1
Vážení posluchači, zamyslíme-li se nad tím, co nás v každodenním životě těší, je to příjemná hudba, pohled na malebnou krajinu, lahodná vůně nebo chutný pokrm, pohlazení jako projev přátelství a lásky. Při posledním se už snoubí tělesné s duševním. Jedním slovem - milujeme všechno krásné. Když chtěli filosofové a teologové napomoci tomu, jak poznávat skutečnou existenci a především blízkost neviditelného Boha, nalézali různé cesty. Vedle pozorování uspořádanosti a účelnosti, ukázala se, jako nepominutelné kriterium nalezení Původce, krása stvořeného. Protože Bůh je Duch, vložil odraz své dokonalé krásy do hmotného stvoření, jehož korunou učinil nás lidi. Z krásy toho, co nás obklopuje, usuzujeme na vznešenou dokonalost Stvořitele. Jednotu, kterou vytváří stvoření se svým Stvořitelem můžeme nazvat harmonií. Kéž nám dopomůže naslouchání harmonii hudby k nalézání ještě hlubší harmonie našeho života s Tím, kdo nás stvořil jako svůj vlastní obraz. P. Josef Smola děkan Římskokatolické farnosti Heřmanův Městec
2
Heřmanoměstecké léto v kostele sv. Bartoloměje sleduji od jeho počátku. Již desátým rokem nás pravidelně nabíjí - v podvečerech letních nedělí – kvalitní hudbou v podání výtečných interpretů v úžasné akustice a nezaměnitelné barokní kráse zdejšího chrámu. Přeji všem, aby jubilejní 10. ročník tohoto festivalu potěšil jak tradiční, tak i nové posluchače. Roman Línek 1.náměstek hejtmana Pardubického kraje
Vážené dámy, vážení pánové, milí přátelé hudby, letní měsíce letošního roku se již podesáté stanou v Heřmanově Městci dějištěm festivalu „Hudební léto v kostele svatého Bartoloměje“. Organizátorům jubilejního ročníku se opět podařilo připravit pestrý a bohatý program, ze kterého si milovníci krásné hudby jistě vyberou dle svého zájmu a hudebního vkusu. V minulých letech měli návštěvníci festivalu možnost zaposlouchat se nejen do vážné hudby v interpretaci předních umělců a hudebních souborů či těles, ale v programu si pro sebe nalezli zajímavé koncerty i příznivci jiných žánrů, např. jazzu či folku. I letos se posluchači mohou těšit na podobné hudební lahůdky. Pro město Heřmanův Městec je potěšitelné, že tento projekt již výrazně překročil hranice města a přispívá k vizitce města kultury ve zdejším regionu. Přeji Vám jménem města Heřmanův Městec i jménem svým příjemné umělecké zážitky. Zdenka Sedláčková místostarostka města Heřmanův Městec
3
Zahajovací koncert neděle 8. 6. 2014 - 17.00 hod. v kostele sv. Bartoloměje
Antonín Dvořák (1841 - 1904): Stabat Mater oratorium pro sóla, smíšený sbor a orchestr, op. 58.
1. Stabat Mater dolorosa - Andante con moto 2. Qui est homo - Andante sostenuto 3. Eia Mater - Andante con moto 4. Fac, ut ardeat cor meum - Largo 5. Tui Nati vulnerati - Andante con moto, quasi allegretto Spojené pěvecké sbory: Doubravan Chotěboř | Renáta Piklová Jitro Hradec Králové | Jan Fajfr Salvátor Chrudim| Tomáš Židek Vlastislav Heřmanův Městec | Markéta Výborná VUS Pardubice | Tomáš Židek Lucie Vagenknechtová | soprán Markéta Štefániková | alt Aleš Nehněvajsa | tenor Martin Vodrážka | bas Symfonický orchestr Konzervatoře Pardubice Tomáš Židek | dirigent
4
6. Fac me vere, tecum flere - Andante con moto 7. Virgo virginum - Largo 8. Fac ut portem Christi mortem - Larghetto 9. Inflammatus - Andante maestoso 10. Quando corpus morietur - Andante con moto
Antonín Dvořák (1841 – 1904) vyrostl v ovzduší vesnického muzikanství v Nelahozevsi. Učil se na housle, studoval na varhanické škole v Praze. J. Brahms jej doporučil jako skladatele k berlínskému nakladateli Simrockovi, pro kterého Dvořák roku 1878 napsal první řadu Slovanských tanců, a rázem se proslavil po celém světě. Úspěšně se uplatnil i jako dirigent svých skladeb. Po četných úspěších se stal profesorem skladby na Konzervatoři v Praze. Důležitou epizodu představuje jeho působení v Americe, kde byl v letech 1892-95 ředitelem Národní konzervatoře v New Yorku. Dvořákovo umění je osobitou klasicko-romantickou syntézou. Zvláštního zabarvení dodalo Dvořákově hudbě také úsilí o obecně slovanský ráz, podobně jako hudba černošská, kterou se inspiroval za amerického pobytu. Jako jeden z největších skladatelů své doby zemřel v Praze 1. května 1904. Dvořákova průzračná a jiskřivá hudba bohatá na půvabné melodie, obsahuje hudební sdělení plná vnitřního klidu, zářivé rysy štěstí a spontánnosti přinášející potěšení posluchačům tehdy i dnes. Oratorium „Stabat Mater“ na slova sekvence Jacopone da Todi (1230 - 1306) Latinské verše líčí biblickou scénu ukřižování Krista jakoby z jiného úhlu - z pohledu matky, které na kříži umírá její syn. Právě pro spojení náboženské tematiky s hluboce lidským obsahem byl text v průběhu dějin podkladem pro desítky zhudebnění. Kromě Dvořákova patří mezi nejznámější zpracování „Stabat Mater“ Palestrinovo, Pergolesiho, Haydnovo či Verdiho. Je obtížné představit si těžší období než to, které zasáhlo Dvořáka v polovině sedmdesátých let devatenáctého století. První neštěstí přišlo v září 1875, kdy zemřela Dvořákova dva dny stará dcerka Josefa. V lednu následujícího roku, stále ještě pln smutku po dítěti, začíná Dvořák komponovat hudbu na text Stabat Mater. Na skladbě pracoval až do května 1876, kdy se pod tlakem jiných povinností a několika slibovaných honorářů věnuje jiným projektům. Více než rok Dvořák práci na Stabat Mater odkládal. Poté však následovaly další dvě tragédie v krátkém časovém odstupu za sebou. V srpnu 1877 se jeho jedenáctiměsíční dcerka Růženka otrávila fosforem používaným k výrobě zápalek a o necelý měsíc později - v den Dvořákových šestatřicátin - umírá jeho poslední dítě, tříletý syn Otík, na neštovice. Jako by chtěl utišit svou bolest, Dvořák se znovu vrací ke Stabat Mater a v listopadu téhož roku dílo dokončuje. Upřímná a pronikavá hudba zřetelně zosobňuje Mariin zármutek a vypovídá o osobním skladatelově hoři. Geniálnímu, od přírody optimistickému skladateli nebylo vlastní komponovat truchlivou hudbu, nepřekvapí proto, že Dvořák zjemnil sklíčenost tématu optimismem mnoha melodií z lidových nápěvů. „Stabat Mater“ začíná několika nádhernými příklady zvukomalby. Nejprve stoupající oktávy v orchestru jako by chtěly dosáhnout nebo se i dotknout Krista na kříži. Krátká, smutně klesající melodická figura přicházející poté, navozuje představu Marie truchlící pod křížem. Následující část, v níž se představují sólové hlasy s orchestrem bez sboru, „Quis est homo“, uvádí vznosná, prostorná fuga. Téma, postupně vyzdvihované a rozvíjené v různých částech kontrapunktu, dává prostor značné nezávislosti všech čtyř hlasů. Další části, sbor „Eia, Mater“, part pro sólový bas a sbor „Fac, ut ardeat“, další sborové číslo „Tui nati vulnerati“, dialog sólového tenoru s mužským sborem „Fac me vere“, lyrický sbor „Virgo virginum“ a duet sólového sopránu s tenorem „Fac, ut portem“, přibližují další verše textu. Dílo pokračuje působivým 5
altovým sólem „Inilammatus et accensus“, kde úderný rytmus orchestru ostře kontrastuje s důstojností a klidem vokálního partu. Poslední část „Quando corpus morietur“, jež se tematicky vztahuje k úvodu díla, je opět charakterizována vzpínajícími se oktávami v orchestru. Následuje známý sestupný motiv spojený s trýzní Mariinou, jen jeho tempo je dvojnásobně rychlé. Závěrem potom přichází mohutné vyvrcholení ústící do zklidněného zakončení. Symfonický orchestr Konzervatoře Pardubice Vznikl po několika letech existence školy (zal. 1978) v době, kdy již měla dostatek studentů. Prvním dirigentem byl Luděk Lukeš, který vtiskl orchestru tvář a jeho následovníci pak nastoupený trend rozvíjeli. Byli to Vojtěch Javora, Otakar Tvrdý a Vladimír Kulík. V této době již orchestr začíná slavit první větší úspěchy. Vedle svých koncertů se podílí na absolventských koncertech studentů školy. Účastní se soutěží v České republice, odkud si přiváží významná ocenění (Concerto Bohemia). Na základě těchto úspěchů byl přizván k účinkování ve Španělském sále Pražského hradu. Absolvuje i zahraniční turné – Holandsko (Rotterdam) a opakovaně Švýcarsko (Lucern). K 20. výročí založení školy se podílí na inscenaci opery B. Smetany Hubička (s níž se představil mj. i ve Stavovském divadle v Praze) a o pět let později na hudebním představení – inscenace baletu O. Nedbala Z pohádky do pohádky. V neposlední řadě stojí za zmíňku také nastudování kompletního Smetanova cyklu symfonických básní Má vlast s Liborem Peškem. Od r. 2010 je dirigentem orchestru Tomáš Židek. S ním orchestr provedl významná díla zvláště české hudební školy (k výročí Zdeňka Fibicha - 2010 nebo o rok později Smetanovu operu Prodaná nevěsta) a stává se orchestrem, kde se profilují výrazné studentské osobnosti školy. Smíšený sbor Jitro Hradec Králové založili v roce 1998 otec a syn Skopalové jako absolventský sbor Královéhradeckého dětského sboru Jitro. Dnes jsou jeho členy nejen žáci Skopalovy sborové školy, ale i další zkušení zpěváci z Hradce Králové a okolí. Kromě běžné koncertní činnosti v ČR i v zahraničí ( Německo, Francie, Švýcarsko, Itálie) se může sbor pochlubit také dalšími zajímavými projekty, např. natáčením hudby k filmu Juraje Jakubiska Kytice (hudba Jan Jirásek), muzikálem Pinokio nebo spoluúčinkováním s hradeckým divadlem Jesličky. Sbor pravidelně koncertuje s Filharmonií Hradec Králové v rámci abonentních koncertů. Repertoár sboru budovaný od závažných mešních cyklů (Bach, Mozart, Vivaldi) až po muzikály a lidové písně přes soudobou tvorbu (Jirásek, Lukáš, Ben-Amots), nabízí velký prostor pro uplatnění dlouholetých sborových zkušeností všech zpěváků. Sbor vede varhaník a sbormistr Jan Fajfr.
