2007
fa r n o s t i s v. A n e ž k y n a S p o ř i l ově, r o č n í k
IX
září
noviny
Ve č e r n í m o d l i t b a Pane, přijmi naše modlitby za tento dům, za tuto rodinu, za tento kraj. Ochraňuj nevinného, kroť žádostivého a lstivého, vyveď nás z našeho soužení do země pokojné. Shlédni na nás i na naše vzdálené milé. Pomoz nám i jim. Prodlužuj naše dny v pokoji a cti. Dej nám zdraví, potravu, zářící počasí, lehká srdce. Pokud zamýšlíme něco zlého, zmař naši vůli; pokud něco dobrého, provázej naše snahy. Učiň, abychom křivdy zapomínali a dobrodiní si připomínali. Nechť ulehneme bez bázně a procitneme a vstaneme s plesáním. Skrze toho, jehož slovy nyní uzavíráme. Otče náš... Připravil O. Řehoř
Josef Lada, Ponocný
2. strana
farní noviny – září 2007
Pouť na Hrádek u Vlašimi – 15. 9. 2007 Nad říčkou Blanicí, která ubíhá od Vlašimi na sever k řece Sázavě, leží nepatrná vesnička. Je to vlastně jen kostelík, fara a několik chalup. Osada má jméno po hrádku, který kdysi stál v těch místech. Je na okraji posázavských lesů, mimo rušné silnice. Jediná silnice, která k ní vede od Ctiboře, v ní končí. Díky určité odlehlosti a tím, že v ní dříve sídlila základní škola, připomíná Křemešník u Pelhřimova – přestože neleží na vysoké hoře. Docela dobře bychom si tu mohli představit pana řídicího učitele Zahálku a pana faráře z románu F. B.Vaňka „Na krásné samotě“ (kniha pojednává o Křemešníku z období asi před sto léty). Hlavní podobnost je však v tom, že Hrádek i Křemešník jsou poutními místy. Lidé se asi na těchto klidných místech cítili blíže k Bohu. Hrádek je význačným mariánským poutním místem již po několik staletí a to díky milostné sošce P. Marie s Ježíškem. Nevelká soška pochází pravděpodobně ze 14. století. Je vyřezána z lipového dřeva a bývá vystavena na postranním oltáři, který je zasvěcen Stigmatizaci sv. Františka. Oltářní obraz znázorňuje tuto událost. Je milé, že se zde - i na jiných poutních místech - setkáváme se stopami františkánství (např. na Skalce u Mníšku pod Brdy nebo v Hejnicích ve frýdlantském výběžku, kde byl dříve význačný františkánský klášter). Kéž bychom i my dokázali vtisknout stopy, především do myslí a srdcí lidí kolem nás! (Na Hrádku nyní působí polští kněží z řeholní společnosti mariánů (MIC), kteří zvelebili hrádeckou faru a bývalou školu upravili tak, aby mohla sloužit pro exercicie a jiná setkání. V létě se u Hrádku konají dětské tábory.) Není divu, že Hrádek měl tak rád otec Alois Moc OFM, rodák z blízkých Radošovic. Otec Alois sem putoval m. j. s terciáři, jimž byl duchovním asistentem. Putovali pěšky z Vlašimi, lesní cestou podél Blanice. Pouti se konaly každoročně již v období totality a to v blízkosti svátku Vtisknutí stigmat našemu sv. Otci Františkovi (17. září). Letošní pouť se koná v sobotu 15. září 2007. Mši svatou bude slavit otec Jiljí Přibyl OFM ve 12 hodin. Otec Jiljí vyrůstal na Spořilově. Putoval též na Hrádek s otcem Aloisem a mši sv. bude sloužit za něho. Sraz pěších