PŘÍSPĚVKY
školních kaplanů z konference ředitelů CŠ v Kroměříži 17 – 19. 11. 2010 ZKUŠENOSTI Z PRAŽSKÉ ARCIDIECÉZE P. František Marek Míček, O. Praem Arcibiskupské gymnázium, Praha Na Arcibiskupském gymnáziu v Praze začínám druhý rok. Dvakrát týdně sloužím mši ve školní kapli, jednou týdně máme adoraci o velké přestávce, s každou třídou mám jedno celé dopoledne duchovní obnovu, probíhala příprava na biřmování, probíhá příprava ke křtu, s každou třídou nižšího gymnázia jedu na dvoudenní rekolekci, oktaváni mají 5 denní exercicie. Učím dvě třídy – 4 hodiny týdně. Držím dozor na chodbě školy, kde se snažím o neformální komunikaci. Chodím do třídnických hodin, kde udržuji a obnovuji osobní kontakt se studenty. S panem ředitelem máme stanovenou hodinu jeden den v týdnu, kdy mezi 4 očima, případně za přítomnosti zástupců ředitele hovoříme a hovoříme… Dvakrát ročně máme tzv. teologický dvoudenní seminář pro vyučující, kde je zároveň prostor pro stmelování kolektivu profesorů. Skupina starších studentů projevila zájem se jednou týdně scházet a hovořit o duchovním životě, tudíž tak učiníme. Snažím se připojovat k různým výletům a výjezdům i v případě, že je sám neorganizuji (lyžařské kurzy, estetické kurzy atd.). Několikrát do měsíce mluvím do školního rozhlasu slova duchovní. O přestávkách přátelsky nahlížím do tříd a občas laskavě upokojuji zneklidněné a traumatizované studenty. S pedagogy piji kávu a naslouchám jejich chvalozpěvům i žalozpěvům…
P. Antonín Krasucki OP Základní škola sv. Voršily, Praha Několik postřehů a zkušeností začínajícího školního kaplana Jmenuji se Antonín Krasucki, je mi 46 let, jsem řeholní kněz – dominikán. Jako školní kaplan působím na ZŠ sv. Voršily v Praze teprve od 1. 9. tohoto roku, ve škole jsem však byl přítomen od 1. 9. 2009 jako vyučující náboženství pro 2. třídy a sloužil jsem školní mše sv. pro první stupeň. Na ZŠ jsme přítomni dva kněží dominikáni, můj spolubratr P. Romuald Rob je v současné době vyučujícím náboženství v osmých třídách a slouží školní mše sv. pro druhý stupeň a učitele. Ve škole je pravidelně přítomen také trvalý jáhen Ondřej Mrzílek, který je vyučujícím náboženství v 6., 7. a 9. třídách a pravidelně každý měsíc v rámci třídnických hodin má duchovní relaci ve školním rozhlasu. Atmosféru ve škole vnímám jako příjemnou a přátelskou a ze strany učitelů i sester voršilek velmi vstřícnou.
1. Kontakt s žáky: mám pravidelně v rámci vyučování náboženství – 3. třídy, kolega 8. třídy. Pravidelně v rámci školních mší sv. (pro druhý stupeň vždy v úterý, pro první stupeň vždy středa; bohoslužby se účastní vždy děti z jednoho ročníku, tedy 2 třídy se svými učiteli, přístup mají i hosté a rodiče). V rámci toho začíná malý „ministrantský kurs“ pro zájemce o ministrování z řad žáků. Během adventu a postní doby se konají duchovní obnovy pro jednotlivé ročníky. Opět máme rozděleno (já na prvním stupni, spolubratr na druhém stupni). Konají se buď v přilehlém klášteře sester voršilek, nebo v klášteře dominikánů, učitelé mají možnost si zajistit též u františkánů nebo salesiánů. Školní kaplan má příležitost k setkání s žáky a učiteli v rámci některých období školního a církevního roku (např. začátek školního roku, žehnání adventních věnců v jednotlivých třídách, žehnání tříd v tříkrálovém období, popelec, konec školního roku apod.). V adventu jsou jednou týdně školní rorátní mše sv., které navštěvují rodiče i s dětmi. Neformálním způsobem se setkávám s žáky a dětmi kdykoli v době své přítomnosti na škole během přestávek na chodbách. Svátosti ve škole: Přípravu na první sv. přijímání má na starosti pověřená učitelka z l. stupně, spolupracuje se školním kaplanem. Příležitost ke svátosti smíření nebo k rozhovoru kaplan nabízí pravidelně vždy jednou za měsíc jedné třídě v konkrétní vyučovací hodinu, po dohodě s třídním učitelem. Záleží na učiteli; ve třídách, kde to funguje, přistupují děti ke svátostem pravidelně (výhoda především pro ty, kdo nemají možnost, zvlášť ti mladší na prvním stupni, přistupovat pravidelně v kostele). Škola umožňuje kaplanovi vstup do jednotlivých tříd, aby dětem tuto nabídku osobně prezentoval. Byla také nabídnuta příprava k biřmování především pro žáky 9. tříd. Rodiče byli osloveni dopisem prostřednictvím třídních učitelů. Škola respektuje přání rodičů, pokud mají děti své fungující zázemí ve svých farnostech a společenstvích, aby svátost biřmování přijaly tam. Nabídka školy směřuje především těm, pro které by tato možnost později byla ztížena. Za přípravu je zodpovědný školní kaplan, koná se v rámci školních duchovních aktivit. Příprava obsahuje cca 20 setkání. Počítá s biřmováním buď v rámci svatodušních svátků, nebo samostatné školní bohoslužby. Objevila se zatím malá skupinka asi 5 zájemců. V rámci mimoškolní činnosti občas výlet pro děti – sobota. Pouť do Jablonného v Podještědí – patronka rodinného života. Sv. Anežka – návštěva Anežského kláštera, účast na soutěži vyhlášené MŠTV. 2. Kontakt s vedením školy Jako školní kaplan mám pravidelný týdenní kontakt s vedením školy a jsem přítomen na plánování činnosti. (Malý zádrhel je v tom, že mi koliduje s termínem porady rozvrh, nemohu být tedy přítomen na celé poradě, ale vzájemná komunikace je zde zajištěna). 3. Kontakt s pedagogy: Na začátku školního roku jsem vedl duchovní obnovu pro pedagogický sbor školy. Účastnila se většina učitelů, včetně vedení školy. Během dopoledne byla příležitost k vzájemnému seznámení a k třem půlhodinovým setkáním, po kterých následovala čtvrt hodina ticha. Odpoledne byla příležitost k osobním rozhovorům, adorace či svátost smíření. Zakončeno mší svatou. Následující duchovní obnovu pro učitele v době adventní povede můj kolega P. Romuald.
Mimo těchto duchovních obnov máme kdykoli přístup do sborovny, s učiteli se neformálně setkáváme pravidelně v kabinetu na poschodí. Komunikace s třídními učiteli žáků, které vyučuji, je dobrá. Jsou k dispozici mailové adresy vyučujících.
4. Kontakt s rodiči: Kaplan je zván na setkání s radou rodičů, loni jsem vedl duchovní obnovy pro rodiče v adventu a postu (dopoledne několik setkání, příležitost ke svátosti smíření, mše svatá). Termíny letošních duchovních obnov pro rodiče jsou již stanoveny od začátku školního roku. 5. Kontakt s farářem farnosti: Škola je na území farnosti u kostela sv. Vojtěcha, osobní kontakt školního kaplana a faráře farnosti probíhá. Považuji za důležité tyto kontakty udržovat, zejména pokud jde o přípravu na svátosti. Pravidelné schůzky k vzájemné informaci a pozvání na některé oficiální akce. 6. Kontakt s odborem školství na arcibiskupství: oba kněží jsme pravidelně zváni na setkání školních kaplanů s o. biskupem Malým. Účast považuji za důležitou, někdy však nevychází z důvodů kolize s jinými termíny. Aktivit je podle mého na škole dost, někdy se může stát, že některé děti jsou množstvím aktivit přehlceny. Nejsem zastáncem nadměrného vršení aktivit. Podle mého názoru je lépe méně aktivit, avšak kvalitně, krátce, avšak pravidelně. Vzhledem k tomu, že kromě školního kaplana mám ještě další povinnosti, právě tak i můj kolega, cítím, že by se škole mohlo věnovat více času, zejména osobním kontaktům s žáky, učiteli i rodiči.
