výměru 508 ha. Pozemkové knihy jdou od r. 1668. Jméno Lubník je odvozeno od kmene „lub“, který značí okraj na mlýnském kameni a také dutý vypálený strom. Dříve se říkalo vsi Lubno (1347, 1358) nebo Lubna (1464), vedle toho také r. 1464 Lubník. Roku 1350 je ves jmenována Lutwici villa (Ludvíkov), německy Ludwigsdorf, Lussdorf. Lubník byl založen pravděpodobně nějakým Ludvíkem, připomíná se v listinách nejdříve v polovici 14. stol., kdy měl už kostel i faru, která byla spolu s jinými farami šumperského děkanátu připojena k nově vzniklému biskupství v Litomyšli. Od té doby už nebyla více jmenována. (CDM VIII, 80, 47) 1. Jaroslav ze Šternberka vyměnil Lubník s bratry Vojtěchem, Ctiborem, Michalem a Jimramem z Otaslavic r. 1356 za Dubicko a koupil od nich r. 1358 Dubicko za 800 hřiven grošů zpět (ZDO I. 581, 29) 2. Roku 1412 upsal Albrecht ze Šternberka, odjinud z Lukova, svému švagru Hanušovi z Lípy za svou sestru Marketu na vsích Jankově, Cotkytli, Šumvaldě, Tatenici, Ludině, Lubníku a Hádovci 50 kop grošů ročního platu (ZDO I. 48, 50) 3. Roku 1446 prodal druhý manžel Markéty ze Šternberka Vilém z Rýzmburku, odjinud ze Skal, seděním na Švihově, bratřím Půtovi a Heršovi ze Sovince a Doubravice vesnice Tatenici, Lubník, Cotkytli, Šumvald, Jankov a Ludinu s příslušenstvím za 500 hřiven grošů (ZDO I. 386, 383) 4. Roku 1464 však prodal Půta ze Sovince všecko, co získal od Markéty ze Štenberka, v tom i Lubník, Jiřímu Tunklovi z Brníčka, majiteli zábřežského panství (ZDO I. 58, 426) 5. Téhož roku (1464) byl zveden jakýsi Racek pro 20 hřiven grošů na tvrz a město Šilperk a vsi Tatenice a Lubník a na všecky statky náležející k šilperské tvrzi (PO IV, str. 356) 6. Roku 1466 vykupoval Roch z Přehoz statek Šilperk a vsi Lubník a Tatenici z 5 hřiven grošů ročního platu k oltáři pod hradem Hoštejnem, obdarovanému Smilem ze Šterberka, a vyvázal se z dluhu tím, že dal 50 hřiven grošů, které uvolnil od Jiřího Tunkla ze Zábřehu (PO IV. 366) 7. R. 1481 prodal Albrecht ze Šternberka šilperský statek, k němuž náležel i Lubník, Janu z Dalčic. 8. Jan z Dalčic se svým zetěm Alexem Krčmou z Koněpas prodali Lubník a Šumvald Janu Šedíkovi z Kunčiny a jeho synu Petrovi (ZDO II. 68, 71) 9. Petr z Kunčiny dal r. 1519 Lubník s kostelním podacím a pustý Šumvald vložit do zemských desek Ladislavu z Boskovic (ZDO II. 71, 209) Tak se dostal Lubník k zábřežskému panství. Kolem roku 1670 měl Lubník 31 usedlíků německých a 4 usedlíky české. R. 1834 měl 91 domů s 583 obyvateli. V Lubníku byl kostel už v půli 14. století, zasvěcený sv. Petru a Pavlu. Od 16. století byl jako filiální kostel u Tatenice, ještě r. 1672 měl 3 zvony. Starý dřevěný kostel byl r. 1382 stržen a r. 1835 postaven z kamene. (R. 1850 byla ustavena lokalie a 1857 farnost.)

