PafiíÏsk festival 1956 a KrejãÛv nástup do vedení ãinohry ND

015-036_Patockova 27.5.2009 17:54 Stránka 15

Jana Patoãková

PafiíÏsk˘ festival 1956 a KrejãÛv nástup do vedení ãinohry ND

I. Mírná liberalizace po Stalinovû smrti, která do historie minulého století vstoupila pod názvem “tání”1, byla u nás sice opoÏdûná a také mnohem slab‰í a váhavûj‰í, neÏ v jin˘ch státech sovûtského bloku, nicménû po represi poãátku let padesát˘ch znatelná. Jedním z viditeln˘ch vnûj‰ích pfiíznakÛ bylo, Ïe se hranice, po roce 1948 témûfi neprody‰nû uzavfiené, zaãaly v polovinû padesát˘ch let (“v souladu s usnesením X. sjezdu KSâ”, jak praví povinná dobová formule) zvolna pootvírat západním smûrem. K dobov˘m samozfiejmostem patfiilo, Ïe vystoupení zahraniãních souborÛ i sólistÛ, tím spí‰e pak v˘jezdy na‰ich, byly pfiísnû “v˘bûrové”, to jest nadlouho vyhrazené prominentním souborÛm a osobnostem, pokládan˘m (pfiinejmen‰ím doãasnû) za politicky “spolehlivé”, neboÈ podmínkou bylo schválení orgány vládnoucí strany i státní administrativy. Pfii takovém administrativním procesu byl proto kaÏd˘ pohyb pfies západní hranici mal˘m zázrakem. Prvním signálem malého uvolnûní styku se západním divadlem byl zájezd Vilarova Théâtre National Populaire (1955), které pfiivezlo své inscenace francouzské klasiky, Cida, Dona Juana, Ruy Blase i do Prahy. Inscenace mûly zfieteln˘ styl, kter˘ rozvíjel francouzskou jevi‰tní tradici divadla, v nûmÏ slovo je “pánem” (“Sire le Mot”), v opro‰tûné podobû, odpovídající vûcnosti pováleãné doby. Vytfiíben˘ jevi‰tní obraz, zaloÏen˘ na scénografickém minimu, dokonalém svícení a jednoduchém v˘razném aranÏmá dal vyniknout herectví siln˘ch osobností, pro nûÏ byla samozfiejmostí odpatetizovaná deklamace, pfiesnû artikulované slovo i stfiídmé, ale tím úãinnûj‰í gesto. Stfiedem inscenací byly hvûzdy souboru, Jean Vilar, Daniel Sorano, Sylvie Montfortová a pfiedev‰ím jeden z nejvût‰ích filmov˘ch idolÛ padesát˘ch let, Gérard Philipe. (Vzpomínám, Ïe pro nás, tehdej‰í stfiedo‰koláky, bylo událostí matiné, které pro studenty na hole‰ovickém V˘stavi‰ti uspofiádali pfiední herci souboru, kdyÏ se dovûdûli, jak jsou jejich pfiedstavení nedostupná.

Sotva náhodou si Philipe pro toto vystoupení zvolil báseÀ Paula Eluarda Liberté.) Tím, co Vilarovo divadlo stavûlo do popfiedí obecného zájmu v celé divadelní Evropû, byla slohovost inscenace jako celku. Tím spí‰e oslnila tato slohovost u nás, kde jsme byli udrÏováni v umûlé izolaci od kultury, k níÏ nás je‰tû nedlouho pfiedtím poutaly mnohé vazby. Pro na‰e divadlo mûla ov‰em velk˘ v˘znam také první bezprostfiední umûlecká konfrontace s divadlem za na‰í západní hranicí: zájezd ãinohry ND na PafiíÏsk˘ festival. V roce 1956 se festival konal uÏ potfietí a mluvilo se o nûm jako o budoucím Divadle národÛ, Théâtre des Nations. (Oficiálnû se poprvé konalo aÏ o rok pozdûji, ale název je uveden uÏ na smlouvû ND s festivalem v roce 1956 i na reprezentativní festivalové publikaci, která byla vydána na podzim téhoÏ roku, tedy po festivalu, jako shrnující informace o jeho v˘sledcích a jako propagaãní materiál Divadla národÛ.)2 Doba velkého rozmachu mezinárodních divadelních festivalÛ, které velkou mûrou pfiispûly k internacionalizaci, synkretismu a posléze “globalizaci” divadelní kultury, tehdy teprve zaãínala. Na rozdíl od dávno zaveden˘ch operních “slavnostních her” v Bayreuthu a Salzburgu se mezinárodní konfrontace ãinoherních divadel pokládala – dlouho a jistû oprávnûnû – za pfiíli‰ nákladnou, neboÈ byly pro jazykovou bariéru málo atraktivní pro ‰ir‰í publikum, vyÏadovaly proto velké dotace, jaké mÛÏe poskytnout pouze oficiální podpora z vefiejn˘ch penûz. âinoherní festivaly vznikaly nejprve jako specializované akce lokální.3 My‰lenku Divadla národÛ, které mûlo b˘t první mezinárodní konfrontací vrcholné divadelní produkce jednotliv˘ch úãastnick˘ch zemí, propagoval uÏ po první svûtové válce Firmin Gémier, ale válka pfieru‰ila nadlouho tyto ambiciózní plány, k jejichÏ praktické realizaci do‰lo aÏ v padesát˘ch letech. O zaloÏení festivalu se rozhodlo na 2. mezinárodním kongresu ITI v Curychu roku 1949, kde se jednalo o navrÏe15


ném projektu Mezinárodního t˘dne divadla, kter˘ by v kaÏdé ze zúãastnûn˘ch zemí pfiedstavil zahraniãní repertoár a soubory. V Curychu se nejprve prosazovala koncepce Théâtres des Nations (Divadel národÛ) ve v‰ech zemích, kde by to bylo moÏné. O rok pozdûji se uÏ uvaÏovalo o Théâtre des Nations (Divadle národÛ) v PafiíÏi – tfii návrhy pocházely ze soukromé iniciativy a pfiiklánûly se k pojetí festivalu jako konfrontace zahraniãních souborÛ. Zájem a iniciativu projevilo pfiedev‰ím Francouzské centrum. Na kongresu v Oslo byl z tûchto tfií návrhÛ vybrán projekt vydavatele M. Nagela podpofien˘ Belgick˘m centrem, v jehoÏ ãele byl ãlen v˘konného v˘boru ITI Maurice Huisman. Francouzská delegace pfiedloÏila návrhy praktické realizace a administrativního postupu i poÏadavky finanãního zaji‰tûní, jeÏ M. Nagel zprvu pokládal za pfiijatelné, ale po tfiech mûsících odstoupil a zdálo se, Ïe pfiekáÏky k uskuteãnûní festivalu jsou nepfiekonatelné. V roce 1954 A. M. Julien, fieditel pafiíÏského Théâtre Sarah Bernhardt, poprvé uspofiádal PafiíÏsk˘ mezinárodní festival dramatického umûní (Ier Festival International d’Art Dramatique de la Ville de Paris). Prvního roãníku festivalu se zúãastnilo dvanáct státÛ (oba nûmecké, Belgie, Dánsko, ·panûlsko, Velká Británie, Irsko, Izrael, Itálie, Norsko, Polsko a Jugoslávie). Mimofiádnû zapÛsobil Berliner Ensemble, díky jehoÏ vystoupením Francie a západní Evropa “objevily” Brechta. – Byl to takov˘ úspûch, Ïe se A. M. Julien poté mohl obrátit na vládu (jmenovitû ministerstvo národní v˘chovy a ministerstvo financí), aby poskytly prostfiedky na pfiemûnu festivalu na Divadlo národÛ, a získal pfiíslib podpory. (Na III. kongresu ITI v Dubrovníku v ãervenci 1955 obdrÏel jednomysln˘ souhlas k tomu, Ïe mÛÏe “poÏádat francouzskou vládu o vytvofiení Divadla národÛ v PafiíÏi v souladu se zdÛvodnûním, které pfiedloÏila francouzská delegace”.)4 Druhého festivalu 1955 se úãastnilo dvacet státÛ (kromû pÛvodních úãastníkÛ také âína, USA, Kanada, Rakousko, Finsko, Holandsko, ¤ecko a ·v˘carsko); jeho nejvût‰í událostí byl opût Berliner Ensemble a pÛvodní tzv. “Pekingská opera”. Tfietí roãník festivalu byl uÏ rozãlenûn do tfií velk˘ch sekcí, ãinoherní, operní a filmové. âinoherní ãást, jejímÏ sídlem zÛstalo Théâtre Sarah Bernhardt, se konala ve dnech 14. 5. aÏ 18. 7. 1956. Byla rozdûlena podle jazykov˘ch skupin do ‰esti “cyklÛ”: divadla jazyka nûmeckého, anglického, jazykÛ románsk˘ch, seversk˘ch, slovansk˘ch a orientálních.

16

K rozhodnutí, Ïe se zúãastní i âeskoslovensko a Ïe do PafiíÏe pojede ãinohra Národního divadla, do‰lo v prvních mûsících roku 1956. Termín zájezdu se v té dobû uÏ nebezpeãnû pfiiblíÏil – hostování ãeskoslovenského souboru byly rezervovány termíny na konci kvûtna. O tom, jak˘m zpÛsobem probíhal v˘bûr pro první ãeskoslovenskou úãast na mezinárodním festivalu, svûdãí nûkteré doklady, zachované v archivu ND a v archivu ministerstva zahraniãí.5 Pfies svou fragmentárnost (mnohé doklady chybí a nûkterá rozhodnutí se patrnû dála, jak bylo zvykem, na pokyn tzv. “telefonické diplomacie”) dosvûdãují leccos obecného o zpÛsobu tehdej‰ích kulturních stykÛ, v nichÏ, jak uÏ bylo fieãeno, mûly rozhodující pravomoc nejvy‰‰í stranické orgány, které rozhodovaly jak podle momentální politické direktivy, obráÏející politiku sovûtskou, tak podle osobních vazeb. Stranû podfiízené vládní úfiady se pak – vzhledem ke zku‰enostem z ãast˘ch zvratÛ mezinárodní i domácí situace a rychlého stfiídání politick˘ch nafiízení i “kádrÛ” – fiídily jak politick˘mi direktivami, tak sebezáchovnou úfiednickou devizou “kdo nic nedûlá, nic nezkazí”. Ministerstvo kultury mívalo tedy tendenci retardující; ministerstvo zahraniãí bylo vzhledem ke svému poslání iniciativnûj‰í, zejména v obdobích, kdy byly zahraniãní styky pokládány za Ïádoucí dÛkaz atmosféry uvolÀování. Îe ãs. zastupitelské úfiady navazovaly a pûstovaly oficiální styky témûfi v˘hradnû s tzv. “pfiátelsk˘mi” a “pokrokov˘mi” osobami a organizacemi, bylo tehdy rovnûÏ samozfiejmé; mûly slouÏit pfiedev‰ím zájmÛm nûkdej‰í kominterny. Jako “pfiátelé” byli ve (více ãi ménû) oficiálních (nûkdy téÏ – vzhledem k postavení zastupitelského úfiadu v PafiíÏi – velmi utajovan˘ch) stycích oznaãováni reprezentanti FKS (PCF, le Parti communiste française, Francouzská komunistická strana).6 Poãátek oÏivení vûdeck˘ch a kulturních stykÛ s “kapitalistick˘m Západem” signalizují v citované korespondenci první nesmûlé doklady z léta roku 1955.7 Z podzimu téhoÏ roku (17. 11.) je “Záznam pro ministra8 o ãs.-francouzsk˘ch kulturních vztazích v r. 1955”, oznaãen˘ jako “dÛvûrn˘”. Po úvodní floskuli (“v souladu s usnesením X. sjezdu KSâ o rozvoji hospodáfisk˘ch a kulturních stykÛ s kapitalistick˘mi státy do‰lo v r. 1955 k dal‰ímu roz‰ífiení stykÛ mezi âSR a Francií”) následuje charakteristika a struãn˘ pfiehled kulturní v˘mûny mezi âSR a Francií, kter˘ má doloÏit její pozitivní bilanci. ·lo o v˘jezdy a pfiijetí nûkolika hudebníkÛ, dále o divadlo (zájezd Skupova divadla do PafiíÏe), kulturní delegace spisovatelÛ, v˘stavy


a film. Z Francie pfiijeli do âSR hudebníci na PraÏské jaro a divadlo Théâtre National Populaire, vedené Jeanem Vilarem. Hostování TNP bylo velmi úspû‰né a podle referentky zároveÀ vykonalo mnoho i pro propagaci na‰eho státu ve Francii, protoÏe soubor provázeli “2 burÏoazní novináfii”, J.- J. Gautier z listu Figaro a Guyonnet z l’Information, ktefií pak uvefiejÀovali pozitivní ãlánky o âSR. Vcelku âSR uskuteãnila ve Francii 24 akcí, Francie v âSR 13 akcí. Z toho bylo po pûti akcích z kaÏdé strany reciproãních. – Hlavním úãelem materiálu v‰ak zfiejmû nebyla “pozitivní bilance”, n˘brÏ stíÏnost na liknavost ministerstva kultury, jeÏ bylo pod vedením ministra L. ·tolla snad je‰tû dogmatiãtûj‰í neÏ ministerstvo zahraniãí ministra V. Davida: “Je tfieba uvést, Ïe v˘hody, které nám sk˘tá reciproãní a oficiální provádûní vzájemn˘ch kulturních stykÛ, nejsou vÏdy z na‰í strany plnû vyuÏívány. Jako pfiíklad mÛÏeme uvést neobeslání klavírní ãásti hudební soutûÏe Long-Thibaud a neobeslání dramatického festivalu, kter˘m jsme mohli jiÏ v leto‰ním roce proniknout také v dramatické tvorbû do francouzské vefiejnosti. Na nedostatky a potíÏe, se kter˘mi se setkáváme pfii prosazování kulturních akcí a jejich pfiípravû, upozornili jsme dopisem s. ministra Davida, adresovan˘m ministru kultury ·tollovi ze dne 30. 6. Doposud v‰ak nenastala patrná náprava. [...] Vzhledem k této neúnosné situaci poÏádala s. nám. Dr. Sekaninová 7. 11. 1955 dopisem s. ministra ·tolla o urychlené svolání porady, jíÏ by se zúãastnili pfiíslu‰ní odborníci, zástupci ministerstva kultury a zahraniãních vûcí, a na které by tato otázka byla rozfie‰ena. Odpovûì na tento dopis dosud nedo‰la. Vzhledem k tomu, Ïe pro pfií‰tí rok jsou pfiipravovány v˘znamné reciproãní akce v oblasti kulturních stykÛ (festival ãs. filmu ve Francii a franc. filmu v âSR, úãast na filmovém festivalu v Cannes, vyslání divadla E. F. Buriana a uvedení jeho hry Vojna na festival dramatického umûní, zájezd slovenského souboru SLUK, vyslání folkloristického souboru na mládeÏnické slavnosti v St. Étienne, úãast francouzsk˘ch umûlcÛ na PHJ, v˘stava francouzské kresby Od Delacroixe aÏ po na‰e dny atd.), je tfieba zaji‰Èovat jejich úspûch pfiedev‰ím odstranûním dosavadní nerozhodnosti a zdlouhavosti u na‰ich kulturních institucí. Je nutno uvést, Ïe francouzská strana nám v otázkách reciprocity vycházela vstfiíc a Ïe Ïádnou z akcí, kterou jsme poÏadovali, neodmítla.”9 Aãkoli ministerstvo zahraniãí na podnût ãeskoslovenské ambasády v PafiíÏi navrhovalo ãeskoslovenskou úãast na festivalu uÏ pro roãník 195510, bylo zjevnû nutné ãekat, aÏ se festi-

valu zúãastní SSSR, kter˘ se koneãnû ohla‰oval pro roãník 1956. (Tak byla potvrzena ideologická “pfiípustnost” akce, i kdyÏ se sovûtsk˘ soubor zúãastnil festivalu aÏ o rok pozdûji.) Pro tehdej‰í tvrdû dogmatické stranické vedení bylo ãekání na sovûtskou “arbitráÏ” pfiíznaãné: na rozdíl od nás na festivalu uÏ v roce 1954 hrály nejen soubory z Polska a Jugoslávie, ale i Berliner Ensemble, kter˘ reprezentoval NDR. (Jeho vystoupení zahájilo silnou vlnu zájmu o brechtovsk˘ repertoár a inscenaãní zpÛsob v západní Evropû.) Korespondence11 mezi ãeskoslovenskou ambasádou v PafiíÏi a pfiíslu‰n˘m oddûlením ministerstva zahraniãí (a jeho prostfiednictvím téÏ ministerstva kultury), t˘kající se ãs. úãasti na festivalu, poãíná podzimem 1955, kdy bylo tfieba podat oficiální pfiihlá‰ku na festival. Oba pfiíslu‰né úfiady – tj. ministerstvo ‰kolství a kultury a ministerstvo zahraniãí – jednaly v této vûci patrnû oddûlenû; zfiejmû i proto se v otázce první ãeskoslovenské úãasti v roce 1956 zpoãátku jejich návrhy na v˘bûr souboru li‰ily. Ministerstvo zahraniãí je‰tû na podzim 1955 pfiedpokládalo vyslání Burianova D 34 s inscenací Vojny, návrh ministerstva kultury se drÏel hierarchie ãeskoslovenského divadla, na jehoÏ vrcholu bylo ND. Ve zmínûné korespondenci se nachází kromû vzoru smlouvy, kterou festival uzavíral s jednotliv˘mi soubory, fiada zpráv, dopisÛ i telegramÛ. Ze strany ambasády jde vût‰inou o urgence, jeÏ jsou s krátícím se ãasem stále naléhavûj‰í. V fiíjnu (27. 10. 1955) posílá velvyslanec Souãek ministerstvÛm zahraniãí a kultury dopis s pfiílohou – programem minulého festivalu – a s Ïádostí o urychlené rozhodnutí o ãeskoslovenské úãasti na pfií‰tím roãníku.12 Odpovûì ministerstva kultury ministerstvu zahraniãí je datována aÏ 14. 11. a vyslovuje pfiedbûÏn˘ souhlas s ãeskoslovenskou úãastí na festivalu, ale bez urãení souboru: “jméno souboru a uvádûné hry bude oficiálnû oznámeno aÏ po zaji‰tûní potfiebn˘ch opatfiení”. MZV vypravilo obratem toto sdûlení zastupitelskému úfiadu13 s dodatkem: “Pro va‰i informaci mÛÏeme sdûlit, Ïe se pfiipravuje vyslání divadla E. F. Buriana s jeho hrou Vojna. Definitivnû v‰ak o tom není je‰tû rozhodnuto.” Z téÏe doby je v citovan˘ch materiálech kopie zprávy,14 kterou podávala kulturní ata‰é Vûra Kratochvílová o obûdû, k nûmuÏ 21. 11. 1955 u pfiíleÏitosti pobytu ãlena ãinohry ND Josefa Pehra v PafiíÏi pozvala pfiedního herce TNP Daniela Sorana15. Informuje o jeho divadelní dráze a o rozhovoru, kter˘ se t˘kal jak Pehrovy, tak Soranovy divadelní práce. ZdÛrazÀuje, Ïe “p. Sorano vzpomínal na svÛj 17