P. Cyril Kubánek Církevní mateřská škola Laura, Praha Základní škola Maltézských rytířů, Kladno Na naší základní škole učím 14 rok, učím leccos, jsem třídní osmé třídy, učím úplně všechny děti náboženství úplně od začátku, kdy k nám přišly. Pozice, role a vztahy školního kaplana mezi žáky ZŠ - zná děti pokud možno dlouho - je výhodné pokud učí i jiné předměty, získá si tím určitou vážnost - dětem trvá dlouho, než začnou důvěřovat, ve třídách, ve kterých neučí, nemá moc šancí - pokud tichnou hovory při jeho příchodu o přestávce - ztratil důvěru dětí - v třídních kolektivech bývají děti, na jejichž mínění záleží - vyváženost běžných lidských rozhovorů a hovoru o Bohu - mimoškolní akce, víkendy, dětské tábory - dodržování hranic ve vztahu k dětem, kdy, ke komu, jaké - vyváženost přístupu přátelského, učitelského, kněžského - dá vždy jasně najevo kým v danou chvíli je (typický je rozdíl mezi víkendovou akcí, přestávkou, bohoslužbou, výukou) - vedení ke svátostem je pozvolné, rozhodnutí ne před pubertou Je školní kaplan spirituálem zaměstnanců? - cílem školy je vposledku vedení ke Kristu, vedení dětí - děti jsou zde žáky, zaměstnanci jsou učitelé, jsou přijímáni kvůli dětem, nikoliv kvůli sobě
- zájem dětí má úplnou přednost před zájmem (i existenčním, osobním atd.) učitele - školní kněz má co mluvit do přijímání zaměstnanců, do jejich hodnocení i případného propouštění - z hlediska žáků je vhodnější nezralého nebo nevhodného pedagoga nahradit jiným - proto školní kaplan nemůže být spirituálem, důvěrníkem učitelů - směruje je k farnostem, nevede s nimi rozhovory, které by mu pak bránily vyslovit hodnocení v rámci rozhodování o zaměstnanci - udržuje se všemi pedagogy vztahy kolegiální a přátelské, styčnými body je komunikace týkající se žáků a komunikace týkající se vyučovaných předmětů a jejich souvislosti s křesťanskou orientací školy - účastní se pedagogických porad - vede vzdělávácí semináře s duchovní tematikou - hledá možnosti duchovních cvičení pro učitele nebo duchovní cvičení vede, ovšem neměl by být jejich zpovědníkem, pokud si má zachovat možnost hodnotit je a jejich práci z hlediska potřeb školy
Mgr. Irena Škeříková Českobratrská církev evangelická, Praha Jsem 26 let farářkou Českobratrské církve evangelické a na pozici spirituálky školy jsem byla jmenována Synodem ČCE od 1. září 2007. Ve škole pracuji na poloviční úvazek, jsem k dispozici a nabízím svou pomoc žákům, studentům a pedagogům při řešení jejich osobních problémů. Účastním se pedagogických porad, jsem členkou Školské rady a aktivně se zapojuji do všech významných akcí školy. Dále vedu zájmové činnosti žáků střední školy; v minulosti to byl kytarový klub, v současnosti školní pěvecký sbor. Také organizuji školní vánoční divadlo. Při zahájení školního roku, na jeho závěr, o Vánocích a Velikonocích se všichni žáci, studenti a pracovníci školy scházejí na slavnostních školních bohoslužbách v kostele Českobratrské církve evangelické v Praze 4 – Nuslích, kde pracuji jako farářka na druhý poloviční úvazek. Žáci střední školy mají možnost se pravidelně jednou týdně uprostřed výuky účastnit školní pobožnosti. V těchto setkáních vedu žáky k soustředění nad Písmem, a jak ono promlouvá do jejich životních témat. Tyto pobožnosti obsahují písně z mládežnického zpěvníku s kytarou. Při těchto setkáních také žáky učím kultivovaně diskutovat. Ti, kteří tato setkání nevyhledávají, mají v tuto dobu s některým z vyučujících školy alternativní program. Na VOŠ působí školní spirituálka podle potřeb a zájmu studentů. Pravidelně se účastní seznamovacího kurzu s 1. ročníkem VOŠ, přichází s nabídkou rozhovorů a konzultací, kterých mohou studenti individuálně využívat.
Historie školy Evangelická akademie - Vyšší odborná škola sociální práce a střední odborná škola sdružuje vyšší odbornou školu a střední odbornou školu. Evangelická akademie byla zřízena Českobratrskou církví evangelickou jako střední škola zaměřená na výchovu sociálních pečovatelů a dalších odborných pracovníků zejména pro zařízení Diakonie ČCE. Žáci a studenti jsou připravováni podle učebních dokumentů schválených Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, a proto je jejich uplatnění v celé
sociální sféře, ve veřejnoprávních institucích státní správy a samosprávy, v církevních a nestátních neziskových organizacích. Škola byla zařazena do sítě škol, předškolních a školských zařízení (dále jen „síť“) dne 24. 9. 1990 pod č.j.: 21 586/90 - 22 s účinností od 1. 9. 1990. Od roku 1996 se místo Evangelické akademie ve vzdělávacím systému výrazně změnilo. Dodatkem zřizovací listiny ze dne 15. listopadu 1995 č.j.: 2923/95 byla v rámci Evangelické akademie zřízena vyšší odborná škola sociálně právní, která nahradila původní dvouleté nástavbové studium, jako jedna právnická osoba se střední sociální školou. Vyšší odborná škola sociálně právní byla zařazena do sítě škol rozhodnutím Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR ze dne 19. 7. 1996 pod č.j.: 15 316/96 - 60 - 11, a to s účinností od 1. 9. 1996. Vzhledem k potřebě zabezpečovat bezproblémovou komunikaci některých Romů s úřady vyvstala v druhé polovině 90. let v naší společnosti potřeba sociálního vzdělání dospělých Romů, kteří by se stali nezávislými prostředníky mezi státní správou a místními komunitami. V průběhu jara 1997 byl na podnět nadace dr. Rajka Djuriče ve spolupráci nadace OSF, katedry sociální práce FF UK a Evangelické akademie vytvořen projekt dálkového vzdělávání na úrovni středoškolského studia jako studijní obor Sociální činnost v prostředí etnických minorit. Dne 5. září 1997 zahájil v prostorách Evangelické akademie první ročník tohoto studia. Rozhodnutím náměstka ministra školství, mládeže a tělovýchovy čj.: 15 444/98 - 22 ze dne 17. dubna 1998 byl tento projekt po dobu pěti let experimentálně ověřován a s účinností od 1. září 2004 se stal řádným studijním oborem Sociální činnost v prostředí etnických minorit. V souladu se zákonem č. 561/2004 Sb. byla ke dni 1. července 2006 do školského rejstříku škola zapsána s názvem Evangelická akademie – Vyšší odborná škola sociální práce a střední odborná škola jako školská právnická osoba. Certifikát ISO 9001 Evangelická akademie získala na základě auditu, který provedli auditoři certifikačního orgánu CSQ – CERT ve dnech 20 - 21. 12. 2007 certifikát ISO 9001. Tento certifikát potvrzuje, že na Evangelické akademii je zaveden systém managementu jakosti v souladu s požadavky mezinárodního standardu ISO 9001. Poslání školy Posláním Evangelické akademie je připravit sociální pracovníky a další odborné pracovníky sociálních služeb, kteří budou schopni samostatně působit v sociální sféře ku prospěchu potřebných občanů, a to s ohledem na moderně koncipované komplexní služby a křesťanský přístup ke klientovi. Kromě kvality odborného vzdělání klademe důraz na kultivaci etických postojů žáků a studentů. Usilujeme o to, aby hodnoty milosrdenství, solidarity, důstojnosti klienta a tolerance získaly u studentů a žáků svou přesvědčivost a chtěli se na nich sami svobodně podílet. Spolupráce s vysokými školami Evangelická akademie navázala v prosinci 2007 úzkou spolupráci s Evangelickou teologickou fakultou UK. Absolventům Vyšší odborné školy sociální práce je od září 2008 umožněno, aby si po složení přijímacích zkoušek na ETF UK během jednoho roku prezenčního studia
doplnili vysokoškolské vzdělání ve studijním oboru Pastorační a sociální práce a získali titul „bakalář“ (Bc.). Od školního roku 2008/09 využilo této možnosti a pokračovalo ve studiu na ETF více než 20 absolventů Evangelické akademie. Absolventi najdou uplatnění jako pastorační a sociální pracovníci v církevních, neziskových i veřejných organizacích. V průběhu školního roku 2009/10 se pravidelně scházela pracovní skupina složená s pedagogů Evangelické teologické fakulty, Evangelické akademie a dalších spolupracujících vyšších odborných škol s cílem vytvořit nový profil absolventa bakalářského programu Pastorační a sociální práce, stanovit hodnoty a oblasti uplatnění absolventů tohoto oboru. VOŠ dále spolupracuje s Fakultou humanitních studií UK. Některé předměty vyučované na VOŠ byly schváleny vědeckou radou FHS a jsou vypsány v informačním systému Karlovy univerzity. Studenti z FHS a dalších fakult UK je tudíž mohou absolvovat na EA. Úzká spolupráce byla navázána také s Teologickou fakultou JU. Pokud jsou naši absolventi přijati na kombinované studium Sociální péče / Sociální a charitativní práce, je jim uznáno vzdělání získané na naší škole. Centrum vzdělávání Od školního roku 2008/09 je součástí Evangelické akademii centrum dalšího vzdělávání. Evangelická akademie je akreditována MPSV jako vzdělávací instituce pro oblast celoživotního vzdělávání sociálních pracovníků a kvalifikační vzdělávání pracovníků v sociálních službách, dále je akreditována MŠMT jako vzdělávací instituce pro další vzdělávání pedagogických pracovníků. Absolventi kurzů získají certifikát uznávaný MPSV a MŠMT jako doklad o získání kvalifikace, popř. doklad o dalším vzdělávání. V průběhu školního roku 2009/10 byly realizovány dva kvalifikační kurzy pro pracovníky sociálních služeb se zaměřením na přímou péči o osoby se zdravotním postižením, v nichž bylo vyškoleno a osvědčení o odborné kvalifikaci získalo celkem 25 pracovnic a pracovníků v sociálních službách, a kurz Podpora komunikačních dovedností dětí raného věku, kterého se zúčastnilo 14 speciálních pedagožek ze speciálně pedagogických center a mateřských škol. Studijní obory Střední odborná škola 75 – 41 – M/008 Sociální činnost – sociální pečovatelství denní studium délka studia – 4 roky 75 – 41 – M/009 Sociální činnost – sociální vychovatelství denní studium délka studia – 4 roky 75 – 41 – J/002 Sociální činnost v prostředí etnických minorit dálkové studium délka studia – 2 roky 75 – 41 – M/010 Sociální činnost v prostředí etnických minorit dálkové studium délka studia – 5 let Střední odborná škola vychovává ve studijním oboru Sociální činnost denní formou sociální pečovatele a sociální vychovatele, dálkovou formou romské poradce a terénní pracovníky.
