Přesto tam několik nejezdičů dotáhli, hodili a oni se museli sklouznout. Cesta dlouhá patnáct metrů s individuální délkou dojezdu nebyla pro ně moc příjemná. Plachta je zelená a přibitá nahoře hřebíky k zemi aby neujížděla ze svahu dolů. Nechtěli jsme příliš zválet louku, takže se muselo chodit pouze blízko klouzačky. Pak byla večeře. K večeři byl chleba s pomazánkou.
Pak byla bojovka lov ryb. Jedná se o to, že chytáme dospělé s kartičkami ryb. Těchto ryb bylo šest. Na začátku se všechny ryby dobře schovaly. Utíkali rádcové, Datel a Upír. Ryby se chodí dávat do tábora. Každá z nich má jinou hodnotou, která se v průběhu hry mění, podle toho, kolik ryb zrovna překupníci toho druhu měli. Jakmile měl nějakou rybu Datel, Upír nebo Žralok, cena většinou stoupala. U sebe mohl mít maximálně tři lístečky. Tedy pokud chtěl být legální. Což nebylo v pravidlech.
Kdo chtěl hrát a chytat na černo, tak mohl. Nemusel mít povolení nebo mít víc ryb. Kvůli tomu v lese chodí policisté. Pokud někoho chytí při přestupku, mají několik možností. Mohou ho vsadit na několik minut do vězení, aby nemohl chvíli chytat. Nebo mu vzít některé ryby, případně mu strhnout něco z kreditního lístečku. Hrálo se od půl osmé do devíti. Tudíž se na konci hry začínalo šeřit, takže bylo o poznání hůře vidět. Tuto hru vyhrál Bobo s 1080 body. Druhé místo obsadil Dvojka s 975 a třetí Jana s 950. Za hru se dostávalo mnoho dolarů. První tři pět, další tři čtyři a tak dál. Ryby dostaly čtyři. Následně Jarda řekl, že HŮŮŮ, které se našlo na noc v denním rozkazu, nebude, protože je moc pozdě. Šli jsme tedy spát a přemýšleli, co to HŮŮŮ vlastně bylo.
Dnes byl budíček posunut o čtvrt hodiny. Začalo se rozcvičkou. Při ní se družiny rozdělily na zeleno-hnědou a modro-žlutou. Každá skupina dostala velké nohy Yettiho. Každý si je držel pod nohama a šoupat s nimi, aby popošel dopředu. Když se dostal ke špalku, vzal stopy a běžel zpět ke startu. Tam je předal dalšímu. Vyhrála zelenohnědá a slíbili jí dolar pro každého, ale později se rozhodlo, že za rozcvičky se neplatí. Následovala snídaně. K ní nám kuchyně namazala rohlík s marmeládou. Šéfkuchařem byl dnes Harry. Při snídani nám Jarda vyprávěl historii oddílu v době, kdy tábořili ještě v lomu. Jak se každý hrom při bouřce desetkrát odrazil od skal, jak jim armáda vozila kuchyni a palandy na spaní. Pak třeba o tom, že každý si udělal vlastní podsadu. A když správně nepodepřeli postel, uprostřed noci většinou praskla. Že si v jejich stanech dělali zrzaví mravenci sídlo, a proto museli skoupit všechen pepř ze samoobsluhy a pravidelně si pepřit stany. O paní Smutkové, která jim schovávala přes rok věci, než postavili sklad. Takto zpestřenou jsme měli snídani.
Po ní nám bylo oznámeno, že nás dnes čeká letecký den. To znamená, že všechny neuklizené věci ve stanu, vyletí před něj. Hlavně mokré věci znamenají vyházený celý stan. Následoval nástup, kde se vyhodnotil včerejší den. Vyhrála modrá, druhá skončila zelená. Dále se rozdali nugety pro jednotlivce. Jakmile si přilepili vlastní, už zvědavě pokukovali po ostatních a počítali kolik jim chybí na toho nebo tamtoho. Následně se vyrazilo na dokončení slavnostního ohně. Z padlé břízy se postavila hranice, menší asi o polovinu, protože je velké sucho. Hranice se vystlala chrastím a ze zbytků bříz jsme doplnili dřevník. Každý pilně pracoval a oheň rychle vzrostl. Rádcové už si opakovali své básničky ke slavnostnímu zapálení. K obědu bylo vše, s výjimkou druhého kruhu, hotovo. Všichni odcházeli s pocitem dobře udělané práce. A to jsme ještě nevěděli, že ze slavnostního ohně nebude nic. O několik hodin později nám přivezli rodiče noviny. V nich byl vyznačen článek. Tam jsme si přečetli, že hejtman jihočeského kraje zakázal rozdělávat otevřené ohně, kvůli velkému suchu. Takže z toho nic nebude. To ovšem ještě nikdo nevěděl.