36

Dne 11. července 1982 farnost Lubník oslavila 125. výročí obnovení farnosti. Farnost Lubník existovala již v r. 1351, kdy patřila k tehdy zřízené diecézi litomyšlské. Po třicetileté válce farnost Lubník spravována až ze Zábřeha, poté z tatenic, r. 1850 zřízena lokalie, r. 1854 farnost. Farní kostel postaven již před vznikem farnosti r. 1835. Při tomto jubileu farnosti jsme mezi námi uvítali nejdůstojnějšího Otce biskupa Mons. Dr. Josefa Vranu, apoštolského administrátora olomouckého arcibiskupství. (Vlepeny fotografie.) Lidu Božímu farnosti Lubník vyprošujeme hodně Božích darů do další požehnané práce v péči o dům Boží a pro růst duchovního života pod vedením duchovního správce v celé farnosti lubnické, která je v současné době exkurendo administrována P. Josefem Macíkem z Cotkytle. Podepsáni: Mons. Josef Vrana, biskup, apoštolský administrátor arcidiecése olomoucké P. František Janhuba, děkan děkanátu Zábřeh P. Josef Šich, dómský vikář Olomouc P. Oldřich Ulman, kooperátor v Moravské Třebové P. Agapit Jaroslav Pátek O.F.M.Cap. – tatenice P. František Sedláček, adm. M. Třebová P. Josef Macík, adm. Cotkytle Účastníci mše svaté byli také ze sousední farnosti: Žichlínek, Sázava, Lanškroun. Od 12.7. – 24.7.1982 měl administrátor P. Josef Macík dovolenou; od 12.7. – 15.7.1982 byl na exerciciích v Kájově u Českého Krumlova. 18.7. vypomáhal zpovídat na posvátném Hostýně. V této době jej zastupoval P. Rudolf Seidl z Horních Heřmanic. Od 29.9.1982 – 14.10.1982 trávil administrátor dovolenou na ostrobě Kypr. Vlepeny fotografie z pohřbu p. Františka Bureše z Cotkytle, zpráva o hospodaření farnosti v roce 1982 a dlaší fotografie ze slavnosti 11.7.1982. Rok 1983 Vlepen záznam o kontrole hospodaření farnosti, kterou provedl 16.8.1983 OCT Josef Votřel, a zpráva o hospodaření farnosti v roce 1983. Rok 1984 V tomto roce bylo v Lubníku pokřtěno 5 dětí, byl uzavřen 1 církevní sňatek, 1 žákyně (Macháčková) přistoupila v Tatenici k 1. sv. přijímání a byly pochovány 3 osoby. Bylo v plánu natřít kostelní ryny, protože však nebyl připraven k tomu hasičský žebřík, bylo od toho upuštěno. O pouti 1. července měl mši svatou sám farář z Cotkytle P. Josef Macík. Rodina Skálova oslavila zlaté jubileum manželství – mši sv. měl sám p. děkan P. František Janhuba ze Zábřehu, protože v tu dobu (od 17.8. – 21.8.1984) byl P. Josef Macík na zájezdě v Řecku. Po dobu nepřítomnosti měl po 2 neděle večer mšs sv. P. Josef Hrdlička z Hoštejna, a to v 18 hod. Půlnoční byla v Lubníku ve 20 hod v noci. Jinak jsou zde pravidelné bohoslužby v 11 hod dopoledne, P. Josef Macík, který farnost excurrendo spravuje, dojíždí sem linkou autobusovou, odjíždí z Cotkytle v 10.40 – Luníku v 11 h – nazpět zase autobusem 10.05 hod. R. 1985 Jubilejní sv. Metoděje (1100 roků +885). V neděli na posvátném Velehradě, 6.7.1985, se na pouti shromáždilo duší 100.000 v ČSSR, někteří odhadováni snad až 250.000 lidí. Velehradskou mši. sv. měl