P rin c ip spo jen i šk o ly se živo tem a je h o re a liz a c e v e střed n ím odborném šk o lství

P rin c ip sp o jen i šk o ly se živo tem a je h o re a liz a c e v e střed n ím odborném šk o lstv í

Ing. A N TO N ÍN BOHÁČ, CSc., Výzkumný ústav odborného školství, Praha

Princip spojení školy se životem je vedoucí princip, na němž je budována socialistická škola. I když škola nikdy nebyla a nemohla být zcela odtržena od života, je možno v její historii sledovat tendence — ať už spontánní, nebo uměle podporované v zájmu některých společenských skupin či tříd — izolovat ji od ostatního světa. Za příklad může sloužit zásada tzv. nepolitičnosti školy, prokla­ movaná u nás v době buržoázni republiky a manifestující se až úzkostným ob­ cházením aktuálních společenských, zvláště politických témat ve škole. Princip spojení školy se životem společnosti zavrhuje jakoukoli tendenci ke skleníkové výchově a jeho realizace je jednou z cest k překonání rozporu mezi teorií a praxí. Vychází se tu ze skutečnosti, že výchova je jednou ze základních oblastí spole­ čenské praxe. Má-li dobře plnit svou společenskou funkci, musí čerpat podněty pro stanovení svých cílů, obsahu vzdělávání i pro volbu prostředků výchovy a vzdělávání z praxe, ze všech oblastí života společnosti. Princip spojení školy se životem1) implikuje tedy dva další významné principy — princip spojení výchovy a vyučování s produktivní prací a princip polytechnického vzdělávání jako integrální součásti výchovně vzdělávacího systému. V tomto pojednání se chceme pokusit o analýzu, jak je tento vedoucí princip dosud realizován v oblasti středních odborných škol. Užijeme k tomu základních pedagogických dokumentů, zejména učebních plánů těchto škol. To nám umož­ ňuje zkoumat, jak je respektován v předepsaném obsahu vzdělávání a v orga­ nizačních formách. Informaci o tom, jaké jsou skutečné podmínky a jakých metod se užívá, by bylo nutno získat empirickým výzkumem (průzkumem a analýzou jeho výsledků). V souvislosti s tím musíme upozornit na jednu skutečnost, která má značné důsledky metodologické. Když se provádějí jakékoli rozbory souvisící s obsahem vzdělání, je zcela jiná situace, jde-li o školy všeobecně vzdělávací, než když jde o školy poskytující vzdělání odborné. V prvním případě se analýza týká jednoho učebního plánu, event. s dvěma nebo třemi variantami, pokud jde o gymnázium; přitom počet l) Různí autoři charakterizují tento princip nestejně. Rozdily však spočívají převážně v tom, zda podávají charakteristiku implicitně, nebo spiše explicitně. Pro účely našeho tématu není proto po­ třebná diskuse k tomuto pojmu. 183

