Památné stromy na Broumovsku

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta sociálních studií Katedra environmentálních studií

Památné stromy na Broumovsku Bakalářská práce

Vypracovala: Hana Rambousková (UČO 143865) Vedoucí práce: Mgr. Pavel Klvač Brno, květen 2007

1

Čestné prohlášení

Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracovala samostatně a použila pouze zdroje uvedené v bibliografii.

Hana Rambousková

2

Poděkování

Mé poděkování patří: panu Mgr. Pavlu Klvačovi za trpělivé odborné vedení a podnětné připomínky, mé rodině za podporu po celou dobu studia, Honzovi, Marcele, Jance, Lucii a Ince za přispívání k duševní pohodě, Jiřímu Zemanovi za jazykové korektury a hlavně respondentům mého výzkumu za čas, ochotu a vlídné přijetí – panu Ing. Petru Kunovi, majitelům památných stromů panu Tomáši Notkovi, paní Emě Šolcové, manželům Bohadlovým, panu Vavřenovi a panu Maixnerovi.

Rozsah

Rozsah hlavního textu této bakalářské práce včetně poznámek pod čarou je 11 256 slov.

3

OBSAH ÚVOD.............................................................................................................................. 6 1 OCHRANA VÝZNAMNÝCH STROMŮ......................................................................... 8 1.1 Strom jako symbol ................................................................................................. 8 1.2 Zvyky a obyčeje spojené se stromy a zelení ......................................................... 9 1.2.1 Církevní svátky................................................................................................ 9 1.2.2 Stromy spojené s významnými životními událostmi ...................................... 10 1.2.3 Zvyky zabezpečující větší úrodu ................................................................... 11 1.3 Strom jako objekt kultovního uctívání na našem území....................................... 11 1.3.1 Předkřesťanská doba .................................................................................... 12 1.3.2 Středověk ...................................................................................................... 14 1.3.3 Novověk ........................................................................................................ 15 1.3.4 Stromy s politickým významem ..................................................................... 17 1.4 Okrašlovací spolky............................................................................................... 17 1.5 Legislativní ochrana významných stromů ............................................................ 19 1.5.1 Vývoj legislativní ochrany významných stromů na našem území.................. 19 1.5.2 Evidence významných stromů....................................................................... 23 2 PAMÁTNÉ STROMY NA BROUMOVSKU................................................................. 24 2.1 Pověsti na Broumovsku ....................................................................................... 24 2.2 Broumovský okrašlovací spolek a významné stromy........................................... 28 2.3 Soupis památných stromů Chadta – Ševětínského ............................................. 29 3 VLASTNÍ VÝZKUM .................................................................................................... 31 3.1 Plán výzkumu ...................................................................................................... 31 3.2 Rozbor rozhovorů s respondenty......................................................................... 34 3.2.1 Vyhlašování památných stromů .................................................................... 34 3.2.2 Péče o památné stromy ................................................................................ 37 3.3 Shrnutí výzkumu .................................................................................................. 40

4

4 ZÁVĚR ....................................................................................................................... 42 ANOTACE..................................................................................................................... 44 ABSTRACT ................................................................................................................... 45 JMENNÝ INDEX ........................................................................................................... 46 PRAMENY .................................................................................................................... 47 POUŽITÁ LITERATURA ............................................................................................... 49 PŘÍLOHY ...................................................................................................................... 52

5

ÚVOD Tato bakalářská práce je zaměřena na vztah člověka ke stromům. Podle Bučka parky mnozí architekti chápou pouze jako rezervoáry pro budoucí zastavěnou plochu (Buček, 2003: 1), městská zeleň ustupuje investičním záměrům na stavbu supermarketů, vzrostlé aleje kolem silnic představují možné spory mezi ochránci přírody a silničáři. Setkáváme se s tvrzením, že se vztah člověka ke stromům v jeho okolí stává nedůležitým. Přesto však stále máme potřebu stromy ochraňovat jako dědictví minulých generací a náš odkaz generacím budoucím, jako něco cenného. Tématem této bakalářské práce jsou památné stromy1. Práce je členěna do dvou hlavních celků. Teoretická část je zaměřena na ochranu stromů na našem území od minulosti po současnost. V této kapitole se stručně zabývám stromem jako symbolem, popisuji zde zvyky, které se ke stromům vázaly ve střední Evropě od doby předkřesťanské (Keltové, Germáni, Slované) po současnost. Popsány jsou i moderní tradice jako národní stromy nebo stromy svobody a republiky a činnost okrašlovacích spolků. Empirická část je členěna tematicky jako část první. V pramenech jsem dohledávala stromy, které se jako významné objevují v různých časových obdobích v regionu Broumovska2, a srovnávala je. Jako prameny jsou použity pověsti, kroniky broumovského okrašlovacího spolku a aktuální seznam vyhlášených památných stromů v CHKO Broumovsko. Součástí druhé části mé bakalářské práce je výzkum toho, co Správa CHKO Broumovsko považuje v průběhu správního řízení vyhlašování stromu za památný a následné péče o tyto stromy jako problém nebo komplikaci. Dále se zaměřím na problémové situace, negativa i pozitiva vlastnictví památného stromu tak, jak je vnímají jejich majitelé. Výsledky tohoto výzkumu budou poskytnuty Správě CHKO Broumovsko pro případné zefektivnění další činnosti v této oblasti. Památné stromy jako téma své práce jsem zvolila proto, že vnímám vztah člověka a přírody jako nedílnou součást svého života a života každého z nás. Studium 1

V této práci je za památný označován strom chráněný specifickou zákonnou úpravou (např. zákon 114/1992 Sb.) a za významný strom, který vyhlášený není, ale který vyniká stářím, velikostí, atp., nebo je pro určitou komunitu důležitý. 2 Pro potřeby této práce byla za region zvolena CHKO Broumovsko.

6

environmentalistiky mi umožnilo hlubší vhled do této často kontroverzní problematiky a její lepší pochopení. Strom pro mě představuje přírodní i kulturní hodnotu současně, hodnotu, která nás obohacuje a kterou je hodno chránit. Téma jsem také volila s ohledem na vztah k místu, kde jsem vyrůstala a kde se můj vztah k přírodě formoval.

7

1 OCHRANA VÝZNAMNÝCH STROMŮ 1.1 Strom jako symbol Strom je spolu s velkými osamocenými kameny a prameny vod jeden z nejvýznamnějších a nejrozšířenějších symbolů společný celému lidstvu (Royt, 1998: 94). Spojuje svými kořeny a větvemi zemi s nebem, je vyšší než všechny ostatní živé bytosti a dožívá se vyššího věku. Proto je v mytologiích mnohých kultur zastoupen symbol tzv. kosmického nebo světového stromu, který znázorňuje osu světa, popřípadě se svět pod ním rozkládá (např.: stálezelený jasan Yggdrasil v nordické a germánské mytologii) (Becker, 2002: 276). Skutečnost, že strom se podobá člověku svým vzhledem (stojí zpříma jako člověk) i vegetačním cyklem, dala vzniknout antropomorfním symbolům stromu hlavně v Asii a Austrálii. Podle U. Beckera jsou v mytologii některých kmenů střední a jihovýchodní Asie a Austrálie stromy mýtickými předky lidí (Becker, 2002: 277). Strom jako atribut bohů nebo symbol božství se vyskytuje v mezopotámské, antické i egyptské mytologii. Např. sumerský bůh vegetace Dumuzi byl uctíván jako strom života, myrta je atributem řecké bohyně Afrodíté a římské Venuše. V Egyptské mytologii je Hathór, bohyně zastupující nebe a nebeskou klenbu, zobrazována v podobě stromu hojnosti a poskytuje zemřelým potravu (Lurker, 1999: 249). Od toho se také odvíjí její přízvisko Paní sykomory. Dalším způsobem zobrazování stromu jako symbolu je tzv. obrácený strom. Ten se podle Beckera objevuje v Indii i na Blízkém Východě: „Indická tradice zná představu obráceně rostoucího stromu, jehož kořeny jsou zakotveny v nebi a jehož větve se prostírají pod zemí, možná jako symbol životodárné síly slunce ve fyzické oblasti a spirituálního světla v oblasti duchovní. Bhagavadgíta vykládá obrácený strom také jako symbol rozvoje jsoucna z prapočátku – kořeny reprezentují princip všech jevů, větve konkrétní a detailní uskutečnění tohoto principu. Obrácený strom se objevuje také v jiných souvislostech, např. jako strom života v kabale nebo jako strom štěstí v islámu.“ (Becker, 2002: 277)

8

V křesťanství jsou nejdůležitější symboly strom poznání a strom života a smrti. Lurker uvádí: „Když Bůh vysadil zahradu v Edenu, „dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého“ (Gn 2,9). Podle toho jsou strom života a strom poznání dva různé stromy. Ze zorného úhlu symbolu lze oba nahlížet i jako jednotu; není přece života bez poznání a není poznání bez života. (…) Ze stromu jednoty stává se

strom

dvojnosti,

(Lurker, 1999: 250)

jehož

dvě

Stálezelené

stránky

stromy

vystupují

symbolizují

v podobě

dvou

nesmrtelnost

a

stromů.“ opadavé

znovuzrození života, které stále přemáhá smrt, nebo zmrtvýchvstání. Od 10. století až do baroka se podle Lurkera setkáváme s tzv. stromovým křížem (kříž s listy a plody), který odkazuje na vítězství nad smrtí a rajský strom poznání.

1.2 Zvyky a obyčeje spojené se stromy a zelení Stromy a zeleň obecně jsou spojeny se zvyky církevního roku i s významnými událostmi v životě člověka. Tato kapitola stručně popisuje jejich podobu.

1.2.1 Církevní svátky Církevní rok začíná adventem, adventní věnce a vánoční stromky jsou tradicí novodobou (polovina respektive začátek 20. století). Jak uvádí Večerková: „Křesťanské církve adaptovaly ve vánočním stromu symboliku biblického rajského stromu (bývala na něm červení jablíčka) a světla Kristovy víry (svíce dávané na stromek).“ (Večerková, 1999: 51) Starší zvyk je ovšem spjat se svátkem sv. Barbory (4. prosince) – svobodné dívky si domů přinesly nejčastěji třešňovou větvičku a pokud rozkvetla do Štědrého dne, měla se dívka do roka vdát. Březové větvičky se sladkostmi nebo pečivem dávali Češi v 18. a 19. století dětem v předvečer svátku sv. Mikuláše. 5. neděle postní, lidově zvaná Smrtná neděle, je spjata se zvykem vynášení zimy nebo smrti, kterou symbolizuje Morana, a přinášení léta, symbolizovaného tzv. lítečkem

9

– malým stromkem nebo větví3. Na Květnou neděli, která je slavená na počest vjezdu Ježíše do Jeruzaléma, kdy byl vítán palmovými ratolestmi, jsou jívové a vrbové pruty symbolem nového života, začátku. Pomlázka z vrbových proutků jako symbol mládí, nového života atp. figuruje i mezi hlavními a stále živými velikonočními zvyky. Základem tohoto zvyku je víra, že se životodárná síla přenese z pomlázky na člověka (děvče). Tradice stavění májek, vysokých kmenů s ozdobeným zeleným vrškem, sahá hluboko do minulosti, popsána je poprvé v roce 1224 v Cáchách (Večerková, 1999: 49). Neustálou obnovu života symbolizuje zeleň, nejčastěji břízy, i o Letnicích. Díkůvzdání za úrodu se konalo o dožínkách, požehnání menším ovocným stromům a keřům na svátek Nanebevzetí Panny Marie (Trčka, 1999).

1.2.2 Stromy spojené s významnými životními událostmi Strom svou stavbou i životním cyklem člověka připomíná (viz. kap. 1.1 Strom jako symbol), proto jsou zvyky, které se vážou k významným životním událostem, často spojeny se stromy nebo zelení. Svatební strom (jinak také zvaný rajský strom, stromek, štěstí, trn) v podobě ozdobeného většinou smrkového nebo borového stromku se na našem území podle Večerkové udržel až do 19. století (Večerková, 1999: 53). Je součástí zvyků i dalších většinou slovanských národů ve střední a východní Evropě a „plody a pečivové tvary symbolizující hojnost, plodnost, měly působit na zdar manželství, svíčky, jež se při stromkovém obřadu rozžíhaly, symbolizovaly konec času volnosti a svobody. Strom přinášel zpravidla družba a s proslovy odevzdával nevěstě. Připomíná se v nich původ stromku z Adamova ráje a obrazně i jeho zvláštní moc. (…) Strom byl znakem svobodného stavu nevěsty a přelomové změny v jejím životě, kterou vyjadřoval zánik stromu, rozebrání ozdob při svatebním veselí.“ (Večerková, 1999: 54). Svatební strom se na různých místech přeměnil, příkladem je v tzv. stromkový koláč na Moravě.

3

Tradici novoletních stromků (májky, líta, letečka, kysela atd.) popisuje E. Večerková: „Nejstarší zprávu o novoletním stromku ověšeném skořápkami barvených vajec, stuhami a fábory ve smyslu „trofeje nad přemoženou smrtí“ podává roku 1710 Jan Středovský v díle Sacra Moraciae histroia.(…) Novoletní stromek symbolizoval obnovující se přírodu, zrod nového a měl ve smyslu imitativní magie přivolat vzrůst vegetace a zdar.“ (Večerková, 1999: 49)

10

Myrta, krušpánek (zimostráz vždyzelený) a rozmarýn byly pro svou neopadavost a trvanlivost symbolem věrné manželské lásky při svatbě a věčného života zemřelého a věčné vzpomínky pozůstalých při pohřbu. Sloužily také jako označení účastníků svatby, u nevěsty snítka rozmarýnu nebo myrty symbolizovala její nevinnost a svobodu (Tarcalová, 1999: 111). Dalším z řady zvyků, které se váží ke stromům, je zasazení tzv. stromu štěstí. Ten sázeli podle rodiče při narození dítěte, vylévala se pod něj voda z první koupele (někdy společně s penězi nebo kořením, popřípadě byla u jeho kořenů zakopána placenta), aby se navázal vztah mezi dítětem a stromem. Strom měl ukazovat, jak se dítěti bude dařit. Děvčatům byly sázeny stromy plodící sladké ovoce, chlapcům silné stromy jako jedle nebo duby (Kovářů, 1999: 145). Holubová zmiňuje i výskyt zvyku zalévání stromu vodou z omývání těla nebožtíka, strom potom mohl uschnout (Holubová, 1999: 65). Stromy, nejčastěji lípy, javory nebo duby, byly také vysazovány při dokončení novostavby jako ochrana před bleskem nebo jako rodové stromy (Kovářů, 1999: 145).

1.2.3 Zvyky zabezpečující větší úrodu Holubová (Holubová, 1999: 65) spojuje původ a podobu zvyků, které měly zajistit úrodu, s pohanskými oběťmi stromům. Často tyto zvyky časově spadaly do období významných svátků církevního roku, převážně Vánoc a Velikonoc. Jako příklad již křesťanských podob zvyků uvádí Holubová obvazování stromů slámou, červenou nebo božíhodovou stuhou, otloukání pytlíkem s hrachem nebo pověšení pytlíku se zbytky štědrovečerní večeře na větve stromů.

1.3 Strom jako objekt kultovního uctívání na našem území Tato kapitola se zabývá uctíváním posvátných a významných stromů a lesů. Je rozdělena chronologicky do tří částí – na dobu před příchodem křesťanství na naše

11

území, středověk a novověk. V každé části jsou stručně popsány hlavní rysy vztahu člověka k významným stromům.

1.3.1 Předkřesťanská doba Pro pohanské národy představoval podle Hruškové (Hrušková, 2005: 20) strom nejdříve božstvo samo, později sídlo božstva, stejně jako další významné objekty v krajině – například studánky, prameny, háje nebo skály. Keltové, kteří osídlili střední Evropu v době železné, ze stromů uctívali zejména jasan, jabloň, buk, lísku, břízu, habr. Největší úctě se ale těšily hlavně tis a dub. U Keltů se setkáváme s posvátnými stromy a lesy i s takzvanými stromovraždami, kdy bylo pokácení významného stromu nepřítele považováno za výrazný válečný úspěch. (Vlčková, 2002: 276) Jak dále uvádí Jan Filip (Filip, 1995: 168-169), Keltové měli ve svém náboženském systému boha dubu (deus robus), buku (deus fagus) nebo šesti stromů (deus sex arbores), první muž podle jejich mytologie pocházel z olše a žena z horského jasanu. Germáni (kmen Markomanů v Čechách a Kvádů na Moravě) na přelomu letopočtu vytlačil ze středoevropského prostoru Kelty. Po určitou dobu existovali Germáni a Keltové v evropském prostoru vedle sebe, jejich mytologie a uctívání stromů byly tedy velice podobné. Podle Vlčkové (Vlčková, 2006: 212) uctívali Germáni stromy v posvátných hájích i jednotlivě stojící a přinášeli jim obětiny. Popisuje i existenci varovných ság, které měly upozornit na tresty, které postihnou toho, kdo posvátný strom porazí. Zemi vnímali Germáni jako devět světů, v jejichž středu roste a všechny také podpírá světový jasan – Yggdrasil, u kterého sedí Norny, germánské sudičky4. Dub byl v případě Germánů zasvěcen bohu Donarovi, který měl v germánské mytologii podobnou úlohu jako slovanský Perun5. Uctívány byly hlavně stromy nesoucí výrazné plody jako dub, jasan, zasvěcený bohu Odinovi, jabloň, ořech, líska nebo tis.

4

„Předchůdcem jasanu, stromu světa, byl v představách Germánů (podobně jako u Keltů) původně jehličnan (…), s největší pravděpodobností tis.“ (Vlčková, 2006: 250) 5 Donar je podle Vlčkové (Vlčková, 2006: 54) germánský bůh hromu uctívaný již v době bronzové. Podle něho byl nazván čtvrtek (Donnerstag).

12

Nejvyšší bůh pohanských Slovanů byl po několik století i bůh hromu a blesku Perun. Jeho posvátným stromem byl dub, který se k jeho poctě zapaloval a do dubových hájů nosili Slované oběti. Dub byl zasvěcen i bohu soudů a spravedlnosti Provovi. Souvislost kultu Peruna a dubu popisuje Zdeněk Váňa takto: „Síla hrála roli také v zasvěcení dubu, nejsilnějšího a nejtvrdšího stromu, Perunovi. Dub byl jakýmsi reprezentantem Perunovým v říši rostlinné; proto se mu přinášely oběti, jako např. při tažení Rusů na Cařihrad v 10. stol. podle svědectví byzantského císaře Konstantina Porfyrogennéta. Dub stál na ostrově Chortice v Dněpru a ruští bojovníci mu obětovali slepice, chléb a maso a vetkávali do něj střely. Před Perunovou modlou v Novgorodu hořel ve dne v noci oheň z dubového dřeva, který nesměl nikdy vyhasnout. Posvátné duby stály v háji Provově či Pronově ve Varii, dále ve Štětíně, u Čenstochové (Święty Dąb). Psané prameny přinášejí přímé zmínky o Perunově dubu: ještě roku 1302 stál v Haliči u Přemyšle a označoval hranici tamního biskupství. Konečně i Perkunas – litevská analogie slovanského Peruna – znamená původně vlastně dub.“ (Váňa, 1990: 72) Stromy ale nebyly uctívány automaticky všechny, ale pouze ty, které se něčím odlišovaly (stářím, tvarem atp.). V těch, jak uvádí Váňa, podle Slovanů přebývala duchovní bytost božského, démonického nebo lidského původu a kult byl tedy spíš než na strom směřován na ni. Kromě uctívání dubu zmiňuje u Slovanů Váňa ještě kult ořechu, lípy, břízy, jeřábu, osiky, vrby a černého bezu (Váňa, 1990: 144). Typickým fenoménem jsou pro Slovany posvátné háje6, které byly významným kultovním místem a jejich existence je předpokládaná i na našem území. V těchto hájích nebylo povoleno lovit a ani nijak poškozovat, lámat, trhat, nebo odstraňovat popadané stromy. Prostor háje byl považován za posvátný a léčivý, proto zde nemocní zavěšovali na stromy kousky látek nebo oděvů nebo ukládali mince pod stromy. Za léčivý byl považován i potok nebo pramen, nedílná součást těchto hájů. V Kosmově kronice je popisována konfrontace pohanství a ranného křesťanství za vlády knížete Břetislava: „Nový kníže Břetislav mladší hned na počátku svého knížectví, roznícen jsa velkou horlivostí pro křesťanské náboženství, dal pokácet a spálit háje nebo stromy,

6

Podle Váni je výraz háj – staroslovansky gajь – výrazem pro hájené/chráněné místo ve všech slovanských jazycích. (Váňa, 1990: 166)

13

které na mnohých místech prostý lid ještě ctil. Pohřby, jež děly se v lesích a na polích, vyplenil ten dobrý kníže.“ (Librová, 1994: 29) Nejvíce zpráv o posvátných hájích pochází ze Slovanské kroniky mnicha Helmonda (polovina 12. století), který popisuje i zničení jednoho háje biskupem Geroldem a jeho družinou. Církev se tak snažila vypořádat s přetrvávajícím pohanstvím. Jiným způsobem, jak křesťanství ve svých počátcích usilovalo o řešení existence pohanských zvyků souvisejících se stromy, bylo zakládání kostelů a klášterů v těchto hájích při zachování posvátnosti stromů okolo. Archeologické nálezy by podle Váni mohly naznačovat na přítomnost významných stromů i na slovanských obětištích, tato skutečnost je ale stále ještě pouze domněnkou. Obětiště bývala většinou poblíž hradišť nebo přímo v hradištích, Váňa uvádí jako příklady Starou Kouřim, území Pražského hradu, Pohansko u Břeclavi, Libušín u Kladna nebo Mikulčice. (Váňa, 1990: 162) Uctívání dubu jako stromu nejvýznamnějších bohů je širšího indoevropského základu, a tak je společný pro Kelty, Germány i Slovany.7 Pohané žijící v těsném spětí s přírodou (ovlivněni i neovlivněni počínajícím křesťanstvím) zcela logicky stromy uctívali a přiřazovali svým bohům.

1.3.2 Středověk S příchodem křesťanství na naše území nedošlo k plnému vymizení pohanských zvyků, ale k jejich částečnému přeměnění na zvyky křesťanské a k částečnému zachování do 13. a výjimečně až do 17. století. Překrývání nebo přeměnění pohanských zvyků na křesťanské můžeme dobře dokumentovat například na následující skutečnosti: na významné stromy, ke kterým se vázal na pohanství založený kult, se velice často věšely obrazy svatých. Tím se toto uctívání s pohanským základem „legalizovalo“ pro počínající křesťanství. Tato christianizace stromů pokračovala podle M. Holubové i později: „Topos zakladatelství legend poutních míst, totiž nálezy zázračných soch a obrazů, zejména pak ve stromech, byly tak zřetelné v barokním období, že sám Bohuslav Balbín – významný jezuitský historik ve spise Diva Turzanensis, vydaném v Olomouci roku 1698, pozastavoval se 7

Rozdělení dubu jako stromu německého/germánského a lípy jako stromu slovanského vzniklo až v 19. století, viz dále.

