Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s přístupem České republiky Meziamerická úmluva o výkonu trestních rozsudků v cizině (Managua, 9. června 1993)
Návrh usnesení
Senát Parlamentu České republiky souhlasí s přístupem České republiky k Meziamerické úmluvě o výkonu trestních rozsudků v cizině (Managua, 9. června 1993) s tím, že při uložení listiny o přístupu bude učiněna následující výhrada: „V souladu s čl. XVI Meziamerické úmluvy o výkonu trestních rozsudků v cizině (Managua, 9. června 1993) si Česká republika vyhrazuje právo jako přijímající stát přebírat a jako odsuzující stát předávat výkon rozhodnutí ukládajících podmíněné tresty a rozhodnutí o podmíněném propuštění, pouze pokud spočívá jen v převzetí dohledu a kontroly nad odsouzenou osobou, která je na svobodě, aniž by Česká republika současně přebírala nebo předávala závazek zajistit výkon uloženého trestu nebo jeho zbytku.“
Předkládací zpráva pro Parlament
V rámci Organizace amerických států byla dne 9. června 1993 v nikaragujské Manague sjednána Meziamerická úmluva o výkonu trestních rozsudků v cizině (dále jen „Managujská úmluva“), která ve vztazích mezi svými smluvními stranami upravuje předávání odsouzených osob 1 . Managujská úmluva je otevřena podle svého čl. XIII k podpisu členským státům Organizace amerických států a podle čl. XV k přístupu i všem ostatním státům, byť nejsou členy Organizace amerických států, a tedy i České republice. Smluvními stranami Managujské úmluvy v současnosti jsou Belize, Brazílie, Ekvádor, Guatemala, Chile, Kanada, Kostarika, Mexiko, Nikaragua, Panama, Paraguay, Salvador, Spojené státy americké, Uruguay a Venezuela. Přístupem České republiky k Managujské úmluvě bude poskytnuta odsouzeným osobám možnost vykonat trest odnětí svobody ve státě, jehož jsou občany, a v prostředí, které usnadní jejich resocializaci, což je s ohledem na mnoho odlišností, daných zejména rozdílným kulturním a sociálním prostředím, způsobem života a mentalitou lidí, faktor zvlášť významný. Platná vnitrostátní právní úprava umožňuje předávat a přebírat odsouzené osoby bez existence vyhlášené mezinárodní smlouvy pouze ve výjimečných případech (srov. § 450 odst. 2 trestního řádu). Mezi Českou republikou a žádným z uvedených států nebyla v této oblasti dosud uzavřena žádná dvoustranná mezinárodní smlouva. Některé ze smluvních stran Managujské úmluvy jsou však současně smluvními stranami Úmluvy o předávání odsouzených osob (Štrasburk, 21. března 1983, č. 553/1992 Sb.; dále jen „Štrasburská úmluva“), která byla sjednána v rámci Rady Evropy a jejíž smluvní stranou je rovněž Česká republika. Přístupem České republiky k Managujské úmluvě dojde k rozšíření smluvního základu pro předávání odsouzených osob na Belize, Brazílii, Guatemalu, Nikaraguu, Paraguay, Salvador a Uruguay. Česká republika bude prvním státem mimo Organizaci amerických států, který možnosti přístupu k Managujské úmluvě poskytované jejím čl. XV využije. V rámci Organizace amerických států má Česká republika již od roku 1995 postavení stálého pozorovatele; stejný status má i řada dalších evropských států, jakož i Evropská unie. Obsah Managujské úmluvy je následující: Čl. I definuje stěžejní pojmy Managujské úmluvy, tj. „odsuzující stát“, „přijímající stát“, „trest“ a „odsouzená osoba“. Z definice pojmu „trest“ vyplývá, že trestem se rozumí i podmíněné odsouzení či podmíněné propuštění; protože však česká právní úprava (§ 458 až § 460 trestního řádu) v současné době umožňuje převzít nebo předat dohled a kontrolu nad podmíněně odsouzeným, aniž by Česká republika současně přebírala nebo předávala závazek zajistit výkon uloženého trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku (pokud by se podmíněně odsouzený nebo podmíněně propuštěný ve zkušební době neosvědčil), bude nezbytné k čl. I odst. 3 Managujské úmluvy učinit výhradu, kterou bude toto ustanovení omezeno pouze na uvedené případy. V případě změny vnitrostátní právní úpravy bude pak možné výhradu odvolat. Podle čl. IX pak lze Managujskou úmluvu použít rovněž na opatření ukládaná
1
) O předání (transfer) odsouzené osoby se jedná v případě, že cizinec byl v České republice odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a má být předán do svého státu domovského, aby trest odnětí svobody vykonal tam, resp. v případě, že občan České republiky byl v cizině odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody a má být předán do České republiky, aby trest odnětí svobody vykonal zde.