pobyt v Praze a s uznáním se vyslovoval o âapkovû Matce v divadle E. F. Buriana, kde se mu zvlá‰È líbilo pouÏití svûtel...”, a Ïe “Sorano, podobnû jako jiÏ pfiedtím herci Comédie Française Bertheau a Deiber (viz záznam ã. 4687/T/55), doporuãoval na‰i úãast na Mezinárodním festivalu dramatického umûní v PafiíÏi. Uji‰Èoval, Ïe pfies pfiekáÏku jazyka postaãí vnímavému diváku krátké resumé, aby chápal dobfie zahranou divadelní hru.” Ministerstvo kultury si s rozhodnutím dávalo na ãas. Zastupitelsk˘ úfiad ve snaze urychlit rozhodovací proces odeslalo 10. 1. 1956 letecky zásilku s dal‰í dokumentací o festivalu na MZV pro MK.16 Následovala telegrafická depe‰e pafiíÏské ambasády, oznamující, Ïe pfiihlá‰ka na festival byla podána, ãeskoslovenskému souboru byla nabídnuta data 22., 23. a 24. kvûtna. Vyslanectví navrhlo pozvat fieditele festivalu A.-M. Juliena, kter˘ “projevil pfiání shlédnout Vojnu”.17 Praha v‰ak dosud stále nesdûlila, o kter˘ soubor pÛjde.18 Volba byla v pravomoci ministerstva ‰kolství a kultury, které se v této vûci uÏ o rok dfiíve obrátilo na vedení ND, v rámci úvah o ãs. úãasti na pfiedchozím roãníku festivalu, jak vypl˘vá z kopie odpovûdi fieditele Draho‰e Îelenského, uloÏené v archivu ND, v níÏ 14. února 1955 sdûluje ministerstvu: “Po dohodû s umûleck˘m vedením ãiním tento návrh: Je naprosto jisté, Ïe prvenství v ãinoherním umûní patfií dnes Národnímu divadlu. Jedná-li se o zahraniãní reprezentaci tohoto umûní, nelze si pfiedstavit, Ïe tento úkol by byl svûfien jinému souboru neÏ souboru Národního divadla.”19 O rok pozdûji se pÛvodní návrh zájezdového programu (Na‰i furianti, LoupeÏník) promûnil. Jak vypl˘vá z dal‰í relace MZV, s oficiálním rozhodnutím, Ïe do PafiíÏe pojede ND s LoupeÏníkem a s Nezvalovou novou hrou Dnes je‰tû zapadá slunce nad Atlantidou, se sice ãekalo na její premiéru (23. 3.), ale rozhodnuto bylo zfiejmû pfiedem. Potvrzení o repertoáru zájezdu bylo oznámeno právû v dobû, kdy byl jmenován nov˘ vedoucí ãinohry. II. Nejvût‰í událostí ru‰ného pfiedjafií roku 1956 byl nejen na evropském “v˘chodû” XX. sjezd KSSS, jehoÏ ohlas dolehl i k nám, pfiestoÏe se vedení ãeskoslovensk˘ch komunistÛ pokou‰elo utajit obsah hlavního Chru‰ãovova projevu, vûnovaného tzv. kultu osobnosti, to jest zloãinÛm stalinismu. Vyvolal dosud nejvût‰í nadûje mezi lidmi i otfies ve stranic18

k˘ch fiadách a vefiejnû se nejsilnûji projevil na II. sjezdu ãeskoslovensk˘ch spisovatelÛ. V krátkém období nûkolika mûsícÛ, kdy se zachvûly panující politicko-ideologické smûrnice v kulturní sféfie, do‰lo k nûkolika v˘znamn˘m zmûnám. KdyÏ byly na podzim potlaãeny reformní pokusy polsk˘ a zejména maìarsk˘, kter˘ vyvrcholil povstáním a jeho krvavou poráÏkou pomocí sovûtsk˘ch tankÛ, konzervativní straniãtí byrokrati u nás znovu upevnili své pozice. Pfies tento politick˘ regres bylo patrné, Ïe doba teroru pomalu konãí, s nástupem nov˘ch generací slábl i strach terorizovan˘ch. Proces zmûn, jeÏ jednou zapoãaté, nebylo moÏné úplnû zarazit, pokraãoval, byÈ pomalu, ve vlnách stfiídavého politického i kulturního “tání” a “zmrazení”, uvolnûní a potlaãení. Zpoãátku se tyto zmûny nezdály pfiíli‰ v˘znamné, tak jako ani zmûna v ãinohfie ND, do jejíhoÏ ãela byl postaven Otomar Krejãa, navenek nesvûdãila o pfievratném fie‰ení: mohlo se zdát, Ïe funkci pfiebírá jen dal‰í v fiadû hereck˘ch ‰éfÛ. (Jindfiich âern˘ ve sv˘ch análech ãeského divadla od roku 1945, psan˘ch od devadesát˘ch let minulého století, nadepsal kapitolku o Krejãovû nástupu “Tich˘ pfievrat v ãinohfie Národního divadla”.) T˘Ï autor uÏ v prvním monografickém shrnutí Krejãovy divadelní aktivity (1964) konstatoval, Ïe nov˘ ‰éf nastupoval s “netáborovou stfiízlivostí”: “nikde slavnostnû nevyhlásil, nikde nevytroubil, jak˘ ten program vlastnû je”.20 KdyÏ o programu promluvil poprvé, nebylo to urãeno vefiejnosti, n˘brÏ souboru. A nebylo divu, Ïe program tak odli‰n˘ od toho, naã byl soubor zvykl˘, “nevytroubil” vefiejnû. Jistû i proto si s jeho formulací dával na ãas. Dokládá to náãrt programov˘ch tezí, datovan˘ dubnem 1956, jehoÏ první odstavec je vûnován dramaturgii. Té dramaturgii, které vûnoval takovou pozornost, Ïe se nejdfiíve ze v‰eho staral o to, aby získal dramaturgy. Na samém zaãátku jeho poznámek ãi programov˘ch tezí ãteme nejprve v˘mûr negativní: “Nechceme dûlat dramaturgii (zdÛraznûno autorem), nechceme stavût pátefi divadla podle jak˘chkoli zvykl˘ch ‰ablon a ‰katulek. Chceme dûlat dramaturgii tak, abychom nebyli ani muzeem, ani jak˘mkoli statick˘m divadlem, ale abychom byli divadlem soudob˘m. Abychom reprezentovali ãeskou divadelní kulturu nejen klasick˘mi tituly her, ale pfiedev‰ím hlubok˘mi a potfiebn˘mi aktuálními my‰lenkami, které ve hrách jsou. Chceme vybírat tituly her ne pro nû samotné, ani ne jen pro pochvaln˘ souhlas nadfiízen˘ch orgánÛ, ani pro slast historikÛ dramatu, ani pro data a slavná v˘roãí, ale pro poÏadavky doby, ve které Ïijeme, pro


své spoluobãany, pro veliké problémy jejich Ïivota – a pfiitom pro moÏnosti souboru, kter˘ je promûní v dramatická díla, v divadelní pfiedstavení.” Polemické v˘chodisko je pro onu chvíli pfiíznaãné: nastal ãas fiíci, co nadále b˘t nemá, co se generaci, nastupující do vedení divadla – a je to generace stfiední, kterou ve v˘boji zadrÏela léta socialistickorealistická – nejvíc pfiíãí. Odmítá se tu dramaturgie jako vykonavatelka stranick˘ch smûrnic, prosazuje inscenace jako divadelní dílo, jehoÏ je text pouze základem. Inscenace, jeÏ má mluvit k souãasn˘m spoluobãanÛm jevi‰tním jazykem souãasnosti. Pfiedev‰ím je nutné zbavit se naturalismu, vydávaného za socialistick˘ realismus. “Zvykli jsme si v‰echnu bezmocnost umûlecké obraznosti, v‰echnu suchopárnost tvÛrãí invence a nakonec i v‰echno netalentované diletantství lÏivû obhajovat a zachraÀovat nálepkami lidovosti, ideovosti a realismu. [...] aby mohlo b˘t umûní ideov˘m a realistick˘m, musí b˘t nejdfiíve umûním.” Je tfieba upevnit postavení reÏie, konsolidovat a soustavnû doplÀovat soubor, vrátit na jevi‰tû kázeÀ a souhru, fiádnû zorganizovat provoz. Za léta se nahromadily problémy i zlofiády, zákulisní pletichy, postranní vlivy a zájmy. “Prozatím je mi jasno v jednom jediném: kdyÏ se nám podafií zbavit se v‰eho, co na na‰em organismu léta cizopasí, co je do nás v‰ech v rÛzné mífie vrostlé, kdyÏ vym˘tíme zhoubn˘, netvofiiv˘ prakticismus, líné pohodlnictví a individualistickou, netykavkovitou bohorovnost, kdyÏ namísto abychom se uráÏeli, budeme spolu hovofiit, kdyÏ nalezneme nad‰en˘, dûln˘, zapálen˘, obûtav˘ pomûr k vûci, dílo se bude dafiit. – Vím, Ïe toho v‰eho není moÏné dosáhnout ani jen tak ze vzduchu, ani opakováním proslovÛ. Prací je toho moÏno dosáhnout.” ProtoÏe do konce sezony zb˘valo jen málo pfies tfii mûsíce a na stanoveném repertoáru nebylo moÏné nic mûnit – víme, Ïe byl schvalován dlouho pfiedem na ministerstvu –, bylo tfieba vyuÏít zb˘vajícího ãasu pfiedev‰ím pro pfiípravu dal‰í sezony, sestavit repertoár, navrhnout personální zmûny. âinohra byla uÏ nûjakou dobu bez dramaturga, coÏ bylo v té chvíli v˘hodou: Krejãa uÏ mohl pracovat s dramaturgy, které hodlal angaÏovat, tfiebaÏe byli pfiijati aÏ v kvûtnu, coÏ svûdãí o tom, jak obtíÏné bylo prosazení angaÏmá nestraníka Karla Krause, které “vyvaÏoval” Otakar Fencl (byl pfiijat od 15. 5., Kraus od 16. 5.). Pro nadcházející sezonu poãítal Krejãa s posílením reÏie angaÏováním Jaromíra Pleskota (penzionován byl Vojta Novák). Kromû pilné programové práce ãekal ov‰em na nového ‰éfa ãinohry také bezprostfiednû naléhav˘ a nesnadn˘ úkol vést soubor na pafiíÏsk˘ zájezd.

KrejãÛv pozdûji proslul˘ t˘m se tehdy teprve zaãal utváfiet. Jeho nejbliÏ‰í spolupracovníci, scénograf Josef Svoboda, reÏisér Alfréd Radok a dramaturg Karel Kraus, si byli vûdomi reálného stavu ãeského divadla vÛbec i stavu ãinohry ND zvlá‰È. Není divu, Ïe nové vedení cítilo pfied sv˘m prvním úkolem znaãnou nejistotu: mûlo reprezentovat v˘sledky, za nûÏ neneslo odpovûdnost a jeÏ bralo za své jen z povinnosti. Krejãa s Radokem proto nav‰tívili ministerstvo ‰kolství a kultury21 a snaÏili se úfiedníky pfiesvûdãit, aby se zájezd odloÏil na pfií‰tí festival, ov‰em marnû. Jejich krok musel tehdy pÛsobit podivnû, neboÈ zájezd byl snem mnoh˘ch a vybrány byly právû inscenace Radokovy. Inscenaci LoupeÏníka po premiéfie (1954) kritika uvítala jako dvojí návrat, âapkÛv i RadokÛv, jako v˘bornou práci reÏiséra s herci i dal‰ími prvky scénického v˘razu, podtrhujícími svûtelnou i zvukovou partiturou lyrismus hry. Po této stránce byla inscenace chápána jako vykroãení z mezí popisného realismu (scénografick˘ rámec, jak jej zachycují fotografie, tomu ov‰em málo nasvûdãoval) a pfiedev‰ím pfiíslib do budoucna. Ve sv˘ch poznámkách z roku 1956 reÏisér inscenaci komentoval stfiízlivû: “VÏdyÈ LoupeÏníka jsem inscenoval úmyslnû tak, abych hlupákÛm dokázal, Ïe je pfiíli‰ nepfievy‰uji v jejich názorech na divadlo a na takzvan˘ socialistick˘ realismus.”22 I kdyÏ sám dodateãnû tvrdí, Ïe musel svou reÏijní metodu prosazovat “jen velmi opatrnû a takticky”, zvolená inscenaãní taktika, která mûla pfiedev‰ím umoÏnit jeho návrat do ãinohry ND, nejenÏe nebyla nedÛstojná, ale pro diváky, zejména mladé, znamenala mnohem více: znamenala návrat k základÛm reÏijní práce, která byla v té dobû (nejen) v ãinohfie ND ve zjevném úpadku. Nezvalovu hru Dnes je‰tû zapadá slunce nad Atlantidou v‰ak Radok – na rozdíl od hry âapkovy – inscenoval s odporem.23 Zaznamenal to rovnûÏ ve v˘‰e citovan˘ch zápiscích, kde ji odsoudil jako slabé, prÛhlednû propagandistické dílo, “efektní podvod”. Pfiíbûh, zasazen˘ do mytick˘ch ãasÛ bájné Atlantidy, byl zjevnû alegorick˘ a v pfiímoãarém duchu studené války zobrazoval konflikt, v nûmÏ je “tábor míru” (ve hfie AthéÀané) napaden váleãn˘mi ‰tváãi ãili západními imperialisty (ve hfie AtlanÈané, ovládaní diktátorsk˘m Vladafiem), ktefií propadnou zkáze, nachystané druh˘m. Bylo to poselství, které, jako u nás obvykle, bylo v dobû vzniku hry uÏ ponûkud pfiíli‰ snaÏivé. RadokÛv odpor ke hfie stupÀovala jeho nedávná osobní zku‰enost s “básníkem a sekãním ‰éfem” a jeho denunciací i to, Ïe si Nezval pfies vzájemnou osobní averzi (bás19


níkÛv antisemitismus nebyl Ïádn˘m tajemstvím) jeho reÏii vynutil: “Nûkolikrát jsem se reÏie této hry vzdal, aÏ jsem byl nakonec donucen samotn˘m ministrem inscenovat ji. Je mi jasné proã: Národní divadlo má jet s touto hrou do PafiíÏe. Potfiebují nûkoho, kdo sv˘m inscenaãním stylem popfie i pfied mezinárodní vefiejností ty idiotismy, které se u nás dûlaly a dûlají ve jménu socialistického realismu.” Radok se Svobodou proto dali hfie nápadnou “sci-fi” ambaláÏ, která ov‰em nemohla zastfiít trapnost prÛhledné ideologické propagandy, ani schematiãnost a vnûj‰kovost postav i dûje hry, jeÏ marnû, o to v‰ak siláãtûji usilovala b˘t velk˘m básnick˘m dramatem. Posuzujeme-li dnes text Atlantidy nezaujatû, jsou chvalozpûvy jejích obdivovatelÛ vysvûtlitelné jen primitivismem a suchopárnou nádeniãinou, s níÏ tehdej‰í dramatická produkce pfievádûla do nûkolika dûjov˘ch schémat politické smûrnice a usnesení. Sarkastická dobová charakteristika Aloyse Skoumala (“Napolo homilie, napolo agitka v rou‰e alegorie, trapnû parodující formu dávného auto sacramental”) potvrzuje platnost soudu Radokova.24 III. Mezi odstoupením ZdeÀka ·tûpánka z funkce vedoucího ãinohry (k 31. 12. 1955) a jmenováním Otomara Krejãi (k 15. 3. 1956) uplynula fiada t˘dnÛ. âinohra – stejnû jako opera – byly bez vedení, aãkoli bylo zfiejmé, Ïe fie‰ení situace souborÛ je naléhavé. Vleklá stagnace ãinohry byla vefiejnû kritizována, nadto ji ãekal zájezd na pafiíÏsk˘ festival. Nadfiízen˘ úfiad s fie‰ením zfiejmû váhal pod nátlakem sil jak zevnitfi souboru, tak zvenãí. Ten druh˘ byl veden pfiedev‰ím ze strany do té doby velmi vlivné sekce dramatikÛ Svazu ãs. spisovatelÛ, jeÏ ãinohfie ND vyt˘kala zejména, Ïe se vyh˘bá provozování pÛvodních novinek; víme, Ïe to mûlo své dÛvody v nemotorné horlivosti poúnorové dramaturgie, jeÏ prosazovala socialistick˘ realismus takovou silou, Ïe se jí podafiilo souãasnou hru z repertoáru témûfi dokonale vym˘tit. (Její “zásluhou” byla napfi. 1949 inscenace Bublíkovy a Fialovy Veliké tavby – jednoho z nejtrapnûj‰ích “propadákÛ” v historii ND, po níÏ ãinohra ND neuvedla aÏ do roku 1953 Ïádnou pÛvodní hru, a ani poté nemûla ‰Èastnûj‰í ruku, takÏe i v celkovû neblah˘ch padesát˘ch letech dosáhla nadprÛmûrné neúspû‰nosti.) Pfiíãiny úpadku souboru byly v˘sledkem dlouholetého pováleãného v˘voje. V jejím ãele stáli v tomto období témûfi nepfietrÏitû (s v˘jimkou krátkodob˘ch ‰éfÛ Honzla a Götze) herci 20

a postavení reÏisérÛ bylo po dlouhou dobu oslabováno nejen dominancí dogmatické dramaturgie, ale i prÛmûrnou ãi podprÛmûrnou reÏijní prací star˘ch a novû angaÏovan˘ch sil, pfiedev‰ím Honzlova oblíbence Antonína Dvofiáka, kter˘ mûl nahradit vyhozeného Radoka. KdyÏ se po Stalinovû a Gottwaldovû smrti ozvaly první “liberalizaãní” hlasy (s typick˘m paradoxem oné doby je reprezentoval napfi. v prosinci 1953 projev stranického ideologa Václava Kopeckého proti “sucharství”), do‰lo i v ãinohfie ND k urãit˘m personálním zmûnám. Pfiedev‰ím “byli odejiti” dramaturgové Jaroslav Pokorn˘ a E. A. Saudek. ¤editele – herce Ladislava Boháãe, oblíbence Z. Nejedlého, nahradil herec Karel Îelensk˘ a v ãinohfie Jaroslava PrÛchu plzeÀsk˘ ‰éf a reÏisér Zdenûk Hofbauer, kter˘ v‰ak tragicky zahynul, sotva nastoupil (fiíjen – listopad 1953). Po nûm pfievzal v lednu 1954 funkci Zdenûk ·tûpánek. Opût tedy herec ze souboru, nepochybnû umûlecká autorita, vûkem, estetick˘m názorem i politick˘m vlivem v‰ak sotva osobnost, která by mohla pfiinést stagnujícímu souboru rozhodující zmûnu. Napomohl v‰ak vûcem pfií‰tím tím, Ïe dosáhl pfiinejmen‰ím dvou v˘znamn˘ch zmûn: prosadil odchod reÏiséra Antonína Dvofiáka a návrat RadokÛv. Autor ·tûpánkovy monografie Jaroslav Vostr˘, kter˘ právem oceÀuje jeho krátké pÛsobení v ‰éfovské funkci, pfiipomíná, Ïe mu chybûla pfiedev‰ím nezpochybnitelná politická “pozice” (po letech ãekání byl teprve ãerstvû pfiijat do v‰evládné strany; ãlenství v ní byla – jak známo – nezbytná podmínka k v˘konu takové funkce), takÏe osud jeho ‰éfování byl “na samém zaãátku zpeãetûn”.25 To, co mu mÛÏe b˘t dnes pfiiãítáno jako historická zásluha, tehdy proti nûmu popudilo mocné nepfiátele z okruhu reÏiséra Dvofiáka i z dramatické sekce Svazu spisovatelÛ. Stav ãinohry byl tou dobou pfiedmûtem kritiky z rÛzn˘ch stran a bylo zfiejmé, Ïe fie‰ení krize souboru vyÏaduje víc, neÏ ·tûpánek mohl i chtûl. (AngaÏování Radoka svûdãí o jeho nesporné velkorysosti. Jistû mûl v dobré pamûti úspû‰nou spolupráci na inscenaci Li‰tiãek, ale v pozdûj‰ím vztahu velkého herce a velkého reÏiséra, kter˘ nebyl prost konfliktÛ, se projevoval ãasto ostfie rozdíl generaãních i osobních zku‰eností, estetick˘ch názorÛ i chápání divadelní hierarchie.) KdyÏ v roce 1955 zaãal na stránkách ãasopisu Divadlo rozvíjet Franti‰ek âern˘ umírnûnû kritickou úvahu o pováleãném v˘voji “ideje ND”26, vycházeje pfiitom hlavnû z kritiky dramaturgie, replikoval na ni v témÏe ãaspise jako oponent Jaroslav Pokorn˘ sv˘m typick˘m agresivním stylem, mísícím