poutníků je jako každoročně na dolním náměstí ve Vlašimi v 9 hodin. Na Hrádek půjdeme po značené turistické cestě. Sraz u kapličky se studánkou před Hrádkem je v 11 hodin. Motoristé však mohou přijet autem až před hrádecký kostel. Zveme na pouť srdečně vás i vaše přátele. Uvedeme spojení: Autobusem: z Prahy-Roztyl (stanoviště č.1, trať 200521) v 7.30, ve Vlašimi v 8.34 hodin. (Hrádek je vzdálen od Vlašimi asi 5 kilometrů.) Vlakem: z Prahy hl. n. zastávkový vlak v 7.18, v Benešově v 8.36, z Benešova v 8.47 hodin, ve Vlašimi v 9.25 hodin. Vzhledem k plánovaným pracím na železniční trati do Benešova doporučujeme ověřit si spojení ještě před cestou. M. Müller
farní noviny – září 2007
strana 3
Spící Adam, okno katedrály, Francie
O spánku Prospíme dobrou třetinu svého života. Spánek tedy náleží k našemu životu. Písmo také hovoří o spánku: o dobrém spánku toho, kdo dobře pracoval, o škodlivé nespavosti toho, kdo stále myslí na práci, o spánku lenocha... Hovoří také o smrtelné strnulosti toho, kdo zůstává v hříchu. Spánek je také místo, kde slyšíme Boží pokyny. Vskutku: každodenní spánek je něco tajemného. Člověk se svěřuje něčemu v hloubce své bytosti, silám, které nejsou v jeho moci. Spánek je akt důvěry ve správnost, jistotu a dobrotu lidského světa, a tak se stává příbuzný s modlitbou, ve které se také bezmezně svěřujeme Boží moci a lásce. Křesťan cítí, že do spánku máme být uvedeni modlitbou. Modlitbou, která odpovídá situaci člověka, který si uvědomuje, že je hříšný a dovolává se Božího odpuštění. Tak celý den s jeho radostmi a pochybeními je vložen do lásky, která nás stále obklopuje. Jestliže je spánek přijímán jako modlitba, pak tajemná hloubka, do které ve spánku upadáme, je požehnaná. Boží andělé střeží náš spánek. Pak je spánek pokojný a uvolněný od všech starostí, pak jím vstupujeme do prostoru, kde sebe a všechny své vnitřní mocnosti svěřujeme Božím rukám. Karl Rahner, Připravil O. Řehoř
4. strana
farní noviny – září 2007
Z A S E S T R O U V O J T Ě C H O U D O E S T O N S K É H O TA R T U Začátkem srpna se mi díky společenství Sekulárního řádu sv. Františka ze Spořilova splnilo velké přání a mohla jsem se vydat na pouť do Polska a pobaltských republik, spojenou s návštěvou estonské základní katolické školy. Vede ji již deset let česká řádová sestra Vojtěcha vyrůstající ve spořilovské farnosti. Spolu se mnou cestovalo dalších 40 poutníků. Organizace pouti díky přípravě zkušeného p. Reichla byla bezchybná. První zastávka byla na Svatém kopečku, další v Čenstochové. Zde mě oslovila noční adorace před milostným obrazem Panny Marie jasnohorské. Lidé si přinesli karimatky a za zpěvu a zvuku kytar pobyli v její přítomnosti až do rána. Další den jsme v Litvě navštívili Kaunas a Horu Křížů. Hora vznikla spontánně za dob ruské nadvlády – lidé nanosili zeminu, vytvořili kopeček. I přes perzekuce přinášené kříže připomínaly oběti útlaku. Velkým zážitkem byla mše v blízkém františkánském klášteře. Místo oltářního obrazu v kapli je velké okno s výhledem právě na Horu křížů. V podvečer jsme si prošli Rigu a o půlnoci jsme dorazili do Tartu. Sestry nás již očekávaly. Město Tartu si pro nás druhý den nachystalo sluníčko, sestřičky nás seznámily s historií své misie v estonském Tartu. Prohlédli jsme si školu a ve farním kostele slavili mši. Milým překvapením byl koncert skupiny Triskele, která se školou