6
Smíšený pěvecký sbor Vlastislav Heřmanův Městec patří ve východočeském regionu mezi nejstarší sbory. V jeho vedení se vystřídala řada sbormistrů (např. Alois Hnilička, Quido Havlasa, Josef John) včetně rodáka, hudebního skladatele a pedagoga Josefa Plavce. Repertoár sboru tvoří jak tvorba starých mistrů, tak i skladby současných autorů a úpravy lidových písní. Vlastislav připravuje Vánoční koncerty, každoroční cyklus Hudebních večerů a pravidelná Setkání pěveckých sborů v Heřmanově Městci. Spolupracuje také s dalšími sbory regionu. Z nejnovějších nastudování zmiňme kantátu Česká píseň Bedřicha Smetany, Jarní romanci Zdeňka Fibicha či Missu pastoralis Václava Jana Kopřivy. Pěvecký sbor Vlastislav se stal za 151 let své existence nedílnou součástí kulturního života heřmanoměsteckého mikroregionu. Na začátku této sezóny předala dirigentské žezlo dlouholetá sbormistryně Ludmila Štěpánová (od roku 1982, tedy nejdéle sloužící sbormistr v historii sboru) své dceři a klavíristce Markétě Výborné. Smíšený pěvecký sbor Doubravan Chotěboř již patnáct let řídí sbormistryně paní Renáta Piklová. Sbor se účastní hudebních projektů společně s profesionálními tělesy a umělci jako např. s Filharmonií Hradec Králové, členy Českého filharmonického sboru nebo sólisty Evou Děpoltovou, Romanem Janálem, Ivanem Kusnjerem. Mezi nejzdařilejší projekty poslední doby patří nastudování a uvedení skladby Carmina Burana Carla Orffa, Kopřivovy Pastorální mše nebo Vánočních koled L. Fišera. Repertoár sboru obsahuje lidovou tvorbu, spirituály, kánony, moderní úpravy populární hudby. Sbor spolupracuje se soudobým skladatelem Milošem Bokem, pod jehož vedením zpívá Missu solemnis nebo Snové koledy. Neopomíjí ani sborovou klasiku jako Českou píseň B. Smetany nebo Jarní romanci Z. Fibicha. V posledních letech obnovil hudební spolupráci s Chotěbořským komorním orchestrem. Sbor v roce 2012 při příležitosti výročí svého založení vydal knihu Doubravan - 150 let sborového zpěvu v Chotěboři. Smíšený pěvecký sbor Salvátor byl založen v roce 1999 původně jako mládežnické pěvecké těleso, dlouhou dobu složené takřka výhradně z řad středoškoláků a vysokoškoláků pocházejících z Chrudimi a okolí. Svým názvem se sbor hlásí k prastaré chrudimské duchovní tradici – uctívání obrazu Spasitele – Nejsv. Salvátora, který je umístěn na hlavním oltáři arciděkanského chrámu. Salvátor vstoupil rychle do širokého povědomí chrudimské veřejnosti. Město Chrudim často reprezentoval na mnoha místech v Čechách a za poměrně krátkou dobu si vydobyl četné úspěchy i na mezinárodních soutěžích. Mezi další významné mezníky můžeme počítat i úspěšné zahraniční zájezdy do Polské Olešnice a do holandského Ede. Nezanedbatelnou aktivitu dlouhou dobu představovalo rovněž každoroční pořádání jarního festivalu vážné hudby pro mládež „Athény východních Čech“, který do Chrudimi přivedl mnoho mladých interpretů. Sbor je specifický, vedle jiných hledisek, zejména svým duchovně zaměřeným repertoárem, zčásti orientovaným na výraznou kompoziční tradici města Chrudim (Rychnovský, Hnilička, K. Židek, P. Židek). Zakladatelem a sbormistrem je Tomáš Židek. Vysokoškolský umělecký soubor Pardubice vznikl v roce 1950 a v jeho čele stál až do roku 1993 Vlastislav Novák, po němž převzal vedení Jiří Kožnar, který soubor vedl do roku 2007. Od roku 2008 do března 2010 byl jeho uměleckým vedoucím Ondřej Tajovský a dnes je jím Tomáš Židek. Soubor je v současné době složen převážně ze studentů. Uvádí vedle klasických vokálních a 7
vokálně-instrumentálních děl také jazz, soul, písně z muzikálů, gospel, scénickou a alternativní hudbu. Spolupracuje s Komorní filharmonií Pardubice a Filharmonií Hradec Králové. Účastní se domácích i zahraničních sborových festivalů (např. Canta Pueblo Argentina, FIMU Belfort, Polifonico Arezzo.). V červenci 2005 podnikl VUS Pardubice koncertní turné po Kanadě, zúčastnil se Festivalu 500 v St. John´s. Od roku 1990 soubor vydal tři vlastní CD a na dalších pěti CD spolupracoval se známými hudebními interprety. Nahrál snímky pro rozhlas a TV. Zázemí Vysokoškolskému uměleckému souboru Pardubice poskytuje od jeho založení Univerzita Pardubice. Sopranistka Lucie Vagenknechtová pochází z Turnova. V roce 2012 absolvovala Konzervatoř v Pardubicích ve třídě Mgr. Miloslava Stříteského. Nyní pokračuje ve studiu klasického zpěvu na Akademii múzických umění v Praze pod vedením Mgr. Heleny Kaupové. Zúčastnila se několika mistrovských pěveckých kurzů u Maestra Antonia Carangela. Během studia na konzervatoři získala několik ocenění v soutěžích např. 1. cena na Mezinárodní pěvecké soutěži Pražský pěvec, 2. cena v Písňové soutěži Bohuslava Martinů, nebo 3. cena v 31. přehlídce konzervatoří ČR. Na Konzervatoři Pardubice také působila ve studentském představení Prodaná nevěsta v roli Mařenky. V rámci své umělecké činnosti spolupracuje s Komorní filharmonií Pardubice a s Filharmonii Hradec Králové. Altistka Markéta Štefaniková (* 1975) vystudovala zpěv na Janáčkově akademii múzických umění v Brně u prof. Anny Barové. Na operní scénu poprvé vstoupila ještě během studia na konzervatoři v Pardubicích jako Martinka ve Smetanově Hubičce. Během studia na JAMU nastudovala ve spolupráci se Slezským divadlem v Opavě pro festival Mladá Smetanova Litomyšl roli Háty ve Smetanově opeře Prodaná nevěsta. Do nástupu na mateřskou dovolenou několik let hostovala jako sólistka operního souboru divadla F. X. Šaldy v Liberci. Často spolupracuje s komorními i symfonickými orchestry na hudebních projektech v České republice i v zahraničí (Německo, Francie, Itálie, Rakousko, Slovensko). V současné době také vyučuje zpěv na Hudební katedře Univerzity Hradec Králové. Pravidelně je zvána do porot pěveckých i sborových soutěží a jako lektorka zpěvu na mezinárodní kurzy. Tenorista Aleš Nehněvajsa (* 1980) vystudoval Gymnázium J. K. Tyla v Hradci Králové (1994 - 1998) a Konzervatoř v Pardubicích (1998 - 2004) v oboru „sólový zpěv - tenor“ pod vedením prof. Václava Zítka. Během studia na konzervatoři účinkoval v několika operách, ve kterých ztvárnil hlavní role. Ve Smetanově „Hubičce“ zpíval roli Lukáše, kdy se jedno provedení odehrávalo i ve Stavovském divadle v Praze. V Blodkově „V studni“ si zahrál roli Vojtěcha a ve Dvořákově „Rusalce“ ztvárnil postavu Prince. Kromě oper účinkoval i ve hře Terrence McNallyho „Maria Callas“ (režie Michael Tarant) ve VČD Pardubice, kde si zahrál roli jednoho ze studentů slavné operní pěvkyně Marie Callas. V letech 2000 - 2012 byl členem vokálně-instrumentálního těle8