mladistvým (v České republice podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže 2 ), jakož i na ochranná opatření spočívající ve zbavení osobní svobody (např. ochranné léčení v léčebném zařízení). Čl. II stanoví obecnou zásadu, že trest uložený v jedné smluvní straně státnímu příslušníkovi druhé smluvní strany může být vykonán v této druhé smluvní straně, a dále obecný závazek smluvních stran poskytovat si nejvyšší možnou míru spolupráce při předávání odsouzených osob. Čl. III obsahuje výčet podmínek, které musí být splněny, aby mohlo dojít k předání odsouzené osoby. Těmito podmínkami jsou konečnost (právní moc) odsuzujícího rozsudku, informovaný souhlas odsouzené osoby, oboustranná trestnost, státní příslušnost přijímajícího státu a délka trestu, který zbývá vykonat (alespoň 6 měsíců). Trest, k jehož výkonu má být odsouzená osoba předána, nesmí být trestem smrti a jeho výkon nesmí odporovat vnitrostátnímu právu přijímajícího státu. Čl. IV zavazuje smluvní strany k informování odsouzených osob, kterých se ustanovení Managujské úmluvy týkají, o jejím obsahu a o vyřizování jejich žádostí o předání. Čl. V obsahuje úpravu postupu při předávání odsouzených osob – stanoví zejména způsob podání žádosti o předání, její náležitosti a podklady, které odsuzující stát poskytne přijímajícímu státu, jakož i podmínku souhlasu odsouzené osoby s předáním, způsob styku orgánů smluvních stran (tj. prostřednictvím ústředních orgánů (čl. XI), anebo diplomatickou či konzulární cestou), upravuje specifikum vyplývající z federálního uspořádání některých amerických států (odstavec 3), právo přijímajícího státu prostřednictvím svého úředníka ověřit, zda souhlas odsouzené osoby byl dán s plným vědomím jeho důsledků. Příkladmo rovněž uvádí, které okolnosti smluvní strany mohou vzít v úvahu, než vysloví souhlas či nesouhlas s předáním nebo převzetím odsouzené osoby. Odstavce 9 a 10 obsahují úpravu nákladů vzniklých v souvislosti s předáním odsouzené osoby. Čl. VI stanoví v případě vyslovení nesouhlasu s předáním či převzetím odsouzené osoby povinnost informovat druhou smluvní stranu o důvodech tohoto nesouhlasu. Čl. VII upravuje způsob výkonu trestu uloženého odsuzujícím státem v přijímajícím státě po předání odsouzené osoby, tj. v souladu s právními a jinými předpisy přijímajícího státu, včetně např. ustanovení o podmíněném propuštění. Nepřípustné je však prodloužení výkonu trestu za den, který by byl stanoven jako jeho konec v odsuzujícím státu. Stanovena je rovněž překážka věci rozhodnuté, resp. její účinky v přijímajícím státu, pokud jde o trestný čin, pro který byl odsuzujícím státem uložen trest, k jehož výkonu byla odsouzená osoba předána do přijímajícího státu. Čl. VIII ponechává pravomoc udělit předané odsouzené osobě amnestii či milost výlučně odsuzujícímu státu (na rozdíl od Štrasburské úmluvy). Stejně tak výlučně odsuzující stát, resp. jeho orgány jsou oprávněny k přezkoumání (revizi) odsuzujícího rozsudku, zejm. cestou mimořádných opravných prostředků (stejně jako podle Štrasburské úmluvy). Přijímající stát je pak povinen jakékoli rozhodnutí odsuzujícího státu o amnestii či milosti nebo o revizi rozsudku zohlednit v rámci dalšího výkonu trestu (srov. § 455 odst. 7 trestního řádu). 2
) zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů
2
Čl. IX umožňuje použití Managujské úmluvy a postup podle ní v některých zvláštních případech, jako jsou případy mladistvých odsouzených a případy, v nichž došlo k uložení ochranného opatření spočívajícího ve zbavení osobní svobody (např. ochranné léčení v léčebném zařízení). Čl. X umožňuje provádět průvoz odsouzených osob z či do třetích států územím smluvních stran a stanoví, že v případě leteckého průvozu bez plánovaného mezipřistání (tj. prostého přeletu) není třeba o průvoz žádat ani jej oznamovat. V případě mezipřistání je nutno stát průvozu předem o plánovaném průvozu informovat a stát průvozu má možnost průvoz nepovolit. Čl. XI stanoví povinnost smluvních stran oznámit depozitáři Managujské úmluvy své ústřední orgány. Čl. XII upravuje vztah Managujské úmluvy k jiným dohodám a smlouvám o předávání odsouzených osob mezi dvěma či více smluvními stranami Managujské úmluvy. Managujská úmluva (podobně jako Štrasburská úmluva) takové jiné dohody a smlouvy nijak nederoguje ani neomezuje jejich sjednávání či použití. Čl. XIII upravuje podpis Managujské úmluvy členy Organizace amerických států (viz ale níže čl. XV). Čl. XIV stanoví podmínku ratifikace Managujské úmluvy. Čl. XV umožňuje přístup k Managujské úmluvě kterémukoli státu, který není členem Organizace amerických států. Čl. XVI stanoví možnost učinit výhrady k Managujské úmluvě. Čl. XVII upravuje vstup Managujské úmluvy v platnost pro jednotlivé smluvní strany, a to třicátým dnem od uložení jejich ratifikační listiny. Čl. XVIII upravuje délku platnosti Managujské úmluvy (doba neurčitá) a způsob a důsledky (pro tresty, jejichž výkon bude podle ní předán, a v době jejího vypovězení nebude dosud ukončen, jakož i pro dosud nevyřízené žádosti) jejího vypovězení. Čl. XIX stanoví, že depozitářem Managujské úmluvy je Generální sekretariát Organizace amerických států a upravuje některé jeho povinnosti s tím spojené. Z výše uvedeného vyplývá, že obsah Managujské úmluvy je obdobný obsahu Štrasburské úmluvy. Liší se pouze ve dvou bodech: Na rozdíl od Štrasburské úmluvy (čl. 12) Managujská úmluva (čl. VIII) neumožňuje, aby milost či amnestii odsouzené osobě, která byla předána do přijímajícího státu, mohly udělit rovněž příslušné orgány státu přijímajícího, ale ponechává toto právo výlučně státu odsuzujícímu. Přístupem České republiky k Managujské úmluvě nicméně nedojde k omezení pravomoci prezidenta republiky udělovat milosti a vyhlašovat amnestie podle čl. 62 písm. g) a čl. 63 odst. 1 písm. j) Ústavy České republiky, neboť prezident republiky má tuto pravomoc pouze ve vztahu k rozsudkům soudů České republiky, a nikoli ve vztahu k rozsudkům soudů cizích států; k rozšíření těchto pravomocí prezidenta republiky na
3
některé rozsudky cizích států může dojít pouze výslovným ustanovením mezinárodní smlouvy (např. čl. 12 Štrasburské úmluvy). Uvedený rozdíl mezi Managujskou úmluvou a Štrasburskou úmluvou však bude mít význam pro vnitrostátní postup při přebírání odsouzených osob ze smluvních stran Managujské úmluvy, které jsou současně i smluvními stranami Štrasburské úmluvy (Ekvádor, Chile, Kanada, Kostarika, Mexiko, Panama, Spojené státy americké a Venezuela), neboť v zájmu právní jistoty při dalším výkonu trestu odnětí svobody v České republice bude soud rozhodující podle § 452 