14

nad tím slovy: „… zdálo se mi velmi podivným, jak přemnoho zázračných obrazů a soch Panny Marie bylo nalezeno stejným způsobem v lesích, hájích,… jiné mezi kaštany, bezi, révovím, v dubu, v jabloni, cypřiši, ořechu, třešni.“ Ještě výrazněji úcta k místu nálezu vystupuje v poutních místech s tzv. obestavěnými stromy. Tím, že obraz na stromě, nebo socha byla umístěna v jeho dutině či koruně, bylo dáno jeho posvěcení; dotekem s posvátným předmětem byl posvěcen i strom či keř, který byl do kaple či chrámu vestavěn tak, že mu koruna čněla ze střechy. Příklady nalezneme v celé střední Evropě.“ (Holubová, 1999: 61) Ve středověku také můžeme nalézt kořeny některých zvyků, které jsou se stromy spjaty. Již od ranného středověku se také setkáváme s využíváním stromů k označení hranice pozemků. Důvodem k jejich užití na úkor kamenů je praktický – kámen je možné přemístit, strom nikoli. Podle Chadta – Ševětínského se k tomuto účelu používaly různé druhy stromů lépe vyššího stáří, aby mezní znamení nezarostla příliš rychle: „Stromy jako mezní znamení – stromy hraniční – byly rozličné obyčejně, duby, břízy, habry, jedle, smrky, borovice, jasany a vrby, poslední zejména při oddělování luk či pastvisk. (…) Stromy za znamení mezní užité rozmanitě se poznamenávaly, aby se lišily od stromů okolních. Obyčejně se do stromu mezního vytesal kříž, kalich nebo střela, vyryly aneb vypálily se lizy nebo líhy, léta (letopočet), jména a jiné rozličné předměty.“ (Chadt – Ševětínský, 1913: 58)

1.3.3 Novověk V novověku se vztah lidí ke stromům mění, hospodářský význam začíná nabývat na důležitosti zatímco kultovní uctívání (kromě zvyků) začíná ustupovat do pozadí. Zajímavou hypotézu důvodu změny vztahu ke stromům nabízí J. Sv. Procházka, který dává tento fakt do souvislosti s rozvrstvením společnosti, kdy vlastníci lesů byli zároveň těmi, kdo se jevili jako utlačovatelé většiny (Procházka, 1923: 15). V novověku vznikají nové zvyky a tradice, jako například národní stromy nebo lípy svobody. Takzvané národní stromy se ve středoevropském regionu začaly objevovat až v 19. století v souvislosti s formováním národů, ačkoli je lípa v současném všeobecném povědomí považována za strom již pohanských Slovanů. Uznávání lípy jako

15

slovanského stromu bylo ale reakcí na označení dubu germánským stromem německým osvícenským básníkem F. G. Klopstockem na konci 18. století. Klopstock a jím ovlivněný básník T. Körner si zvolili a propagovali dub za germánský národní strom pro jeho sílu, pevnost a nezdolnost a mimořádné postavení mezi ostatními, což podle nich odráželo i vlastnosti a postavení Germánů a německého národa mezi ostatními evropskými národy. Český osvícenec Jan Kollár vybral jako protipól k německému dubu za slovanský strom lípu pro její něžnost a jemnost a proto, že odrážela slovanskou povahu (Hrušková, 2005: 87). Ve svém díle Slávy dcera nazývá lípu svěceným stromem Slovanů. Obě dvě do značné míry uměle vytvořené tradice se ve všeobecném povědomí lidí ujaly. S národním obrozením také souvisí umělé vytváření pověstí, které se vážou k vyznaným osobnostem české historie, hlavně k J. Husovi, J. Žižkovi a J. A. Komenskému8. Vznik těchto pověstí tedy nemůžeme z velké části datovat do doby, kdy tyto osobnosti žily, ale právě do 19. století, kdy osvícenci pocítili potřebu oživit odkaz významných českých osobností minulosti a propojit je s významnými stromy. Velice často se tak v pověstích setkáváme s Žižkovými stromy, hlavně duby a lípami. K relativně novým zvykům, které se rozšířily až v novověku, tedy konkrétně v 19. a 20. století, patří také vánoční stromky. Ty se objevily jako původně německý zvyk na začátku 19. století mezi pražskými měšťany9, v druhé polovině 19. století se výrazněji rozšířily a po první světové válce zcela nahradily do té doby používané jesličky. S Vánoci souvisí i další, dnes již méně známá tradice – tzv. vánoční stromy republiky. Tento zvyk, velice častý za období první republiky, zavedl spisovatel Rudolf Těsnohlídek v roce 1924 a navazoval tak na zvyk z Kodaně z období první světové války. Pod vánočním stromem republiky, který byl nejčastěji umisťován na návsích a náměstích, byly kasičky - lidé mohli na humanitární účely přispívat finančně i hmotnými dary. „Veškeré peníze pod nimi vybrané šly na humanitární účely a doplňovaly škálu sociálních a zdravotních programů financovaných ze státního rozpočtu nebo z 8

Chadt – Ševětínský ve své knize uvádí mezi významnými osobami, po kterých byly pojmenovávány stromy, i dnes již méně známého mnicha J. Kapistrana (př. Kapistranská lípa v Jemnici na Moravě), knížete Oldřicha, sv. Václava a Prokopa nebo dr. Riegra. (Chadt – Ševětínský, 1913: 48 – 49) 9 První vánoční stromek u nás postavil v Praze ředitel Stavovského divadla J. K. Liebich v roce 1812. Nejdříve se tento zvyk šířil hlavně mezi bohatšími českými měšťany, na Moravu se dostal až na začátku 20. století.

16

církevních zdrojů. Po okupaci v roce 1939 byl tento zvyk zrušen. Nebylo žádoucí, aby tradice masarykovské republiky byly jakkoli připomínány.“ Tento zvyk byl po druhé světové válce obnoven, ale za krátkou dobu opět ze stejného důvodu zrušen (Formánková, Ve jménu). Tato tradice byla v devadesátých letech v mnohých městech obnovena, ale zatím nedosahuje svého původního rozšíření.

1.3.4 Stromy s politickým významem Tradice národních stromů byla již popsaná výše, souvisí ale částečně s fenoménem stromů republiky a stromů svobody, tzv. memoriálních stromů10. Podle Hruškové pochází tradice stromů svobody z Francie z období Velké francouzské revoluce (Hrušková, 1986: 15). Lípy jako národní stromy byly vysazovány nejčastěji k prvnímu (1919), desátému (1928), třicátému (1948) a padesátému (1968) výročí vzniku Československé republiky. V roce 1968 pořádala sázení lip tehdejší organizace dobrovolných ochránců přírody TIS. Tyto stromy se již nemohly nazývat Lípy svobody, jak bylo původním záměrem, ale pouze Lípy republiky. (Hrušková, 2005: 119) Důvodem byla změna politické situace v zemi po vstupu vojsk Varšavské smlouvy na naše území v srpnu tohoto roku. Po pádu komunismu byla tradice sázení memoriálních stromů opět obnovena.

1.4 Okrašlovací spolky Hana Librová popisuje tradici okrašlovacích spolků na našem území takto: „Sociálními sdruženími, která v prvních desetiletích v Čechách významně přispěla k utváření vztahu ke krajině, byly takzvané spolky pro okrašlování a ochranu domoviny. V organizaci a propagaci své činnost se inspirovaly staršími a zkušenějšími spolky turistickými. Představovaly vlastně – vedle odborníků a profesionálů – druhou institucionální bázi ochrany přírody u nás. (…) Zároveň však písemné dokumenty 10

Tradice memoriálních stromů a stromových slavností je nejvíce patrná asi v období první republiky, kdy na toto téma vycházely mnohé publikace, například Stromy svobody: výklad, popis, proslovy, řeči, básně, písně, návod, hesla (1919), Jedlička – Brodský, B.: Stromové a květinové slavnosti: návod k jich pořádání (1908) nebo Kovaříková, A.: Ovocný strom a člověk: sborníček pro stromkové slavnosti (1939)

17

okrašlovacích spolků, zejména obsah jejich časopisu Krása našeho domova, svědčí o tom, že koncem 19. století a začátkem 20. století se zájem o krajinu a její „zvelebování“ zejména v měšťanských kruzích silně šířil a patřil k „ušlechtilým zájmům“,“ (Librová, 1988: 123). První okrašlovací spolky začaly vznikat v polovině 19. století, kdy se spolková činnost všeobecně velmi rychle rozvíjela. Později ji podpořil i spolkový zákon z roku 1867. Na vznik těchto spolků měl patrně vliv doznívajícího romantismu, velkou roli zde hrálo i vlastenectví. Právě z tohoto důvodu existovaly v tehdejším Rakousku – Uhersku české a německé spolky zvlášť a do jisté míry i jako rivalové. První okrašlovací spolek na našem území byl založen v roce 1849 v Kutné Hoře, po něm následoval až o 18 let později spolek v Domažlicích (Ovčáčková, 2004: 7). Od začátku století se potom vzniklé spolky sdružovaly ve Svazu českých spolků okrašlovacích pro Čechy, Moravu a Slezsko (od roku 1909 přejmenován na Svaz českých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny), který vydával od svého založení v roce 1904 do ukončení činnosti v roce 1951 časopis Krása našeho domova. Ten byl ceněn pro svou odbornost a vysokou úroveň. Od roku 1909 dochází k orientaci ze samotné ochrany přírody i na ochranu historických památek. Okrašlovací spolek v Broumově, kterému bude věnována samostatná část této práce, vznikl v roce 1887 v oblasti Sudet s převahou obyvatelstva německé národnosti a do Svazu českých spolků okrašlovacích pro Čechy, Moravu a Slezsko tedy nepatřil. „Ochranný postoj zdůrazňuje záchranu celkového rázu krajiny, ač k němu již po staletí přispívala ruka lidská. Konkrétně se jedná o ochranu místních zvláštností a charakteristických krajinných krás, historicky památných zřícenin, domácí květeny, zvířeny, významných geologických útvarů, stavebních památek, lidového umění, zvyků a obyčejů, tedy o ochranu v nejširším slova smyslu,“ doplňuje Lenka Ovčáčková (Ovčáčková, 2004: 8). Okrašlovací spolky se zabývaly, jak je dobře vidět například na činnosti okrašlovacího spolku v Broumově (viz. kap. 2.2 Broumovský okrašlovací spolek a významné stromy), ozeleňováním vhodných míst a jejich další úpravou (např. lavičky, kašny, schodiště atd.), vysazováním stromořadí, parků a alejí. Sazenice dostávaly buď darem, koupí za sníženou cenu ze školek nebo je pěstovali sami členové.

18

Svaz byl zrušen v roce 1951. K jeho odkazu se později přihlásil Svaz pro ochranu přírody a krajiny TIS, založený v roce 1969 a také v roce 1979 založený Český svaz ochránců přírody (ČSOP). Ten také obnovil vydávání časopisu Krása našeho domova. Po roce 1989 okrašlovací spolky znovu vznikají, ne ale v takovém množství a za takové účasti veřejnosti jako tomu bylo v minulosti. Podobu měst a jejich okolí již zásadně neovlivňují.

1.5 Legislativní ochrana významných stromů

1.5.1 Vývoj legislativní ochrany významných stromů na našem území

Legislativní ochrana významných stromů v minulosti souvisí s ochranou lesů. Právo českého knížete Konráda Oty z druhé poloviny 12. století je pravděpodobně nejstarší legislativní úprava hospodaření v lese. Další legislativní úpravy jsou například i v Městském právu jihlavském a v knize pána z Rozenberka (pravděpodobně z roku 1360) (Reš, 1998: 10). Důležitosti stromů a lesů si ve svých legislativních opatřeních, konkrétně v Majestas Carolinas (1348)11 a Řádu lesním (1754), všímali i Karel IV. respektive Marie Terezie. Tato zákonná opatření byla ale víc než snahou o ochranu významných stromů motivována hospodářsky. Větší rozvoj ochrany ale nastal až v 19. století. Souvisí se vznikem okrašlovacích spolků a se vznikem prvních rezervací na našem území. Žofínský prales a prales Hojná voda založil v roce 1838 původní majitel panství Nové Hrady hrabě Jiří Buquoy jako odkaz budoucím generacím. V těchto oblastech zakázal využívat les pro hospodářské účely. Ochrana stromů a přírody byla do roku 1918 a vzniku Československa v rukou soukromníků – většinou majitelů panství, ne v rukou státu. Jak popisuje v knize Člověk, 11

V Majestas Carolinas v kapitole 50 je uvedeno: „Lesuov našich divné z zemí i také krásné schromažděnie netoliko bychom je chtěli rozptýliti, ale také snažnú stráží ode všeho rúbanie, leč bychom co komu zvláště dopustili, zachovali mírníme a nepoškvrněné věčně je míti chtiec, přikazujem.“ (Pušová, 1996: 6, Reš, 1998: 10) Tento dokument ale nikdy nevešel jako zákonná úprava v platnost kvůli odporu stavů a byl o pár let později Karlem IV. zrušen.

19

les a strom z roku 1923 Jan Svatopluk Procházka: „Před válkou nebylo lze na nějakou zákonnou ochranu přírodních památek ani pomysliti. Nebyloť u nás zákona na ochranu přírodních památností, tak jak jej měly již jiné země, jako na příklad Švédsko nebo Norsko. Kde bylo možno nějaký přírodní památník zajistiti dobrovolnou ochranou, tam byl chráněn. Ale zákonná ustanovení toho druhu vůbec neexistovala. Rakousko mělo pouze zákon na ochranu památek historických, dle něhož ustanoveni byli čestní konservátoři pro jednotlivé okresy, později zemské konzervatoriáty, ale se zemským konservátorem v čele, které podléhaly centrální památkové radě ve Vídni.“ (Procházka, 1923: 50) Na konci 1. světové války a v začátcích první republiky se ochrana stromů omezovala pouze na ochranu prováděnou zemským konservatoriátem, který do okruhu památek ve své kompetenci zahrnoval i aleje a památné stromy. Existoval i návrh, aby stejně jako existuje ochrana movitých památek, existovala i ochrana významných stromů, které by byly prohlášeny majetkem republiky, tento ale nebyl přijat. Státní památkové úřady, ve které se zemské konzervatoriáty přeměnily, přijaly později opatření, podle kterého nebylo možné bez svolení okresní politické správy strom pod ochranou tohoto úřadu porazit. Procházka k dalšímu vývoji poznamenává: „Nové ohromné nebezpečí vyvstalo však stromům v uzákoněné pozemkové reformě. Pozemková reforma značila ohromné reformy v agrárním majetku. Tím samozřejmě dostávaly se novým majitelům s pozemky, které jim byly přiděleny, začasté i přírodní památky na nich ležící a to v prvé řadě stromy. (…) Majitelé velkostatků vědouce, že jim půda bude odňata, hleděli přirozeně ze svého majetku co možno nejvíce vytěžiti, dříve ještě, než jim velkostatek bude konfiskován. Na štěstí podařilo se dostati do zákona o pozemkové reformě paragraf, který zaručuje alespoň jakous takous ochranu přírodním památkám.“ (Procházka, 1923: 50-51) Podle B. Reše se k ochraně významných stromů od roku 1920 užíval tzv. přídělový zákon (§ 20) (Reš, Vývoj a současný stav). Agenda památných stromů přešla postupně ze Zemských konservatoriátů a Státních památkových ústavů na ministerstvo školství (památné stromy, jejich soupis a ochrana) a ministerstvo zemědělství (ochrana stromů, obzvláště dendrologických zvláštností, v parcích a zahradách). Stát začal vyhlašovat rezervace až v meziválečném období. B. Reš dále pokračuje: „Po přijetí zákona č. 40/1956 Sb. o ochraně přírody byly památné stromy

20

vyhlašovány jako chráněné přírodní výtvory nebo chráněné přírodní památky. Soupisy prováděla tehdejší krajská střediska státní památkové péče a ochrany přírody. Soupisy byly dost nejednotné, každé středisko používalo svůj formulář. Tyto soupisy se staly zdrojem informací o dříve vyhlášených památných stromech pro ústřední seznam ochrany přírody.“ (Reš, Vývoj a současný stav). Tento zákon později doplnila vyhláška ministerstva kultury ČSR č. 142/80 Sb., která uváděla podrobnosti o ochraně stromů rostoucích mimo les. Kategorii památných stromů definoval až zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, který platí i v současnosti. Dále ho doplňuje vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. Vyhlašovat stromy za památné mohou podle tohoto zákona Správy CHKO a NP, pověřené obecní úřady, Magistrát hl. m. Prahy a magistráty statutárních měst. Mimořádně významné stromy, jejich skupiny a stromořadí je možno podle tohoto zákona vyhlásit za památné a tyto tímto nabývají ochrany. Agentura ochrany přírody a krajiny uvádí: „Za památné stromy, jejich skupiny nebo stromořadí je možno prohlásit dřeviny vynikající svým vzrůstem, věkem, významné krajinné dominanty, zvlášť cenné introdukované dřeviny a v neposlední řadě dřeviny historicky cenné, které jsou památníky historie, připomínají historické události nebo jsou s nimi spojeny různé pověsti a báje.“ (www.nature.cz) Parametry ohledně velikosti stromu, druhu atp. neexistují a jejich existence ani není žádoucí. Podle zákona 114/1992 Sb. (§ 46) je zakázáno památné stromy poškozovat, ničit a rušit v přirozeném vývoji, jejich ošetřování nebo zabezpečení před rušivými vlivy okolí je prováděno se souhlasem orgánu, který ochranu vyhlásil, respektive jím samotným. Pokud orgán ochrany přírody, který strom za památný vyhlásil, nestanoví jinak, má každý vyhlášený strom základní ochranné pásmo ve tvaru kruhu o poloměru desetinásobku průměru kmene ve výši 130 cm nad zemí. Podle AOPK ČR je možno pracovně dělit památné stromy do tří kategorií podle věku: 1. památné stromy kmetského věku - starší než 400 let – o ty je nutno pečovat, aby se co nejdéle zachovaly 2. památné stromy zralého věku – 200 až 400 let – o ty je nutno intenzivně pečovat, aby byly co nejpůsobivější

21

3. památné stromy – čekatelé, mladého věku – mladší než 200 let – o ty je nutno pečovat, aby se dožily svého plného působení a posléze i kmetského věku

Tab. č. 1: Počty památných stromů evidovaných v ústředním seznamu ochrany přírody (2005):

solitérní stromy

3 479 stromů

skupiny stromů 2 - 5

645 s celkovým

jedinců

počtem 1717 stromů

skupiny stromů nad 5 jedinců

298 s celkovým počtem více než 17 690 stromů Zdroj: www.nature.cz

Tab. č. 2: Rozdělení památných stromů podle motivu ochrany (2003):

motiv ochrany

položek procent

vzrůst

3743

75,46

věk

1326

26,73

krajinná dominanta

227

4,58

součást kulturní památky

765

15,42

estetický motiv

394

7,94

dendrologický motiv

503

10,14

historická událost

94

1,9

neupřesněno

75

1,51

Zdroj: www.nature.cz

22

1.5.2 Evidence významných stromů Prvním autorem přehledu významných stromů na našem území je Jan Evangelista Chadt – Ševětínský. Jeho soupis vycházel postupně v časopise Český lid (v roce 1908) a později i jako knihy Staré a památné stromy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a rozšířené Staré a památné stromy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – popisy 320 vzácných stromů se 160 obrazy význačných druhů (v Písku roku 1913). Zmiňuje zde stromy významné velikostí nebo stářím, příslušností k nějaké místní pověsti i stromy vzácných druhů a poddruhů (včetně stromů, které již při shromažďování údajů nestály, ale jejich velikost byla řádně zdokumentována). Následoval Soupis našich starých a památných stromů z roku 1941 vypracovaný Svazem pro okrašlování a ochranu domoviny v republice Československé a později nekompletní Soupis památných neb význačných stromů, stromořadí a porostů prováděný především konzervátory. (Reš, 2003: 2) Dnes jsou památné stromy evidovány ve veřejně přístupném ústředním seznamu ochrany přírody – ústředním seznamu památných stromů, který je veden AOPK ČR. V tomto seznamu se zpracovávají základní údaje vyhlášeném památném stromu (název, evidenční číslo, topografické údaje – okres, obec, katastrální území, parcelní číslo

pozemku

podle

evidence

nemovitostí,

adresa

vlastníka,

atd.,

základní

charakteristiky stromů, počet jedinců, druh, obvod kmene ve výšce 130 cm nad zemí, výška stromu, výška koruny, šířka, stáří atd.) (Reš, 2003: 3). Nejčastěji vyhlašovaným druhy jsou sestupně: lípa malolistá, dub letní, lípa velkolistá, buk lesní a jasan ztepilý (Reš, 2003: 5).

23

2 PAMÁTNÉ STROMY NA BROUMOVSKU V této kapitole budou zpracovány památné stromy v zájmovém území, které je omezeno na území CHKO Broumovsko. Celkem je na tomto území (44 km2) vyhlášeno za památné stromy podle zák. 114/1992 Sb. 18 jednotlivých stromů, jedna skupina o 2 stromech a jedna skupina o 5 stromech (viz Příloha č. 1). V první části budu srovnávat, které stromy jsou zmíněny v místních pověstech z Broumovska, v kronikách okrašlovacího spolku a nakonec v soupisech památných stromů J. E. Chadta – Ševětínského a momentálním soupisu památných stromů vyhlášených podle zákona 114/1992 Sb. Struktura této kapitoly odráží dělení kapitoly předchozí – „kultovní ochrana“, „ideologicko-politická ochrana“ a „legislativní ochrana“.

2.1 Pověsti na Broumovsku Dělení pověstí, které se týkají stromů, existuje v rukopisné podobě v disertační práci M. Hruškové, která dělí pověsti na historické (dále dělené chronologicky), místní (dělené podle tématu) a pověrečné (také dělené podle tématu) (Luffer, 2006: 299). V pověstech a pohádkách se nejčastěji vyskytují stromy jako obydlí polednic a klekánic nebo jako přeměnění lidé (Holubová, 1999: 65). Pověstí z regionu Broumovska, které se bezprostředně týkají stromů, není tolik, jak bychom mohli očekávat. Při svém výzkumu jsem čerpala ze dvou knih pověstí – Pověsti z Broumovska a Báje a pověsti z kraje Jiráskova. Můžeme vyslovit hypotézu, že důvodem malého výskytu významných stromů v pověstech z tohoto regionu je přítomnost divoké krajiny a skalních měst (Broumovské stěny, Ostaš, Adršpašsko-teplické skály). Za předpokladu, že stromy zaujímají v pověstech důležitou roli proto, že jsou v krajině nepřehlédnutelné a v měřítku lidského života poměrně stálým bodem v krajině, mohly být funkce, které plní v pověstech v jiných regionech významné stromy (např. ukrývání pokladů, úkryt před nebezpečím, místo výskytu nadpřirozených bytostí atp.), přeneseny na skály jako na útvary v krajině

24

nepřehlédnutelnější a stálejší. Tuto hypotézu by mohla potvrdit i četnost pověstí s tematikou skal obzvláště v oblasti Policka, kde významnou roli v každodenním životě hrála stolová hora Ostaš se skalním městem na svém vrcholu, nebo v oblasti pod Broumovskými stěnami.

