březen
farnosti
XIII
sv.
Anežky
na Spořilově,
2011
noviny ročník
Příhodný čas Máme před sebou čtyřicet dnů postního úsilí. O co se budeme snažit. Především nepromarnit tento vzácný čas, jak nám říká apoštol Pavel: Je to čas příhodný. Příhodný k tomu, abychom něco změnili ve svém životě. To první je postava, život a utrpení našeho Pána. Mít na očích jeho vydanost, jeho utrpení, jeho lásku, to nás povzbuzuje, abychom přijímali obtíže života, nepřízeň času a lidí, a tak byli solidární s naším Pánem. Kdykoli se o to snažíme, „doplňujeme, co schází na utrpení našeho Pána“ a pracujeme na obnově našeho světa. Připojujeme se tak k nesčetným zástupům, protože v tyto dny celá církev boží je na kolenou. Otec Řehoř Kresba Břetislav Štorm
2. strana
f a r n í n o v i n y – b ř e z e n 2 0 11
Je už pozdě odpoledne, hluboko po úředních hodinách a uvnitř našich prostor probíhá supervize týmu. Slyším, jak někdo klepe na dveře, a tak vybíhám z místnosti a jdu otevřít. V tmavé chodbě stojí před našimi dveřmi smutná paní. Oči se jí lesknou slzami a v rukách drží zdravotnický materiál. Říká, že jí zemřel manžel, a tak nám přinesla zbytek materiálu. Polovinou vědomí jsem v jiné místnosti budovy (zabrána do řešení konkrétního problému na supervizi), a tak na paní chvíli nechápavě hledím – materiál, který nám nabízí, není možné z hygienických důvodů použít u jiného klienta, proto se snažím zdvořile odmítnout. Paní mi dále říká, že nás žádala o pomoc a my jsme jí nepomohli. Na otázku, koho žádala nebo kdo ji odmítl, neodpovídá. Nabídku k rozhovoru odmítá. Říká jen, že ji to zranilo a smutně odchází. Milí přátelé, i v naší Charitě se občas stane, že se věci nedaří, jak bychom si představovali. Asi se už nikdy nedozvím, kdo byla ta smutná paní, ani proč jsme jí nepomohli. Její obličej mě provázel celým Adventem a vlastně mě provází stále, spolu s mnoha dalšími tvářemi a hlasy. Myslím na ni, aby jí Hospodin dal pokoj a smíření s úmrtím manžela. Možná je to málo, ale v podobné situaci je to často jediné, co mohu udělat. Vzpomněla bych si na mnoho dalších lidí, se kterými jsme se na poskytování služeb nedohodli, nebo byli třeba s našimi službami nespokojení. Často se stává, že lidé od charity očekávají téměř nemožné. Trávím na zázemí naší Charity nejvíce času, a tak jsem obvykle prvním člověkem, který je v kontaktu s klientem nebo jeho rodinou. Za těch mnoho let jsem se setkala s velkým množstvím neuvěřitelných přání nebo požadavků ze strany zájemců o službu. Bohužel, nemůžeme vyhovět všem. Možná právě ta nedokonalost našich služeb i nás lidí, kteří je poskytujeme, mě na naší práci nejvíce trápí. Vždycky je mi líto, když někomu pomoci nemůžeme. Myslím si, že jsme dobrý tým motivovaných a vstřícných lidí. Pohybujeme se ale v podmínkách, které nejsou dány pouze naším přáním. Jsme vázáni při poskytování služeb platnou legislativou naší republiky. Jsme omezeni mnoha dalšími věcmi – našimi lidskými schopnostmi, počtem zaměstnanců, finanční situací. Často se rozhodujeme, koho ještě můžeme do péče přijmout, a kdy už nám kapacita