trestního řádu o uznání cizozemského rozsudku muset ve výroku uznávacího rozsudku rovněž výslovně uvést, podle které úmluvy se cizozemský rozsudek na území České republiky uznává, aby tak v budoucnu bylo možné jednoznačně určit právní režim, kterým se udělování milostí a vyhlašování amnestií bude řídit, resp. vliv milostí a amnestií udělených či vyhlášených prezidentem republiky na uznaný cizozemský rozsudek a v České republice vykonávaný trest. Managujská úmluva nestanoví výslovně, zda má být ve výkonu trestu po převzetí trestu odnětí svobody pokračováno (čl. 10 Štrasburské úmluvy), anebo zda může být trest přeměněn (čl. 11 Štrasburské úmluvy). Z toho lze sice dovozovat, že má být ve výkonu trestu pokračováno, což je ostatně varianta, kterou Česká republika volí i při aplikaci Štrasburské úmluvy 3 . Managujská úmluva však na druhé straně neobsahuje ani výslovný závazek vykonat odsuzujícím státem uložený trest odnětí svobody i ve vyšší výměře, než kterou připouští vnitrostátní právo přijímajícího státu (ve smyslu § 451 odst. 2 trestního řádu), ani institut přizpůsobení trestu odpovídající úpravě v čl. 10 odst. 2 Štrasburské úmluvy. Tuto absenci bude vhodné řešit prostřednictvím interpretativního prohlášení, které Česká republika k Managujské úmluvě učiní (viz níže), aby se předcházelo nedorozuměním s ostatními smluvními stranami Managujské úmluvy při její praktické aplikaci. Za současné vnitrostátní právní úpravy jsou splněny podmínky pro to, aby Managujská úmluva mohla pro Českou republiku vstoupit v platnost v plném rozsahu, bude-li učiněna níže uvedená výhrada. Jedná se o mezinárodní smlouvu ve smyslu čl. 10 zákona č. 1/1993 Sb., Ústavy České republiky, k jejíž ratifikaci prezidentem republiky je nutný souhlas Parlamentu ve smyslu čl. 49 písm. a) a e) Ústavy České republiky. Pro Českou republiku nabude v souladu se svým čl. XVII al. 2 platnosti třicátý den po uložení listiny o přístupu u depozitáře Managujské úmluvy, kterým je Generální sekretariát Organizace amerických států. Přístup k Managujské úmluvě je v souladu se zahraničně politickými zájmy České republiky a napomůže rozšíření možností řešení situací občanů České republiky, kteří jsou v cizích státech odsouzeni k trestu odnětí svobody, a možností předávání cizinců, odsouzených k trestu odnětí svobody v České republice, k výkonu tohoto trestu do jejich domovských států. Managujská úmluva je v souladu s ústavním pořádkem a s ostatními součástmi právního řádu České republiky a se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z mezinárodního práva. Přístup České republiky k Managujské úmluvě a její vstup v platnost pro Českou republiku jsou v souladu se závazky České republiky vyplývajícími z členství v Evropské unii. Provádění Managujské úmluvy bude v působnosti Ministerstva spravedlnosti a bude spojeno s finančními nároky na dopravu osob předávaných z ostatních smluvních stran Managujské úmluvy do České republiky, kterou bude provádět Vězeňská služba České republiky (§ 454 odst. 2 trestního řádu), a s náklady na výkon trestu těchto osob v České 3
) Srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 30. září 2004, sp. zn. 11 Tcu 148/2004, jakož i výkladové stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu z 28. listopadu 2007, sp. zn. 7 Tpjn 303/2007.