sa „Rebelcanto“, kde působil jako zpěvák a instrumentalista (malé bicí nástroje, klavír). Dále pravidelně spolupracuje s řadou dirigentů a jejich pěveckými celky působícími v regionu, jako např. Jan Míšek, Tomáš Židek, Zdeněk Kudrnka, Ludmila Štěpánová, Dana Ludvíčková, a dalšími. Barytonista Martin Vodrážka vystudoval Akademii múzických umění v Praze jako poslední žák legendární dramatické sopranistky prof. Naděždy Kniplové, dále se školil u uznávaného italského pedagoga Paola De Napoli. Je vítězem soutěže National Association of Teachers of Singing v USA nebo laureátem Mezinárodní pěvecké soutěže Imricha Godina. Nahrával pro Český rozhlas a Českou televizi. Koncertoval v řadě evropských zemí, St. John’s Smith Square v Londýně, v Paříži, Německu, Rakousku či na Slovensku. Jeho operní role zahrnují Hraběte i Figara ve Figarově svatbě, Guglielma v Cosi fan tutte, Calendera v Gluckově opeře Poutníci do Mekky nebo Vodníka v Rusalce. Martin Vodrážka je zván k sólům oratorií, mezi jinými Dvořákova Stabat Mater, Te Deum, Requiem G. Fauré, Poslední slova Krista T. Duboise. Byl sólistou Filharmonie Hradec Králové, Harmonia Delectabilis, Ensemble Guilleume, Jinřichohradeckého symfonického orchestru, Bumova komorního orchestru a dalších těles. Tomáš Židek (* 1981) získal základy hudebního vzdělání jednak od svého otce Petra Židka (flétnisty, skladatele), ale také dědečka skladatele Karla Židka (1912 – 2001). Je absolventem Gymnázia Josefa Ressela v Chrudimi a Pardubické konzervatoře, kde studoval nejprve hru na violu, později také varhany a zejména dirigování u O. Tvrdého a V. Nováka. Od roku 2004 byl posluchačem HAMU, kde studoval postupně orchestrální dirigování u předních nejen českých dirigentů. V srpnu 2005 se zúčastnil mistrovských dirigentských kurzů u prof. M. Stringera v rakouském Badenu. V současnosti pokračuje v doktorandském studijním programu. Jako dirigent spolupracuje mj. s Pražským komorním sborem, Filharmonií Hradec Králové, Filharmonií B. Martinů Zlín, Severočeskou filharmonií Teplice, Komorní filharmonií Pardubice, Jihočeskou komorní filharmonií České Budějovice a Plzeňskou filharmonií. Jako sbormistr má za sebou již poměrně obsáhlou praxi. V roce 1999 založil smíšený pěvecký sbor „Salvátor“, se kterým uspořádal již víc jak 200 koncertů. Od září 2010 je dirigentem a uměleckým vedoucím Vysokoškolského uměleckého souboru Pardubice. Pedagogicky působí Tomáš Židek od roku 2009 na Konzervatoři Pardubice, kde je také dirigentem orchestru a sboru. Vedle toho pracuje také na ZUŠ J. N. Filcíka v Chrasti u Chrudimi. Partnery tohoto koncertu jsou Pardubický kraj a Sostaf Heřmanův Městec s.r.o.
9
„Slavme společně“ - ke 30. výročí prvního alba „Malé písně do tmy“ neděle 22. 6. 2014 - 17.00 hod. - externí koncert na nádvoří Zámku (v případě nepříznivého počasí v Sokolovně)
Bratři Ebenové Marek Eben | zpěv, kytara, klávesové nástroje David Eben | zpěv, saxofony, klarinet Kryštof Eben | zpěv, flétny, klávesové nástroje Pavel Skála | akustické a elektrické kytary Jiří Zelenka | bicí nástroje, perkuse Jiří Veselý | basová kytara, akordeon Jaromír Honzák | kontrabas
10
Rok 2014 je pro kapelu Bratři Ebenové výjimečným obdobím. Uběhne 30 let od vydání prvního alba „Malé písně do tmy“ (1984). V té době působila kapela jako bratrské trio - Marek (* 1957), Kryštof (* 1954) a David (* 1965) svým přístupem zcela ojedinělé na české hudební scéně. Synové významného hudebního skladatele Petra Ebena (1929 – 2007) a synovci neméně významné hudební osobnosti skladatele Ilji Hurníka (1922 - 2013) dostali klasické hudební vzdělání, zároveň však vstřebávali vlivy moderní folkové, jazzové a rockové muziky. Svou schopností čerpat ze všech těchto zdrojů a umění používat různé neobvyklé hudební nástroje, vznikl absolutně netradiční, na české scéně nenapodobitelný „ebenovský zvuk“. Navíc ve spojení s výjimečnými texty Marka byli Bratři Ebenové pro folkovou scénu zjevením. Motorem kapely byl šéf a skladatel Marek, který nejprve prošel různými skupinami včetně countryových sestav Wyjou a Rošambo. V té se k němu na trubku připojil Kryštof a pak už hráli Ebeni sami. Nakonec jediný z bratří, David, vystudoval muziku na konzervatoři (nyní se věnuje své skupině Schola Gregoriana Pragensis). Z Marka se stal herec a moderátor, Kryštof je matematik. Kapela na četnost vydávání nových alb nijak nespěchá, o to spíš se však čekání vyplatí. Další album vzniklo až o jedenáct let později ve spolupráci s Karlem Plíhalem - „Tichá domácnost“ (1995). Na albu se již objevili muzikanti kapely ETC... a stejně jako na předchozím albu i kontrabasista Jaromír Honzák. Ti spolupracují s kapelou dodnes. Po vydání dalšího alba „Já na tom dělám“ (2002) začali Bratři Ebenové znovu koncertovat, natočili koncertní DVD „Ebeni v zahradě“ (2004), nahráli hudbu pro novou sérii večerníčků Mach a Šebestová, pro pohádkové CD „Pohádky bratří Grimmů“ (s písničkami Bratří Ebenů), několik audioknih (Muž, který sázel stromy, Adventní kalendář) a také hudbu k seriálu České televize „Poste Restante“. V roce 2008 vyšlo zatím poslední řadové album „Chlebíčky“. Právě připomenutím 30. výročí vydání prvního alba vedlo kapelu k „oprášení“ několika skladeb z raného folkového období, které tvoří významnou část koncertního programu pro výroční rok. Rok 2014 je pro kapelu významný také tím, že po několika letech začíná točit nové album, které možná vyjde již koncem roku 2014. I skladby z připravovaného alba zazní na nových koncertech. Koncerty v roce 2014 budou tedy velmi lákavé – posluchači budou mít možnost slyšet písničky, které již roky kapela nehrála, a po kterých všichni tolik volají. Zároveň uslyší úplné novinky. Partnery tohoto koncertu jsou Město Heřmanův Městec a Domov pro seniory hl. města Prahy
11
„Vigilanter melodum“ neděle 6. 7. 2014 - 17.00 hod. v kostele sv. Bartoloměje
Musica da chiesa (Jaroslav Konečný a Tomáš Najbrt) koncert souboru historických hudebních nástrojů Anonym chorál: O virgo
Anonym: Preludium a fuga F dur
Franusův kancionál: Mater sanctissimi regis
Lidová píseň: Svatá Dorota
Anonym: Salterello
Franusův kancionál: Angelus ad Virginem
Franusův kancionál: Sanctissima, mitissima
John Dowland (1562 - 1626)
Anonym: A Virgen + Canarios
Gerolamo Ballione (1575 - 1608): Maria Magdalena