K obědu byla knedlíčková polévka a špagety se sýrem a jahodovým kompotem. Následoval polední klid. Bylo velké horko, při poledním klidu se začali dělat sukně z trávy. Bude totiž přechod přes rovník. Nováčci přestanou být nový, jsme totiž v polovině tábora. Všichni se již těšili. Pouze nováčky všichni udržovali v nejistotě. Letos jich bylo víc než obvykle. Každý dostal sukni jenom dopředu. Před rovníkem se hrála ještě jedna hra. Rozdělili jsme se na zelenomodrou a hnědožlutou. Jarda se vytasil se stříkacími pistolemi. Mělo se běžet k potoku, tam naplnit pistoli, běžet na louku, tam si stoupnout dva metry od svého pytle a stříknout co nejvíce vody. Ve vodě na plniče cákali velryby Datel a Upír. Vyhrála zelenomodrá s osmi litry, zatímco druzí měli polovinu. Vyndalo se křeslo, sekera a břitva. Lodníci se pomazali bahnem. Zatímco se katové připravovali, ostatní byli u umývárek. Nováčci trochu trpěli, díky obnovenému zvyku se šleháním kopřiv. Pak už začali volat Neptuna. Byl přinesen na dřevěném křesle čtyřmi katy.
Následoval obvyklý obřad. Pouze zůstala novinka z minulého roku. A to šlehačka jako vousy. Samozřejmě je umyli, oholili a následně hodili do potoka. Oblíbené kakao bylo letos také, ale lilo se rovnou do pusy. Následovala cákaná a také mytí od bahna. Po omytí nás zavolali na svačinu.
K ní bylo rajče a tatranka. Posilněni jsme šli dodělat oheň. Tedy spíš zelená a modrá. Práce byla za dolary. Tyto dvě družiny se přetahují o celkové vítězství. Hlídají se doslova na každém kroku. Ostatní zatím lepili domečky, které koupili. Následovala večeře. K ní byla rybí pomazánka s chlebem. Jarda začal bodovat stany a udělila se první prasátka. Lídě a Janě. Datel mezitím fiktivně podřezal celý tábor. Původně jsme měli hrát Pašeráky, ale změnil se plán.
Poprvé se otevřel saloon. A s ním i casino. Konečně mohli zlatokopové utratit narýžované zlato. Nebo ho znásobit v casinu. Nebo všechno prohrát. To už je o štěstí. A také o risku a výši sázek. Někdo nemusel riskovat vůbec a kupovat si jenom věci v baru. Sice jistota, ale trochu nuda. První krupiér byl Žralok. Ten házel šesti kostkami. Každý mohl vsadit, jestli vítězný součet bude lichý, případně sudý.
Kdo vyhrál, dostal svoji sázku a navíc to co vsadil ještě jednou. Minimální žeton byl za pět. Maximální za sto. Dále se dalo sázet na karty u Datla. Vždy vyložil dvě karty. Někdo mohl vsadit na nižší nebo vyšší. Mohl ukázat na jednu z karet a říci vyšší, nižší, podle toho, na co vsadil. Také se dalo vsadit na to, jaký znak bude karta mít. Na výběr byly kříže, píky, srdce a kříže. Když někdo vsadil pět a vyhrál, dostal patnáct. Ovšem byla to menší pravděpodobnost. Poslední tu dělal krupiéra Upír. U něj se chytal hřebík. Měl to být klíč, ale nebyl k nalezení. Upír ho držel na provázku a sázející měl ruce na stole. Mohl je kdykoliv vymrštit a chytit hřebík. Pokud Upír stačil trhnout a dát hřebík pryč, sázející prohrál. Takto se dalo vydělávat, nebo prodělávat. U Jardy byl bar. Prodával jídlo i pití. Například vývarem z kovbojovy ponožky se nazývala Coca-cola, kančí vejce byly křupky. Hrálo se asi ještě hodinu. Když jsme si šli před spaním čistit zuby, zaslechli všichni zvláštní zvuk. Jako by někdo chrastil řetězem. Bylo to u latrín. Když jsme přišli blíž, neustále to chrastilo. Mohl by to být klidně i Krvavý Joe. Na volání nikdo neodpověděl. Pak zvuk utichl. Je možné, že to byl uprchlý trestanec. Ale v noci se nic zjistit nedalo. Všichni šli poněkud neklidně spát.