vyučovacích předmětů ve všech učebních plánech všeobecně vzdělávacích škol nepřesahuje 50. Proti tomu se jen na středních odborných školách vyučuje podle více než 150 různých učebních plánů, počítáme-li jen denní čtyřleté studium;2) počet různých vyučovacích předmětů přesahuje 1500. Z toho vyplývá, že v ob­ lasti všeobecně vzdělávacích škol je možno bez velkých těžkostí podrobit analýze učivo jednotlivých vyučovacích předmětů. Podobně by zajisté bylo možno po­ stupovat také v oblasti odborného školství, avšak jen pro jeden nebo několik málo studijních oborů. Výsledky takové práce by však postihovaly jen velmi malý úsek středního odborného školství. Chceme-li o této oblasti podat obecnější obraź, musíme nutně jít jen po obrysech, po základních znacích. Toto bylo nutno připomenout předem, abychom předešli možným výtkám, že k řešení dané problematiky přistupujeme příliš globálně. A nyní můžeme pojednat o vlastním tématu. Všimněme si nyní stručně o b ecn ý c h ry sů p rin c ip u s p o je n í školy se živ o tem . Celý náš systém výchovy a vzdělávání je budován podle tohoto principu; proto platí o středních odborných školách totéž, co o ostatních školách, zejména o školách druhého cyklu. Není tedy nutno se jím zde podrobněji zabývat, neboť k tomuto principu v obecné rovině je k dispozici bohatá literatura. Specifické rysy středních odborných škol v této věci vidíme hlavně ve dvou směrech: 1. Odborné učivo na středních odborných školách musí odpovídat současnému vývojovému stupni techniky, technologie a organizace a zčásti anticipovat též jejich další vývoj. V těchto oblastech probíhají změny rychleji než ve vědních disciplínách. Proto také se ta část odborného učiva, která navazuje na konkrétní jevy, poměrně rychle mění, odrážejíc změny v životě. 2. I v rámci povinného vyučování je zde značně široký kontakt s mimoškolním životem, který je zprostředkován především prací žáků v závodech a v jiných provozech. T ě m ito c e sta m i se sp o je n í s tř e d n íc h o d b o rn ý c h škol se ž iv o te m p ro h lu b u je , nikoli však ve všech studijních oborech stejnou měrou. Nyní rozebereme podrobněji oba podřízené principy, jimiž jsou konkretizovány některé rysy vedoucího principu a v nichž již výrazně vystupují specifika střed­ ního odborného školství. Nejprve k p rin c ip u sp o je n í v ý ch o v y a v z d ě lá v á n í s v ý ro b n í p r a c í: Již utopičtí socialisté Robert Owen a Charles Fourier požadovali, aby výchova byla spojována s výrobní prací a aby připravovala mládež k rozmanitým pracím. Karl Marx vysoce hodnotil Owenovy názory i jeho úsilí o změnu života děl­ nické třídy: „Z továrního systému, jak můžeme v podrobnostech sledovat u Roberta Owena, vzklíčil zárodek výchovy budoucnosti, při které se u všech dětí do určitého věku bude produktivní práce spojovat s vyučováním a tělocvikem nejen jako jeden 2) Kromě toho je zde 12 dalších učebních plánů s příslušnými osnovami pro odborné školy (dvou­ leté), 27 učebních plánů pro dvouleté denni studium absolventů středních škol. Dále jsou odvozené učební plány večerního a dálkového studia jednak na bázi základního, jednak na bázi úplného střed­ ního vzdělání. Na častou připomínku, že je počet studijních oborů a zaměření příliš vysoký, můžeme odpovědět jednak tím , že tento počet zhruba odráží současnou dělbu práce a že je proto v zásadě v souladu s ny­ nějšími potřebami společnosti, jednak porovnáním s počtem oborů v jiných zemích; tento počet je někde více než trojnásobný. 184

z prostředků ke zvýšení společenské výroby, nýbrž jako jediný prostředek k pro­ dukci všestranně vyvinutých lidí.“3) Také Vladimír Iljič Lenin věnoval této otázce značnou pozornost. Již v roce 1897 v polemice s národníkem Južakovem připom íná,, , . . . že si nelze představit ideál budoucí společnosti bez spojení vyučování s produktivní prací mládeže: ani vyučování a vzdělání bez produktivní práce, ani produktivní práce bez sou­ běžného vyučování a vzdělávání by se nemohly povznést na tu výši, kterou vy­ žaduje současná úroveň techniky a stav vědeckého poznání.“4) Za 80 let, která uplynula od doby, kdy toto bylo řečeno, se vědecké poznání velmi rozrostlo a technika učinila obrovský skok vpřed. Avšak nejen to: vědecké poznatky přibývají stále rychlejším tempem — přímo exponenciálně. V sou­ vislosti s tím je také tempo rozvoje techniky několikrát vyšší než na přelomu století, a to tím spíše, že interval mezi vědeckým objevem a jeho využitím v praxi je dnes o mnoho kratší než tehdy. Proto také se realizace uvedené zásady stala naléhavější. Pro oblast všeobecně vzdělávacích škol rozpracovala problematiku spojování vyučování s produktivní prací již v dvacátých letech Naděžda Krupská a po ní řada dalších pedagogů sovětských i našich. V rovině praxe byly vyzkoušeny různé způsoby její realizace. Naproti tomu v oblasti odborného vzdělávání se touto problematikou nikdo soustavněji nezabýval, mimo jiné zřejmě proto, že zde nepředstavuje zásadní problém. Jeho řešení je totiž z největší části dáno již samou povahou odborného vzdělávání, je mu imanentní. Zejména v technických a zdravotnických studijních oborech by střední odborné školy pouhým vyučováním bez produktivní práce neplnily řádně své společenské poslání. Přesněji řečeno, jde tu o práci ve výrobě nebo o ekvivalentní práci ve službách, jež v ekonomicky vyspělých zemích nabývají stále většího významu. Systém komunistické výchovy ve své celistvosti zahrnuje vyučování, mimovyučovací působení školy a činnosti ve společenských organizacích, především v Socialistickém svazu mládeže. Avšak teoreticky nejvíc propracovaný a také orga­ nizačně, kádrově i materiálně nejlépe fundovaný je úsek povinného vyučování. Rovněž kontrola řídících orgánů je zaměřena především na povinné vyučo­ vání. Když tedy v této stati rozebíráme tento úsek, postihujeme dnešní nejpodstat­ nější a nejkonsolidovanější část systému komunistické výchovy na středních od­ borných školách, tu část, která se vztahuje na všecky žáky bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou ubytováni v domově mládeže, zda bydlí v místě nebo dojíždějí vlakem či autobusem (čímž jsou prakticky vyřazení z mimovyučovacích činností vázaných ke škole), zda jsou anebo nejsou členy SSM atd. V této části systému výchovy a vzdělávání je také nejlépe zajištěna i kontrolována realizace jeho pro­ jektu, jak je z největší části obsažen v základních pedagogických dokumentech.5) Protože se — jak bylo řečeno — můžeme v oblasti středních odborných škol pohybovat jen po obrysech, vezmeme za podklad analýzy učební plány těchto škol.6) Částečné změny, jež nastaly v posledních čtyřech letech, nejsou pro řešený 3) Marx, K .: K apitál, I. díl, Praha 1953, s. 514. 4) Lenin, V. I.: Perly narodnické plánomanie. Spisy , sv. 2 , Praha 1952, s. 467. 5) Tohoto výrazu se užívá pro označení souboru, který se skládá z pojetí studijního oboru nebo zaměření, z učebního plánu a z osnov jednotlivých vyučovacích předmětů. 6) Soubor učebních plánů pro střední odborné a odborné školy . Praha, Výzkumný ústav odbor­ ného školství, 1972.

