PODNIKATELSKÉ
SÍTĚ
-
KLASTRY
Ing. Jana Zavřelová1
ABSTRAKT Příspěvek se zaměřuje na podnikatelské sítě, klastry a sdružování firem. Dále se zabývá strategickými aliancemi. Jedná se o stále častější jev, který je možno vidět u různých firem. Bez tzv. síťování by dnes již některé firmy neexistovaly.
ÚVOD Sdružování - vznik a rozvoj klastrů, je nová filosofie podnikání, založená na spolupráci firem s obdobným podnikatelským zaměřením. Zúčastněné firmy vytváří tzv. aglomeraci ekonomiky. Klastry nejsou přínosem pouze pro firmy, ale také například pro vysoké školy. Obecně sdružování firem poskytuje úspory z rozsahu a snižuje náklady, zvyšuje místní konkurenci a tím globální konkurenční výhodu, zvyšují rychlost přenosu informací a technologií. Dochází k efektivnímu propojení a partnerství. Ve všech případech spojenectví jde o získání konkurenční výhody oproti firmám, které v dané síti nejsou zapojeny.
1
Ústav managementu,
[email protected]
PODNIKATELSKÉ SÍTĚ – KLASTRY
„Podnikatelské sítě, resp. klastry, jsou představovány geografickými nebo sektorovými
seskupeními
(sdruženími)
vzájemně
provázaných
firem,
specializovaných dodavatelů, poskytovatelů služeb, firem v příbuzných či vzájemně se doplňujících oborech a sdružených institucí, které v rámci klastru spolu navzájem spolupracují.“ 2 Definic klastrů existuje několik, například podle Portera můžeme klastr definovat takto: Klastry jsou místní koncentrace vzájemně propojených firem a institucí v konkrétním oboru. Mnoho klastrů také zahrnuje vládní či jiné instituce (univerzity apod.). OECD charakterizuje pojem klastrů následovně: Klastry jsou sítě vzájemně závislých firem, institucí produkujících znalosti. Koncept klastrů je dále než síťová spolupráce firem, jelikož postihuje veškeré formy sdílení. Evropská komise uvádí následující definici klastrů: Klastry jsou skupiny nezávislých firem a přidružených institucí, které spolupracují a soutěží, které jsou místně koncentrované v jednom či několika regionech, i když tyto klastry mohou mít globální rozsah. Zmínit zde můžeme také slova Tomáše Bati: „spolupráce je základem konkurenceschopnosti.“ Vznikem klastru dochází k účelnému spojení firem do skupin, které tímto seskupením vytvářejí ucelenější výrobní program, získávají větší ekonomickou a vyjednávací sílu. Sdružené firmy se prezentují společnou obchodní politikou, reklamou, propagací, formují společné strategické záměry. Veřejná podpora sdružování napomáhá sektoru malých a středních firem využívat příležitostí a vypořádat se s výzvami spojenými s globalizací. Rozvoj iniciativ sdružování je dnes společný jak rozvinutým tak rozvojovým ekonomikám v bohatých i zaostalých oblastech. Klastry by se podstatně rychleji mohly stát rovnocenným partnerem (nebo konkurentem) nejen obchodních řetězců typu OBI, Hornbach, Bauhaus, apod., ale také velkým podnikům, které je zatím jako subdodavatele víceméně ignorují. Zkušenosti ze zahraničí prokazují, že zapojení do některé formy spolupráce je pro malé a střední podniky významnější než účast na státních programech podpory podnikání.
