Bohemia centralis 18: 15 - 40, 1989
Paleontologicko-geologická charakteristika navrhovaného CHPV Karlov (Kutná Hora) Palaeontological and geological characteristic of the proposed nature reserve Karlov (Kutná Hora)
Jiří ŽÍTT - Olga NEKVASILOVÁ
ÚVOD V práci Prověrka maloplošných chráněných území a jejich návrhů ve Středočeském kraji v letech 1982-85 (KNÍŽETOVÁ, PECINA, PIVNIČKOVÁ, 1987) je lokalita Karlov na katastrálním území Kutné Hory zahrnuta do oddílu C, tj. mezi navrhovaná území, jejichž vyhlašovací řízení dosud neproběhlo na úrovni ONV. V citované práci (str. 106) je ve stručné charakteristice navrhovaného chráněného přírodního výtvoru (dále jen NCHPV) Karlov nejvýše oceněn výskyt epibiontů přicementovaných na povrchu balvanů křídového konglomerátu. Výskyt tohoto fenoménu, ve světovém měřítku neobyčejně vzácného, byl z Karlova poprvé stručně zveřejněn
HOUŠOU
a
NEKVASILOVOU
(1984)
a
detailně
pak
popsán
NEKVASILOVOU a ŽÍTTEM (1988). Samotný nález epibiontů byl učiněn A. Hájkem (nyní UP Hamr na Jezeře) již v šedesátých letech. Význam dalších specifik výskytu křídových hornin a s ním spojených jevů na této lokalitě nebyl však v citované práci uveden nebo dostatečně zdůrazněn. Důvodem pro to byla pouze tehdejší malá znalost těchto fenoménů jako celku. Během let 1985-86 autoři tohoto příspěvku provedli současně s výzkumem výše zmíněných epibiontů i orientační průzkum všech v současnosti přístupných křídových výskytů karlovského lomu. Získané výsledky ukázaly, že je zapotřebí nejenom prohloubit znalost doposud navrhovaného předmětu ochrany (tj. epibiontů) v negeologické ochranářské veřejnosti, ale že je také žádoucí rozšířit samotný předmět ochrany v NCHPV Karlov i na další fenomény, které jsou blíže popsány v této práci.
15
CELKOVÁ CHARAKTERISTIKA NCHPV KARLOV Z přiložené mapky (obr. 1) je zřejmá topografická situace lokality. NCHPV představuje lom (dříve nazývaný Kamenná Baba - KRATOCHVÍL, 1926), založený v severním svahu protáhlého vrchu nad městskou čtvrtí Karlov, v nadmořské výšce asi 260 m. Těžba kamene zde byla ukončena v r. 1975. Spodní etáž lomu byla později zatopena vývěry podzemní vody a vzniklá nádrž slouží nyní k chovu ryb. Na SZ okraji lomu, při bývalém vjezdu, je umístěna malá mísírna maltovin. Horninou těženou v lomu byly migmatitické biotitické pararuly kutnohorského krystalinika, tvořící též celé široké okolí lokality. Foliace této horniny je v celém lomu zhruba jednotná a má směr asi 30° a sklon p řibližně 28° k SZ. V rule byl zjišt ěn výskyt rudných žil a pegmatitů s bohatými asociacemi minerálů (FIŠERA, 1962, NOVÁK, DRÁBEK, 1964; TRDLIČKA, HOFFMAN, 1964 a HOFFMAN, TRDLIČKA, 1967). Na horním okraji lomu jsou na místy dobře pozorovatelném členitém povrchu ruly,
představujícím
původní
skalnaté
mořské
dno,
přítomny
křídové
(spodnoturonské) sedimenty; jejich stáří určila HERCOGOVÁ (1988). Jejich brachiopodovou faunu studovala NEKVASILOVÁ (1972, 1973, 1986), červy ZIEGLER (1984) a krinoidy ŽÍTT (1986). Z hlediska zachování výskytů křídy a hlavně jejich přístupnosti je nejvýznamnější jižní a západní stěna lomu.
POZNÁMKY K METODICE Jednotlivé sublokality s křídovými sedimenty či soubory sublokalit byly pro přehlednost označeny písmeny A - C (viz níže). Odběr horninových vzorků na plavení i vzorků pevných hornin, jež byly v této etapě výzkumu hodnoceny makroskopicky, byl uskutečněn s cílem pokrýt všechny litologické typy hornin karlovské lokality. Hmotnost Jednotlivých plavených vzorků se pohybovala okolo 2kg. Ve
všech
vzorcích
bylo
provedeno
kvalitativní
zhodnocení
obsahu
makrofaunistických zbytků a dalších význačných prvků (např. fosfority, některé minerály aj.). Zaregistrována byla i základní povaha litoklastů (termín litoklasty užíváme pro klasty horninového původu) a způsob zachování bioklastů (opracování, bioeroze, silicifikace apod.). U části vzorků byla provedena mikropaleontologická analýza za účelem zjištění jejich stáří (J. HERCOGOVÁ, 1988).
16
1. Situační mapka s umístěním NCHPV Karlov (1), SPR Na Vrších (= Kaňk) (2) a lokality Turkaňk (3).
17
Distribuce epibiontů na substrátu (tj. na stěnách rulového balvanu) byla zachycena detailním překreslením na polyetylénové fólie (metoda užita in SURLYK a CHRISTENSEN, 1974) nebo fotograficky. Potřebnou analýzu minerálního složení krusty zachované na povrchu velkých klastů (viz níže) provedla laboratoř speciálních metod ÚGG ČSAV; všechny vzorky i s dokumentací jsou uloženy v ÚGG ČSAV v Praze.