Jedinou pověstí ze zkoumaného regionu, kde je strom na ústředním místě v současnosti dohledatelný, je pověst Žižkova12 lípa na Ostaši (Krtička – Polický, 2006: 24; Šnajdrová et. al., 2000: 47). V této pověsti hraje významnou roli lípa, která je momentálně vyhlášena za památný strom. Existují dvě zcela protichůdné verze této pověsti: Pověsti z Broumovska (Šnajdrová et. al., 2000): V této pověsti je lípa místem, kde nechal Žižka pověsit část obyvatel velkého města, které se mělo nacházet pod Ostašem. Po té, co měl Žižka toto město vyplenit, uprchli zbylí obyvatelé na Ostaš. Důkazem tohoto Žižkova tažení mělo být dvanáct kamenných křížků, z nichž dva se dochovaly do současnosti. A. Krtička – Polický: V této verzi pověsti byly do kmene stromu vtlučeny klíny, na kterých byly za vlasy pověšeny katolickým vojskem ze Slezska husitské ženy z Police nad Metují13. Autor pověsti zmiňuje, že podobné nálezy byly učiněny i na lípách v Lachově, v České Metuji a na Úpicku. Pod touto lípou měl Jan Žižka slíbit pomstu: „Žižka se svými několika hejtmany navštívil i vrchol Ostaše, hromadný hrob husitů. Pak

12

Můžeme se setkat i s názvem Husitská lípa. Pracovník Správy CHKO Broumovsko Ing. Petr Kuna, který se památnými stromy zabývá, se domnívá, že je lípa mnohem mladší: „Rozhodně ta památná lípa na Ostaši nezažila husity. Z hlediska toho, jak je velká, tak na 99% si to troufnu říct. A ty vlasy v ní podle mě ani žádný nejsou. Ta lípa má jednu malou zvláštnost, podle který možná někdo dovozuje, že tam bylo do ní něco zatlučeno. Ona má dole takový zboulování na tom kmenu. Což můžou bejt starý uříznutý větve zavalený, starý poranění zavalený, nebo to může bejt nějakým způsobem tak narostlá. Ona nemá takovej ten hladkej kmen, má tam relativně víc těch boulí, než maj jiný lípy. Ale není to zas až tak výrazný. Já osobně si myslím, nebo zastávám teorii, která je možná taky jenom úlet. Asi tak 30 metrů je místo, kde z jednoho místa na zemi vyrůstá taková srostlice lip, který můžou být dneska tak 70 let starý, možná i víc. A vypadá to, že by to třeba mohlo bejt i tak, že tam rostla někdy nějaká hodně veliká lípa, která se rozpadla, a z jejích kořenových výmladků narostly lípy nový. Ale teoreticky je i možná, že tam byla nějaká lípa okolo, nalítaly semínka z týhle lípy a prostě to tam vyrostlo. Nicméně je klidně možný, že na tom Ostaši nějaká hodně stará lípa bejvala i dřív a že si to lidi prostě s tím místem spojovali a že se tam více méně tahle nová lípa husitská lípa dohledala (…) a podědila pověst po nějaký předchůdkyni. Je otázka, jestli fakt tam nějaká předchůdkyně byla. Ale myslím si, lípy v tomhle místě těžko někdo sázel. Určitě v tom místě nějaký lípy rostly, takže ta historická pověst může mít i nějaký pravdivý jádro, že tam prostě k nějakým lípám nějaký oběti nějakým způsobem přitloukali.”

13

25

se vrátil na rovinku a odpočinul si pod lípou, která stojí dodnes a dosáhla obrovských rozměrů. Oko Žižkovo vzhlíželo k Boru, tam kde leží Slezsko, pak pohlédl na své hejtmany a řekl jim: ‚Také tam, bohdá, vtrhneme, to bude za Ostaš!‛“ (Krtička – Polický, 2006: 25) Rozdílnost obou variant bychom mohli přičítat tomu, z jakého prostředí pocházejí. První, uvedená v původně německy psaných Pověstech z Broumovska, je ze sudetoněmeckého a katolického broumovského výběžku, kde Žižka nemohl požívat žádné úcty a proto mu byl připsán hrůzný čin. Druhá verze je z českého prostředí Policka. Eva Koudelková v poznámkách k Pověstem z Broumovska přiklání k druhé verzi pověsti a uvádí: „Zmiňovaný kříž u České Metuje, který má údajně dokládat husitské tažení, má vročení až 1501,“ (Šnajdrová et al., 2000: 109 – 110). Stanislav Brandejs ve své Knize o Polici nad Metují a Policku popisuje situaci následovně: „První zpráva o Ostaši zní takto: ‚Léta Páně 1421 v úterý po Božím těle Slezáci vtrhli do Čech, město Polici vypálili, a potom po dvou nedělích město Úpici též vypálili; jak staří předkové o tom rozprávěli, že mnohé lidi v Polici zamordovali, jazyky jim vyřezávali, a mnozí, kteří mohli, do Vostaše utekli, a tam jsou vyzrazeni byli, a dolů se skal házeni; panny a ženy za vlasy věšeny na dříví (stromy), dolů házeny a mordovány.“ (Brandejs, 1940: 160) Tato skutečnost by podporovala domněnku P. Kuny, pověst přešla na Žižkovu lípu na Ostaši z nějakého staršího stromu na stejném místě. Tato lípa není zmiňována v soupisu Staré a památné stromy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – popisy 320 vzácných stromů se 160 obrazy význačných druhů autora Jana Evangelisty Chadta – Ševětínského z roku 1913. V Pověstech z Broumovska se vyskytují stromy dále v následujících pověstech, nejsou ale již dohledatelné: Kouzelný klíč: v této pověsti se dívka s matkou z Broumova vydávají k rybníku pro poklad, matka se schovává za kmen mohutného dubu. Získat tento poklad a vysvobodit neznámou pannu z rybníka může pouze dítě, které bude odchováno v kolébce z některého ze stromů u rybníka. (Šnajdrová et al., 2000: 19) Koudelková uvádí, že rybník, ke kterému měla dívka jít, je podle jiné verze pověsti Cígl (Cihelný rybník). (Šnajdrová et al., 2000: 104)

26

Záhadný strom: tato pověst vypráví o pocestném, který narazil na cestě ze Stárkova do Jívky u pole, kde se pohřbívali sebevrazi, na strom přes cestu. Tento strom nebylo možno přeskočit, přelézt ani obejít. Po hodině se měl strom ztratit, protože skončila hodina duchů. (Šnajdrová et al., 2000: 95) K tomuto tématu Koudelková uvádí: „Pověst by mohla být inspirována existencí zkamenělých stromů v okolí Radvanic. Ještě na počátku tohoto století byl u Jívky takovýto strom nalezen. Byl šest metrů dlouhý.“ (Šnajdrová et al., 2000: 115) Okrajově se strom vyskytuje i v pověsti Znak města Strárkova (Šnajdrová et al., 2000: 33). Na městském znaku je vyobrazen divoký medvěd přivázaný u borovice, dřevorubec vynikající svou silou ho měl podle pověsti přivázat před tím, než ho odvedl do vesnice, aby mohl dokončit svou práci.

Také v Bájích a pověstech z kraje Jiráskova, které sebral A. Krtička – Polický, nenacházíme kromě již popsané pověsti o Žižkově lípě na Ostaši mnoho pověstí, kde by se stromy vyskytovaly. Mnohem větší zastoupení zde mají ty, které se váží ke skalám, jak bylo již popsáno výše. Strom se okrajově vyskytuje v pověsti Čermenský rychtář – rychtář, který prozradil pruskému vojsku nejrychlejší cesty do Čech, byl popraven a „nedopřáli mu ani té milosti, aby byl pochován na hřbitově. Jeho tělo bylo zakopáno na zahradě, na jeho gruntě, pod jabloní.“ (Krtička – Polický, 2006: 163) V Pověsti o Turovu (Krtička – Polický, 2006: 166) je vrch Turov u Hronova popisován jako hora, kde sídlí vojsko, které se připojí k blanickým rytířům, „až bude v českých zemích nejhůř“. Strom, konkrétně borovice na hranicích u Velkého Poříčí, zde označuje místo, „kde bude pruský král po drtivé porážce svého vojska obědvat před tím, než definitivně opustí Čechy a nastane klid a mír“. K této pověsti se váže ještě několik příběhů se stejným základem - uvnitř hory ukrývají turovští rytíři poklad, jehož část dostane chudý kolemjdoucí, který vykoná rytířům v hoře službu). Vchod do hory je ve všech příbězích označen šípkovým nebo klokočovým keřem.

V pověstech ze zkoumaného regionu zaujímaly významné místo tyto stromy: Žižkova lípa na Ostaši, dub u Cihelného rybníku, šípkový nebo klokočový keř na Turově

27

a borovice u Velkého Poříčí. Kromě pověsti o Žižkově lípě na Ostaši, která je dnes vyhlášena za památný strom, se žádné pověsti existujících významných stromů přímo netýkaly. Tato kapitola vychází ze sekundárních pramenů (soubor pověstí). Jsem si vědoma toho, že primární prameny (kroniky obcí) by mohly nabídnout také mnohé informace o významných stromech na zkoumaném území, provést tento výzkum ale nebylo v možnostech bakalářské práce.

2.2 Broumovský okrašlovací spolek a významné stromy Okrašlovací spolek v Broumově byl založen v roce 1887 a působil až do druhé světové války. Ve státním okresním archívu v Náchodě ve fondu Okrašlovací spolek Broumov je k dispozici zlomek korespondence z let 1888 a 1905 a dvě knihy zápisů ze schůzí z let 1897 – 1938. Z těchto pramenů budu také pro účely této práce vycházet. Okrašlovací spolek v Broumově (Anpflanzungs- und Verschönerungsvereines in Braunau) měl obvykle přes 250 členů (počet členů spolku kolísal, např. v roce 1903 to bylo 361 členů). Hlavní těžiště jeho působení bylo v ozeleňování nových míst a jejich osazováním lavičkami. Vážený post předsedy spolku zastával nejdříve Ferdinand Rotele, po jeho smrti v roce 1900 pak Anton Tschauder. Od roku 1896 se spolek věnoval obzvláště parku Alejka (Alleeberges), nejstarší parkové ploše v Broumově14, který postupně osadil15, doplnil lavičkami, schodištěm, budkami pro ptáky a klecí s cizokrajným ptactvem (Zápisy ze schůzí). K. Franze z Muzea Broumovska ve své zprávě o historii městského parku Alejka popisuje situaci na přelomu 19. a 20. století takto: „Podle dobové zprávy byla v roce 1883 Alejka „moderně upravena“. Pravděpodobně se tehdy jednalo už pouze o úpravu zmíněné jižní části aleje, neboť veškeré parkové stavby byly v následujících letech komponované už jen zde a v přilehlé stráni. Roku 1895 „Aleeberg“ od města koupil broumovský okrašlovací spolek (Braunauer Anpflanzung- und Verschönerungsvereine), osázel ho zelení a zřídil zde 14

Patrně založené na konci 18. nebo na začátku 19. století. (Zápisy ze schůzí) 6 akátů, 72 jasanů a 30 jírovců v roce 1896 a 27 javorů, 6 jírovců, 100 lip, 12 lesních stromků a 6 kop (tj. 360) keřů v roce 1897 (Zápisy ze schůzí)

15

28

promenádu. Tehdy došlo k vybudování pěšinek, osázení a zušlechtění prostoru i směrem do stráně Hejtmánkovického potoka, a po tomto rozšíření již lze mluvit o parku v pravém slova smyslu. Definitivní, v současnosti ještě patrnou podobu pak park získal při úpravách počátkem 20. století, a svůj název dostal po svém ústředním prostoru: „die Allee“, nyní Alejka.“ (Franze, Historie) Tomuto parku se okrašlovací spolek věnoval v prvních desetiletích existence nejvíce – v zápisech je Alejka označována jako „Hauptobjekt der Vereinstätigkeit” (hlavní objekt činnost spolku) (Zápisy ze schůzí). V zápisech ze schůzí je také řešeno financování spolku a je dokumentován i vývoj počasí – teplota a tlak, který byl měřen na Malém náměstí (Florianplatz) v Broumově. Ze zápisů je zřejmé, že se broumovský okrašlovací spolek věnoval výsadbě nových stromů obzvláště v parcích, ale ne údržbě významných starých stromů, které nejsou v zápisech schůzí nijak zmiňovány. Vzrostlé stromy jsou zmíněny pouze v případě, kdy měly být nahrazeny novými.16

2.3 Soupis památných stromů Chadta – Ševětínského Chadt – Ševětínský ve své knize Staré a památné stromy v Čechách a na Moravě (1913) nezmiňuje žádný ještě rostoucí strom na námi zkoumaném území a tudíž ani žádný ze stromů, které jsou v současnosti vyhlášeny za památné. V okrese Náchod zmiňuje pouze Komenského lípu v Babí u Náchoda17 a jedli v polesí Trčkov u Nového města nad Metují18, ty se nevyskytují na zájmovém území této práce. Z již poražených stromů zmiňuje smrk u Teplic nad Metují: „Veliký smrk v lesích panství teplického v Podkrkonoší v Čechách. Roku 1906 poražen byl smrk, jehož výška byla, ač vršek byl ulomen, přes 40 m, obnášel obvod 3,46 m (průměr 1,10 m). Dle 16

Například 4 lípy na Malém náměstí (Florianplatz) měly být nahrazeny 6 – 8 akáty, tento návrh ale neprošel radou města. (Zápisy ze schůzí) 17 v kapitole „Různé pověsti o starých stromech“ zmiňuje: „Lípa „Komenského“ v Babí u Náchoda v Čechách. Dle staré lidové pověsti J. A. Komenský, ubíraje se r. 1628 s jinými vyhnanci přes Náchod do Polska, se zastavil prý pod lípou touto, žehnal vlasti, volal k Bohu o pomoc a požehnání nešťastnému národu; pak vzal si hrsť hlíny na památku do vyhnanství.“ (Chadt – Ševětínský, 1913: 44 – 45) 18 „Asi 2 m nad zemí měla 3,92 m v obvodu (1,25 m v průměru). Délka pně bez vršku činila 42m. Dle ročních kruhů soudí se na 370 let stáří. V červnu r. 1888 udeřil hrom do jejího vrchole a poškodil ho tak, že schla a musela býti poražena.“ (Chadt – Ševětínský, 1913: 118)

29

přesného měření a výpočtů odborníků byl strom ten 330 roků starý a úplně zachovalý.“ (Chadt – Ševětínský, 1913: 182)

30

3 VLASTNÍ VÝZKUM

3.1 Plán výzkumu Téma výzkumu Tématem mého výzkumu je popis problémů, které předcházejí vyhlášení stromu za památný19 tak, jak je vnímá odpovědný pracovník orgánu ochrany přírody, který strom vyhlašuje. Na zkoumaném území je tímto orgánem Správa CHKO Broumovsko (dále jen SCHKO). Podle zákona je nutné provádět ošetřování památných stromů se souhlasem orgánu ochrany přírody. Na území CHKO Broumovsko existuje úzus, podle kterého péči o památné stromy financuje SCHKO. Ve svém výzkumu se tedy budu zabývat komplikacemi při péči o již vyhlášené památné stromy. Také se budu zabývat tím, co majitelé památných stromů považují na vlastnictví památného stromu za pozitivum a negativum a s jakými problematickými situacemi se při vyhlašování památného stromu a následné péči o něj setkávají.

Kontext výzkumu Nevím o žádné vědecké studii, která by se přímo těmito tématy zabývala. Ve svém výzkumu se nebudu zabývat památnými stromy z ekologického nebo odborného (dendrologického) hlediska. Jak již bylo zmíněno, objektivní kritéria pro to, který konkrétní strom vyhlásit za památný, jsou velice široce definována a užší definice není ani žádoucí. Návrh vyhlášení památného stromu může podat občan (nemusí být majitelem vyhlašovaného stromu) nebo jakákoli právnická osoba (např. SCHKO sama). Bez ohledu na to, zda je možné objektivně vymezit kritéria stanovující, které stromy je nutno chránit, se budu zajímat o to, co majitelé památných stromů vnímají jako problém při jednání s orgánem ochrany přírody ve správním řízení při procesu vyhlašování určitého stromu za památný. 19

Tuto problematiku upravuje zákon 114/1992 Sb.

31

Můj výzkum je především omezen územím na oblast CHKO Broumovsko. Počet dotazovaných majitelů stromů bude z časových a organizačních důvodů také omezen na počet 3 až 4. Další omezení budou popsána níže v části Výběr výzkumných jednotek.

Cíl studie Ve správním řízení o vyhlášení stromu za památný a v následných krocích ohledně jeho ošetřování se setkávají orgány ochrany přírody s vlastníky stromů. Mým poznávacím cílem je popsat situace a fakta, která Správa i majitelé vnímají jako komplikace a problémy při vyhlašování stromu a následné péči o něj, a jejich případná řešení, pomocí kterých těmto problémům čelí. Pokusím se také tyto problémy klasifikovat. Aplikačním cílem této studie je najít, zda existují v navrhování a péči o památné stromy klíčové situace, které mají negativní vliv na vztah majitelů památných stromů k orgánu ochrany přírody a přispívají k negativnímu vnímání fenoménu památného stromu samotného, aby eventuálně bylo možné těmto střetům předejít a napomoci tak Správě CHKO Broumovsko k efektivnější komunikaci s navrhovateli a majiteli památných stromů.

Formulace hlavní výzkumné otázky a odvozených výzkumných otázek Výzkumná otázka: S jakými problémy se při vyhlašování památných stromů a následné péči o ně setkávají Správa CHKO Broumovsko a majitelé stromů?

Vedlejší výzkumné otázky: Jaké jsou problémy při vyhlašování stromů za památné z pohledu odpovědného pracovníka SCHKO Broumovsko? Vnímá odpovědný pracovník SCHKO nějaké problémy jako zásadní/špatně řešitelné/systémové? Z čeho tyto problémy podle něho vyplývají? Jak se tyto problémy snaží řešit?

32

Jak hodnotí spolupráci mezi SCHKO a majiteli památných stromů při vyhlašování? V jakých oblastech dochází při vyhlašování památného stromu ke konfliktům? Jaké jsou problémy při péči o stromy vyhlášené za památné z pohledu odpovědného pracovníka SCHKO Broumovsko? V čem případné problémy spočívají? Je možné tyto problémy řešit? Jaká pozitiva a negativa vyplývající z vlastnictví památného stromu vnímají jejich majitelé?

Strategie výzkumu Výzkum je případovou studií zabývající se památnými stromy v regionu Broumovska. Za hranici tohoto regionu byla zvolena CHKO Broumovsko. Oblasti týkající se činnosti Správy CHKO Broumovsko budou konzultovány s odpovědným pracovníkem, Ing. Petrem Kunou. Respondenti druhé části výzkumu týkající se pozitiv a negativ vlastnictví památného stromu, tedy jejich majitelé, budou vybráni na základě rozhovoru s odpovědným pracovníkem, který zmíní konfliktní případy. Vlastníci budou dopisem požádáni o rozhovor, který se odehraje týden po obdržení dopisu. Na zrealizování všech rozhovorů je také vyhrazena doba jednoho týdne. Rozhovory budou zaznamenávány a přepsány.

Výběr výzkumných jednotek Výzkum je orientován na odpovědné pracovníky orgánu ochrany přírody – v tomto případě Správy CHKO Broumovsko, a na vlastníky památných stromů na území CHKO Broumovsko. Budou vybráni tři až čtyři majitelé doporučení odborným pracovníkem SCHKO, jejichž vztah k památnému stromu není bezproblémový. Počet tří nebo čtyř respondentů považuji za množství, kdy dojde k teoretickému nasycení vzorku a v rozhovorech se již nebudou objevovat nové informace (Disman, 2000: 300).

33

3.2 Rozbor rozhovorů s respondenty Problematika památných stromů na zkoumaném území spadá pod Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR, Správu CHKO Broumovsko v Polici nad Metují. Ta stromy vyhlašuje, eviduje, zajišťuje jejich řádné označení, povoluje ošetření a administruje jeho zaplacení, popřípadě je ruší apod. Správa CHKO je odvolacím orgánem v případech kácení dřevin, které povoluje obecní úřad. Zajišťuje také metodické vedení těchto obecních úřadů. Na Správě CHKO Broumovsko je mimolesní zeleň v kompetenci jednoho odpovědného pracovníka – Ing. Petra Kuny. Tvoří pouze minoritní část jeho pracovní náplně (sám ji odhaduje na 5 – 10%), hlavní částí je lesnictví a myslivost, přičemž problematiku památných stromů považuje za nejméně konfliktní část. Výzkumu se kromě Ing. Petra Kuny účastnilo také šest majitelů čtyř památných stromů. Všichni majitelé si byli vědomi exkluzivity vlastnictví památného stromu. Výsledky mého výzkumu mohou být zkresleny výběrem respondentů, obzvláště tím, že se mi nepodařilo kontaktovat majitele jasanu v Žabokrkách, u kterých bylo P. Kunou zmíněno několik konfliktních kauz. V průběhu výzkumu bylo zjištěno, že parcela, kde se památný strom nachází, byla prodána. Bývalé ani současné majitele se ale bohužel nepodařilo na adresách uvedených v evidenci katastru nemovitostí kontaktovat.

3.2.1 Vyhlašování památných stromů Podle Ing. Petra Kuny Správa CHKO Broumovsko nemá ve vztahu k vyhlašování památných stromů žádnou ucelenou koncepci20. Množství stromů vyhlášených za památné je dáno především provozními podmínkami. Vyhlašování stromů limitují hlavně tyto dva faktory: 1. kapacita odborného pracovníka, který má problematiku památných stromů na starosti – Správa si sama stanovuje priority své práce a ve srovnání s jinými problémy se otázka vyhlašování památných stromů jeví jako okrajová, 20

Jistá koncepce by se ale dala vysledovat – stromy, které jsou významné svou velikostí nebo stářím, byly již vyhlášeny v minulosti, a Správa CHKO neregistruje žádný strom, jehož vyhlášení by bylo v blízké době nutné. Správa CHKO nevyhlašuje stromy proti vůli vlastníka a snaží se ošetřovat více (v řádech desítek) stromů jako významné stromy a ne se věnovat pouze omezenému počtu stromů památných.

34

2. trvalé zajištění péče o památné stromy - většina památných stromů na území CHKO Broumovsko je řádná péče nutností. Jedná se ve většině o stromy ve fázi senescence, která je přirozeně provázena houbovými chorobami, vylamováním hlavních kosterních větví, rozlamováním stromu a jeho pádem. Cílem orgánu ochrany přírody je obvykle prodloužení života podporou jeho vitality, aby se co nejdéle zachoval v dané lokalitě a aby byla zajištěna jeho alespoň nezbytná provozní bezpečnost. Žádný z památných stromů na území CHKO Broumovsko není podle Petra Kuny v lokalitě, kde by mohl růst a rozpadat se zcela přirozeně (většina z nich roste blízko domů v zahradách, pouze malá část volně v krajině, z nichž pouze jeden není u turisticky značené cesty). Správa považuje při současných personálních zajištěních tohoto oboru a možnostech finančních zdrojů na péči o památné stromy za přiměřený počet památných stromů v CHKO 15 - 50 ks podle velikosti CHKO. Na území CHKO Broumovsko je vyhlášeno k 1. 4. 2007 celkem 25 stromů, z nichž je každý rok ošetřeno 2-6. Až následně po této provozní úvaze přichází podle Správy na řadu další faktory - jako výskyt hodnotných stromů (např. obvod aspoň 3 m), zájem vlastníka o vyhlášení apod.