Dnes ráno nás před osmou hodinou ranní probudil zvon a křik „budíček.‘‘ Nikdo sice nezaspal, ale na našich tvářích byla znát únava. A přišla jako každý rok taneční rozcvička. Pro někoho můra, pro jiné velká zábava. Každý kreativně vymyslel vlastní tanec a většina ho následovala. Jenom někdo nenápadně utekl, aby si tímto nesmyslným poskakováním nepošramotil svojí výbornou pověst intelektuála. Jarda obohatil naše taneční schopnosti o tanec zvaný pradlena. S ním budeme vymetat diskotéky v širokém okolí. Snídali jsme müsli všemožných chutí a k tomu cornflakes a mléko. My jsme stále měli v hlavě včerejší chrastění u latrín. Proto následoval průzkum cesty z obou směrů. A skutečně Vado nalezl kolečko, které se dává na nohu, aby se za sebou musela vláčet železná koule.
Jinak průzkum nic nového nepřinesl. Měli jsme jistotu, že to byl Krvavý Joe. Už po snídani se začali sjíždět nedočkaví rodiče, aby navštívili své ratolesti, doplnili jejich zásoby čistého prádla, sladkostí a slz v očích z jejich brzkého odjezdu. Hrála se jedna hra. Nazývala se Průzkum území. Běhalo se buď po jednom či po více lidech. V lese byla rozmístěna čísla od jedné do desíti. Každý v lese musel najít jedničku, dotknout se jí a běžet hledat dvojka. Pořadí čísel se nesmělo přeskočit. Ale kdo viděl po cestě vyšší číslo než hledal, mohl si zapamatovat místo a pak ho snáze najít. Nejtěžší bylo najít dvojku. Spousta lidí našla všechna čísla, než ji nalezla. Jakmile se jí dotkli, byl to už závod rychlosti a paměti. Vyhrál Tom se Zízou, druhý skončil Luky a třetí Lulu s Kačkou. Zbytek byl obětován nudné konverzaci s rodiči na téma: „Jak se máš?, Co tu děláte?, A dají ti tu najíst?“. K obědu musela kuchyně uvařit obzvláště velký hrnec nudlové polévky a ježčí buřtguláš. Po prodloužení poledního klidu vlivem tropických veder, jsme se vrhli do potoka a zlili se vodními děly. Jarda mezitím objevil nově naplavené zlato k rýžování. Současně také rádcové a vedoucí připravili stanoviště našich dřevorubeckých her.
Soutěžící museli nařezat kulatinu pilou břichatkou na čas, vrhat nože a hvězdice, trefovat hmyz flusačkou, střílet na terč ze vzduchovky a házet šipky. S dětmi se do hry zapojili i rodiče a vyhodnocení tudíž bylo velmi obtížné. Také se na nás přijeli podívat Majda s Otíkem, což byli členové oddílu před několika lety a přivezli s sebou i malého syna Kryštůvka.
Potom bylo velmi složité a náročné vyhodnocení všech disciplýn hlavně také pro to, že některá jména byli na kartičkách dvakrát, protože nám nedošlo, že mohou různí rodičové mít stejné křestní jméno. K večeři jsme ochutnali domácí pizzu, co přivezli rodiče a chleby se šunkou. Kvůli zákazu rozdělávání ohně, který vydal hejtman našeho kraje, jsme museli pozměnit večerní program. Místo ohně se konali slavnosti k příležitosti založení města Dawsonu.
Veškeré osazenstvo se rozmístilo kolem vlajkoklády na celty a igelity. Jarda, Peprník a Čipusíkův táta hráli na kytaru. Jako vždy se zpívalo spoustu písní, třeba tradiční Jedna, dvě s naším oddílovým tanečkem. Potom konečně bylo vyhodnoceno a mohlo se jít na předání diplomů dětem a rodičům z odpoledních zlatokopeckých her. Někteří rodiče už odjeli a tak za ně jejich ocenení převzali děti.