PŘEHLED VÝSKYTU KŘÍDOVÝCH SEDIMENTŮ Západní část lomu, západní stěna (obr. 2, výskyt A) a prostor nad ní. Skrývkovými pracemi byl na horním okraji lomu odkryt mořem opracovaný skalní povrch (abrazní plošina) o viditelné rozsahu asi 30 m2 (část povrchu - obr. 5). Povrch je mírně skloněn (3 - 5°) k SV. Na jeho nejnižším, tj. nejsevern ějším okraji je ve velmi mělké depresi zachován malý zbytek křídových sedimentů (výskyt A1). Ve vyšších (tj. jižnějších) částech je reliéf povrchu členitější a jsou zde vyvinuty dvě výraznější deprese hluboké asi 2 m, proříznuté stěnou lomu (výskyt A2, A3). Sedimentem, který nasedá přímo na skalní podloží, je u všech tří výskytů glaukonitický pískovec až písčitý glaukonitický jílovec s velkými ústřicemi (viz vzorky A1, A2a, A3a). V nadloží těchto hornin na výskytech A2 a A3 leží ještě světlé vápnité jílovce (viz vzorky A2b, A3b). Tyto sedimenty směrem nahoru přecházely do žlutavých vápnitých jílovců (odstraněných při skrývce) s hojnými houbami (viz vzorek A4). Západní část lomu, jižní stěna (obr. 2, výskyt B). Stěna prořezává asi 5 m hlubokou a u horního okraje přibližně 7 m širokou depresi s velmi komplikovanou sedimentární výplní. Ve spodní části deprese je vyvinut nevytříděný hrubozrnný konglomerát rulových valounů, tmelený bělavým, velmi pevným vápencem. Výše se vyskytuje řada litologicky vzájemně značně odlišných sedimentů, jejichž vztahy k podložnímu vápenci nejsou pro zasucení jasné. U východní stěny deprese jsou přítomny
litologicky
velmi
proměnlivé
sedimenty
charakteru
písčitých
červenohnědých jílovců s drobnými valounky křemene, zelenavých vápnitých jílovců a žlutobílých bioklastických glaukonitických písčitých jílovců (viz vzorek B1), vzájemně do sebe přecházejících. Západním směrem (tj. do centra deprese) se v posledním zmíněném typu horniny objevují hrubší bioklasty (viz vzorky B2, B3), které posléze převládnou a tvoří hlavní složku horniny. V centru deprese tak vzniká lokální
18
2. Přibližný náčrt jižní části lomu na Karlově: A1-A3, B, C - výskyty křídových sedimentů, tečkovaně - abradovaný skalní povrch. Délka lomu ve směru V-Z je asi 100 m.
3. Lom na Karlově - pohled od SZ.Šipka označuje balvan s epibionty na výskytu C. Foto 3. Brožek 1986.
19
nakupení hrubého bioklastického materiálu o mocnosti asi 1 m. V jeho horní části velmi rychle přibývá jílovité složky (viz vzorek B4) a sediment přechází do nadložních žlutošedých vápnitých jílovců. Laterálně (západně) bioklastický sediment náhle přechází do pevných střednozrnných konglomerátů tmelených žlutobílým vápnitým tmelem. V nadloží konglomerátů je rovněž vyvinut světlý vápnitý jílovec. Pokračování sedimentární výplně v západní stěně deprese je nepozorovatelné (zasucení). Východní část lomu, jižní stěna (viz obr. 2, výskyt C). Suťový kužel zde zakrývá depresi, jejíž sedimentární výplň je zřetelná jen v nejvyšším místě stěny. Vystupuje zde velmi hrubozrnný balvanový
4. Lom na Karlově. Balvan s epibionty na výskytu C - pohled od S. Foto J. Žítt 1986.
20
konglomerát,
na
samém
vrcholu
s
mohutným
balvanem
obsazeným
přicementovanými epibionty (C9 - viz níže). Další balvany menších rozměrů (rovněž s epibionty) byly vlivem prací v lomu většinou rozvlečeny v horní části suťového kužele. Povrch všech balvanů konglomerátu je dobře opracován. Mezerní hmota konglomerátu, patrná v severním podloží zmíněného mohutného balvanu s epibionty, je dvojího typu. Bezprostředně pod balvanem jsou místy přítomny rezavě zbarvené pískovce se silicifikovanými silně odvápněnými zbytky velkých ústřic (viz vzorek C2). Ostrou hranicí jsou odděleny od podložních glaukonitických písčitých vápenců (viz vzorek Cl), patrných v několika svislých mezerách mezi velkými valouny. V těsném východním sousedství balvanu se z obdobných, na téže horizontální úrovni ležících glaukonitických hornin s ústřicemi (viz vzorek C3) o neznámé mocnosti vyvíjejí do nadloží šedé až nazelenalé vápnité jílovce o mocnosti asi 3 - 5 cm (viz vzorky C4 a C5 z přechodu obou typů hornin). Výše pak tyto sedimenty nabývají žlutavé barvy a přecházejí (viz vzorek C6) velmi pozvolna do vápnitých jílovců s houbami (viz vzorky C7, C8), zakrývajících jižní stranu a část západní strany balvanu (na sever
5. Lom na Karlově, část abradovaného skalního povrchu (viz též obr. 2). Foto J. Žítt 1987.
21
ní a východní straně byly odstraněny těžbou - sdělení vedoucího lomu, 1966). CHARAKTERISTIKA VZORKŮ Vzorek A1: Žlutobílé písčité jílovce s glaukonitem, charakteristické přítomností velkých ústřic (izolované misky a jejich úlomky, většinou druhu "Ostrea" operculata). Litoklasty hrubé psamitové frakce (0,25 - 2,0 mm), tvořené křemenem a úlomky ruly většinou málo opracované až ostrohranné, bioklasty do různé míry opracované. Úlomky mlžů silicitikované. Bioeroze vnitřních povrchů misek malá. Vzorek A2a: Charakteristika shodná. Vzorek A2b: Žlutobílé vápnité jílovce z těsného nadloží vzorku A2a. Z podloží zasahují ještě velké, silně silicifikované ústřice (převažují jejich fragmenty). Ve vápnitých jílovcích pak velké bioklasty mizí, podobně jako glaukonit. Vzorek A3a: Charakteristika