Každoročně se otevírá jedna třída střední školy – studijní obor Sociální činnost se zaměřením na sociální pečovatelství a sociální vychovatelství a každý druhý rok jedna třída dálkového studia se zaměřením na sociální činnost v prostředí etnických minorit. Studijní obory Sociální činnost – sociální pečovatelství a Sociální činnost – sociální vychovatelství připravují žáky pro činnosti spojené s poskytováním sociálních služeb a pomoci – pro práce v sociálních zařízeních, zvl. pro tělesně, smyslově či mentálně postižené, pro práce v charitativních zařízeních a charitativní činnost vůbec. Absolventi jsou připraveni pro výkon odborných činností, jejichž těžištěm je bezprostřední styk se sociálně nebo zdravotně handicapovanými lidmi, pro osobní asistenci postiženým, pomoc těmto lidem při řešení jejich problémů a sociálních potřeb. Vzdělávací program studijního oboru Sociální činnost v prostředí etnických minorit připravuje specializované pracovníky k výkonu odborné práce v sociální oblasti, zejména pro práci s klienty žijícími v sociálně vyloučených lokalitách či lokalitách ohrožených sociální exkluzí. Příprava je orientována k přímé terénní práci v ohrožených lokalitách, současně ke koncepční práci vedoucí k řešení problémů soužití romské menšiny s majoritou na úrovni orgánů státní správy a samosprávy, či nestátních neziskových organizací. Vyšší odborná škola 75-32-N/01 Sociální práce denní studium délka studia – 3 roky 75-32-N/01 Sociální práce dálkové studium
délka studia – 4 roky
Vyšší odborná škola komplexně připravuje absolventy na práci sociálních pracovníků, kteří jsou připraveni pomáhat lidem zlepšit jejich sociální funkci a zabránit jejich sociálnímu vyloučení. Cílem vzdělávacího programu Sociální práce je připravit kompetentní sociální pracovníky po stránce etické, teoretické, metodologické i praktické tak, aby své získané postoje, vědomosti a dovednosti dokázali aplikovat při práci s klienty a v jejich prospěch. Specifikem studia na Evangelické akademii je důraz na kultivaci etických postojů studentů, na reflexi spirituality sociální práce jako oboru a budování profesionální hodnotové orientace studujících. Studium sociální práce ve vzdělávacím programu se opírá o křesťanské pojetí člověka a společnosti.
ZKUŠENOSTI Z OLOMOUCKÉ ARCIDIECÉZE P. Mgr. Pavel Stuška Arcibiskupské gymnázium, Kroměříž Studenti i zaměstnanci AG mají možnost denně slavit mši svatou a svátost smíření i u více zpovědníků. Mohou se pravidelně účastnit různých modlitebních setkání, společenství, individuálních rozhovorů, duchovních obnov atd. Níže je uveden přehled těch nejdůležitějších jednorázových i pravidelných duchovních příležitostí – nejedná se však o celkový výčet aktivit.
• Během tohoto školního roku, kdy jsme s celou církví prožívali Rok kněží, AG navštívilo a slavilo mši svatou celkem 30 hostujících kněží z arcidiecéze. • V tomto roce jsme vydávali Myšlenky na každý den od svatých mužů kněží. • Pravidelně jsme se modlili za nová kněžská a řeholní povolání. • Navštívili jsme několik klášterů v Kroměříži i jeho okolí. • Na začátku školního roku se slavnostně otevřela opravená kaple Panny Marie a v průběhu roku jsme uzavřeli a opravovali kapli sv. Stanislava. Na opravách se velmi výrazně podíleli také studenti – ruční práce, odvážení sutiny, čistění cihel, vybírání větracích kanálů atd. Každý měsíc se konají Prvopáteční rande. Studenti mají možnost o prvním pátku v měsíci zůstat na AG až do sobotního rána. Je jim nabídnut film s duchovní tématikou, slavíme mši svatou, dále následuje společná večeře a noční adorace se svátostným požehnáním.
ZKUŠENOSTI Z KRÁLOVÉHRADECKÉ DIECÉZE P. Jan Šlégr Základní škola a Mateřská škola Jana Pavla II Hradec Králové Na této škole jsem začal působit jako spirituál v r. 2000-2001, kdy se škola postupně stávala devítiletou. Po šestileté pauze (2002-2008) jsem byl opět pověřenou touto službou. Aktivity, které pořádáme: ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼ ∼
zahájení přípravného týdne zpívanými ranními chválami ze svatodušních svátků mše svaté společné pro celou školu: zahájení a zakončení školního roku v katedrále mše svaté pro žáky, které chtějí: mše před Vánocemi a Velikonocemi v katedrále školní pouť: pro děti, které chtějí (popř. i rodiče, sourozence)-cestujeme vlakem, na kole, auty, pěšky (záleží na cíli cesty) poutní mše svatá ve školní kapli Zvěstování Páně 25. 3. každý pátek ráno ve školní kapli se modlíme za školu-pravidelně střídáme mši svatou, zpívané ranní chvály, adoraci a Lectio Divina (zaměřeno spíše pro pedagogy) žehnání adventních věnců ve třídách-v pátek před 1. nedělí adventní roráty ve škole (1x týdně v adventu) koledování v rámci tříkrálové sbírky, které předchází mše svatá v katedrále udělování popelce příprava na první svaté přijímání, která probíhá odděleně od výuky náboženství (jedná se o čtyři setkání, kterých se účastní i rodiče-část programu je společná, část zvlášť děti a rodiče) zpovídání dětí ze 4. a 5.třídy-cca 3x do roka v rámci vyučování (náboženství, výtvarné výchovy, apod. - dle domluvy s třídní učitelkou
∼ pro žáky z 2. stupně a pedagogy je možnost svátosti smíření na požádání; v adventní a postní době to připomínám formou plakátku na nástěnce, kde také uvádím možnost zpovědi v katedrále (je to jedno odpoledne, kde je k dispozici vícero kněží) ∼ na svatodušní pondělí je ředitelské volno, v rámci kterého je společný výlet pro pedagogy spojený také se mší svatou ∼ školní zpravodaj a web školy jsou též místem, kde uveřejňuji své příspěvky ∼ modlitba živého růžence za školu (zapojeny děti i dospělí) ∼ návštěva kaple během velké přestávky či pobytu ve školní družině (pedagog+děti)
P. Vojtěch Brož Biskupské gymnázium Bohuslava Balbína, Hradec Králové Činnost spirituála Biskupského gymnázia Bohuslava Balbína v Hradci Králové Spirituál: Vojtěch Brož Nástup do služby: září 2003 (2007-2009: dvouleté přerušení z důvodu zahraničního studia). Pedagogická činnost a účast na řízení školy: - vyučování náboženství a semináře z religionistiky (12 hodin týdně); - konzultace; - vedení předmětové komise; - členství ve školské radě; - porada ředitele školy. Bohoslužby, duchovní a jiné aktivity: - slavení eucharistie: jednou za týden mše sv. v kostele, která je postupně slavena za jednotlivé třídy gymnázia, které se na této bohoslužbě aktivně podílejí (přípravou zpěvů, přímluv apod.); dále jednou týdně mše svatá odpoledne ve školní kapli v rámci přípravy na biřmování; ostatní dny v týdnu pro zájemce mše svatá ve školní kapli brzy ráno před vyučováním; - příprava mše svaté: nácvik zpěvu a hudebního doprovodu na mši svatou ve volném čase studentů (někdy i výjezdově); - vedení scholy gregoriánského chorálu: nácvik jednou za týden, vystoupení příležitostně (adventní koncert, noc kostelů, mše svatá); - společná modlitba breviáře: denně o velké přestávce ve školní kapli; - příprava na křest: z důvodů různého času zahájení probíhá individuálně, s každým 1 hod. týdně; obvyklá doba přípravy se pohybuje mezi 1 a 2 roky; - příprava na biřmování: skupinově, příprava je koná jednou za týden a trvá od září do udělení svátosti na slavnost Seslání Ducha svatého; součástí přípravy je víkendová duchovní obnova; - příprava na jiné svátosti – zpověď, svaté přijímání, manželství, křest dětí: týká se jak studentů, tak absolventů a učitelů školy; - svátost smíření: příležitostně na požádání; - duchovní rozhovory: příležitostně na požádání (na BIGY jsem k dispozici kromě pondělí dopoledne denně od rána do pozdního odpoledne);
-
výjezdové duchovní obnovy: 3 ročně: jedna pro vyšší gymnázium, jedna pro nižší, jedna pro biřmovance, plánuje se též pro učitele; „Zdravíčko“: výjezdový víkend (někdy prodloužený) zaměřený sportovně a rekreačně: lyže, pěší túry, kola; Koná se podle okolností 2-4krát ročně; společný Silvestr: na žádost studentů jsme poslední dva dny v roce 2009 prožili převážně v ústraní, meditaci a adoraci (podobné se plánuje i letos).