2
Veber, J., Srpová J. Podnikání malé a střední firmy. s. 270
2
Některé podniky se spolupráce s ostatními bojí, ale bylo by vhodné, aby tito podnikatelé překonali obavy ze špatných úmyslů potencionálních partnerů, a o nutnosti se sdružovat začali vážně uvažovat. Samo spojení však není jen prvním krokem ke zvyšování konkurenceschopnosti. Protože až po samotném spojení podniku následuje etapa, která s sebou bude přinášet změny vnitropodnikových systémů řízení, systémy zeštíhlování podnikatelských subjektů, jejich specializaci a neustálé zvyšování odbornosti. Základem fungování klastrů jsou kvalitně zpracované dohody podnikatelských sítí. Předpokladem zapojení firmy do sítí je její pověst a věrohodnost, dále pak iniciativa, schopnosti a flexibilita podniku. Bez dobré komunikace a správného sdílení společných informací se správné fungování sítí neobejde. Další formou vytváření sítí je franchising. Franchising je odbytový systém, jehož prostřednictvím se uvádí na trh zboží nebo služby. Opírá se o úzkou a nepřetržitou spolupráci právně a finančně samostatných a nezávislých podnikatelů - franchisora. Kromě sítí mohou podniky vytvářet aliance, známé především v zahraničí. Aliance se využívají zejména při rozšiřování trhů do nových regionů, při rozšíření nových podnikatelských oborů apod. U takových to seskupení se předpokládá delší spolupráce a spojenectví přibližně stejně silných firem. Akvizici, fúzi a společný podnik (joint ventures) řadíme do „pevných spojenectví,“ kde vzniká spojení stávajících podniků nebo se vytváří nové společné podniky.
Strategické aliance Definic strategických aliancí existuje několik. Uvádím definici paní Lipnackové a pana Stampse: „Podniky vytvářejí aliance, aby si zajistily specifické podnikatelské potřeby a mohly zareagovat na příležitosti, které nemohou zvládnout interními silami. Společně pracují k dosažení svých strategických cílů.“3 Aliance umožňuje jejím členům zlepšit tržní pozici vůči nečlenům. Podstatou aliance jsou efektivně sdílené zdroje. V rámci světové globalizace ekonomiky dochází ke stále častějšímu propojování organizací za účelem získání strategické výhody. V dnešní době se 3
Vodáček L., Vodáčková O. Strategické aliance se zahraničními partnery. s. 12
3
tvoří sítě strategických partnerů, nazývané jako síťové aliance, strategické koalice apod. Nejčastější druhy aliancí jsou výzkumné a vývojové, technologické, výrobní a distribuční. Vzájemné vztahy partnerů v sítích těchto aliancí mohou být jak přímé (bezprostřední), tak nepřímé. Nové přínosy jsou způsobeny heterogenností spolupracujících organizací. Podnik vstupující do aliance či sítě se setkává s následujícími problémy: stupeň zachování vlastní identity, náklady spojené s přechodem na jinou technologii a standardy, omezení samostatnosti ve strategickém rozhodování. „Uzlové“ nebo „klíčové“ firmy jsou označovány firmy, které se tzv. postavily do čela koordinace činností partnerů v síti. Síť má pro účastníky hodnotu, pokud jim přináší něco navíc, například v podobě rychlého jednání, zdrojů, lepšího přístupu k podnikatelským příležitostem. V dnešní době se setkáváme také s aliancemi mezi konkurenty, společnostem se tak může urychlit výzkum a vývoj v různých oblastech. Důležité je upozornit na příčiny neúspěchu strategických aliancí, nejčastěji jsou to: 4 •
snaha o získání jednostranných výhod,
•
nejasné cíle,
•
výběr nevhodného partnera,
•
nedostatečné
přesvědčení
top
managementu
a
majitelů
o výhodnosti, •
nedostatečné zdroje,
•
nefungující komunikační kanály,
•
měnící se situace v alianční společnosti.
V České republice malé a střední podniky mohou tvorbou strategických aliancí výrazně posílit svou pozici vůči velkým podnikům, avšak malé české podniky toho dostatečně nevyužívají a s vytvářením strategických aliancí váhají. U nás v roce 2003 vzniklo sdružení prodejen Hele (z původních 1550 na 300 obchodů).
Příklady
světových
strategických
aliancí
najdeme
nejčastěji
v automobilovém průmyslu (Mazda & Ford, Renault & Volvo). V rámci počítačové technologie je to například Siemens & Fujitsu.
4
Souček, Z. Firma 21. století. s.165
4
Firmy zůstávají ve vlastnictví svých původních majitelů, zachovávají si svou finanční nezávislost, ale úzce spolupracují se svými aliančními partnery. Síť firem představuje jakoby virtuální firmu.