nestačí. Stává se, že požadavky rodin překračují naše možnosti. Také se často potkáváme se situací, kdy rodina požaduje péči, kterou klient dle našeho profesionálního názoru ani nepotřebuje. O situacích, kdy si péči představuje jinak rodina a jinak samotný klient, ani nemluvím. Naše služby jsou služby pro lidi, které poskytují opět lidé. Ke konfliktům a nenaplněným očekáváním nutně musí docházet. Často přes svá vlastní přání nevidíme toho druhého člověka. A lidé, se kterými jednáme, jsou obvykle v těžkých životních situacích. Ani vlastně není možné od nich očekávat, že budou nahlížet na svou situaci pohledem organizace, která zajišťuje služby pro celou skupinu klientů v těžké situaci. A tak musí pečlivě volit, jak rozvrh poskládat, aby služby byly dostupné pro co největší počet klientů. A současně, aby služby byly pro všechny bezpečné a zajištěné v potřebném rozsahu. Chtěla bych napsat, že se opravdu snažíme, abychom pomohli co největšímu počtu potřebných, aby naše služby byly užitečné a prospěšné. Pomalu, ale jistě zvyšujeme počet zaměstnanců, abychom mohli služby neustále rozšiřovat. Pracujeme s Božím požehnáním a vnímáme ho opravdu na každém kroku. Pokud se někdy stane, že to budete zrovna vy, komu nebudeme moci pomoct, bude nás to mrzet. Věřím, že to dokážete pochopit. Přeji vám všem pokojný březen. Eva Černá
strana 3
f a r n í n o v i n y – b ř e z e n 2 0 11
Je ž í š
j e
n e o byč ej n á
o s obnos t
Ježíš je básník. Sleduje přírodu s obdivem a úžasem. Zve nás, abychom také tak činili: „Podívejte se na polní lilie. Ani Šalomoun v celé nádheře nebyl oblečený jako jediná z nich.“ Ježíš má na mysli galilejská jara, kdy se pahorky zdobí sasankami, narcisy a asfodely. Miluje živočichy: „Všimněte si vrabců: nesejí, nežnou, nemají stodoly, a přece je Bůh živí.“ Nádhera a krása přírody mu připomíná něžnou lásku nebeského Otce. Ježíš zná důvěrně život prostých lidí. Vidí rybáře, kteří se vracejí od jezera s prázdnými sítěmi, setkává se s rozsévačem, ví, co práce potřebuje vinice. Pozoruje svou matku při každodenní práci: zadělávání chleba kváskem, pečení chleba nebo přišívání záplaty na obnošený šat. Pozoruje pastýře, jak jde před svým stádem, potkává svatební průvod se svitem olejových lamp, jak směřuje k domu ženichovy milé. To, co charakterizuje Ježíše, je ohromující lidská něha. Miluje děti, bere je do náruče a žehná jim. Miluje mládí: připomíná mu věčné Boží mládí. Jan je „učedník, kterého Ježíš miloval“. Je něžný k těm, kteří tělesně trpí. Utrpení člověka v něm vyvolává hluboký soucit. Je dojat matkou, která doprovází jediného syna na poslední cestě. Je laskavý a něžný k hříšným lidem: vyhledává jejich společnost, usedá s nimi ke stolu, promíjí jim jejich hříchy, nikdy je nekamenuje. Miluje každého člověka a je ochoten všechno pro něho udělat. Mezi nejlepší přátele patří rodina Lazarových. S radostí si k nim přichází odpočinout. Pláče u jeho hrobu, takže lidé řeknou: „Hleďte, jak jej miloval.“
Ilustrace z Herbáře, jinak bylináře velmi užitečného od Petra Ondřeje Mathioliho a Tadeáše Hájka z Hájku.