Vyhlašování v minulosti a dnes Nejstarší a nejvýznamnější památné stromy byly vyhlášeny Okresním národním výborem jako chráněné přírodní výtvory ještě před vznikem CHKO Broumovsko v roce 1991. Stromy, které vyhlašovala Správa CHKO Broumovsko, nazývá Ing. Petr Kuna „dorostenci“, nejsou tak unikátní velikostí nebo stářím, ani se k nim neváže žádná pověst. Jejich vyhlašování spadá převážně do let 1999 – 2002 a nebylo zcela standardní, P. Kuna ho v rozhovoru popsal takto: „Takže za ing. Rohulána se ošetřovaly ročně tak dva tři stromy, možná víc – tak tři, čtyři, a vždycky se vyhlásily jako památný. A dělaly se opravdu veliký stromy. (…) Dopadlo to vždycky tak, že někdo dal nějakej tip, že tam je pěknej strom a někdo si toho všimnul, že tam ten pěknej strom je. Některý tipy nám dala arboristická firma, která měla zájem ty stromy ošetřit. Takže je to takovej propletenec. Přišla firma, která ošetřuje stromy, řekla „my bychom rádi, todleto jsou krásný stromy, možná jste si jich doteď nevšimli, my jsme si jich všimli, nešlo by s tím něco udělat?“ A tak se začalo jednat s tím vlastníkem, nakonec se strom vyhlásil za

35

památný, a protože ty stromy vždycky potřebovaly ošetřit - prořezat a podobně, tak se ještě zároveň nějakým způsobem z programu péče o krajinu zaplatilo to ošetření.“

Problémy při vyhlašování Vyhlašování památného stromu za existence CHKO Broumovsko se podle jejich majitelů obešlo bez výrazných komplikací, pouze F. Maixner upozorňoval na fakt, že nevěděl, na koho se s žádostí o vyhlášení obrátit, proto žádost podal jeho soused. Při vyhlašování

Okresním

národním

výborem

se

problémy

vyskytly,

spočívaly

pravděpodobně v malé informovanosti změn, které vyhlášení přinese, a špatné komunikaci úřadu s majitelem21. J. Vavřena je popisuje takto: „My o tom (o záměru vyhlásit strom za památný, pozn. H. R.) jsme ani nevěděli. Vůbec se s náma o tom nikdo nebavil.“ Momentálně pracovník SCHKO kromě své časové zaneprázdněnosti a nemožnosti se problematikou památných stromů zabývat více žádné problémy při vyhlašování památných stromů nevnímá. Dotazovaní majitelé nevnímají při vyhlašování problémy žádné. Všechny stromy, které SCHKO považuje za unikátní na zkoumaném území, jsou vyhlášeny za památné a podle P. Kuny neexistuje žádný strom, kterému by hrozilo při nevyhlášení nějaké poškození.22 Správa nevyhlašuje stromy za památné proti vůli vlastníka, ačkoli tato možnost není zákonem vyloučena. Tento postup by považovala pouze za kontraproduktivní a mohl by podle něho poškodit vztah majitele ke stromu jako takovému. V průběhu existence CHKO Broumovsko nebyly vyhlášeny dva stromy, oba pro nesouhlas vlastníka. Dub v Horních Teplicích podle výpovědi P. Kuny po třech letech od správního řízení, které bylo ukončeno nevyhlášením stromu, uschl. Ačkoli P. Kuna považuje okolnosti uschnutí stromu jako „podivné“, SCHKO při prošetřování tohoto

21

Vzhledem k době, která od vyhlašování uplynula (pravděpodobně 25 let) je zjišťování podrobností obtížné. 22 Ing. Petr Kuna situaci popisuje takto:„Ono my zas nemáme až takovou potřebu vyhlašovat, to je to celý. Aspoň v dnešní době na to takhle nahlížíme a nemáme tu nějakej opravdu, aspoň na území, kde my bychom měli vyhlašovat, tak nevíme o žádným takovým stromu, na kterej bychom se furt chodili dívat a už ho chtěli mít vyhlášenej a furt majitel byl proti. My máme ty hodně starý stromy, ty nejstarší, máme fakt už vyhlášený. A to je těch nějakejch prvních 10, který se vyhlásili. A ten zbytek si troufnu říct, že jsou to všechno už takový dorostenci. A podobnejch dorostenců je tady po vesnicích mraky. A my je dneska se spíš snažíme ošetřovat jako ty významný stromy. A nevyhlašovat je.“

36

případu neshledala žádné úmyslné poškození stromu ani porušení zákona, majitel nad uschnutím stromu vyjadřoval lítost. Podle P. Kuny je možné, že hlavním důvodem jeho odumření byla stavební činnost v jeho okolí, která ale byla vždy Správou povolena. Vyhlášení stromu za památný by tedy odumření stromu nezabránilo. O druhý strom, dub v Božanově, se vlastník stará, SCHKO přispívá na jeho ošetřování jako stromu významného a o jeho vyhlašování se již dále neuvažuje. Nesouhlas majitele byl pravděpodobně podle slov P. Kuny zapříčiněn představou byrokratické zátěže, kterou by s sebou neslo vyhlášení ochranného pásma. To by se pravděpodobně dotýkalo domu, který může být v budoucnosti rekonstruován. SCHKO strom nepovažuje za tak cenný, aby ho v případě, kdy má k němu vlastník pozitivní vztah a stromu nehrozí žádné poškození, vyhlašovala proti jeho vůli.

3.2.2 Péče o památné stromy Ze zákona je vlastník povinen se o dřeviny na svých pozemcích starat, tato povinnost vyhlášením stromu za památný pro jeho majitele nezaniká. Okolnosti vyhlašování v minulosti ale mají za následek to, že se vlastníci památných stromů spoléhají zcela na fakt, že ošetřování památných stromů kompletně financuje Správa CHKO Broumovsko pomocí dotací z Programu péče o krajinu. Tuto skutečnost považují za hlavní pozitivum, které jim vyhlášení památného stromu přineslo, popřípadě i důvod ke svému úsilí o vyhlášení – T. Notek „Jinak bych se musel o to jako majitel starat já. Takhle nemusím to hradit já, nějakej zásah do toho stromu.”, P. Bohadlo: „Protože nám už taky je nějaký pátek, tak jsme očekávali, že nám CHKO pomůže s údržbou toho stromu. Což se stalo. To bylo předloni, že jo, tam provedli ořez tý lípy a provedli to velmi odborně. Takže ta lípa dá se říct jakoby omládla, po tom prořezu. Nebyl to žádný radikální řez, bylo to ořezání těch suchých větví. Ona je poměrně na exponovaným stanovišti, na tom hřebeni, ale je krásná. Ale takhle se ještě víc zkrášlila, tou údržbou. (…) Tím (ošetřením stromu, pozn. H. R.) splnili naše přání.“ Dotace by mohl teoreticky vlastník čerpat i ze Státního fondu životního prostředí, ale majitelé památných stromů na zkoumaném území tuto možnost nevyužívají.

37

Problémy při péči o památný strom Za hlavní problém v této oblasti považuje Správa CHKO právě fakt, že po vyhlášení stromu za památný vlastníci očekávají, že odpovědnost za péči o strom a její financování zcela přebírá Správa. Další problémy mohou vznikat při ošetřování samotném – vlastník může pohyb arboristické firmy na svém pozemku brát jako zásah do soukromí (tuto skutečnost zmiňoval P. Kuna u bývalých majitelů jasanu v Žabokrkách, pro již zmíněné důvody jsem ale tento předpoklad nemohla ověřit). Vlastníci si cení možnosti domluvit si s SCHKO úklid větví po ořezání stromu arboristickou firmou – J. Vavřena: „Podmínka moje byla, že to tady udělat můžou, nijak jsem jim nebránil, voni mně nedělali taky žádný problémy, jenom jsem chtěl, aby ty větve a to všechno si sami zlikvidovali, abych to nemusel uklízet já, protože minule při tom ořezání v tom roce 94 to tady naházeli na zem a všechno jsem musel uklidit. A to je nezajímalo. Teď to ale CHKO udělalo a jako nebyl s nima žádnej problém.” Dvakrát vyjádřili vlastníci (J. Vavřena a F. Maixner) nespokojenost s provedeným arboristickým ošetřením, které podle nich nebylo vhodné a stromu ublížilo. Vlastníci Šrůtkovy a Maixnerovy lípy také litovali toho, že SCHKO nemůže věnovat na opravu jejich stromu větší finanční obnos a zajistit tak jeho finančně náročnější ošetření (vazby). Jako negativum zmiňovali téměř všichni dotazovaní vlastníci úklid spadaného listí. Neočekávaným zjištěním, které vyplynulo z výzkumu, bylo znepokojení majitelů památného stromu z nejasné situace při pojišťování nemovitosti v jeho blízkosti proti možnému pádu stromu. V případě Šrůtkovy lípy nebyl tuto otázku schopný zodpovědět ani pracovník pojišťovny, v případě Vavřenovy lípy, kdy došlo k pádu části stromu na přilehlou stodolu již dvakrát, bylo majitelem mylně předpokládáno automatické pojištění státu pro tyto případy. Za dobu existence CHKO Broumovsko došlo pouze ke dvěma případům menšího konfliktu SCHKO s vlastníky – v prvním případě došlo k nařízení odstranění hnoje z okolí Vavřenovy lípy, v druhém případě k nařízení odstranění navážky zeminy k vyrovnání terénu kolem jasanu v Žabokrkách (dříve Hrnčířův jasan). Zákon kolem památného stromu zřizuje ochranné pásmo, pokud orgán ochrany přírody nestanoví jinak, rovná se kruhu o poloměru desetinásobku průměru kmene stromu ve výšce 1,3 m nad zemí. Ochranné pásmo památných stromů na zkoumaném

38

území je buď tento kruh (v několika případech mírně upraven´) nebo průmět koruny stromu (viz. Příloha č. 1), dotazovaní vlastníci o jeho existenci většinou ale nebyli dobře informovaní a neznali jeho konkrétní velikost, výjimkou je Maixnerova lípa. Ochranné pásmo bylo porušeno dvakrát – při výkopových pracích společností Telecom a VaK (oboje na jasanu v Žabokrkách), pouze v druhém případě ale dojde pravděpodobně k udělení pokuty. Všichni dotazovaní vlastníci se podle svého vyjádření cítili být hrdí na svůj strom. Velice často se v jejich odpovědích objevovala problematika přístupu k turistům, která variovala od velice kladného (T. Notek: „teďka jsme se ňák domlouvali na obci, že by se tam dala dodatková tabulka ňáká, že se můžou přijít podívat z pozemku lidi, že to není problém. A mám tak zkušenost 20 lidí za sezónu, co zazvoněj, teda nezazvoněj, já nemám zvonek. Ale co mě vidí, jak dělám na zahradě, tak jim otevřu, ať se podívaj na strom.“ po neutrální i negativní (P. Kuna o jasanu v Žabokrkách: „Tam ten vztah k tomu stromu není až tak velkej a navíc je (majitele, pozn. H. R.) štve, že ty lidi se na to choděj koukat a občas pak přejdou přes louku.“23) Respondenti také často zmiňovali silný citový vztah, který ke stromu nebo lokalitě, kde roste mají.24 Jedním z důvodů, proč se rozhodli k vyhlášení stromu za památný, byla ochrana stromu ve chvíli, kdy ji nebudou moci ovlivnit. Slovy P. Bohadla: „(vyhlášení památného stromu nám přineslo) jistotu, že když se vyhlásí ta lípa památným stromem, že tady bude záruka, že tam bude i nadále, že se zachová. Že se bude bránit, kdyby náhodou někdo něco“.

Péči o památný strom nepokládají P. Kuna ani vlastníci za problematickou, komunikace probíhá podle jejich názoru dobře a přístup vlastníků i Správy CHKO je považován za vstřícný.

23

Jsem si vědoma toho, že toto tvrzení by bylo vhodné podložit rozhovorem s bývalými majiteli jasanu v Žabokrkách, toto ale nebylo ze zmíněných důvodů možné. 24 F. Maixner: „Jsem rád, že to tam je (památný strom, pozn. H. R.), že to stojí, kolikrát člověk přemejšlí o těch lidech, co tam žili, jak se tam nadřeli, jak skončili, opustili to. Byli německý národnosti. Museli se vystěhovat.“

39

3.3 Shrnutí výzkumu Výzkum toho, s jakými problémy se při vyhlašování památných stromů a následné péči o ně setkává orgán ochrany přírody a majitelé památných stromů na zkoumaném území, ukázal, že vyhlašování památných stromů probíhá na zkoumaném území bez větších problémů. Kvůli nesouhlasu vlastníka nebyly vyhlášeny za dobu existence CHKO pouze dva navržené stromy. Jeden již uschnul, o druhý se vlastník stará, SCHKO přispívá na jeho ošetřování jako stromu významného a o jeho vyhlašování se neuvažuje. K problematickým situacím dochází až při následné péči o památný strom, ale ani ty nepovažují majitelé ani odborný pracovník Správy CHKO ing. Petr Kuna za významné. Vzájemnou komunikaci vnímají zúčastněné strany jako dobrou. Když se vyskytly konfliktní situace (hnůj v okolí Vavřenovy lípy, navážka zeminy v okolí jasanu v Žabokrkách), měly ochotu je řešit. Vlastníci, se kterými byl průzkum prováděn, byli na svůj strom hrdí a vnímali jeho jedinečnost. Vyhlášení stromu za památný jim z jejich pohledu přineslo víc pozitiv než negativ – jako hlavní pozitiva byla zmiňována finanční pomoc ze strany Správy CHKO a záruka ochrany stromu v budoucnosti. Jako hlavní negativum omezení vlastnických práv a ohrožení majetku v případě pádu stromu. V průběhu výzkumu se objevila neočekávaná problematika, kterou byla nejasná situace v oblasti pojišťování památného stromu. Podle respondentů ji neuměli vyřešit ani pracovníci pojišťoven. Tato bakalářská práce popisuje specifickou situaci na území CHKO Broumovsko. Pro další výzkum v této oblasti by bylo zajímavé srovnat přístupy jak k vyhlašování tak k péči v jiných Správách CHKO a NP nebo pověřených obecních úřadech, Magistrátu hl. m. Prahy a magistrátech statutárních měst, popřípadě porovnat koncepce k této problematice. Ke konfliktním situacím může také docházet v budoucích letech tak, jak budou památné stromy stárnout a péče o ně se bude komplikovat. Výsledky výzkumu jsem překvapena, protože ve srovnání s jinými regiony (např. Vyškovskem) se situace na Broumovsku jeví méně bezproblémová.

40

Tento výzkum byl pro mě první možností práce v terénu, velice mě obohatil a přinesl cenné zkušenosti. Za největší nedostatek své práce považuji fakt, že se mi nepodařilo kontaktovat a provést rozhovor s bývalými majiteli jasanu v Žabokrkách, kde se podle slov P. Kuny vyskytly při péči o památný strom komplikace. Zajímavým pokračováním práce by bylo zjišťování toho, proč je vyhlašování a následná péče o památné stromy na zkoumaném území méně komplikovaná.

41

4 ZÁVĚR V teoretické části své bakalářské práce jsem popsala vývoj vztahu člověka k významným stromům, abych lépe porozuměla problematice zkoumané v empirické části. Strom se vyskytuje v mnohých mytologiích jako jeden ze základních symbolů, pro svou podobu s člověkem je často antropomorfizován. Vyskytuje se v Bibli jako strom poznání a strom života a smrti. Strom nebo zeleň se objevují i v mnoha zvycích církevního roku ve střední Evropě. Významné nebo posvátné stromy (obzvláště duby a tisy) a háje byly uctívány Kelty, Germány i Slovany před příchodem křesťanství na naše území. Po přijetí křesťanství se uctívání stromů nepodařilo vymýtit hned, často se legalizovalo umístěním svatého obrázku v jeho blízkosti. V novověku vznikla tradice národních stromů, lip republiky a lip svobody. Později byla ochrana významných stromů uzákoněna. Na zájmovém území CHKO Broumovsko jsem zkoumala, jaké významné stromy se vyskytují v pověstech a kronice okrašlovacího spolku, popřípadě jestli se v nich objevuje nějaký strom, který je momentálně vyhlášený za památný. V pověstech se ze stromů, které jsou v současné době dohledatelné, vyskytovala pouze Žižkova lípa na Ostaši. Ostatní stromy (klokočový nebo šípkový keř na Turově atp.) dohledatelné nebyly popřípadě můžeme soudit, že již neexistují. Broumovský okrašlovací spolek, který působil v letech 1887 – 1938, se ve své kronice o vzrostlých stromech nezmiňuje, pouze popisuje svou četnou výsadbu. Jeho hlavním působištěm byl městský park Alejka. Ani v soupisu památných stromů v Čechách a na Moravě J. E. Chadta – Ševětínského se žádný z momentálně vyhlášených stromů nevyskytuje. Můj empirický výzkum byl zaměřen na problémy při vyhlašování a péči o památné stromy, se kterými se setkávají jejich majitelé a orgán ochrany přírody, tedy Správa CHKO Broumovsko. Výzkum ukázal vyhlašování památných stromů na zkoumaném území jako téměř bezproblémové, vyhlášeny nebyly pouze dva stromy a to pro nesouhlas vlastníka. SCHKO s tímto postupem souhlasila a strom proti vůli majitele nevyhlašovala. Při následné péči se problémy vyskytly (navážka zeminy ke kmeni stromů, hnůj a neopravené okolí stromu, výkopové práce v ochranném pásmu), žádná

42

ze stran je ale nepovažovala za zásadní. Správa CHKO se podle výpovědí odpovědného pracovníka i majitelů stromů snaží vyjít majitelům vstříc ohledně úklidu ořezaných větví atp. Bezproblémovost byla vzhledem mým očekáváním a znalostem situace v jiných regionech překvapivá. Srovnání situace v různých regionech je také vhodným pokračováním mého výzkumu.

43

ANOTACE Tato práce pojednává o vztahu člověka ke stromům, o jeho vývoji a momentální podobě. V první části je popsán strom jako jeden z nejstarších symbolů, lidové zvyky, které se k zeleni a stromům vážou, a kultovní uctívání stromů na našem území od předkřesťanské doby (Keltové, Germáni, Slované) po současnost včetně moderních tradic jako jsou národní stromy nebo činnost okrašlovacích spolků. V druhé části, která členěním odkazuje na část první, jsou v pramenech (pověsti, dokumenty okrašlovacího spolku, aktuální seznam památných stromů) vyhledávány stromy na konkrétním území, kterým je CHKO Broumovsko. Empirický výzkum se zabývá problémy, se kterými se setkávají majitelé památných stromů a orgán ochrany přírody na zkoumaném území při vyhlašování stromů a následné péči o ně. V závěru práce jsou nabídnuty další návrhy, kterými by se mohl ubírat další výzkum této problematiky.

44

ABSTRACT This thesis reflects upon the historical and contemporary relationship between humans and trees. In the first part there is a description of the tree as one of the oldest symbols, Czech folklore which is connected with trees and greenery and cultic worship of trees since the pre-Christian times (the Celts, Germans and Slavs) in Central Europe and the Czech Republic (including modern traditions like national trees etc). In the second part, there is a focus upon human-tree relationships of one area, Broumovsko PLA with the information coming from various sources (for e.g. legends, annals of the Decoration association, current list of protected trees). My research deals with problems that are faced by protected trees owners and an employee of the Broumovsko PLA office, who is responsible for protected trees. At the end of the thesis there are several suggestions of how the research of this topic could continue.

45

JMENNÝ INDEX BECKER

8

BRANDEJS

26

BUČEK

6

CHADT – ŠEVĚTÍNSKÝ 15, 16, 23, 24, 26, 29, 30, 42 DISMAN

33

FILIP

12

FORMÁNKOVÁ

17

FRANZE

28, 29

HOLUBOVÁ

11, 14, 15, 24

HRUŠKOVÁ

12, 16, 17

JEDLIČKA – BRODSKÝ

17

KOLLÁR

16

KOUDELKOVÁ

26, 27

KOVAŘÍKOVÁ

17

KOVÁŘŮ

11

KRTIČKA – POLICKÝ

25, 26, 27

LIBROVÁ

14, 17, 18

LUFFER

24

LURKER

8, 9

OVČÁČKOVÁ

18

PROCHÁZKA

15, 20

PUŠOVÁ

19

REŠ

19, 20, 21, 23

ROYT

8

ŠNAJDROVÁ

25, 26, 27

VÁŇA

13, 14

VEČERKOVÁ

9, 10

VLČKOVÁ

12

TARCALOVÁ

11

46

TRČKA

10

SEZNAM TABULEK Tab. č. 1: Počty památných stromů evidovaných v ústředním seznamu ochrany přírody (2005)

22

Tab. č. 2: Rozdělení památných stromů podle motivu ochrany (2003)

22

47

PRAMENY AKTUÁLNÍ SEZNAM PAMÁTNÝCH STROMŮ V CHKO BROUMOVSKO K 31. 12. 2004 (k dispozici na Správě CHKO Broumovsko) KRTIČKA – POLICKÝ A. Báje a pověsti z kraje Jiráskova. Liberec: Nakladatelství Bor, 2006. 225 s. ISBN 80-86807-20-7 ŠNAJDROVÁ K., et al. Pověsti z Broumovska. Liberec: Nakladatelství Bor, 2000. 136 s. ISBN 80-902901-0-8. ZÁPISY ZE SCHŮZÍ OKRAŠLOVACÍHO SPOLKU V BROUMOVĚ (Státní okresní archív Náchod, fond Okrašlovací spolek Broumov)

48

POUŽITÁ LITERATURA BECKER, U. Slovník symbolů. 1. vyd. Praha: Portál, 2002. 351 s. ISBN 80-7178-612-8. BRANDEJS, S. Kniha o Polici nad Metují a Policku. 1. vyd. Police nad Metují, 1940. 276 s. BUČEK, A. Stromy v naší krajině, Veronica, 2003, roč. 17, č. 1, s. 1-5 CHADT – ŠEVĚTÍNSKÝ, J. E. Staré a památné stromy v Čechách, na Moravě a ve Slezku. 2., dopl. vyd. Písek 1913, s. 215 DISMAN, M. Jak se vyrábí sociologická znalost. 3. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 2000. 374 s. ISBN 80-246-0139-7. FILIP, J. Keltská civilizace a její dědictví. 4. rozš. vyd. Praha: Academia, 1995. 259 s. ISBN 80-200-0526-9. FRANZE, K. Historie městského parku Alejka. nepublikovaný strojopis HOLUBOVÁ, M. Strom v tradiční lidové kultuře. In Tarcalová, L. (eds.) Zeleň v lidových obyčejích. 1. vyd. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2003, s. 61 - 67 HRUŠKOVÁ, M. Kult stromů v zemích Koruny české. 1. vyd. Praha: Abonent ND, 2005. 155 s. ISBN 80-7258-211-9. HRUŠKOVÁ, M. O památných stromech. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. 141 s. KOVÁŘŮ, V. Dům a zeleň. In Tarcalová, L. (eds.) Zeleň v lidových obyčejích. 1. vyd. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2003, s. 145 – 151 LIBROVÁ, H. Láska ke krajině? Brno: Blok, 1988. 165 s.