Matěj Václav Šteyer (1632 - 1692): Jidáš a Matěj
Irské lidové: Hornpipe, Weding
Improvizace
Franusův kancionál: O quantum sollicitor
Franusův kancionál: Ave gloriosa virgo Michael Praetorius (1571 - 1621): Ballet des cos
Orazio Vecchi (1550 - 1605)
zvonkohra, citera harfová cornamusa + loutna
flétna příčná, portativ, loutna dudy, portativ
cornamusa, brač rohy, citera
tischpositiv
šalmaj, tischpositiv
Franusův kancionál: Procedentem sponsum
tischpositiv
harmonium, chodské dudy roh, loutna
loutna solo
zobcová flétna, loutna
whistle, barokní kytara portativ, zvony, brač
zvony, portativ, loutna
Franusův kancionál: Pulcherima rosa portativ, brač
troh, portativ, citera
Anonym: Manfredina, La Rotta cornamusa, loutna
12
Musica da chiesa | soubor historických hudebních nástrojů
Soubor Musica da chiesa vznikl v roce 2006. Italský název souboru by se dal přeložit jako Hudba chrámová anebo také Hudba církve. Soubor čerpá z velkého pokladu staré duchovní hudby a vytyčil si úkol interpretovat tuto hudbu na historické hudební nástroje. Díky nadšení obou multiinstrumentalistů se instrumentář souboru neustále rozšiřuje a dnes již čítá něco kolem osmdesáti nástrojů. Tomáš Najbrt (*1951) vystudoval na pražské Státní konzervatoři hru na klasickou kytaru a kompozici. Po absolutoriu se zabýval různými projekty v oborech staré a lidové hudby, pokračoval v soukromém studiu hry na loutnu v Polsku a Německu a prošel také jazzovou a rockovou praxí. Deset let hrál continuo na teorbu v souboru Musica Antiqua Praha. Teprve další studium na Hochschule für Kirchenmusik v Herfordu ukončilo tuto úspěšnou spolupráci. V Německu Tomáš Najbrt studoval především hru na varhany a na loutnu, kompozici a dirigování. Vyučoval hymnologii na teologické fakultě UK. Je členem souboru Ritornello. Jaroslav Konečný (*1961) vystudoval pražskou konzervatoř a Akademii múzických umění v Praze v oboru hoboj a varhany. Působil jako I. hobojista v orchestru Národního a Smetanova divadla v Praze. Komorní hudbě se věnoval v souborech Musica philharmonica pragensis, České dechové kvinteto, Rožmberská kapela a Quartetto Telemann. Po studiu teologie na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy a přípravě v pražském Arcibiskupském semináři se stal římskokatolickým knězem. V současné době působí jako farář ve Vlašimi a vikář vlašimského vikariátu. Natočil několik vlastních CD alb. Partnerem tohoto koncertu je Truhlářství a čalounictví Abraham
13
„Proměny“ neděle 20. 7. 2014 - 17.00 hod. v kostele sv. Bartoloměje Koncert se koná pod záštitou 1. náměstka hejtmana Pardubického kraje Ing. Romana Línka Johann Sebastian Bach (1685 - 1750)
Dietrich Buxtehude (?1637 - 1707)
Fuga sopra il Magnificat BWV 733 Choral „Jesus bleibet meine Freude” BWV 147
Ciaccona e-moll
Jiří Ignác Linek (1725 - 1791)
Walter S. Hartley (*1927) Antiphonal Prelude
Fuga in Sol maggiore
Tomáš Hanzlík (*1972) In furto est opus dolo
Bohuslav Matěj Černohorský (1684 - 1742) Toccata C-dur Fuga a-moll
Antonín Dvořák (1841 - 1904) Preludium a Polka z České suity op. 39
Jan Křtitel Kuchař (1751 - 1829) Fantasie e-moll
Pascal Proust (* 1959) Soir
14
Aleš Bárta | varhany České saxofonové kvarteto Roman Fojtíček | soprán saxofon Radim Kvasnica | alt saxofon Otakar Martinovský | tenor saxofon Zdenko Kašpar | baryton saxofon
Varhaník Aleš Bárta (* 1960) je jedním z nejúspěšnějších českých varhaníků. Svá studia zahájil na brněnské konzervatoři u prof. Josefa Pukla a pokračoval na pražské Akademii múzických umění ve třídě doc. Václava Rabase. Již při studiu se stal úspěšným účastníkem domácích a později mezinárodních soutěží. Je vítězem Mezinárodní varhanní interpretační soutěže Antona Brucknera v Linci 1982, laureátem Mezinárodní varhanní soutěže Ference Liszta v Budapešti 1983 a absolutním vítězem Mezinárodní varhanní soutěže Pražského jara 1984. Jeho koncertní repertoár obsahuje stěžejní díla světové i české varhanní tvorby od baroka po současnost. Jako sólista vystupuje s předními domácími symfonickými a komorními orchestry - Českou filharmonií, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Pražským komorním orchestrem aj. Je častým hostem domácích i zahraničních pódií. Koncertoval v Rakousku, SRN, Francii, Španělsku, Švýcarsku, Finsku, Itálii, Rusku, USA, Japonsku a Číně. Byl hostem mezinárodních festivalů v Praze, Bratislavě, Lipsku, Istanbulu, Hong Kongu, Berlíně, Avignonu, Tokiu, Londýně a Curychu. Aleš Bárta nahrává pro gramofonové společnosti ARCODIVA, Supraphon, Pony Canyon a Octavia Records. Natočil 30 sólových kompaktních disků, za které získal četná ocenění. České saxofonové kvarteto tvoří hráči, kteří ovládají hru na všechny typy saxofonů. Jejich společnou motivací je nejenom dlouhodobý zájem o saxofon, ale i o hru v komorním ansámblu podložený dlouholetými zkušenostmi v klasické i jazzové hudbě. Roman Fojtíček vystudoval hru na klarinet a saxofon na Státní konzervatoři v Teplicích v Čechách a na Konzervatoři J. Ježka v Praze. Během své několikaleté pedagogické činnosti začal spolupracovat s řadou jazzových, tanečních, divadelních či symfonkých orchestrů. Jako saxofonista hostuje v pražských orchestrech (např. SOČR, Státní opera, FOK, Česká filharmonie). Radim Kvasnica, nejmladší člen, je sice absolventem ČVUT, ale saxofonu se intenzívně věnuje od roku 1995 a má za sebou již bohatou praxi z mnoha pražských hudebních formací. Otakar Martinovský dlouhodobě spolupracuje s řadou pražských jazzových a tanečních orchestrů jako je např. Dixieland Messengers, Traditional Jazz Studio nebo Orchestr Václava Hybše. Zdenko Kašpar vedle koncertní činnosti vychoval ve své dlouholeté pedagogické praxi řadu saxofonistů, aby se poté řada z nich pod jeho vedením stala členy u nás ojedinělého saxofonového orchestru. České saxofonové kvarteto za svou několikaletou existenci odehrálo stovky koncertů a představení po celé České republice. Vystupovalo, mimo jiné, ve Smetanově síni Obecního domu, Dvořákově síni Rudolfina, Zrcadlové kapli Klementina a dalších proslulých koncertních sálech. Prezentuje se několika typy programů, ve kterých v plné šíři uplatňuje žánrovou rozmanitost svého repertoáru. V obsazení soprán, alt, tenor a baryton saxofon tak představuje saxofony v hudbě klasické, jazzové, ale netradičně i ve spojení se stepem nebo zpěvem. Partnerem tohoto koncertu je Dvořák - střechy Heřmanův Městec s.r.o.