Ježíš je dokonalý člověk, který nám zjevuje laskavou a něžnou tvář Boha. Jacques Lacourt, připravil otec Řehoř
R
ozhovor s páterem MUDr. Miroslavem Malým, administrátorem římskokatolické farnosti v Čestlicích a současně vikářem vikariátu Jílové (vikariát Jílové má celkem podivný tvar na jihu a jihovýchodě Prahy a tvoří jej 26 farností, z tohoto počtu je 9 farností spravováno přímo, 17 excurrendo, kněží v duchovní správě je 15, dále zde působí 2 jáhnové a 2 pastorační asistenti, kostelů a kaplí je 79) o jeho lékařském povolání, cestě ke kněžství a jeho působení u svaté Anežky. Několik dat: narozen 8. 9. 1950 v Praze, 1970 – 1975 studium lékařské fakulty UK, vysvěcen 5. 12. 1987 v Bratislavě, od 1. 7. 1995 administrátorem římskokatolické farnosti v Čestlicích, od 21. 4. 1996 sekretářem vikariátu Jílové, od 1. 9. 2006 vikář vikariátu Jílové. Jaké bylo vaše rodinné zázemí? Musím se přiznat, že pocházím z rodiny, která měla ke křesťanství vcelku odtažitý vztah. Nicméně jsem prožil velice krásné dětství – především u babičky na Vysočině. Dědeček tam byl za 1. republiky advokátem, byl také starostou a patřil k Národně socialistické straně. Po roce 1948 byl krátce ve vězení, musel zanechat advokacie a až do konce života pracoval jako dělník na dráze. Byl to velice přímý a čestný člověk, který např. v době komunistické nesvobody ani jednou nebyl u voleb. Bohužel – ani on, ani babička se nedožili změny poměrů. Můj otec (roč. 1921) je lékařem a pracoval jako primář na dětském oddělení v Kolíně. Mimo něj byla v rodině řada lékařů – a zde má asi počátek moje roz-
farní noviny – březen 2010 hodnutí studovat medicinu, na kterou jsem byl přijat v roce 1969, promoval jsem v roce 1975. Po promoci jsem nastoupil jako dětský lékař na oddělení nemocnice v Benešově, kde jsem byl na různých pracovištích až do roku 1996.
Jaké okolnosti vás vedly k tomu stát se knězem? Byl jsem pokřtěn v prvním ročníku mediciny v kostele sv. Ignáce, kam se na krátkou dobu vrátili otcové jezuité. Zde byla skupina vysokoškolských studentů, kam jsem se prostřednictvím spolužáků dostal. Zde jsem poznal řadu vynikajících jezuitů (P. Sukop, P. Mikolášek, P. Plaček a řada dalších). Byli mými průvodci duchovním žiS P. M votem a velikými vzory – zvláště P. Sukop, který nakonec získal i sympatie mé maminky, která nebyla příliš nakloněna církvi. Při promoci jsem v kostele sv. Ignáce četl vývěsku, která vybízela ke studiu v semináři. V tu chvíli jsem získal přesvědčení, že mne Pán volá k této cestě. Legální cesta do semináře ale byla tehdy pro absolventy VŠ uzavřená. Jezuité nakonec museli od sv. Ignáce odejít, nicméně jsme se nadále setkávali po různých bytech. P. Sukop mi nabídl možnost tajného studia teologie v Tovaryšstvu. Byl jsem vysvěcen sa-
FARNÍCI
4.strana
KO
farní noviny – březen 2010 mozřejmě také tajně 5. 12. 1987 v Bratislavě v bytě dnešního kardinála Korece – tehdy biskupa bez státního souhlasu. Samozřejmě toto „dění“ mělo i své negativní projevy v podobě různých ústrků v zaměstnání, problémy měla také maminka, která tehdy pracovala v televizi v technickém odboru. Rodina v době nesvobody o studiu a svěcení nevěděla, řekl jsem to až po změně režimu. Jako tajně vysvěcený kněz jsem se snažil doprovázet řadu vysokoškolských studentů v Praze, podával jsem různá duchovní cvičení – většinou na horách, byla to taková obdoba salesiánských chaloupek. Mimo to jsem navštěvoval řadu starších nemocných bratří a sester, sloužil u nich mši svatou apod. ROZHOVOR
OLEM N Á S
Miroslavem Malým
Co vás přivedlo ke sv. Anežce na Spořilov? Po nuceném odchodu jezuitů jsem řadu let chodil ke sv. Václavu ve Vršovicích za P. Hájkem, který nakonec také musel odejít z Prahy. A protože jsem měl trvalé bydliště u rodičů na Spořilově – přirozeně vedly mé kroky do kostela sv. Anežky. Tady jsem našel krásné společenství kolem otce Řehoře Marečka, který se pro mne stal dalším takovým krásným vzorem kněžského působení. Otec Řehoř mi umožnil pomáhat při liturgii. I když pro mne vždy byla určující ignaci-
strana 5
ánská spiritualita, tak velkým obohacením pro můj duchovní život bylo toto jakési nahlédnutí pod pokličku františkánské spirituality. Kde dnes působíte? V současnosti jsem administrátorem farnosti Čestlice s filiálním kostelem ještě v Průhonicích a jsem okrskovým vikářem vikariátu Jílové u Prahy. Mimo to stále na určitý úvazek pracuji jako lékař v oboru alergologie a klinická imunologie v poliklinice Šustova na Chodově, mám to od fary 5 minut autem. Myslím, že je dobré, když se kněz nedívá na dnešní svět jen „z oken fary“ a má blíže k denním problémům člověka. A skloubení péče o tělo i duši je, myslím si, docela zajímavé. Jaké jsou vaše vize do nového roku? V církvi proběhla restrukturalizace farností, náš vikariát měl původně zaniknout a farnosti měly být přifařeny k okolním vikariátům. Jsem rád, že se nám podařilo uhájit existenci našeho vikariátu. Proběhlo mnoho změn ve vikariátu a pro tento rok je před námi úkol stanovit si pastorační priority a vize pro konkrétní podmínky v našich farnostech, prohlubovat společenství kněží vikariátu. Snažit se poctivě reflektovat změněná paradigmata dneška, snažit se, aby naše farnosti byly otevřené pro lidi hledající a pevně nezakotvené v církvi. Chtěl bych závěrem poděkovat P. Řehořovi Marečkovi, popřát mu mnoho sil a Božího požehnání pro jeho práci. A samozřejmě pozdravit i spořilovské farníky.