49

LIBROVÁ, H. Pestří a zelení (kapitoly o dobrovolné skromnosti). 1. vyd. Brno: Veronica, Hnutí DUHA, 1994. 215 s. ISBN 80-85368-18-8

LUFFER, J. Typologická klasifikace lidových pohádek a pověstí v mezinárodním kontextu, Český lid, 2006, roč. 18, č. 3, s. 287-300 LURKER, M. Slovník biblických obrazů a symbolů. Praha: Vyšehrad, 1999. 365 s. ISBN 80-7021-254-3. NĚMEC, J. (eds.) Památné stromy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Olympia, 2003. 221 s. ISBN 80-7033-781-8. OVČÁČKOVÁ, L. Okrašlovací spolky včera a dnes [rukopis], Brno: Masarykova univerzita, 2004 PROCHÁZKA, J. S. Člověk, les a strom. Praha: Zvířena, 1923 PUŠOVÁ, R.: Ochrana památných stromů na území České republiky v letech 1913 – 1995.[rukopis], Praha: Univerzita Karlova, 1996 REŠ, B. Ochrana památných stromů, Veronica, 2003, roč. 17, č. 1, s. 1-5 REŠ, B. Památné stromy. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny, 1998. 63 s. ISBN 80-86064-12-3. ROYT, J. Slovník symbolů: kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. Praha: Mladá fronta, 1998. 201 s. ISBN 80-204-0740-5. VÁŇA, Z. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. 280 s. ISBN 807038-187-6. VEČERKOVÁ E. Několik poznámek k obřadním stromům. In Tarcalová, L. (eds.) Zeleň v lidových obyčejích. 1. vyd. Uherské Hradiště: Slovácké muzeum, 2003, s. 49 – 60

50

VLČKOVÁ, J. Encyklopedie keltské mytologie. Praha: Libri, 2002. 323 s. ISBN 80-7277066-7. VLČKOVÁ, J. Encyklopedie mytologie germánských a severských národů. Praha: Libri, 2006. 255 s. ISBN 80-7277-177-9. TARCALOVÁ, L. Krušpánek, rozmarýn a myrta v lidových obyčejích. In Tarcalová, L. (eds.) Zeleň v lidových obyčejích. 1. vyd. Uherské hradiště: Slovácké muzeum, 2003, s. 111 – 124 TRČKA, J. V. Zeleň v lidové oslavě církevních svátků. In Tarcalová, L. (eds.) Zeleň v lidových obyčejích. 1. vyd. Uherské hradiště: Slovácké muzeum, 2003, s. 19-24.

Články na internetu Formánková P. Kasičky ve jménu dánské královny; http://www.svet.czsk.net/clanky/publicistika/vianoceminulost.html, shlédnuto 30. 8. 2006 REŠ, B. Vývoj a současný stav péče o památné stromy. http://www.stromzivota.cz/cestina/zajimavosti/1_1_2_5.php, shlédnuto 12. 2. 2007

Internetové stránky Správa CHKO Broumovsko – www.broumovsko.schkocr.cz Agentura ochrany přírody a krajiny – www.nature.cz

51

PŘÍLOHY Příloha č. 1 Seznam památných stromů na území CHKO Broumovsko

památný strom

obec

vyhlášeno majitel(é)

navrhovatel(é)

Adršpašská lípa

Adršpach

1981

V. Řeřucha

maželé Řeřuchovi svislý průmět koruny

1981

Benediktinské opatství Sv. Václava v Broumově

Město Broumov

svislý průmět koruny

1981

V. a Z. Jiráskovi

bývalý vlastník K. Berka

svislý průmět koruny rozšířený až ke stavení č.p. 21, na stráni proti stavení č.p.21 o 10 m, na ostatní strany o 5 m

1981

T. Notek, E. Šolcová

bývalí vlastníci R. a M. Ticháčkovi, B. Bohadlová

svislý průmět koruny

Vernéřovická Vernéřovice 1981 lípa

J. Horák

bývalí vlastníci J. a E. Horákovi

svislý průmět koruny

Jasan v Žabokrkách

G. a M. Macdonaldovi

bývalý vlastník A. Hrnčíř

svislý průmět koruny

Dub letní

Broumov

Berkova lípa

Česká Metuje

Šrůtkova lípa Machov

Hronov

1981

ochranné pásmo

52

Barešova lípa

Suchý důl

1981

H. Matyášová, J. Podstatová, J. Beran I. Jirků

Vavřenova lípa

Velké Petrovice

1981

J. Vavřena

Obec Velké Petrovice

svislý průmět koruny

Husitská lípa

Žďár nad Metují

1981

Lesy ČR, s. p.

Obec Žďár nad Metují

svislý průmět koruny

Bezděkovský Bezděkov nad Metují dub

1995

J. Kosinková

J. Kosinková

kruh o průměru 15 m se středem v průniku osy kmene památného stromu se zemí

Bohadlova lípa

Vysoká Srbská

1999

R. Bohadlová

R. Bohadlová

kruh o průměru 15 m se středem v průniku osy kmene památného stromu se zemí

Lípa na Krčmově

Horní Adršpach

2001

M. Jursa

dendrolog M. Němec

kruh o poloměru 12 m

Buky u Janovic

Jívka

2001

Lesy ČR, s. p.

dendrolog M. Němec

kruhy o poloměru 15 a 11 m

Jívka

2001

ČR Pozemkový fond České republiky

dendrolog M. Němec

kruh o poloměru 15 m

Hraniční dub Libná

2001

Lesy ČR, s. p.

dendrolog M. Němec

kruh o poloměru 7 m

Šimočkova lípa

svislý průmět koruny

53

Kosova lípa

Vysoká Srbská

2002

B. a H. Kosovi

B. Kos

kruh o poloměru 14 m

Bartoňovy jasany

Žďárky

2002

J. a D. Bartoňovi

J. Bartoň

kruhy o poloměru 14 m, 13 m, 15 m, 9 m a 8 m

Štajerova lípa

Velké Petrovice

2002

J. a L. Štajerovi

J. Štajer

kruh o poloměru 10 m

Maixnerova lípa

Jívka

2002

F. a A. Majxnerovi

M. Burian

kruh o poloměru 18 m, na jižní straně omezeno štítovou stěnou domu

2002

ČR Pozemkový fond České republiky

nezjištěno

kruh o poloměru 10 m

Obecní lípa

Stárkov

Zdroj: www.broumovsko.schkocr.cz, Aktuální seznam památných stromů v CHKO Broumovsko k 31. 12. 2004

54

Příloha č. 2 Rozhovory s respondenty Otázky pro odpovědného pracovníka SCHKO Broumovsko: Jak dlouho působíte v pozici, která se týká památných stromů? Jaká je náplň Vaší práce? Jaká náplň se týká památných stromů? S jakými problémy se při vyhlašování památných stromů setkáváte? Které jsou podle Vás nejdůležitější? Z čeho tyto problémy vyplývají? Jaké řešení můžou mít? Se kterými partnery spolupracujete dobře? Se kterými partnery je spolupráce špatná? Jaké zkušenosti máte s vlastníky? Můžete mi říci nějakou konkrétní konfliktní kauzu? Jak se vyřešila? Můžete mi naopak říci případ, kde vše proběhlo hladce?

Otázky pro majitele památných stromů: Jak dlouho je Váš strom vyhlášen za památný? Kdo podal návrh na vyhlášení? Jak jste na toto navrhnutí reagoval? Proč jste souhlasil/nesouhlasil? Byl jste si vědom změn, které Vám vyhlášení přinese? Jaká pozitiva jste očekával? A jaká negativa? Jak se na rozhodnutí vyhlásit památný strom díváte dnes? Jaké problémy vnímáte? A jaká pozitiva? Jakým způsobem řešíte problémy? Uveďte mi prosím nějaký případ konfliktní kauzy.

55

Jaké povinnosti pro Vás vyplývají z toho, že jste majitelem památného stromu? Rozhovor s odpovědným pracovníkem Správy CHKO Broumovsko Ing. Petrem Kunou

Hana Rambousková: Jak dlouho působíš v pozici, která se týká památných stromů? Petr Kuna: Já tady pracuju od roku 2000, památný stromy jsem dostal na starost, když odešel ing. Rohulán, takže někdy v prosinci 2002, od tý doby, takže to je pět roků, to bude, tak čtyři a půl roku asi. Hana Rambousková: A pan Rohulán to dělal… Petr Kuna: Pan Rohulán to dělal předtím jako součást své náplně práce. Tím, než odešel na post místostarosty v Náchodě, tak jsem to převzal já. A pan Rohulán to dělal celý léta před tím, takže ještě tehdy, když nebylo CHKO, tak to měl na starosti. Hana Rambousková:: Jaká je náplň Tvé práce? Petr Kuna: Tak já tady mám na starosti lesnictví a mimolesní zeleň. K tomu ještě taky myslivost. A znamená to výkon státní zprávy na poli ochrany přírody ve vztahu k lesu a mimolesní zeleni na pozici člověka na Správě CHKO, což znamená vydávání závaznejch stanovisek k lesním hospodářským plánům, usměrňování lesnický činnosti v lesích CHKO Broumovsko zejména s ohledem na dochovaný přírodní hodnoty podle zonace, podle maloplošek, mám na starosti nebo měl bych mít na starosti plány péče, který se týkaj lesních maloplošnejch chráněnejch území, který se týkaj řekněme lesních částí CHKO. Pravda je, že to jsem zatím moc nedělal, protože jsem na to neměl moc času nebo to ještě nepřišlo na pořad dne. Pak mám na starosti nebo měl bych mít na starosti vyhlašování těch maloplošných chráněných území , nebo přehlašování, to jsem víceméně zatím dělal do tý míry, že jsem sháněl hlavně podklady, ten vlastní úřední akt jsem na něm akorát jednou spolupracoval. A pak je to hlavně spolupráce s ministerstvem a s lidma, který to maj na starosti. Ono je to taková neviditelná práce, která prostě znamená korespondenci, zaměřování a různý takovýhle věci a pak jako finálně to dopadne až jednou. Takže to je taková náplň lesníka. No a pak to jsou takový drobnější věci jako třeba vyjadřování se k těm plánů drobnejch soukromníků a podobně. K tomu to jsou takový jako aktuální úkoly jako že někde zahnízdí pták a najednou se má vedle těžit, tak to domluvit, kdy to udělat, jak to udělat, kolem toho případně nějaký správní řízení, eventuelně udělit někde nějakou pokutu, za nějaký činnosti, který probíhaj na poli lesnictví a nějakým způsobem naruší předpisy nebo náš majetek a podobně. Takže to je jedna z věcí. Pak další je řekněme správa vlastního majetku, kterej má Správa CHKO Broumovsko na starosti od roku 2006, což je majetek, kterej jsme zdědili po okresních úřadech a my tady vykonáváme jakoby majetkovou správu. Dneska je to zhruba 190 ha lesa a to je věc, o kterou se teď naštěstí dělím s novým kolegou, kterého jsme přijali, takže práce už nemám tolik. A obecně tady jsme teďka na postu lesníka dva lidi, uvidíme, jak do budoucna prostě budem to řešit, jestli on bude dělat jenom lesnictví a já víc mimolesní zeleň, nebo jestli se budem dělit tak nějak půl na půl aktuálně podle těch úkolů. Dneska on je nový, takže se ještě zapracovává. Takže se uvidí, jak tohleto dopadne. No a pak mám na starosti takový ty drobný lesnický stavby, třeba lesní cesty a tak. K tomu se vyřizujou vyjádření a tak. Z myslivosti

56

jsou to takový vyřizovačky, různý výjimky, když ty myslivci potřebujou, tak dávat k tomu vyjádření. Ty dělám taky k různem vlastnickejm výjimkám na geografický a původní dřeviny a podobně. U těch myslivců je to takový spíš vydávání vyjádření, podkladů pro ministerstvok vydání třeba souhlasu k výkonu práva myslivosti v NPR. A pak je to řešení případných problémů, který myslivost může činit, zejména nějakým nevhodným přikrmováním, když se třeba někde vysype kupa krmiva do nějaký lokality, kde rostou zrovna nějaký kytky a tak. Takže tohle třeba taky někdy trochu vyřizuju. A nebo zase nějaký kolize ke vztahu k ptákům, případně bych asi vyřizoval třeba nějaký výjimky, který by se týkaly třeba povolování nějakých odlovů. A nebo dělám takový ty vyjadřovačky, když vypouštěj zvěř. Tak to je myslivost. Hana Rambousková: A mimolesní zeleň? Petr Kuna: Mimolesní zeleň je pak jakoby ten třetí pilíř, kterej mám hodně na starosti. Tam ta státní správa spočívá v tom, že my jsme odvolací orgán,já jsem zatím neřešil jedinou kauzu odvolání. Spíš je to takový metodický vedení těch obecních úřadů, který povolujou kácení dřevin a kontrola toho výkonu. Dřív jsem dělal hodně i pokuty, to teď naštěstí dělá už Zdeněk Machek, takže už ty pokuty za nelegální kácení nedělám já, nebo jenom omezeně. A pak mám k tomu teda takový to, že jednou za dva roky děláme seminář pro ty obce, takže jim o tom něco vyprávíme, nějakou prezentaci si připravíme. A pak teda k tomu teda patří i to hlavní, na co se ptáš, památný stromy. A tam bych já měl mít na starosti vyhlašování, případně rušení památnejch stromů a pak takový ty záležitosti, když by třeba vlastník si chtěl ten strom ošetřit sám, tak my bychom mu na to dávali souhlas. A je to veškerá agenda kolem toho, to znamená vedení výpisu z rezervační knihy, komunikace s ústředním archívem ochrany přírody – to znamená předávání dat, informací a tak. Hana Rambousková: A když to tak procentuelně vezmeš, tak kolik z té tvé náplně práce jsou památné stromy? Petr Kuna: Ty stromy jsou minoritní záležitost. Je to rok od roku jiný. Já jsem hlavně ještě nezmínil to, že ta pracovní náplň pro všechny ty obory, zejména teda pro lesnictví a mimolesní zeleň, pro myslivost ani tak ne, ale pro tyhlety dva, je i to, že administrujeme nějaký dotace, který můžeme dávat. Jsou to opatření na podporu přirozený druhový skladby v lesích, na podporu šetrnejch technologií v lesích, takže ročně Správa investuje možná necelej milion, tři čtvrtě milionu do oplocenek, výsadeb dřevin přirozený druhový skladby- buků, jedle, klenu zeména. Zejména v NPR, v lepších zónách – v první, druhý zóně, ale třeba i na drobnejch soukromejch pozemcích ve třetí zóně, když o to ten vlastník projeví zájem. Taky se snažíme o to, aby se udržovala stávající zeleň, takže ročně ošetříme několik desítek významnejch stromů v CHKo. To jsou takoví ti čekatelé na památné stromy a jsou to většinou významnější stromy v obcích, který jsou veliký, krásný a skoro už by mohly bejt i památný. A nebo to jsou i obyčejnější stromy, ale působí jako významný krajinný prvek, jako doplněk pro drobný sakrální stavby v krajině, nebo kostelíčky a tak. A občas taky někde zaplatím nějakou alej a s tím mi hodně pomáhaj ještě kolegové, který tady dělaj třeba zemědělství. Takže výsadby alejí já dělám řekněme okrajově a jsou lidi, který to tu dělaj víc. V rámci tohohle já mám asi nejvíc starostí s památnýma stromami, protože ty památný stromy já potom ošetřuju. A to je každém rok z tý mý pracovní náplně, když třeba 5% jsou PS, nebo možná 10%, tak z toho tak 90% je vyřizování věcí, který se týkaj péče o ty stromy, zajišťování potřebnejch věcí, jako jsou tabulky, ošetření a podobně. Byly roky, kdy jsem

57

toho měl hodně, teď už jsem si hodně práce udělal a ty stromy jsou více méně zajištěný, všude jsou tabulky a podobně. Já sám jsem žádný PS nevyhlásil, jen jsem dodělal jedno rozjetý řízení od pana Rohulána a teď to vypadá, že jeden strom budu rušit. Protože se rozštípnul. Hana Rambousková: Který? Petr Kuna: Štajerova lípa. A je to havarijní stav a ten strom se bude muset pokácet asi. Hana Rambousková: A ten je kde? Petr Kuna: Ten je v Maršově. Takže já jsem takovej likvidátor památnejch stromů tady. (smích) Ne, mám v záloze asi jeden dva pěkný, moc pěkný stromy, který by mohly bejt vyhlášený jako památný a více méně spíš z toho důvodu, že těm stromům nic nehrozí ze strany těch lidí a hlavně proto, že tady máme jiný úkoly, který jsou prioritnější, tak to nevyhlašuju. Ještě k tý náplni práce – není to zas tak významný, ale je fakt, že nějakej čas mi to zabere. Už druhým rokem tady funguju jako zástupce vedoucí, mám i obecnou agendu spojenou s chodem tohohle úřadu. Hana Rambousková: S jakými problémy se setkáváš, když památný strom vyhlašuješ? Respektive, když by někdo přišel, že by chtěl vyhlásit památný strom? Petr Kuna: Když někdo přijde, že by to chtěl vyhlásit, tak jako s tímhle případem já jsem se nesetkal. Tady totiž se zavedla jedna věc, hodně stromů památnejch se vyhlásilo ještě za doby okresního úřadu. Hana Rambousková: A to vyhlašoval okresní úřad. Petr Kuna: Ano. A podklady k tomu tehdy dělalo, myslím, že se to jmenovalo krajské středisko památkový péče a ochrany přírody. A tak to je nějakých sedm, osm stromů takhle vyhlášenejch nebo možná devět, od okresního úřadu. Hana Rambousková: A to jsou jaký léta? Petr Kuna: To je konec 80. let. Nebo možná polovina až konec 80. let. A pak něco málo se vyhlásilo jakoby po revoluci, to už dělal Rohulán, a pak se zavedl takovej systém, že když ochrana přírody přispěje na ošetření stromu, tak jen v případě, že je to vhodnej, velkej, krásnej strom, a zároveň se ten strom vyhlásí jako památnej. Takže za ing. Rohulána se ošetřovaly ročně tak dva tři stromy, možná víc – tak tři, čtyři, a vždycky se vyhlásily jako památný. A dělaly se opravdu veliký stromy. Já jsem tak nějak trochu víc zavedl to, že se ročně ošetřují desítky stromů, ale nevyhlašujou se jako památný. Takže spíš jsme se vrhli do toho nepapírovat se s tím, ale potencionální dobrý stromy, tam kde ty lidi k tomu maj nějakej cit, maj k tomu vztah, je tam dlouhodobá perspektiva, tak je berem jako významný a příspíváme na to z prostředků program u péče o krajinu, protože nám to ten program prostě umožňuje. V těch minulejch letech za ing. Rohulána to bylo trošku složitější, někdy to ošetřování významných stromů šlo, ale některý roky to taky nešlo, takže to byl ten důvod, proč když se něco ošetřovalo, tak se to taky vyhlašovalo. Takže takovej boom těch PS jsou roky 99, 2000, 2001, 2002, kdy se vyhlásilo dohromady vlastně 12 PS, respektive v jednom případě je to skupina pěti stromů – my máme dohromady 24 případů. Byly to 2 případy, kdy se nevyhlásil strom a to bylo proto, že ten vlastník si to v průběhu rozmyslel a nechtěl to. Takže když se to nějak začalo připravovat, já jsem u toho nebyl, tohle dělal ing. Rohulán, takže to dopadlo tak, že se to zřejmě nějak ústně předjednalo, začalo se to řízení, ti lidi si to mezitím nějak rozmysleli a dali pak jako že s tím nesouhlasej.

58

Hana Rambousková: A proč? Petr Kuna: To já nevím. Fakt nevím. Já jsem jenom ten jeden případ dokončil, a to byl případ v Teplicích, kterej je takovej trošku podivnej pro mě. To byl krásnej velikej dub v horních Teplicích. Ty lidi už si nevzpomenu to jméno… Ale tam zřejmě původně byla nějaká dohoda, že my ho ošetříme a že se vyhlásí jako památnej. Pak si to ti lidi nějak rozmysleli a dali vědět, že prostě nebudou souhlasit s vyhlášením památnýho stromu. Takže my jsme rozhodnutí uzavřeli tím, že se nevyhlašuje. A shodou okolností po třech letech ten strom umřel. A umřel tak, že nám sem na to přišly na to podněty, jestli ten vlastník ten strom nějak nenavrtal, nezabil nějak úmyslně. A je to takovej případ, kdy v takový pěkný lidový zástavbě, nebo relativně pěkný ještě dochovaný vesničce, si ten vlastník koupil pozemek. Na tom pozemku podle jeho slov údajně zlikvidoval nějakou starou skládku, u který ten dub rostl, tu vyvozil – údajně několik vleků, já nevím, asi jo. A pak tam postavil takovej relativně moderní barák s takovou moderní městskou zelení okolo. Má to moc všechno pěkně upravený a já jsem dostal podnět, takže jsem se ho dotazoval, jestli tam něco neprováděl v tom jeho okolí. Cejtil se strašně dotčeném a do telefonu mi tvrdil, že strom měl rád a že ho to mrzí, že to odešlo. Ale že když už uschnul, tak že se nedá nic dělat. Takže ta kauza je taková trochu podivná. Některý znaky to má, jako kdyby ten člověk se toho stromu chtěl zbavit. Ale na druhou stranu, při tom ústním jednání s ním to vypadalo, že on je z toho zklamaném uplně stejně a že ho štve, že lidi na něj teď koukaj blbě. Na druhou stranu je fakt, že nějakej cit k místní zeleni asi moc nemá, protože si tam narouboval takovej ten městskej tůjovej Disneyland a já osobně si spíš myslím, že ten dub umřel na přílišný aktivity, který se děly okolo něj. To znamená, že se odvezla ta skládka a začalo se okolo stavět. Určitě se mu přetnuly několikrát nějaký kořeny, já netvrdím, že nějaký hlavní, ale nějaký zřejmě jo. A to zejména při tom, když se ten barák stavěl a když se dělala příjezdová cesta, pak když se tam u toho dělala ještě kůlna. Je fakt, že všechny ty baráky – my jsme k nim souhlas dali. Krom jedný věci – tam byla ještě taková opěrná zídka, kterou si udělal a tím podle mě nejvíc zasáhnul do těch kořenů. A ta se mohla dělat tak před čtyřma rokama. Ale to je taková drobnost, kterou nikdo nikdy nepovoloval. Je to asi půl metru vysoký. Ale je možný, že to má základ a že tam překopal kořen. Takže si myslím, že on ten dub umřel na to, že se kolem něj furt hemžilo, na terénní úpravy a pak prostě uschnul. Čistě teoreticky je možný, že něco lil ten pán do okapu od tý kůlny, kterej má svedeném trativod pod ten dub a že ho tím úmyslně otrávil. Ale jinak žádný známky používání pesticidů v okolí, nějaký navrtávání kořenů, navrtávání sond do půdy okolo a že by ho něčím trávil, nevypadá to. A ani se mi nezdá, že by si někdo lil nějaký jedy okolo chalupy, aby otrávil strom, to si myslím, že by nikdo neudělal. Takže to je strom, kterej se nevyhlásil. A pak vím ještě o jednom, kterej se uvažoval na vyhlášení. My jsme ten strom… Je to teda v Božanově, je to strom pana Davida. Je to nádherném strom, roste metr a půl od baráku, od historického broumovského statku. A ten jsme nechali ošetřit jako významnej strom asi před dvěma rokama. Ten pán je trošku svéráznéj, ale ten strom má rád, říká, že se mu líbí, ale že by byl rád, kdybychom mu byli schopni přispět vždycky něco na ošetření, protože to je darda finanční. A je to hodně blízko u baráku, takže jsme to udělali. A myslím, že on nechce tam mít ten institut toho památnýho stromu z toho důvodu, že tam pak nabíhá to ochranný pásmo a on pak jakoukoli činnost, kterou by dělal na baráku, nějakou rekonstrukci, že by se mu to tam