shodná s A1 a A2a. Vzorek A3b: Šedožluté světlé vápnité jílovce z těsného nadloží vzorku A3a. Charakteristika shodná se vzorkem A2b. V hrubé psamitové frakci drobné ostrohranné úlomky ruly. Vzorek A4: Žlutobílé vápnité jílovce s houbami. Nadloží výskytů A2, A3 a abradovaného skalního povrchu v jejich okolí. Odstraněno skrývkou při těžbě v lomu. Kostry hub v úlomcích, hojné i celé exempláře. Vzorek B1: Hornina litologicky velmi variabilní. Jde o rozpadavý glaukonitický jílovec s valounky křemene i s téměř ostrohrannými úlomky ruly. Hrubá psamitová frakce zčásti z ostrohranných, zčásti z opracovaných zrn křemene a ruly. Živce v zrnech ruly silně kaolinizovány. V klastické složce ve velkém množství granáty (do cca 5 mm) a opracované rutily (zrna často větší než 1 cm). Bioklasty silně opracovány, fragmenty ústřic a hub silicifikovány. Tato hornina rychle laterálně (na několika centimetrech) přechází do čočkovitě vyvinutých pevných žlutobílých glaukonitických jílovců nápadných výskytem silně oválených ostnů Cidaris? sorigneti a úbytkem rutilu i granátu. Místy přítomny dobře opracované rulové valouny (rula s převahou křemene a živce), ale i ploché, málo opracované úlomky ruly biotitické (do velikosti 2 cm). Ostatní znaky shodné s prvním typem horniny tohoto vzorku
22
(viz výše). Vzorek B2: Žlutobílý písčitý glaukonitický jílovec s valouny ruly do maximální velikosti 20 cm v laterálním pokračování hornin s odběrem vzorku B1. Větší rulové valouny obsazeny řídce epibionty (drobné ústřice). Drobné fragmenty ruly a křemene v jemné psefitové frakci (2 - 10 mm) nepříliš opracované, živce v úlomcích ruly kaolinizovány. Přítomny velké ústřice s bioerodovanými vnitřními povrchy misek. Zrna granátu i rutilu řídká, rutil vždy opracovaný. Vzácně se objevují neopracované zlomky krystalů turmalínu-skorylu. Silicifikace bioklastů slabá. Vzorek B3: Hornina blízká hornině vzorku B2. Více fragmentů velkých ústřic, na vnitřních plochách misek bioerodovaných, více drobných (převážně mlžích) bioklastů. Rutil i granát vzácně. Křemenná zrna hrubé psamitové frakce opracovaná i ostrohranná. Drobné fragmenty ruly ostrohranné s kaolinizovanými živci. Vzorek B4: Žlutobílý písčitý glaukonitický jílovec až jílovitý pískovec. Přítomny silicifikované velké ústřice. Bioklasty opracovány různou měrou. V hrubé psamitové frakci ostrohranná i opracovaná křemenná zrna a úlomky částečně kaolinizované ruly. Vzorek B5: Žlutobílý vápnitý bioklastický jílovec až písčitý jílovec z přechodu akumulace velkých
bioklastů (hlavně ústřic) a
vytříděného střednozrnného
konglomerátu v centrální části deprese. Zbytky makrofauny dobře zachovalé. Fragmenty velkých ústřic řídké, opracované. V terigenní složce dobře opracované valounky křemene se zelenavým povrchem (frakce 10 - 50 mm), v hrubé psamitové frakci do různé míry opracovaná křemenná zrna. Vzorek B6: Žlutobílý písčitý jílovec z vrcholu bioklastické akumulace v centrální části deprese. Přechod do nadložních vápnitých jílovců. Hojné velké bioklasty do různé míry opracované. Vnitřní povrchy fragmentů misek ústřic bioerodované, silicifikace slabá. Litoklasty hrubé psamitové frakce tvořené křemenem ostrohranným i opracovaným. Vzorek C1: Žlutavý glaukonitický písčitý jílovec s obsahem velkých ústřic a jejich fragmentů. Ve střední psefitové frakci (10 - 50 mm) dobře opracované valouny křemene, v hrubé psamitové frakci přítomna do různé míry opracovaná zrna křemene a ostrohranné úlomky ruly. Ústřice silicifikované, vnitřní povrchy misek bioerodované. Biodetrit celkově málo opracovaný. Hojné fragmenty měkkého fosforitu hnědé barvy
23
v hrubé psamitové i jemné psefitové frakci (do 10 mm). Vzorek pochází z mezemi hmoty konglomerátu pod severní částí velkého balvanu s epibionty (viz charakteristika výskytu). Vzorek C2: Rozpadavý, rezavý, místy zelenavý pískovec s převahou křemenných zrn do různé míry opracovaných. Bioklasty omezeny na velké ústřice a jejich fragmenty s neobyčejně silnou dekalcifikací a silicifikací (vnitřní vrstvy schránky selektivně rozpuštěny se vznikem dutin - odtud nízká hmotnost i velkých bioklastů). Hlízko-vité vyloučeniny SiO2 hojné izolovaně v sedimentu. Velké množství fosforitových fragmentů v hrubé psamitové a jemné psefitové frakci (do 10 mm). Vzorek C3: Hlavní charakteristika shodná se vzorkem C1. Na velkých ústřicích a jejich fragmentech častí epibionti (foraminifery, Exogy-ra sigmoidea). Vzorek pochází z těsného východního sousedství Největšího balvanu obsazeného epibionty, a to z polohy s ústřicemi, horizontálně odpovídající odběru vzorku C1. Fragmenty limonitu oválené (pravděpodobně artefakt vzniklý při plavení vzorku), téže zrni-tostní velikosti. Vzorek C4: Šedozelený písčito-vápnitý jílovec z těsného nadloží vzorku C3. Má všechny znaky vzorku C3, ale navíc obsahuje fosfority téhož typu jako ve vzorcích C1 a C2. Bioklasty, hlavně drobné (např. elementy ostnokožců), velmi dobře zachované. Drobné fragmenty ruly s kaolinizovanými živci. Vzorek C5: šedozelený písčito-vápnitý jílovec z nadloží glaukonitických jílovců s ústřicemi téže úrovně jako vzorek C4. Místo odběru asi 1 m