odbornost s dogmatismem, nezpochybnitelné pravdy s leviãáckou radikálností a osobními revolverov˘mi útoky. (Podobnû mu v roce 1954 ãlánek K ãeské shakespearovské tradici, vûnovan˘ v ãasopisu Divadlo jubileu E. A. Saudka, poslouÏil k denunciaci “nepfiátelsk˘ch” pfiekladatelÛ a interpretÛ, pfiedev‰ím prof. Voãadla, ale i dal‰ích, jako byli Bfietislav Hodek, Otto F. Babler, Franti‰ek Chudoba. Nedlouho pfiedtím kritizoval v témÏe ãasopise27 velmi rozhodn˘m tónem nadvládu herectví nad reÏií, “odumírání reÏie”, opomnûl v‰ak zmínit, nakolik vlastní ãinností k tomuto stavu pfiispíval. K této “diskusi o reÏii” se s velkou roz‰afností pfiipojil Antonín Dvofiák, tedy právû ten, kdo lvím podílem pfiispûl k marasmu reÏie v ãinohfie ND.) Také Pokorného polemické pfiíspûvky28, t˘kající se jak úvahy F. âerného, tak ãinohry ND, sice vycházejí z tûÏko zpochybnitelného tvrzení – “ve zpÛsobu, jak˘m je dnes vedena ãinohra Národního divadla, není vÛbec idea, k jejímuÏ splnûní by upínalo síly. Není tu program.” (Skuteãnost a idea Národního divadla, s. 5.) ZároveÀ v‰ak autor tento pfiíspûvek i dva dal‰í zakládá na leninské teorii dvou kultur. “Pro koho, pro kterou tfiídu má b˘t Národní divadlo opravdovû vzne‰en˘m sídlem ãesk˘ch Múz (a jak˘ch Múz)?” (TamtéÏ, s. 9.) Kritizuje ãinohru namnoze správnû, v zásadû v‰ak z radikálnû levicového “tfiídního” stanoviska, jeÏ v ND vidí jen budovu, kterou burÏoazie ukradla zneuÏitému lidu – “‘Idea Národního divadla’ slouÏila burÏoazii jako opium pro národ”. (TamtéÏ, s. 10.) “Musíme mluvit o tom, Ïe ãinohra Národního divadla bude první státní scénou teprve tehdy, aÏ pfiesvûdãí autory, ostatní divadelníky, kritiku a celou kulturní vefiejnost ne manifesty, ale skuteãn˘mi v˘sledky své práce o svém nesporném prvenství v boji za dne‰ní cíle divadelní kultury, jak k nim ukazují cestu známá usnesení strany a vlády. Musíme totiÏ mluvit také mimo jiné o stranickosti v umûní ãinohry Národního divadla.” (TamtéÏ, s. 14, zdÛraznil autor.) Druh˘ Pokorného pfiíspûvek, Palladium nebo revoluce, oti‰tûn˘ v ãervencovém ãísle Divadla, uÏ reaguje na “tich˘ pfievrat” v ãinohfie ND, na zmûnu v jejím vedení; zároveÀ pohotovû kritizuje metody sv˘ch oponentÛ jako “kultické” (zatímco v prvním pfiíspûvku je‰tû pilnû citoval StalinÛv ãlánek O marxismu v jazykovûdû, v novûj‰ím uÏ pracuje s pojmem “kultick˘” odvozeném od “kultu osobnosti”, tj. Stalinovy osobnosti a jejího kultu, “odhaleného” na XX. sjezdu KSSS). Z tohoto pfiíspûvku je je‰tû více neÏ z pfiedchozích patrná osob-

ní ukfiivdûnost. Vyfiizuje si napfied úãty s vedením ·tûpánkov˘m, pfiipomínaje vlastní nucen˘ odchod i odchod SaudkÛv: “pfii ‘vylep‰ení’ ND model 53 byl popfiípadû pfiedem odsouzen˘ souzen bez sly‰ení a obhajoby. A byli to odstraÀováni komunisté (zdÛraznûno autorem), ktefií pfii nejmen‰ím aspoÀ nemûli ‰kraloupky ve své politické minulosti.” “·kraloupky” mífií zjevnû na ·tûpánka, jehoÏ pováleãn˘ oãistn˘ proces byl dosud v Ïivé pamûti. Pokorn˘ obhajuje právo kritizovat ND, vycházeje ze samozfiejmého poÏadavku, Ïe ND nemá b˘t Ïádn˘m nedotknuteln˘m, posvátn˘m svatostánkem. “‘Palladium zemû ãeské’ se musí vyrovnat se skuteãností, Ïe palladia poztrácela svatozáfi a kaÏd˘ má teì renomé jenom tolik, kolik si ho vydobude poctivou prací. [...] KdyÏ má nûkdo prvenství pfiedem patentované, zbahní – co by se také namáhal?” (Palladium nebo revoluce, s. 618, 619.) V posledním pfiíspûvku k této diskusi v prosincovém ãísle Divadla formuluje Pokorn˘ poÏadavky na to, ãím má b˘t ND, uÏ zase ponûkud pozmûnûn˘m slovníkem: “Co potfiebuje k zdravému, normálnímu rozvoji ensemble Národního divadla (máme pofiád na mysli jeho ãinohru)? MoÏnost a svobodu b˘t normálním divadlem, stejn˘m jako jiná, posuzovan˘m podle stejn˘ch mûfiítek, a ne podle hledisek, která s sebou zákonitû a nutnû nese reprezentativní postavení a poslání.” (K v˘vojové situaci na‰eho národního i Národního divadla, s. 1001.) Opût v‰ak jde v zásadû o argumentaci demagogickou, úãelovou: Pfiedstava normálního divadla, které má ve své tvorbû samozfiejmû vycházet z radikálních tfiídních hledisek, je sice dnes viditelnû rozporná a absurdní, tehdy v‰ak dosud pfiedstavovala oficiální stranické stanovisko a v daném pfiípadû za ním stály nebezpeãné poÏadavky v‰ech “ukfiivdûn˘ch” straníkÛ, ktefií se obávali o ztrátu pozic, pfiedev‰ím zmínûné sekce dramatikÛ, jeÏ autor shrnul: “obsazení vedoucích funkcí nelze fie‰it oddûlenû od fie‰ení nedobr˘ch pomûrÛ uvnitfi ND celého a ani otázku ND nelze fie‰it oddûlenû od naléhav˘ch klíãov˘ch pomûrÛ na‰eho divadelnictví. Situace totiÏ uÏ dospûla tak daleko, Ïe nepomÛÏe ojedinûlé dílãí, n˘brÏ jen komplexní fie‰ení. Ministerstvo rozhodlo podle své úvahy a budoucnost ukáÏe, kdo mûl pravdu. Spisovatelé – úãastníci onûch jednání se pak upnuli k uskuteãnûní tûch úkolÛ, kde jsou shody v názorech – to je ustanovení Divadelního svazu a Divadelního institutu.” (Palladium nebo revoluce, s. 620.) Rozpor, o nûmÏ je tu fieã, spoãíval v tom, Ïe ministerstvo odmítlo navrhované “komplexní fie‰ení”: podle jeho názoru 21


bylo potfiebí “vyfie‰it otázku dramaturga (respektive dramaturga a ‰éfa) a ostatní je vûc dal‰ích, dílãích diskusí”. (TamtéÏ, s. 620.) Z tohoto stanoviska ministerstva i jeho koneãného, a jak se ukázalo, prozíravého rozhodnutí (dodejme, Ïe vedoucí divadelního oddûlení byla tehdy dr. Eva Soukupová) je patrné, jak znejistûlá byla v té chvíli domácí i mezinárodní situace (pro nás tehdy pfiedev‰ím v SSSR), v níÏ bylo jisté jen jedno: Ïe právû tehdy uÏ se nepfiálo leviãáckému radikalismu s jeho vÏdy pohotov˘mi revoluãními fie‰eními. Jmenování Otomara Krejãi, dal‰ího herce ze souboru, tedy navenek vypadalo spí‰ jako doãasné potvrzení v˘sadního postavení a jakési ãásteãné, byÈ velmi omezené autonomie Národního divadla. Ale zatímco se Pokorn˘ dost marnû pokou‰el vyvolat “vefiejnou” diskusi o ãinohfie ND (jeho útoky v Divadle vyvolaly jen málo odpovûdí, jeÏ mûly k diskusi daleko), rodil se uÏ uvnitfi ãinohry ND Ïádan˘ program “normálního divadla”. Normální byl uÏ v tom, Ïe ignoroval “tfiídní”, tj. “kádrové” poÏadavky. Proto mohla b˘t záhy “vyfie‰ena otázka dramaturga”, ov‰em sotva ke spokojenosti sekce dramatikÛ. A sotva se také ãekalo, Ïe právû jmenovan˘ herec uãiní konec zdej‰í “vládû hercÛ”, jeÏ ve skuteãnosti znamenala bezvládí, beztvarost a stylov˘ úpadek. S pÛlstolet˘m odstupem je zjevné, Ïe ke Krejãovû nástupu do‰lo v situaci, jaká se dlouho nebude opakovat. Byla to jedineãná pfiíleÏitost, jíÏ v‰ak mohl s úspûchem vyuÏít jen ten, kdo mûl jasn˘ program a odvahu k jeho prosazení. Málokdo jin˘ by byl této pfiíleÏitosti dokázal vyuÏít lépe neÏ Krejãa, a sotvakdo jin˘ pro to mûl lep‰í pfiedpoklady. Krátce pfiedtím (v listopadu 1955) dovr‰il ãtyfiiatfiicet let, byl uznáván pro svÛj hereck˘ talent, jevi‰tní, filmové i pedagogické pÛsobení i organizaãní schopnosti. Pfiiãtûme k tomu i první zku‰enosti reÏijní (tfiebaÏe nebyly v takové pamûti, aby o málo pozdûji nebyl jeho tfietí reÏijní opus v‰eobecn˘m pfiekvapením) i pÛsobení publicistické, znaãné teoretické vzdûlání a stálou dychtivost po vûdûní a poznání, mimofiádnou pracovitost a cílevûdomost. Nechybûlo mu ani nutné sebevûdomí, a koneãnû – rozhodnû ne na posledním místû – také tehdy nezbytné “kádrové pfiedpoklady”. NejenÏe nemûl Ïádné váleãné “‰kraloupky”, ale zúãastnil se boje na barikádách, od kvûtnové revoluce byl ãlenem strany (v dobû pfied sv˘m jmenováním byl dokonce vedoucím závodního v˘boru ãinohry), nadto s nefal‰ovan˘m “tfiídním pÛvodem”, takÏe mohl smûle ãelit leviãákÛm: zcela samozfiejmû a sebevûdomû jim oponoval poÏadav22

kem mûfiítek umûleck˘ch. V souboru se uznávalo, Ïe má pro funkci v‰echny osobní pfiedpoklady, a nûkteré intervence v jeho prospûch také ze souboru pocházely.29 Nejpodstatnûj‰í bylo, Ïe pro mladého herce neznamenala funkce pouhé naplnûní osobní ctiÏádosti, n˘brÏ moÏnost pokusit se o opravdové fie‰ení problémÛ, které prom˘‰lel fiadu let. Jak víme z jeho publicistiky, od prvních divadelních krokÛ uvaÏoval o smyslu divadelní práce a o úkolech reÏie jako jejího jednotícího ãlánku. Pro svou pfiedstavu o programu obnovy ãinohry dovedl také získat spolupracovníky. Co víc, hledûl je získat mezi nejlep‰ími silami oboru. Vûdûl, Ïe mÛÏe ãinohru ND povznést ze stavu letargického sebeuspokojení ãi rezignace jen soustfiedûnou energií nejlep‰ích sil, pfiedev‰ím reÏijních a hereck˘ch, a nikdy netrpûl slabo‰sk˘m strachem z konkurence. V kádrovém posudku, kter˘ “o nûm” (taková je formulace) o dva roky pozdûji, 14. února 1958, vypracoval fieditel Îelensk˘, se konstatuje mimo jiné: “Pfied nastoupením do funkce ‰éfa ãinohry vût‰ina umûleckého souboru mûla k nûmu pomûr velmi kladn˘.”30 Z formulace vypl˘vá, Ïe v dobû, kdy byl posudek vypracován, uÏ ona obliba u vût‰iny neplatila. NeboÈ kdyÏ se herec Krejãa podjal úkolu, jehoÏ smyslem bylo obnovit autoritu reÏie i dramaturgie, pfiestavût zestárl˘ soubor a dovést ho k vytvofiení moderního jevi‰tního stylu (a to pfiedev‰ím na souãasném, pokud moÏno pÛvodním repertoáru), vûdûl, Ïe si nezachová “v‰eobecnou oblibu”. Zvlá‰È proto, Ïe se základním v˘chodiskem jeho práce rázem, po letech samozfiejmé stranické hierarchie, stalo pfiehodnocení jednotliv˘ch sil souboru na základû jejich umûleck˘ch schopností. Tak muselo nutnû dojít i k vnitfinímu dûlení souboru. V podmínkách obvykl˘ch zákulisních intrik a jejich pfiená‰ení “nahoru” (tj. doná‰ením na pfiíslu‰ná oddûlení ministerstva, ÚV KSâ a jistû i na jiná úfiední místa) a v atmosféfie permanentních v˘kyvÛ reglementující ideologie a politiky nebylo divu, Ïe “Krejãova éra”, která tehdy zaãínala, mûla pfies v‰echny vhodné personální pfiedpoklady ve vedení, pfies mimofiádné úsilí a pfiedev‰ím prokazatelné umûlecké v˘sledky vymûfieno jen pût sezon. IV. Zájezd i jeho repertoár, pevnû stanoven˘ pfied Krejãov˘m nástupem do funkce, bylo nutné zorganizovat a vyuÏít jak moÏno nejlépe. âasu zb˘valo málo, zku‰enosti nebyly prakticky Ïádné, pfiípravy byly proto hektické. Poãátkem dubna (8. 4.)


pfiijel fieditel Julien do Prahy se smlouvou, signovanou v PafiíÏi 3. 4.31, koncem dubna odjeli do PafiíÏe vedoucí zájezdu (Krejãa, scénograf Svoboda a Radok, kter˘ i tuto zku‰enost zaznamenal ve sv˘ch poznámkách z oné doby), aby se seznámili s technick˘m zázemím Théâtre Sarah Bernhardt. Urychlenû probíhal definitivní v˘bûr úãastníkÛ, v˘jezdní povolení, Ïádosti o víza, chystaly se francouzské tiskové materiály, technické rozkresy dekorací, zaji‰tûní ubytování atd. Státnû “reprezentativní” akce ov‰em pfiekonávala snáze neÏ jiné tûÏkopádnost v‰ech tehdej‰ích formalit, proto mohlo b˘t v pravou chvíli na místû v‰e, poãínaje tfiiasedmdesáti úãastníky zájezdu, vãetnû dramaturga Krause (jehoÏ v˘jezd se vyfiizoval na poslední chvíli, ale pfiesto stihl tiskovou konferenci pfied prvním pfiedstavením, kde byl mluvãím ãinohry), konãe dekoracemi. Vystoupení ãinohry ND vûnoval francouzsk˘ tisk svûdomitou pozornost, jako ostatnû v‰em souborÛm. Divadlo mûlo v té dobû je‰tû v kulturních rubrikách pfiední místo a pomûrnû nov˘ festival byl prvofiadou kulturní událostí, které tisk vûnoval mnoho místa. Recenze ãesk˘ch pfiedstavení byly vût‰inou zdvofiilé, ale rezervované. Pfies uznání, kterého se dostalo hlavnû hercÛm, bylo celkovû zfiejmé zklamání z repertoáru a inscenaãní zastaralosti, obãas více ãi ménû ironizované: vcelku se v pfiípadû LoupeÏníka poukazovalo na pÛlstoletí star˘ inscenaãní naturalismus, v pfiípadû Atlantidy na bombastiãnost efektÛ v textu a v inscenaãním stylu ovlivnûném nûmeck˘m expresionismem.32 Îe soubor nevyvolal velk˘ zájem, tím ménû nad‰ení, museli konstatovat i pfiítomní ãe‰tí Ïurnalisté Josef Träger a Ivo Fleischmann (první z nich byl delegován na kongres divadelních kritikÛ, pofiádan˘ v rámci festivalu, druh˘ provázel soubor jako tiskov˘ ata‰é). Bylo to zfiejmé nejen ve srovnání s ohlasem proslulého divadla Piscatorova, které pfiijelo na festival s inscenací Vojny a míru, ale i s pfiijetím souboru, kter˘ vystupoval pfied ãinohrou ND. Bylo to marocké divadlo z Rabatu, novû vzniklé z amatérÛ, které pfiivezlo vlastní adaptaci Molièrov˘ch ·ibalství Scapinov˘ch – Les Fourberies de Joha, a pÛvodní “marockou revui” Metafii, Les Balayeurs, a vzbudilo sv˘m spontánním projevem Ïiv˘ zájem a sympatie. (Tyto sympatie jistû velkou mûrou posílil frankofonní projev hercÛ ze zemû patfiící do té doby k francouzské koloniální fií‰i, jejíÏ rozklad tehdy právû zaãínal, a to nejprve pokojnou cestou: právû v bfieznu 1956 skonãil francouzsk˘ protektorát Maroka, téhoÏ mûsíce byla vyhlá‰ena nezávislost Tunisu. Byl

tedy patrn˘ i rozdíl zájmu o “vlastní” teritorium – a nepfiíli‰ zajímavou zemi kdesi “na v˘chodû”.) Vût‰í pozornost vyvolala akce mimoumûleckého rázu, kdyÏ na‰i studenti z pafiíÏské emigrace pfii prvním pfiedstavení shodili z balkonu divadla do pfiízemí letáky, poÏadující svobodné volby v âeskoslovensku a varující, “aby styky nebyly podvodem”. Studentská akce byla adresována na‰im nejoficiálnûj‰ím místÛm, která na ni také ihned velmi ostfie zareagovala, jak dokládá korespondence pafiíÏského velvyslanectví s ãs. ministerstvem zahraniãí.33 S neãekan˘mi událostmi se ov‰em musel vyrovnat v první fiadû soubor, jehoÏ ãlenové tak mûli poznat, Ïe oficiální reprezentace socialistické kultury nemusí b˘t vÏdycky pfiíjemná. Ke stísnûné atmosféfie pfiispûla i událost dal‰ího veãera, o níÏ nebylo jisté, ‰lo-li o náhodu ãi úmysl, a kterou nejvíc, a to doslova, pocítil soubor. Zejména herci star‰í generace, Franti‰ek Smolík a Zdenka Baldová v rolích Sochafie a jeho Ïeny, v Praze h˘ãkaní, mohli sotva pochopit, proã byli zrovna oni pfii pfiedstavení Atlantidy postiÏeni úãinkem slzného plynu, kter˘ pronikl na jevi‰tû ze zákulisí. Na soubor, kter˘ nic podobného neãekal, to pÛsobilo jako nepochopitelná a nespravedlivá ledová sprcha. Francouzské úfiady v odpovûdi na diplomatick˘ protest na‰eho zastupitelství nakonec s patrnou ironií událost bagatelizovaly. Teprve tfietí pfiedstavení se odehrálo bez incidentÛ, ale zahladit v hercích nepfiíjemné pocity se tak docela nepodafiilo. O tomto prvním pfiedstavení referoval do Prahy telefonicky Bohumil Bezou‰ka. Zprávu otiskla 31. 5. 56 Lidová demokracie pod (zámûrnû?) neobratn˘m titulkem První úspûch Národního divadla v PafiíÏi: “Po 1. aktu byly shozeny z galerie letáky, v nichÏ byly PafiíÏané varováni pfied roz‰ifiováním kulturních stykÛ s âSR a âeskoslovensko oznaãováno jako ‘revolver namífien˘ proti Západu’. SlouÏí jistû ke cti obecenstva, Ïe tento pokus o provokaci pfiijalo s naprostou lhostejností a chladem a Ïe proti ní protestovalo. PrÛbûh pfiedstavení nebyl naru‰en a ve 23.30 (hraje se od 21 hodin) skonãilo pfiedstavení, podle údajÛ znalcÛ festivalu, s velik˘m aplausem.” – Na této zprávû je nejzajímavûj‰í, Ïe vÛbec mohla vyjít, “normální” b˘valo spí‰ co moÏná zamlãovat jakékoli nepfiíjemnosti, problémy, rozpory, kolize, tím spí‰, kdyÏ oficiální reprezentanti “tábora míru a pokroku” vstoupili do pfiímé konfrontace s “nepfiátelsk˘m kapitalistick˘m táborem” a bylo Ïádoucí, aby v ní uspûli. 23