185

problém podstatné. Vzhledem k tomu, co jsme řekli o zajištění a kontrole realizace základních pedagogických dokumentu, postihneme rozborem učebních plánů ve značné míře také samu skutečnost na středních odborných školách. Produktivní práce a ekvivalentní práce ve službách konají žáci středních od­ borných škol na těchto pracovištích různě podle studijních oborů: 1. 2. 3. 4.

ve školních dílnách, v účelových zařízeních, jako jsou školní statky a polesí, ve výrobních závodech a na stavbách, na jiných provozních pracovištích, jako jsou rozvodny, traťové distance, loko­ motivy, výpočetní střediska, telefonní ústředny, nemocnice a polikliniky atd. atd.

V učebních plánech jsou tyto práce vyjádřeny dvojím způsobem: jednak v ta­ belární části učebního plánu počtem týdenních vyučovacích hodin, jednak v jeho textové části (v poznámkách) ustanovením o povinné řízené praxi. Zatímco v prv­ ním případě pracují žáci převážně anebo výlučně ve školských objektech, jde v druhém případě vždy o práci v závodech a na jiných provozních pracovištích. Výjimkou jsou školní statky a polesí, které však mají všechny znaky výrobních závodů. Prvé dva sloupce v tabulce 1 na str. 190 udávají, v kolika učebních plánech jed­ notlivých skupin studijních oborů a zaměření je předepsána pracovní činnost prvou i druhou formou. Další pětidílný sloupec ukazuje, jak je rozloženo trvání povinné řízené praxe. Celkem je tato praxe zavedena v 83 % sledovaných studij­ ních oborů a zaměření, a to daleko nejčastěji jako šestitýdenní praxe rozdělená do tří etap na konci prvého, druhého a třetího ročníku. S výrobní prací mají mnoho společného laboratorní práce a praktická cvičení. Souvisí s ní též technické kreslení, které má rovněž pracovní charakter a v mno­ hých technických funkcích je nedílnou složkou pracovní náplně. Obojí je praktická činnost, jejíž výsledky se posuzují podle kvality dokončených prací, tedy podobně jako na budoucím pracovišti. S výrobní prací jsou zde společné ještě další rysy. Je to cílevědomá činnost, tedy finálně zaměřená, kterou je třeba plánovat a při které se podobně jako při produktivní práci vychovávají žáci k přesnosti, kázni, samostatnosti, odpovědnosti atp. Jedna stránka zde chybí, totiž bezprostřední styk s pracovním kolektivem závodu jako s výchovným činitelem. Protože však převažují znaky společné, zařadili jsme pro dokreslení tyto dva druhy žákovských činností rovněž do tabulky 1. V podrobném rozboru by bylo žádoucí analyzovat ještě podíl praktických čin­ ností v jiných vyučovacích předmětech, jakož i řešení výrobně technických nebo výrobně ekonomických a organizačních úkolů, jak je předpisují osnovy některých odborných předmětů. Tím by se podíl činností spojených s výrobou a službami ukázal ještě vyšší. Významný by byl též ukazatel společenského dosahu (váhy) jednotlivých učebních plánů, resp. učebních plánů skupin oborů, vyjádřený počty žáků v prvých ročnících toho kterého studijního oboru, resp. té které skupiny oborů. Avšak i bez těchto podrobností a doplňků je z tabulky 1 vidět, že s výjimkou tří studijních oborů skupiny 28 — ostatní technická chemie — u č e b n í p lá n y v šech s tu d ijn íc h o b o rů s tře d n íc h p rů m y s lo v ý c h škol o b s a h u jí v ý ro b n í p rá c i; ve skupině 28 jsou však zase bohatě dotovány p rá c e v la b o ra to říc h . Značně nestejná je situace v povinné řízené praxi v závodech: jednak ve dvaceti technických oborech vůbec není zastoupena, jednak značně kolísá její rozsah. Laboratorní práce a praktická cvičení jsou v 91 % učebních plánů těchto škol, 183