východně od odběru C4. Vzorek nápadný nedokonale opracovanými valounky tmavošedého křemene (velikost do 4 cm) s přisedlými epibionty (Atreta? sp. 1). Velké množství ostrohranných fragmentů ruly v hrubé psamitové a jemné psefitové frakci (do 10 mm). Hojné tmavohnědé až světle hnědé, většinou ostrohranné fragmenty fosforitu odlišného charakteru než ve vzorcích C1 a C2. Jde o velmi pevnou horninu s klastickými zrny (křemen, glaukonit). Fosforit téhož typu ulpívá i na křemenných valounech s epibionty (viz výše) a na povrchu studovaného balvanu s epibionty (viz níže). Část faunistických zbytků velmi dobře zachovalá. Vzácně drobné koprolity. Vzorek C6: Šedožluté písčito-vápnité jílovce s houbami z nadloží (o asi 0,5 m výše) vzorku C5. Podřízeně přítomny ostrohranné fragmenty ruly, hlavně v jemné
24
psefitové frakci (2 - 10 mm). V hrubé psamitové frakci do různé míry opracovaná křemenná zrna. Velké ne-opracované fragmenty fosforitu téhož typu jako ve vzorku C5. Drobné koprolity. Bioklasty, hlavně mlžů a hub, do různé míry opracovány. Nalezeny izolované fragmenty přicementovávajících se misek mlžů Atreta? sp. 1 a sp. 2. Vzorek C7: Žlutobílé vápnité jílovce s houbami na západním horním okraji stěny balvanu s epibionty. Houby většinou ve formě fragmentů a jednotlivých spikul, celí jedinci řídcí. Bioklastů celkově podřízené množství. Spadají většinou do hrubé psamitové frakce a jsou velmi silně opracovány. V jemnějších psamitových frakcích (pod 0,5 mm) hojné foraminifery. Řídce drobné koprolity a fragmenty měkkých fosforitů (zčásti patrně fosfatizované misky mlžů). Terigenní složka zastoupena neopracovanými zrny bezbarvého i nazelenalého křemene v hrubé psamitové frakci. Vzorek C8: Bílé jílovce až prachovce s houbami, 1,5 m pod odběrem vzorku C7. V jejich podloží již vystupují písčité sedimenty se silnou silicifikací (viz vzorek C2). Houby ve formě fragmentů a jednotlivých spikul, vzácně i celé, povrchově velmi dobře zachované exempláře. Drobné bioklasty jiných skupin fauny (hlavně mlžů) v hrubé psamitové a jemné psefitové frakci (do 10 mm), většinou velmi silně opracované. Řídce drobné koprolity. V terigenní složce ostrohranné fragmenty ruly, ostrohranná zrna křemene a lupínky světlé slídy. Velikostně spadají do hrubé psamitové frakce. Substrát C9: Balvan s epibionty v nejvyšší části výskytu. Bližší data viz níže v části o epibiontech litoklastů. PŘEHLED ZJIŠTĚNÝCH FOSILIÍ Kromě zbytků fauny přicementované k povrchu velkých litoklastů byl studován i obsah fosilií ve vzorcích sedimentárních hornin. Tyto fosilie byly valnou měrou získány plavením (síta o světlosti ok 0,5 mm). Určitelnost fosilií byla v řadě případů značně omezena (fragmentace, opracování apod.). U organismů s kostrami rozpadajícími se postmortálně na jednotlivé elementy (např. ostnokožci) byla pak tato vlastnost ještě akcentována. Řada skupin fauny české svrchní křídy je navíc celkově málo známa a nebyla dosud moderně zpracována nebo revidována (např. mořské houby, mechovky aj.).
25
Jejich určení je proto zčásti pouze aproximativní. PROTOZOA - PRVOCI Foraminifera - dírkovci (zčásti určila L. Hradecká, ÚGG Praha) Acruliammina longa (Tappan) - vzorek B5, B6, C2 - C6 Ataxophragmium depressum (Perner) - B2, B4, C1, C3, C6 Axicolumella cylindrica (Perner) – C1, C2, C4 Bdelloidina cribrosa (Reuss) - A2b, B1, B4 - B6, C1 - C3, C5, C6 Bullopora sp. - B5, C3 - C6 Frondicularia fritschi Perner - B2, B3, C3 Lenticulina sp. - A2b, A3a, B2-B5, Cl, C3 Palmula cordata (Reuss) - A2b, B3 fistulózní foraminifera - C7 PORIFERA - ŽIVOČIŠNÉ HOUBY Astrobolia venusta Počta - A4 Corynella fastigiata Počta - A4 Corynella obtusa Počta - A4 Corynella sp. - C8, C9 Craticularia vulgata Počta - A4 Craticularia radiosa Počta - A4 Guettardia trilobata Roemer - A4 Peronella elevata Počta - A4 Pachytilodia bohemica Počta – A1, A4, B1, B2, C4 Plocoscyphla fenestrata Smith - A4 Seliscothon? giganteum Reuss - A4 Sestrostomella gregaria Počta - A4 Siphonia impleta Počta - A4 Stellispongia tuberosa Počta - A4, C8 Verruculina craterosa Počta - A4 vrtavá houba Cliona exogyrarum Frič (vrtby v miskách ústřic) např. vzorky B2, B3, C3 drobné úlomky koster hub div. spec. - A2a, A2b, A3a, B1, B4, B5, C3 - C8 COELENTERATA - LÁČKOVCI Octocorallia - koráli osmičetní Moltkia foveolata (Reuss) - A2a, B3 - B6, C1, C3
26
Scleractinia - koráli šestičetní Parasmilia? sp. - C5, C6 Synhelia gibbosa (Goldfuss) - C3 VERMES - ČERVI Polychaetia sedentaria - Serpulidae Ditrupa tricostata (Goldfuss) – B1, B2 Glomerula cf. gordialis (Schlotheim) - B2-B4, C3 Hamulus sexsulcatus (Münster) - viz Ziegler 1984 Serpula (Dorsoserpula) sp. - C9 BRYOZOA - MECHOVKY Entalophora fecunda Novák - B2, B4, B5 Heteropora variabilis d'Orbigny - A2b, A3a, B1, C1 Heteropora lepida Novák - A2a, B2, B5, C1 Membranipora, sp. - C3, C6 Osculipora plebeia Novák - B4, B5 Spiropora sp. - B4, C2-C4 blíže neurčitelné cyklostomátní mechovky - C7 BRACHIOPODA - RAMENONOŽCI Inarticulata - bezoporní Ancistrocrania sp. - B5, C4 Articulata - opornatí Argyrotheca sp. - B4, B5 Bifolium imperfectum (Nekvasilová) - A2b, B1, B2, C1 Cyclothyris zahalkai Nekvasilová - A2a, A2b, B1, B4, B5, C3, C5, C6 Praelacazella lacazelliformis (Elliott) - B2, C1 Terebratulina "chrysalis" (Schlotheim) - B4, C1, C6 drobné úlomky blíže neurčitelného terebratulidního ramenonožce –B1, B4 MOLLUSCA - MĚKKÝŠI Bivalvia - mlži (ústřice zčásti určil B. Záruba, Nár. muzeum, Praha) Atreta? sp. 1 - C5, C6, C9 Atreta? sp. 2 - C6, C9 Exogyra reticulata Reuss - A2a, A2b, A3a, B1-B6, C1, C3 - C7 Exogyra sigmoidea Reuss - A3a, B1 - B3, B5, B6, C1, C3 - C6, C9 Gryphaeostrea cf. canaliculata (Sowerby) - B2, B4, B5, C1, C3 - C6, C8