kardinál arcibiskup Agostino Casaroli dne 7. července 1985. Zlatou růži zatím dostaly mariánské Guadaloupe v Mexiku, Lurdy ve Francii, Čenstochová v Polsku a naše velehradská bazilika. Kněží z ČSSR bylo na 10.000. V 8 hod mše sv. ve staroslověnštině, v 10 hod velká mše sv. Kardinál ThDr. Tomášek četl poselství Sv. Otce Jana Pavla II. , který věnoval velehradské bazilice „Zlatou růži“.Vláda státní nepovolila pouť, pouze „Mírovou slavnost“. P. Josef Macík, farář z Cotkytle, se zúčastnil, který spravoval od 1.11.1978 – 1986 Lubník. Každou mši sv. v něděli v 11 hod. S vánoční zpovědí pomáhali P. Jaroslav Pátek z Tatenic a farář? ze Štítů. 1. sv. přijímání v Lubníku nebylo, přijaly 3 děti v Cotkytli (Josef Tolušek, Hana Tolušková a sestřenice Tolušková). Rok 1986 Lubnická farnost má kolem 330 osob. Účast v neděli v kostele jest 50 osob. Byla opravena socha P. Marie Lurdské. Dovezl autem zedník Josef Tolůšek z Lubníku. Májové jsou ve čtvrtek, a Křížová cesta. Josef Diblík, klempíř z Cotkytle, zhotovil ryny pro kostel a přivezl je také v kostele. Bohužel prosil jsem děkana Janhubu, trubky nepůjčil k stavení lešení.

37

15.6.1986 jsem měl 1. sv. přijímání v Tatenici, po mši sv. vrátil jsem se domů na faru. Nevolno, nemohl jsem vůbec mluvit a byl jsem odvezen do nemocnice v Üstí nad Orlicí. Týden jsem vůbec nemluvil a učil,jsem se znovu číst. Mluvil špatně. Pomalu mši sv. četl. P. Jaroslav Pátek, důchodce, mši sv. z Tatenice má v Lubníku mše sv. o 11 hod. Účty spravuje ze Štítů, a od 11. listopadu spravuje P. Macků z Rychnova na Moravě. Duchovní správcové v Lubníku (v PK uvedeno v r. 1980, doplněno z Nekrologií ap.): 1. Johann Schneiderke 1850 – 1858; *1805 Mošnov, ord. 1832. Kooperátor v Horní Libině, od r. 1850 lokální kurát v Lubníku a od r. 1858 první lubnický farář. R. 1858 vyměnil s P. Rossmanithem faru v Podlesí, odkud odešel jako farář do Lomnice u Rýmařova. Od r. 1877 žil na pensi v Kroměříži, kde zemřel 21.1.1895. 2. Johann Rossmanith 1858 – 1863; *1805 Razová ve Slezsku, ord. 1829. 23. prosince 1858 se přestěhoval z Podlesí do Lubníku. V roce 1863 požádal o faru v Moravském Berouně, v prosinci 1863 se odstěhoval do Berouna, kde zemřel 1.4.1867. 3. Adolf Smekal 1863 – 1864; *1832 Kunčina u Moravské Třebové, ord. 1853. Administroval osiřelou faru Lubník. Po jejím obsazení odešel jako kooperátor do Křenova v opatovickém děkanátu. Po smrti křenovského faráře administroval faru v Křenově, pak faru Branná a po Branné lokalii Leskovec. Po obsazení Leskovce byl ustanoven kooperátorem v Brumovicích, později poslán do Oskavy a tuto faru po smrti faráře Paula Harkera (+4.11.1867) obdržel. Zemřel jako farář v Oskavě 18.9.1890. 4. Albin Langer 1864 – 1867; * 23. prosince 1811 Branná, ord. 26. července 1835 v Olomouci. Jako novokněz ustanoven kooperátorem Kunčicích u Dvorců, děkanát Dvorce, po dvou měsících poslán do Krnova. Rok působil jako kooperátor v Jeseníku nad Odrou do srpna 1842, kdy přišel do Křenova v opatovickém děkanátu jako kooperátor. Po 14 letech v Křenově byl 27. března 1856 investován na lokalii Religions-fondu Mlýnický Dvůr. 27. dubna 1864 byl investován jako farář na faru Lubník. 