Zprávy o této konfrontaci, jakkoli se tváfií povzbudivû, dokládají, Ïe na‰i divadelníci byli nuceni vstoupit na neznámou pÛdu s dost chatrnou umûleckou “v˘zbrojí”, takÏe se jejich inscenacím dostalo i ze strany “pfiátel” (v l’Humanité, listû FKS) jen povinné podpory (srov. citovaná recenze v pozn. 32). Úãastníci zájezdu zaÏili tedy kromû potû‰ení z PafiíÏe a vstfiícného obecenstva i nesnáze a dvojznaãnost svého kulturního i politického postavení v mezinárodním kontextu: v zemi s tehdy silnou kulturní levicí mûli reprezentovat socialistické divadlo a obhájit jeho umûlecké v˘sledky, aÈ uÏ byli s tímto posláním a umûleck˘mi v˘sledky vnitfinû ztotoÏnûni, nebo ne. Vûdûli, Ïe jsou pfiitom sledováni bdûl˘ma oãima dvou soudruhÛ, ktefií zájezd provázeli a jejichÏ “zvlá‰tní úkoly” byly v‰em zfiejmé (bdûli zejména nad tím, zda se nûkdo nesetká s na‰imi emigranty). Bylo také jasné, Ïe referenty pfiíslu‰n˘ch úfiadÛ nemusí b˘t jen oni, ale i jiní, aÈ ze souboru ãi z fiad francouzsk˘ch “pfiátel” (jak jazyk tehdej‰í diplomacie oznaãoval pfiíslu‰níky FKS). Postavení souboru a zvlá‰tû jeho vedení nebylo tedy, pfies zjevnû dobrou vÛli hostitelÛ, vÏdy snadné, a v˘sledek zájezdu odpovídal oãekávání. Na otázku, jak˘ mûla pfiedstavení ohlas a v ãem vidí pfiínos úãasti ND na pafiíÏském mezinárodním festivalu, odpovídal Krejãa po návratu nûkolika novinám. Jeho odpovûdi dnes jako tehdy ãteme s vûdomím, Ïe to byly odpovûdi oficiální, odpovídající dobové frazeologii. Víceménû jasnû v‰ak sdûlovaly pravdu. Novináfii Mladé fronty tûsnû po návratu Krejãa odpovûdûl: “Ohlas byl zhruba takov˘ jako v Praze. âili, potvrdili jsme si v PafiíÏi, co víme i v Praze, jsme-li k sobû upfiímní. PafiíÏ je ov‰em mezinárodní kolbi‰tû a v‰e se tu proto jeví v daleko ostfiej‰ím svûtle – nikdy ne v‰ak tak neomalenû a osobnû, jak je to nûkdy zvykem u nûkter˘ch na‰ich kritikÛ. [...] Struãnû se dá fiíci, Ïe Národní divadlo ãestnû reprezentovalo ãeskou divadelní kulturu. [...] Pro Národní divadlo mûl zájezd mimofiádn˘ v˘znam. PafiíÏ potvrdila to, co jsme v‰ichni cítili jako potfiebu: pomûfiit své síly na mezinárodním kolbi‰ti.” O nûkolik dnÛ pozdûji uvefiejÀuje v Práci vlastní ãlánek (Po návratu Národního divadla z PafiíÏe), v nûmÏ zmiÀuje, Ïe úãastníci zájezdu odjíÏdûli na festival “se znaãn˘mi rozpaky”, zpÛsobené jak kritick˘m vztahem domácí vefiejnosti ke stavu ãinohry ND, tak tím, Ïe chybûla moÏnost srovnání se zahraniãím, Ïe ND jelo s fiadov˘mi inscenacemi svého repertoáru, aniÏ se mohlo speciálnû pfiipravit, nadto “do poslední chvíle nebylo jisté, zda vÛbec do PafiíÏe pojedeme, a potom pfiehnanû sloÏitá organizace zájezdu nepfiispûla ke zvlá‰tnímu klidu pfii odjezdu”. (SloÏitou organizaci zájezdu dokládají v˘24

mluvnû uÏ pouhé soupisy úãastníkÛ a rÛznorod˘ zpÛsob jejich dopravy, zachované v dokumentaci zájezdu. – JP) [...] “Pro v‰echny pracovníky Národního divadla, zejména pro ty nejmlad‰í, má vystoupení na mezinárodní pÛdû a zhlédnutí pfiedstavení jinonárodních souborÛ velik˘ v˘znam. Tak napfiíklad jsme si uvûdomili pfii odbornû velmi hodnotném pfiedstavení Tolstého Vojny a míru, které provedlo Schillerovo divadlo v Berlínû, Ïe uÏ nikdy se nemÛÏeme vrátit k expresionismu toho druhu, jak˘m dosud pracuje berlínsk˘ reÏisér Piscator, a Ïe uÏ nikdy nemÛÏeme a nesmíme stavût osudy lidí na jevi‰tû tak objektivisticky, jako to dûlá on, a Ïe uÏ nemÛÏeme a nesmíme nikdy jeho zpÛsobem zbavovat divadlo emocionálnosti a iluzivnosti. Pfiitom na tomtéÏ pfiedstavení jsme si uvûdomili, jak je bezv˘hradnû nutné, aby cel˘ soubor hrál jedním stylem a aby celé pfiedstavení vycházelo a bylo podfiízeno jedinému tvÛrãímu zámûru.”34 Krejãovy v˘hrady proti Piscatorovi netfieba chápat jako alibismus, odpovídají jeho divadelnímu názoru, tfiebaÏe se tehdy teprve vyhraÀoval. V dÛrazu na jednotn˘ styl a podfiízení jedinému tvÛrãímu zámûru se oz˘vá vÛdãí my‰lenka, s níÏ se záhy obrátí k souboru. Zájezd mûl tedy pro cel˘ soubor neobyãejn˘ v˘znam uÏ proto, Ïe jím byla naru‰ena dlouholetá kulturní izolace. Jeho úãastníci mohli po mnoha letech poprvé, ãi vÛbec poprvé vyjet za na‰e západní hranice (viz napfi. vzpomínky V. Fabianové), do PafiíÏe, tehdy je‰tû pokládané za kulturní metropoli Evropy. Mohli nahlédnout do jiného svûta, jiné politiky, kultury i Ïivotního zpÛsobu. Byli poprvé vystaveni bezprostfiední konfrontaci s tehdej‰í úrovní soudobé divadelní kultury. (Mohli vidût nejen Piscatorovu Vojnu a mír, ale také nûkterá pfiedstavení pafiíÏsk˘ch divadel, napfiíklad vystoupení Anny Magnaniové nebo Molièrovy Uãené Ïeny v Comédie-Française. Nûktefií, zvlá‰tû mlad‰í úãastníci zájezdu, jak je‰tû nedávno vzpomínal reÏisér Ladislav Smoãek, RadokÛv asistent, kter˘ vystupoval také v epizodû jednoho z Vladafiov˘ch bratfií, se snaÏili seznámit i s inscenacemi “antidramatu”, nové avantgardy padesát˘ch let.) To v‰e znamenalo pro kaÏdého osobní kulturní zisk a pfiedev‰ím promûnu kulturního “horizontu”, moÏnost bezprostfiedního srovnání “dvou svûtÛ”. Tak pro sebe tuto zku‰enost shrnul Alfréd Radok, nejstar‰í ãlen nového vedení: “DÛleÏité je, Ïe jsem vidûl PafiíÏ, Ïe jsem – stejnû jako ve Vídni – poznal kousek jiného svûta. Sic jen letmo a ud˘chanû, ale pfiece jen vidûl. A pochopil jsem, Ïe existují dva svûty, které jsou rozdûleny a jsou zcela odli‰né. [...]”35


Nové vedení ãinohry zájezd je‰tû posílil v pfiesvûdãení, Ïe jak soubor, tak jeho dramaturgie a inscenaãní práce musí projít hlubokou promûnou, mají-li se pfiiblíÏit nároãnûj‰ím mûfiítkÛm “divadelní Evropy”. PafiíÏsk˘ repertoár byl sv˘m zpÛsobem inspirativní pro dramaturgii, byÈ nepfiímo. Karel Kraus na to vzpomínal je‰tû v roce 2008, kdyÏ odpovídal36 na otázku po pÛvodu programu souãasn˘ch her, které iniciovala tzv. Krejãova dílna: v roce 1956 ho pafiíÏská divadla pfiekvapila pfievahou pÛvodní produkce. “Sobûstaãnost” francouzské kultury byla nápadná, tolik se v PafiíÏi hrálo francouzsk˘ch autorÛ, i souãasn˘ch: proti nám to byl propastn˘ rozdíl. Novû nastupující dramaturg ND si tehdy v PafiíÏi silnûji uvûdomil, Ïe by se dramaturgie ãinohry ND mûla co nejvíc starat o pÛvodní dramatiku, ov‰em jinak, neÏ tomu bylo dosud. Nebylo moÏné opírat se o oficiální dramatiky, ktefií psali na tzv. spoleãenskou objednávku, tedy propagandistické texty na zadaná témata (zostfiující se tfiídní boj, v˘robní problémy, kolektivizace vesnice apod.), ale o autory nové, ktefií sice nemûli divadelní zku‰enosti, nebyli v‰ak ani pokaÏení sv˘m dosavadním angaÏmá v repertoárov˘ch kampaních. A takové bylo tfieba najít. ¤ekli jsme, Ïe Kraus byl angaÏován jako dramaturg ãinohry tûsnû pfied pafiíÏsk˘m zájezdem a jako ãlen nového Krejãova vedení byl díky své v˘borné francouz‰tinû i znalosti francouzské kultury mluvãím ãinohry na pafiíÏské tiskové konferenci. Tato jeho schopnost byla jedním z nejsilnûj‰ích Krejãov˘ch argumentÛ pro pfiijetí nestraníka do funkce, jeÏ byla tehdy pokládána za v˘sostnû politickou. I kdyÏ prosadit Krausovo angaÏmá bylo velmi obtíÏné, o pár mûsícÛ pozdûji by uÏ bylo sotva moÏné. Po celou dobu Krejãova vedení ãinohry byla pak dramaturgická “dílna” pfiedmûtem nejsilnûj‰í stranické kritiky interní i externí a jmenovitû Karel Kraus byl stál˘m terãem útokÛ a udání leviãákÛ v souboru. O pfiechodném uvolnûní na jafie 1956 svûdãí i to, Ïe Karel Kraus byl také spolu s Josefem Trägerem delegován na Mezinárodní sjezd divadelní kritiky, kter˘ se konal v rámci festivalu (7. – 14. 6. 1956), a pfiipadl mu úkol, tehdy hodn˘ diplomata: zúãastnit se diskuse o úloze reÏiséra v moderním divadle37 s pfiíspûvkem na zadané téma “svoboda reÏiséra”. Pfieklad se zachoval v citované dokumentaci zájezdu a témûfi v úplnosti také vy‰el ve dvojjazyãném ãasopise Le Théâtre dans le Monde38. Diskutující mûli odpovídat na tfii otázky, poloÏené Piscatorem: 1. Je reÏisér tvofiiv˘ umûlec? 2. Má se reÏisér svou

estetikou pfiizpÛsobovat osobitému stylu nejrÛznûj‰ích dûl? 3. MÛÏe naopak reÏisér podfiizovat nejrÛznûj‰í díla své vlastní fixní estetice? Kraus uvedl svÛj pfiíspûvek slovy, Ïe odpovûì na tyto otázky vyÏaduje pokus o formulaci konkrétního umûleckého programu, neboÈ nejde pouze o teoretické problémy: jsou to otázky, s nimiÏ je konfrontováno moderní divadlo neustále a známe pfiípady, kdy tato dvû krajní hlediska vykrystalizují velmi jasnû. Objasnil pak, Ïe aãkoli vedení souboru praÏského ND bylo jmenováno nedávno a nemÛÏe se pfii této pfiíleÏitosti dosud opírat o v˘sledky vlastní práce, téma je mu blízké, je pfiedmûtem diskuse, na niÏ musí v divadelní práci dennû odpovídat. Za nové vedení ND chce proto vyslovit cosi jako umûlecké krédo. KdyÏ odpovûdûl kladnû na první dvû otázky a odpovûì na otázku tfietí byla proto negativní, pokusil se definovat vlastní hledisko nového vedení dÛrazem na otázky stylu. Pfiipomnûl slavnou definici z Buffonova projevu pfii vstupu do francouzské Akademie (“styl, to je ãlovûk sám”) i definici ·aldovu (kter˘ styl nahlíÏel jako “organizaci, logiku a stálou pfiedstavu celku”), v nichÏ jsou shrnuty principy, jimiÏ se mÛÏe reÏisér inspirovat. Domnívá se, Ïe reÏisér je tím vût‰í osobnost, ãím hloubûji proniká do koncepcí rÛzn˘ch autorÛ a jejich stylÛ. Umûní mÛÏe mít rÛzné funkce, umûlecké dílo nemusí b˘t vÏdy jasné a pfiístupné v‰em, rÛzné styly se mohou konfrontovat a v˘sledek mÛÏe b˘t zajímav˘ i úãinn˘. Nakonec uÏívá pfiirovnání, jeÏ je velmi jasné, pfiirovnání divadelní práce a svûtla, svûtla poznání: “Lze diskutovat o tom, které svûtlo je nejkrásnûj‰í, svûtlo slunce, oblohy nebo luny. [...] Dovolte nám, abychom byli pro svûtlo sluneãní, i kdyby to bylo jen proto, Ïe dnes na svût dopadá pfiíli‰ mnoho stínÛ. Chtûli bychom je rozpt˘lit ostr˘m svûtlem my‰lenky. – Proto vycházíme ve své divadelní práci z my‰lenky, ze slova. A proto chceme, aby reÏisér slouÏil autorovi, nechceme tím v‰ak fiíci, Ïe má b˘t jeho posluhou.” Jak patrno, Karel Kraus se nesnadného úkolu zhostil se ctí: opravdu zde, byÈ v obecné rovinû, nastínil smûr, jímÏ se chtûlo vydat Krejãovo vedení; pozornosti nemohlo uniknout, Ïe se tu nepou‰tûl do Ïádné manifestace pfiíslu‰nosti k socialistickému táboru, ani se nezmínil o socialistickém realismu. Po návratu byl Kraus povûfien “vyúãtováním, bilancí pafiíÏského zájezdu”, jak to sám nazval, jeÏ provedl v obsáhlé pfiedná‰ce pro závûreãn˘ aktiv sezony, kde jej pfiednesl pfied souborem. Úvodem se pokusil obrátit pozornost k pravému v˘znamu zájezdu: “AÏ bude jednou nûkdo psát dûjiny Národ25


ního divadla, zastaví se moÏná u âapkova LoupeÏníka a Nezvalovy Atlantidy a zavzpomíná na historickou chvíli, kdy Národní divadlo poprvé vystoupilo v PafiíÏi. Ano, jistû to byl v˘znamn˘ mezník v dûjinách této scény. Ale bude teì záleÏet na nás v‰ech, zda se z pohostinského vystoupení v cizím mûstû stane vskutku událost historická. Nebuìme pfiíli‰ zklamáni, Ïe se tam v‰echno vyvíjelo nenápadnûji, ménû slavnostnû neÏ jsme si snad pfiedstavovali nebo pfiáli. V‰ak i to b˘vá vlastností historick˘ch chvil. Nic si nenamlouvejme: PafiíÏe jsme nedobyli – a budiÏ k na‰í cti fieãeno, Ïe jsme jí ani dob˘t nedoufali. Nelze ani fiíci, Ïe na‰e pafiíÏská pfiedstavení byla úspû‰ná. To má dosti sloÏité pfiíãiny; pokusím se je aspoÀ zãásti vysledovat.” – Mluvil pak o rozdílném kulturním prostfiedí, o bohatû nasycené, ne-li pfiesycené kulturní atmosféfie PafiíÏe, a neÏ ocitoval nejcharakteristiãtûj‰í ukázky z kritik, ãasto si navzájem odporujících, upozornil na specifiãnost festivalového publika a reprezentativní úãast kritiky, která nebyla zaujatá ani pro nás, ani proti nám: “Pfies v‰echnu odli‰nost osobních náhledÛ, pfies jistá, celkem pochopitelná nepochopení, nepostfiehl jsem nikde pfiedsudky, aÈ uÏ jakékoli. Snad je jistá cena tûchto referátÛ právû v tom, Ïe jsou vcelku lhostejné, Ïe nás posuzují jako divadlo v fiadû jin˘ch divadel, Ïe neznají a nedbají vztahÛ zákulisních, Ïe nikoho nehodnotí podle jeho zásluh minul˘ch, Ïe nevidí souvislosti, Ïe jsou více ménû náhodn˘mi svûdky.” Pokusil se také vysvûtlit rozdíly mezi francouzsk˘m a ãesk˘m divadlem, vyzdvihl sílu umûní hercÛ ND, ale také nedostatek souhry a celkového slohu, o jehoÏ dosaÏení je tfieba usilovat. A uzavfiel své hodnocení v˘zvou vycházející z toho, co nazval sv˘m nejsilnûj‰ím záÏitkem z PafiíÏe. Byl to obdiv a úcta k francouzské kultufie. “Mám ji rád a je mi blízká. Ale vím dobfie, Ïe nikdy do ní nemohu zasáhnout pfiímo, ani nikdo z tûch, kdo sdílejí mÛj obdiv k ní. NemÛÏeme také pfiejímat její poÏadavky a zákony. Budeme se tû‰it pohledem na její kvûty a vdechovat jejich vÛni, nemÛÏeme v‰ak pfiená‰et pÛdu, která je vydala. A právû tato rodná pÛda francouzské kultury, tisíckrát pfieoraná a stále plodná, je tím, co na mû nejvíc zapÛsobilo, je tím nejcennûj‰ím, co Francie má. V âechách ani zdaleka nemáme tak bohatou kulturní tradici. Máme zato mnohem vût‰í povinnost vytvofiit si ji. Domnívám se, Ïe pfiestala doba, kdy máme svût dohánût. Známe své místo, jsme samostatn˘m, vyspûl˘m národem a chceme se mûfiit se svûtem jako rovn˘ s rovn˘m. Nemáme uÏ ãím omlouvat své nedostatky, musíme zv˘‰it své nároky. Pfiál bych si jen, aby o tom byli pfiesvûdãeni i na‰i dramatiãtí autofii. NeboÈ jim pfiedev‰ím chceme 26

