PETER ZUMTHOR GRAFICKÝ PROJEV ARCHITEKTA
SEMINÁRNÍ PRÁCE VÍTA RÝPARA
S O U Č AS N Á
AR C H I T E K TO NI C K Á
T VO R B A ,
Z I M NÍ
S E ME S TR
F A - Č V U T
2 0 10/ 1 1
Obecný úvod Kdybychom měli zařadit architekta Petera Zumthora do nějakého současného proudu, patrně bychom ho označili za představitele tzv. nové jednoduchosti 1, směru, který neustále nabývá na významu od počátku osmdesátých let a který je dnes znám pod všeobecně rozšířeným, nicméně nepřesným označením minimalismus. Jeho přístup k této architektuře však není založen na duchovně-estetických východiscích, která můžeme vnímat jako vůdčí například v práci Johna Pawsona, ani na kontextuálněspolečenském postoji, který převažuje ve většině prací Josefa Pleskota. Ačkoli tyto složky jsou v pracích Petera Zumthora samozřejmě rovněž obsaženy, jsem přesvědčen, že těžištěm jeho pohledu na obor zůstává materiál a způsob jeho zpracování.
Petera Zumthora jsem si pro zpracování této práce vybral především z toho důvodu, že grafický projev je pro něj velmi důležitým a zároveň rozporuplným tématem. Vždyť jakým způsobem může zobrazení, které již ze své podstaty abstrahuje jen některé vlastnosti zobrazovaného, prezentovat architekturu, která je založena na materiálním, tělesném přístupu? O blízkosti jeho tvorby a této problematiky svědčí i to, že některé jeho postřehy byly několikrát citovány právě v antologii Architektura: Tělo nebo
obraz? 2, která se zobrazováním nezobrazitelného zabývá.
Životopisná data 26. 4. 1943 narozen v Basileji v rodině truhláře. V devatenácti letech získal výuční list coby umělecký truhlář. Do svých 24 let navštěvoval uměleckoprůmyslovou školu v Basileji, během studia absolvoval rovněž stáž na Pratt Institute v NYC. Po škole působil jako technický konzultant a inspektor na zachování historických památek kantonu Grisons. Ve svých 36 letech (roku 1979) založil svou vlastní architektonickou kancelář v Haldensteinu. V současnosti žije v sousedství svého patnáctičlenného atelieru v Haldensteinu, ačkoli dle svých slov třetinu svého života tráví cestováním. Mezi jeho záliby patří hra tenisu, kouření doutníků, četba poezie a poslech jazzu. Peter Zumthor je ženatý s Annalisou Zumthor-Cuoradovou, se kterou má 3 již dospělé děti. Jeho oblíbeným nápojem je koktejl Margarita (tequilla, limeta a pomerančový džus). Akademická působnost:
Lektor konzervace a dokumentace historických památek, Curych (od 1978) Externí profesor, Southern California Institute of Architecture (od 1988) Externí profesor, Technische Universität, Mnichov (od 1989) Členství v Akademii výtvarných umění v Berlíně (od 1994) Profesor, Academia di architettura, Medrisio, Švýcarsko (od 1996) Externí profesor, Harward Graduate School of Design (od 1999) Architektonická ocenění: 1989 The Heinrich Tessenow Gold Medal 1996 Čestné členství ve Spolku německých architektů (BDA) 1998 The Carlsberg Architecture Prize (Dánsko) 1999 The Mies van der Rohe Award for European Architecture 2006 The Thomas Jefferson Foundation Medal (USA) 2008 The Praemium Imperiale (Japonsko) 2008 The Arnold W. Brunner Memorial Prize in Architecture (USA) 2009 The Pritzker Architecture Prize
