P. JOSEF ZVĚŘINA: CO JE DŮLEŽITÉ?

Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje

6 2013

P. JOSEF ZVĚŘINA: CO JE DŮLEŽITÉ? První je růst. To znamená, aby nezůstal člověk trčet a aby šel dál, jak může - s pomocí jiného, nebo sám, to už je jedno, ale růst.Není možno zůstat stát, to by se dostavila skleróza, zvyklost, a to je mor na duchovní život. Druhé je velká svoboda. Mám strach, že i já někdy plánovitě zasahuji do života, ale život je tak mnohotvárný a tak bohatý, a zvlášť život ducha, že tam zásahy z vnějšku nebývají šťastné. Tady je třeba udržet si velkou svobodu, ve které člověk jde tam, kam ho Pán volá, a neklade mu překážky; svobodu, která otevírá oči, uši i srdce, svobodu, ke které nás osvobodil Kristus a která je jeho velikým darem. Třetí – to je síla Ducha svatého. Věřit v sílu Ducha svatého, poddat se jeho vedení, protože on nás uvádí do Kristových slov, jak sám řekl“. „Všichni pokřtění mají odpovědnost za život a projevy církve. Nejsou pouze členy církevní instituce, nýbrž jsou církví, putujícím Božím lidem“! To je výzva pro každého křesťana. Jak často jsme daleko od tohoto pojetí církve. Vzpomeňte třeba na debaty, které často mezi věřícími zazněly, že církev promarnila příležitosti posledních dvaceti let. Musíme se vrátit k pojetí církve, jak je popsal sv. Pavel a pro nás zdůraznil člověk koncilu, P. Josef Zvěřina, který věrnost církvi stvrdil v období nacismu i komunismu. P. Josef Zvěřina (1913 – 1990), byl vysvěcen na kněze r. 1937, od r. 1939 přednášel na TF UK v Praze, po uzavření vysokých škol na teologickém učilišti v Břežanech. Po válce na Sorboně. 1950 povolán k PTP,

kde utrpěl těžký úraz. Poté propuštěn z PTP. pak u boromejek v Praze. 1952 byl odsouzen na 22 let. Propuštěn po čtrnácti letech. V r. 1968 patřil k organizátorům Díla koncilové obnovy a redigoval teologickou revui Via. R. 1969 začal přednášet opět na Teologické fakultě v Litoměřicích, kde obhájil habilitační práci, ale docentem už nesměl být jmenován a krátce na to musel TF opustit. V r. 1974 napsal prezidentu Husákovi dopis o porušování náboženské svobody, načež mu byl odebrán státní souhlas. Pracoval ilegálně v podzemní církvi a přes stálé problémy s STB přednášel na „bytových seminářích“ pro tajné adepty kněžství a řeholí. V lednu 1977 podepsal na obranu náboženské svobody Chartu 77 a byl v redakční radě samizdatových Lidových novin. V listopadu 89 patřil mezi zakladatele OF a byl jmenován čestným děkanem TF UK. Stál u zrodu České křesťanské akademie.V létě 1990 byl přijat u Jana Pavla II. Zemřel v Itálii 18. 8. 1990 na selhání srdce. Připravil: J. Höfer

ROK VÍRY Vyznat svou víru „Budeme mít příležitost vyznat svou víru ve zmrtvýchvstalého Pána v katedrálách a kostelích celého světa, ve svých domovech a rodinách, aby každý člověk pocítil silnou potřebu lépe poznávat odvěkou víru a předávat ji budoucím generacím. Řeholní i farní společenství a všechny církevní instituce, staré i nové, v tomto roce naleznou způsob, jak veřejně vyznat své Credo. “ Porta Fidei,jímž Benedikt XVI. vyhlásil Rok víry Cílem Roku víry je lépe poznat a vyznat svou víru. Hlavní modlitbou Roku víry má být Credo (Vyznání), které se mají věřící modlit každý den. „Křesťané prvních staletí se museli naučit vyznání víry nazpaměť. Sloužilo jim jako každodenní modlitba, aby nezapomínali na závazek, který přijali ve křtu. Svatý Augustin ve své homilii na složení vyznání víry řekl: „Symbol svatého tajemství, který jste všichni společně přijali a dnes také jeden po druhém vyznali, to jsou slova, z nichž je zbudována víra matky církve. Tato víra vyrůstá z pevného základu, a tím je Kristus Pán… Přijali jste je a vyznali, ale ve své duši a v srdci je musíte uchovat jako trvale přítomná, musíte je