Kladné a záporné zkušenosti a potíže: První, co kladně hodnotím, je duch spolupráce na naší škole. Od vedení školy cítím maximální podporu, rovněž ze strany většiny učitelů. V přípravách na mše svaté někteří vyučující náboženství a hudební výchovy odvádějí obdivuhodný kus práce. Učitelky náboženství se také někdy účastní i společných výjezdových akcí a pomáhají s organizací, vařením apod. Vážím si zájmu studentů o víru svou i druhých. Většina výše zmíněných aktivit vznikla spontánně, „zdola“. Rovněž většina žadatelů o křest se k víře dostala především skrze spolužáky. Významné jsou společné akce, jak duchovní, tak sportovně-rekreační, studenti se mezi sebou poznají, učí se komunikovat, spolupracovat. Za neméně důležité však považuji věnovat se studentům individuálně, mít čas na rozhovory s nimi, na svátost smíření. Určitý dluh pociťuji vůči nižšímu gymnáziu, kde neučím a moc se mi nedaří – až na jednotlivce – proniknout mezi studenty. Toto manko suplují dva studenti z vyššího gymnázia, kteří na nižším gymnáziu vedou „spolčo“. Občasným problémem při organizování společných akcí je najít vhodný termín. Schopní lidé jsou zapojeni v kdejaké aktivitě (farní, sportovní, hudební) a často přetíženi. Také pro hrstku katolíků na Hradecku je někdy možná větší nabídka než poptávka (diecéze organizuje kursy animátorů, vikariát koná svá pravidelná setkávání mládeže, farnosti mají svá „spolča“ atd.). Skutečnou potíž vidím ve svém nedostatku času. Výpomoc ve farnosti mě příliš nezatíží. Zato působení na pedagogické fakultě mi odebírá dost času a sil, které mi scházejí pro působení na BIGY. K tomu ve všech institucích nekonečné schůzování…
P. Pavel Tobek Církevní gymnázium sv. Voršily, Kutná Hora K postavení a práci spirituála na Církevním gymnáziu sv. Voršily v Kutné Hoře Charakteristika školy: Gymnázium vzniklo v roce 1993. Sídlí v prostorách barokního kláštera z 18. stol. Zřizovatelem je Českomoravská provincie Římské unie řádu sv. Voršily. Škola je koncipována jako víceleté gymnázium s kapacitou 240 studentů (jedna třída na ročník, "rodinný" charakter školy). Má všeobecné zaměření s cílem připravovat studenty k dalšímu studiu především na vysokých školách. Necelá třetina studentů školy se deklaruje jako křesťansky věřící. Z této třetiny je opět přibližně třetina studentů nekatolického vyznání. (jedním ze specifik školy je značný zájem o studium ze strany nekatolíků; Někteří neváhají posílat své děti i za cenu komplikované dopravy. V kontrastu s tím jsou postoje některých katolických rodin, které z nejasných důvodů upřednostňují pro své děti státní gymnázia). Deklarované vyznání nemá žádný vliv při přijímacím řízení ke studiu.
Během své existence se gymnázium dokázalo prosadit v silné konkurenci (v okruhu 12 km jsou další tři gymnázia – v Kutné Hoře, v Čáslavi a v Kolíně) a v posledních letech musí z kapacitních důvodů odmítat přibližně polovinu zájemců o studium. Od začátku bylo gymnázium budováno jako škola pre-evangelizačního typu a velké ekumenické otevřenosti. Toto pojetí, které mimo jiné znamená, že náboženství je vyučováno jako nepovinný předmět, bylo v dlouhých diskusích se zástupci zřizovatele, některými rodiči a části diecézního duchovenstva potvrzeno. Postavení spirituála: je určeno požadavky vysílající instituce (v případě kutnohorské školy královéhradecký diecézní biskup), nároky zřizovatele a vnitřními předpisy a pravidly školy. V kutnohorské škole je spirituál tradičně vyučujícím (v tomto školním roce 10 hodin týdně), součástí vedení školy a členem školské rady. Toto postavení je dáno obyčejem a není formálně zakotveno. Silná pozice spirituála vznikala během působení prvních spirituálů – Tomáše Holuba, Jana Pacnera, Prokopa Brože a Davida Boumy – vesměs výrazných postav současné české katolické "scény". Profil současného spirituála: Pavel Tobek, narozen v Litomyšli (1966), absolvent KTF UK (1993), vyučující na gymnáziu – D, ZSV, Náboženství (od 1998), spirituál školy (od 2003), administrátor farnosti Kutná Hora – Sedlec (od 2009), okrskový vikář (od 2009). Náplň práce spirituála: Je dána jmenovacím dekretem a spočívá v péči o spirituální dimenzi studentů a jejich rodičů, pedagogů a dalších zaměstnanců školy. Dále spirituál zajišťuje komunikaci v duchovních záležitostech mezi biskupstvím a školou a prezentuje příslušné směrnice církevního učitelského úřadu. K povinnostem spirituála náleží také dohled nad projevy školy navenek. V praxi to v církevním gymnáziu sv. Voršily znamená: Práce se studenty: Jak už bylo uvedeno výše, škola nabízí výuku náboženství jako nepovinného předmětu. Každý měsíc je v době vyučování slavena tzv. školní mše sv. Na začátku a na konci školního roku je tato mše sv. povinná pro všechny studenty. Ostatní mše sv. jsou ve volitelném režimu (mše sv. nebo vyučování). Volitelných mší se pravidelně účastní kolem osmdesáti studentů. Tyto mše jsou zaměřeny na významný svátek daného měsíce (sv. Voršila), nebo reflektují liturgickou dobu (postní doba). Mimo školních mší jsou slaveny ještě tzv. studentské mše a to každé úterý během vždy v 7.25 hodin. Účast studentů a zaměstnanců školy na těchto mších je minimální. Vedle mší sv. je na gymnáziu zavedena také praxe různých pobožností a akcí s duchovním obsahem. Počínaje slavnostním zapálením první svíce na adventním věnci, přes putování za hvězdou, tříkrálové žehnání školy, udílení popelce, křížovou cestu, tzv. Emauzské putování až po besedy s českými biskupy a kněžími, řeholníky a řeholnicemi. Významné místo v duchovní formaci studentů má nabídka zúčastnit se několikrát týdně společné modlitby v kapli školy, zapojit se do společenství (spolča), které se schází jedenkrát za dva týdny v budově školy, zvlášť pro mladší a zvlášť pro starší studenty a jejich kamarády. K důležitým formačním prvkům lze počítat také pravidelné víkendové adventní a postní duchovní obnovy pro studenty. Pro studenty vyššího gymnázia jsou organizovány jako výjezdové, studenti nižšího gymnázia se pod patronací sester voršilek scházejí v prostorách kláštera. Ke smysluplné tradici školy patří také jedenkrát za tři až čtyři roky organizovat udílení svátosti biřmování disponovaným studentům. Mimo jiné to vede k hlubšímu propojení školy a kutnohorské farnosti, z které se pravidelně rekrutují další příjemci svátosti. Oblíbenou součástí procesu je společná večeře studentů – biřmovanců a vedení školy. Složkami individuální péči o studenty jsou rozhovory, pomoc (ve spolupráci s výchovnými poradci) při řešení různých životních a studijních problémů, příprava k přijetí svátostí, slavení svátostí a duchovní doprovázení. Vedle výše uvedeného přichází spirituál do kontaktu se studenty také během výuky a přestávkových dozorů v prostorách školy. Podle možností se účastní školních akcí – pobytové
akce v rámci programu osobnostního růstu studenta, lyžařský výcvik, vodácky kurz, školní výlet. Práce s rodiči studentů. Hromadná práce je naprosto minimální a odehrává se nárazově, například během třídních schůzek. Individuální kontakty vycházejí v drtivé většině případů ze vztahů přímo nesouvisejících s pozicí spirituála školy. Práce se zaměstnanci školy: Zaměstnancům školy jsou během roku určeny dvě duchovní obnovy; v přípravném týdnu a v adventní době. Obvykle v květnu (po skončení maturit) pořádá škola pro zaměstnance jedno- nebo vícedenní výlet s částečně duchovním obsahem. Zaměstnanci školy se podle svých možností a preferencí zúčastní také většiny výše uvedených akcí pro studenty. Individuální péče probíhá na základě žádosti zaměstnanců a má podobu obvyklé pastorační praxe. Určité nebezpečí může spočívat v případné snaze některého ze zaměstnanců (katolíků) získat spirituála jako spojence v případě pracovních či jiných sporů s jiným zaměstnancem (nekatolíkem). Na kutnohorském církevním gymnáziu se ustálila praxe, že spirituál bývá součástí výběrové komise při přijímání nových pedagogů a bývá přizván k řešení případných konfliktů mezi studenty, pedagogy a rodiči v jakékoli kombinaci. Závěrem: Práce spirituála kutnohorského gymnázia poměrně značně ovlivněna několika faktory: Je pověřen biskupstvím, zaměstnán školou a bývá volán k zodpovědnosti zřizovatelem, kterým není ani pověřen, ani zaměstnán. (otázka loajality) Na poměrně malém prostoru kutnohorské farnosti se střetávají pastorační vize a ambice farnosti a sester voršilek s určitou autonomií školy. Kombinace učitel – spirituál, dovoluje na jedné straně hlouběji pronikat do "nitra" školy a přirozeně se v něm pohybovat, na straně druhé může některým studentům i rodičům a zaměstnancům překážet. Spojení povinností spirituála a správce farnosti je omezující. Dřívější praxe, když spirituál byl kutnohorským kaplanem, zdálo se to být vhodnější. Dnes je taková praxe z personálních důvodů nerealizovatelná. Naopak – vize kněze, uvolněného pouze pro práci spirituála se vzhledem k velikosti kutnohorského gymnázia jeví jako spíše zbytečná.