Hypotézy, otázky a interpretace Tvorba a obrazy
„Když přemýšlím o architektuře, vidím obrazy.“ 3 Těmito slovy začíná Zumthorova esej Pohled na věc. Přes zdánlivou samozřejmost takového prohlášení je v této větě obsažena podstata jeho přístupu k navrhování. Zumthor se při své tvorbě obrací do
svého nitra, aby z něj vyvolanými obrazy dokázal odpovědět na otázky, které mu daný projekt klade. Tento přístup je rozšířen u mnoha architektů (obdobný niterný postoj je například typický i pro tvorbu Zahy Hadit či Franka Gehryho), nicméně u Zumthora nabývá velmi hlubokých a specifických rozměrů. Podívejme se tedy na něj důkladněji. V eseji Tvrdé jádro krásy Zumthor doslova píše „Při hledání architektury, kterou nosím
v hlavě, prožívám opakovaně stále stejnou stísněnost a prázdnotu.“ 4 Z tohoto prohlášení jednoznačně vyplývá, že autor je přesvědčen o tom, že pro dané místo již existuje ideální hmotná architektonická forma, na jejíž podobu si pouze musí „vzpomenout“. Na úspěšnosti procesu rozpomínání se pak závisí kvalita celého projektu. Na počátku této eseje píše autor o své představě existence „tvrdého jádra“ krásy. Představa takovéto substance dle mého názoru odkazuje k pohledu na svět jako jednotu, ovlivněnému realistickou filosofií. Zumthor jakoby se tvorbou niterných obrazů rozvzpomínal na Platónův svět idejí, na prapůvodní formu, která je svou dokonalou podstatou zároveň i ztělesněním krásy. Toto pojetí tvorby by mohlo Zumthora řadit do proudu purismu Corbusierovského střihu, nicméně ho za puristu považovat rozhodně nemůžeme. V rozhovoru s Patrickem Lynchem uvádí, že ke své práci nepřistupuje jako poskytovatel, ale jako autor, neboli dle jeho slov obdobným způsobem, jakým „hudební skladatel píše svou
hudbu, jakým spisovatel píše knihy.“ 5 Původcem tvorby dle něj nemůže být ideologie nebo víra, ale pouze to, „co je v nás, to co víme, i přestože o většině věcí
v nás nevíme.“ 5 Zumthor tedy sice vychází ze vzpomínek na konkrétní věci či události, nicméně je využívá pouze coby inspirační zdroj, jak uvádí, nikdy je neaplikuje jako kopii původní formy. „Při práci na návrhu se nechávám vést vzpomínkovými
obrazy a náladami, které mohu spojit s hledanou architekturou.“ 6 „Snažím se zjistit,
co znamenají, abych se poučil, jak určité obrazné formy a nálady vznikají.“ „Když se mi podaří tyto vlastnosti účelně překrýt a vzájemně překřížit, získá objekt plnost a hloubku.“ 7 „Předobrazy, slova a srovnání, nutná k vytvoření celku, vyprchají. Jeví se jako doznívající kroky. V centru stojí nová stavba a je sama sebou. Její historie začíná.“ 7 Jak však tyto obrazy vznikají? V eseji Pohled na věc píše: „Vzpomínky (na zažité věci)
obsahují nejhlubší zkušenosti s architekturou, které znám. Tvoří základ nálad a obrazů, které se snažím ve své práci architekta vysledovat.“ 8 V jiném textu pak uvádí, že není a nechce být dobrým pozorovatelem (tj. jeho vzpomínky na fyzickou podobu nemusí být přesné). Při vzniku obrazů se v nich smísí architektura se životem. Podobné obrazy se mu v paměti překrývají a on při rozvzpomínání si na ně pak hledá společnou podstatu těchto obrazů, ptá se, co v nich vyvolalo hledaný pocit a situaci.