Do noci se tedy hrálo za svitu loučí. Bylo to moc hezké a takové romantické. Až po osadě se louče zhasili a chvíli jsme se dívali na hvězdy. Pak už se šlo spát.
První mezi ostatními zlatokopy se vzbudil Vilík, který zběsile pobíhal po táboře a snažil se umýt si z obličeje to, co mu tam v noci někdo napsal. Mezi dalšími se po osmé hodině vykolébala ze stanů kuchyně a začala vařit mléko na kakao a buchty od maminek. Po snídani se zjistilo, že je v cisterně málo vody a tak byli posláni posli pro vodu k Bickovi, kde ovšem nepochodili, ale na zpáteční cestě potkali Michalovi bubeníky, kteří přijeli ve složení Michal, Medvěd a Peťule a postarali se o odvoz bubnů do tábora, kde byl jejich příjezd netrpělivě očekáván. V něm se mezitím přečetl rozkaz dne. Když bylo postaráno o bubeníky, zajel Žralok, Vilík a Pepa pro vodu k žaltickému hydrantu. Mezitím v táboře započal bubenický program, kterým jako první prošla žlutá a jejich bubnování se neslo do širokého okolí.
Letos nás učil dvě písničky a rozdílné než loni. Jedna z nich se nazývala Torré a znamená to chudoba. Druhá měla velmi složitý africký název. Napřed jsme si samozřejmě zopakovali tři základní údery. „Bo“, „Tu“ a „Ta“. Ti, co čekali na svoje bubnování, si mohli plnit oddílové zkoušky. Rozdalo se několik dutců, někdo se pustil do ježborek. Někdo se rychle od starších učil vědomosti potřebné k zvládnutí zkoušek. Jako druhá šla vypouštět libé melodie hnědá. Následně byla produkce přerušena narušena zvoněním oběd, ke kterému byla čočka a knedlíčková polévka. Pozvali jsme i bubeníky, kterým naše jídlo moc chutnalo. Po obědě se u bubnů vystřídala modrá a zelená. A jako zlatý hřeb Michal a jeho band uspořádali malý koncert jen pro nás. Bubeníci si sbalili svoje saky paky a odjeli.
Za chvíli uviděl Harry pruhovanou postavu v lese, napadlo všechny, že to bude Krvavý Joe. Všichni se za ním rozběhli a v táboře zůstal pouze Žralok s Fandou. V lese nikdo nic nenašel. U posedu všichni strnuli, protože uslyšeli zvonění a křik „poplách.“ Okamžitě se všichni rozběhli zpět. Ze skladu kouřil červený čmoud. Na kamínkách zasychala čerstvá krev. Na lavičce ležel svázaný Žralok, sklad byl otevřený a trezor vyloupen. Tedy ne úplně. V trezoru jsme nalezli veškeré zlato. Tudíž se nikdo nevzrušoval. Kromě veškerých městských činitelů, kteří projevovali zděšení. Chybělo něco cennějšího. Nikdo netušil co to je. Radní nám odmítli cokoliv prozradit. Tvrdili, že bychom se tím dostali do velkého nebezpečí. Každý tedy pouze hádal, co to mohlo zmizet a jak to, že to má větší cenu než Dawsonské zlato. Starosta kvůli tomuhle zvýšil odměnu na pět set dolarů. Prý jde o čest města. Rozhodli jsme se, že uspořádáme trestnou výpravu. Moc daleko jsme se nedostali a vrátili se zpět. Ovšem dohoda zněla, že se po večeři s pořádným oblečením vydáme prozkoumat široké okolí. Po návratu do tábora nás čekala svačina.