27
Lopha diluviana (Linné) – A1, B1 - B3, B6, C2 - C4 "Ostrea" operculata Reuss - A1, A2a, A2b, A3a, A3b, B1 - B6, C1 – C5 Pyknodontní ústřice (=ústřice sp. B in Nekvasilová a Žítt, 1988) - C4, C9 Spondylus sp. - A3a, B3, B4, C3 - C6, C9 Ústřice sp. A - cf. "Ostrea" hippopodium Nilson - B6, C9 Gastropoda - břichonožci Neritopsis nodosa Geinitz - B2 Pleurotomaria sp. - B6 ARTHROPODA - ČLENOVCI Cirripedia - svijonožci Pollicipes costatus Kafka - B2, C6 Pollicipes glaber Reuss - A3, B5, C3 Scalpellum obsoletum Geinitz - C6 Malacostraca - rakovci daktylopodit - část klepeta kraba – A1 ECHINODERMATA - OSTNOKOŽCI Crinoidea - lilijice Cyathidium cf. depressum Sieverts - A3b Isocrinus? aff. lanceolatus (Roemer) - A1, A2a, A2b, A3a, A3b, B1 - B5, C1, C3, C5 izokrinidní brachialia - A1 A3a, A3b, B1 - B5, C1, C3, C4 izokrinidní cirralia - A1 A2b, A3a, A3b, B1 - B3, B5, C1, C3, C4 komatulidní brachialia - A3a, B2, B3, B5, C3, C5 komatulidní cirralia - A2b, A3a, A3b, B2, B5, C3, C6 Roveacrinus communis Douglas – C1, C6 neurčitelné fragmenty kosterních prvků lilijic - C8 Echinoidea - ježovky Cidaris? sorigneti Desor - A2a, A2b, A3b, B1 - B3, B5, C5 Gauthieria? radiata Sorignet - C3 Stereocidaris (Typocidaris) vesiculosa (Goldfuss) - A1, A2a, A2b, A3b, B1 - B5, C1, C3 - C5 neurčitelné fragmenty holasteroidních nebo spatangoidních schránek - C3 neurčitelné fragmenty diadematoidních ostnů - A2b, B5, C4
28
Asteroidea - hvězdice Calliderma sp. – A1, A2a, A2b, A3a, A3b, B1 - B5, C1, C3 - C5 Ophiuroidea - hadice neurčitelné zbytky ramen - A2b, A3a, B2, B5, C1 VERTEBRATA - OBRATLOVCI Selachii - žraloci Pycnodus sp., zoubky – C1, C6 Oxyrhina angustidens Reuss, zoubky - A2a, A3a, B1, B3, B4, C1 - C3, C5, C6 EPIBIONTI LITOKLASTŮ VÝSKYTU C a) Charakter substrátu osídleného epibionty Substrátem jsou rulové balvany (litoklasty) nejvyšších partií konglomerátu. Jejich rozměry sahají od 0,5 m do 7 m. Na jejich zaoblených tvarech je patrné opracování mořskou abrazní činností. Při výzkumu epibiontů jsme se soustředili zejména na společenstvo přisedlé na největším z balvanů (obr. 3,4), který prokazatelně nezměnil svoji polohu od dob osídleni epibionty dodnes. Povrch bočních stěn tohoto balvanu je rozčleněn v soustavu římso-vitých elevací a mezi nimi ležících depresí, z nichž některé mají charakter štěrbin. Tento charakteristický reliéf vznikl bezpochyby selektivní abrazí různě odolných vrstev horniny. Orientace elevací a depresí je subhorizontální až mírně šikmá. Balvan je ve své celistvosti porušen několika puklinami. Podle jedné z nich došlo k rozdělení balvanu na dvě části. Vnitřní povrchy této pukliny nebyly v době kolonizace epibiontům přístupny, protože puklina již byla vyplněna starší horninou (viz níže v poznámkách k sedimentologii). Svrchní plocha balvanu souhlasná s plochou foliace má povrch odlišný. Je tvořen hluboce korodovanou křemenem bohatou vrstvou ruly. Jednotlivé křemité ostrůvky jsou odděleny depresemi zasahujícími často až na spodní slídnatou vrstvu ruly. Největší výškové rozdíly tohoto mirkoreliéfu jsou asi 3 cm. Pravděpodobně celý povrch byl původně pokryt fosforitovou krustou, z níž se zachovaly jen nesouvislé, přibližně 3 mm silné zbytky (viz níže). b) Druhové složení společenstva epibiontů Epibionti náleží celkem čtyřem skupinám mořského bentosu:
29
1. foraminifery - druh Bdelloidina cribrosa (Reuss) 2. houby - Corynella sp. a asi 2 další blíže neurčitelné druhy 3. červi - Serpula (Dorsoserpula) sp. 4. mlži - 3 druhy ústřic (ústřice sp. A, sp. B, Exogyra sigmoidea Reuss), dále Atreta? sp. 1 a sp. 2 a Spondylus sp. c) Distribuce epibiontů Nejhojnějšími epibionty jsou na výskytu C mlži, kteří byli zjištěni na většině velkých litoklastů. Epibionty ostatních skupin jsme nalezli pouze na největším (délka asi 7 m - viz výše) balvanu. I na tomto substrátu však vysoce převažují mlži. Z celkového počtu asi 500 jedinců epibiontů zde patřilo pouze 29 kusů houbám, 10 kusů červům a jen asi 6 kusů foraminiferám. Frekvence výskytu jednotlivých taxonů na části tohoto substrátu je uvedena v tabulce 1; grafické znázornění osídlení této plochy uvádějí NEKVASILOVÁ a ŽÍTT (1988). Tabulka 1 Přehled početního zastoupeni epibiontů na části (1,35m2 ) severovýchodní stěny balvanu (výskyt C) Skupina
Druh
Počet kusů
Mlži
Živočišné houby Červi
ústřice sp. A ("Ostrea" cf.hippopodium) ústřice sp. B Exogyra sigmoidea Atreta? sp. 1 Atreta? sp. 2 Spondylus sp. neurčitelné zbytky ústřic
77 2 31 47 48 51 52
houby div. spec. (asi 2 druhy) Corynella sp. Serpula (Dorsoserpula) sp.