15
„Mládí par excellence“ neděle 3. 8. 2014 - 17.00 hod. v kostele sv. Bartoloměje
Koncert účastníků Mezinárodních symčcových kurzů prof. Milana Vítka v Litomyšli
(studenti z České republiky, Dánska, Jižní Koreje, Švédska a USA) Program složený ze sólových vystoupení, duí i smyčcových kvartet bude upřesněn dle nastudovaných děl v rámci mistrovských kurzů.
Mezinárodní smyčcové kurzy v Litomyšli Litomyšl patří mezi nejkrásnější města východních Čech. Ve městě se koná řada festivalů, které jsou spojovány s památkou litomyšlského rodáka a zakladatele české národní hudby Bedřicha Smetany, z nichž nejvýznamnějším je mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl. Od roku 1996 zde také probíhají hudební kurzy, které vede vynikající evropský pedagog houslové hry prof. Milan Vítek, který také zprostředkoval spolupráci kurzů s Královskou hudební akademií v Kodani v Dánsku. Tato instituce již tradičně nad kurzy přebírá záštitu. Houslové kurzy za dobu svého trvání prošly určitým vývojem, který se ustálil na současné podobě tzv. masterclass profesora Vítka. Ten zve mladé houslisty, převážně studenty vysokých uměleckých škol z Evropy, na třítýdenní setkání na zámek do Litomyšle. V individuálních hodinách pak společně s prof. Vítkem a dalšími vyučujícími studují svůj nový koncertní repertoár. Součástí výuky je také sestavení komorních těles a výuka komorní hry. V uplynulých ročnících studovalo v Litomyšli přes 250 houslistů z Finska, Švédska, Dánska, Německa, České republiky, Anglie, Španělska, Ruska , Jižní Koreje, Japonska , USA, Islandu, Řecka, Islandu, Kuby, Jordánska a Austrálie. Kurzy si za uplynulou dobu vybudovaly renomé jedné z nejprestižnějších akcí v tomto oboru, které probíhají v České republice. V závěru kurzů mají studenti možnost prezentovat své umění na několika koncertech v regionu. Významným přínosem mezinárodních hudebních kurzů je možnost osobní konfrontace umělecké úrovně studentů z Evropy i zámoří. Kurzy jsou otevřeny posluchačům z řad profesorů konzervatoří, akademií i studentů. 16
Prof. Milan Vítek působil od roku 1974 jako profesor houslí na Královské hudební akademii v Kodani a od roku 1992 jako hostující profesor na Hudební Akademii v Göteborgu. Před odchodem do Dánska byl Milan Vítek zakládajícím členem, koncertním mistrem a sólistou komorního souboru Pražští komorní sólisté. S tímto souborem , jehož dirigentem byl V. Neumann , uskutečnil mnoho koncertů doma i v zahraničí. Neméně bohatou koncertní činnost vyvinul jako primarius Českého noneta a houslista v klavírním triu Pro Camera. Po odchodu do zahraničí působil nejdříve jako alternující koncertní mistr v Dánské Královské opere a dva roky jako profesor na Mc.Master University v kanadském Hamiltonu. Milan Vítek působí jako pedagog na mnoha mezinárodních houslových kurzech: Aldeburgh (Anglie) , Keshet Eilon (Izrael), Yokosuka Festival (Japonsko) a Yuriko Kuronuma Academy (Mexiko, Mexico City ), Weikersheim (Německo), Savonlinna (Finsko) a mnoha dalších. Je zván jako porotce na mnoho soutěží např. v Dánsku, Německu, Japonsku, Estonii a Itálii. Jeho žáci jsou vítězi a laureáti mnoha mezinárodních soutěží jako C.Nielsen, J. Kocian, , Heino Eller a The Queen Elisabeth v Belgii, Washington International String Competition, Yehudi Menuhin International Violin Competition, and Jan Sibelius aj.. Od srpna 2001 je stálým profesorem houslové hry na Oberlin Conservatory of Music v Ohiu v USA. České publikum ho zná také jako dirigenta který pravidelně hostuje především se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu.
Partnerem tohoto koncertu je společnost YOKOSOFT company s.r.o.