4
republice. Přístup České republiky k Managujské úmluvě a její provádění nebudou spojeny s potřebou navýšit rozpočet Ministerstva spravedlnosti ani Vězeňské služby, neboť řada smluvních stran Managujské úmluvy již je smluvními stranami Štrasburské úmluvy, počet odsouzených občanů České republiky, kteří vykonávají trest ve státech, které jsou smluvními Managujské úmluvy, a nejsou smluvními stranami Štrasburské úmluvy, a kteří vyjádřili zájem o předání k výkonu trestu odnětí svobody do České republiky je zanedbatelný 4 , a Česká republika bude na převzatých odsouzených osobách požadovat náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s jejich předáním k výkonu trestu do vlasti, a to na základě ustanovení § 456 trestního řádu. V případě neevropských zemí paušální částka podle ustanovení § 1 písm. c) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 24/2002 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů vynaložených státem v souvislosti s předáním odsouzených, činí 100 000,- Kč. O povinnosti odsouzené osoby nahradit tuto částku rozhodne po jejím předání do České republiky příslušný soud (§ 456 odst. 3 trestního řádu). S ohledem na platnou právní úpravu (§ 458 až § 460 trestního řádu) bude k čl. I odst. 3 Managujské úmluvy učiněna výhrada, kterou Česká republika omezí závazek přebírat či předávat výkon podmíněných trestů a rozhodnutí o podmíněném propuštění pouze na případy, kdy tento výkon spočívá jen v převzetí dohledu a kontroly nad odsouzenou osobou, která je na svobodě, aniž by Česká republika současně přebírala nebo předávala závazek zajistit výkon uloženého trestu nebo jeho zbytku. Při uložení listiny o přístupu bude k Úmluvě učiněno rovněž interpretativní prohlášení, kterým bude vysvětlen postup České republiky v situacích, kdy trest uložený v cizím státě, k jehož výkonu má být občan České republiky předán z tohoto cizího státu do České republiky, není co do svého druhu či výměry slučitelný s právním řádem České republiky (protože se bude jednat téměř výlučně o tresty odnětí svobody, půjde v praxi zejména o případy, kdy tento trest byl cizozemským soudem uložen ve výměře převyšující horní hranici trestu odnětí svobody stanovenou českým trestním zákoníkem). Formulace tohoto interpretativního prohlášení, které je uvedeno v příloze k návrhu usnesení vlády, vychází ze znění čl. 10 odst. 2 Štrasburské úmluvy, která na tyto případy pamatuje v podobě institutu přizpůsobení trestu a která se v praxi osvědčila. Dále bude podle čl. XI Managujské úmluvy učiněno oznámení, že Ministerstvo spravedlnosti České republiky plní úlohu ústředního orgánu pro předávání odsouzených osob ve smyslu Managujské úmluvy. Protože faktickou součástí smluvního textu se ve smyslu čl. 21 Vídeňské úmluvy o smluvním právu (Vídeň, 23. května 1969; č. 15/1988 Sb.) stávají pouze výhrady, a nikoli prohlášení či oznámení, je součástí návrhů usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu pouze text výše uvedené výhrady. Vláda vyslovila souhlas s přístupem České republiky k Managujské úmluvě svým usnesením ze dne 19. ledna 2011 č. 60. V Praze dne předseda vlády
4
) Ze států, které jsou smluvními stranami Managujské úmluvy, a nikoli Štrasburské úmluvy (tj. Belize, Brazílie, Guatemala, Nikaragua, Paraguay, Salvador a Uruguay), se k září 2010 ve výkonu trestu odnětí svobody nacházeli občané České republiky, o nichž byly zastupitelské úřady České republiky informovány, pouze v Brazílii (7 osob).