9
Řeč obrazů Jak je z dosavadního textu patrné, obrazy hrají v autorově tvorbě zásadní roli. Nicméně pod pojmem takového obrazu nemůžeme chápat pouze zachycení vizuální podoby. Autor často mluví o vlastnostech, obsažených v těchto obrazech, které však nelze racionální grafickou technikou zachytit (haptický dojem, teplo materiálu, zvuk, atp.). Aby tedy mohlo dojít k fyzickému ztvárnění takových vlastností v obrazu či skice, musí dojít k rezonanci díla s lidským nitrem. Zumthor tuto vlastnost obrazů popisuje takto: „Když se podívám na kresbu udělanou v jisté fázi tvorby nebo před pěti lety,
vidím, že ta kresba ví něco o tom, co jsme postavili. A jindy je naprosto bezradná. Ale poznám, co vypadá pevně („secure“) a co ne. Kdybyste se mě na to zeptali, když jsem ji kreslil, nebylo by možné, abych to takto věděl.“ 5 Jak je tedy patrné, Zumthor si je vědom toho, že pocity, které v něm jeho kresba v danou chvíli vyvolá, nejsou
stálé a nemusí být ani tím co čekal, že vyvolá. „Projektování spočívá v neustálé souhře
pocitů a rozumu. Abstraktní úvahy nám potvrdí pocit. Myslím si, že vlastní jádro hledané architektury vzniká z emocí a náhlých vnuknutí. Okamžiky vzácné inspirace se dostaví při trpělivé práci. Náhlé vnitřní vnuknutí, jediný nový tah na výkrese, může ve vteřině změnit a přeformulovat celý dosavadní návrh. Cítím radost a vášeň a něco mi říká: Tento dům chci stavět!“ 10 Zobrazení návrhu Jak jsem uváděl na počátku této práce, autorův vztah k architektuře je zakotven v její hmotné podstatě, v její existenční celistvosti. Do doby, než je stavba realizována, je mnoho z jejích nezobrazitelných vlastností kdesi hluboko v autorově mysli. Jejich zobrazení je silně subjektivní, a sdělení takových informací v původním významu je tedy velmi komplikované, ne-li nemožné. „Realita architektury je konkrétno,
zhmotnění ve formu, masu a prostor, její tělo. Nápady jsou pouze ve věcech.“ 11 Proto se Zumthor zdráhá zobrazovat své projekty formou zákresu či vizualizace. Osobně dokonce nesouhlasí ani s fotografickým publikováním svých staveb, protože tak dochází k jejich mylnému pochopení skrze zprostředkované poznání. 12
„Výkres se snaží zobrazit objekt v daném místě co nejreálněji. Ale právě snaha o takové zobrazení často slouží k zdůraznění nepřítomnosti skutečného objektu. Co pak nastane, je pochopení nedostatečnosti takového zobrazení, zvědavost na přislíbenou realitu a snad, když nás příslib osloví, také touha po jeho zhmotnění.“ „Příliš vysoká reálnost zobrazení, která neobsahuje žádná otevřená místa pro vlastní představivost a zvědavost“ způsobuje, že „je již sám návrh objektem touhy. Na zamýšlené reálno bude odkazovat minimálně – pokud vůbec. Návrh už nepředstavuje žádný příslib, je jím sám o sobě.“ 13
Jakým způsobem tedy zobrazuje stavby pro své klienty? Jedním ze dvou přijatelných typů zobrazením projektu je pro Zumthora takové, které ho popisuje pouze koncepčně: „Výkresy, které výslovně odkazují na realitu, ležící kdesi v budoucnu, jsou
v mé práci důležité. Rozpracovávám proto co nejnázorněji i ten nejmenší bod výkresu, ze kterého je zřejmá základní tendence mého úsilí, aniž je rozptylována nepodstatným.“ 13 Druhým způsobem je technické zobrazení. Pro laika je sice často nečitelné, je však zcela jednoznačné; „Ze všech výkresů, které architekti tvoří, mám
nejraději prováděcí výkresy.“ 14 „Ukazují něco z tajemství a vnitřního napětí, které už dokončené architektonické těleso nevyzradí: umění spojů, skryté geometrie, tření materiálů, vnitřní napětí nosníků a vzpěr, lidskou práci, která je v něm obsažena“ 15 Z těchto východisek zobrazování vyplývá i samotná technika kresby (Počítačová vizualizace v jeho případě nepřipadá v úvahu. Po velmi dlouhém pátrání se mi podařilo najít jedinou, jejíž datace a autorství však není jistá). V případě koncepčních kreseb a zobrazení Zumthor jednoznačně preferuje měkký materiál. Většina z nich je kreslena uhlem či křídami, přičemž hlavní linie (obrysů či vektorů) bývají někdy zvýrazněny tužkou. Některá zobrazení jsou však malována akvarelem, přičemž výrazné linie jsou opět vytaženy tužkou či tuží. Pozoruhodné, nikoli však překvapivé je to, že takováto, svým charakterem očividně hledající a koncepční zobrazení v některých případech obsahují i číselné údaje, kóty, případně i konkrétní konstrukční detaily. Do těchto koncepčních zobrazení by bylo možné zařadit i ta, která jsou kreslena barevnými fixy. Při jejich studiu se však nelze ubránit dojmu, že se jedná spíše o zobrazení vytvářená pro informování klienta. Patrné je to jednak z jejich statického (prezentujícího, nikoli hledajícího) vzhledu a zároveň z toho,