což je ukazatel velmi příznivý} a to tím spíše, když vezmeme v úvahu praktické činnosti projevující se jen v osnovách, nikoli však v učebních plánech, jako je řešení aplikovaných úloh v matematice a ve fyzice a další už uvedené práce v odbor­ ných předmětech. Absenci technického kreslení v 38 % učebních plánů těchto škol není možno považovat za nedostatek, neboť tento předmět má svou funkci jen v oborech, v nichž se pracuje s mechanismy a elektrickými obvody. Ve všech učebních plánech zemědělských, lesnických a veterinárních oborů jsou jak pracovní činnosti v rámci týdenních vyučovacích hodin, tak také povinná řízená praxe, která je tu nejdelší — nejméně osmitýdenní. Praktická část výchovy a vzdělávání je zde tedy zastoupena velmi dobře. Když se ukazuje, že v těchto studijních oborech jsou laboratorní práce a praktická cvičení předepsány jen v 60 % případů, nedává to úplný obraz o praktických činnostech; praktická cvičení jsou totiž v těchto oborech zahrnuta též v předmětech, u nichž není počet hodin cvičení patrný z učebních plánů; podíl praktických cvičení je zde tedy vyšší. Technické kreslení je jen v oboru mechanizace zemědělství, jak to vyplývá z obsahu příslušného odborného vzdělávání. Skupina studijních oborů 63 zahrnuje značně nesourodé studijní obory, jak je zřejmé už z jejího názvu; spadá sem ekonomika, organizace, obchod a služby. Obraz o rozsahu praktických činností žáků by zejména zde bylo žádoucí doplnit rozborem osnov. Tak např. ve velmi frekventovaném studijním oboru vše­ obecná ekonomika nejsou v učebním plánu praktické činnosti zvlášť uvedeny počtem hodin, avšak ve skutečnosti zabírají značný podíl času ve formě práce s kalkulačními a účtovacími stroji, hospodářských výpočtů, řešení souvislých účetních případů, psaní strojem atd. V tomto oboru byla začátkem šedesátých let zavedena pracovní činnost, která však nesouvisela se studijním oborem. Byly to různé spíše pomocné — ne­ kvalifikované — práce v provozech, čištění vozů pouliční dopravy atp. Ačkoli byla tato činnost společensky užitečná, byla poměrně brzo z učebního plánu vy­ puštěna. Chyběla zde motivace, asi právě proto, že práce nijak nenavazovala na studovaný obor. Ve studijním oboru knihovnictví probíhá pracovní činnost jen způsobem uvedeným ve třetím sloupci tabulky 1. Povinná souvislá praxe zde není pře­ depsána. Ve skupině 82, v níž jsou studijní obory a četná zaměření různých druhů užitého umění, je výrobní a podobná práce bohatě dotována. Vyplývá to z cha­ rakteru těchto oborů, v nichž nestačí myšlenka a výtvarný cit, ale v nichž je po­ třebná též vysoká manuální dovednost, kreslením počínajíc. Střední zdravotnické školy nejsou sice v tabulce 1 uvedeny, avšak jejich učební plány vykazují největší podíl praxe ze všech středních odborných škol. Jsou to provozní práce v nemocnicích, v poliklinikách, ve zdravotnických laboratořích atd. Tuto část rozboru můžeme uzavřít konstatováním, že z á k la d n í p ed ag o g ick é d o k u m e n ty s tře d n íc h o d b o rn ý c h škol v y h o v u jí p r in c ip u sp o je n í v y u čo v án í s p ro d u k tiv n í a jin o u p ro v o z n í p rací. Stupeň, v jakém mu tyto dokumenty jednotlivých studijních oborů vyhovují, je ovšem velmi různý. A nyní k principu p o ly te c h n ic k é h o v z d ě lá v á n í jako in te g r á ln í sou­ č á sti v z d ě lá v a c íh o sy stém u . Dříve než přistoupíme ke školské oblasti, uvedeme několik poznámek o sou­ časné technice. 187