2

opakovat na svém lůžku, připomínat si je na veřejných místech a nezapomínat na ně ani při jídle. A i když vaše tělo spí, musíte je opatrovat svým srdcem.“

Vyznat víru veřejně „Pro svou víru vyznali muži a ženy všech věků a století, ti, jejichž jména jsou zapsána v Knize života, jak krásné je následovat Pána Ježíše všude tam, kde byli povoláni vydávat svědectví o svém křesťanství: v rodině, na pracovišti, ve veřejném životě, při uplatnění svých jedinečných darů a ve službě, k níž byli povoláni.” “Víra v srdci … a vyznání ústy vede ke spáse” (srov. Řím 10,10)... K víře nutně patří také veřejně vydávané svědectví a angažovanost.” Kongregace pro nauku víry zveřejnila v lednu 2012 Nótu s pastoračními pokyny pro Rok víry. Dokument přináší řadu návrhů, jak Rok víry prožít – a to na úrovni všeobecné církve, biskupských konferencí, diecézí a na úrovni farností (a různých společenství). Ve všech těchto „sférách“ vyzývá k hlubšímu prožívání svého vztahu s Bohem poznáváním liturgie, své víry, seznámení s různými druhy modliteb, studiem Katechisnmu a dokumentů II. Vatikánského koncilu… tak, aby si každý mohl uvědomit, jak moc nás Bůh miluje, jak moc o nás stojí. Posledním bodem ve výčtu navrhnutých možných iniciativ ve farnosti se píše: „Všichni věřící, kteří jsou vyzýváni k obnovení daru víry, by měli usilovat o to, aby svou vlastní zkušenost víry a lásky předávali svým bratřím a sestrám v jiných křesťanských církvích a nekřesťanských náboženstvích, nevěřícím a také těm, kdo se k otázce víry staví indiferentně. Lze doufat, že všichni věřící křesťané, když si uvědomí, že „přijali zvěst o spáse, kterou mají předložit všem“, tímto způsobem zahájí jakési misie směřující k těm, s nimiž žijí a pracují.“ Jak hlásáme svou víru ve světě, v němž žijeme? V rodině, v práci, na dovolené? Vědí lidé kolem nás, že jsme věřící? Když lidé hází špínu na církev? Umíme v takovém případě církev hájit? Studujeme historii církve a její nauku, abychom byli pro hlásání pravdivé nauky církve připraveni? Chceme vůbec svou víru předávat? Nebo si tu radost necháváme pro sebe? Marta Höferová Pokud není uvedeno jinak, je citován dokument Benedikta XVI. Porta fidei, viz http://www.doo.cz/rok-v%C3%ADry/materi%C3%A1ly-k-roku-v%C3%ADry.html , Apoštolský list Porata fidei a powerpointová prezentace: http://www.doo.cz/rokv%C3%ADry/materi%C3%A1ly-k-roku-v%C3%ADry.html

3

PRO DĚTI

Vymaluj a doplň si, za koho prosíš.

4

NA CO MYSLÍ FARÁŘ, KDYŽ NEMŮŽE SPÁT? Pane faráři, o čem jste přemýšlel během chladných májových nocí? Například o naší Farní charitě, která právě prochází změnami. Také o přednáškách k Roku víry, protože zrovna připravuji jednu z mého pohledu obzvláště obtížnou. Jak je to tedy s Farní charitou? Změnilo se její vedení, ředitelkou se stala Kateřina Brandýská. Charita se pokouší rozšířit svou činnost do dalších oblastí. K už dlouhodobě nabízené podpoře pro cizince zahrnující například jazykové kurzy a poradenství, k službám pro rodiče s dětmi a dalším akcím a projektům by měla přibýt například Zásilkovna. Charita otevírá přímo ve své kanceláři na Černém Mostě pobočku, na které je možné podávat a vyzvedávat zásilky. V souvislosti s touto činností bude Zásilkovana.cz Charitě sponzorsky přispívat. Charita postupně plánuje založit elektronický obchod, v němž bude prodávat předměty svých a spřátelených dílen, včetně dílen z Indie. I tuto činnost by měla podpořit Zásilkovna.cz. Rozšíření se připravuje i v oblasti asistenčních a sociálních služeb. Má Charita dost peněz na tak širokou činnost? To je otázka. V minulosti se nám dařilo získávat na různé projekty nezanedbatelné granty. V posledních letech je získávání grantů stále těžší. Aktuálně je situace taková, že lidé pracují pro Charitu na úkor svého volného i pracovního času, což její