ZKUŠENOSTI Z ČESKOBUDĚJOVICKÉ DIECÉZE P. Josef Prokeš Biskupské gymnázium J. N. Neumanna a základní škola České Budějovice Informace úvodem: Nápad vychází ze skautské metody práce v družinách a dále je inspirován Milánskou pastorační zkušeností. To vše je upraveno pro prostředí škol. Buňky jsou modelem, který je vhodný především pro studenty středních škol, ale krásně se to ujalo i mezi studenty nižšího gymnázia, a tak se dá čekat, že je to použitelné pro druhý stupeň základních škol.
Nápad jsme začali zkoušet na BIGY v Českých Budějovicích, v září 2009. A po půl roce ho vnímáme jako velmi požehnaný. Mělo by to vést studenty především k tomu, aby samy sebe vnímali jako ty, kteří jsou poslání do jejich třídy, školy, zkrátka k jejich kamarádům, aby se za ně modlili a aby jim zvěstovali Krista. Založené je to na aktivitě dětí. Kněz na setkání buněk v podstatě ze zásady nechodí. Na začátku, když se studenti dali dohromady, ještě děláme obřad požehnání, kdy se buňka slavnostně zakládá a žehná se jí do života. Důležité je, že na setkání buněk mohou zvát i další členy, aby se třeba jen občas přišli podívat. Základní myšlenka: Ne vy jste si vyvolili mě, ale já jsem si vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek, aby byl trvalý. (Jan 15,16) -
Rozpoznali jsme, že nás někdo vyvolil k tomu, abychom existovali.
-
A tento tvůrce našeho života mu také dává smysl. Vyvolil si nás k velkým věcem, k tomu, abychom byli užiteční.
-
Nejsou to malé věci, ke kterým nás posílá. Mají to být věci trvalé.
-
A tak se rozhlédnu kolem sebe, a vidím mnoho věcí, kterým mohu být užitečný. Tím, že přidám ruku k dílu a taky tím, že se za to budu modlit.
-
A nemusím na to být sám. Mohu si najít kamarády a pak se do toho pustit společně.
-
Tak vytvoříme místo, kde se bude rodit něco nového, kde vznikne nový život. Nová Buňka Života. A to nejen toho lidského, ale i božího…
Základní pravidla - Vznik buňky: alespoň pět studentů z jedné třídy se domluví, že by o tuto činnost mělo zájem. Vznik buňky prokonzultují se spirituálem. - Počet členů v buňce: 5 – 10 (při jedenácti se buňka dělí na dvě nové). Stále je možné přijímat nové členy, kteří se chtějí podílet na životě buňky. - Každá buňka dostane číslo a vymyslí si název. Mezi sebou si zvolí jádro (člověk, který zajišťuje koordinaci a komunikaci). - Zajištění života buňky: jedenkrát týdně se na deset minut sejít a společně se modlit. Přítomna musí být alespoň polovina členů. K modlitbě je možné zvát i nečleny. Jakmile se buňka dvakrát za sebou nesejde, nebo se sejde v malém počtu, začíná umírat. Pokud se to opakuje čtyři týdny za sebou, buňka zemřela. - Úmysly modlitby: - za členy buňky - za třídu buňky - za školu (BIGY) - za mladé v Budějovicích
- pátý úmysl si zvolí buňka sama, podle svého zaměření - Společná modlitba může obsahovat: přečtení kapitoly z Bible, spontánní modlitba (chvály, díky, prosby), desátek růžence, atd. - Buňka se může dále zapojovat do dalších činností, podle vlastního výběru (pomoc s organizací akcí atd.).
Buňka života
Číslo:_____________________ Název:____________________ Třída: ____________________ Členové: 1- _________________(jádro) 2- _______________________ 3- _______________________ 4- _______________________ 5- _______________________ 6- _______________________ 7- _______________________ 8- _______________________ 9- _______________________ 10- _______________________ Pátý úmysl modlitby: _____________________________ Čas modlitby: _____________________________ Další činnosti: _____________________________ _____________________________ _____________________________
ZKUŠENOSTI Z OSTRAVSKO – OPAVSKÉ DIECÉZE Mgr. Josef Janšta Církevní základní škola sv. Ludmily Hradec nad Moravicí, pobočka Opava Systém výchovy a vzdělávání na Církevní základní škole svaté Ludmily v Hradci nad Moravicí, s pobočkou v Opavě, je pevně zakotven v církevních dokumentech Grawissimum educationis, Náboženský rozměr výchovy v katolické škole, Svědectví katolického laika ve škole o víře, Katolická škola. Tuto situaci odráží ve své preambuli také Školní vzdělávací program (ŠVP). Při přijímacím řízení dávají rodiče souhlas s katolickou výchovou ve škole. K uskutečnění záměrů výše uvedených dokumentů je naprosto nezbytná přítomnost pedagogů, kteří vyznávají víru a žijí své křesťanství v katolické církvi. Ze strany zaměstnanců se tak spirituál setkává se vstřícností při hlásání evangelia i při prezentaci postojů církve. K hlubší formaci slouží velmi vítané jednodenní duchovní obnovy, které spirituál organizuje dvakrát ročně. Učitelé pak v kontaktu se spirituálem prožívají všední dny své práce v symbióze s církví, ve věrnosti k jejímu učitelskému úřadu. Horlivý duchovní život učitelů umožňuje naplnit základní požadavek ŠVP, totiž proniknutí života školy samotným Kristem ve fázích výchovných, naučných i vztahových. Jedině hluboce věřící pedagog může vést děti ke Kristu, být jim příkladem i průvodcem. K hlubšímu spojení s Kristem slouží jedenkrát za měsíc adorace učitelů, ve kterých spirituál s pedagogy zahrnují do modlitby svůj duchovní růst i život svěřených dětí. Každé ráno se shromažďují děti i zaměstnanci školy ke čtvrthodinové modlitbě ve školní kapli. Pokud je přítomen spirituál, tak on vede modlitbu a pronáší látku k zamyšlení, která odpovídá dětskému způsobu vnímání. V jeho nepřítomnosti se modlí a rozjímají s dětmi učitelé. Společná modlitba v kapli patří ke stěžejním prvkům prožívání víry ve škole. Spirituál zve do školy kněze z děkanátu, aby v měsíčních intervalech zpovídali a sloužili mši svatou. Snaží se o takový výběr kněží, kteří dovedou odpovídajícím způsobem oslovovat děti i mládež. V adventu a v postě vypracovává spirituál projekt tzv. adventní a postní přípravy. Jedná se o duchovní propojení rodin žáků i třídních kolektivů, zkvalitnění vztahů podle konkrétního zaměření přípravy. Spirituál je pověřen povinným vyučováním náboženské výchovy, a to podle osnov ŠVP vypracovaných Katechetickým střediskem ostravsko – opavské diecéze. Dělá tak osobitým způsobem, když látku doplňuje a zaměřuje tak, aby probouzel, živil a prohluboval víru žáků. Projevuje přitom osobní úctu ke každému žákovi, tedy i k dětem, které nevyrůstají v „praktikujících“ rodinách. Dále se spirituál snaží o doprovázení dětí v čase, kdy se nevyučuje, a snaží se tak aplikovat preventivní systém Dona Boska. Spirituál pořádá v rámci školy biblickou soutěž, která se uskutečňuje v měsíčních zadáních. V žácích tak formuje lásku k Písmu svatému, učí je orientaci v bibli a roubuje do nich schopnost chápat biblický způsob vyjadřování. Spirituál není nezávislým pracovníkem v organismu školy. Podřizuje se řediteli v jeho rozhodnutích organizačních, vzdělávacích i výchovných. Zachovává si nezávislost při hlásání Božího slova i jeho aplikaci. Snaží se, aby život ve škole byl součástí organismu církve. Pracuje pro děti tak, aby nebyly vytrhovány z farností. Škola tak děti na několik hodin v průběhu dne z rodin a z farností přijímá, aby jim pomohla v růstu víry a vzdělání. Takto vychovávané žáky pak každodenně do rodin a farností vrací, aby především tam žili v domácí i farní církvi.
Spirituál nezasahuje do vedení školy, i když je připraven podle potřeby pomoci. Jeho role je především v modlitbě a v organizování společné modlitby. Modlí se, aby Bůh svou milostí a dary Ducha svatého byl oním Neviditelným, který viditelně spravuje školu v lidech, kteří se mu otevírají.