Jeden z výrazných znaků vývoje techniky ve 20. století (a zejména jeho druhé třetiny) spočíva v tom, že techniky a technologie pronikají z jednoho odvětví do druhého. Jde o jakousi integrační tendenci, kterou můžeme ilustrovat několika příklady. Tak například strojírenský závod, v němž se vše pohánělo parním strojem, byl „čistým“ strojírenským závodem, který pro svou výrobu potřeboval též jen stro­ jírenské odborníky. Ve 20. století byl v těmto odvětví parní stroj vytlačen elektro­ motory. Tak pronikla do strojírenství elektrotechnika a zároveň vzniklo pododvětví vyrábějící elektrické stroje — elektrostrojírenství. Ve strojírenství se též začalo užívat umělých hmot a rozsah jejich použití stále stoupal. Tím vnikla do strojírenství chemie. Na druhé straně laboratorní chemie užívá sice převážně skla a keramických materiálů, rozvoj chemického průmyslu dal však vzniknout dalšímu strojírenskému pododvětví — výrobě zařízení pro chemický průmysl. Při tradičních způsobech pozemních staveb toho stavbaři od strojírenského průmyslu mnoho nepotřebovali. Dnes potřebují jak stroje, tak také strojírenské odborníky a jsou též velkými odběrateli elektrické energie. Chemický průmysl se zde uplatňuje zejména dodávkou netradičních konstrukčních materiálů a dokona­ lejších nátěrových hmot. Tak bychom mohli pokračovat ve výrobních odvětvích až po zemědělství, v němž se širokou měrou uplatňují mechanizační prostředky — strojírenské výrobky, jež vyžadují též odborníky z oblasti strojírenství. Elektrifikací je země­ dělství spojeno s elektrotechnikou, chemizací rostlinné a živočišné výroby s che­ mickým průmyslem. A pokud jde o oblast služeb, ta je spojena se strojírenstvím a elektrotechnikou i elektronikou užíváním strojů a přístrojů, ať už jde o stroje pro přípravu pokrmů, pro nejrůznější výpočty, pro léčebné účely atd. Tyto příklady jsme uvedli, abychom ukázali, že proces polytechnizace probíhá již ve výrobě samé. To má důsledky pro složení odborníků v tom kterém odvětví, promítá se to však též do požadavků na jejich přípravu. Je tedy možno říci, že v o b la s ti o d b o rn é h o v z d ě lá v á n í se p o ly te c h n ic k ý p r in c ip sta l o b jek ­ tiv n í n u tn o s tí. A nyní ukažme — opět jen na příkladech —, jak se tato skutečnost odráží v obsahu vzdělávání na středních odborných školách. Strojírenský technik se neobejde bez znalostí elektrotechniky. Ve strojírenských studijních oborech je elektrotechnice věnováno sumárně 5 týdenních hodin, z toho 1 hodina cvičení, tedy celkově 170 hodin, z toho 34 hodin cvičení. Na chemii zde připadají 3 týdenní hodiny, celkem 102. To není mnoho, je však více věcí, které by bylo žádoucí začlenit do obsahu vzdělání, čas je však omezený a konkurence předmětů i témat veliká. Absolventi těchto oborů, kteří přijdou do chemických závodů a do závodů, jež vyrábějí zařízení pro chemický průmysl, se musí sezna­ movat s chemickou technologií až v rámci specializace. V elektrotechnickém oboru „zařízení silnoproudé elektrotechniky“ připadá na strojírenské předměty (bez předmětu „elektrické stroje a přístroje“) 12 týden­ ních hodin, celkem 408 hodin, tedy asi jedenáctina veškerého vyučovacího času. Chemie je zde dotována opět třemi týdenními hodinami. V provozně technické větvi studijního oboru chemická technologie má předmět stroje a zařízení 7 týdenních hodin (celkem 238) a elektrotechnika 3 (102), z toho 2/3 na cvičení. Obojí tematika se objevuje ještě v předmětu autcmatizace, na který připadají 4 týdenní hodiny (celkem 120, jelikož ve IV. ročnících je vzhle­ dem k maturitám jen 30 vyučovacích týdnů); tři čtvrtiny tohoto času se věnují 188