59

komplikovalo. Tak se toho asi trošku některý lidi bojej, té administrativní zátěže, kterou oni tušej, že s tím institutem památnýho stromu pro ně vznikne. Hana Rambousková: A při tom vyhlašování by hypoteticky, když by souhlasil vlastník, tak by k žádným problémům nedošlo? Petr Kuna: Mohl by nesouhlasit někdo, kdo by byl dotčeným účastníkem řízení. Což je ze zákona vždycky obec a taky by to určitě byl někdo, kdo by byl v tom ochranným pásmu. To ochranný pásmo památnýho stromu je ze zákona daný, že pokud se nevyhlásí nějak jinak, tak je to průmět koruny de facto, ale je to správně kružnice o poloměru desetinásobku průměru toho kmene. Hana Rambousková: V metru třiceti nad zemí. Petr Kuna: Ve výšce 1,30 metru nad zemí. Takže je to zhruba vždycky tak nějakej desetimetrovém kruh kolem toho stromu. A teoreticky je možno vyhlásit to pásmo i větší nebo i menší. Hana Rambousková: A vyhlašuje se větší, menší, nebo? Petr Kuna: Vyhlašuje se, u našich památných stromů je to buďto průměr koruny a nebo ten desetinásobek. A v určitejch specifickejch případech si dokážu představit, že by bylo jak to větší, tak to menší. Jestli by to bylo třeba někde u komunikace. A teď je tam samozřejmě potřeba říct, že ten, kdo je vlastníkem nebo nájemcem pozemku v tom ochranným pásmu, tak je dotčeném účastník řízení. Tam teoreticky by mohl bejt někdo prostě proti, protože tam může bejt hranice pozemku, může tam bejt někdo cizí. Je fakt, že u nás jsem se ještě nesetkali s tím, že by ten vlastník přišel, že by chtěl mít ten památnej strom a sám si o to žádal. Hana Rambousková: A kdo teda žádá? Petr Kuna: Dopadlo to vždycky tak, že někdo dal nějakej tip, že tam je pěknej strom a někdo si toho všimnul, že tam ten pěknej strom je. Některý tipy nám dala arboristická firma, která měla zájem ty stromy ošetřit. Takže je to takovej propletenec. Přišla firma, která ošetřuje stromy, řekla „my bychom rádi, todleto jsou krásný stromy, možná jste si jich doteď nevšimli, my jsme si jich všimli, nešlo by s tím něco udělat?“ A tak se začalo jednat s tím vlastníkem, nakonec se strom vyhlásil za památný, a protože ty stromy vždycky potřebovaly ošetřit - prořezat a podobně, tak se ještě zároveň nějakým způsobem z programu péče o krajinu zaplatilo to ošetření. Hana Rambousková: A když by teď někdo přišel, že by chtěl vyhlásit nějaký památný strom? Petr Kuna: Tak já to posoudím, určitě se tam pojedu podívat a budu posuzovat do jaký míry je ten strom něčím zajímavej nebo unikátní. Je potřeba říct, že ne každej strom je potřeba vyhlašovat jako památnej. A ne každej strom by si to jakoby měl zasloužit. Je asi blbost vyhlašovat nějakej malej strom, kterej si někdo zasadí u sebe na zahrádce a jenom proto, že se rozmyslel, že by tam chtěl mít tu cedulku památný strom, tak to tam dělat. Protože i pro nás je to pak administrativní zátěž a zejména závazek do budoucna. Ale dovedu si představit, že třeba i relativně mladej strom, který by byl vysazeném při nějakým výročí – jsou tady lípy svobody, lípy republiky a podobně, takže i třeba takovýhle padesáti, sto lety stromy by šly vyhlásit jako památný, kdyby o to měl zájem ten vlastník a bylo to tam prostě průchodný. Na druhou stranu, spíš je tady ta tradice vyhlašovat stromy památný nějaký, který jsou velký, krásný, starý. Takovým stromem, kterej je relativně mladej, je třeba Hraniční buk. To je strom, kterýmu není ani sto let pomalu. Je to buk na hraničním pásu, je to už katastrální území Libná, je to mezi Libou

60

a Adršpachem. Tam se původně předpokládalo, že někde v jeho blízkosti by byl hraniční přechod pro turisty, pak to polská strana nějak nechtěla. Takže z těhle důvodů se to tam jakoby vyhlašovalo s tím, že se předpokládalo, že by to pozdvihlo to místo. Dneska je to myslím že i mimo turistickou značenou cestu, na takovým zapomenutým místě v hraničním pásu a je to takovej buk, kterej je prostě v lese. Jako je velice pěknej, všechno, ale je vidět jenom z toho hraničního pásu a takovejch velkejch starejch buků je po lesích mraky. Je to jeden z těch případů, kdy by nám mohl někdo říct „tohle bylo ale přeci zbytečný vyhlašovat“. A bylo to tehdy hlavně pro ty důvody, že se tam uvažovalo o změně turistickejch tras kvůli tomu otírání toho hraničního přechodu. Hana Rambousková: A Správa je nějak limitovaná, finančně, nebo že ty to třeba nestíháš? Že bys chtěl nějaký stromy vyhlásit a nemůžeš z těhle důvodů? Petr Kuna: No, je to tak. Je potřeba říct, že i jiný vedoucí správ, jiný vedení správ nebo jiný lidi ze správ došli si sami k názoru, že je nějakej takovej rozumnej počet památnejch stromů pro to území a to číslo, když se s těma lidma bavíš, se pohybuje od 15 do 50. Ale ono je s tím opravdu relativně hodně práce, ty lidi si zvyknou, že my se o ten strom automaticky staráme, přitom ty lidi nevěděj, že ta péče je primárně na tom vlastníkovi podle zákona s tím, že on by si měl k případným zásahům obstarat náš souhlas. Hana Rambousková: Takže vlastník je ze zákona povinnen… Petr Kuna: On to dál vlastní ten strom a ze zákona on je dál povinnen se o ten strom starat. Tak jako o každou jinou dřevinu je každej vlastník ze zákona povinnej se starat. To si ty lidi nikdy moc neuvědomujou a je fakt, že se to nikdy ani striktně nevymáhá. Je to asi tak, že jako já osobně bych za rozumnou míru péče o strom považoval provést nějakej základní výchovnej řez a provést nějakej základní zdravotní nebo bezpečnostní řez, když už ten strom je starší a ten člověk do toho má tu chuť vložit peníze. Tak jako myslím si, že taková rozumná míra péče o jeden strom únosná i pro ty lidi, je tak dát do toho jednou za x let třeba tisícovku. To je takový, myslím si, že ty lidi by to tak brali, jako že dobře. A na druhou stranu chápou, že my se nebudem papírovat s tisícovkou. Ale většina lidí si prostě, pokud nějakej strom někde vlastní, tak s tím nic nedělá. A ten strom tam roste a roste a když už je hodně proschlej, tak si požádaj o pokácení. A třeba někdo si vzpomene, že CHKO by se na to ještě podívalo a třeba my se domluvíme, že to ošetříme z našich peněz jako významnej strom. Takže tak to teď momentálně funguje. A rozhodně si nemyslím, že třeba každej strom by se měl z povinnosti danou vlastníkovi ze zákona ošetřovat tím způsobem, že na něj bude aplikovat technologie jako na památnej. Takže říkám, u nás to vyhlašování probíhalo poněkud specificky, jak jsem ti popsal, a je asi pravda, že třeba možná okresní úřad mohl narážet i na odpor vlastníků, ale to já nevím. V zásadě já jsem se s tím nesetkal. A tam, kde jsme narazili na odpor, v těch dvou případech, tak jsme je nevyhlásili. Hana Rambousková: Vlastník musí vždycky souhlasit? Petr Kuna: Nemusí, ale tam, kde my jsme nechtěli vyhlašovat žádnej památnej strom, když vlastník byl proti. Šlo by to vyhlásit natvrdo, myslím si, že by ten člověk se mohl odvolat, a je otázka, jak by to pak posoudil odvolací orgán, což by v tomto případě bylo ministerstvo životního prostředí. Myslím si, že bychom to i mohli vyhlásit proti vůli toho vlastníka. Já si ale myslím, že tohle není dobrý dělat. Hana Rambousková: Je to trošku kontraproduktivní.

61

Petr Kuna: Jo, bylo by to kontraproduktivní. Třeba v tom jednom případě, v tom Božanově, ten člověk nemá rád ten institut nebo se mu nějakým způsobem nezdál, ale sám strom má rád. Tak proč mu ho ošklivit tím, že bychom mu ho vyhlašovali proti jeho vůli za památnej. My tady na území CHKO máme málo takovejch těch echt památnejch stromů, kdy je to prostě nějakej ten Žižkův dub. Máme tu Husitskou lípu na Ostaši, tak k tomu je prostě ta story s těma Slezákama, s těma ženskejma, jak je tam věšej za vlasy. Hana Rambousková: Dvě story. Z německé strany a z české strany. Na české straně jsou špatní Slezáci a na německé straně jsou špatní Žižka a Žižka vyplenil to město a je to Žižkova chyba. Petr Kuna: Tak to je husitská. Ta zas jako svejma vzrůstovejma parametrama s těma velkejma stromami jinde v republice… ještě to je taková dorostenka. Ale je pěkná, je velká a má story. Pak je řekněme ten dub v Broumově, ten je údajně vysazenej k výročí korunovace nějakého mocnáře. Teď nevím, jestli Leopold nebo kterej. Hana Rambousková: Františka Josefa, 1782. Petr Kuna: Tak to je jako taky dobrý. A pak už je trošku problém, že u ostatních není k tomu ten zajímavej příběh. Je to o tom, že někdo měl ten strom rád, má k tomu i ten vlastní nějaký vzpomínky, že babička, když byla malá, tak se schovávala dovnitř v dutý lípě, a teď už to zarostlo, to je třeba Berkova lípa v Český Metuji, a údajně možná existujou nějaký příběhy k památný lípě adršpašský, která byla známá už za Sudetských Němců a měl na tom zásluhu nějakej místní farář. Dokonce ji ti starousedlíci německý nějakým způsobem uctívali, ale to je takový všecko z doslechu, nejsou o tom historický prameny. Jako že bych je měl tady v kanclu a měl bych tady ten příběh. A ostatní jsou jenom velký stromy, který si vlastník přál vyhlásit. Z toho zejména těch prvních x vyhlášenejch už za okresního úřadu, těch prvních 8, jsou jakoby ty větší, říká se, že asi ta Vavřenova je nejstarší z těch našich. Ta je odhadovaná, no někde se píše až 600 let, ale spíš tak do těch 300 let. Ta je na Petrovicích. Hana Rambousková: Můžu mít takovou otázku mimo? Petr Kuna: No? Hana Rambousková: Kde se vzaly ty vlasy v té husitské lípě, když to teda není od toho Žižky ani od těch Slezáků, když říkáš, že Vavřenova je nejstarší? Petr Kuna: Rozhodně ta památná lípa na Ostaši nezažila husity. Z hlediska toho, jak je velká, tak na 99% si to troufnu říct. A ty vlasy v ní podle mě ani žádný nejsou. Ta lípa má jednu malou zvláštnost, podle který možná někdo dovozuje, že tam bylo do ní něco zatlučeno. Ona má dole takový zboulování na tom kmenu. Což můžou bejt starý uříznutý větve zavalený, starý poranění zavalený, nebo to může bejt nějakým způsobem tak narostlá. Ona nemá takovej ten hladkej kmen, má tam relativně víc těch boulí, než maj jiný lípy. Ale není to zas až tak výrazný. Já osobně si myslím, nebo zastávám teorii, která je možná taky jenom úlet. Asi tak 30 metrů je místo, kde z jednoho místa na zemi vyrůstá taková srostlice lip, který můžou být dneska tak 70 let starý, možná i víc. A vypadá to, že by to třeba mohlo bejt i tak, že tam rostla někdy nějaká hodně veliká lípa, která se rozpadla, a z jejích kořenových výmladků narostly lípy nový. Ale teoreticky je i možná, že tam byla nějaká lípa okolo, nalítaly semínka z týhle lípy a prostě to tam vyrostlo. Nicméně je klidně možný, že na tom Ostaši nějaká hodně stará lípa bejvala i dřív a že si to lidi prostě s tím místem spojovali a že se tam více méně tahle nová lípa husitská lípa dohledala…

62

Hana Rambousková: A podědila pověst po té staré. Petr Kuna: … a podědila pověst po nějaký předchůdkyni. Je otázka, jestli fakt tam nějaká předchůdkyně byla. Ale myslím si, lípy v tomhle místě těžko někdo sázel. Určitě v tom místě nějaký lípy rostly, takže ta historická pověst může mít i nějaký pravdivý jádro, že tam prostě k nějakým lípám nějaký oběti nějakým způsobem přitloukali. Hana Rambousková: Takže problémy jsme… Petr Kuna: Problém je jedinej… Problém je v tom… Jako takhle, ono my zas nemáme až takovou potřebu vyhlašovat, to je to celý. Aspoň v dnešní době na to takhle nahlížíme a nemáme tu nějakej opravdu, aspoň na území, kde my bychom měli vyhlašovat, tak nevíme o žádným takovým stromu, na kterej bychom se furt chodili dívat a už ho chtěli mít vyhlášenej a furt majitel byl proti. My máme ty hodně starý stromy, ty nejstarší, máme fakt už vyhlášený. A to je těch nějakejch prvních 10, který se vyhlásili. A ten zbytek si troufnu říct, že jsou všechno už takový dorostenci. A podobnejch dorostenců je tady po vesnicích mraky. A my je dneska se spíš snažíme ošetřovat jako ty významný stromy. A nevyhlašovat je. Hana Rambousková: Takže problémem je tvoje zavalenost a … Petr Kuna: A druhá věc je, že není tady v CHKO věcně důvod vyhlašovat desítky stromů. Jestli bychom třeba vyhlásili, tak počítám maximálně ještě nějakých 10 stromů. A naopak vidím, že pro nás potom narůstá ta agenda s evidencí, se zasíláním fotek do ústředního seznamu, s každoročními výkazy… A nebo i s tím, že ty lidi automaticky počítají s tím, že ten strom teď ošetřujete vy a skoro každej rok je na nějakým stromu havárka. Spadne větev, tohle je potřeba ošetřit, tady najednou už zas něco dožilo, stříška odfoukla, někdo ohnul označník, nebo chybí tam. Takže ono se to nezdá, ale tady se čtyři pět let vyhlašovalo a já pak dva roky to dodělával na těch označníkách a na dodělávkách na ošetření. A já vidím, že není dobrý se zaměřit jenom na to a mít navyhlašovanejch 60 stromů a pak se zbláznit z toho a nedělat nic jiného než běhat kolem těch památnejch furt dokola a hledat, kde se co ztratilo, ukradlo a co je potřeba ošetřit. Hana Rambousková: Péče o památné stromy – jaké problémy tam jsou? Petr Kuna: My s tím moc problém nemáme. Hana Rambousková: Můžeš jako problém říct, že lidi očekávají, že se o památný strom teď bude starat Správa, když je památný? Petr Kuna: Jo, to je jeden z problémů, že lidi předpokládají, a je to daný i tím, jak jsem popsal na začátku, jak se ty stromy v posledních pěti deseti letech vyhlašovaly, že v momentě, kdy je ten strom památnej, za něj přebírá zodpovědnost Správa. Je pravda jedno, na tyhle velký stromy málokterej soukromník se najde, že by si takhle velkej strom i kdyby nebyl památnej, že by si o něj dokázal odborně pečovat a zaplatil si tu péči. Protože takový jedno ošetření stromu, kdy se třeba už musí vyměnit bezpečnostní vazba, protože ta stará dožila, dávaj se tam třeba stříšky na velký dutiny a plus se dělá nějakej zdravotní řez, tak to ošetření takovýho památnýho stromu se pohybuje kolem třeba 10, 12 000 i víc třeba. Takže když je to tak, že ten strom nepotřebuje mnoho a jen jedna větev praskla, uřízne se, začistí a k tomu se udělá kompletní zdravoťák, že se ten strom proleze a vyřežou se větve suchý tak to je taková záležitost řekněme 3, 4, 5 000. Když je tam ta vazba, tak 10, 12, 15 i 25 000. A to je pro ty lidi už přeci jenom hodně a ty lidi nečekaj, že tohle budou dělat sami. Hana Rambousková: A dělají to někde sami na jiných územích?

63

Petr Kuna: Nevím. Možná to třeba dělá město, když je to města. Ale myslím si, že soukromá fyzická osoba to nedělá. A nebo si o to žádaj ze SFŹP. To jde, teď už to teda zas nejde, ale bude to z nějakého jiného programu pravděpodobně. A zřejmě s tím nějakou zkušenost na SFŽP maj, protože když jsem se tam o tom bavil, tak mi přišlo, že to pro ně je věc, která není zas až tak neznámá. Hana Rambousková: Jako že by si sám vlastník požádal. Petr Kuna: Sám si požádá, sám si to pak zasmluvní a vyúčtuje si to. Ale v CHKO jsem se s tím ještě nesetkal. Hana Rambousková: Takže tady to nikdo nedělá. Petr Kuna: Na území CHKO jsme vždycky všechno platili a zařizovali my. Občas se stane, že vlastník zavolá, to je případ Bezděkovskej dub, tam je pán, kterej je sám stromolezec a řekne „je tam jedna uschlá větev, nevadilo by Vám, já bych ji uřízl“. Takže to je jediná výjimka. Pak si teda fakt nevzpomínám, že by si to jako někdo z vlastníků sám… Hana Rambousková: Jsou tam třeba nějaký velký třenice ohledně ochrannýho pásma? Nebo kde tam nějaký třenice jsou? Petr Kuna: Já jsem se setkal se dvěma případama, kdy ten vlastník nebyl zrovna nadšenej, že má památnej strom. A došlo tam k nějaký řekněme disharmonii. Jedno bylo na Vavřenově lípě, protože ten vlastník si tam těsně k tomu stromu začal vozit hnůj a plechovky a dělat tam kupu hnoje a neměl to okolí nějaký příliš reprezentativní. Přitom je to jeden z nejstarších stromů tady. A je to takovej ten vlastník, kterej má kolem nepořádek. A tam jsme se domluvili, že on to hnojiště nějak odstraní – to byla nějaká práce navíc a tak mu přišlo, my jsme tam zrovna dva roky po sobě dělali víc, takže mu tam narušujeme soukromí na tý zahradě. Mi to tak přišlo, že ho to tak trochu otravuje, že ten strom je mu vcelku tak jedno. Ale nedošlo tam nikdy k hádce, nebo by si někdo stěžoval, to vůbec. Spíš že my jsme po něm pořád něco chtěli a on to ne vždycky uplně splnil. Hana Rambousková: A ten druhý případ? Petr Kuna: Ten druhý případ je, že nám vlastníci na jasanu v Žabokrkách provedli urovnávku terénu okolo. Oni jsou takoví, že si rádi vzorně sečou trávu a ty kořenový náběhy jim bránily v tom, aby tam najeli sekačkou. A mezitím rostlo ledacos. Já si pamatuju, že když jsem tu byl kdysi na praxi, v 93, 94, tam byl takovej trochu bordel okolo, tak to oni vyčistili. Ale zároveň to zavezli v nejvyšším místě asi metr vysokou navážkou a vyrovnali ten terén. A já jsem jim ukládal ve správním řízení, že to musej odstranit a pokutu jsme jim nedávali teda. Řekněme, to jim vadilo. Ale brali to, že to je korektní jednání z naší strany. A jako nemůžu říct – já s nima vycházím pořád dobře. Ale trošku je tam problém ještě v tom, že tam se řezaly větve, něco se tam nechalo, oni to pak museli uklízet, a prostě se to třeba nějak blbě domluvilo, možná i z naší strany a oni pak byli takoví jako zapšklí. A vím, že to jsou takoví trošku problémoví lidi, oni to maj tak, že ten strom se vyhlásil v době, kdy to patřilo tatínkovi té paní. A oni teď nevycházej, jako manžel s tím tchánem a ta paní je tak trochu v mlínským kole – tatínek, manžel. Ale přece jen ten manžel je teďka blíž. Že se jim třeba nelíbilo, že se to jmenovalo po tom tátovi, tak jsme to oficiálně přejmenovali, že už to není Hrnčířův jasan, ale jasan v Žabokrkách. Panu Hrnčířovi to nevadilo, žije tím stromem, ale těm lidem to vadilo, že to nese jeho jméno, když už to dávno není jeho strom. Teď oni dělaj znalecký posudky, teď zjistili, že když to budou prodávat, že to pro ně bude nevýhodný,

64

protože tam je velká přirážka, protože je to památnej strom, že se tam bude platit velká daň. Tam ten vztah k tomu stromu není až tak velkej a navíc je štve, že ty lidi se na to choděj koukat a občas pak přejdou přes louku. Hana Rambousková: S kým ty při té agendě přicházíš do styku – to jsou ty vlastníci, jsou to nějaký arboristi. Petr Kuna: Vlastníci a arboristická firma. Někdy obec. Hana Rambousková: S kým vycházíš dobře a s kým ne? Petr Kuna: Hele, normálně já vycházím se všema. Já i s těma vlastníkama, kde byly nějaký problémy, tak nemůžu říct, že by mě nezdravili. A ve většině případů problém žádnej nebyl, naopak jsou rádi, že my se o strom staráme. Že strom maj dál pěknej a že my jim výrazně finančně pomůžem. Hana Rambousková: Takže nějaký konfliktní kauzy? Petr Kuna: Na pamtných stromech nepamatuju. Na významnejch stromech jsem měl občas výhrady k práci arboristický firmy, že jsme se něco dohodli dopředu, pak to bylo provedený trošku jinak. Ale to jsou běžný objednatelsko-dodavatelský vztahy. 90% je v pohodě, na 10% je potřeba se domluvit, třeba o penězích a tak. Hana Rambousková: A s vlastníky nějaké extra konfliktní kauzy krom těch dvou, co jsi popsal? Petr Kuna: Ne. Hana Rambousková: Takže když bys to tak zhodnotil, tak bys to zhodnotil. Petr Kuna: My máme památný stromy na pozemkách, který ve většině případů vlastněj vlastníci, který maj ty stromy rádi a je tam vzájemnej soulad. Hana Rambousková: Takže bez problémů? Petr Kuna: Takže bez problémů. Já jsem se nesetkal s tím, že by prostě vlastník měl nějakej zásadní problém. A i my jsme se snažili těm vlastníkům vyjít vstříc. Když se tam třeba ty větve ořezaly, tak jsme se domluvili, že si je ztopí, ale že oni zas nemaj velkou pilu, aby to nakrájeli. Tak ta firma jim to v rámci toho ještě našpalkovala. Snažíme se vycházet vstříc. Nechci to nějak nadsazovat nebo se chválit, ale fakt si myslím, že většina těch vlastníků si toho považuje, že ten památnej strom má a že my jsme tu od toho, že jim s tou ochranou pomáháme. Problematika památnejch stromů je nejmíň konfliktní problematikou tady bezkonkurenčně. Teď budu zřejmě dávat malou pokutu VAKu, že kopali blízko v kořenech, to zaslouží. Ale to není problematika těch vlastníků. Hana Rambousková: Ještě někomu dáváš pokuty? Ještě s někým, jako je ten VaK, máš problémy? Petr Kuna: Nedělali jsme to, ale bejval by zasloužil Telecom právě u toho jasanu v Žabokrkách. Tam kopali prostě v cestě a uplně se na to vykašlali. Ti zasloužili. To je ale stará věc. To jsem se dověděl až po letech, že se to tam dělo. Těm musím dát tu pokutu VaKu, protože hrabali v ochranným pásmu a vůbec se nežinýrovali. Hana Rambousková: Tak, díky za rozhovor, asi jsem dostala odpověď zhruba na všechno, na co jsem se potřebovala zeptat. Ne na ty konfliktní kauzy, po kterých prahnu, protože žádný moc nejsou… Petr Kuna: Ne, že by uplně nebyly, ty co byly, jsem ti zmínil, ale nebyly zas tak klíčový a významný, a nakonec se vyřešily po dobrým. Říkám, teď po letech bude ten VaK, že vyměňovali hydrant a dělali to bagrem místo toho, aby to kopali ručně.