slouÏit. Jen na nich mÛÏeme budovat svou pevnou, vysokou divadelní tradici. Dûkuji Francii a PafiíÏi za to, Ïe mû nauãila víc spoléhat na ãeské umûlce.”39 âteme-li po letech tato slova, a to v kontextu s jin˘mi dobov˘mi projevy, odli‰nost celkové dikce je aÏ zaráÏející svou nezávislostí, jasností, opro‰tûností od jakékoli dobové frazeologie. To ov‰em nemohlo uniknout ani tûm silám v ãinohfie ND, které se záhy postavily nejen proti novému dramaturgovi, ale proti celému novému vedení. V. Nebylo moÏné si dûlat iluze o tom, Ïe by si soubor jako celek plnû uvûdomoval úroveÀ své umûlecké práce, jeÏ byla ve stále zfiejmûj‰ím rozporu s jeho privilegovan˘m postavením, natoÏ pfiíãiny tohoto stavu. V‰echny kroky, jeÏ prosazovala formující se “divadelní dílna”, mûly proto znamenat tvrd˘ zápas s vnitfiními retardujícími silami. Aktiv ãinohry, tj. shromáÏdûní celého souboru, konané v závûru sezony, b˘val obvykle vûnován (pfieváÏnû pozitivnímu) hodnocení. V této sezonû se – také kvÛli zájezdu – konal pomûrnû pozdû (12. – 13. 7.) a neznamenal obvyklou formální schÛzi, neboÈ vedení ãinohry zvolilo – ne neuváÏenû, i kdyÏ patrnû málo takticky – právû tento závûreãn˘ aktiv, aby souboru, dosud h˘ãkanému a uvyklému na nedotknutelnost, otevfienû, poctivû a vûcnû fieklo nepfiíjemnou pravdu, ale také mu otevfielo perspektivu, v˘hledy do budoucí práce. Chtûlo ukázat reáln˘ stav (pfiiãemÏ se mohlo odvolat i na v˘sledky pafiíÏského zájezdu), ale i moÏnost a nutnost zmûny. Krejãa si pro tuto pfiíleÏitost pfiipravil “nástupní” projev, kter˘ zfiejmû pomûrnû dlouho prom˘‰lel, konzultoval a formuloval (citovali jsme v˘‰e jeho náãrt z dubna 1956). Úvodem v‰ak promluvil k aktuálnímu útoku Pokorného (Palladium nebo revoluce), tfiebaÏe autora nejmenoval. Prohlásil, Ïe základní otázky Ïivota ãinohry se v ND velmi otevfienû diskutují. “Proã asi? Proto, Ïe si myslíme, Ïe ãinohra ND je nedotknuteln˘m palladiem, hodn˘m úcty vÏdy a za v‰ech okolností, nebo proto, Ïe jsme si pfiísnû vûdomi jejího souãasného stavu a jsme rozhodnuti tento stav fie‰it? Nevûfiíme ov‰em, Ïe obrozená ãinohra ND vzlétne jako Fénix z rozvalin nové generální reorganizace v‰eho praÏského divadelnictví, znovu doporuãované v 7. ãísle Divadla. Domníváme se naopak, Ïe je dosavadním v˘vojem odzvonûno vífie ve spásu skrze generální reorganizaci a Ïe naopak nade‰el ãas pfiísného, ale pfiirozeného, nenásilného v˘voje ke kvalitû umûní, k úãelnosti v organizaãních otázkách, k pfiirozenému v˘bû-


ru dle hodnoty – pfiedev‰ím dle hodnoty! – v otázkách kádrov˘ch.” Pokud jde o ideu ND, nové formulace nijak nezlep‰í souãasn˘ stav. “Víme naopak, Ïe praktická úãinnost této ideje [...] nemÛÏe b˘t nikdy vût‰í, neÏ je síla na‰eho umûní, tj. síla tûch, ktefií dnes ND vedou a ktefií v nûm pracují.” “Îivá a reálná” idea ãinohry ND je ve schopnosti umûlcÛ pochopit a umûlecky ztvárnit velké my‰lenky své doby a sdûlit je divákÛm, neuskuteãní ji “jakékoli usnesení jakéhokoli orgánu, tato idea musí vycházet z nezadatelnû svobodného tvÛrãího umûleckého názoru odpovûdn˘ch umûlcÛ socialistické epochy. [...] Víme, Ïe jako kaÏdé lidské dílo i socialismus je proces, pfiekonávání rozporÛ v‰eho druhu. [...] ProtoÏe chceme b˘t nikoli posluhy ãi domovníky, ale budovatelsk˘mi, tvofiiv˘mi úãastníky socialistického Ïivota, proto budeme v umûní vÏdy prosazovat svobodu my‰lení, svobodu diskuse, svobodu tvofiivé práce, svobodu kritizovat, vyjádfiit vlastní mínûní a vyhradit si vlastní mínûní.” Umûleck˘ program vychází z tûchto názorÛ, pÛjde v nûm o “divadlo my‰lenky”, nikoli o divadlo tezí. Má b˘t vyjádfiena “v‰echna sloÏitost Ïivota, v‰echna sloÏitost ãlovûka” souãasnosti, za jádro repertoáru pfií‰tí sezony je proto tfieba povaÏovat tfii souãasné hry “a vÛbec nám nevadí, naopak vítáme to, Ïe jedna je americká, jedna sovûtská a ‘navrch’ tureck˘ Podivín. Vadí nám pouze to – a velmi nám to vadí –, Ïe to nejsou ãeské hry, anebo Ïe k nim nemÛÏeme alespoÀ ãeskou hru pfiifiadit. NeboÈ jedna z samozfiejm˘ch zásad na‰eho umûleckého programu jest, Ïe se chceme zab˘vat pfiedev‰ím na‰ím domácím Ïivotem, Ïivotem na‰ich spoluobãanÛ, z nûho vycházet a k nûmu se obracet. [...] Chtûli bychom, aby jevi‰tû na‰eho divadla Ïilo na‰imi domácími problémy, aby bylo slavnostním místem i boji‰tûm na‰ich domácích ideov˘ch v˘bojÛ, duchovních svárÛ.” Krejãa se pak obrátil k otázce inscenaãního slohu ãinohry, jehoÏ nedostatek ãi zastaralost se opût silnû pfiipomnûly pfii vystoupení ãinohry na mezinárodním festivalu. Sloh není nûco, co lze pouze pfievzít, nebo se nauãit, jednou najít a donekoneãna opakovat, aÈ u jednotliv˘ch umûlcÛ, aÈ u souboru, v nûmÏ je nutné, aby individuální sloh jednotlivcÛ byl v souladu a spoluvytváfiel sloh celku. Lze-li vysledovat znaky souãasného slohu ãinohry, pak je to sloh samorostl˘, kter˘, jak obãas upozorÀuje domácí kritika a velmi v˘raznû na to upozornila kritika v PafiíÏi, vede “k zabíjení interpretace, k hájení reprodukce – k nej‰edivûj‰í, nejpfiízemnûj‰í odlice realismu – k neústrojné, nerovnováÏné, náhodné pÛsobnosti na diváka atd.” Vytvofiení jednotné-

ho slohu není formální záleÏitost, nelze ho dosáhnout zvnûj‰ku, tím spí‰, Ïe v ND nemÛÏe jít o divadlo, kde sloh diktuje jediná osobnost, proto je nutné hledat základ slohu v jednotném názoru na hlavní zásady umûlecké práce, její ideu a vyjadfiovací prostfiedky, v jednotné etice práce. Pfii odli‰nosti siln˘ch osobností i rozmanitosti repertoáru tu samozfiejmû vÏdy zároveÀ budou i tendence k slohové rÛznorodosti, takové odstfiedivé tendence v‰ak nemají nikdy “pfierÛst harmonizující sílu hlavních ideov˘ch a umûleck˘ch zásad, z nichÏ vypl˘vá v‰echna na‰e ãinnost. [...] Jeden kolega to nedávno fiekl velmi prostû: sloh se dá vytváfiet jenom s umûlci a ti musí myslet na celek a ne na sebe.” Nakonec Krejãa mluvil o nev˘hodn˘ch stránkách souãasného sloÏení souboru, o úrovni inscenací, v nichÏ kaÏd˘ prosazuje sám sebe, hraje se hlavnû ãelem k publiku a pokud moÏno na rampû (cituje sovûtského kritika, kter˘ fiekl, Ïe pfiedstavení ND se podobají koncertu ãi estrádû, kde kaÏd˘ jako by vystupoval se sv˘m programem ãi ãíslem), o spoustû dal‰ích zlozvykÛ, lhostejném vegetování, unaven˘ch reprízách. Konãil otázkou, zda je v programu nûco, naã by nemohl kdokoli ze souboru pfiistoupit, apelem k odpovûdnosti kaÏdého jeho ãlena – a pfiipomínkou aktuálního v˘roãí ãeského divadelního “buditele”: “AÈ to zazní jakkoli: historie nás bude pfiísnû a objektivnû soudit. KéÏ dopadneme pfied tímto soudem tak, jako ten, od jehoÏ smrti vãera uplynulo sto let. Odkázal nám ideu dokonce zr˘movanou a není tfieba na ní mûnit jediné slovo – je pouze tfieba naplnit tehdej‰í slova dne‰ním obsahem tak, jako byla ve své dobû pfieplnûna obsahem tehdej‰ím. Jak tedy budeme dnes vyjadfiovat, jakou dáme dnes podobu své lásce k národu a jeho ‰tûstí?”40 Víme, Ïe aktuální pfiipomínka v˘roãí Tylova úmrtí nebyla u Krejãi pouhou pfiíleÏitostnou ãi konjunkturální poznámkou. O nûkolik dní dfiíve uvefiejnil v Literárních novinách ãlánek Aby dospûl jeho obraz na pravou svou velikost. (LN V, ã. 29, 7. 7. 1956). Záhy se ukázalo, Ïe apelativní název (citát z Eli‰ky Krásnohorské) nebyl plané gesto: Krejãa jej mûl sv˘mi tylovsk˘mi inscenacemi naplnit jako po nûm snad uÏ nikdo. KrausÛv a KrejãÛv projev ukazují pfiímo krystalicky jak rozdíly, tak shody mezi obûma pfiáteli, ktefií se dobfie doplÀují. První je stfiídmûj‰í, opro‰tûn˘, vûcn˘, druh˘ patetick˘, dÛraznû, barvitû, nûkde velmi kvûtnatû apelující na kolegy, které chce, ba musí získat, pfiesvûdãit, strhnout. Nûkteré shodné my‰lenky v jejich vystoupeních dokládají, Ïe byly otázky dramaturgicko-reÏijní koncepce a umûleckého stylu ãinohry ND uÏ del‰í dobu pfiedmûtem jejich diskusí nad pfiípravou programu. 27


SchÛze ãinohry pokraãovala druh˘ den vystoupením Karla Högera, kter˘ pfiednesl vlastní anal˘zu stavu hereckého souboru.41 Zaãínal vyjmenováním a roztfiídûním souboru na vûkové skupiny, od nejstar‰í L. Dostalové aÏ k nejmlad‰í M. Tomá‰ové, tehdy sedmadvacetileté. “Celkem 60 hercÛ a hereãek ve stáfií 2905 rokÛ – prÛmûr na osobu 48 a pÛl roku. Je to soubor v tomto statistickém prÛmûru star˘. A soubor tak rozdíln˘ch zku‰eností, Ïe vedle tûch, kdoÏ skuteãné role, které v Ïivotû hráli, mohou spoãítat na prstech jedné ruky, jsou drÏitelé nûkolikastránkov˘ch seznamÛ, ostfiílení na stovkách rolí repertoáru Národního divadla ãi jin˘ch divadel. Soubor témûfi nepfiehlednû rÛzn˘ch jevi‰tních zku‰eností a vztahÛ k umûlecké práci. Proto také soubor neÏijící ani v náznaku v nûjakém spoleãném duchu.” A Höger pokraãoval ve velmi ostfie kritickém duchu: v souboru vládne místo radosti z práce – “podivná povinnost”. “Chodíme sem úfiadovat, a ne tvofiit.” “Podléháme v‰ichni, do jednoho, nebezpeãí man˘ry a nikdo nemá odvahu nám to fiíci, protoÏe jsme ãlenové ‘Národního’, a vÛbec uÏ ne nám, kdoÏ jsme zabarikádováni za sv˘mi laury a medailemi. [...] Zamysleme se nad uplynul˘mi deseti roky: ReÏiséfii, i schopní, jako by ztráceli sami sebe v nepochopeném, polopatisticky vykládaném systému Stanislavského. Bylo to skoro jakési zaklínadlo, stra‰ák, a chudák Stanislavsk˘ (a neménû Danãenko!!) by se zhrozili, kam aÏ jsme to dotáhli. [...] Neschopn˘ reÏisér zakr˘val svou neschopnost kupami frází. Zakr˘val, s urãitou mírou suverenity, své základní nedostatky citové i fiemeslné. ¤ady inscenaãních nezdarÛ neupadnou jen tak v zapomnûní a poneseme je jako dûdictví jeden kaÏd˘, zejména ti tzv. mlad‰í. [...]” Höger mluvil o bázlivosti, o zákulisních vlivech, o moci pfiecházející ze skupinky na skupinku, o vymáhání rolí na “vy‰‰ích místech”, o zasahování tûch “vy‰‰ích míst” do divadelních záleÏitostí, o nedostatku péãe o budoucnost souboru, nedostatku odvahy vyvozovat dÛsledky z úspûchÛ i neúspûchÛ u v‰ech zamûstnancÛ divadla, o nezájmu provázejícím reprízy. (“V‰echno jak by se u nás ud˘chanû fiítilo jen ke dni premiéry – a po ní potopa. V úfiedních loÏích prázdno. Noviny mlãí. – Kdo hrál v premiérovém obsazení, ten je lep‰í, a basta. Je to paradoxní v situaci, kdy hrajeme 150 aÏ 200 repríz téÏe hry!”) A posléze promluvil o mlãení ke v‰em nepravostem, jichÏ jsou v‰ichni svûdky: “Ale my mlãíme. Mlãíme a mlãeli jsme, kdyÏ byl propu‰tûn nejlep‰í kustod, jakého kdy ãinohra mûla, Zergel. [...] 28

Mlãeli jsme a mlãíme k v˘povûdi J. Spala, jejímÏ jedním z dÛvodÛ byla neúãast v májovém prÛvodu. KdyÏ se ohradil, Ïe v prÛvodu byl, a dokonce ‰lápl vedoucímu na patu, dostal odpovûì: ‘Já vím, ale úfiednû jsi tam nebyl!’ Mlãení se také rozkládá v ‰irok˘ch kruzích kolem na‰eho divadla. Je na‰í vinou, vinou nás hercÛ, Ïe na‰e jevi‰tní produkce nejsou opravdovou událostí ve vefiejnosti.” Také on se v závûru obrátil ke kolegÛm pÛsobiv˘m apelem: “Zaãal jsem stroh˘m v˘poãtem skupin dle kalendáfiních let. Vytvofime jednu skupinu, bez rozdílu data narození a bez jakéhokoli jiného rozdílu, skupinu Ïiv˘ch, dne‰ních, moderních. Dûkuji vám.” Jedna z umûlecky i lidsky nejvlivnûj‰ích osobností souboru zde silnû, vûcnû a energicky manifestovala svou pfiíslu‰nost k novému vedení. Zdaleka to ov‰em neznamenalo vítûzství nového programu: stagnace ãi marasmus, o nûmÏ byla na schÛzi fieã, byla pfiíli‰ hluboká, aby mohli na pfiednesené návrhy pfiistoupit v‰ichni. Nûktefií zjevnû souhlasili, strÏeni nad‰ením z energie, kterou nové vedení pfiedstavovalo, jiní byli zaskoãeni a vyãkávali. Na první pohled to v‰ak vypadalo, Ïe program byl obecnû akceptován. AlespoÀ o rok pozdûji Krejãa pfiipomíná (v dal‰ím projevu na závûr dal‰í sezony), Ïe tehdy z diskuse vyplynul “jednomysln˘ souhlas s názory, které jsme vyslovili. [...] Nepamatuji se, Ïe by byl nûkdo vystoupil se zásadnû rozdíln˘m hlediskem na tyto problémy.” Dogmatick˘m straníkÛm bylo v‰ak brzy, ne-li rázem jasné, jak je nov˘ program nebezpeãn˘. Prosazoval nevídané zmûny od základÛ, od dramaturgie, která nemûla b˘t provádûcím orgánem stranick˘ch politick˘ch kampaní, ale vytváfiet repertoár “na míru souãasníka” a iniciovat pÛvodní dramatickou tvorbu prokazatelné umûlecké hodnoty, po omlazení souboru a posílení reÏie jako ústfiedního organizaãního prvku scénického tvaru. A klíãov˘ poÏadavek – aby byla v divadle popfiena hierarchie podle stranické pfiíslu‰nosti a v‰echno ãlenstvo hodnoceno podle sv˘ch umûleck˘ch moÏností – byl nejen pfievratn˘, n˘brÏ pfiímo podvratn˘, neboÈ zasahoval sám základ tehdej‰í ideologie, coÏ, jak víme, byla “vedoucí role strany”. Nové vedení nastoupilo k zápasu o promûnu ãinohry s “odkryt˘m hledím”, povzbuzeno svobodnûj‰í atmosférou jara 1956, a snad k tomu pfiispûla i svobodná atmosféra PafiíÏe. V pozdních vzpomínkách – v osobním rozhovoru v r. 2000 – Krejãa tvrdil, Ïe “uÏ tehdy prohráli v‰echno”. Ale jiná taktika by b˘vala sotva úspû‰nûj‰í: ‰lo o zápas, kter˘ sice ne-


bylo moÏné “vyhrát”, ale v nûmÏ mohlo b˘t a také bylo dosaÏeno pozoruhodného umûleckého vzestupu. První vystoupení ãinohry ND na pafiíÏském festivalu nebylo úspû‰né, ale pfiesto bylo plodné: ukázalo, Ïe i neúspûch mÛÏe b˘t dobr˘, napomÛÏe-li sebereflexi. Úspûchu (zejména s Macháãkovou a Svobodovou inscenací Ze Ïivota hmyzu) na velk˘ch mezinárodních festivalech se ãinohra ND doãkala aÏ v polovinû ‰edesát˘ch let. V téÏe dobû se také Krejãa se Svobodou pfiedstavili na Divadle národÛ s bruselsk˘m Hamletem (1965) a pozdûji je‰tû s Divadlem za branou.

Jana Patoãková (1939), absolventka DAMU, obor divadelní vûda a dramaturgie. V letech 1963 – 71 redaktorka ãasopisu Divadlo. Od roku 1990 pracuje v ediãním oddûlení Institutu umûní – Divadelního ústavu. Byla redaktorkou Zpráv DÚ, ãasopisu Czech Theatre / Théâtre tchèque, nyní redaktorka ediãních fiad Svûtové divadlo a âeské divadlo a dal‰ích odborn˘ch publikací. Po roce 1990 publikovala recenze a studie v ãasopisech Svût a divadlo, Divadelní noviny a Divadelní revue.