Popis duchovního zaměření školy Církevní škola svaté Ludmily má za cíl harmonii kvalitního vzdělání a výchovy ke zdravé osobnosti. „Jejím vlastním úkolem je však vytvářet prostředí školního společenství oživené evangelijním duchem svobody a lásky.“ (Grawissimum educationis, 8) „V katolické škole je lidská kultura vykládána s vědeckou objektivitou. Avšak věřící učitel a student nabízejí a přijímají kriticky kulturu, aniž by ji oddělovali od víry. Všichni vyučující mají rozvíjet svůj učební plán s odbornou kompetencí, ale v pravém okamžiku mají být schopni pomoci žákům vidět za horizonty omezené naší lidskou skutečností. Bůh zde tedy nemůže být velkým nepřítomným, neboť stvořitel universa nepřekáží v práci tomu, kdo chce poznat totéž universum, které víra osvěcuje novým významem.“ (Náboženský rozměr výchovy v katolické škole, výběr z odstavce 51). Škola je otevřená pro nekatolíky i nekřesťany, jejichž rodiče souhlasí s katolickou výchovou. Učitelé přitom „respektují svobodu vyznání a svědomí dětí a jejich rodin. Všem je zřejmé, že vykládat a předkládat není totéž, co vynucovat. Vynucování totiž obsahuje morální násilí, které sama evangelijní zvěst a nauka církve rezolutně odmítá“.(tamtéž, 6. odstavec) Úcta k dítěti, k jeho kořenům i rodící se osobnosti patří do základního hodnotového rejstříku učitele a vychovatele. Učitelé ve svých oborech dosahují vzdělávacích a výchovných cílů nejenom cestou výkladu, ale také aktivním zapojením žáků do induktivního vyučovacího procesu. Rozvíjí se tak tvořivá schopnost a žádoucí improvizace, tedy vlastnosti, které jsou tak nutné k uplatnění člověka v procesu jeho zařazení ve společnosti. Škola jako celek, třídní učitelé i vyučující jednotlivých oborů chtějí rozvíjet svou pedagogickou činnost ve spojení s rodinou či jiným domácím vychovatelem. Toto sepjetí se považuje za zcela nezbytné k dosažení žádoucího výchovného výsledku. Škola a rodina je tedy dvojicí, která kráčí spolu. Jakákoliv disharmonie je vnímána jako bolestná překážka na cestě k dosažení žádoucích klíčových kompetencí žáka. Každý učitel a vychovatel považuje za vlastní zásadu doprovázení. Týká se to nejenom vlastního vyučování, ale také přestávek, pobytu v družině, šatně či na jiných místech v areálu školy i mimo ni. Učitel se snaží být nenásilně nablízku, a tak odhalit a eliminovat negativní chování (např. šikanování, různé závislosti), povzbuzovat a radit v krizových situacích dětí, samozřejmě pak také usměrňovat a doprovázet pozitivní myšlení a chování žáků. Toto doprovázení se promítá do společné i osobní modlitby pedagogů. Dění v povinné části vyučovacího procesu, ale i v zájmových (kroužky) a oddechových činnostech (výlety) je stanoveno pevným řádem chování žáků i pedagogů, ale i osobní či kolektivní svobodou, která bez pevných pravidel není možná. Tento zdravý konzervativní postoj je přijímán jako cesta k radosti, která se neslučuje se závislostmi morálními (např. odpor k autoritě) i fyzickými (např. drogy).
Kompetence náboženské Prožívání náboženství doprovází a proniká získávání klíčových kompetencí, a to v průběhu celého vyučovacího a výchovného procesu. Dochází tak k postupnému budování náboženských kompetencí, které by mělo mít na konci školní docházky tyto výstupy: (Náboženské kompetence jsou nabídkou. Jejich osobní osvojení nesmí být kontrolováno a vyžadováno!) a) osobní vztah k Bohu, který proniká prožívání denní skutečnosti b) osvojení náboženských vědomostí, které správně směrují osobní vztah k Bohu a zapojují jednotlivce do společenství církve c) morální postoje, které korespondují s katolickým pojetím mravnosti d) chápání náboženství jako prvku, který proniká všemi vyučovacími předměty a je tak přítomen i v klíčových kompetencích e) pozitivní postoj k bližním, kteří se hlásí k jiným církvím anebo se považují za nevěřící f) prožívání církevního roku a pochopení společenských a lidových tradic doprovázejících slavení křesťanských svátků g) porozumění křesťanských základů Evropy, kulturního dědictví i soudobé kultury
Výchovný systém Veškerá výchovná činnost na církevní škole má směřovat k zásadě: Vychovatelem je Bůh, a to v osobě Ježíše Krista, ve školní kapli, P.přítomného Jan Larisch ThDr. v síle a moudrosti Ducha svatého.
kupské gymnázium, Ostrava - Poruba Každodenní modlitbou vstupují děti do přímého Božího působení. Učitelé a vychovatelé jsou průvodci při tomto setkávání a je tedy nezbytné, aby oni sami žili osobním duchovním životem. Otevřená a vnímavá srdce učitelů k Božímu působení jsou příkladem k důvěrnému vztahu dětí ke svému Stvořiteli a Spasiteli. Výjimečnou roli zde hraje spirituál a kněží, kteří přicházejí do školy sloužit mši svatou a udělovat svátost smíření. Každý pedagog přijímá své poslání na církevní škole jako povolání samotným Bohem, a tedy jako podíl na pastýřském poslání církve. Je k tomu vybaven křtem v takzvaném všeobecném kněžství. Snahou každého učitele je rozvíjení osobních vloh a schopností v pedagogickém i odborném vzdělávání, aby se stal konkrétní prodlouženou a viditelnou rukou Ježíše – Dobrého pastýře. Nejedná se tedy v žádném případě o potlačení přirozených schopností a dovedností, ale naopak o jejich osvícení, posílení a zapojení do tajemství růstu každé osobnosti žáka - do tajemství, které zná v plnosti jenom Bůh. Vedení žáků k získání klíčových kompetencí je tedy neoddělitelně spojeno s rozvojem kompetencí náboženských, neboť učitelé takto svůj vyučovaný předmět prožívají. Každý učitel se svými žáky se tedy dotýká díla Boha Stvořitele, který je udržuje, naplňuje i obnovuje svým Slovem – Ježíšem Kristem. Je to úžasné pozvání, které vede k zodpovědnosti, ale ne
k malomyslnosti, neboť je přijímáno v životě milosti, která je spoluprací Boha s člověkem. Jedině takto hluboce pojaté učitelství je důstojnou odpovědi na Boží povolání. Jakékoliv zřeďování či oddělování přirozeného od nadpřirozeného je vzdalováním od Boha, který je nejenom dárcem osobního života, ale i průvodcem a cílem „našeho putování“. Jaké jsou tedy konkrétní projevy výchovné spolupráce Boha s člověkem? 1. Osobní duchovní život učitele, který se Bohu otevírá a s ním spolupracuje. 2. Dobrý a inspirující příklad. 3. Doprovázení každého žáka učitelem. 4. Spojení učitele s rodinou žáka. 5. Výchova samozřejmostí. 6. Výchova k osobní svobodě, která se ráda zapojuje do řádu života. 7. Stálá snaha o dobré třídní společenství, ve kterém se nezapomíná na slabší. 8. Otevřenost ke společenstvím mimo školu, především k farnímu společenství. 9. Otevřenost ke spolupráci v občanském životě. 10. Vrůstání do kulturního dědictví a prožívání pozitivní celospolečenské i regionální kultury.