17
Slavnostní závěrečný koncert k „Roku české hudby“ neděle 17. 8. 2014 - 17.00 hod. v kostele sv. Bartoloměje
Bedřich Smetana (1824 - 1884) Scherzo z Triumfální symfonie Antonín Dvořák (1841 - 1904) Romance pro housle a orchestr f moll op. 11 Mazurek pro housle a orchestr e moll op. 49 Jan Hugo Václav Voříšek (1791 - 1825) Symfonie D dur Allegro con brio Andante Scherzo. Allegro ma non troppo Allegro con brio
Komorní filharmonie Pardubice Zdeňka Krebsová | housle Petr Louženský | dirigent
18
Všechny letopočty končící čtyřkou nám připomínají výročí stovek českých skladatelů a koncertních umělců. Tak vznikla už před mnoha lety tradice Roků české hudby. Její počátky možno hledat už v roce 1924, kdy uplynulo sto let od narození Bedřicha Smetany. Dnes, po devadesáti letech, máme radost, že tato tradice nikterak nezeslábla. Naopak - týká se nejen jubilantů, ale celé naší hudební sféry, která je velmi bohatá a nikdy za světem nekulhala. I letošní Rok české hudby přinesl přemíru akcí, jež se týkaly nejen domácích pódií, ale pronikly i do různých koutů světa. Dnešní koncert otevře zajímavé dílo jubilanta Roku české hudby Bedřicha Smetany (vzpomínáme 190. výročí od jeho narození, 130. výročí od smrti). Už řadu let je považováno za zcela samostatnou skladbu, ba jeho samostatné uvádění si dokonce přál sám autor. Měl pro to své opodstatněné důvody. V době, kdy Češi cítili, že by se pro uznání národní identity mohlo začít blýskat na lepší časy, napsal Smetana v letech 1853 - 54 na počest sňatku císaře Františka Josefa I. s Alžbětou Bavorskou velkou symfonii, kde dokonce několikrát cituje rakouskou hymnu Zachovej nám, Hospodine. Nazval ji Triumfální symfonie a ve slavnostním vázání ji poslal s věnováním k císařskému dvoru. Nejen, že se nedočkal pochvaly a poděkování, ale zásilka zůstala bez odpovědi a partitura se dokonce ztratila. A tak se Smetana rozhodl nechat provádět pouze její třetí větu Scherzo, která nejen září půvabnou melodikou, ale je prodchnuta ryze českými intonacemi. Střední část (trio) je dokonce stylizací české polky! Další jubilant Roku české hudby Antonín Dvořák (v květnu uplynulo 110 let od jeho úmrtí) je známý nejen svými velkými symfoniemi, operami a vokálně instrumentálními díly, ale také geniálními drobnostmi, které patří k nejpopulárnějším skladbám naší hudby vůbec. Zvláště houslisté vděčí Dvořákovi za řadu zajímavých skladeb. Vedle velkého houslového koncertu často hrají dvě skladby drobnější, jejichž doprovod byl původně určen klavíru a skladatel jej instrumentoval později. Romanci napsal v roce 1877 pro koncertního mistra Prozatímního divadla Josefa Markuse. Ve skutečnosti přepracoval pro housle a klavír nádhernou pomalou větu svého staršího Smyčcového kvartetu f moll. Mazurek je o dva roky mladší a charakterem má blízko ke Slovanským tancům. Obě skladby jsou dokladem Dvořákovy bohaté invence - a to jak v pasážích lyrických (Romance, střední část Mazurku), tak i radostných až bouřliváckých (Mazurek). S oběma skladbami měl úspěch Dvořákův berlínský nakladatel Franz Simrock. Díky němu se dostaly na světová pódia. Obě mají také zajímavé dedikace. Romanci Dvořák připsal svému příteli významnému českému houslistovi Františku Ondříčkovi, Mazurek světoznámému španělskému skladateli a houslistovi Pablu de Sarasate. V případě Symfonie D dur Jana Hugo Václava Voříška asi nepřestaneme nikdy litovat, že tento někdejší rodák z východočeského Vamberku předčasně zemřel. Čtyři roky před svou smrtí napsal ve svých třiceti letech svou jedinou symfonii. To už je dílo, které opouští klasicismus, byť jeho základní principy zachovává, a vstupuje do světa romantismu. Plně se vyrovná symfoniím 19
o šest let mladšího Schuberta - zvláště v lyricky hluboké pomalé druhé větě. Jeho vstup do hudebního světa byl vcelku šťastný, byť ne jednoduchý. Jako velmi zdatný hudebník odešel ve dvaadvaceti do Vídně studovat práva. Zdárně je dokončil a nastoupil jako praktikant do dvorské válečné rady. Přesto usiloval (ve Vídni už byl znám jako skvělý klavírista) o uplatnění v oblasti hudební. To se mu zdařilo - docílil významného postu dvorního varhaníka (v konkursu porazil i Schuberta!). Bohužel přišla tuberkulóza a předčasná smrt. Pro náš orchestr má Voříškova symfonie význam zásadní. Zahajoval jí svou činnost na svém prvním koncertě v říjnu roku 1969. Ač Voříšek není letošním jubilantem, vzpomínáme na něho rovněž v Roce české hudby jako na krajana, který podobně jako jeho mladší kolegové - východočeští rodáci Smetana a Martinů - pozvedl českou hudební tvorbu na světovou úroveň. Komorní filharmonie Pardubice patří již od svého založení v roce 1969 mezi špičkové české orchestry. Její pestrý repertoár sahá od barokních skladeb přes hudbu období klasicismu a romantismu až po soudobé kompozice a různé multižánrové projekty. Systematicky se také zaměřuje na mladou i nejmladší generaci posluchačů. Prvním šéfdirigentem filharmonie byl Libor Pešek a na jejím uměleckém růstu se dále podíleli jako stálý host prof. Josef Vlach a další šéfdirigenti – Libor Hlaváček, Petr Altrichter, Bohumil Kulínský, Petr Škvor, Róbert Stankovský, Leoš Svárovský a Marko Ivanović. Od letošní sezóny stojí v jejím čele šéfdirigent Peter Feranec. Komorní filharmonie Pardubice je oceňována pro stylovost interpretace a mimořádnou kvalitu orchestrálního zvuku. Také proto je pravidelným hostem předních hudebních festivalů a znají ji posluchači v mnoha významných koncertních sálech v Evropě i zámoří (Japonsko, USA). S Komorní filharmonií Pardubice spolupracovala řada předních světových dirigentů a mnoho vynikajících sólistů a sborů. Vedle své koncertní činnosti bývá Komorní filharmonie příležitostně zvána i k operním a divadelním projektům a k natáčení. Na svém kontě má desítky úspěšných nahrávek pro domácí i zahraniční hudební vydavatelství (Supraphon, ArcoDiva, Classico a Naxos). 20
Zdeňka Krepbsová je absolventkou pardubické Konzervatoře ve třídě Ladislava Navrátila. Zúčastnila se s úspěchem několika interpretačních soutěží a mistrovských kurzů u nás i v zahraničí. Dále pokračovala ve studiích na brněnské JAMU ve třídě Františka Novotného. Magisterské studium ukončila úspěšně provedením houslového koncertu Arama Chačaturjana za doprovodu Moravské filharmonie Olomouc. Nyní působí jako členka skupiny prvních houslí v Komorní filharmonii Pardubice, se kterou už jako sólistka vystoupila. Je též stálou členkou a sólistkou komorního souboru Barocco sempre giovane. Petr Louženský se řadí k výrazným představitelům naší nejmladší dirigentské generace. Na Pražské konzervatoři absolvoval hru na flétnu a dirigování. Mimo to vystudoval hebrejštinu a arabštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Je posluchačem katedry dirigování na Hudební fakultě AMU. Pravidelně spolupracuje s Komorní filharmonií Pardubice, Pražskou komorní filharmonií, Filharmonií Bohuslava Martinů ve Zlíně, Jihočeskou komorní filharmonií a dalšími orchestry. Je známý také jako sbormistr Kühnova dětského sboru, kde zároveň působí jako asistent uměleckého šéfa Jiřího Chvály. V září 2010 získal pod jeho vedením Kühnův dětský sbor první cenu v kategorii dětských sborů na mezinárodní sborové soutěži v italském Arezzu a Petr Louženský zde zároveň obdržel zvláštní cenu za nejlepší dirigentský výkon soutěže.