cvičení. Součet hodin připadajících na tyto tři předměty je 460, což představuje téměř devítinu celkového vyučovacího času. Ve stavebních oborech jsou věnovány dvě hodiny (68) stavebním strojům, avšak v oboru technická zařízení budov je situace podstatně odlišná. Na strojírenské předměty zde připadá 10 hodin (336), a to bez konkrétních aplikací, jako jsou vzduchotechnická zařízení nebo regulační technika. V tomto studijním oboru je též zastoupena elektrotechnika 2 (68) hodinami. Chemii jsou ve všech stavebních oborech dány obvyklé tři (102) hodiny. Ze zemědělských oborů jsou nejfrekventovanější dva: pěstitelství a chovatelství. V obou je předmětu stroje a zařízení věnováno po 7 (231) hodinách a kromě toho 3 (99) motorovým vozidlům, celkem tedy 10 (330). Dobře je zde dotována též chemie, a to 9 (297) hodinami, z nichž třetina připadá na cvičení. V oboru mechanizace zemědělské výroby tvoří strojírenské předměty téměř celý obsah odborné složky vzdělávání; elektrotechnice a chemii je zde věnováno po 3 (99) hodinách. Rozbor učebních plánů všech technických oborů ukazuje, že strojírenská tema­ tika je s nepatrnými výjimkami zastoupena ve všech oborech, pochopitelně v růz­ ném rozsahu a ve své konkrétní části též s různým zaměřením. Společnou část učiva ve všech oborech tvoří obecná nauka o mechanismech. Učivo z elektro­ techniky obsahuje převážná většina těchto oborů; kromě elektrotechnických oborů na ně připadá menší podíl vyučovacího času než na učivo strojírenské. Chemie je v nechemických oborech zařazena mezi všeobecně vzdělávací předměty a nej­ častěji je dotována třemi vyučovacími hodinami týdně v prvých ročnících. Je tedy možno konstatovat, že v te c h n ic k ý c h o b o re c h na s tř e d n íc h o d b o rn ý c h šk o lách se p o ly te c h n ic k ý p rin c ip s o c ia lis tic k é školy u p la tň u je zejm én a p rů b ě ž n ý m učiv em ze s tr o jír e n s tv í a z e le k tro ­ te ch n ik y . Tento fakt je významný i z hlediska obsahu vzdělání na základní škole. Je jím ověřeno, že zařazení základů strojírenství a elektrotechniky do polytechnického vzdělávání a do pracovní výchovy na základní škole odpovídá objektivním po­ třebám. Je však významný také pro koncipování nového obsahu vzdělání na gymnáziu, které bude poskytovat též základy odborného vzdělání. Ve skupině studijních oborů 63 jsou sdruženy — jak bylo již uvedeno — značně různorodé obory. Tato různorodost se projevuje i v podílu technického vzdělání. V masovém oboru všeobecná ekonomika se žáci (přesněji řečeno žákyně, jelikož chlapci si volí tento obor jen velmi zřídka) seznamují s technikou v předmětu mechanizace evidence a výpočetních prací, na nějž připadá 5 (158) hodin. V eko­ nomice spojů je technický předmět (technická poštovní a telekomunikační zařízení) dotován 3 (102) hodinami. V ekonomice služeb je čtyřhodinový volitelný předmět dílny (kovo). Ve studijním zaměření ekonomika a provoz hotelů připadají 4 (136) hodiny na hotelová a provozní zařízení; v zaměření ekonomika a provoz společ­ ného stravování je vyučovací předmět zařízení provozoven dotován 2 (68) hodi­ nami; avšak v těchto studijních zaměřeních se žáci učí ovládat příslušná technická zařízení ve cvičeních a v provozní praxi. Počet hodin, v nichž se seznamují s tech­ nikou, je tedy značně vyšší. V ekonomice zemědělství má předmět mechanizační prostředky 4 (136) hodiny. V oboru cizojazyčná korespondence a sekretárske práce je učivo z mechanizace administrativních prací zahrnuto do předmětu tech­ nika administrativy. Konečně ve skupině 82 — jež na středních odborných školách zahrnuje všechny druhy užitého umění — se žáci učí poznávat a ovládat odpovídající technická za189

T abulka 1 Frekvence praktických činností žá k ů v učebních plánech středních odborných škol čtyřletého denního studia F re k v e n c e

S k u p in a stu d ijn íc h o b o rů

P o čet učeb. p lá n ů

p racovních činn o sti u v ed en ý ch v p očtech tý d . h o d .1) rel.

absol.

21 22 23 26 27

28

29 31 32 33 ! 34 !

36 37

I 42 43 63 72 t

82 !

H ornictví a hornická g eo lo g ie........................... H u t n i c t v í ............................................................. Strojírenství a ostatní kovodělná výroba . . E le k tro te c h n ik a .................................................... T echnická chem ie s i l i k á t ů ............................... Technická chemie o s t a t n í ............................... P o t r a v i n á ř s t v í .................................................... T extil a o d ě v n i c t v í ............................................ Zpracování kůže a výroba obuvi .................. Zpracování dřeva a výroba hudeb, nástrojů Polygrafie (atd.) ................................................ Stavebnictví a z e m ě m ě ř ic tv í.......................... D oprava, pošty a te le k o m u n ik a c e .................. Studijní obory a zaměření na středních prům yslových školách ce lk e m .......................... Zemědělství a lesní h o s p o d á ř s t v í .................. ...................... V eterinární vědy (1 st. obor) Ekonomika, organizace, obchod a služby . . Publicistika, knihovnictví a vědeckotechnické in f o r m a c e .............................................................. U m ění, užité um ění a rukodílná uměleckořemeslná výroba..................................................... C e lk e m

.............................................................