19. února 1867 se odstěhoval jako farář do Úvalna v krnovském děkanátu. Později obdržel faru Petrovice v osoblažském děkanátu, pak byl r. 1881 presentován na faru Sklené. Zemřel v Moravské Třebové jako emeritní farář 29.10.1888. 5. Cyrill Tinz 1867 – 1872; * 25. června 1817 v Kunzendorfu (Kunčice u Starého Města pod Sněžníkem?) na bývalém panství Branná, ord. 6. srpna 1843. Byl lokálním kurátem v Ostružné, byl navržen do Lubníku a 15. května 1867 investován. 28. února 1872 byl investován na faru v Úvalně, kde zemřel 25. března 1883. Po jeho odchodu rok administroval farnost Lubník P. Josef Přikryl a pak byla spravována excurrendo z Tatenic. 6. Alois Harrer 1877 – 1883; * 25. května 1855 v Šumperku, ord. 22. července 1849, jako novokněz byl kooperátorem v Malé Moravě v děkanátu Branná, pak administrátorem ve Velké Moravě u Hanušovic a pak opět ustanoven kooperátorem v Branné, odtud přišel jako administrátor do Pirkau (Jiříkov?) v děkanátu Rýmařov a do Hraběšic, odtud šel jako kooperátor do Oskavy a do Vítkova, odkud přišel jako samostatný kurát v roce 1861 do Barnova, děkanát Budišov, a v roce 1866 byl ustanoven do Mankovic v oderském děkanátu, kde vykonával duchovní správu až do svého poslání na faru Lubník. 9. června 1877 přijel do Lubníku. Na vlastní žádost byl 4. července 1883 investován na faru v Úvalně a kaplan v Tatenicích Josef Kressa byl k tomuto dni jmenován administrátorem v Lubníku. (P. Alois Harrer zemřel jako emeritní farář 6. listopadu 1895 v Šumperku.) 7. Josef Kressa 1883 – 1884; *8. prosince 1849 v Grätz (Hradec) u Uničova, ord. 5. července 1875 Jako novokněz ustanoven kooperátorem ve Starém Moletíně, odkud byl po osmiměsíčním působení poslán jako nadační kaplan do Tatenic. Lubník spravoval do 15.1.1884. 8. Alois Hlaváč 1884 – 1885; *4. května 1842 v Olomouci, ord. 5. července 1866. Jako neopresbyter byl dekretován do Spálova, kde zůstal pouze jeden rok, a už v roce 1867 byl poslán jako kooperátor do Vítkova ve Slezsku. 9. dubna 1872 se přestěhoval na svěřenou kuracii Dětřichov v krnovském děkanátu, odtud 15. července 1875 jako kurát do Životic, kde působil do 2. ledna 1884, toho dne byl investován na faru v Lubníku. 12. srpna 1885 byl kanonicky investován na faru Linhartovy v krnovském děkanátu a odstěhoval se tam. (P. Hlaváč zemřel 8.6.1915 jako emeritní farář v Bílovci.) Na opět uvolněném obročí byl 12. srpna 1885 jmenován administrátorem kooperátor z Kunčiny u Moravské Třebové P. Cyrill Leichman. Narodil se 7. března 1860 v Senici u Olomouce, 5. července 1884 byl vysvěcen na kněze. Jeho prvním působištěm byla Kunčina u Moravské Třebové, kde byl kooperátorem do 13. srpna 1885, do svého pověření do Lubníku. 9. 