farní noviny – září 2007
strana 5
spolupracuje. Následující den hudebníci Triskele odjížděli do Čech na koncertní pobyt, a tak jsme společně vytvořili podmínky pro regulérní generálku jejich koncertního programu. Návštěvu Čech jim domluvil pan Reichl. Je to jeden kamínek z mozaiky kontaktů vytvořených během pěti let mezi spořilovskou farností, Olivovou nadací a lidmi shromážděnými kolem základní školy a farnosti v Tartu. Dalším kamínkem spolupráce je i dárcovství školného pro estonské děti, jejichž rodiny nemají dostatek financí. Pouti se účastnili někteří čeští dárci, a proto byli pozváni do rodin, aby se více seznámili. Odpoledne jsme si prohlédli město a večer poseděli na pěší zóně. Následující den jsme vyrazili do 200 km vzdáleného Tallinu – hlavního města Estonska. Je to velmi krásné, skvěle udržované město, z jehož městských hradeb jsou nádherné výhledy na moře. A což teprve koupání v Baltu na městské pláži. Odvážnější z nás vyjeli ještě výtahem na televizní věž. Další den jsme byli obzvláště rádi, že obloha byla opět modrá a teplota koupací, protože nás čekal výlet k Čudskému jezeru. Cestou jsem se ještě zastavili v osadě starověrců (pravoslavných), kde jsme měli v místním muzeu výklad v ruštině o jejich náboženství a životě. Úsměvné bylo, že my starší jsme rozuměli bez překladu, ale omladina, která s námi také byla, rozuměla jen velmi sporadicky. Většinou to při zahraničních cestách na západ bývá obráceně. Jen sladká voda nás ujišťovala, že se koupeme v Čudském jezeře a ne v moři. V ženském pravoslavném klášteře, který jsme k večeru navštívili, mě nejvíce zaujaly krásné květinové záhony a přítomnost sester mezi turisty. Večer přišel posedět otec Miguel, který je původem z Chile, ale již několik let je katolickým farářem v Tartu. Povyprávěl, zazpíval, my jsme zazpívali – moc hezká tečka za naším pobytem v Tartu. Brzy ráno jsme zamávali sestře Vojtěše a Hyacintě a vyrazili na zpáteční cestu, která trvala tři dny. Vždy jsme přespali v jiném městě a navštívili několik zajímavých míst. Prvním byla Aglona – největší lotyšské mariánské město – bělostný kostel na břehu jezera. Při mši svaté, kterou zde sloužili naši dva kněží - spolucestující, jsme všichni stáli u oltářního obrazu, který byl na balkónku asi pět metrů nad kostelními lavicemi. Další den jsme byli na poutním místě u Ostrobramské Matky Boží, což je naprosto nezvyklé místo, protože svatý obraz je umístěn v otevřeném výklenku městské brány. Když klečíte u obrazu Ostrobramské Matky Boží, doléhají k vám hlasy dětí, které si nedaleko odsud hrají na ulici.