Připravila Michaela Tučková
6.strana
XI. zastavení Křížová cesta vede křesťany ke kajícnosti a vyjádření lítosti. Věřící putují jeruzalémskou cestou od odsouzení Pána Ježíše Krista velezradou až po Golgotu s pokorou a se zamyšlením nad sebou samými. V našem kostele byla původní křížová cesta s obrazy dřevem orámovanými a s osvětlením u každého zastavení. Věnovali jí františkáni z kláštera od Panny Marie Sněžné. Po skončení páteční křížové cesty jsem vypínal její osvětlení a otec Cyril Kadlec se mne zeptal: „Neviděl jsi sochaře pana Stádníka?“. Já jsem ho tehdy neznal, ale tušil jsem: „Nějaký muž, vypadající jako umělec, stojí před XI. zastavením“. Asi čtyřicetiletého pána s hladkou tváří, milým pohledem a vlnitými vlasy jsem přivedl do zákristie a stal jsem se svědkem rozhovoru. Páter Cyril znal sochaře Karla Stádníka už od padesátých let, kdy absolvoval Akademii výtvarných umění u profesora Španiela. Otci Cyrilovi bylo také sympatické, že oba pocházejí z Plzeňska. Podle mého mínění měl otec Cyril rozhodující vliv na pokoncilním výtvarném a duchovním vývoji Karla Stádníka. Tématem rozhovoru byla nová křížová cesta pro kostel bl. Anežky. Páter Cyril měl představu netradičního, středně velkého provedení plastik, znázorňující jednotlivá zastavení. Umělecké a duchovní vyjádření nechal plně na sochaři Stádníkovi. V ateliéru v Havelské ulici byly impozantní restaurované sochy apoštolů od Matyáše Brauna z kostela sv. Klementa v Praze. Restaurování se stalo hlavním zdrojem umělcovy obživy. Ale nové plastiky výjevů křížové cesty byly pro Karla Stádníka umělecky i duchovně neznámým putováním. Většina už jich byla rozpracována. Chybělo však XI. zastavení, Ježíš přibíjen na kříž. V této době o osudech kos-
f a r n í n o v i n y – b ř e z e n 2 0 11
telů rozhodovali takzvaní okresní církevní tajemníci. Pro ně právě křížová cesta byla symbolem církevního tmářství. Věděli, že její děj je pilířem křesťanské víry, který je největším protivníkem komunistické ideologie. Proto vznik každé nové křížové cesty byl téměř tak trnitý jako cesta sama. Křížová cesta výzvou k modlitbě povznáší ducha a její děj na čtrnácti zobrazeních posiluje v člověku statečnost. Toto vložil Stádník právě do XI. zastavení. Ježíšův pohled ke svému Otci vyjadřuje posilu Ducha. Podle mého pokorného úsudku, Otec, Syn a Duch byli uměleckou novostí Stádníkových sochařských křížových cest. Originál křížové cesty pro náš kostel bl. Anežky vysvětil páter Cyril koncem šedesátých let minulého století. Stádníkova křížová cesta se tak líbila, a proto její kopie nalezneme ve Zlíně u sv. Filipa a Jakuba, v Unhošti a Koloveči. Otec Cyril chtěl po sochaři Stádníkovi ještě zhotovit přemyslovský znak pro kněžiště po pokoncilní úpravě podle architekta Mariána Farky. Na levé čelní oltářní stěně, symetricky k soše sv. Anežky a k bílému kříži, měl být umístěn znak dcery Anežky rodu Přemyslovců. K tomu ale nedošlo, neboť otec Cyril Kadlec v roce 1974 byl náhle povolán na věčnost. Nejzajímavější křížovou cestu vytvořil K. Stádník pro blízký kostel P. Marie Královny Míru v Praze-Lhotce, která se vzdaluje tradici a jednotlivá zastavení zobrazuje jako utrpení člověka v tisíciletí. Do ní vložil svou zkušenost z tajného teologického studia a z působení jáhenské služby. V té době Karel Stádník pobýval v ústraní na Velízu u Kublova v okrese Beroun. Bydlel na faře a jako kostelník se staral o tamní pustnoucí kostel Narození svatého Jana Křtitele. Rozhodl se, že ho opraví, a sice jako zedník vlastnoručně. Obnovoval gotické omítky klenby presbytáře. Nepoužíval kladku ani provaz na dopravu materi-