činnost omezuje. A především je to neúnosné z dlouhodobého pohledu – i lidé pracující v Charitě musí z něčeho žít. Jaké má Charita možnosti příjmů? Jako většina neziskových organizací zhruba ve třech oblastech: z veřejných grantů, od sponzorů a z vlastní činnosti. Jak jsem poznamenal, získávání grantů je rok od roku složitější - ovšem možnosti jsou. Je také třeba obracet se na sponzory, především takové, kteří se rozhodnou k dlouhodobější a koncepčnější spolupráci. Charita se také pokusí o získání části zdrojů z vlastní činnosti, příkladem je elektronický obchod. O čem přemýšlíte v souvislosti s přednáškami k Roku víry? Některá témata, která jsme si společně s účastníky přednášek stanovili, mě opravdu zaměstnávají, a řeším rébus, jak je uspokojivě zvládnout za 45 minut přednášky. Například na následující neděli připravuji setkání k tématům interrupce, eutanázie, antikoncepce a homosexuality. Ačkoli mají všechna

5

čtyři témata mnoho společného, je obtížné dostat vše do oné třičtvrtěhodiny. Také je za tak krátkou dobu těžké oprostit sebe i posluchače od zkreslených informací a názorů, které slýcháme každý den. Jaký je takový typický zkreslený názor? Že homosexuální partnerství je rovnocenné heterosexuálnímu. Přitom nejen podle církve, ale i podle přirozenosti a na základě statistických údajů to přece není pravda. Abych zabránil nedorozumění: nechci homosexuální lidi nijak kriminalizovat nebo diskriminovat, ale prostě říkám, že není pravda, že jejich vztah je stejně zdravý jako vztah heterosexuální. Ovšem tento názor je těžké v krátkosti prezentovat, doložit a shrnout, když ve svém okolí denně slyšíme opak. V některých zemích bych za něj mohl být dokonce úředně popotahován...

Jaké přednášky jsou pro vás snazší? Ty, které se týkají věroučných témat. Při nich jde spíše o připomínání, vyjasňování a prohlubování toho, čemu společně věříme. Ale pozor: to neznamená, že bych se chtěl těm obtížnějším přednáškám vyhýbat. Jen na ně prostě myslím, když nemůžu spát. Přednášky k Roku víry spojené se sobotní večerní mší se zpočátku konaly i v Oáze na Černém Mostě. Tteď už se tam nekonají. Proč? Navštěvovalo je jen několik lidí, mnozí z nich navíc potom v neděli chodili do Kyjí do kostela. Zachování přednášek v Oáze mi za tohoto stavu připadalo zbytečné. Na Černém Mostě možná ještě není dostatečně velké a vyzrálé společenství, které by umožňovalo rychlejší rozvoj činností kolem Oázy. Věřím, že se nám to podaří postupně změnit, ale samozřejmě to nebude hned.

Ptal se Petr Macháček; pošlete-li svou reakci (například námět či otázku) na [email protected], rádi ji uveřejníme v příštím čísle.

REFLEXE K ekonomické recesi Spíš než se stresovat tím, že je desetina procenta v německém HDP jinde, než měla podle předpovědí být, těšme se na dovolenou (nikoliv nutně drahou a exotickou), šetřeme na ještě horší časy a ... pořiďme si děti. Nic lepšího pro sebe ani ekonomiku stejně udělat nemůžeme, byť by nám všichni kolem radili cokoliv. A nebylo by od věci se občas pomodlit; uškodit to nemůže a kdoví, jestli to nepomůže víc než to, o co se pokoušejí vlády a centrální banky. Ladislav Tajovský, VŠE / vybral Petr Macháček