6. strana
farní noviny – září 2007
Mně osobně to přišlo jako přirozené a žádoucí prolnutí víry s běžným životem. Poslední zastávkou našeho putování bylo centrum Varšavy. Společnost poutníků byla velmi různorodá, a proto i vzájemné rozhovory byly velmi rozmanité. Každý z nás má jinou osobní zkušenost s prožíváním víry. A tady byl čas zastavit se a popovídat si o duchovních věcech. Hádám, že věkový průměr poutníků byl kolem 70-ti let.Vždyť s námi jel i 84 letý pan farář John z Moravy. A pro nás mladší i starší bylo zase poučné vidět odpuštění, kterého je schopen člověk, jemuž bylo ublíženo v komunistických vězeních. České sestry v estonském Tartu odvedly velký kus práce. Škola je hezká a o studium zde je velký zájem. V letošním roce například otevřou poprvé dvě první třídy. Kromě běžných školáčků přijímají sestry i děti z rodin chudých nebo děti s těžkým životním osudem. Musí ale pro ně sehnat dárce školného, protože stát platí církevním školám jen platy učitelů, na energie a vybavení je třeba vybírat školné. Asi před pěti lety se nám podařilo vytvořit funkční model pomoci podobný „adopci na dálku“. V současné době například hledáme dárce, který by platil školné (6000 Kč na rok pro žáka) za sourozence (dívka 5. třída, chlapec prvňáček), kterým zemřela matka, a protože otec od nich odešel již před lety, žijí u své tety. Můžete přispět i jakoukoliv finanční částkou dle svých možností. Více dárců se tedy složí na školné jednoho žáka. Peníze dárci posílají přímo na účet Kongregace sester NPPM III. řádu sv. Františka se sídlem v Olomouci, č.ú.1324029349/0800, a dary označené variabilním symbolem 333 jsou převedeny do školy v Tartu, já zajišťuji například vystavení darovací smlouvy. Ještě jednou bych ráda poděkovala Františku Reichlovi a Marušce Myslilové, kteří pouť připravili. A těším se s nimi na setkání každý první pátek v měsíci odpoledne ve spořilovské farnosti. Proč? Protože jsme měli při pouti dost času povídat si o Sekulárním řádu sv. Františka, tak se přijdu mezi ně podívat. Nepřijdete také? Jsme zváni. Iva Neumannová, garant a organizátor finanční pomoci školákům v Tartu
P O Ž E H N Á N Í PA M Ě T N Í D E S K Y D R . F R A N T I Š K A N O S K A Deska je již umístěna na domě v Peckově ulici č. 3 v Praze 8 – Karlíně, kde F. Nosek žil a zemřel. Na desce je nápis: „V tomto domě žil v létech 1905 – 1935 JUDr. František Nosek, františkánský terciář, křesťanský politik, národohospodář“. Dr. Nosek byl významným katolickým činitelem předválečné doby. V sobotu dne 6. října 2007 v 15 hodin bude za něj obětována mše svatá v blízkém kostele sv. Cyrila a Metoděje na Karlínském náměstí. Hlavním celebrantem bude otec Antonín Klaret Dabrowski OFM. Po mši sv., tj. asi v 16 hodin, odejdeme k pamětní desce (asi 200 m) a otec Antonín ji požehná. Na závěr vás zveme ke kratšímu posezení a rozhovoru na karlínskou faru v Křižíkově ulici. M. Müller
farní noviny – září 2007
strana 7
Od 11. září se každé úterý 16.30 – 17.45 hodin opět budou scházet ŠNEČCI. Budeme si společně hrát, zpívat, vyrábět, prozkoumávat přírodu, trochu i sportovat a hlavně se kamarádsky radovat. Zveme všechny děti ve věku 3 - 7 let. Více se o nás dozvíte na www.snecci.cz. Těší se na Vás Veronika, Majda, Dáreček, Anežka, Anička a Terka Křty v červnu až srpnu: Klára Bělohradská, Veronika Bürgelová, Ondřej Penxa, Adéla Brůhová, Ayla Marie Bártová, Anna Velická, Tereza Velická, Petr Tomaides, Jan Bergler, Sylva Marie Radová, Eva Marie Bartizalová Svatby: Vít Železný a Lenka Procházková, Filip Tománek a Monika Konečná, Artur Ostrý a Barbora Doležalová, Marek Štěpánek a Jitka Martišová, Jan Nedev a Alžběta Servítová, Miroslav Rott a Ivona Klodnerová Úmrtí: Jiřina Rabová
C O
S E
D Ě J E
P O D
K O S T E L E M
Pondě l í
Úterý
Středa
Pátek
Pěvecký sbor 19.00
Schůzka oddílu Koťata, Šnečci 16.45
Výuka náboženství 15.15,516.00
Úklid kostela 8.00 Spolčo mladých 19.00
FA R N Í
Ú Ř A D
P. Řehoř Mareček Jihovýchodní IV. č. 25 tel. 2 72 76 34 60 úřední hodiny: po – pá 8.00 – 10.00
B O H O S L U Ž B Y pondělí: Petýrkova ulice . . . . . . . . 18.00 hod. úterý – pátek: . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18.00 hod. neděle: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.30 hod. 10.30 dětská mše
8. strana Od 4. 9. se konají každou neděli v 10.30 dětské bohoslužby. Ostatní pořad bohoslužeb je jako před prázdninami.