26 1 8
Celkem
343
Distribuce epibiontů na povrchu balvanu je nepravidelná. Na čerstvě odkrytých nebo příznivě orientovaných plochách, nenarušených dosud větráním, hlavně však na subvertikální severovýchodní ploše balvanu (asi 1,5 m2, její část viz obr. 8), byla pozorována řada zajímavých jevů. Jedná se především o shlukování jedinců,
30
nejmarkantnější u ústřice sp. A. Významným jevem je svahová orientace u mlžů Atreta? sp. 1 a sp. 2. Na šikmo orientovaných částech zmíněné plochy směřuje většina přicementovaných misek svými vrcholovými částmi do levého horního kvadrantu. Stejnou orientaci mají tito mlži i na ostatních šikmých (nikoli převislých) plochách balvanu, a to bez ohledu na směr sklonu plochy (obr. 7). Na horizontálních nebo jen velmi málo ukloněných plochách je orientace těchto mlžů vždy téměř chaotická (obr. 6). Shodnou přednostní orientaci na šikmých površích jsme zjistili i u mlže Spondylus sp. (obr. 6 a 10 B). Pro ústřici sp. A, jež vytváří shluky, je charakteristická opačná orientace, tj. vrcholem misky do pravého horního kvadrantu (obr. 9). Všechny uvedené případy přednostní orientace souvisejí se zaujetím optimální pozice pro příjem potravy i pro zajištění ostatních biologických funkcí organismu (SEILACHER, 1960). Na balvanu přisedlé houby, zjištěné zde vůbec poprvé v životní
6. Mlži Atreta? sp. 1 (1), sp. 2 (2) a Spondylus sp. (3) na mírně ukloněném povrchu východního konce balvanu (výskyt C). Přednostní orientace mlžů nedůsledná. Úsečka = 0,5 cm. Foto J. Žítt 1986.
31
pozici (viz obr. 10 A) v rámci celé české svrchní křídy, vykazují náznaky zonality. Jejich výskyt je omezen jen na horní polovinu studovaných subvertikálních ploch (bočních stěn) balvanu (obr. 8). Závislost výskytu epibiontů na kvalitě substrátu nebyla pozorována. CHARAKTER FAUHY, PALEOEKOLOGIE Mezi nalezenými fosiliemi vysoce převládají druhy, které původně tvořily součást trvale přisedlých (sesilních) bentózních společenstev. Větší část těchto druhů se přicementovávala k pevným podkladům, ať to bylo již přímo skalnaté dno, litoklasty, schránky a kostry různých živých organismů, nebo bioklasty. Jen malá část jedinců těchto druhů byla nalezena ve spojení se substrátem, na němž byli původně připevněni. Ačkoli na karlovské lokalitě existuje plošně dosti rozsáhlý výchoz skalnatého mořského dna, zbytky přicementovaných epibiontů nebyly na něm zjištěny (pokud byly přítomny, mohly být zničeny dlouhodobou expozicí zvětrávacím činitelům). Na litoklastech a
7. Mlži Atreta? sp. 2 s důslednou přednostní orientací na silně ukloněném až subvertikálním povrchu západní strany balvanu (výskyt C).
32
bioklastech jsou však tito epibionti hojní. Specifické rysy osídlení (orientace epibiontů) největších litoklastů situovaných v nejvyšších částech konglomerátové akumulace výskytu C nám dokládají jejich stabilní polohu od doby osídlení dodnes. Tyto balvany nám tak vlastně představují obdobu skalnatého mořského dna. V kapitole o epibiontech je uveden přehled zde nalezených druhů. Epibionti přisedlí na menších litoklastech a bioklastech byli valnou většinou
8. část severovýchodní stěny balvanu (výskyt C) s epibionty: 1 - ústřice sp. A, 2 Exogyra sigmoidea, 3 - ústřice sp. B, 4 -Atreta? sp. 1, 5 - Atreta? sp. 2, 6 - Spondylus sp., 7 - Serpula (Dorsoserpula) sp., 8 - houby div. sp. (asi 2 druhy), 9 - blíže neurčitelné zbytky ústřic. Orig. 0. Nekvasilová.
33
přemístěni na místo svého dnešního výskytu i se svými substráty. Během mořského transportu došlo k jejich menšímu nebo většímu poškození (fragmentace, abraze). Kromě druhů identických s některými druhy přisedlými na stabilních vrcholových částech konglomerátové akumulace (např. Exogyra sigmoidea, Atreta? sp. 1 a sp. 2 aj.) se na menších klastech též vyskytují např. foraminifery Acruliammina longa a Bullopora sp. nebo mechovka Membranipora? sp. K přicementovávajícím se epibiontům však náležela i řada druhů, jež nacházíme bez kontaktu s jejich původními substráty pouze v bioklastické složce sedimentů. Patří sem většina druhů živočišných hub, koráli, většina mechovek, ramenonožci
Ancistrocrania
sp.,
Praelacazella
lacazelliformis
a
Bifolium?
imperfectum, část foraminifer, část mlžů a lilijice Cyathidium cf. depressum. Část sesilního bentosu se ke svým substrátům připevňovala masitým stvolem nebo jiným způsobem, takže se po uhynutí a rozložení měkkých tkání uvolňovala od svého substrátu. Stvolem se připevňovali zde nalezení ramenonožci Argyrotheca sp., Cyclothyris zahalkai, Te-rebratulina "chrysalis" a také svijonožci (vilejši). Lilijice Isocrinus? cf. lanceolatus byla fixována (přidržovala se) ciry distálních částí svého
9. Shluk původně 7 jedinců ústřice sp. A na severovýchodní stěně balvanu (výskyt C). Úsečka = 0,5 cm. Foto 0. Nekvasilová 1987.
34
svého stonku k rozmanitým předmětům dna. Zbývající bentózní druhy patří do kategorie vagilního, tj. po mořském dně volně se pohybujícího bentosu. Náleží sem gastropodi (plži), rakovci (krabi, dosud nalezena jen část klepeta), hvězdice, hadice a pravidelné ježovky (Stereocidaris (T.) vesiculosa, Cida-ris? sorigneti aj.). K vagilnímu bentosu lze počítat i zástupce komatulidních lilijic (skupina lilijic s redukovaným stonkem a ciry), zjištěné zde zatím jen na základě izolovaných kosterních elementů. Hvězdice Calliderma sp. patřila s velkou pravděpodobností k predátorům (dravcům) . Ve výplavech vzorků hornin byly vzácně nalezeny i blíže neurčitelné fragmenty schránek nepravidelných ježovek (holasteroidních či spatangoidních). Tito ostnokožci se alespoň částečně zahrabávali v substrátu dna.
10. A - houba Corynella sp. na severovýchodní stěně balvanu, B -mlž Spondylus sp. na východním konci balvanu (výskyt C). Úsečky = 0,5 cm. Foto J. Žítt 1986.