Následně nás nahnali do řeky, kde bylo společné mytí s instruktorem Františkem. Ukázal nám, jak se myje opravdu do čistoty. Všichni měli chvíli volna do večeře. Dostali jsme krásné perníky, co pekla Pepinova mamka a byly ve tvaru listiny, kde bylo napsáno Wanted a jméno zlatokopa. Každý měl své. Někdo si ho schoval ale většina se do něj hned pustila a zdlábla ho. Jardu napadlo, že po odpolední zkušenosti budeme dnes držet noční hlídky po dvojicích. Každou hodinu se budou střídat. V době hlídky budou mít za úkol pozorovat a zapsat všechny podezřelé věci. Krvavému Joeovi jsme tudíž ztížili situaci, kdyby se chtěl pod rouškou noci dostat do tábora. Každých čtvrt hodiny hlídači vstanou a obejdou pro kontrolu celý tábor. Jako vedlejší úkol bylo určeno uhlídat plamen svíčky po celou hodinu. Pokud někomu svíčka zhasla, zapsal to a zapálil jí znovu. Hlídky se budou držet po stanech, aby bylo rozdělování jednoduší.
První hlídka započne v deset hodin a poslední končí v šest hodin. Vždy v celou jdou hlídači vzbudit následující a jejich práce nekončí, dokud ze stanu nevyleze následující hlídka. Na stole ležel papír s hodinami, u nichž se měli psát zájemci. Všichni šli, kromě rádců, kteří mají poradu, a Dvojky, který nechtěl. Místo něj šel Datel. (nakonec ale přece jen šel) V hodinách, kdy se bude ještě konat porada, měli hlídku ti nejmenší. Po půlnoci jí drželi větší. K večeři nám dali paštikovou pomazánku na chlebu. Všichni už byli nabroušení na Krvavého Joea. Strategicky jsme se rozhodli hledat jeho obydlí. Někoho napadl posed. Nemusí nic stavět a je to pozičně výhodné. Proto jsme vyšli k polím, kde jich najdeme hodně. Jeden vypadal slibně, ale nic v něm nebylo. Druhý se zdál ještě lepší. Měl dokonce okna a dveře. V něm nenalezl nikdo žádnou zvláštní věc. Už za tmy jsme se vraceli. U bílé paní opět někdo zaslechl řinčení řetězu. Již všichni tento zvuk slyšeli. Blížil se k nám. Najednou nás to uslyšelo a zahájilo to úprk z kopce. My za tím. Ovšem nikdo nic neviděl, zvuk zmizel rychle v lese. Stejně každý věděl, s kým jsme se opět setkali. Rychle do tábora, jestli se nic nestalo. V něm poklidně seděli ti, které jsme tam zanechali.
Následovala rychlá večerka, kromě pro Hroma s Tondou, kteří první měli dávat pozor na náš tábor. Nakonec na hlídku šel i Dvojka, protože ho stejně Matěj s Čipusíkem a Lukášem vzbudili, tak se rozhodl jít taky. Datel šel zklamaně spát.
Tak a tady ještě pár autentických záznamů z noční hlídky, které stojí za zveřejnění
Budíček byl posunut na devátou hodinu kvůli nočním hlídkám, ale stejně se nikdo moc dobře nevyspal. Když jsme se rozkoukali, tak jsme zjistili, že všude po celém Dawsonu jsou tabulky s hledaným „Joem“ a odměna za jeho dopadení se vyšplhala na 1000 Dolarů. Po pěti minutách na převlékání se hrála indiánská košíková jako rozcvička. Tým šátkářů modrá a hnědá drtivě prohrál 52:23 proti bezšátkařům zelená a žlutá. Nejlepší hráči této hry byli Dvojka, Harry a Zíza, Žralok a velmi překvapil malý Tonda.
Následovala snídaně, k níž byly buchty od maminek a čaj. Potom Jarda vyhlásil hyenu.
Po chvíli se pískal nástup, na kterém se četl rozkaz dne, jídelníček a debilníček, v němž bohužel nebyli žádné nové příspěvky. Jarda na nástupu ještě vyhlásil, že dnes je poslední šance získat od Krvavého Joea tubu se záhadným obsahem a zachránit tím čest města Dawsonu. Rozhodli jsme se jít ke druhému, lépe zařízenému posedu, kde jsme si mysleli, že Krvavý Joe přebývá přes den. Chtěli jsme posed obklíčit, aby Krvavý Joe nemohl uniknout. Opravdu tam přebýval a všiml si nás dříve, než se všichni stačili zformovat. Pak už jsme pouze viděli, jak seskakuje z posedu a pádí do lesa. Cestou ztratil masku a vězeňskou čapku. V posedu byla následně nalezena tuba. S ní jsme se opatrně vrátili do tábora. Po obědě (těstoviny s boloňskou omáčkou) nám Jarda pověděl o příběh o tajemné tubě: Patřila zlatokopu Samovi, který ji schoval v Dawsonském trezoru pro své příbuzné, kdyby zemřel. Jeho příbuzní přijedou již zítra, a proto jsme tubu museli získat nejpozději dnes. Aby nás Joe neošálil, pro jistotu jsme tubus otevřeli, jestli nás neoklamal.