P. Jan Larisch, Th.D. Biskupské gymnázium, Ostrava – Poruba Biskupské gymnázium v Ostravě vzniklo v roce 1991 pod názvem Církevní gymnázium. Jeho zřizovatelem bylo Olomoucké arcibiskupství a podobně jako Cyrilometodějské gymnázium v Prostějově (Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži mělo tradici) vznikalo tzv. na zelené louce. Po vzniku Ostravsko-opavské diecéze v roce 1996 bylo gymnázium převedeno pod novou diecézi a název „církevní“ se změnil na „biskupské“. Nejprve sídlilo v budově města v Ostravě – Zábřehu, dnes již čtvrtý školní rok (od roku 2006) působí v nové budově v Ostravě – Porubě, která byla po úspěšných jednáních našeho Ostravsko-opavského biskupství pro Biskupské gymnázium odkoupena od Města Ostravy. Původní představa – ještě v rámci kapacity staré budovy – byla 10 tříd, tj. jeden základní cyklus osmiletého gymnázia, k němuž by přibýval co druhý ročník vyššího gymnázia. Současné době je situace v rámci nových podmínek nastavena tak, že vedle sebe probíhá jeden běh osmiletého gymnázia – tedy vyšší i nižší gymnázium – a jeden běh čtyřletého gymnázia, tj. vyšší gymnázium. Celkem je to 12 tříd a při ideálním obsazení 30 žáků na třídu je kapacita gymnázia 360 studentů. Na úvod chci k existenci církevních škol poznamenat toto: Církevní školy, zvláště střední a mezi nimi zvláště gymnázia, pokládám za ohromnou pastorační výzvu pro církev a také ohromnou šancí církve. To, že v našem českém (popř. moravském) většinově ateistickém prostředí existuje skupina (či skupiny) stovek mladých lidí, kteří mají zájem poznat křesťanské hodnoty a kteří pravidelně deset měsíců v roce a od pondělí do pátku docházejí do církevní vzdělávací instituce, je něčím MIMOŘÁDNÝM. Poslání a úkol kněze – školního kaplana. Pokud bych měl vše shrnout do jediné věty, pak asi takto: Úkol kněze – školního kaplana spočívá ve vhodném zviditelňování a zpřítomňování náboženské skutečnosti ve všech úsecích života školy. Základní parametry náboženské
skutečnosti jsou určeny „katolicitou“, tedy ortodoxií a ortopraxí katolické církve, tedy osobou Ježíše Krista. Jak to tedy vypadá konkrétně u nás na Biskupském gymnáziu v Ostravě. Spolupracovníci: a. jednoznačná podpora od diecézního biskupa, b. vedení školy, c. kromě oficiálního kněze – školního kaplana (spirituála) působí u nás na škole ještě další dva (popř. tři) kněží, jedna řeholní sestra a většinou v rámci pastoračního roku také jáhen. Usilujeme o práci v týmu, což se někdy daří i nedaří. (PS: Naprosto ideální podmínky nikde reálně neexistují.) d. spolupracující kolegové – učitelé, a to jak na „oficiální“ náboženské rovině, tak na rovině lidské, e. KRPŠ = Klub rodičů a přátel školy, f. ostravská katolická veřejnost (kněží a věřící). Aktivity v rámci školy jako celku: a. obvyklé slavnostní příležitosti školy, jako je začátek a konec školního roku, pololetí, předávání maturitních vysvědčení. Většinou se tak děje slavnostní mší sv. v některém z ostravských kostelů, b. pravidelná mše sv. ve školní kapli vždy ve středu místo první vyučovací hodiny jako nabídka všem studentům (kromě toho je vždy v pondělí a v pátek před vyučováním možnost se ve školní kapli zúčastnit buď mše svaté nebo adorace), c. církevní slavnosti a svátky. Tyto se slaví různou formou: a. Den církevních škol – tematický zaměřený program (např. viz příloha č. 1), b. Slavnost všech svatých – nabídka mše sv. ve školní kapli před vyučováním, c. Památka věrných zemřelých (Dušičky) – společná návštěva hřbitova spojená s modlitbou za zemřelé, d. společné zahájení adventu ve školní kapli a svěcení adventních věnců, e. adventní – tematický program, f. adventní mše sv. v rámci předvánočního programu, g. Slavnost Zjevení Páně (svátek Tří králů) – slavnostní mše sv. a prezentace sociálního (nejlépe církevního) projektu pro pomoc potřebným lidem, h. Popeleční středa – společné zahájení postní doby, i. postní – tematický program (např. viz příloha č. 2), j. předvelikonoční duchovní obnova pro celou školu v předvelikonočním týdnu (např. viz příloha č. 3), k. školní poutní slavnost k Marii Antonii Kratochvílové, které je zasvěcena školní kaple, a dle vhodnosti doprovodný program. Pro jednotlivé třídy: a. hodiny náboženství (prima 2 hod./týden, sekunda, tercie, kvarta 1 hod./týden, kvinta a sexta 2 hod./týden, septima a oktáva možnost volby mezi náboženstvím a etickou výchovou s dotací 1 hod./týden), b. s hodinami náboženství je propojená formační aktivita pro každou jednotlivou třídu zvlášť, tzv. duchovní obnova, kterou zabezpečuje pro svou třídu vyučující náboženství, c. na hodiny náboženství je také napojena „povinnost třídy“ 1x za 12 týdnů postarat se o zdárný průběh mše sv., která se koná vždy ve středu ve školní kapli.
Pro pedagogický sbor: a. formace pedagogů – 1x za rok duchovní obnova pro pedagogy, b. neformální kontakt v rámci běžného života školy. PS: Pod pojmem „duchovní obnova“, který se používá na naší škole, není možno si představovat celodenní duchovně modlitební setkání, nýbrž volně a vhodně nastavený program s náboženskou tématikou. Příloha č. 1 Den církevních škol – 16. září 2010 – svátek sv. Ludmily Ve čtvrtek 16. září slaví církev v naší zemi památku svaté Ludmily, která jako první člověk naší krve doložitelně položila svůj život za Krista, a stala se tak první českou mučednicí. Její život byl ale neméně slavný, než její smrt: dodnes si vážíme jejího nasazení při výchově vnuka Václava, kterému umožnila získat nejen hluboké vědomosti, ale hlavně mu sama vzorem svého života předala hodnoty evangelia. Právě proto byl den památky této významné ženy ustanoven biskupy naší země za Den církevních škol. Sekce výuky náboženské výchovy připravuje ke Dni církevních škol program, který má celé škole připomenout a přiblížit skutečnost, že naše škola je školou katolickou. Každoročně se tak připravuje zcela originální způsob prožití celého dne (nebo jeho části) v tomto duchu. Pro letošní rok jsme zvolili téma „společně stavíme svou školu“: Celý program začínal v jednotlivých třídách, kde studenti dostali za úkol oblepovat připravené banánové krabice symbolem své třídy, malovat sami sebe, vymyslet přímluvu na zvolené téma týkající se naší školy a napsat ji na barevný papír podivného tvaru (jeho smysl byl odhalen až na konci celého programu) a nakonec namalovat charakteristický znak svého třídního učitele. Tyto aktivity trvaly studentům první vyučovací hodinu. Po přestávce se všechny třídy sešly v tělocvičně, kde shlédli prezentaci shrnující dvacetileté období existence naší školy. Překvapení diváci mnohdy poznávali na desítky let starých fotografiích své současně pedagogy coby studenty. Následovalo samotné stavění naší školy: jednotlivé třídy přinášely dopředu své označené krabice a budova gymnázia rostla přímo před očima - několikrát se zdálo, že se mezi desítky krabic již další nevejdou, ale mnozí studenti předvedli přímo akrobatické kousky s prozíravostí studovaných architektů, takže škola vyrostla do skutečně nadprůměrných rozměrů a navíc projevovala silnou nechuť zhroutit se. Pohled na školu bez studentů je ale smutný, a proto následujícím úkolem bylo nalepit do naší nově postavené školy vlastní kresby sebe samotných. Nicméně jako není možné představit si školu bez studentů, tak není možné představit si školu bez pedagogů, a proto se i pro ně (respektive pro namalované charakteristické znaky třídních pedagogů) v naší nové škole nalezlo místo. Celý proces stavby budovy školy završila paní ředitelka s paní zástupkyní, které si spolu s naším milým hostem, generálním vikářem Ostravsko-opavské diecéze Mons. Martinem Davidem, namočily dlaně do barev, a otisky rukou dali všichni tři najevo, že nad školou drží svou ochranu. Uprostřed budovy polepené obličeji žáků, symboly pedagogů a označené dlaněmi vedení školy však ještě zůstalo prázdné místo. To patřilo tomu nejcennějšímu, co jako křesťané máme: kříži našeho Pána Ježíše Krista. Zástupci tříd přicházeli dopředu a společnými silami se bílé místo zaplňovalo právě oněmi barevnými papíry podivných tvarů, na kterých byly napsány jednotlivé přímluvy, a jako skládanka před očima celé školy vyrůstal kříž. Nebylo pak možné nepřednést Pánu nahlas to, co bylo zatím jen napsáno na kříži, proto celý den církevních škol vyvrcholil společnou modlitbou a společnou četbou přímluv. Na závěr nám všem otec Martin David udělil požehnání. To však již byla, k překvapení téměř všech, v proudu čtvrtá vyučovací hodina, a proto paní zástupkyně na přímluvu paní ředitelky