5 4 2 7 6 5 8 10 2 4 1 5 8

‘ 5 4 2 7 6 2 8 10 2 ! 4 i 1 5 8

68

65

1 14

relat.

absol.

1 1 1 1 1 0,4 1 1 1 1 1 1 1 :

5 4 2 7 2 — 8 3

0,96

49

1

14

povinné řízené praxe

—

4 1 5 8

14

J

8

4

0,4

1

1

1

—

30

30

1

30

121

114

j

1 1 1 1 : 0,3 i _ 1 i i 1 0,3 i 1 1 1 1 i 1 1 i

!

7

6

8 a více

i

í

lab o rato rn ích p rací a n ebo p raktických cvičení

trv á n í povinné řízen é praxe (v p o č tech týd n ů )

i

4

2

1

5 4 2 7 1

1

1

8 3 4 1 5 6

0,72

—

1

14

0,9

1

2

36 12

2

3

1 -

1

absol.

relat.

3 4 2 6 6 5 8 10 2 3 1 5 7

0,7 1 1 0,9 1 1 1 1 1 0,8 1 1 0,9

62

o;9o

9

0,6

4

0,5

technického a n ebo o d b o rn éh o k resleni absol.

!

relat.

i

— 5 1 4 1 5 8

1 1 1 1 — — — 0,5 0,5 1 1 1 1

;

4 2

0,60

i í ! i

!

5 4 2 7 —

.

1 —

0,1 —

j

!

0,94

100

|

1 0,83

—

—

—

30 15

1 68 15

11

:

3

0,1 i

30

1

78

0,64

73

0,60 j

řízení, a to v předmětu technologie a v dílenských cvičeních. Stroje a zařízení jsou jako samostatný předmět jen v několika oborech, jako je např. výtvarné zpra­ cování keramiky, kde na něj připadají tři (102) hodiny, nebo modelářství a ná­ vrhářství oděvů s 2 (68) hodinami. Ve skupinách studijních oborů 63 a 82 tedy o b sah v zd ěláv án í o d p o v íd á v zásad ě té ž p o ly te c h n ic k é m u p rin c ip u , i když zde na te c h n ic k é učiv o p řip a d á p o v ě tšin ě zn ačn ě m éně času než ve v y slo v en ě te c h ­ n ic k ý ch o b o rech . Je tedy možno říci, že obsah a rozsah technického vzdělání jsou diferencovány podle své funkce v tom kterém studijním oboru, resp. v té které pracovní oblasti. Z provedené analýzy můžeme učinit o b ecn ý záv ěr: Obsah vzdělávání na denních čtyřletých středních odborných školách realizuje vedoucí princip socialistické školy — princip spojení školy se životem, jakož i dva podřízené principy, totiž princip spojení výchovy a vyučování s produktivní a jinou provozní prací a princip polytechnizace školy. Tento pozitivní závěr ovšem neznamená, že není v tomto směru co zlepšovat. Avšak pro novou koncepci vzdělávání na středních odborných školách jsou už shromážděny mnohé podklady z empirických výzkumů a zároveň se řeší teoretické problémy s tím spojené. Při řešení otázek dalšího vývoje našich středních odbor­ ných škol je tedy nač navazovat. Vodítkem pro další práci jsou zejména závěry ze zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa v červenci 1973 a z jejího XV. sjezdu. Provedení a konkretizace těchto závěrů tvoří obsah dokumentu nazvaného „Další rozvoj československé výchovně vzdělávací sou­ stavy“ .7)

АНТОНИН

БОГАЧ

ПРИНЦИП связи ш к о л ы с жизнью и ЕГО РЕАЛИЗАЦИЯ В СРЕДНИХ СПЕЦИАЛЬНЫ Х УЧЕБНЫ Х ЗАВЕДЕНИЯХ Социалистическая школа зиждется на принципе соединения школы с жизнью. Рассмагриватч его реализацию в общих чертах, можно сказать, что в области среднего спе­ циального образования проявляется немного специфических атрибутов. Значительно выра­ зительнее это проявляется в обоих подчинен­ ных принципах — в принципе связи воспи­ тания и образования с производительностью труда и в принципе политехнизации школы. Этим двум принципам автор посвящает свое основное внимание. В области средних спе­ циальных учебных заведений анализ натал­ кивается на препятствия, вызванные большой расчлененностью этих учебных заведений, ко-