65

Hana Rambousková: Ještě poslední věc, ráda bych dělala rozhovor se třema, čtyřma vlastníkama. Mohl bys mi někoho doporučit? Neměli by být uplně spokojení… Jestli můžeš, aby vnímali i nějaký negativa. Petr Kuna: Jsou jenom dva, kde byly nějaký problémy. Já bych osobně nedráždil v Žabokrkách, oni jsou ty lidi takoví jako citliví na to, že se o ně pořád někdo zajímá skrz to, že maj památnej strom. Myslím si, že pan Vavřena, kde byl relativně nějakej malej problém je takovej, že to skousne líp. Pan Berka je dobrej, je to takovej starších. A z těch dalších… ty lidi u tý Šrůtkovy lípy by ti nemuseli dělat problémy. Pak je spousta stromů, že patřej LČR nebo Pozemkovýmu fondu, oni to berou, že jednou napsali papír a už je to nezajímá. A pan Řeřucha u Adršpašský lípy, ale ten je z Brna. Třeba bys ho sehnala v Brně. Ve Vernéřovicích jsou taky v pohodě lidi. U Majxnerů taky bys pořídila. V Žabokrkách se zkus zeptat. A uplně ideální není ten vztah na jasanech ve Žďárkách.

66

Rozhovor s vlastníky Šrůtkovy lípy25 Hana Rambousková: Jak dlouho je Váš strom vyhlášen za památný? Kdy to vyhlásili, víte to? Tomáš Notek: Tak to já přesně nevím, ale řekl bych, že to bude takovejch 20, 30 let nazpátek. Pak se ten statut měnil Hana Rambousková: Takže ještě za Okresního výboru. Vy jste předpokládám návrh nepodávali. Tomáš Notek: My jsme návrh nepodávali. Ani jeden. Ema Šolcová: My jsme sem přišli a už byl památnej. Tady jsme ňákejch 23 let. Tomáš Notek: Já jsem tady od nějakého 96, 97. Takže 10 let. Hana Rambousková: Vy jste předpokládám oba dva kupovali ty nemovitosti. Tomáš Notek: Já jsem ji kupoval. Ema Šolcová: Dědili. Hana Rambousková: Při tom dědění nebo kupování – byl nějaký problém s tím, že na pozemku je památný strom? Nebyla vyšší daň nebo něco takového? Tomáš Notek: Ne, ne, ne… Ema Šolcová: Tenkrát to tak ještě nebylo. Hana Rambousková: A ve Vaše případě, pane Notku, mělo to vliv na rozhodování jestli koupit nebo nekoupit? Tomáš Notek: A tak určitě. Ona je to dominanta tý parcely, jak pro Vás (k paní Šolcové), tak pro mě, z obou stran. Bod, ke kterýmu se ten život tady váže. Hana Rambousková: Takže pozitivní vliv to mělo. Tomáš Notek: Pozitivní, určitě. Hana Rambousková: Nechápete to jako přítěž? Tomáš Notek: Ne, to rozhodně ne. Ema Šolcová: Ne, nechápu to jako přítěž. Tomáš Notek: Tak ono to má i svý negativa. Hana Rambousková: A jaká? Tomáš Notek: No negativa to má v úklidu listí na podzim. (smích) Že se sejde pět lidí a den nebo dva tam shrabávaj listí a pak je toho velikánská hromada a ta se pak musí kompostovat. Ale to je, si myslím, taková drobnost, že to vyváží. Ema Šolcová: Veliká koruna… Co s tím. Hana Rambousková: A vadí Vám nějak ochranné pásmo toho stromu? Tomáš Notek: Abych řek pravdu, ani nevím, jak je veliký to ochranný pásmo. Ani není zanesený v žádným katastru nemovitostí. Ochranný pásmo by asi mělo bejt zanesený jako věcný břemeno. Ale nic takovýho tam není. Ema Šolcová: Asi ne… No já ho teda nemám. Tomáš Notek: Pouze je poznámka na výpise, že pozemek je dotčenej jako chráněnou lokalitou, já nevím, jak je to přesně napsaný, bych se musel podívat do výpisu. Ale to je celej pozemek, to není to pásmo kolem stromu. Takže jestli ten pozemek je 10 m a nebo 50 m na druhou stranu parcely, to je jedno. Stavebničina se tady musí všechna konzultovat s CHKO, protože jsme v CHKO. Všecky pozemky tady jsou dotčený ochranou. 25

Šrůtkova lípa je na hranici dvou pozemků.

67

Hana Rambousková: Takže ochranný pásmo jako takové toho stromu Vás tedy nijak neomezuje. Tomáš Notek: Ne… Tak on má asi větší průměr než 1,5m určitě. 2 m. V tom pásmu jsou stávající stavby, ale ty tam jsou… Nepamatuju já, ani ty asi (k paní Šolcové). Já když se na ty stavby podívám, tak tam můžou stát 80, 120 let. Takhle zhruba. Hana Rambousková: O vyhlašování se s Vámi asi teda bavit nebudu, když jste nebyli jeho účastníky. Tak teď k péči o památný strom. Vnímáte ňáká negativa? Tomáš Notek: Tak o památnej strom jako takovej se stará CHKO. Ema Šolcová: CHKO tohle má na starost. Tomáš Notek: Byli tady asi před… To je rok nebo dva (k paní Šolcové)? Byli prořezávat. Ema Šolcová: Dva roky… Nebo tak. Tomáš Notek: Asi dva roky nazpátek byli prořezávat korunu. Trvalo to asi jeden den. Horolezci tam jako vylezli, že to bylo šetrnějším způsobem prováděný. Vím, že někdy… To tady bydlela teta moje, od který jsem to kupoval, tak říkala, že někdy v 70. letech, že chtěli ten strom nějakým způsobem sanovat a chtěli zabetonovat tu dutinu, kterou tam má vevnitř. Ema Šolcová: To je ale obrovská dutina. Tomáš Notek: No naštěstí k tomu nedošlo. Protože to by asi dohnil ve prostřed. Ema Šolcová: To by odešel. Tomáš Notek: Tam je ta výhoda, že ona má díru nahoře i dole, takže tam vzniká přirozeném tah a ona vysychá, jo. Pak byla druhá varianta. Tohle nedopadlo naštěstí. Pak se ňák mluvilo jeden čas, že by se to zastřešilo svrchu nějakou šindelovou střechou, aby do ní nepršelo. A to taky nedopadlo. Si myslím, že je to i zbytečný, vzhledem k tý spodní díře, to je spíš problém těch stromů, který mají jenom jednu díru a nemůžou vyschnout, co jsem tak zaznamenal. A pak vím, před nějakejma zhruba taky 20, 30 lety, že se bavili o tom, že tu korunu stáhnou ňákýma vazbama. Ocelovou vazbou. Že udělaj obepnutí těch větví a ňák to provážou. Ale k tomu nedošlo, takže si myslím, že ti ochránci došli k závěru, že to není nutný. Ema Šolcová: Ne, ale že nemaj peníze. Já jsem s ním mluvila teďka někdy. Kvůli větru, že jo. Protože tady jsou velký nárazový větry tady. Tak aby to někam nežuchlo. Ale na to nesmi peníze. Tomáš Notek: Ale jak byl teď ten velkej vítr, asi tři měsíce to je, tak vzhledem k tomu, že to je listnatej strom, takže se to nemělo do čeho opřít, tak to vydrželo. Ale myslím si, že kdyby takovej vítr přišel, když je listí, tak asi by to mohlo dopadnout hůř. Hana Rambousková: Máte strach, že Vám to někam spadne? Tomáš Notek: No já mám strach, že mě to spadne jednak do obejváku (smích), když si to změřím, protože tam je ta chalupa stávající. Dokonce jsem si to chtěl zjistit kdysi dávno, pak jsem se na to vykašlal poslední dobou, jak je to s pojištěním. Že kdyby to tam spadlo, způsobil ten strom ňákou škodu, jestli je ze zákona nebo že je to památnej strom, jestli je pojištěnej stát vůči tomu pádu. Nebo jestli se já musím připojistit zvlášť. Já když jsem uzavíral pojistku, tak jsem se na to ptal pojišťováka a on říkal, že neví, že to je proti živlům pojištěná nemovitost, ale jestli je to na pád stromu, to tam nebylo specifikovaný. Já jsem to tam chtěl dopsat a oni řekli ne. Tak říkám, v tý době, to je asi 5 let, co jsem to pojišťoval, tak jsem to chtěl vědět. Jsem se po tom dál nepídil.

68

Hana Rambousková: A vadí Vám při tom ošetřování, že Vám tady někdo chodí po zahradě, že se to musí domlouvat. Ema Šolcová: Nevadí, teda já nevím jak u tebe (k panu Notkovi), ale nevadí. Tomáš Notek: Nevadí. Navíc tady je ta cedule u silnice, že to je památnej strom. A teďka jsme se ňák domlouvali na obci, že by se tam dala dodatková tabulka ňáká, že se můžou přijít podívat z pozemku lidi, že to není problém. A mám tak zkušenost 20 lidí za sezónu, co zazvoněj, teda nezazvoněj, já nemám zvonek. Ale co mě vidí, jak dělám na zahradě, tak jim otevřu, ať se podívaj na strom. Hana Rambousková: Ani tato „publicita“ Vám nevadí? Tomáš Notek: Ne, navíc je uvedeném v mapách, ten strom. Jak Klub českejch turistů vydávaj ty mapy, tak tam je Šrůtkova lípa. Hana Rambousková: Ještě třeba odstraňování větví, chápete to jako problém? Těch po ošetření. Tomáš Notek: Né. To ošetření je jednou za jak dlouho? Za deset let jednou? Co jsem tady 10 let, tak jsem to zažil poprvé. Ema Šolcová: Nevím, jak to bylo před tím. Poprvé? Tak to předtím to bylo asi před 10 lety, myslím. 10 let to tak vždycky bejvávalo. To vlastně byla ještě tvoje teta. To jsme se domlouvali, že to zlikvidujem. My to hodíme do kotle a máme teplo (smích). Hana Rambousková: Jak vnímáte komunikaci se Správou? Je to bezproblémové nebo byste si to představovali jinak? Tomáš Notek: Ohledně stromu je to bezproblémové. A já vzhledem k tomu, že působím jako projektant (smích) tak ohledně projektů je to velice problémový. Ema Šolcová: Ne, není problém. Tomáš Notek: Spíš si myslím,že by se tomu mohli víc věnovat, tomu stromu. Ale to je můj osobní názor. Oni na to maj asi nějakej harmonogram, že jak říkala Milka nemaj peníze na ošetření. Ema Šolcová: Ne, na svázání. Na ty lana. Tomáš Notek: Na jednu stranu, když se to sváže, tak to míň spadne na ten můj barák to je pozitivum, ale zase to bude vypadat šíleně na tom stromě. Nebo šíleně… Bude to tam vidět a člověk na to není zvyklej. Příroda nějakým způsobem si poradí, že jo? Hana Rambousková: To jsme ty negativa probrali. Jestli nemáte ještě nějaký, na nějaký nepřijdete… Tomáš Notek: Já vím, že moje teta kdysi dávno psala dopisy, to ještě nebylo CHKO tehdy, za komunistů jak se to jmenovalo na okrese, že by už bylo záhodno s tím něco dělat, s tím stromem, protože tam padalo už dost větví. Ochrana přírody se to možná jmenovalo, nějakej odbor. Teta jim psala asi dva nebo tři dopisy, že je potřeba s tím něco dělat. Že by i něco udělala, když jí to povolej jakoby. Jo a oni napsali, že nejsou peníze a že se s tím nic nemá dělat. Teďka je to lepší s tím CHKO, že ten vztah se mění, k těmhle věcem, za těch komunistů to všem bylo asi jedno. Hana Rambousková: A ty pozitiva? Jaká pozitiva vnímáte? Ema Šolcová: Že si tam děti hrajou (smích). Tomáš Notek: A určitě vnímám nějakou prestiž. Já nevím, ke mně jezdí dost lidí na návštěvu a to je takovej ten bod toho pozemku, ke kterýmu se všecko vlastně váže. Podobnejch parcel může bejt, já nevím… O 200 m dál je parcela a ta nemá ten strom, takže to je o něčem jiným. Hana Rambousková: A nějaké další pozitivum?

69

Tomáš Notek: Je tu klid, člověk si dá kafe pod stromem (smích). Ema Šolcová: A pak, když je parno, tak pěkně stíní. To je příjemný velice. Tomáš Notek: To mi ani nevadí, že mě stíní pozemek. Že když je to západní slunce, že tu mám pak stín (smích). Hana Rambousková: Vnímáte jako pozitivum, že ošetřování toho stromu hradí CHKO, že se o to stará? Ema Šolcová: No určitě. Pak ty suchý větve nepadaj. Tomáš Notek: No jasně. Jinak bych se musel o to jako majitel starat já. Takhle nemusím to hradit já, nějakej zásah do toho stromu. Hana Rambousková: Problémy v průběhu toho, co je strom vyhlášen za památný, si pamatujete? Ema Šolcová: Problémy jsou akorát to, že tady vytyčili si vlastně pozemek za komunistů. Tomáš Notek: Za komunistů se to tu pokusili řeknu v uvozovkách znárodnit. Vytyčili parcelu kolem stromu, nechali si ji zaměřit tu parcelu a pokusili se ji zanést do katastru nemovitostí bez jakéhokoliv smluvního vztahu. Takže se to dořešilo s obcí nějakým způsobem, nebo se to dořešuje s obcí takhleta věc. Ema Šolcová: Ono to CHKO chce kolem dokola udělat nějakej plůtek. Jenže by to dělali na pozemkách našich. Tomáš Notek: Tam vlastně vzniknul problém pozemkovej, že se to někdy v roce 74 geodézie vytyčila asi 3 metry kolem toho stromu pozemek, kterej zanesla do katastru nemovitostí s tím, že chtěla dořešit do budoucna vztah s těma majitelama těch pozemků. To se nikdy nedořešilo. Si pamatuju svoji tetu, jak když to ta geodézie zaměřovala, tak jim ty kolíky vytrhala a začala na ně řvát nějaký hodně sprostý slova (smích). Že si na svoje šahat nenechá a ať se o to staraj. Na základě tohohle pak vznikly ty dopisy, že se o to nestaraj. A že se o to teda budou starat, když teda… a tak dále. Pak se to ještě dořešovalo. Taková dopisová bitva, kterou tam mám někde. A nakonec z toho vyplynulo to, že obec to vyřeší, jako do budoucna. Že to samozřejmě neznamená, že to patří tý obci. Teď se to dořešuje po revoluci, že obec dala dobrozdání, že neproběh nikdy ten odkup těch pozemků, tím pádem ona sice v katastru nemovitostí je ona psaná jako vlastník a neprávem. Ten převod proběhl za komunistů, ale neproběhl odkup, což tehdy šlo. Dneska by to nešlo, to by se musel doložit nějakej smluvní vztah. Což se nedoložil tenkrát, ale to asi každýmu bylo jedno. Hana Rambousková: Takže parcely jsou Vaše… Tomáš Notek: Parcely jsou naše, jen v katastru nemovitostí je to psaný pořád na město. Hana Rambousková: A považujete tuhle situaci za dořešeno nebo se to bude ještě nějak dál vyvíjet? Tomáš Notek: Dořešuje se to. Teďka momentálně. S obcí. Hana Rambousková: Ještě nějaké konfliktní kauzy nebo nějaký problém se vyskytl? Tomáš Notek: Tadyten pozemkovej, ten byl asi jedinej. Hana Rambousková: A nějaký problém ohledně památného stromu obecně – něco Vás štvalo nebo… Tomáš Notek: No to já nevím, to má asi jenom pozitiva, ne? (smích)

70

Hana Rambousková: A jaké povinnosti z toho pro Vás jako majitele památného stromu vyplývají z toho, že ho máte? Tomáš Notek: No povinnosti – že se o to musíme starat minimálně úklidem listí. A větví pověru většinou. Nezasahovat do stromu samozřejmě, v žádným případě. A pokud se tam objeví ňáká vada v uvozovkách, tak na CHKO samozřejmě oznámit. Že se tam s tím stromem něco děje. A zkonzultovat s nima, pokud to teda není nějakej kritickej stav, že je tam ulomená větev, která mi visí nad hlavou, tak to bych potom asi nevolal na CHKO (smích). Hana Rambousková: já Vám oběma poděkuju za rozhovor. Tomáš Notek: No jestli budete chtít, můžu Vám neskenovat fotku tý lípy, mám asi z roku 1900 nebo 1890. Já Vám to pošlu mailem. Akorát si to musím od mamky vyzvednout. Hana Rambousková: Jé, tak to bych moc ráda. Tomáš Notek: To jsou nějaký pra pra předci někde z roku 1890, 1880, tam je jednak vidět ty nemovitosti, co tam stojej, podle toho říkám, že tam stojej už přes 100 let. Oni to byli včelaři ti předci moji, takže tam měli i nějaký úly, že tam maj postavený dřevěný kusy těch panáků vyřezaný. A u toho stojej vysázený v řadě od nejmenšího po největšího (smích). Ema Šolcová: Ještě je taková zajímavost – moje babička se narodila 1900 a to tam vlastně si hrála v tý lípě, hodně si tam hrály děti, že se tam vešlo 11 dětí do tý lípy tenkrát. Tak já nevím. Tomáš Notek: Určitě, protože mně strejc říkal, že jich tam bylo přes 20. Ema Šolcová: Tak to už museli bejt nasardinkovaný (smích). Tomáš Notek: Asi před měsícem jich tam bylo 7 nebo 8. Hana Rambousková: Jak je ta dutina velká? Tomáš Notek: No já když tam na podzim lezu a hrabu listí, tak takhle s těma hráběma se tam protočím. Ema Šolcová: To pro ty děti je to zážitek… Tomáš Notek: No řekni tu pověst (k paní Šolcové). Ema Šolcová: To není pověst, když tam ta díra je. Tomáš Notek: Ale mě zarazilo, že na tý fotce 100 let starý je ta díra furt stejná, že jo. Takže to tam mohlo bejt dalších 100 let před tím… Ema Šolcová: Teta, jak vyprávěla, tak je to 200 let vlastně zpět, co uhodilo do tý lípy a hlavní koruna spadla. A právě jak ono to uhodilo, tak je tam ta díra skrz až dolů, tím pádem se ta dá lízt. Z toho původního stromu je tam vlastně ten spodek a jedna větev. Jinak to jsou jako by nový výhonky. Tak ten spodek je tak 500 let. Tomáš Notek: Tam je nějakej odhad 600 až 650 těch let. Nebo jestli to bude 400…

71

Rozhovor s vlastníky Bohadlovy lípy26 Hana Rambousková: Jak dlouho je Váš strom vyhlášen za památný? p. Bohadlová: No to je asi 7 roků, 8 roků přibližně. p. Bohadlo: No to bychom se museli kouknout. Hana Rambousková: Takže to vyhlašovala už CHKO. p. Bohadlová: Ano, na naši žádost. Hana Rambousková: Takže vy jste podávali žádost na vyhlášení. Oba dva? P. Bohadlová: Ne vlastně, majitelé. Dcera s manželem. Hana Rambousková: Byli jste si vědomi nějakých změn, které Vám to vyhlášení přinese? P. Bohadlo: Asi takhle abych Vám to řekl. K těm Závrchám, kde se ten strom nachází, máme takový osobní vztah. Protože moje babička tam kdysi bydlela v tý osadě. A i jinak ty Závrchy byly takovou osadou, kam lidi třeba ze Žďárek docházeli na zábavy. A my, když jsme jezdili ke strejdovi do Machova, tak jsme tam jezdili na lyžích. Zkrátka je to kraj našeho srdce. Ale to se dá říct i o dalších lokalitách tady. A my jsme si přáli, víte, takovej nějakej krásnej strom a když se nám naskytla možnost koupit na Závrchách nějakou parcelu, která byla ve vlastnictví obce Vysoká Srbská, tak jsme měli na výběr asi tři parcely stejně pěkný. Ale právě že tady se nacházela ta lípa, tak jsme zvolili tuhle lípu. Tuhle parcelu, pardon. A co jsme očekávali od toho… no, my jsme očekávali zaprvé případnou ochranu, kdyby já nevím, člověk neví v současný době, co se může vyskytnout a co ten strom ohrozí. Tak to bylo v prvý řadě. Očekávali jsme takovou ochranu toho, podporu. Hana Rambousková: Můžu se jenom zeptat, Vy jste to kupovali s lípou, která ještě nebyla vyhlášena za památný, chápu to správně? P. Bohadlo: Ano. A potom za druhé, co jsme od toho očekávali, protože nám už taky je nějaký pátek, tak jsme očekávali, že nám CHKO pomůže s údržbou toho stromu. Což se stalo. To bylo předloni, že jo, tam provedli ořez tý lípy a provedli to… P. Bohadlová: A zpevnění. P. Bohadlo: A provedli to velmi odborně. Takže ta lípa dá se říct jakoby omládla, po tom prořezu. Nebyl to žádný radikální řez, bylo to ořezání těch suchých větví. Ona je je poměrně na exponovaným stanovišti, na tom hřebeni, ale je krásná. Ale takhle se ještě víc zkrášlila, tou údržbou. P. Bohadlová: No ještě CHKO tam dali tu ceduli, s krásnejma fotografiema, jak v zimě, v létě, na jaře, na podzim s tím, že to je Bohadlova lípa. Ale bohužel to někdo ukrad, ty fotografie. Což nás hodně mrzí. Hana Rambousková: No já jsem se o tom bavila s panem Kunou na CHKO a on říkal, že je to docela častý problém, že se to krade ty cedulky. P. Bohadlová: Takže teď je tam jenom napsáno, že je to památný strom a nic jinýho tam není. P. Bohadlo: Náš vztah k tomu, když to tam CHKO dali, tu tabuli informační, tak nás to i potěšilo, že je tam Bohadlova lípa. Hana Rambousková: Potěšilo Vás to? P. Bohadlo: No jistě, protože… Člověka to těší, má vztah k těm stromům, k tomu kraji. 26

Rozhovor nebyl prováděn přímo s majitelkou, na kterou je louka s památným stromem napsána, ale s jejími rodiči, kteří louku pro dceru kupovali.