že se jedná o jediné kresby, jež zobrazují dílo v iluzivní prostorovosti (axonometricky či perspektivně). „Technické“ kresby, které zřejmě slouží i jako kresby prezentační, nicméně svým vzhledem vypadají spíš jako realizační, jsou kresleny výhradně tužkou, výjimečně i tuží. Jedná se o vždy o zobrazení ortogonální (půdorysy, pohledy a řezy), jejichž plasticita je někdy naznačena decentním technickým stínováním. Přestože se zdánlivě jedná o stavební výkresy, jejich použití pro povolení či provedení stavby je v mnoha případech limitováno absencí číselných a popisných údajů (ačkoli díky preciznosti a jednoznačnosti kresebného provedení by se bez nich mohla dokumentace v podstatě obejít). U projektů z posledních patnácti let jsou však již takovéto výkresy nedohledatelné. Dá se tedy usuzovat, že byla pro svou časovou náročnost nahrazena zobrazeními typu CAD. I u nich však lze mluvit o jisté stylizaci (jemné valérování odstíny šedé apod.). Specifickým zobrazením, které Zumthorův ateliér u některých prací využívá, jsou modely. K nim má Zumthor obdobný ambivalentní vztah jako k zobrazením. Nejlépe je charakterizován citací, která se vztahuje k jeho pedagogickému přístupu: „Modely
z papíru se nepoužívají. Vlastně by se neměly vyrábět žádné modely v přeneseném slova smyslu, ale konkrétní objekty. Plastické práce v daném měřítku“ 62 Tento přístup je nejlépe viditelný na dvou modelech. Prvním je model lázní ve Valsu, který je zhotoven ze stejného kamene, ze kterého byla později postavena samotná budova. Druhým je model výstavního pavilonu pro Expo v Hannoveru. Ten je v podstatě pouhou zmenšeninou skutečné stavby, vyskládanou z jednotlivých miniaturních dřevěných komponentů. Pro tyto modely, stejně jako pro modely pracovní, platí jeden
společný rys. Tím je shodnost, či přinejmenším podobnost použitého materiálu s materiálem skutečné stavby. Způsob prezentace Vzhledem k velké pověsti a důvěře, kterých si Zumthor svou tvorbou získal, není dnes nutné, aby jeho ateliér musel výrazně prezentovat dosud nerealizované stavby. Jak již bylo zmíněno, pro Zumthora je dokonce taková zprostředkovaná prezentace nežádoucí. Výjimku k tomuto stavu však tvořila Prezentace budov a projektů Petera Zumthora, výstava zahrnující díla od roku 1986 do 2007, která se uskutečnila téhož roku v bregenzském Kunsthausu. Na jejím uspořádání se podíleli Peter Zumthor a jeho dlouhodobý spolupracovník Thomas Durisch. Pojetí bylo založeno na kontrastu klasické „papírové“ části, která se snažila divákovi předvést způsob Zumthorova uvažování metody tvorby, a části filmové, která měla co nejvěrněji přiblížit bytí realizovaných staveb. Výstava byla ve své původní podobě rozdělena do čtyř částí, vymezených čtyřmi podlažími Kunsthausu. První část, umístěná v přízemí, seznamovala diváky s díly ateliéru pomocí výše zmiňovaných rozměrných modelů. Druhá část, instalovaná v následujících dvou podlažích sice nebyla dílem Zumthorovým, ale velmi vypovídá o jeho přístupu. Jednalo se o filmovou prezentaci realizovaných staveb, která byla dílem umělecké dvojice Nicole Six a Paul Petritsch. Ta byla Zumthorem zvolena pro své zaujetí problematikou architektury, především pak času a prostoru. V každém podlaží byla rozmístěna skupina šesti projekčních pláten, na kterých byl po dobu 40 minut promítán statický filmový záznam určitého pohledu na budovu, či její detail. Rozmístění a orientace pláten přitom odpovídala reálnému umístění a směru zobrazovaných pohledů. Stejně tak zobrazení bylo uskutečněno v přesném měřítku
1:1. Díky tomuto působivému postupu byla výrazně zmenšena ztráta informací, způsobená zprostředkovanou prezentací, jindy Zumthorem tak nevítanou. Třetí část, která si dala za cíl seznámit diváka se způsobem Zumthorova promýšlení
architektury, byla uspořádána do ateliérové podoby. Umístění kreseb, maleb a modelů na dlouhé dřevěné stoly, či na závěsné panely na stěnách mělo v divákovi podpořit vnímání procesu vzniku díla.