Poznámky 1) Dobov˘ termín, podle stejnojmenné povídky Ilji Erenburga. PÛvodnû se tímto politick˘m “táním” rozumûlo období mezi Stalinovou smrtí a XX. sjezdem KSSS, pozdûji se termín roz‰ífiil na del‰í období. 2) Archiv ND, fond zájezdÛ ãinohry ND, sign. Z 3. Více viz poznámka 5. 3) Jako ten zfiejmû nejstar‰í, shakespearovsk˘ ve Stratfordu, kter˘ vznikl uÏ 1879. Po druhé svûtové válce byl z prvních festival avignonsk˘, kter˘ se z poãáteãní t˘denní pfiehlídky inscenací Jeana Vilara v roce 1947 postupnû rozvinul ve festival TNP a posléze v kolosální divadelní “trÏi‰tû”, jímÏ je dnes. 4) Informace o vzniku Théâtre des Nations vãetnû citace podle: P.-L. Mignon: Histoire de l’Institut International du Théâtre: Les années 1948-1957. Du 1er Congrès au Théâtre des nations, Action-Théâtre No 10 – automne 1998, Centre français du Théâtre, s. 12-13. 5) Archiv MZV: Fond TO-Teritoria-Francie 1945-59, Krabice 16, spisov˘ obal 11/4 (téÏ 052/368), obsahující kromû obecnûj‰ích materiálÛ, jako jsou zprávy pro nadfiízené ãi záznamy z porad, korespondenci pfiíslu‰né sekce MZV s pafiíÏsk˘m zastupitelsk˘m úfiadem a ministerstvem kultury mezi lety 1948-55; je to 19 spisÛ, jeÏ se nûjak dot˘kají pfiedmûtu na‰eho zájmu; ostatní skartovány. Archiv ND: dokumentace zájezdu ãinohry do PafiíÏe 1956, sign. Z 3, obsahuje kopie dochované korespondence s MK; opis smlouvy s PafiíÏsk˘m festivalem, zastoupen˘m jeho fieditelem A.-M. Julienem, v jazyce francouzském a ãeském (s hlaviãkou Festival de Paris – Théâtre des Nations); pfiípravné materiály pro zájezdové programy, vãetnû nepouÏit˘ch (jako napfi. pfieklad ·aldovy stati L’Influence de l’Occident sur le mouvement des idées en Tchécoslovaquie, nebo ãlánek Postavení Národního divadla v ãeském Ïivotû – manuskript Franti‰ka Goetze; ten nahradily stati J. Kopeckého v programu LoupeÏníka a J. Trägra v programu Dnes je‰tû zapadá slunce nad Atlantidou; synopse obou her do programÛ jsou od Z. K. Slabého); francouzské programy LoupeÏníka a Atlantidy, kopie strojopisu francouzské verze hry v pfiekladu F. Kérela (Ce soir encore le soleil se couche sur l’Atlantide), text o zájezdu pro francouzské vysílání âs. rozhlasu; organizaãní pokyny; soupisy úãastníkÛ zájezdu, jejichÏ poãet nemûl pfiesáhnout 70 a posléze se usmlouval na 73; rozpisy ubytování úãast-

6) 7)

8) 9)

níkÛ zájezdu v pafiíÏsk˘ch hotelích; pracovní program zájezdu; korespondence k technick˘m poÏadavkÛm hostování; curricula vedoucích reprezentantÛ souboru; ãeské a francouzské pracovní texty projevÛ pro tiskovou konferenci a na radnici, francouzsk˘ text projevu K. Krause na Mezinárodním kongresu divadelní kritiky; soupis publikací a her, které mûly b˘t opatfieny pro dramaturgii, s poznámkami návrhÛ osobních schÛzek, napfi. s J. P. Sartrem; programy pafiíÏsk˘ch divadel pro zájemce ze souboru; písmové francouzské a programové letáky festivalu; Théâtre des Nations – IIIe Festival de Paris, francouzská broÏura formátu A3 (obsahující v závûru údaj, Ïe tisk byl dokonãen 20. 11. 1956); rozsáhl˘ v˘stfiiÏkov˘ materiál z francouzského tisku a nûkolik ohlasÛ z tisku ãeského. Viz napfi. Barto‰ek, K.: Zpráva o putování v komunistick˘ch archivech, Praha – PafiíÏ (1948-1968), Praha-Litomy‰l 2000. UÏ z léta 1955 pochází záznam o poradû úfiedníkÛ MZV s úfiedníky M·, ktefií projednávali “modality vzájemn˘ch stykÛ s Francií v oblasti vûdecké a ‰kolské”, coÏ se t˘kalo v˘mûny profesorÛ, studentÛ, vûdeck˘ch pracovníkÛ, pfiísunu literatury atd. Spis 121.994/55, Záznam o poradû se zástupcem M·. Vûdecké styky s Francií. Spis 141.140/55, Odbor ZEO/1, referent Dr. Krákorová; viz poznámka 5. Ministrem byl tehdy i dlouho poté Václav David. Záznam pokraãuje: “Charakteristick˘m rysem kulturních vztahÛ ãs.francouzsk˘ch bylo, Ïe vût‰ina vzájemn˘ch kulturních akcí se uskuteãÀovala po oficiální linii po pfiedbûÏném projednání mezi zástupci ministerstva zahraniãních vûcí a ministerstva kultury na stranû jedné a zástupci francouzského velvyslanectví na stranû druhé. Z ãs. strany bylo pfiitom usilováno o dodrÏování zásady reciprocity, a to jak pokud jde o rÛzné akce pofiádané v âSR a ve Francii, tak pokud jde o jejich finanãní úhrady. Úspûchy dosaÏené v tomto smûru jsou tím v˘znamnûj‰í, Ïe i v dobû provádûní kulturní dohody s Francií bylo povaÏováno za samozfiejmé, Ïe náklady v‰ech kulturních akcí pofiádan˘ch jak ve Francii, tak v âSR platí ãs. strana. Skoncováním s tímto stavem byly u‰etfieny znaãné ãástky v devizách. Provádûní kulturních stykÛ po oficiální linii umoÏnilo získat pro leto‰ní PraÏské hudební jaro úãast vynikajících francouzsk˘ch umûlcÛ

29


10) 11)

12)

13)

30

(Cluytens, Tortellier), na níÏ mûlo pofiadatelství PHJ eminentní zájem a kterou se pfied navázáním oficiálních stykÛ nepodafiilo nikdy zajistit. Pfiesto v‰ak bylo v˘mûnou za jejich pozvání na PHJ sjednáno vystoupení Smetanova kvarteta ve Francii za honoráfi. Velkou pfiekáÏkou pfii uskuteãÀování rÛzn˘ch akcí byla pfiedev‰ím zdlouhavost schvalovacího fiízení ústfiedí, dále nepfiipravenost a nepohotovost ministerstva kultury vyuÏít plnû v‰echny moÏnosti propagace ãs. kultury ve Francii, které se v tomto roce vyskytly. Zdlouhavost schvalovacího fiízení mûla za následek, Ïe mnohé akce ve Francii bylo pak tfieba zaji‰Èovat v poslední chvíli, bez fiádné organizaãní pfiípravy, takÏe jich nemohlo b˘t plnû vyuÏito. To platí napfiíklad o leto‰ní náv‰tûvû Vítûzslava Nezvala ve Francii, jeÏ mûla mnohem men‰í úspûch neÏ náv‰tûva pfiede‰lá, kterou bylo moÏno vãas organizaãnû zajistit.” Dokládá to rovnûÏ kopie dopisu fieditele ND D. Îelenského Ministerstvu kultury z 16. února 1955, kterou nacházíme v Archivu ND v citované dokumentaci zájezdu z roku 1956 (sign. Z 3). Viz pozn. 19. Léta 1945-59, TO-O, Francie, krabice 14. O52/372 – Osvûta – Divadlo – 1956. Spisov˘ obal 126.084. Obsah spisu – hlavní – Úãast ãinohry ND na 3e Festival International d’Art Dramatique de Paris (Théâtre des Nations). Dopis Velvyslanectví âSR v PafiíÏi, 27. fiíjna 1955 – adresovan˘ Ministerstvu zahraniãních vûcí a Ministerstvu kultury Vûc: Zaslání dokumentace o mezinárodním festivalu dramatického umûní. Pfiíl.: 2. Krat/Lou Zasíláme Vám v pfiíloze sborník ve 2 svazcích o mezinárodním festivalu etc., kter˘ v tomto roce se konal v PafiíÏi podruhé. Po/u/Ïíváme této pfiíleÏitosti, abychom Vás znovu poÏádali, aby rozhodnutí o ãs. úãasti v r. 1956 bylo uãinûno v nejkrat‰í dobû, abychom mohli vãas poslat pfiihlá‰ku. Velvyslanec: Souãek âíslo: 72.254/55-KSZ-4/M Praha, dne 14. listopadu 1955 Vûc: âeskoslovenská úãast na III. Mezinárodním festivalu dramatického umûní v PafiíÏi v r. 1956. 14. listopadu 1955 – dopis Ministerstva kultury Ministerstvu zahraniãních vûcí, ZEO/1 K Va‰emu ãj. 138. 06/55-ZEO/1 sdûlujeme: Ministerstvo kultury pfiedbûÏnû souhlasí s ãsl. úãastí na III. mezinárodním festivalu dramatického umûní v PafiíÏi v r. 1956. Pfiipravuje se vyslání jednoho divadelního souboru, kter˘ by pfiedvedl jednu divadelní hru. Poãet pfiedstavení závisí na dal‰ím jednání s pofiadateli festivalu. Jméno souboru a uvádûné hry bude oficiálnû oznámeno aÏ po zaji‰tûní potfiebn˘ch opatfiení. Vedoucí oddûlení Dr. Navrátil v.r. Za správnost vyhotovení: ¤achová Razítko MZV: Do‰lo: 18. 11. 1955 Napsáno: 19. 11. 55 Vypraveno: 21. listp. 1955 Pfiípis (rkp): nejbliÏ‰ím kur˘rem (Na tomto dopisu téÏ v˘‰e citovan˘ pfiípis – koncept odpovûdi:) V pfiíloze zasíláme vám odpovûì MK o ãs. úãasti na III. mezinár. festivalu dramat. umûní. Pro va‰i informaci mÛÏeme sdûlit, Ïe se pfiipravuje vyslání divadla E. F. Buriana s jeho hrou “Vojna”. Definitivnû v‰ak o tom není je‰tû rozhodnuto.

14)

15)

16)

17)

18)

Vedoucí oddûlení: Pfiíloha: opis pfiípisu MK (Dal‰í pfiílohou byl pfieklad programu III. festivalu v PafiíÏi, uvefiejnûn˘ v Le Monde 16. 3. 1956, svûdãící o reprezentativním charakteru akce.) Kopie záznamu (neãíslovaná) o obûdû s ãlenem divadla Théâtre National Populaire Danielem Sorano v pondûlí 21. 11. 1955 – zprávu zapsala V. Kratochvílová, která pfii pfiíleÏitosti pobytu ãlena ãinohry ND Josefa Pehra pozvala onoho dne na obûd pfiedního ãlena TNP D. Sorana. Daniel Sorano (1920-1962), pfiedstavitel fiady komediálních, pfiedev‰ím molièrovsk˘ch rolí, pozdûji i Cyrana; praÏské publikum ho vidûlo jako Sganarela v inscenaci Dona Juana a jako Dona Césara de Bazan v Ruy Blasovi pfii pohostinsk˘ch vystoupeních TNP. Vyslanectví âeskoslovenské republiky v PafiíÏi – 10. ledna 1956 â. 20.035/56 LETECKY Ministerstvo zahraniãních vûcí, Ministerstvo kultury Vûc: Festival dramatického umûní, zaslání dokumentace Pfiíloha: 1 Krat/Bal. Zasíláme v pfiíloze dal‰í dokumentaci o loÀském prÛbûhu festivalu dramatického umûní. Prostudujte a pfiipravte event. fotografie o ãs. divadelní hfie, jíÏ obe‰leme festival a dokumentaci pro event. vydání pfií‰tí podobné broÏury. Velvyslanec: Souãek Razítko MZV – do‰lo 16. 1. 1956 Oddûl. ZEO/1, Krákorová Pariz 115/130 Zamini Pro Kultmini – telegrafická depe‰e ZU PafiíÏ Razítko MZV – Do‰lo 12. 1. 1956 – 101358 K cj MZV 140942/55 – zeo/1 a mk 72254/55 stop Para Prihlaska csr. na mezinarodni dramaticky festival kter˘ zacne 15. 5. 1956, podana stop Nabidnuta data 22 23 24 kvetna tj. dny po svatodusnich svatcich stop Para Reditel festivalu Julien projevil prani shlednout “Vojnu” (viz tve 140942) stop Navrhujeme jeho pozvani: Cesta na jeho utraty 3 az 4 dny pobytu na nase stop Para Zatím prihlaseny: SSSR, USA, VB, Belgie, Irsko, Nemecko Vychodni a Zapadni, Italie, Spanelsko, Mexiko, Svedsko, Norsko, Svycarsko, Indie, Israel, Polsko, CSR, Jugoslavie Pravdepodobne Japonsko, Rumunsko, Madarsko stop Para Soucasne bude probihat i filmovy festival stop Sdelte stanovisko k event. obeslani tohoto festivalu stop Podrobnosti zasleme stop Rozhodnuti o pozvani reditele Juliena telegrafujte co nejdrive Soucek 1143/56 11. 1. 1956 Ma. Dal‰í korespondence pafiíÏské ambasády a MZV svûdãí o rostoucí nervozitû a tlaku ze strany pofiadatelÛ. Dopis: Vyslanectví âeskoslovenské republiky v PafiíÏi – 10. ledna 1956 â. 20.035/56 LETECKY Ministerstvo zahraniãních vûcí, Ministerstvo kultury Vûc: Festival dramatického umûní, zaslání dokumentace Pfiíloha: 1 Krat/Bal.


Zasíláme v pfiíloze dal‰í dokumentaci o loÀském prÛbûhu festivalu dramatického umûní. Prostudujte a pfiipravte event. fotografie o ãs. divadelní hfie, jíÏ obe‰leme festival, a dokumentaci pro event. vydání pfií‰tí podobné broÏury. Velvyslanec: Souãek Razítko MZV – do‰lo 16. 1. 1956 Oddûl. ZEO/1, Krákorová Zpráva Velvyslanectví âSR v PafiíÏi, 14. ledna 1956, zaslaná kur˘rem – záznam o konferenci o Mezinárodním dramatickém festivalu v roce 1956, zasílá chargé d’affaires ·ustal, zprávu zapsala Kratochvílová: fieditel festivalu Julien uspofiádal 10. 12. 1955 “ve Studiu des Agriculteurs promítání filmu o prÛbûhu festivalu na jafie 1955, jehoÏ vyvrcholením bylo vystoupení souboru Pekingské opery. Film, kter˘ má znaky amatérské práce, byl natoãen Jacques Guillonem.” – Poté fieditel Julien mluvil o pfiípravû III. dramatického festivalu, kter˘ bude roz‰ífien o operní ãást, o kongres divadelních kritikÛ a má b˘t opût doprovázen festivalem filmov˘m. Poãet pfiihlá‰en˘ch zemí, program tûch, které uÏ ohlásily repertoár. “Souãasnû bude poprvé probíhat konference divadelních kritikÛ, ktefií by se zab˘vali jednak problémy estetiky, reÏie, divadelní architektury apod., na druhé stranû pak i problémy pfiekladÛ a adaptací divadelních her. Pan Julien informoval rovnûÏ o návrhu na vytvofiení v PafiíÏi stálého divadla národÛ, kter˘ je právû projednáván s oficielními francouzsk˘mi místy. Toto divadlo se má stát podle plánu jeho iniciátorÛ kfiiÏovatkou dramatického umûní celého svûta. – PafiíÏ, 10. 12. 1955. Zapsala: Kratochvílová” Telegram ze 20. února 1956 NR 645/40 ZAMINI PRO KULTMINI Urgujeme velmi nalehave rozhodnuti o hre pro mezinarodni dramaticky festival v parizi a o zajezdu reditele Juliena ke shlednuti predstaveni stop velmi specha stop soria pri sve/?/ navsteve v praze 1/3 by chtel hru /Predpoklada ze to bude /vojna// shlednout stop sdelte obratem Sustal Razítko – Západoevropsk˘ odbor MZV, ã. 107161 PARIS, dne 20. února 1956 Na textu telegramu rkp. pfiípisy: Pro domo: S. Majdlovi sdûleno telefonicky. Vûc je ve schvalovacím fiízení a k rozhodnutí dojde v nejbliÏ‰ích dnech. 21. 2. 1956 Velvyslanectví âSR v PafiíÏi zaslalo tuto depe‰i: Îádáme o urychlení rozhodnutí. LhÛta 10. 3. Pro domo: urgováno 19. 3. s. Majdl (=Pfiemysl Maydl). Definitivnû bude rozhodnuto po premiéfie Atlantidy 23. 3. LhÛta 24. 3. 10. bfiezna 1956 – blesková depe‰e ZU PafiíÏ VELMI NALEHAVE ZADAME SDELENI DIVADLA A HRY KTERÉ BUDE VYSLANO NA MEZINARODNI DRAMATICKY FESTIVAL STOP NELZE ODKLADAT SUSTAL 02407/56

Dopis Velvyslanectví âeskoslovenské republiky v PafiíÏi Dne 12. bfiezna 1956 â. 02440/56 VùC: Mezinárodní festival dramatického umûní Kur˘rem Adresát: MZV, MK Praha Krat/Bal Zasíláme Vám v pfiíloze ve 2 exempláfiích opis vzoru dohody, kterou uzavírají jednotlivé státy s pofiadateli Mezinárodního festivalu dramatického umûní. Z tohoto vzoru seznáte ve‰keré podmínky úãasti. Chargé d’affaires a.i.: ·ustal Telegram – do‰lo 19. bfiezna 1956 – V ramci festivalu dramatickeho umeni bude 7 – 15 cervna konference divadelnich kritiku bude ji predsedat divadelni kritik mondu kempf, cleny vyboru – vyznamni franc div a hudebni kritici dumesnil, beigbeder, picherle atd stop sdelte co nejdrive zda se zucastnime stop blizsi o kongresu sdelime sustal Pfiípis: sdûleno telef. MK (s. Majdl) (=Pfiemysl Maydl); k úãasti na mezinár. konferenci divadelních kritikÛ navrhl vyslanec Urban, aby se jí spolu s Dr. Trägerem zúãastnil také dramaturg ND Karel Kraus (od 7. 6.) – telegram vyslance na MZV – povoleno MK (prodlouÏení pobytu do 10. 6.) Spis MZV – odd. ZEO/1, referent Dr. Krákorová Pfiedchozí spisy 110.322, 107.161 K nahlédnutí: 1) s. nám. Sekaninová, 2) SP 3) zpût ref. Na zadní stranû Pro domo: MK, s. Stejskal sdûlil telefonicky rozhodnutí o obeslání dramat. festivalu, které nutno sdûlit ihned PafiíÏi, ·IFRA-BLESK Exp. ZAMINI PafiíÏ Tvá 2407 Dramatického festivalu v PafiíÏi úãastní se dramatick˘ soubor ND v Praze hrou Vítûzslava Nezvala “Dnes je‰tû zapadá slunce nad Atlantidou”. Pravdûpodobnû dal‰í hra Karel âapek “LoupeÏník”. Sdûl, zda doporuãujete i nadále pozvání fieditele festivalu Juliena. Kulturmin. 26.540. Sekaninová 112.965. 26. 3. 56 Krákorová Velvyslanectví âeskoslovenské republiky v PafiíÏi PafiíÏ, 30. 3. 1956 â.j. 02640/56 Krat/Kach Kur˘rem Ministerstvo zahraniãních vûcí Ministerstvo kultury Praha Vûc: dramatick˘ festival Zasíláme Vám v pfiíloze opis pfiípisu pofiadatelÛ mezinárodního dramatického festivalu, ktefií Ïádají o zaslání pozdravného pfiípisu velvyslance âeskoslovenské republiky Mezinárodnímu dramatickému festivalu v PafiíÏi, kter˘ by byl, jako pozdravné dopisy ostatních velvyslancÛ a vyslancÛ zúãastnûn˘ch národÛ a jin˘ch osobností, oti‰tûn v programu festivalu jako faksimile. Pfiikládáme jako vzor program loÀského festivalu, kde jsou pozdravné texty oti‰tûny a prosíme, aby s. Urban, o nûmÏ pfiedpokládáme, Ïe v dobû festivalu jiÏ bude v PafiíÏi, napsal krátkou zdravici, která by byla publikována.