35
Z nektonu, tj. volně plovoucích organismů, byly v karlovském spodním turonu zjištěny zbytky žraloků (zuby). Vzácné jsou nálezy volně žijících pelagických lilijic druhu Roveacrinus communis (mikrolilijice s redukovaným stonkem a bez cirů). Z výše uvedeného přehledu fosilií a z přehledu vzorků vidíme, že většinu druhů křídové fauny lokality Karlov nalézáme jako součást bioklastické, různě daleko transportované a do různé míry mechanicky opracované i jinak narušené složky sedimentů. Druhy s různými, často i diametrálně odlišnými ekologickými nároky, se vyskytují v jednotlivých vzorcích společně. Pouze zbytky schránek a koster malé části druhů měly v mělkovodním prostředí ovlivňovaném vlněním, pohybem sedimentu po dně apod. šanci přetrvat na původním místě života organismů v růstové pozici, a to jen za určitých výjimečně příznivých okolností (rychlé a definitivní zakrytí sedimenty). Sem patří epibionti, přicementovaní k velkým a stabilním litoklastům vrcholových částí konglomerátu výskytu C (viz výše). POZNÁMKY K SEDIMENTOLOGII Kromě neobvyklé litofaciální pestrosti křídových sedimentů jsme na lokalitě Karlov zjistili ještě tyto zajímavé jevy: a) Přítomnost sedimentární brekcie v rozevřené puklině, rozdělující největší balvan s epibionty na výskytu C, a přítomnost identické horniny nalezené na vrcholové části výskytu B (rovněž v puklině ruly). Distribuce přicementovaných epibiontů i charakter celého výskytu (tj. C) přitom dokládá, že brekcie Je starší než osídlení epibionty (viz část o epibiontech litoklastů). V brekcii zachované horniny (žlutobílé jílovité vápence až vápnité jílovce tvořící klasty a tmavošedé vápence až vápnité jílovce tvořící tmel) se dnes na lokalitě nevyskytují. b) Výskyt fosforitových krust na svrchních površích nejvýše ležících balvanů konglomerátové akumulace. Tyto krusty jsou starší než osídlení epibionty (epibionti jsou na krustě přisedlí) i než fragmentace balvanu (puklina protíná krustu). Ještě před osídlením epibionty byly krusty částečně erodovány. c) Velkou koncentraci minerálů (hlavně velkých zrn rutilu, často větších než 1 cm, a granátu, velkých až 0,5 cm) v klastické složce vzorku B1 a méně i ve vzorcích B2, B3 a B5, dosud v tomto rozsahu v bazálních křídových sedimentech příbřežního vývoje nezjištěnou.
36
Oba první jevy jsou svědectvím vývoje sedimentačního prostředí po uložení a definitivní stabilizaci hrubé valounové akumulace. Do této kategorie náleží vlastně i osídlení nejvýše ležících litoklastů epibionty (viz výše). Expozice těchto litoklastů vodnímu prostředí byla ukončena patrně poměrně rychle jejich definitivním zakrytím jílovými sedimenty, které nám tak konzervovaly stopy předchozího vývoje. PERSPEKTIVA ZACHOVÁNÍ JEVŮ NAVRHOVANÝCH K OCHRANĚ Perspektiva zachování epibiontů, přisedlých v karlovském lomu k substrátům (tj. balvanům) vystaveným povětrnostním vlivům, není příliš dlouhodobá. Vždyť jde o vápnité, ve své většině vcelku drobné zbytky, přisedlé navíc na rulových, poměrně snadno zvětrávajících substrátech. Dlouhodobé odolávání vlivům počasí (kyselé deště, sezónní kolísání teploty) není za těchto podmínek pravděpodobné. Nejperspektivnějším předmětem ochrany, pokud jde o epibionty, se tedy jeví ty jejich výskyty, jež dosud nejsou odkryty a jejichž přítomnost na lokalitě byla ověřena mělkými výkopovými pracemi. Jde o další, epibionty osídlené balvany skryté dosud v sedimentech v okolí největšího balvanu, jež lze kdykoli snadno odkrýt. Možnost dlouhodobého zachování dalších fenoménů, zjištěných na výskytech A a B, je mnohem pravděpodobnější. Přístupnost těchto výchozů a do jisté míry samozřejmě i substrátů s epibionty je možno zajistit pouhými občasnými asanačními zásahy ve formě mechanické likvidace náletů dřevin. ZÁVĚR V předloženém příspěvku jsou stručně shrnuty hlavní nové výsledky studia svrchnokřídových sedimentů NCHPV Karlov v Kutné Hoře a s nimi spjatých paleontologických a geologických jevů. Z nich jsou nejdůležitější tyto: 1. Byl popsán výskyt epibiontů přicementovaných k povrchům balvanů vrcholové části konglomerátové akumulace výskytu C (viz předchozí text). 2. Byla zhodnocena fosilní makrofauna a zčásti i mikrofauna všech hlavních typů sedimentů. Vyskytují se v nich zbytky přibližně 70 druhů bezobratlých a 2 druhy obratlovců.
37
3. Byl zjištěn výskyt poměrně rozsáhlého, plošně odkrytého, skalnatého mořského dna abradovaného mořskou činnosti. Jeho větší část je dosud zakryta nepříliš mocnými sedimenty, pod jejichž pokrývkou lze očekávat výskyty drobných depresí s jejich sedimentačními výplněmi a snad i porosty epibiontů. 4. V rámci české svrchní křídy byl na karlovské lokalitě zjištěn ojedinělý výskyt vzácných roveakrinidních (druh Roveacrinus communis) a cyrtokrinidních (druh Cyathidium cf. depressum) lilijic. 5. Litofaciální pestrost sedimentů dosahuje na lokalitě Karlov šíře prakticky neznámé z jiných stejně dobře odkrytých a přístupných lokalit české svrchní křídy. Výskyt značné koncentrace minerálů (rutil, granát) v některých vzorcích je ojedinělý a mohl by indikovat zdrojové oblasti a směr paleotransportu v blízkém okolí. Jsou zde zachovány sedimentologické indicie, svědčící o složitosti vývoje, hlavně po uložení konglomerátových akumulací (fosforitová krusta, sedimentární brekcie). 6. Lokalita Karlov je spolu se SPR Na Vrších (Kank) a lokalitou Turkaňk (viz obr. 1) důležitým dokumentačním bodem pro studium sedimentačního vývoje kutnohorské části kolínské litofaciální oblasti české svrchní křídy. I když nadále přikládáme velký význam současným výskytům epibiontů v prostoru NCHPV Karlov, za stejně důležité pro rozhodnutí o budoucí ochraně této lokality považujeme i další námi zjištěné skutečnosti shrnuté výše. Jedině tak bude možno zajistit příležitost komplexního sedimentologického a paleoekologického studia této z celosvětového hlediska významné lokality i pro budoucí generace.