10. Josef Kaštil 1885 – 1890; *2. března 1847 v Kostelci, děkanát Prostějov na Moravě, ord. 5. července 1872. Dekretován jako kooperátor na Velehrad. Na tomto místě si přepínáním sil způsobil chrlení krve, musel být poslán na dočasný odpočinek a 15. srpna 1874 se odstěhoval do Krumsína, děkanát Prostějov, kde zčásti jako deficient, zčásti jako kooperátor a administrátor pobýval do 22. dubna 1879. Odtud byl přeložen jako kooperátor expositus do Vranovic, děkanát Prostějov, kde působil do

38

24. listopadu 1885. 25. listopadu 1885 byl investován jako farář v Lubníku. V lednu 1890 ho přepadla chřipka, která přešla v zápal plic a vedla k opětnému propuknutí chrlení krve. Byl nucen poprosit o pensionování. Dekretem z 26. dubna 1890 byl propuštěn z aktivní duchovní služby. (Zemřel jako emeritní farář v Uherském Brodě 20.10.1912.) 11. Anton Nutz 1890 – 1898; *15. ledna 1840 v Čekovicích (Čekowitz – Čejkovice, Čakovice?), ord. 5. července 1866. Působil na různých místech, naposledy v Lubníku, a to od 30. července do 29. října 1890 jako administrátor a do 31. května 1898 jako farář. Pro trvalé onemocnění byl v červnu 1898 poslán na trvalý odpočinek, 14. června Lubník opustil a uchýlil se do Kojetína. (Zemřel jako emeritní farář a nadační kaplan v Příboře 19.1.1908.) Administrátorem uvolněné farnosti byl ustanoven P. Albin Mácha. Narodil se 6. března 1874 v Nové Bělé v místeckém děkanátu, ord. 5. července 1897. Jeho prvním místem byla Široká Niva v krnovském děkanátu, kde byl kooperátorem od 14. srpna 1897 do 31. května 1898. (Zemřel 11.8.1939.) 12. Jaroslav Pospěch 1879 – 1906; *20. srpna 1865 v Malhoticích, okres Hranice na Moravě, ord. 1889. Jako kooperátor působil v Želechovicích, Vizovicích, Třebařově, Morkovicích a Kunovicích, odkud byl 19. dubna 1899 investován jako zdejší farář. Na základě své žádosti byl farář presentován na faru ve Wallmersdorfu (Valteřice?) a 29. srpna 1906 tam investován. (Zemřel 23.1.1947 jako emeritní farář v Mořicích.) Administrátorem v Lubníku byl určen P. Emil Meixner. Narodil se ve Wichstadtlu (v Čechách) 29. dubna 1876, ord. 5. července 1901. Nejprve byl ustanoven kooperátorem u proboštského kostela v Opavě (1.8.1901 - 8.12.1904). Kvůli nemoci si musel vzít dlouhou dovolenou. 15. května 1905 byl ustanoven zámeckým kaplanem v Horní Moštěnici u Přerova, kde zůstal do 1.8.1905. Pak byl nadačním kaplanem v Temenici) ve svitavském děkanátu do 1. září 1906. 13. září 1906 přišel do Lubníku jako administrátor. (Stal se farářem v Horní Libině. Zemřel 11.5.1936 jako emeritní farář v Dolní Sukolomi.) 13. Ludwig Caesar 1906 – 1913; *Řepová u Mohelnice 10.10.1876, ord. 5. července 1900. Jako novokněz přišel do Blavonitz(?) (1.8.1900 – 4.5.1903), odtud do Moravské Třebové (4.5.1902 – 1.12.1902), odkud musel pro dočasné onemocnění hlasivkových vazů nastoupit dočasný odpočinek (1.12.1902 – 15.4.1904), nato byl jmenován opět do Blavonitz (15.4. – 17.8.1906), odtud 17.8.1906 investován do Hraničných Petrovic, odkud požádal o Lubník a tento mu byl propůjčen. 