Spolupráce Hlavním důvodem, proč se společnost zapojuje do spolupráce, je získání konkurenční výhody (nebo alespoň pokus o konkurenční výhodu), která povede ke zdokonalení podnikání firmy. Společná práce může sice výrazně snížit výdaje na individuální činnosti, na druhé straně však znamená podstoupení rizika. Na universitě v Strathclyde byl proveden výzkum ve více než 100 firmách z celé Evropy. Diskutovalo se s manažeři na téma: jaké výhody očekáváte od spolupráce s ostatními firmami? Hlavní výhody spatřovali v otevírání nových trhů a získávání zákazníků. Všechny důvody jsou uvedeny v následujícím grafu. Graf č. 1: Důvody ke spolupráci firem podle názorů manažerů dotazovaných firem Důvody ke spolupráci Otevření nových trhů
8% 8%
Sdílení technologií a dovedností
21% Dosažení kritického množství pro větší zakázky
8%
Získání nových znalostí Přístupové technologie
15%
12%
Sítě s rovnocenými partnery Vyhnutí s evnitřním investicím
12%
13% Sdílení nákladů na rozvoj
Zdroj: http://www.smecollaborate.com/contents/17/files/Introduction_-_CZ.doc k 21.3. 2007
V průzkumu více než 50 % dotázaných odpovědělo, že rovnocenná spolupráce je nejpřijatelnějším typem sítě, do níž by mohli být zapojeni, ale méně než 25 % manažerů připustilo, že v minulosti byli skutečně součástí takové sítě. Naproti tomu, jen necelých 10 % respondentů kladlo větší důraz na průmyslové sítě; přesto více než 65 % firem bylo v minulosti součástí těchto sítí.
5
Překážkou firmy ve vzájemné spolupráci může být nedostatek času, protože firmy musí veškerou svoji aktivitu věnovat do běžného chodu organizace nebo do vlastního podnikatelského rozvoje. Obecně spolupráce není snadná a není pro každého (nemusí vyhovovat vaší osobnosti a kultuře vašeho podnikání), 70 % pokusů v minulosti ztroskotalo. Úspěšně realizovaná spolupráce však může přinést obrovský zisk. Podnikatelské sítě jsou známy od roku 1970, kdy v severní Itálii výrobci keramiky, dělníci zpracovávající dřevo, oděvníci apod. se začaly sdružovat do větších seskupení. Tato myšlenka se rozšířila přes Německo až do Spojených států amerických. Tzv. síťování rostlo na síle a například ze 450 malých Newyorských společností vzniklo 30 firem. Jedním z nejlepším důvodů proč tvořit sítě je společný marketing. Aby podnik mohl v síti uspět, musí rozumět principům sítě a respektovat pravidla sítě. Kooperační struktury podle základní formy členíme na vertikální a horizontální kooperace. V praxi existují kombinace vertikální a horizontální kooperace. V současnosti špičkové skupiny spolupracují na mezinárodní úrovni, tyto skupiny jsou schopny poskytovat svým členům ucelený servis. Ustanovení kooperačních smluv nesmí být v rozporu se zákonem na ochranu hospodářské soutěže.
6
ZÁVĚR Na základě uvedených údajů můžu říci, že podnikatelské sítě, aliance různého typu mají určitě své výhody, k nimž bezesporu patří snižování nákladů či přístup k množství relevantních informací. Při jakémkoliv seskupení však musíme počítat s případnými nevýhodami jako jsou například omezení v rozhodovacích procesech. Někteří odborníci vidí sítě jako jednu z možností jak ve světě podnikání ve 21. století přežít. Velké, rychlé a konkurenceschopné firmy dále porostou, malé se stanou velkými nebo zahynou. Stále častěji se budeme setkávat s různými druhy sítí, s odlišnými partnery v rámci sítě.
LITERATURA Hartmann, C. Dun and Bradstreet, D & B Reports. New York. 1993. roč. 42, 3. vyd. s. 62. ISSN: 07466110. Veber, J., Srpová J. Podnikání malé a střední firmy. Grada Publishing, 2005. s. 304. ISBN: 80-247-1069-2. Vodáček L., Vodáčková O. Strategické aliance se zahraničními partnery. Management Press, 2002. s. 137. ISBN: 80-7261-058-9. Souček, Z. Firma 21. století. Kamil Mařík – Professional publishing, 1. vyd. 2005. s. 258. ISBN: 80-86419-88-6.
7