Vevnitř byla zlatá tuba a v ní slepá mapa. Rychle jsme ji vrátili zpět. Nebylo to naše. Vzhledem k tomu, že jsme Joea nechytili, jsme nemohli obdržet odměnu tisíc dolarů za jeho dopadení, že místo dolarů dostane každá družina dva libovolné domečky. Pak byla možnost výdělku v podobě zvyšování protipovodňových bariér. Skoro všichni na této práci tvrdě pracovali, ještě předtím byla svačina-jablko, tyčinka a perník. Po této práci jsme se umyli a měli chvíli volna, při kterém většina družin dělala domečky na maketu. Potom byla večeře a hráli se latríny. Hra se hraje takto. Dostaneš toaletní papír, který symbolizuje životy. Musíš najít plechovku s nápisem latrína a vzít si z ní papírek se záchodem, se kterým doběhneš do tábora a tam ti ho podepíše hajzlbába. Tato hra má také háček.Při hře tě chytají průjmy. Když tě chytí, musíš jim odevzdat život. Ve hře je také tvoje spása jménem zácpa. Když ji chytíš, dá ti jeden život.
Průjmy měly zvláštní názvy jako „Natrhzadek“ nebo „Strašný“. V první polovině hry bylo velmi těžké se k latríně dostat, protože chytalo moc průjmů. Pak už mohli chytat jenom dva.
Vyhrál Bobo s jedenácti body, druhá skončila kačka s devíti a třetí byli Terka, Tom a Zíza s konečným počtem osmi bodů. Po hře jsme měli ještě chvíli čas na dodělání domečků. Následovala hygiena a šlo se spát. Ještě než jsme usnuli, zněla táborem slova naší líbezné Ježčí ukolébavky.
Dnes ráno nám Jarda řekl, že Krvavý Joe vykradl sklad. Proto jsme si museli chytit potravu sami. Ráno jsme si místo rozcvičky vyšli chytit kozu. Dlouho je nikdo nemohl najít. Kozy se schovávaly v porostu. Kdo najde první kozu, vyhrál, mysleli si všichni. A skutečně žlutohnědá našla Datla, ale byl tu problém. Dvojka se ho chytil a začali se kutálet ze svahu. Cestou vzali Čipusíka a dole narazili do stromu. V tu chvíli na něj naskákali všichni malí. Datel začal křičet, aby slezli a když se zvedl i on, zjistili, že pod ním ležela ještě Kačka. Nikdo nevěděl, kde se tam vzala. Přesto žlutohnědá dotáhla jako první kozu do tábora.
Upír se zelenomodrou přišel o mnoho později. Pak si každá družina vzala hrníček a začala dojit svoji kozu. Za chvíli byl hrnek plný mléka. Dali jsme si snídani, k níž jsme měli buchty s kakaem.
Pak se šlo na další hru. Každá družina měla najít hnízdo s vejci. V herním číslo tři byly poschovávané čtyři igelitky s vejci. Která družina jako první doběhla kompletní i s nalezenými vejci, dostala dva dolary. To samé i druhá. Ostatní dvě dostaly jeden dolar. Vyhrála hnědá, dále zelená, modrá a žlutá. Následně se hrála další hra. Rozdělili jsme se do pěti skupin a to rovnou na celý den. V lese vedoucí vysypali rýži a my ji měli co nejrychleji sbírat. Museli jsme rýži čistit, aby v hrnečku s ní nebylo příliš mnoho jehličí. Sbíraní nebylo dlouhé. Jakmile z tábora zakřičeli medvěd, do dvaceti museli být všichni zpátky, jinak se jim rýže nepočítala. Tuto hru vyhrála skupina, kterou vedla Jana. I letos se připravili střelby. U umývárek se daly najít nože a hvězdice, u černé paní vzduchovka, pod kopcem normální i nový kladkový luk, dál v lese flusačka a u slavnostního ohně vzduchová pistole.