6

FARNÍ KNIHOVNA

BARTOLOMĚJKA

Žižkovská Panna Maria Jaroslav Seifert Když přišel posléze květen a jaro špinilo si své květinové paprsky na střechách činžáků, v kostele svatého Prokopa klesla má matka na dlažbu a modlila se k Panence Marii. V květnu jí byla nejblíže. Skloněna před jejím oltářem podobala se hromádce obnošeného šatstva, které tam někdo zanechal. Modlím se za tebe, ty nevděčníku! A já se v duchu usmíval. Latinu měl jsem ve škole rád. Četli jsme Vergilia. V hlavě mi zvonily rytmy římských básníků. Začal jsem také psát verše. Chodil jsem a zpíval. Potichu a špatně. Matematiku jsem nenáviděl. Když jsme musili psát kompozici, měl jsem strach a v noci jsem se převaloval z boku na bok. Chvílemi jsem myslil na modlitbu, ale nápad jsem rychle zavrhl, byla by hanba volat na pomoc nebesa. Ale jednou rázem jsem poznal, co je to hrůza. Hrůza hrůzoucí. Vzpomněl jsem si na matčinu víru a vypočítavě jsem si řekl: co kdyby! A už jsem šlapal po studených schodech k žižkovskému kostelu před oltář plný lilií. Tenkrát mně však vůně zhořkla, jako bych měl na jazyku mléko pampelišek. Rychle jsem Pannu poprosil, ať se smiluje! Ať se smiluje a přimluví, aby ta, kterou miluji, které je sotva osmnáct let a chodí jako boží umučení, nejí a nespí, je nešťastná a pláče a chtěla by raději umřít, aby proboha, nebyla v jiném stavu. Socha Panny se mi podívala upřeně do očí. Ale za pár dní na oltáři voněly zas květiny jako dřív. A já opět na rtech cítil chuť šťastných polibků

Ze sbírky: Býti Básníkem 7

Verše psané na sklonku života a přesto smrti navzdory nás v této sbírce znovu přesvědčují o básníkově stále se obrozujícím smyslu pro všecky krásy světa. S pozdravem z Knihovny Bartolomějky V. Tůmová

NABÍZÍM, HLEDÁM, ZVU Cyril a Metoděj - Apoštolové Slovanů je název českého dokumentárního dramatu České televize. Výpravnou sérii odvysílá u příležitosti 1150. výročí. Čtyřdílné dokumentární drama bude ČT vysílat od 29. června.

Hlavní slavnostní poutní mše sv. 5. 7. v 10:30 na Velehradě před bazilikou Hlavní celebrant - papežský legát: Kardinál Josip Bozanić, arcibiskup záhřebský Koncelebrují biskupové Čech, Moravy a Slezska. Slavnostní poutní mše bude přenášena Českou televizí a Českým rozhlasem Praha. Příležitost ke svátosti smíření bude v bazilice i na nádvoří. Doporučené organizační pokyny pro poutníky: Doporučujeme poutníkům cestovat poutními autobusy. Doprava poutními autobusy je možná až na Velehrad. Podrobné informace ohledně kyvadlové dopravy z odstavných parkovišť pro osobní automobily budou zveřejněny na www.velehrad.eu.

10. ročník Ars poetica 2013 Pro mladé zájemce o českou literaturu a výtvarné umění je pořádán tábor v lesním tábořišti Ježkov v Zábřezí u Dvora Králové nad Labem ve dnech 27. 7. – 5. 8. (Tábor je asi 6 km od Kuksu). Každý den je možnost účasti na mši sv. před budíčkem. Po snídani uvedení autora dne (asi na 1 hod), následují hry - často na témata autora dne. Po obědě je volno asi do 14 hod., následují výtvarné dílny – seznámení s různými výtvarnými technikami. Po večeři setkání s hostem – významní básníci, výtvarníci, editoři, nakladatelé, nebo koncert. Jeden den je věnován putování za českou plastikou. Tábor vede učitel Univerzity H. Králové František Burda, autor několika knih, mj. také o Janu Pavlu II. Více na www.arspoetica.cz. Natanael vychází vždy první neděli v měsíci. Náklad 60ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů děkujeme. Své příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail [email protected] do 30.6.2013. Technicky zajišťují: P.Fiala, J.Höfer a H.Rošická. ● Další informace o farnosti na www.farnostkyje.cz.