Partnerem tohoto koncertu je společnost Chládek a Tintěra, Pardubice, a.s.
21
Z historie heřmanoměsteckého Hudebního léta „Hudební léto“, ač se to zdá neuvěřitelné, slaví letos kulaté 10. narozeniny. Festival ještě není „zletilý“, ale pomalu odrůstá „dětským střevíčkům“. U jeho zrodu před deseti lety stál tehdejší administrátor zdejší farnosti P. Hroznata Pavel Adamec, který, inspirován svými zkušenostmi s letními koncerty v želivském premonstrátském opatství, zkusil něco podobného uspořádat i v Heřmanově Městci. Počátky byly velmi skromné, první rok (2005) několik jednotlivých koncertů převážně varhanních. Jmenujme za všechny Michala Novenka nebo Václava Uhlíře společně s houslistou Jiřím Kuchválkem. Odezva z řad posluchačů byla více než positivní. I proto druhý ročník (2006) obsahoval rekordní počet devíti koncertů. Na úvod již v květnu bylo uvedeno Dvořákovo oratorium „Stabat Mater“ (letos uváděné opět po 9 letech) v podání Pardubické komorní filharmonie, pěveckých sborů Vlastislav, Slavoj a Salvátor pod taktovkou Otakara Tvrdého. Tento koncert se zařadil mezi nejvýznamnější díla uvedená v bohaté hudební historii města. Den poté zazněla Bachova „Mše F dur“ v podání pěveckého sboru Vocatus. V tomto roce vystoupily v rámci festivalu např. sopranistka Hana Medková, Týnská schola z Prahy s Bohuslavem Korejsem či trumpetista Jiří Houdek s varhaníkem Petrem Hostinským. Pořád ale nikdo netušil, kam až se celý projekt dostane za necelých deset let. Třetím ročníkem se festival ustálil na šesti koncertech v pravidelném rytmu čtrnácti dnů (od poloviny června do neděle před heřmanoměsteckou poutí), které jsou kulturní a vzhledem k charakteru uváděné hudby svým způsobem i duchovní nabídkou jak místním občanům, tak turistům a příležitostným návštěvníkům města i regionu. V dramaturgii festivalu se vedle varhanní hudby (Václav Uhlíř, Petr a Linda Čechovi, Vladimír Roubal aj.) objevila řada dalších hudebních projektů. Velmi oblíbené se staly koncerty historických hudebních nástrojů a provedení „staré“ středověké a renesanční hudby (SoliDeo, Musica da chiesa, Michael Pospíšil). K filosofii festivalu od jeho počátku patřil také prostor pro mladé začínající umělecké naděje. Pravidelně jsou zváni studenti či absolventi pardubické Konzervatoře a Akademií múzických umění (Alena Tichá, Jan Zemen, Pavel Herzog, Barocco sempre giovane aj.). Od roku 2010 je součástí festivalu špičkový koncert účastníků mezinárodních smyčcových kurzů z Litomyšle. Z větších děl uvedených ve spolupráci s pěveckým sborem Vlastislav uveďme Michnovu „Loutnu českou“ (2008), „Missu brevis“ Jiřího Pavlici (2009) nebo „Magnificat“ Šimona Brixiho (2011). Festival měl od počátku ambice oslovit co nejširší spektrum posluchačů a ukázat krásy hudby i mimo klasické podání. Počínaje V. ročníkem (2009) je zařazován do dramaturgie jeden externí koncert v prostorách zrenovované farní zahrady. Tyto populární koncerty si rychle získaly značnou oblibu posluchačů. Filmové a muzikálové melodie uvedl pardubický Corvus Quartet. Od Gershwina k jazzu jsme putovali s Českým saxofonovým kvartetem a s velkým úspěchem se setkal i koncert uskupení Prague Cello Quartet. 22
Jak přibývaly roky festivalu, přijímaly pozvání i prestižní hudební tělesa. V roce 2011 poprvé vystoupila Komorní filharmonie Pardubice se svým tehdejším šéfdirigentem Marko Ivanovičem, o rok později zahajovala festival Musica Bohemica s Jaroslavem Krčkem. Mezi nejúspěšnější koncerty se řadí i „Modlitby básníků“ s recitací Alfréda Strejčka (2012) nebo vůbec nejnavštívenější koncert (420 posluchačů) Hradišťanu s Jiřím Pavlicou (2013), který dokonale prověřil celkovou kapacitu kostela. Hudební léto je nabídkou pro posluchače, kteří si oblíbili kombinaci klasické hudby s duchovním prostředím kostela sv. Bartoloměje. Kdyby nebyli nadšení posluchači, kterých kupodivu každý rok přibývá (vloni v průměru přes 200 na koncert), nebyl by ani festival. Devět ročníků znamená 54 koncertů. Máme radost z toho, že se i přes „své mládí“ stal vyhledávaným cílem kulturního života širokého regionu. Letos jsme udělali vše proto, aby věrní festivaloví posluchači oslavili toto malé desáté výročí se špičkovými interprety, které běžně v Heřmanově Městci nemáme příležitost slyšet. Přijměte pozvání na tuto oslavu!
ká - flétna (2010)
Barbora Pazourová - hrafa a Lucie Čistec
Musica Bohemica s Jaroslavem Krčkem
(2012)
na farní zahradě Corvus Quartet - premiérový koncert
Show Prague Cello Quartet (2012)
(2009)
České saxofonové kvarteto na farní
zahradě (2011)
Mladí umělci patří k festivalu - Emma Nyman
ze Švédska (2010)
Michny z Otradovic Uvedení Loutny české Adama orchestrem a sbory Hradišťan s Podkrkonošským symfonickým Nejnavštívenější koncert festivalu Městec (2008) Jizeran Semily a Vlastislav Heřmanův s Jiřím Pavlicou - 420 posluchačů (2013)
23
24