1. ledna 1913 byl P. Ludwig Caesar investován na faru v Jeseníku nad Odrou. (Od r. 1935 byl farářem v Třemešné. Zemřel 21.4.1962.) Administrátorem excurrendo byl jmenován P. Clemens Prior, kooperátor v Tatenicích. Narodil se v Lišnici u Mohelnice, gymnasiální studia konal v Kroměříži a teologická v Olomouci, 16. července 1905 byl vysvěcen na kněze a pak působil jako kooperátor ve Vésce u Oder, Křenově a Brumovicích, jako administrátor v Karlovicích u Vrbna. 1. května byl v administratuře vystřídán P. Vincencem Vaňkem, takže duchovním správcem Lubníku byl jen po 4 měsíce a vrátil se do Tatenic. 14. Vincenc Vaněk 1913 – 1915; *16.7.1875 v Budišovicích, okres Opava, ord. 5.7.1900 v Olomouci a 31.7. ustanoven kooperátorem v Branticích u Krnova. 21.9.1900 přišel jako osobní kooperátor do Nezdenic u Uherského Brodu, 23.10.1905 jako administrátor do Újezda u Luhačovic, 7.2.1906 jako I. kooperátor do Uherského Brodu, 1.1.1913 jako kooperátor expositus do Huštěnovic u Uhesrského Hradiště. Skoro okamžitě byl přeložen jako administrátor do Buchlovic. 9. května 1913 byl investován jako administrátor do Lubníku, kde zůstal do 14. prosince 1915, kdy byl instalován na faru Stříbrnice. (Od r. 1946 byl administrátorem v Moravském Kočově. Zemřel 6.6.1957.) 15. Josef Huvar 1915 – 1935; *12.7.1884 v Koloredově u Místku, ord. 5.7.1908. Ustanoven dvakrát jako kooperátor v Paskově, dvakrát administrátorem ve Fryčovicích, 2 roky v Pusté Polomi, 4 roky jako kooperátor v Brušperku a od 24.11.1915 v Lubníku. Farnost spravoval 20 let. 27. května 1935 odešel do Prasklic. (Odtud byl v r. 1938 přeložen do Brušperku. V roce 1948 odešel do pense do Kněžského domova ve Frýdku. Tam zemřel 20.1.1966.) Spravování z Tatenic: 1. Kaspar Onderka 1935 – 1939; *5.1.1908 v Hlučíně, ord. 13. března 1932, od 1.4.1932 kooperátor v Tatenicích, od 1.5. (28.5.) 1935 administrátor excurrendo farnosti Lubník. (Od r. 1944 byl farářem ve Vřesině u Hlučína.) 2. Rudolf Jahn 1939 – 1945; *27.12.1914 Krasov, ord. 5.7.1938. Po roce kaplanského působení ve Starém Moletíně a krátké době v Kunčině u Moravské Třebové přišel 16.10.1939 do Tatenic jako kaplan a administrátor exc. Lubníku. V roce 1942 ustanoven tatenickým administrátorem a lubnickým provizorem. Po válce odsunut do Nürtingen am Neckar, diec. Rottenburg, BRD. 3. Antonín Dominik 1945 – 1946; *25.6.1914 Ostrožská Lhota, ord. 5.7.1940. Jako novokněz od 1.8.1940 kooperátor v Bouzově, pak od 1.1.1945 v Bohuslavicích, od 16.12.1945 tamtéž administrátorem. 11.5.1946 ustanoven provisorem v Tatenicích a Lubníku, mimo to spravoval ještě Třebářov u Rychnova na Moravě a od 1.12.1946 byl provisorem v Rychnově. Na podzim 1946 těžce onemocněl. Od 1.6.1947 byl přeložen jako provisor do Křelova. Dále působil v Albrechtičkách,

39