SUMMARY This paper deals with shallow water Upper Cretaceous sediments and fossils occurring in the abandoned quarry Karlov at Kutná Hora (about 60 km ESE of Prague). In this quarry (closed in 1975) the migmatitized gneisses were exploited. During the transgression of the Cretaceous sea, the surface of these gneisses was eroded and abraded and then covered with sediments of Lower Turonian age. Basal parts of depressions in this gneiss bottom are usually filled with conglomerates or with coarse bioclastic sediments. These rocks are overlain by greenish to greyyellowish calcareous claystones passing vertically into yellowish calcareous claystones with common sponges. The distribution of macrofaunal and some of microfaunal remains in all lithological types of sediments was ascertained. So far, about 72 species were found.
38
On the walls of the boulders lying in the uppermost part of the conglomerate accumulation (occurrence "C") cemented epibionts were encountered. In this assemblage, bivalves (oyster sp. A, Atreta? sp. 1 and sp. 2, Spondylus sp. and Exogyra sigmoidea (Reuss) prevail. Less common are the bivalve oyster sp. B, worms (Serpula (Dorsoserpula) sp.), sponges (Corynella sp. and about two other indeterminable forms) and foraminifer Bdelloidina cribrosa (Reuss). In the oyster sp. A a marked clustering and slope orientation (with the umbonal part pointing into the upper right quadrant) was observed. A slope orientation was also ascertained in the bivalves Atreta? sp. 1, sp. 2 and Spondylus sp. which, however, have their umbonal parts oriented into the upper left quadrant. Quite unique are finds of sponges in growth position ascertained for the first time in the Bohemian Cretaceous Basin. The distribution of these sponges on the substratum shows signs of zonation (they are restricted to the upper parts of the subvertical surface studied). In addition, some sedimentological phenomena indicating the course of sedimentological changes in the uppermost parts of the conglomerate accumulations that preceded their colonization by epibionts (phosphorite crust, sedimentary breccia a. o.) were here observed. Moreover, the presence of the exposed abraded rocky bottom (ca 30 m2 ), the rare occurrence of the roveacrinid and cyrtocri-nid crinoids, and the high concentration of some minerals (garnet, rutil) a. o., are mentioned and the necessity of protection of all phenomena observed is discussed and substantiated. LITERATURA FIŠFRA, M. (1962): Příspěvek k topografické mineralogii širšího okolí Kutné Hory (část 1). - Čas. Mineral. Geol., 7, 2, 98-201. Praha. HERCOGOVÁ, J. (1988): Acruliammina, Bdelloidina and Axicolumella n. gen. (Foraminifera) from the Cretaceous transgressive sediments of the Bohemian Massif. - Sbor. geol. Věd, Paleont., 29 145-189, Praha. HOFFMAN, V.; TRDLIČKA, Z. (1967): Nerostné suroviny kutnohorského okresu. - Sbor. Oblast. Muzea v Kutné Hoře, řada B, 10-11, 1-59. Kutná Hora. HOUŠA, V.; NEKVASILOVÁ, O. (1984): Paleoekologické zhodnocení epi-faun přicementovaných ke skalnímu substrátu. - in: MUSIL, R. et al.: Paleoekologie. Sborník z konference. Skripta Univ. J.E. Purkyně v Brně, fakulta přírodověd., 90-98. Brno. KNÍŽETOVÁ, L.; PECINA, P.; PIVNIČKOVÁ, M. (1987): Prověrka maloplošných chráněných území a jejich návrhů ve Středočeském kraji v letech 1982-85. - Bohemia Centralis, 16, 1-262. Praha. KRATOCHVÍL, J. (1926): Několik příspěvků topografickominera1ogických. Věst. St. geol. Úst. ČSR, 2, 4-6, 241-244. Praha. NEKVASILOVÁ, 0. (1972): Rod Bohemirhynchia gen. n. a Cyclothyris Mc Coy (Brachiopoda, Rhynchonel1idae) z české svrchní křídy. -MS (závěr. zpráva), 1-103. Archív Úst. geol. a geotech. ČSAV. Praha. NEKVASILOVÁ, 0. (1973): The brachiopod genus Bohemirhynchia gen. n. and Cyclothyris Mc Coy (Rhynchonellídae) from the Upper Cretaceous of Bohemia. Sbor. geol. Věd, P. 15, 75-117. Praha.
39
NEKVASILOVÁ, 0. (1986): Thecideidina z vybraných lokalit cenomanu a spodního turonu české křídové pánve. - MS (závěr, zpráva), 1-47. Archív Úst. geol. a geotech. ČSAV. Praha. NEKVASILOVÁ, 0.; ŽÍTT, J. (1988): Upper Cretaceous epibionts cemented to gneiss boulders (Bohemian Cretaceous Basin, Czechoslovakia). - Čas. Mineral. Geol., 33, 3, 251-270. Praha. NOVÁK, F.; DRÁBEK, M. (1964): Rozšíření sulfidického zrudnění v širším okolí Čáslavi a Kutné Hory. - Práce muzea v Kutné Hoře, 5, 18-28. Kutná Hora. SEILACHER A. (1960): Epizoans as a key to ammonoid ecology. - J. Pa-leont., 34, 1, 189-193. Menasha. SURLYK, F.; CHRISTENSEN, W.K. (1974): Epifaunal zonation on an Upper Cretaceous rocky coast. - Geology, 529-534. Boulder, Colorado. TRDLIČKA, Z.; HOFFMAN, Vl. (1964): Rudní žíly v lomu Karlov, jv. od Kutné Hory. - Práce muzea v Kutné Hoře, řada Geol. výzk. Kutnohorska, 5, 3-17. Kutná Hora. ZIEGLER, V. (1984): Family Serpulidae (Polychaeta, Sedentaria) from the Bohemian Cretaceous Basin. - Sbor. Nár. Muz. 39B, 4, 213-252. Praha. ŽÍTT, J. (1986): Lilijice vybraných lokalit příbřežního vývoje české svrchní křídy kolínské oblasti. - MS (závěr, zpráva), 1-94. Archív Úst. geol. a geotech. ČSAV. Praha.
Adresy autorů: RNDr. Olga Nekvasilová, CSc. RNDr. Jiří Žítt, CSc. Ústav geologie a geotechniky ČSAV V Holešovičkách 41 1B2 09 Praha 8 - Libeň
40