72

Hana Rambousková: A nějaké negativní změny? Že třeba nemůžete se stromem dělat, co chcete, že se neustále musíte CHKO ptát na jakékoli zásahy… vnímáte to jako negativum? P. Bohadlo: Ne, naprosto ne. V tomhle smětu má prioritu ten strom. Potom se musí všechno podřídit. Jak jsem řekl, kdyby tam někdo chtěl rozšířit cestu nebo tak, tak to bude naše první starost, abychom se dotázali CHKO nebo požádali CHKO o nějakou ochranu. Hana Rambousková: Takže dnes se na to svoje rozhodnutí vyhlásit strom za památný díváte tak, že bylo správné? P. Bohadlo: Naprosto. Hana Rambousková: Vnímáte dnes nějaké problémy krom té tabulky a vandalismu, co jste zmínila Vy? P. Bohadlová: Tak dnes, co tam bylo, přes louku, když se tam dělalo v Polsku na hranicích nějaký takový zpevnění nebo na co to bylo, tak přejížděli těžkou technikou celý ten pozemek no a trošku to tam teda zničili. Pak se to dalo do pořádku. A pak tam je ještě taková cestička dole, která by být vlastně neměla, ale neustále tam je. P. Bohadlo: Ten pozemek, který jsme koupili, je psán na dceru. Tak ten pozemek byl koupenej se záměrem, aby tam vznikla pěkná louka s rozmanitou květenou. Taková přirozená louka. Když jsme viděli, že tam na okolních parcelách se ty pozemky zaplocujou, protože tam chovají daňky a jeleny, tak že už toho prostoru moc nezbývá, z toho jsme byli taky nešťastní. A nebo že se něco zalesní. My jsme měli možnost taky to zalesnit i s dotací, protože na to zalesňování se dávaly dotace, ale to nebylo smyslem toho, proč jsme to kupovali tu louku. My jsme chtěli, aby tam byla pěkná původní louka, ale s tím máme dost problémy, protože ta parcela, ta louka, je oddělená takovou vyšlapanou a vyježděnou cestou, ale naštěstí je to jenom přes roh. A to se nám zatím nedaří tu louku zcelit, aby ty auta z okolních chat jezdily mimo, po katastrovaný cestě. My máme právo nějak usilovat o to zcelení, protože ta cesta je jenom vyšlapaná nebo vyježděná, ale není podchycená v katastru. P. Bohadlová: Kolikrát jsme to přehradili, a jak turisti třeba na kolách nebo ti z těch chat sutana si to oddělali, zničili, takže že jo. P. Bohadlo: A druhej problém, co tam máme, že na konci tý louky podél státních hranic s Polskem, je les, myslím si, že tam je les jenom státní. Ale je obhospodařovanej, takže v případě nějaký těžby se to zadá soukromníkům, aby si to v samovýrobě to dřevo vytěžili. No a zas máme problém, aby ti soukromníci nejezdili přes naši louku, aby jezdili po tý katastrovaný cestě, která tam to vyklizování třeba umožňuje. Ale to už je tak mimo lípu. Hana Rambousková: A problémy nějaké s lípou? P. Bohadlo: Naštěstí zatím ještě ne. Hana Rambousková: Tak pozitiva – to jste zmiňovali určitou hrdost na ten strom. Nějaká další pozitiva Vám to přineslo? P. Bohadlo: Jistotu, že když se vyhlásí ta lípa památným stromem, že tady bude záruka, že tam bude i nadále, že se zachová. P. Bohadlová: Že se bude bránit, kdyby náhodou někdo něco… P. Bohadlo: Já říkám, člověk si ty stromy musí hlídat opravdu. Tamhle vidíte ten strom zmizel, tamhle taky. A když si je neohlídaj lidi, tak to bude čím dál horší. Hana Rambousková: Jak vnímáte komunikaci s CHKO?

73

P. Bohadlo: Mě hrozně potěšili, že vyšli vstříc. Třeba s tím prořezáním tý lípy a odstraněním těch suchejch větví. Hana Rambousková: To odstraňovali oni. P. Bohadlo: To odstraňovali oni, věnovali na to ty peníze. Což je taky podstatný v současný době. Tím splnili naše přání a nemáme žádný problémy s nima. Hana Rambousková: Já jsem hovořila s majiteli Šrůtkovy lípy a ti vyjádřili přání, aby se CHKO o ten strom starala ještě víc. Připadá Vám to, jak se CHKO o strom stará, jako dostačující? P. Bohadlo: Asi takhle, my jsme měli to štěstí, že ta naše lípa byla zařazená do toho jejich pořadníku, taky mají omezenej počet peněz na tu údržbu. No a měli jsme to štěstí, že ta naše lípa byla zařazena do toho pořadníku a že to prořezání a úprava toho se tam udělaly. Já si nemůžu stěžovat. Ale nedivím se, že třeba jinejm vlastníkům, na který se nedostalo, že si stěžujou, že ta pomoc od CHKO by mohla bejt větší. Hana Rambousková: Vy jste zmiňovali problémy akorát s tou cestou. Žádný jiný další problémy nevíte? P. Bohadlo: Ne. Hana Rambousková: Tak se Vás ani nebudu ptát na to, jak je řešíte, to jste mi už řekl. Byli byste schopni přijít na nějakou konfliktní kauzu? Střetli jste se kvůli tomu stromu s někým? P. Bohadlo: Já říkám, naštěstí ne, kvůli stromu. Ale měli jsme střet ohledně tý louky, protože ta louka, my ji držíme s určitým záměrem. A když tam jezdí přes tu louku a rozjezdí to, tak to vnímáme jako poškození našeho majetku. A jak už jsem říkal, při vytahování dřeva, jedna firma, která tam to dřevo těžila, tak si to namířila přes naši louku… P. Bohadlová: To nebylo těžbou dřeva. To bylo, jak tam dělali na hranicích to zpevnění. Policie to dělala. P. Bohadlo: Aha, tak pardon. To nebyla těžba dřeva, ale pohraničáři tam zpevňovali cestu, jenom takovej přechod, nevíme na co to je. A ta firma nám jezdila přes louku, kterou rozjezdila, a bylo to ještě za takovýho počasí mokrýho, kdy se to rozbahnilo. A navíc tam při otáčení odřeli břízu, která tam ještě v rohu roste. Tak jsme to nahlásili na polcii pohraniční a jednali jsme s tou firmou a ta nám dala finanční náhradu. Takže to byla taková konfliktní věc. Takže si myslím, že kdyby se to týkalo lípy, tak určitě do nějakého konfliktu půjdeme. Hana Rambousková: A vnímáte jako problém, že Vám tam chodí turisti? P. Bohadlo: Ta lípa, ta je turisticky naprosto přístupná, protože ze shora kolem toho pozemku vede katastrovaná cesta, po který jezděj auta, odváží se dřevo, takže ten přístup je. A to je přístup, který je od Vysoký Srbský. A pokud se týká od Žďárek, tak tam chodí turisti, ale řekl bych nám nevadí, že jdou pěšky. Nám vadí auta a motorky. P. Bohadlová: Kdysi kolem tý lípy byla lavička dokola. Ta se oddělala, což je docela dobře, protože kdo si tam posedával, tak třeba papírky do tý lípy zastrkával a tak a plechovky. Hana Rambousková: A tu lavičku jste oddělávali Vy? P. Bohadlo: Ne, ne, ona už byla taková, tu si někdo z těch chatek vzal na topení. Hana Rambousková: Jsou nějaké specifické povinnosti, které z toho, že je strom vyhlášený za památný? Musíte uklízet listí nebo něco takového?

74

P. Bohadlo: Ta louka má bejt dvakrát ročně sekaná a my máme smlouvu s družstvem ve Vysoký Srbský, že tu louku bude síct. Takže tyhle povinnosti za údržbu louky vlastně přebírá družstvo, který tam seče tu trávu. A pokud se týká popadaných větví, tak to vlastně, suchých větví, tak to by jim vadilo, ale kolem lípy to není, protože ta je nově prořezaná, takže je naprosto v pořádku, v dobrým zdravotním stavu. Takže nás tohle nezatíží. P. Bohadlová: A když tam nějaký suchý větve byly, tak si to ti chataři vzali na ohníček asi. Když jsme to nanosili na hromadu, tak to zmizelo.

75

Rozhovor s vlastníkem Vavřenovy lípy Hana Rambousková: Jak dlouho je Váš strom vyhlášený za památný? Josef Vavřena: No, to přesně nevím. To bych se musel tady kouknout (jde k informační tabulce). V 94. roce. To byl ošetřenej. Markétou Dubnovou, k tomu Vám pak něco řeknu. Ale nevím. 81. Hana Rambousková: Kdo podával návrh na vyhlášení? Josef Vavřena: To nevím. Hana Rambousková: Vy? Josef Vavřena: Ne, to ne. Hana Rambousková: Jak jste na ten návrh reagoval? Potěšilo Vás to nebo naopak? Josef Vavřena: My o tom jsme ani nevěděli. Vůbec se s náma o tom nikdo nebavil. Hana Rambousková: Takže oni Vám vyhlásili strom za památný a Vy jste o tom nevěděl? Josef Vavřena: Ne. Hana Rambousková: A kdybyste věděl, souhlasil byste s tím? Josef Vavřena: Tak souhlasil. Strom to je pěknej a je to taková rarita v tomhle koutě celým. Protože si myslím, že taková lípa tady nikde není. Hana Rambousková: Vzhledem k tomu, že jste nevěděl, že Vám strom vyhlásili za památný, nebo když jste se to dověděl, byl jste si vědom změn, které Vám to přinese? Josef Vavřena: No tak ono to zas takový změny nepřineslo. Já jsem s nima neměl vlastně moc, teďka je to vlastně pod CHKO, ňákej problém. Problém nastal, tady stála roubená stodola velká a část tý lípy na ní spadla a zlikvidovala střechu a když otec ještě žil, tak chtěl, aby mu na to nějakou korunu přispěli, aby to moh spravit tu střechu, protože byly popraskaný i krovy a všechno možný. A tak prostě z nich nedostal ani halíř. Ta skutečnost taková je. Hana Rambousková: A to bylo v jakém roce? Josef Vavřena: To bylo někdy právě asi v 85. Hana Rambousková: Takže ještě neexistovala CHKO. Josef Vavřena: Ne, to CHKO ještě nebylo. No a pak přišla další etapa, že jsem tu stodolu, ještě na ní byla došková střecha, v 90. roce zboural. V 90. roce, protože v 90. zemřel a to byl ještě živej. Tak tu jsem zboural a udělal jsem tuhle malou a vostala tady část tý lípy stát, toho jednoho kmenu, kterej šel nahoru. No a já jsem prostě tu větev chtěl uříznout a tady jeden kamarád mi říká nedělej to, to bys mohl mít průšvih, protože a poněvadž do toho nemůžeš zasahovat. Tak jsem to neudělal a přišla první vichřice větší a spadlo to znova na tuhle střechu a zas to zlikvidovalo tuhle střechu. Zas teda CHKO a nikoho to teda nezajimalo. Nebo jestli v tý době ještě nebylo, nevím. A pak právě v tom roce 1994 sem poslali nějakou tuhle Markétu Dubnovou, shodou okolností je to kamarádka mý ženy támhle z Lipího, a ty ji vořezali. A to právě podle mě byla chyba, že ji vořezali jako moc a že ji nenechali přírodně vobrůstat a tadlecta část uschla. Hana Rambousková: Kdy jste se dověděl, že je strom památný?

76

Josef Vavřena: To jsem věděl už od toho 81. roku, to jako jo. To jsme věděli, že jako se s ním nemůže nic dělat, že jo. Ale že by tady byla na ní ňáká cedule nebo něco, to nebyla. To se dávalo až teď? Hana Rambousková: Když se vyhlašoval strom za památný, čekal jste, že Vám to přinese nějaká pozitiva? Josef Vavřena: Ne. Nečekal. Hana Rambousková: A nějaký negativa? Josef Vavřena: To jsem čekal. Že s tím nemůžu dělat, co chci. Hana Rambousková: A přesto jste souhlasil s vyhlášením za památný. Josef Vavřena: Jo, protože stejně bych s tím asi nic neudělal. Se mnou skutenčně taky nikdo nejednal. Hana Rambousková: A s Vaším otcem? Josef Vavřena: S otcem, myslím si, že ne. Majitelem týhle usedlosti, ze který pocházím, tak jsem někdy vod no asi vod toho 81. Asi tak 80, 81 mi to dávali. Hana Rambousková: Jak se na tu situaci díváte dnes? Jste spokojený s tím, že je strom vyhlášen za památný? Josef Vavřena: No tak jako nevadí mně to. Vloni ho tady vořezávali. Podmínka moje byla, že to tady udělat můžou, nijak jsem jim nebránil, voni mně nedělali taky žádný problémy, jenom jsem chtěl, aby ty větve a to všechno si sami zlikvidovali, abych to nemusel uklízet já, protože minule při tom ořezání v tom roce 94 to tady naházeli na zem a všechno jsem musel uklidit. A to je nezajímalo. Teď to ale CHKO udělalo a jako nebyl s nima žádnej problém. Hana Rambousková: Problémy jste zmiňoval s tou péčí, že Vám tady nechávají ty ořezaný větve. Nebo nechali jednou. Nějaké další problémy jste s tím měl? Josef Vavřena: Ne, neměl. Hana Rambousková: Kdybyste si vzpomenul na nějakou konfliktní kauzu. Vadí Vám něco? Josef Vavřena: Ne, to nemožu říct. Já nemám s nima nějaký ty… Když sem někdo příde z toho CHKO teďka v týdle době, přijdou se optat. To spíš ňuká návštěvníci, že sem suverénně přijeli i s autem, tady to votočili po zahradě a zas odjeli pryč a nepřišli se voptat, i když jsme byli doma, jestli se můžou jít podívat nebo něco. Ale CHKO když příde, nebo tady měli nějakou delegaci jak tadydle tohle uschnulo, tak přišli se optat, jestli sem můžou jít, to nebyl žádnej problém. Hana Rambousková: Takže komunikace s CHKO myslíte, že je dobrá. Josef Vavřena: V tomdle směru je dobrá. Hana Rambousková: A když jste zmínil ty turisty, jak často se to stává? Je to pro Vás velký problém? Josef Vavřena: Není, není. Když sem někdo jde, podivá se a zas vodejde, tak mě to nevadí. Já nejsem z těch, co by někomu bránil „jo, to je můj pozemek a neexistuje, abyste sem chodili“ ne, to nejsem. Hana Rambousková: A nějaké povinnosti speciální pro Vás vyplývají z toho, že máte památný strom? Josef Vavřena: Ne, ne. Je z toho akorát kupa listí každej podzim, mý to musíme shrabat, ale jináč ne. Nemám ňáký problémy. CHKO mi nedělá ňáký problémy, naschvály a todle. To, co tenkrát bylo s tou stodolou, to bylo, to je pryč a to tak je v životě, no.

77

Rozhovor s vlastníkem Maixnerovy lípy Hana Rambousková: Pane Maixnere, víte, jak dlouho je Váš strom vyhlášený za památný? František Maixner: Není to dlouho, ale přesně to nevím. Asi 4 roky. Hana Rambousková: Ten návrh na vyhlášení jste podával Vy? František Maixner: Ne. Pode mnou bydlí Pražák, jmenuje se Burian, a zabejvá se tady nějakým sestavováním kalendářů z fotografií, je pod tím podepsanej. Už mám třetí od něj. Tak ten bydlí pod náma. Mluvili jsme o tom, říkal, že by to stálo za to to podat, tak on to podal a je tam uvedenej na cedulce. Hana Rambousková: A Vy jste s tím souhlasil? František Maixner: No jistě. Hana Rambousková: A potěšilo Vás to? František Maixner: Potěšilo. Protože nevěděl jsem, kde to mám hlásit. Já jsem předtím chodil na Trutnovsko a tam mě slíbil, že se na ni přijede podívat, a on pak zemřel a tím to končilo. A byl jsem rád, že o to někdo vůbec bude mít zájem, protože to by bylo škoda. On chtěl upravit, zkrátka seříznout, svázat. My jsme to chtěli dělat sami a nevěděli jsme, jak do toho. Abysme něco neponičili. Hana Rambousková: Proč jste souhlasil s vyhlášením? František Maixner: No protože mám rád přírodu. Když jsme se tam přistěhovali, kdysi nějaký předkové tam žili, mně prakticky na ten barák přidala babička, která tam bydlela, když se chodilo na handl a učilo se německy. Jo a tak z tý strany nějaký příbuzenstvo vzdálený to bylo. Opuštěnej barák to byl, je to škoda, tak jsme se tam nastěhovali, asi v 68. roce. Hana Rambousková: Byl jste si vědomý nějakých změn, které to vyhlášení přinese? František Maixner: No tak celkem asi jsem tušil, že si tam nebudu dělat moc, co chci, že tam bude nějaký pásmo. Ono nezasahuje jenom na můj pozemek, ale ještě na sousedův pozemek. Hana Rambousková: Myslíte to ochranné pásmo. František Maixner: Jo. A že se tam nesmí nic budovat, skladovat, nějaký body mně k tomu dali. Hana Rambousková: Takže jste věděl, do čeho jdete. František Maixner: Věděl jsem, ale zas jsem nevěděl to další, protože na to asi stát věnoval nějaký peníze, vořezali ji, svázali ji, ale ne asi tak podle mejch představ, protože ona je dutá. Odhadli ji na 300 let, což si myslím, že je málo, protože zrovna taková samá je ve Rtyni, v daleko lepších podmínkách růstovejch. Tady to je na kopci. A měla zvláštně puštěný vzdušní kořeny středem. Hana Rambousková: Jak jste mluvil o tom ošetřování, tak co nebylo podle Vašich představ? František Maixner: No, ona je dutá a potřebovala asi přestřešit trošku. A pak se tam vyskytla houba, tak jsem jim dal vzorek a věděl jsem, že když napadne tahle houba strom, tak to bude konec. Tak jedna větev je tam trochu načnutá hnilobou a k tý jsou ty druhý vyvázaný. Jakmile povolí, tak se může rozlomit. Hana Rambousková: Očekával jste při tom vyhlašování nějaká pozitiva?

78

František Maixner: No že vostane zachovaná. Že někdo bude mít zájem, protože ona byla dříu špatně vořezaná. Hana Rambousková: A vnímáte jako pozitivum, že financuje péči o ten strom Správa? František Maixner: No tak je to pěkný. Nevím, jak to bude dál, kdo to bude financovat teď. Protože to je vlastnictví vlastně moje, oni se postarali o to, co měli, ty další úpravy si asi budu muset dělat sám ve svý vlastní režii. Hana Rambousková: Protože na to Správa nemá peníze? František Maixner: Ne, já si myslím, že to tím končilo. Že to dali do toho stavu památnýho stromu, aspoň jak jsem slyšel od ostatních. Že jsou s tím pak starosti. Protože já tam nemůžu dělat k tomu vyasfaltovanou cestu, dělali to kousek a pak už jsme to nechali bejt. Musím to upravit, aby to bylo přístupný trochu. Tak jedině pak vyštětovat kamenem jenom. Hana Rambousková: Vy jste zmiňoval jako to negativum, že si tam nebudete moci dělat, co chcete. Přišel byste na ještě nějaký další negativum, které Vám to vyhlášení přineslo? František Maixner: No tak v první řadě jsem si nechal pojistit barák, kterej jsem neměl pojištěnej, kdyby se to rozlomilo. Měnil jsem okna, musel jsem dát okna v barvě, takovýhle plastový, v barvě imitace dřeva z venku. Prakticky ten tvar, co tam byl. Jinak nevím, jaký další požadavky na to jsou. Já jsem to tak neštudoval, co je všechno zakázaný. Když budu chtít dát omítku nebo zateplení. Vím, že tedy nějaká kopání a tak. Hana Rambousková: A ten dům je ještě v ochranným pásmu? František Maixner: Ten je v ochranným pásmu, protože ona stojí asi tak 4 metry od baráku, tam je jenom průchod, cestička. Hana Rambousková: Jak se díváte dneska na to, že máte svůj strom vyhlášený za památný? František Maixner: Beru to pozitivně. Vůbec mně to nevadí, protože já to mám naproti ložnici a každej den se na ni můžu podívat a přemejšlet o tom, kdo ji zasadil. Protože tam bylo víc lip, ještě tam jsou dvě lípy, ty nejsou chráněný, ale jsou taky dost starý. A když jsme tam přišli, tak tam byla před barákem ještě jedna, nakloněná, ale tu jsme museli nechat skácet, protože rozhodli, že je už tak vykotlaná, že by mohla spadnout. Hana Rambousková: Jaké v současnosti vnímáte problémy? František Maixner: Akorát mě mrzí ta načnutá větev, co by se mohlo stát dál. Musím asi zajít na tu CHKO do kanceláře a dohodnout se s nima, co se s tím nechá dělat. Hana Rambousková: Vnímáte nějaká pozitiva krom toho financování péče? František Maixner: Pozitivního mi to toho zas tak moc nepřinese. Akorát osobní spokojenost. Hana Rambousková: Jste hrdý? František Maixner: No jistě. Jsem rád, že to tam je, že to stojí, kolikrát člověk přemejšlí o těch lidech, co tam žili, jak se tam nadřeli, jak skončili, opustili to. Byli německý národnosti. Museli se vystěhovat. A za ně se dosídlili ze Slovenska rodiny. Prakticky z jedný vesnice přišli do naší vesnice. Ale dlouho tam nepobyli, rozebrali si to, co potřebovali, a opustili to. Hana Rambousková: Vadí Vám při té péči, že Vám tam chodí arboristická firma po zahradě – vnímáte to jako narušení soukromí?

79

František Maixner: Ne, mě to absolutně nevadí, já jsem ještě ty větve pak uklidil. Domluvili jsme se a nemám s nima problémy. Hana Rambousková: Jak vnímáte komunikaci se Správou CHKO? František Maixner: Zatím dobrý, bez problémů. Akorát turisti trošku. Tam je označení, občas se tam staví a když jsou nějaký trošku výbojnější ty děti a lezou dovnitř, tak to pak ničej. Hana Rambousková: Takže když se turista přijde podívat, tak Vám to nevadí. František Maixner: Ne, to voni jezděj, fotografujou si to, obejdou, kouknou dovnitř, máme tam takovou skalku u toho ještě udělanou, takže si to prohlídnou. Ale jsou tam školy v přírodě a ty, když jich přijde tak 30, tak jsou divoký. Tak jim to řeknu a učitelky je srovnaj trochu do latě. Hana Rambousková: Byla nějaká konfliktní kauza ohledně památnýho stromu? František Maixner: Nebyla. Hana Rambousková: Jaké povinnosti pro Vás vyplývají z toho, že ten památný strom máte? František Maixner: No veškerý úpravy musím s nima nejdřív projednat. A zatím mě tam nic nevadí. Až jednou třeba bude zateplení omítky, ale to by nemělo vadit.

80