f a r n í n o v i n y – b ř e z e n 2 0 11 álu, protože k tomu je zapotřebí lidí dvou, on byl sám. Sloužil Bohu, lidem a církvi, až tajně přijal svěcení kardinálem Meisnerem 17. listopadu 1984 v Berlíně a stal se trvalým jáhnem. Ve věku 86 let, 12. ledna 2011 v Praze dovršil svůj pozoruhodný život a požehnané dílo akademický sochař, restaurá-
K S K
strana 7
tor a v dobách nouze i kostelník a zedník, Karel Stádník. Věřím, že stál u duchovního zrodu jeho umělecké a jáhenské služby i náš otec Cyril Kadlec, první farář od sv. Anežky a patronů Českých na Spořilově. Vzpomínám na oba u XI. zastavení. Pavel Roček .
P ra h a
KSK je zkratka Křesťanského sportovního klubu na Jižním městě, který sídlí v Komunitním centru Matky Terezy na Hájích. Zabývá se činností s mládeží z pohledu jak sportovního tak křesťanského, ale bere ohled i na lidi, kteří nejsou křesťany. Co KSK nabízí/ Pravidelné činnosti klubu: Skautský oddíl Lumíci – každou středu v KCMT v 15:30 mladší, v 17:00 starší Klub universálních sportovců – každý čtvrtek v KCMT nebo na příslušném sportovišti (plavání, orientační závod, kanoistika, outdoor, softball…) Dramatická dílna – každé pondělí v KCMT od 17:00 hodin, Výtvarná dílna – každou středu od 15:30 v KCMT; tvůrčí dílnu vede akademická sochařka H. Rohnová Komorní orchestr – připravuje se, Art Fun Forum – Literární večery, Večery o umění, Zajímavé exkurze (galerie, architektura), Prezentace amatérské tvorby Středy – PVMS: pracovní vzdělávací a modlitební seminář vždy od 19:00 v KCMT Tábory a sportovní výcviky: Vodácké tábory – Voda Basic 1. 8. – 8. 8. 2011; Voda Advanced 8. 8. – 15.8. 2011, Stanové tábory – 16.7. – 30.7. 2011, Lyžařský kurz – 13.3. až 20. 3. 2011; pro děti a mládež od 10 do 26 let KSK je společenství mladých lidí, kteří mezi sebou mají velmi dobré vztahy. Ty se utužují zážitky na různých akcích a setkáních. Mimo již zmíněné aktivity probíhají duchovní obnovy, víkendové nebo jednodenní akce, apod. Člověk si odnese spoustu krásných a nezapomenutelných zážitků a naváže nová přátelství. Více informací najdete na webových stránkách: http://kskpraha.org/
L y ž a ř s k ý k u r z 2 0 11 Jedná se o týden vydatného lyžování s vynikající partou dobrých lyžařů. Termín: 13.3. až 20.3. 2011 Cena výcviku: 3450,- Kč zahrnuje dopravu, ubytování, snídaně, oběd, večeře Jízdné na vlecích: pro účastníky kurzu činí 1750,- Kč (vybráno při odjezdu) Místo konání: Horská chata Vébrovy boudy, Pec pod Sněžkou. Zájemcům o kvalifikaci instruktor lyžování nabízíme: procvičení zkouškových požadavků, praxi s dětmi a mládeží. V každé sezoně uhradíme několika zájemcům náklady na získání kvalifikace instruktor lyžování. Na základě zkušeností z týdne na Vebrových chatách můžeme delegovat dva zájemce, kterým náklady uhradíme v příští lyžařské sezóně 2012/2013. Zájemcům o progresivní lyžování nabízíme: Workshop carvingu, freestyle, freeride, základy slalomu. Večerní program: mimo sportovní stránku se zabýváme i tou kulturní a téma na letošní večerní program je Mezinárodní filmový festival. Dominika Jarolímková
8. strana
f a r n í n o v i n y – b ř e z e n 2 0 11
Během postu se každý pátek od 18 hodin koná křížová cesta. V té době je příležitost ke svátosti smíření.