Hladkých Životicích, Pustějově, od 1.10.1962 v Liptani, kde byl r. 1973 jmenován titulárním farářem. 4. František Urban 1946 – 1951; *16.1.1915 Kostelec u Kyjova, ord. 5.7.1939. Jako novokněz ustanoven od 1.8.1939 kooperátorem v Nivnici (do 30.11.1946), pak od 1.12.1946 do 30.9.1948 provisorem v Tatenicích, od 1.10.1948 tamtéž farářem, exc. Lubník. Od 1.12.1951 do 22.5.1952 konal vojenskou službu u PTP, byl zatčen, odsouzen na 20 let, vězněn na Mírově, v Jáchymově, Leopoldově. Od 23.5.1952 do 30.5.1968 byl postaven mimo službu. K 1.10.1968 jmenován administrátorem v Babicích, od 1.3.1972 administrátorem Vracova. Zemřel 20.6.1980 jako farář ve Vlkoši u Kyjova. 5. Josef Šoustek 1951 – 1956; *5.4.1922 Tučapy u Uherského Hradiště, ord. 5.7.1949. Jako novokněz ustanoven od 1.8.1949 kooperátorem v Tatenicích, exc. provisor Lubníku. V prázdniny 1956 byl přeložen do Prostějova. (Odtud byl ustanoven do Olomouce Hejčína, pak do Olomouce – Nová Ulice. Tragicky zahynul 14.12.1968 při dopravní nehodě.) 6. Václav Straka 1956 – 1971; *24.9.1922 Ostrožská Nová ves, ord. 5.7.1949. Jako novokněz byl ustanoven kooperátorem v Ostravě-Porubě, pak v Gottwaldově-Zlíně, od 15.5.1952 provizorem v Razové. K 1.7.1956 byl jmenován provizorem Tatenic exc. Lubník, 11.3.1967 pověřen vedením duchovní správy Cotkytle. Od 1.8.1971 byl ustanoven administrátorem ve Svitavách a r. 1973 titulárním farářem tamtéž. Zemřel 25.11.1996. 7. František Poles 1971 – 1976; *10.5.1927 Loučka f. Cholina, ord. 6.9.1969. Od 1.10.1969 byl kooperátorem ve Svitavách, od 15.8.1971 administrátor v Tatenicích exc. Lubník. 1.4.1976 přeložen do Nového Hrozenkova. Zemřel 9.12.1993. 8. František Sedláček 1976 – 1978; *28.5.1951 Veselí nad Moravou, ord. 28.6.1975. Jako novokněz nastoupil k 1.7.1975 do Přerova. K 26.3.1976 byl jmenován administrátorem farnosti Tatenice exc. Lubník. Od 1.10.1978 se stal administrátorem v Moravské Třebové, exc. Gruna, Staré Město, Boršov a Kunčina. 1.3.1990 jmenován farářem ve Vsetíně exc. Liptál, od 1.12.1990 farářem ve Valašské Polance a Pozděchově. Od 1.7.1998 spirituál a vicerektor kněžského semináře v Olomouci. Spravován z Cotkytle: Josef Macík 1978 – 1986; *22.9.1918 Kašava, okr. Zlín, ord. 5.7.1949. Od 15.7.1949 nastoupil jako novokněz do Starého Města pod Sněžníkem, oa 26.7.1950 byl ustanoven administrátorem ve Vysokých Žibřidovicích, od 1.12.1951 administroval Břidličnou exc. Velká Šťáhle, od 1.7.1967 ustanoven administrátorem v Cotkytli, tamtéž jmenován v roce 1973 titulárním farářem. 15.6.1986 utrpěl záchvat mozkové mrtvice. Lubník dočasně převzal P. Agapit Jaroslav Pátek OCap, důchodce v Tatenicích. P. Macík zemřel 30.6.1992 v Cotkytli, kde zůstal jako důchodce. Spravován z Rychnova na Moravě: Karel Macků 1986 - 1991; *1952, ord. 1975. Od 11. listopadu 1986 převzal Lubník. Spravován z Moravské Třebové: František Smištík OFM; *4.10.1924 Ostrožská Nová Ves, ord. 29.6.1949 Praha. Od 3.10.1991 kaplanem v Moravské Třebové a současně administrátorem exc. Lubníku.

40