Každá disciplína měla určený bodovací systém. Mezi stanovištěmi jsme se pohybovali v předem určených skupinkách. Jakmile se zazvonila výměna, šlo se na další stanoviště. Mezitím mohl mít každý pokusů, kolik stihl. Pouze u luku to bylo jinak. Napřed se z normálního střílelo na běžný terč s body a potom ve vzdálenosti asi patnácti metrů, umístili kartón s medvědem. Abychom tam dostřelili, používali jsme kladkový luk. Do naší střelby zasáhl oběd. K němu jsme si dali loveckou polévku a medvědí nudličky s rýží a zeleninou. Při poledním klidu se šli všichni omýt do řeky. Kdo chtěl, mohl zase házet kameny jako včera. Následovala svačina. K ní byla přesnídávka. Jarda řekl, že se dohodl s dodavatelem a on mu dal zlevněnou cenu na přesnídávky, pokud se s nimi všichni vyfotíme. Focení se konalo v tee-pee. Při něm Žralok otevřel přesnídáku, otočil ji a ona tam zůstala. Pak to udělal Datel a ona mu vypadla do klína. Po svačině se dodělali střelby. Vyhrál Bobo, druhá byla Lulu a třetí Zíza. Dvojkův lístek se ztratil a proto nevyhrál on.
Během této doby nám přišla zajímavá nabídka. Psal nám překvapivě John Wiliams, příbuzný zlatokopa Sama. Ten měl být mrtvý. Psal nám:
Museli jsme přemýšlet, jestli to není léčka Krvavého Joea. Nakonec se všichni rozhodli jít. Po chvíli volna nám dali večeři. Tedy pouze přísady k ní. Měli být špízy. Každý si ho připravil sám. Mezitím se rozžehl oheň v kotli, protože dělat otevřené ohně je stále zakázané. V kotli hořelo zvláštně. Plameny byly jasně zelené.
Když si každý opekl špíz, sundal ho z ošťuráku a snědl ho. Byli moc dobré. Zanedlouho jsme měli nástup a Jarda řekl, že Faňula udělal hráz, která byla o dost větší, než dříve. Takže jsme se šli vykoupat. Pak už na tábor padlo šero a my jsme vyrazili podle instrukcí Johna. Nad našimi claimy byl natažen provaz, který většina nejprve přehlédla a přešla, a pak se musela vracet. Když Datel zapálil pochodeň, na druhé straně pochodeň zasvítila také. Jarda přivázal pytlík se zlatými nugety na provaz a John přivázal svůj váček na druhý konec. Oba začali tahat a věci si tak vyměnili. Wiliams zkontroloval svoje nugety, zjistil, že tam jsou, pokynul nám a odešel. My našli malý váleček a rozhodli se ho otevřít až v táboře. V něm jsme váleček otevřeli a nic nenašli. Až po chvíli si někdo všiml, že v obvodu je průsvitný igelit. Měl stejný tvar jako předchozí mapa. Byl na něm pouze jeden křížek. Po přiložení obou dílů na sebe jsme zjistili, kde se skrývá Samův poklad. (u malinové rokle) Jarda rozdal části mapy a každý si tu svou bedlivě schoval. Následně každý rychle zalezl do stanu a vyhlásila se večerka, protože hřmělo a stihla nás pěkná bouřka. To už jsme ale leželi v suchu a teploučku našich spacáků.
Den začal budíčkem v půl deváté. Dnes místo Jardy budil Harry s Bleskem, protože po tom hrozně toužili. Několik lidí se nemohlo včas dostat ze stanů, takže se dostali na desku spáčů. Po chvíli převlékání byl čas na rozcvičku. Hrála se vybíjená všichni proti všem a vyhrál Harry. Druhá byla Kačka a třetí Zíza, ale opět se na čtvrtém místě umístil Tonda, ze kterého se stává nebezpečný protihráč. Po snídani jsme šli na snídani-vánočku s máslem. Všem chutnalo, takže kuchyně musela domazávat rohlíky. Následovala hygiena a úklid ve stanech. Potom šla kuchyně vařit oběd a bylo vyhodnocení včerejšího dne.
Po vyhodnocení se konečně otevřel saloon. V baru se však prodávali jenom nápoje, protože jsme měli před obědem. Pak nastalo Jardovo slavné focení, abychom měli památku a tak fotil každého z nás zvlášť a potom po družinách atd. To trvalo až do oběda.