STANE SE
Zahájení Roku svaté Anežky České Ve středu 2. března byl mší svatou v kostele sv. Františka z Assisi u Karlova mostu (Staré Město) oficiálně zahájen Rok svaté Anežky České, v němž si připomínáme 800. výročí narození naší české patronky. Eucharistické slavnosti předsedal arcibiskup pražský Mons. Dominik Duka OP. 6. 3. v 15 hodin zveme všechny děti z okolí na MASOPUSTNÍ KARNEVAL do sálu pod kostelem sv. Anežky – čekají na vás soutěže, písničky, dobré občerstvení a TOMBOLA pro všechny zúčastněné 8. 3. budou Masopust slavit po mši svaté dospělí. 9. 3. Popeleční středa, udílení Popelce 13. 3. Popelec s dětmi při mši v 10.30 h. V týdnu od 14. do 18. 3. jsou v našem obvodě jarní prázdniny, proto odpadá středeční výuka náboženství.
Mnichovic do Divišova – 25 km. Doprava do Mnichovic je vlakem z Prahy hl. nádraží 7.50 (příjezd v 8.28), odchod po půl deváté od nádraží, příchod do Divišova cca v 16 hodin. Odtud nejedou autobusy ani vlak (nejbližší vlak 6,5 km Český Šternberk, kam se můžeme popovézt auty.) Informace na tel. 286 891 447 nebo mail:
[email protected] 25. 3. v den slavnosti Zvěstování Páně si připomínáme Den modliteb za úctu k počatému životu a za nenarozené děti. 1. 4. se koná pravidelné měsíční shromáždění SFŘ u sv. Anežky od 16.30 hod. (modlitba breviáře již od 16.15 hodin). Setkáváme se v místnosti pod presbytářem kostela, pokračujeme mší svatou v kostele v 18. hodin a po jejím skončení v případě zájmu pokračujeme opět v místnosti pod presbytářem. Všichni jste zváni.
Pravidelný úklid kostela jednou za čtrnáct dní v pátek v 8 hodin, tentokrát 18. 3. a 1. 4. Velmi vás žádáme, přijďte nám pomoci.
19. 3. cyrilometodějská pouť pokračuje 3. etapou, jednodenní. Půjdeme z
Po nedělní ranní mši svaté se mohou farníci ohřát, vypít čaj či kávu v prostorách učebny náboženství.
Farní úřad
Bohoslužby
P. Řehoř Mareček Jihovýchodní IV. č. 25, tel. 2 72 76 34 60 úřední hodiny: po – pá 8.00 – 10.00
úterý – pátek: . . . . . . . . . . 18.00 neděle: .������������������������������������������ 7.30 . . . . . . . . . . . 10.30 dětská mše
Leden
Křest: Sára Nováková, Kristýna Koběrská
Úmrtí: Václav Janeček
Cena: 4 Kč. Číslo vyšlo 6. 3. 2011 Redakce: Michaela Tučková, Magdalena Martinovská
Naše noviny si můžete přečíst i na internetové adrese www.anezka.ic.cz.