31


19)

20) 21) 22) 23)

24)

32

Souãasnû pfiikládáme k tomuto dopisu 1) plán divadla Sarah Bernhardtové 2) podrobn˘ popis divadla ve 4 jazycích 3) dotazník rovnûÏ ve 4 jazycích, kter˘ co nejdfiíve vyplÀte (francouzsky) a vraÈte. Do programu je vloÏena broÏurka (Ïluté barvy) ‰panûlského divadla a podrobn˘ popis hry, kterou pfiikládáme jako vzor. Formát a rozsah není pfiedepsán a nemusí b˘t jednotn˘, zúãastnûné národy si stanoví samy. Poãet programÛ a broÏurek asi 1000 v˘tiskÛ. Pofiadatelé Ïádají o rychlé zaslání pfiesn˘ch údajÛ o uvádûn˘ch hrách a obsazení, aby mohli jiÏ zafiaìovat do programÛ a plakátÛ a do pfiípravné propagace. Tisk plakátÛ je k tíÏi pofiadatelÛ festivalu, ktefií Ïádají opût jen vãasné zaslání textÛ. Pokud jde o zkou‰ky, zaãneme-li 22. kvûtna, je tfieba doruãit do divadla dekorace den pfiedtím, tj. v pondûlí 21. 5. ve 14 hodin. Práce na scénû zapoãne ve 14 hod. do 18. hod. a od 20 hod. do pÛlnoci. Osvûtlení v den premiery v 8 hod. ráno do poledne a od 14. hod. do 18 hod. Pokud jde o zmûnu na‰ich termínÛ, sdûlujeme, Ïe od 29. 5. je termín obsazen jiÏ Jugoslávií a bude velmi nesnadné mûnit pofiad, neboÈ v leto‰ním roce je mimofiádná úãast národÛ a program je jiÏ témûfi cel˘ pevnû stanoven. Je‰tû zítra budeme o vûci jednat s umûleck˘m fieditelem Plansonem. Sdûlujeme dále, Ïe fieditel Julien je t.ã. mimo PafiíÏ. Datum jeho event. pfiíjezdu do Prahy podle va‰eho pfiání, tj. 6. dubna, oznámíme ihned po jeho návratu do PafiíÏe. Pfiipomínáme, abyste nám co nejdfiíve poslali podrobnû vyplnûn˘ dotazník a text pozdravného dopisu s. velvyslance. Chargé d’affaires a.i.: ·ustal Kopie dopisu fieditele Îelenského, Archiv ND, dokumentace zájezdu ãinohry do PafiíÏe, sign. Z3. Dopis pokraãuje návrhem repertoáru pro zájezd: “Proto i pro festival, kter˘ se bude konat v ãervnu v PafiíÏi, navrhuji, aby ãinohra Národního divadla sehrála v PafiíÏi dvû hry. Jako prvou hru z ãeské klasiky, tj. první realistickou hru ãeskou, StroupeÏnického veselohru ‘Na‰i furianti’. Jako druhou navrhuji âapkova ‘LoupeÏníka’, neboÈ je to autor, kter˘ si získal svûtovou povûst a reprezentuje novou generaci dramatick˘ch autorÛ ãesk˘ch.[...]” âern˘, J.: Otomar Krejãa, Praha 1964, s. 64. Viz Hedbávn˘, Z.: Alfréd Radok, Praha 1994, s. 242. RadokÛv záznam potvrdil O. Krejãa v osobním rozhovoru v r. 2000. TamtéÏ, s. 221. V deníkovém záznamu ze 6. fiíjna 1952 Radok pí‰e: “Pfii práci v divadle v Karlínû se mi stala taková milouãká záleÏitost: Vítûzslav Nezval, sekãní ‰éf na ministerstvu informací a laureát státní ceny, se pfii‰el podívat na zkou‰ku Lumpácivagabunda. [...] V karlínském divadle se právû hraje jeho Schovávaná na schodech, která mûla v novinách neobvykle nad‰ené kritiky. Nemá v‰ak velk˘ úspûch u obecenstva, které odchází po první pÛli hry. Básník a sekãní ‰éf V. Nezval, kter˘ mû nemá od nedávné doby pfiíli‰ v lásce (neboÈ se cosi dopátral o mém pÛvodu), se dal sly‰et, Ïe nechápe, jak je moÏné hrát takovou odpornou víden‰tinu. Kdo má pak chodit na díla, jako je Schovávaná na schodech? – Hned poté si fiada úfiadÛ vyÏádala k nahlédnutí knihu Lumpácivagabunda.” – Hedbávn˘, Z.: Alfréd Radok, c.d., s. 199-200. O Nezvalovi a jeho Atlantidû viz c.d., s. 233. Skoumal, A.: Nezvalovo dramatické podobenství, Divadlo 7, 1956, ã. 5, kvûten, s. 381-386. – Je snad tfieba pfiipomenout, Ïe k objektivnosti sou-

25) 26) 27)

28)

du zde zfiejmû pfiispûla i distance, ne-li pfiedpojatost vyznavaãe jiné poetiky (i jiného svûtonázoru) vÛãi básníkovi nûkdej‰í avantgardy. – Jako je ve v‰ech dobov˘ch soudech (nejen) o této hfie na jedné stranû patrn˘ nekritick˘ obdiv, na druhé je v nich i osobní zaujatost, daná pfiíslu‰ností k jiné zájmové (i pfiátelské) politicko-literárnû-divadelní skupinû ãi “klice”. Ve v‰ech podobn˘ch dobov˘ch sporech se projevoval nejen zápas mezi krajní a umírnûnou levicí, mezi vyznavaãi tvrdé linie proletáfiského umûní a nûkdej‰ími avantgardisty (pfiipomeÀme nedávno “vypuzené” dramaturgy ND Saudka a Pokorného, jejichÏ ãinností se po krachu tvrdû levicového repertoáru /Pokorn˘/ a poté útûkem k /“marxisticky” interpretované/ klasice /Saudek/ podafiilo zásadnû pfiispût k umûlecké sterilizaci a stagnaci souboru), ale také rozpory mezi pfiíslu‰níky jin˘ch uskupení. Viz Vostr˘, J.: Zdenûk ·tûpánek, Praha 1997, s. 239-240. âern˘, F.: Deset let cesty za ideou Národního divadla (O repertoáru na‰í první scény), Divadlo 6, 1955, ã. 5, s. 351; dokonãení tamtéÏ, ã. 6, s. 463. Pokorn˘, J.: K ãeské shakespearovské tradici (Padesátiny E. A. Saudka.), Divadlo 5, 1954, ã. 10, fiíjen, s. 934-941; Pokorn˘, J.: Postavení reÏie (Divadlo 6, 1955, ã. 3, bfiezen, s.173-179; ã. 4, duben, s. 250-257, ã. 5, kvûten, s. 365-380). Pokorn˘, J.: Skuteãnost a idea Národního divadla, Divadlo 7, 1956, ã. 1, s. 5. Citace s. 5, 9, 10. – T˘Ï: Palladium nebo revoluce, Divadlo 7, ã. 7, s. 620. – T˘Ï: K v˘vojové situaci na‰eho národního i Národního divadla, Divadlo 7, ã. 12, s. 998. – I kdyÏ první z tûchto pfiíspûvkÛ vy‰el aÏ v lednovém ãísle 1956, je tfieba vzít v úvahu tehdej‰í neobyãejnû dlouhé pfiípravné i v˘robní lhÛty; první pfiíspûvek musel b˘t napsán nûkolik t˘dnÛ pfied koncem roku 1955, druh˘ je uÏ psán po nástupu nového vedení. V prÛbûhu roku vy‰lo v ãasopise pouze nûkolik replik na Pokorného kritiku. Zatímco F. âern˘ vyvracel zdrÏenliv˘m tónem Pokorného argumentaci, hereãka Eva Vrchlická horlivû pfiitakala tomu, Ïe “burÏoazie sama zámûrnû nakupila” v ND “jedovat˘ prach” (“Stranická práce jediná mÛÏe a musí vyvést ND, jeho ãinohru na prvním místû, z neblah˘ch a nebezpeãn˘ch temnot.” – Vrchlická, E.: K diskusi o problémech Národního divadla, Divadlo 7, 1956, ã. 5, s. 413). Jaroslav PrÛcha Pokorného kritiku ostfie odmítl, oznaãiv ji za pamflet (Divadlo 7, 1956, ã. 6, s. 525); Z. ·tûpánek v Literárních novinách ã. 16, 1956 rovnûÏ odmítl formu kritiky J. Pokorného jako nepfiijatelnou, dokonce soudil, Ïe by závodní rady napaden˘ch divadel mûly podat na pisatele Ïalobu, coÏ vskutku nesvûdãí o schopnosti ãelit kritice; také této schopnosti se nejen divadelníci odnauãili v dobû, kdy kritika byla disciplínou znaãnû nebezpeãnou – ãasto objektu kritiky, ale ãasto i jejímu autorovi. Je‰tûÏe v dobû, kdy z vÛle Pokorného témûfi jednohlasá polemika pomalu odeznívala, bylo uÏ o novém vedení ãinohry rozhodnuto. V posledním ãísle roãníku ji redakce shrnula a uzavfiela. Konstatovala, Ïe diskuse se zab˘vala tfiemi problémy, tj. formulací ideje ND, hodnocením v˘voje ND v souãasné historiografii a souãasn˘m postavením v ãs. divadelnictví; Ïe sice byla Pokorného kritika historizujícího pojetí ideje ND “plnû oprávnûná”, ale Ïe “k vyjasnûní tûchto otázek rozhodnû nepfiispûje vzájemné obviÀování divadelních teoretikÛ z burÏoazního nacionalismu nebo na druhé stranû z leviãáctví a malicherné vyfiizování


29) 30) 31)

32)

úãtÛ”, Ïe jistû i proto “zÛstala stranou zájmu ‰ir‰í vefiejnosti”. – “Pokud se t˘ká hodnocení souãasného stavu ãinohry Národího divadla, (jako v‰echna na‰e divadla) potfiebuje ne diskusi o organizaãních a kádrov˘ch (administrativních) opatfieních, ale klid pro svou práci právû v tomto organizaãnû-administrativním ohledu.” âinohra ND potfiebuje soustavnou kritiku a rozbor sv˘ch umûleck˘ch v˘sledkÛ, coÏ je úkol, kter˘ sama redakce zanedbávala a jemuÏ se chce napfií‰tû vûnovat; vyz˘vá rovûÏ k diskusi o otázkách celého divadelnictví, jeÏ se v ní projevily. – PfiipomeÀme, Ïe v téÏe dobû nastává patrn˘ obrat v orientaci ãasopisu Divadlo, kdyÏ do redakce nastoupil J. Vostr˘. V osobním rozhovoru z roku 2000 Krejãa vzpomínal, Ïe ho “nahofie” pro funkci doporuãovaly vlivné hereãky star‰í generace, jmenovitû Z. Baldová a O. Scheinpfugová. (Pozn. JP.) Viz osobní spis O. Krejãi v archivu ND. Viz poznámka 5. V AND je uloÏen s prÛvodním dopisem (z 3. 5. 1956) francouzského oddûlení ãs. Ministerstva kultury opis smlouvy s generálním fieditelem festivalu A. M. Julienem, “podepsané z na‰í strany s. Sítkem, fieditelem HAU”, zatímco podle znûní smlouvy byly smluvními stranami fieditel festivalu a fieditel ND. Ve smlouvû fieditel ND ruãí za to, Ïe je “zodpovûdn˘m drÏitelem provozovacího práva tûchto pfiedstavení a jejich provedení stejnû jako je zodpovûdn˘ za vyfiízení pasov˘ch a vízov˘ch formalit, nutn˘ch pro pfiíjezd umûlcÛ a potfiebného technického personálu k zdárnému provedení pfiedstavení”; jsou podrobnû stanoveny v‰echny ãasové dispozice, náklady, jeÏ pfiebírají jednotlivé smluvní strany atd. Vût‰ina následujících citací pochází z pfiekladÛ recenzí, které pofiídil pro ND Karel Kraus, kter˘ o tiskovém ohlasu zájezdu referoval na konferenci ãinohry v závûru sezony. Recenze jsou uloÏeny v dokumentaci zájezdu v AND, KrausÛv referát tamÏe. Zku‰en˘ a vstfiícn˘ Robert Kemp (Au Festival de Paris, Le théâtre de Prague au Théâtre Sarah-Bernhardt, Le Monde, 31. 5. 1956) psal o LoupeÏníkovi jako o “velmi dobfie zahrané, zpola charakterové komedii,” která byla sice ohla‰ována jako dílo “revolty”, ale “neotfiásá burÏoazními pfiedstavami jako nûjak˘mi cáry, a která také nezmítá jako boufie roztrhan˘mi plachtami korábu. LoupeÏník není hra vû‰tecká. Nevidíme tu první záblesky revoluce. LoupeÏník je ostatnû pfiemoÏen silami a po‰etilostí zaostalcÛ. – ¤íkám to s politováním. Ale zdÛrazÀuji pfiitom hodnotu pfiedstavitelÛ. Kus Karla âapka je hrán s nezbytnou roztomilostí a velmi peãlivû. LoupeÏník, Karel Höger, je inteligentní herec. JestliÏe ztûlesÀuje revoltující mládí, není to na nûm pfiíli‰ vidût. Nemá nic z na‰eho Gérarda Philipa. Je v nejlep‰ích letech. Nemá rimbaudovskou k‰tici. Nemá propadlé bfiicho potulného vlka, kter˘ se vrhá na psy. Je to statná postava. Má pro lesní tirády dosti pûkn˘ hlas. Profesor, pan Smolík, je dokonale korektní a jako ze Sorbonny. Pfiipomnûl mi profilem a bradkou drahého Ernesta Denise, pfiítele âechÛ. Byl tak obratn˘, Ïe nezdÛrazÀoval po‰etilost sv˘ch slov smû‰ností tûlesného habitu. Paní Kronbauerová hraje jemnû matku, která by málem zradila svou tfiídu, protoÏe, sama zklamána manÏelem, pfiála by své dcefii nûco jiného. Sleãna PÛlpánová dává obrys a pfiízvuk Lole, star‰í dcefii, která se neãekanû zjeví na konci, aby sdûlila, Ïe láska je klamná a milenci zrazují. Zjevení, které náhle zhoupne hru do onoho konformismu, kter˘ chtûla zatratit. Paní Baldová v roli sluÏky-chÛvy je bohatû charakteri-

zovaná a zábavná. Jejich kamarádi (LoupeÏník vyÏaduje na dvacet interpretÛ; co do rozmûrÛ je to hotov˘ gurmán) jsou v‰ichni peãlivû provedení a obãas aÏ pitoreskní. – V˘prava je pfiekvapivá. [...] Není pfiehnanû moderní. Její styl pfiipomíná Jusseauma, kter˘ pfiírodu reprodukoval a neinterpretoval. – Ach, nemûli nám vykládat o mladistvé vzpoufie proti vousáãÛm. Ani o osvobození morálky. [...] LoupeÏník má v‰echny vlastnosti operety. Je to trochu jako Mireille, ov‰em bez té pûkné Gounodovy hudby.” Jean-Jacqes Gautier (Au Festival d’Art dramatique de Paris, “Le Brigand” de Karel Capek, Le Figaro 1. 6. 1956): “Jak vám podat pfiedstavu o pfiedstavení? ¤eknûme, Ïe je tradiãní, dokonce Ïe se odehrává podle vyzkou‰en˘ch zvyklostí. Mûl jsem dojem, Ïe jsem na opefie nebo operetû bez hudby. V dekoraci lesa, zakoupené v kolekci z Petite Illustration, se prochází dáma, hrající mladou dívku, v noãní ko‰ili, a ‰eptá zastfien˘m hlasem panenská slova. LoupeÏník svírá v objetí stejnû ãistém jako vá‰nivém tuto Ïenu-dítû, jejíÏ tûlo se tiskne na dfievûnou laviãku, postavenou na koberci z pravé fale‰né trávy. Je tu cel˘ pfiíslu‰n˘ arzenál: scéna svádûní, scéna pfiiznání, dueto, okenní scéna, a aby iluze byla dovr‰ena, sly‰íme zdálky lesní sbor, zatímco sleãna vzlyká svou árii. LoupeÏník proná‰í své v˘pady znûl˘m hrdlem a kdekdo se chvûje pfii ozvûnách jeho hfiímavého hlasu. Je tu také dobfie udûlaná scéna vesniãanÛ, aby uvolnila nervy divákÛ, pfiiveden˘ch k lyrickému veselí. To v‰echno nás jímav˘m zpÛsobem zavedlo velmi, velmi, velmi daleko zpût.” G. Joly (Au Festival dramatique – Le Théâtre national de Prague joue “Le Brigand” de Capek, L’Aurore 31. 5. 1956): “LoupeÏníka, bojovníka za mládí a jeho dobyvatelskou hrdost, nám praÏské Národní divadlo pfiedvedlo takového, jak˘ nepochybnû byl pfii své premiéfie v roce 1920. Úzkostlivû peãliv˘ realismus v˘pravy a reÏie nás zavádí je‰tû dál za toto datum a ‘verismus’ jeho interpretÛ by se mohl dovolávat Antoina nebo Gémiera. Je to z vûrnosti k dílu Karla âapka, nebo z podfiízenosti estetice, jíÏ nové lidové demokracie nemohou je‰tû ani teì uniknout? Má neznalost ãe‰tiny mi to nedovolí posoudit.” Roland Monod (Pour la première fois à Paris le Théâtre National de Prague joue “Le Brigand” de Capek – La leçon éternelle d’un théâtre révolu, Le Temps de Paris 31. 5. 1956): “Vûãná lekce divadla minulosti” – “Opona se zvedá nad operní v˘pravou. OÏivené prostfiedí jako by mistrovsky fiídil nûjak˘ ãesk˘ Raymond Rouleau z doby pfied první svûtovou válkou: Alfréd Radok, tvÛrce filmu Daleká cesta, patfií pfiesto mezi velk˘mi ãesk˘mi reÏiséry ve své zemi k nejmlad‰ím. – Herci hrají v onom realistickém slohu, kter˘ vytváfií iluzi pravdy aÏ provokativní. Po dvou minutách tuto dramatickou konvenci minulé epochy buì pfiijmete, nebo ne. JestliÏe ano, prohlásíte: PraÏské Národní divadlo má nejskvûlej‰í hereck˘ soubor na svûtû. Z âapkova LoupeÏníka vytvofiilo pfiedstavení pfiímo dokonalé; nikdy nebyla Ïádná hra obsazena pfiesvûdãivûji. LoupeÏník je z klasického ãeského repertoáru. Jeho trochu vybledlá morálka, jeho trochu zastaralá technika je silnû poznamenána dobou vzniku.” Je‰tû rozpornûji dopadla hra Nezvalova. J.-B. Jeener v Le Temps de Paris (1. 6.) nadepsal recenzi Le Théâtre National de Prague perd la seconde manche (ND Praha ztrácí druhou partii), s druh˘m titulkem “Pût aktÛ ve ver‰ích o atomové bombû”: “Zdá se nevhodné, aby kreslen˘

33


sci-fi seriál pro dûti slouÏil jako námût operety. – Je v‰ak je‰tû tûÏ‰í uvûfiit, Ïe by mohl po cel˘ch pût aktÛ inspirovat básníka, kter˘ se dovolává Apollinaira, obdivuje staré Athény, pfiipomíná sv˘m vykladaãÛm velké renesanãní osobnosti a tvrdí, Ïe byl odkojen u‰lechtil˘mi m˘ty, které si jeho bratfii zboÏnû tradovali z pokolení na pokolení. – A pfiesto musíme vzít na vûdomí, Ïe ãesk˘ básník Vítûzslav Nezval tento siláck˘ kousek uskuteãnil svou Atlantidou. – Îe radûji nepoÏádal své herce, aby se zfiekli tûch plexiglasov˘ch ãepic, para‰utistick˘ch pfiestrojení a nechali si jen kápi ze Tfií mu‰ket˘rÛ, které pro nû upravil. – A kdyby uÏ udûlal tohle, mohl je také poÏádat, aby si vybrali nûkteré jeho jiné dílo. Pfii Novém Figarovi, kter˘ byl jedním z jeho úspûchÛ, by se byli jistû vyvarovali tûch Ïalmick˘ch sborÛ – jeden krok kupfiedu, jeden zpátky. [...] Staré dobré ‘Théâtre libre’ se sv˘mi v˘jevy ze Ïivota se rozhodnû na‰im ãesk˘m pfiátelÛm dafií lépe: aÈ jim úspûch LoupeÏníka dá zapomenout na propadnutí Atlantidy. – Nezb˘vá jim neÏ pfiiãíst v‰echno té atomové bombû, která je vskutku pfiehnaná. – A pak, aÏ odvrhnou futurismus i expresionismus, budou moci, jako vãera na‰i kandidáti na École Normale, vûnovat nûkolik hodin tomu, aby se rozpomnûli, Ïe umûlecké dílo zabíjí spí‰e vÛle nûco dokazovat, neÏ vá‰eÀ, která je ozafiuje.” Georges Lerminier (Le poète tchèque Nezval évoque la bombe atomique /âesk˘ básník Nezval pfiipomíná atomovou bombu/, Le Parisien libéré 2. 6. 1956) pfiipomíná námûtovû podobnou Pichettovu hru Nucléa, kterou v té dobû uvedlo TNP v reÏii Gérarda Philipa; sám ov‰em nemÛÏe ocenit jazyk Nezvalovy hry, kterou pokládá za “velkou, komplikovanou, rÛznorodou ma‰inu”. “Ale proã tato konvenãní, bezãasová, mytická, a pfiesto tak moderní Atlantida? Ten tyran, kter˘ má vrhnout legendární Atlantidu do záhuby, se dûsnû podobá Hitlerovu uãni ãarodûji. Jeho vojáci se podle kost˘mÛ zdají b˘t vypÛjãeni z nûjakého vûdecko-fantastického románu. Ale do tûchto ultramoderních naráÏek se mísí humanistické reminiscence, které mi pfiipomnûly jakéhosi zkarikovaného Giraudouxe: ¤ekové uãesaní jak ovce, uboÏáck˘ Feidias, tanãící bakchantka, která má pfiedstavovat klasickou Psyché. Zkrátka podivná smûsice, pokaÏená ‰patn˘m vkusem, která zanechává pochybnosti.” – Kritik France Soir Marc Blanquet odbyl struãnû hru V. Nezvala jako báseÀ, v níÏ tento spisovatel, kter˘ “zver‰oval na‰e Tfii mu‰ket˘ry a na‰i Manon Lescaut, se domnívá, Ïe musí k lidstvu atomového vûku vyslat zoufalé SOS. Zoufalé jsou bohuÏel prostfiedky, k nimÏ se uch˘lil. TakÏe mi snad bude odpu‰tûno, kdyÏ je nebudu rozebírat.” Naproti tomu se hry ujal kritik A. P. Antoine (L’Information), kter˘ mluví s uznáním o velkém díle a velké ctiÏádosti autorovû, kter˘ se “pokusil napsat typickou tragédii moderní doby. Na první pohled máme dojem – pfiiãemÏ nám znesnadÀuje jasnû pochopit autorovy zámûry neznalost jazyka, kterou je‰tû dovr‰uje zmatená reÏie Alfréda Radoka –, máme tedy dojem, Ïe pan Nezval svého cíle nedosáhl. Ale pak, kdyÏ si hru pfieãteme, vidíme, Ïe napsal pozoruhodné dílo vzácné síly a úzkost vyvolávající aktuálnosti. [...] Názor, kter˘ vedl autora pfii volbû námûtu, mÛÏeme sdílet, nebo ne. Ale nemÛÏeme popfiít, Ïe pan Nezval vy‰el ze svého pokusu se ctí. – Je pravdûpodobné, Ïe reÏie, která by ménû pfiipomínala nûmeck˘ expresionismus z roku 1925, byla by toto dílo podstatnû zpfiístupila. Av‰ak zvlá‰tû poslední ãást hry pÛsobí siln˘m dojmem, a to i na obecenstvo, které nerozumí tomu, co postavy