торые отличаются значительным числом спе­ циализацией и множеством учебных пред­ метов. Поэтому при проведении общего ана­ лиза нельзя рассматривать отдельные пред­ меты, а приходится довольствоваться лишь общим очертанием, анализом основных атри­ бутов. Автор отмечает, что требование соединить процесс воспитания с производительным тру­ дом выдвинул уже К. Маркс. В средних спец. учеб, заведениях производительный труд и эквивалентные работы по обслу­ живанию выполняются по четырем спосо­ бам (альтернативно’ и куммулятивно): 1) — в школьных мастерских, 2) — в т. н. спе­

7) Dokument byl přijat usnesením ÚV KSČ v červnu 1976 a schválen usnesením vlády ČSSR č. 169 ze dne 7. července 1976. Má dva svazky: 1. Projekt a důvodové zprávy, 62 s. — 2. Dílčí pro­ jekty, 112 s. MŠ ČSR a MŠ SSR, Praha, SPN 1976. 191

циальных устройствах при школах, 3) — в производственных предприятиях и 4) — на других производственных (внешкольных) ра­ бочих местах. В результате анализа учебных планов отдельных групп специализацией автор приходит к выводу, что они удовле­ творяют требованию принципа связи обуче­ ния с производительной работой и другими видами производственного труда, хотя эта связь и осуществляется по разным способам и не в одинаковой мере. На примерах из процесса современного развития некоторых производственных отрас­ лей автор показывает, что процесс политех­ низации протекает уже в самом производ­ стве. Поэтому он стал объективной необходи­ мостью в области среднего специального образования. В технических отраслях сред, спец, учебных заведений он отражается, в частности, в учебном материале по машино­ строению и электротехнике. Однако техника все больше и больше проникает и в непроиз­

водственные области. Эта тенденция находит свое отражение в учебном материале техни­ ческого характера тоже в некоторых нетех­ нических отраслях. Из проведенного анализа автор делает сле­ дующий общий вывод: Содержание образо­ вания в четырехлетних средних специаль­ ных учебных заведениях дневным обуче­ нием соблюдает основной принцип социа­ листической школы — принцип связи школы с жизнью, равно как и два подчиненных принципа: принцип связи воспитания и об­ разования с производительным и другими видами производственного труда и принцип политехнизации школьного образования. Реализация этого принципа будет углуб­ ляться во исполнение директив КПЧ, начер­ танных и конкретизированнх в документе от 1976 г. под названием «Дальнейшее развитие чехословацкой воспитательнообразовательной системы».

A N T O N ÍN B O H Á Č T H E P R IN C IP L E O F LINKING U P SCH O O L W ITH L IF E AND ITS IM PLEM EN TA TIO N IN SECONDARY TECH N IC A L E D U C A TIO N The principle of linking up school with life is the basic principle on which the socialist school is being built. If we judge the realization of this principle in general terms, technical education has many specific features. These appear far more strongly in the two subordinate principles — the principle of linking up edu­ cation with productive work and the principle of polytechnic school. These two principles are highlighted by the author. In analysing the secondary technical schools sector we meet with difficulties arising from the great number of types of technical schools; there is a consi­ derable number of study branches and a very many subjects. In a general analysis it is there­ fore impossible to analyse individual subjects, but we must deal with general characteristics, with fundamental features. T he author points out that the requirement that education be linked up with productive work was pronounced by K. Marx already. 192

At secondary vocational schools productive work and equivalent work in the services sector is realized in four ways (both alternatively and cummulatively): 1. in school workshops, 2. in the so-called special purpose establishments attach­ ed to schools, 3. in factories, 4. in other work­ places outside school. Having analysed the curri­ cula of individual branches of study, the author comes to the conclusion that they comply with the principle of linking up classroom instruc­ tion with productive and other practical work, even though this link-up is being realized in various ways and not to the same degree. By giving examples from the present-day de­ velopments in some industries the author shows that the polytechnic process is already going on in production itself. In the field of vocational training it has therefore become an objective necessity. In secondary technical schools with a technological bias this is realized primarily by the current teaching material from engi-

nearing and electrical engineering. However, technology is penetrating more and more into non-productive spheres as well. This tendency is reflected in the teaching material of a techno­ logical nature even in some non-technological branches of study. From this analysis the author draws then a ge­ neral conclusion: The content of education at four-year full-time secondary vocational schools puts into effect the leading principle of a socialist school — the principle of linking up school with

life, as well as two subordinate principles, viz. the principle of linking up education with pro­ ductive or other practical work and the principle of the polytechnic school. The realization of this principle will be further deepened in accordance with the guide­ lines set forth by the Communist Party of Cze­ choslovakia which are developed and concretely specified in the document of 1976, entitled „Further Development of the Czechoslovak Educational System“ .

193