Shrnutí Smysl východisek Zumthorova grafického projevu lze shrnout do jediného citátu, který je obsažen v jeho eseji Poznávat architekturu, vyučovat architekturu:
„Architektura je vždy konkrétní matérie. Není abstraktní, je konkrétní. Návrh, projekt namalovaný na papíře není architekturou, je to více nebo méně dostatečné zastoupení architektury srovnatelné s notami. Hudba vyžaduje přednes. Architektura vyžaduje realizaci.“ 16
Citace a odkazy 1) Vladislav Dudák, Encyklopedie světové architektury, Baset, Praha 2000 2) V eseji: David Leatherborrow, Na materiálech záleží, Architektura: Tělo nebo obraz?, Zlatý řez, 2009 3) Peter Zumthor, Promýšlet architekturu, Archa, Zlín 2009, Str. 7 4) Peter Zumthor, Promýšlet architekturu, Archa, Zlín 2009, Str. 22 5) Interview with Peter Zumthor 1. April 2009, URL
, 11. 1. 2011 6) Peter Zumthor, Promýšlet architekturu, Archa, Zlín 2009, Str. 24 7) Peter Zumthor, Promýšlet architekturu, Archa, Zlín 2009, Str. 25 8) Peter Zumthor, Promýšlet architekturu, Archa, Zlín 2009, Str. 8
9) Peter Zumthor, Promýšlet architekturu, Archa, Zlín 2009, Str. 47 10) Peter Zumthor, Promýšlet architekturu, Archa, Zlín 2009, Str. 19 11) Peter Zumthor, Promýšlet architekturu, Archa, Zlín 2009, Str. 35 12) Jana Dostálová, Peter Zumthor (seminární práce z předmětu SAT), FA – ČVUT, Praha 2008 13) Peter Zumthor, Promýšlet architekturu, Archa, Zlín 2009, Str. 12 14) Peter Zumthor, Promýšlet architekturu, Archa, Zlín 2009, Str. 17 15) Peter Zumthor, Promýšlet architekturu, Archa, Zlín 2009, Str. 18 16) Peter Zumthor, Promýšlet architekturu, Archa, Zlín 2009, Str. 62
Zdroje a doporučená literatura Peter Zumthor, Promýšlet architekturu, Archa, Zlín 2009 Jana Tichá (ed.), Architektura: Tělo nebo obraz?, Zlatý řez, Praha 2009 URL < http://www.architectsjournal.co.uk/critics/peter-zumthor-speaks-to-thearchitects-journal/5200097.article>
(Rozhovor s P. Zumthorem)
URL < http://www.pritzkerprize.com/laureates/2009>
(Základní biografické údaje)
URL < http://www.archiweb.cz>
(Základní biografické údaje)
URL < http://en.wikipedia.org/wiki/Peter_Zumthor>
(Základní biografické údaje)
URL < http://www.eahn.org/site/en/peterzumthor.php> (Detailní popis výstavy 2007)
URL < http://www.kunsthaus-bregenz.at/presse_zumthor/PresseinformationE.pdf> (Anotace výstavy 2007)
Domov důchodců, Chur 1989/93
Rozvzpomínání si na formu...
... a její nalezení
Sogn Benedekt, Sumvitg 1985/86
Model lázní ve Valsu 1986/96
Kresba fixem, Bruder Kaus, Mechernich 2005/06
Výstava Peter Zumthor, Buildings and Projects 1986 – 2007, projekční část