34

fiíkají. [...] Zkrátka zajímav˘ veãer, kter˘ je praÏskému Národnímu divadlu a jeho souboru ke cti.” Tento hlas o Atlantidû byl celkem ojedinûl˘; “pfiátelsk˘” list l’Humanité ov‰em sdílel názor, Ïe reÏie Nezvalovu textu u‰kodila. Posléze právû Guy Leclerc v tomto listu (Réflexions sur le théâtre tchécoslovaque au Festival de Paris /Úvahy o ãeskoslovenském divadle na PafiíÏském festivalu/, l’Humanité 2. 6. 1956) shrnul vystoupení ãinohry ND s pravou soudruÏskou shovívavostí: “Po dvou pfiedstaveních, která nám pfiedvedli ãeskosloven‰tí herci, si myslím lépe uvûdomujeme celou sloÏitost problému, jejÏ musí fie‰it tvÛrãí umûlci a reÏiséfii lidovû demokratiãtí. Avantgardnost (je tfieba fiíci, Ïe trochu strohá) druhého pfiedstavení a dosti omezená klasiãnost prvního (provedení âapkova LoupeÏníka mi pfiipadalo velmi konvenãní, pfiíli‰ blízké opernímu stylu). – âeskosloven‰tí divadelníci kolísají mezi dvûma velmi odli‰n˘mi styly a nenalezli dosud v˘razové prostfiedky odpovídající dramatickému umûní spoleãnosti smûfiující k socialismu. Nejsou v‰ak sami! Jistû nepfiíslu‰í kritikÛm vyuãen˘m ve ‰kole burÏoazního divadla, aby pouãovali ty, kdo s takov˘m zápalem hledají v˘razové prostfiedky. Blahopfiejeme jim k jejich krásné snaze, k rozmanitosti jejich rejstfiíku; a není snad správné, abychom sv˘m ãeskoslovensk˘m pfiátelÛm, ktefií hledají platné fie‰ení, pfiáli, aby souãasnû skoncovali jak s akademiãností projevu, tak s oním pojetím reÏie, jehoÏ pokrokovost se zdá b˘t velmi umûlá? Tak by nejrychleji postoupili na nesnadné cestû, která vede k velkému lidovému divadlu, nebo prostû k velkému divadlu.” – Guy Leclerc byl dobfie informován o direktivním fiízení ve‰keré ãinnosti “lidovû demokratick˘ch divadelníkÛ”, ale tváfií se, jako by nic takového neexistovalo. Proti jeho “pfiátelské” pochvale, plné alibismu, jsou tvrdûji formulované soudy nezávisl˘ch kritikÛ alespoÀ prosty pokrytectví. 33) Západoevropsk˘ odbor MZV ã: 123.392 31. kvûtna 1956 NR 2088/140 Zamini pro Kultmini (Relace J. Urbana o prvním pfiedstavení (telegram, LoupeÏník) 1 predstaveni nar. divadla capkova “Loupeznika” bylo prijato velice priznive stop Pres obtize jazykove byla reakce obecenstva ziva nektere sceny byly odmenovany potleskem pfii otevrene scene stop Vesmes byly ocenovany dobre herecke vykony neumann oznacovan za skveleho komika stop Odpoledne tehoz dne byla tiskova konference ve foyer divadla která byla velmi pocetne navstivena divadelnimi kritiky herci a hereckym dorostem zastupci ostatnich divadelnich zahr. skupin ktere jsou t.c. v Parizi a mnoha zahr. divadelnimi odborniky – nemci anglicany marokanci atd. Diskuse byla velmi ziva stop Dnes ve stredu dopoledne byli prijati zastupci nd spolu s marockym divadlem a peveckym sborem berlinskeho rozhlasu namestkem predsedy municipalni rady parize predseda feron t.c. ve spanelsku stop Zastupci nd odevzdali namestkovi obecni rady parizske kristalovou vazu stop Urban 0421+ 1244 PROCH Pfiípis rkp: Vzato na vûdomí! – sdûleno M·K


Západoevropsk˘ odbor MZV â.: 123.391 Dne 1. ãervna 1956 PafiíÏ 31. 5. 56.........Vyfiízení ZEO Na vûdomí TO, III. Vãera pfii pfiedstavení LoupeÏníka byly po 1. jednání shozeny z galerie do setmûlého hledi‰tû francouzsky ti‰tûné letáky s tímto textem: “Zv˘‰ení kulturních stykÛ s CSR. Je to pokus, aby Francouzi zapomnûli, Ïe CSR stále v moci b˘val˘ch StalinovcÛ zÛstává pistolí namífienou na západní Evropu. Aby styky nebyly podvodem: Pfiedev‰ím svobodné volby v âSR.” Podle mého názoru se tato akce minula s úãinkem. Diváci to komentovali vût‰inou s úsmû‰kem, hovofiili o tom, Ïe je to akce poujadistÛ, o dolarech, za které tato provokace byla financována apod. Naprosto to neovlivnilo atmosféru v hledi‰ti, která byla po celé pfiedstavení velmi pfiíznivá a sympatická. Urban 0413/56 Západoevropsk˘ odbor MZV âíslo chybí Dne 1. ãervna 1956 2103/2103/90 zamini pro KULTMINI (telegram vyslance Urbana) kritiky ktere dnes vychazeji ve franc tisku o 1 predstaveni nd capkova “loupeznika” jsou temer vesmes priznive hlavne pokud jde o herecke provedeni stop vecernik “temps de paris” z 30/5 oznacuje soubor nd dokonce za nejlepsi soucasny herecky soubor na svete stop 2 predstaveni nezvalova hra o atlantide byla sledovana s pozornosti a zajmem stop herecke vykony a scenicke provedeni nekterych obrazu hlavne prvniho byly odmenovany zivym potleskem stop hra sama byla oznacovana za zajimavou zrejme v‰ak vyvolala rozpaky ktere se pravdepodobne projevi v kritikach v tisku URBAN 04238 Spis Zamini – odbor ZEO/1 Referent: Krákorová âíslo 123.321 (Pozdûj‰í spisy:123. 391) Vûc: Provokace na ãs. pfiedstavení ve Francii. Pfiedpisy pro obûh spisu: SP k odeslání – 1. 6. 56 Zpût ZEO /Na rubu spisu/ Blesk! Blesk! Blesk! Relací ve 12.30 hod. Zamini PafiíÏ. Provokace v divadle. Vy‰li ihned ·ustala k Laloy nebo k Manachovi a pfiedej aide mémoire, obsahující pouze fakta o letácích, slzotvorn˘ch prostfiedcích a po‰kození zdraví dosud neznám˘mi pachateli. Ústnû doprovoì Ïádostí o vy‰etfiení a potrestání viníkÛ a o zprávu o v˘sledku. PoukaÏ pfiitom na zdárn˘ prÛbûh v‰ech franc. kulturních akcí u nás a na nepfiízniv˘ ohlas ãs. tisku a vefiejnosti. V Ïádném pfiípadû se nezmiÀuj o svém rozhovoru s Le Henaffem a nespojuj s jinou vûcí. Souãasnû s touto vûcí informujeme ústnû franc. Velvyslanectví v Praze. Sekaninová

(âj.) 123.859 PafiíÏ 4. 6. 56 K vyfiízení ZEO Na vûdomí V 7588 Pfii pfiedstavení Atlantidy dne 30. kvûtna bylo zji‰tûno, Ïe za scénou je umístûna otevfiená láhev se slzotvorn˘m plynem. Úãinky postihly herce a ãást divákÛ v pfiízemí. Náprava byla provedena v pfiestávce po druhém dûjství. Policie zji‰Èuje pÛvod této lahve. Monde z 1. 6. rozhodnû odsoudil tuto akci i s letáky. Urban 04268 Na spisu fiada rkp. pozn. – ãervenou tuÏkou (Kdy se stalo? Kdy odesláno? Kdy do‰lo? + ‰ifra K., 4/6 56, a pfiípis perem: vyfiízeno ãj. 123.321/56 Západoevropsk˘ odbor MZV â.: 124.302/56 – ZEO/I Dne 6. ãervna 1956 PafiíÏ 6. 6. 1956 K vyfiízení ZEO 7732 Tvé 123.321. Provedeno 4. ãervna. Manach sdûlil, Ïe jiÏ sami uãinili zákrok u min. vnitra, aby pachatelé byli vypátráni. Nad tûmito ru‰iv˘mi projevy vyslovil politování a ujistil, Ïe ani MZV ani vnitro s nimi nesouhlasí. Dále sdûlil, Ïe pokud pachatelé budou zji‰tûni, aÈ jiÏ jsou to emigranti nebo Francouzi, budou proti nim uãinûna patfiiãná opatfiení. Urban 04285 Rkp. Pfiípis perem: Vzato na vûdomí – a.a. (dále neãitelné, 8. 6. 56, ‰ifra Se) Ve spisovém obalu 052/372 – Divadla – Osvûta 1956-57 K tomu je‰tû z 11. ãervence 1956 Velvyslanectví âSR v PafiíÏi – ad MZV Praha – kur˘rem Vûc:: Zaslání opisu Aide Mémoire Fr/Lou V pfiíloze – opis Aide Memoire francouzského MZV ze 4. ãervence 1956 jako odpovûì na ná‰ Aide Mémoire ze 4. ãervna 1956, kter˘ jsme podali na základû va‰í 123.321 po provokacích, které se udály pfii 2 pfiedstaveních Národního divadla z Prahy. – Chargé d’affaires a.i.: ·ustal Opis Aide Mémoire francouzského MZV ze 4. 7. 1956 – odpovûì na ãs. Aide Mémoire ze 4. 6. 56: “Les regrettables incidents, évoqués dans l’aide-mémoire du 4 juin, et qui ont troublé les deux premières représentations du Théâtre National de Prague, ont fait l’objet d’une enquête de police approfondie. Il ressort de ces investigations que les faits incriminés ne semblent pas avoir revêtu l’importance qui leur avait primitivement été attribué. En effet, ce n’est qu’en très petite quantité que les tracts hostiles ont été lancés le 29 mai du balcon sur les premiers rangs des fauteuils d’orchestre. Les auteurs de cette manifestation seraient, d’après les renseignements recueillis à diverses sources, quelques étudiants tchécoslovaques agissant pour leur propre compte et non pour un groupement déterminé. Quant aux émanations qui, le 30 mai, ont légèrement incommodé les interprètes en scène et quelques spectateurs, elles se sont dégagées d’un récipient contenent un liquide volatil destiné à nettoyer les décors. La troisième soirée de la série des représentations s’est déroulée normalement.

35


Paris, le 4 juillet 1956” (Pfieklad: “Politováníhodné incidenty, jeÏ naru‰ily první dvû pfiedstavení praÏského Národního divadla a pfiipomínané v aide-mémoire ze 4. ãervna, byly pfiedmûtem dÛkladného policejního vy‰etfiování. Z tohoto vy‰etfiování vypl˘vá, Ïe inkriminované události nemûly, jak se zdá, onen v˘znam, kter˘ jim byl pÛvodnû pfiikládán. Ve skuteãnosti ‰lo o jen o malé mnoÏství nepfiátelsk˘ch letákÛ, shozen˘ch 29. kvûtna z balkonu do prvních fiad kfiesel orchestru. PÛvodcem této manifestace bylo patrnû, podle informací z rÛzn˘ch zdrojÛ, nûkolik ãeskoslovensk˘ch studentÛ, ktefií jednali sami za sebe a ne za nûjaké sdruÏení. – Pokud jde o v˘pary, které 30. kvûtna zpÛsobily lehkou nevolnost hercÛm na scénû, vycházely z nádoby obsahující prchavou látku urãenou k ãi‰tûní dekorací. Tfietí veãer se pfiedstavení odehrálo normálnû. – PafiíÏ, 4. ãervence 1956”) 34) zd: PafiíÏsk˘ festival, jak jsme jej vidûli a proÏili, Mladá fronta 5. 6. 1956, Krejãa, O.: Po návratu Národního divadla z PafiíÏe, Práce 10. 6. 1956. 35) Hedbávn˘, Z.: Alfréd Radok, c.d., s. 242. – Alfréd Radok ve sv˘ch zápiscích z oné doby poznamenal rovnûÏ: “Nedûlám si nejmen‰í iluze o tom, Ïe nejpodstatnûj‰ím faktem pfii rozhodování byly soukromé zájmy. Jistû to byl hlavnû národní umûlec Nezval, kter˘ se postaral o to, aby jeho hra byla uvedena v PafiíÏi.” Srov. tamtéÏ. – TfiebaÏe tato intervence není, pokud je nám známo, jinde pfiímo potvrzena, o Nezvalovû soukromém zájmu na pafiíÏské cestû s Atlantidou se v divadle vûdûlo, projevil se ostatnû i v obsazení hry. Na autorovo pfiání ve hfie úãinkovala v taneãní roli Panenky jeho tehdej‰í partnerka, taneãnice karlínského divadla Olga Jungová, v pfiípravn˘ch interních smûrnicích pro úãastníky zájezdu oznaãovaná jako “soudruÏka Jungová” (vysvûtlení její úãasti, jakoÏ i úãasti námûstka V. Pietrase a sekretáfiky fieditele D. Pittichové, jeÏ slouÏila jako tlumoãnice, si vyÏádal divadelní odbor MK, jak potvrzuje kopie dopisu fieditele ND dr. Evû Soukupové ze 4. 5. 56). V AND jsou svûdomitû uchovány i rozpisy ubytování (24. 4.), jeÏ organizoval Karel Pech, s poznámkou: “Paní Jungová nám fiekla, Ïe bude bydlit s V. Nezvalem, abychom jí pokoj neobstarávali.” – Básník dal také z vlastní iniciativy pfieloÏit text své hry do francouz‰tiny, aniÏ se staral o to, kdo tuto práci zaplatí, dokládá v˘‰e citovan˘ konvolut spisÛ MZV. (NeboÈ tuto záleÏitost fie‰ila obû ministerstva je‰tû na podzim 1956: pfiekladatel François Hirsch – pseudonym François Kérel – za pfieklad pochopitelnû poÏadoval honoráfi a nakonec souhlasil s odmûnou “v naturáliích”, formou mûsíãního stipendia v âSR.)

36

36) V rozhlasovém pofiadu Setkávání, âesk˘ rozhlas Vltava, nedûle 5. fiíjna 2008. Pfii této pfiíleÏitosti pfiipomnûl, Ïe kdyÏ pak zadali nejprve hru Franti‰ku Hrubínovi, pracovali s ním více neÏ rok témûfi dennû: Hrubín pfiicházel do divadla jako “do práce”, vÏdy se udûlalo nûkolik stránek, druh˘ den je Hrubín pfiinesl pfiepsané atd. Kraus pfiipomnûl, Ïe Hrubín nebyl dramatik rodem, byl “uhlazovaã”, zato pfiinesl novou kvalitu, jíÏ byla “úÏasná, hutná, barvitá fieã”. 37) Dal‰ími mluvãími byli napfi. Sir Barry Jackson, fieditel Birmingham Repertory Theatre, Wolfgang Langhoff, fieditel Deutsches Theater z (v˘chodního) Berlína, Hans Schalla, fieditel Schauspielhaus Bochum, a Luchino Visconti. – Kongresu se úãastnilo sto dvacet divadelních kritikÛ ze ãtyfiiatfiiceti zemí; poãetná a velmi reprezentativní úãast byla pfiíznaãná pro tehdej‰í dobu “tání”, “dégel”, v mezinárodních vztazích. Kongres inicioval vznik mezinárodního sdruÏení divadelní kritiky (Association Internationale de la Critique Dramatique, AICT) v rámci UNESCO. 38) Pod záhlavím At the third Paris Festival – Au IIIe Festival de Paris a titulkem “The Liberty of the Producer, La liberté du metteur en scène”, Le Théâtre dans le Monde V, no 4, s. 305-309. 39) Text Krausova projevu viz AND, sign. V 843. 40) Zde i dále citována kopie textu Krejãova projevu, uloÏená v dokumentaãní jednotce DÚ vûnované O. Krejãovi. – Krejãa se nejprve zmínil o “pokfiiku”, kter˘ se uÏ pokolikáté zvedl kolem pojmu ideje ND i o “prudk˘ch zvratech v ideov˘ch postojích” z poslední doby, o neomalenosti “tûch, ktefií si pletou neosobní sluÏbu kulturnímu v˘voji se svou úzce osobní, uskfiípnutou, ambiciózní touhou, která jim nejen nedovolí objektivnû vidût, která je dokonce odvádí v jejich projevech od nejbûÏnûj‰ích pravidel slu‰ného chování”, o mravech jarmareãních kejklífiÛ, na jejichÏ “ti‰tûné ãi proslovované horoskopy” není tfieba odpovídat, “neboÈ známe velmi dobfie, ãím je Ïiven papou‰ek, kter˘ jim je s ‘historickou’ pfiedvídavostí vytahuje z jejich x-krát pfiemalovan˘ch krabic”. K obsahu Pokorného pfiíspûvku viz pozn. 28. 41) Rukopis, uloÏen˘ v jeho pozÛstalosti v DO NM, uvozuje poznámka: “Projev o pfiednostech a nedostatcích herecké práce na‰eho souboru, Aktiv ãinohry ND 13. VII. 1956.” Z vût‰í ãásti byl pozdûji publikován v knize Faustovské srdce Karla Högera (Praha 1994, s. 127-132). (Citované dokumenty jsou pfieti‰tûny v pÛvodním znûní, se svolením pracovníkÛ archivu MZV a Archivu ND, jimÏ dûkuji za vstfiícnou spolupráci. – JP)

PafiíÏsk festival 1956 a KrejãÛv nástup do vedení ãinohry ND

Recommend Documents