oznámila její náplň: volno. Jsem si však jistý, že budou-li studenti na letošní Den církevních škol vzpomínat v dobrém, pak nejen kvůli tomuto volnu, tak nečekaně získanému. Příloha č. 2 Program postních promluv pro postní dobu 2009 – Rok sv. Pavla Program: Popeleční středa 25. 2. – úvodní čtení k postní době Středa 4 .3. – život sv. Pavla Středa 11. 3. – obrácení sv. Pavla Středa 18. 3. – cesty sv. Pavla Středa 25. 3. – slavnost Zvěstování Páně Středa 1. 4. – sv. Pavel jako vzor pro život Příloha č. 3Program pro den předvelikonoční přípravy – pondělí 29. 3. 2010 Téma: Ježíš Kristus – jeho smrt a vzkříšení je nadějí a budoucností, aneb ze svědectví víry mučedníků žije nastupující generace křesťanů Program: 8,20 – 9,30 Prezentace biografie P. Josefa Štemberky a P. Josefa Toufara (nižší stupeň ve školní kapli, vyšší stupeň v tělocvičně školy) 10,00 – 11,15 Dramatické ztvárnění života P. Josefa Štemberky hercem Miroslavem Gabrielem Částkem: Každý má své břímě aneb podobenství o dobru a zlu (všichni studenti v tělocvičně školy) 11,45 – 12,30 Meditace o utrpení a smrti Ježíše Krista (nižší stupeň ve školní kapli, vyšší stupeň v tělocvičně školy)
Mgr. Zdenko Vavro Střední pedagogická škola Střední zdravotnická škola sv. Anežky České, Odry
Byl jsem požádán, abych napsal o poslání a práci školního kaplana v Odrách. Není to jednoduché, protože poslání školního kaplana je každodenní sebereflexí a zároveň otevřeností vůči věcem, které často přesahují jeho bytí. Poslání, které se snažím naplňovat je v zásadě uskutečňování preventivního systému Don Boska. Tento systém je geniální svou jednoduchostí, ale zároveň obohacující pro každého člověka, který se na tomto procesu výchovy účastní. Dovolím si proto uvést pár bodů, které objasňují preventivní systém, a v těchto bodech také uvést svou činnost – nebo poslání. Chci také podotknout, že zde uvedu nejen vztah duchovní a student, ale i vztah duchovní a pedagog. • Křesťanské hodnoty: víme, že každá lidská bytost je jedinečná, neopakovatelná a zároveň je schopná druhé obohatit. Proto má činnost jako školního kaplana nesmí
být individualistická. Svou činnost na škole koordinuji se všemi, kteří se podílejí na výchově a vzdělání mladého člověka. Jedná se o adaptační kurzy spojené s duchovní obnovou, kde nedílnou součástí jsou pedagogové, kteří svou přítomností a svým programem obohacují studenta. Dále jsou to vyučovací hodiny – kde spolupráci s kantory prohlubuji a zároveň přesahuji svým způsobem probrané učivo z jiných předmětů, které se váže na křesťanství, náboženství všeobecně, dějiny člověka apod. Samozřejmě, mým posláním na stření škole v Odrách je také vyučování. Učím 4 hodiny týdně. • Pozitivní nasměrování: ten kdo vede se snaží pozitivně usměrnit síly člověka (duchovní, duševní, fyzické), aby vyrostl v harmonickou, všestranně rozvinutou osobnost – odpovědnou za vlastní život, mezilidské vztahy apod. Na pozvání vedoucí DM se jako školní kaplan účastním porad vychovatelů DM, kde zahajuji toto setkání zamyšlením, nebo krátkou přednáškou na určité téma. Tímto způsobem se snažím, aby vychovatele měli čas na sebereflexi v přístupu k těm, které vedou. Nedílnou součástí duchovního života školy je účast na mši svaté. Homilie, které přednáším na těchto mší svatých se snažím koncipovat pro jednotlivé třídy, které se účastní těchto mší svatých. Dále jsou to zamyšlení a večerní adorace, které si připravuji studenti, ubytování na internátě. Přítomnost školního kaplana je také důležitá na sportovně – turistickém kursu, lyžařském výcvikovém kursu, kde napomáhá pedagogům a studentům nabídkou mše svaté, modlitbou, zamyšlením, nebo „jenom pozitivním přístupem“… • Osobní vztah s Kristem: školní kaplan doprovází mladé lidi (studenty) k prohloubení vztahu ke Kristu (osobní pohovor, svátosti – svátost smíření, duchovní doprovázení). Zde bych rád uvedl, že na naší škole převážně studují mladí lidé, kteří nepraktikují víru. Proto i vedení a osobní rozhovory se odehrávají často na „banální rovině“ skrze kterou se můžu dostat k hlubším věcem. Ve vztahu k pedagogům se snažím pozitivním a osobním přístupem přiblížit vztah Boha k člověku – lásku a porozumění. Dále je to také určité „doprovázení“ pedagogů – naslouchání a řešení mnohých osobních věcí. Společně prožíváme s pedagogy modlitby za zemřelé kolegy a studenty, na poradách prezentuji myšlenku – určité zamyšlení, které může vést kantora k správnému pochopení mnohých souvislostí… Cítím totiž a z Don Boskova systému vím, že od toho, který vede a učí se vyžaduje integrita osobnosti. Tolik asi z mé náplně školního kaplana. Vím, že osobní přítomnost školního kaplana na škole je důležitým prvkem každodenního života školy. Vždyť přítomnost je nedílnou součástí preventivního systému. Je to umění „získat srdce“ a zároveň nabídnout cestu k ideálu – ke Kristu. Tím se vlastně i vracím na začátek svého příspěvku. Práce školního kaplana je vlastně nejdřív o formaci svého svědomí.
ZKUŠENOSTI Z BRNĚNSKÉ DIECÉZE P. Mgr. Dr. Ing. Pavel Konzbul Biskupské gymnázium, Brno
Spirituálem školy jsem od roku 2005, před tím tuto službu konali členové jezuitského řádu.
Co se od r. 2005 podařilo: -
-
-
Zvýšit zájem o přípravu na přijetí svátosti biřmování. Každoročně se připraví k biřmování 20 až 40 studentů. Zvýšit zájem o společnou modlitbu Anděl Páně v Kapli. Každý den se jí zúčastní 20 až 50 studentů. Rozšířit projektovou výuku (Projektový týden) pro studenty 2. ročníků a sext i o předmět náboženské výchovy. Právě o tento předmět v projektovém týdnu je velký zájem. Studenti během něj navštíví Hospic sv. Josefa, Pravoslavný chrám sv. Václava, brněnskou synagogu a židovský hřbitov, besedují s kontemplativními sestrami klariskami v Soběšickém klášteře atd. Pak vypracují multimediální prezentaci, kterou přednesou svým spolužákům. Systematicky organizovat měsíčně besedy pro studenty. Proběhly tematické ročníky „Církev mimo kostel“ (beseda s vojenským, nemocničním, vězeňským kaplanem, beseda s knězem, který se věnuje drogově závislým), „Kněz - odborník nejen na teologii“ (beseda s biologem P. Váchou, religionistou prof. T. Halíkem atd.), „Církev v zahraničí“ a letos probíhá cyklus „Církev na akademické půdě“. Těchto přednášek a besed se účastní studenti po pondělní bohoslužbě v aule školy. Vydat pomocný materiál pro výuku náboženské výchovy v 1. ročnících „Bible. Mnoho hlasů, jedno slovo“, Adam Mackerle. Vydala Cesta 2008. Rozšířit výuku Náboženské výchovy o volitelné semináře pro studenty vyšších ročníků – seminář „Religionistiky“ a „Křesťanské eschatologie“ Popularizovat tzv. „Rychlé křížové cesty“, které se konají čas od času v postní době o velké přestávce v kapli. Udržet zájem studentů o účast na pondělních bohoslužbách v aule školy (100- 150 účastníků bohoslužeb) Vznik samostatné scholy složené ze studentů a především vedené studenty školy. Schola má asi 30 členů a jezdí na pravidelná víkendová soustředění. Vytvořit modlitební společenství studentů z různých křesťanských církví (asi 10 členů z pěti církví) Jednou ročně uspořádat pro zájemce tzv. BIGY víkend – tematický víkend společně strávený na nějaké faře. V zimě uspořádat tzv. duchovní zastavení“ pro učitele. Výjezdová akce pořádané ve spolupráci se školním psychologem. Udržet zájem o ministrantskou službu v klubu tzv. BIGYSTRANTŮ.
Co se nepodařilo? -
Vrátit se k organizování společných školních poutí. O tyto akce byl nepatrný zájem. Zvýšit zájem o účast na bohoslužbách mimo pondělí ve školní kapli. Organizovat klasická duchovní cvičení pro učitele i studenty (malý zájem). Bolestí je také absence učebnic náboženství, čímž je předmět v očích studentů degradován a ne vždy to učitel dokáže svým pedagogickým výkonem kompenzovat. Získat granty pro cokoliv spojené s výukou náboženské výchovy. Vytvořit právní statut školního kaplana (spirituála) na širší, než jen lokální úrovni v dané škole.
ZKUŠENOSTI ZE SALESIÁNSKÉ PROVINCIE P. Jaroslav Němec Cyrilometodějské gymnázium, Prostějov
1. Aktivity pro studenty 1.1. Realizace projektu DOOPRAVDY: -
kurzy klíčových kompetencí (prima – septima, podzimní a jarní termíny) duchovní obnovy (sekunda – septima 3 denní pobyt v Jeseníkách) animátorské hnutí (systematická příprava od kvarty obsahující 5 víkendových setkání v průběhu školního roku)
1.2. Nabídka prázdninových akcí: -
krátkodobé prázdniny v průběhu šk. roku: podzimní, vánoční a jarní letní prázdniny,- nabídka turnusů podle věku, zájmu a zdatnosti
1.3. Studentský klub a SVČ Oáza -
poskytují studentům prostor pro kvalitní využití volného času forma spontánní s nabídkou stolních her, stolního fotbalu a šipek forma nabídek zájmových kroužků charitativní sbírky a jiné charitativní akce
2. Aktivity pro vyučující a zaměstnance -
každoroční víkendové duchovní obnovy na školicím středisku v Jeseníkách Akademie rozvoje klíčových kompetencí pedagogů CMG (2 dvoudenní semináře pro všechny zaměstnance a 2 dvoudenní semináře pro realizační tým pedagogů) možnost neformálních setkávání v průběhu školního roku
Kladné zkušenosti: - studenti, kteří se zúčastňují podstatných částí projektu DOOPRAVDY, se nám jeví jako kultivovanější - daleko lépe vnímají školu ne jen jako vzdělávací instituci Záporné zkušenosti: - studenti z věřících rodin nebývají příkladem spolužákům, kteří nemají dar víry - je málo času na realizaci všech možných aktivit - je také škoda, že věřící kantoři se neúčastní bohoslužeb, duchovních obnov a podobných aktivit, kdy by mohli ukázat studentům svůj vlastní příklad