farní noviny – září 2007 16. 9. na svátek sv. Ludmily v 9.45 bude sraz dětí, které mají chuť si zazpívat při slavnostní dětské mši svaté v 10.30.
S TA N E SE
Od 5. 9. se začal scházet farní pěvecký sbor každé pondělí v 19 hodin v učebně pod kostelem. Noví zájemci se mohou informovat u sbormistra J. Bauera, tel. 774 190 367. Družina Šnečků se bude scházet od úterý 11. 9. od 16.45 do 18 hodin. Zve všechny děti ve věku od 3 - 7 let, které si budou hrát, zpívat, vyrábět a malovat. Na všechny se za všechny těší Veronika Koběrská, tel. 604 821 600.
VÝUKA NÁBOŽENSTVÍ Od 19. 9. bude každou středu probíhat vyučování náboženství. Děti budou rozděleny do následujících skupin: 1. 15.15. - 16.00 - příprava na první svaté přijímání 3. 16.00 - 16.45 - ostatní děti Skupiny nejsou výlučné, je možné se domluvit na první hodině s paní katechetkou Klárou Kudrnovou, tel. 222 362 146, mobil 777 699 486.
23. 9. Svatováclavská sbírka na církevní 14.9. v 19.00 se uskuteční koncert pě- školství veckého sboru Cantores Pragaenses. Na 28. 9. slavnost sv. Václava, mučedníka, programu: J. J. Ryba (Missa solemnis), hlavního patrona českého národa, mše sv. M. Haydn a další... v našem kostele v 8.00 hodin. Svatováclavská národní pouť do Staré Bo15. 9. se koná terciářská pouť do Hrádku leslavi u Vlašimi. Místní společenství Sekulárního františkánského řádu u kostela sv. Anežky v Praze – Spořilově oznamuje změnu v pořadu pravidelných setkání. Počínaje dnem 7. 9. se scházíme vždy 1. pátek v měsíci v 16:30 ve třídě pod kostelem sv. Anežky. Program: Františkánské aktuality u nás i ve světě, Slovo duchovního asistenta P. Řehoře Marečka OFM, Formace - otázky - odpovědi, Mše svatá, Nešpory. Při této příležitosti si dovolujeme přizvat Vás ke společné modlitbě NEŠPOR vždy po mši svaté v kostele.
V úterý 2. 10. se poprvé sejde oddíl Koťata od 16.45 do 18.00 hod. v klubovně pod kostelem. Skautský křesťanský oddíl i nadále přijímá nové členy ve věku 7 - 12 let. V případě potřeby můžete volat od konce září hlavní vedoucí oddílu Markétě Štromerové na tel.: 272 932 472 nebo mobil: 723 187 727, či shlédněte naši nástěnku u vchodu do kostela. 3.10. v 18 hodin mše svatá a „Transitus“, připomínka odchodu svatého Františka 4.10. svátek sv. Františka
Pravidelný úklid kostela jednou za čtrnáct 15. 9. pouť církevních škol ke sv. Ludmile dní v pátek v 8 hodin., tentokrát 7. a 21. 9. na Tetíně, mše svatá v 10.00 hodin Kdo by chtěl pomoci, bude srdečně vítán.
Naše noviny si můžete přečíst i na internetové adrese www.anezka.ic.cz. Cena: 4 Kč. Číslo vyšlo 9. 9. 2007. Redakce: Michaela Tučková, Magdalena Martinovská