5
MEZIAMERICKÁ ÚMLUVA O VÝKONU TRESTNÍCH ROZSUDKŮ V CIZINĚ
MEZIAMERICKÁ ÚMLUVA O VÝKONU TRESTNÍCH ROZSUDKŮ V CIZINĚ
ČLENSKÉ STÁTY ORGANIZACE AMERICKÝCH STÁTŮ, BEROUCE V ÚVAHU, že v souladu s čl. 2 písm. e) Charty OAS je jedním ze základních cílů Organizace amerických států „hledat řešení politických, právních a ekonomických problémů, které mohou mezi nimi vyvstat“; PODNÍCENY PŘÁNÍM spolupracovat, aby zajistily zlepšený výkon spravedlnosti prostřednictvím resocializace odsouzených osob; DOSPĚVŠE K NÁZORU, že k dosažení těchto cílů je žádoucí, aby odsouzené osobě byla dána možnost vykonat trest ve státě, jehož je odsouzená osoba občanem; a PŘESVĚDČENY, že cestou k uskutečnění tohoto výsledku je předání odsouzené osoby, ROZHODLY SE přijmout následující Meziamerickou úmluvu o výkonu trestních rozsudků v cizině:
ČLÁNEK I – DEFINICE Pro účely této úmluvy: 1. Odsuzující stát: znamená smluvní stranu, ze které bude odsouzená osoba předána. 2. Přijímající stát: znamená smluvní stranu, do které bude odsouzená osoba předána. 3. Trest: znamená konečné soudní rozhodnutí, ukládající jako sankci za spáchání trestného činu odnětí svobody nebo podmíněné propuštění, podmíněné odsouzení nebo jinou formu dohledu bez odnětí svobody. Trest se považuje za konečný, pokud v odsuzujícím státě nejsou projednávány žádné řádné opravné prostředky proti rozhodnutí o vině nebo o trestu a lhůta pro podání opravného prostředku proti němu uplynula. 4. Odsouzená osoba: znamená osobu, která má vykonat nebo vykonává trest na území smluvní strany.
ČLÁNEK II – OBECNÉ ZÁSADY V souladu s ustanoveními této úmluvy a. trest uložený v jedné smluvní straně občanovi jiné smluvní strany může být odsouzenou osobou vykonán ve státě, kterého je tato osoba občanem; a b. smluvní strany se zavazují, že si vzájemně poskytnou co nejúplnější spolupráci v souvislosti s předáváním odsouzených osob.
ČLÁNEK III – PODMÍNKY PRO POUŽITÍ TÉTO ÚMLUVY Tato úmluva se použije pouze za následujících podmínek: 1. Trest musí být konečný, ve smyslu čl. I odst. 3 této úmluvy; 2. Odsouzená osoba musí po předchozím poučení o jeho právních důsledcích souhlasit s předáním. 3. Skutek, pro který byla osoba odsouzena, musí zakládat trestný čin i v přijímajícím státě. Pro tento účel nebude brán zřetel na odlišnosti v terminologii nebo na takové, které nemají vliv na povahu trestného činu. 4. Odsouzená osoba musí být občanem přijímajícího státu. 5. Trest, který má být vykonán, nesmí být trestem smrti. 6. V době, kdy je podána žádost, musí zbývat k vykonání nejméně šest měsíců trestu. 7. Výkon trestu nesmí být v rozporu s vnitrostátním právem přijímajícího státu.
ČLÁNEK IV – INFORMOVÁNÍ 1. Každá smluvní strana informuje kteroukoli odsouzenou osobu, které se ustanovení této úmluvy týkají, o jejím obsahu. 2. Smluvní strany informují odsouzenou osobu o vyřizování předání.
ČLÁNEK V – POSTUP PŘI PŘEDÁNÍ Předání odsouzené osoby z jednoho státu do jiného podléhá následujícímu postupu: 1. Žádost o použití této úmluvy může být podána odsuzujícím státem, přijímajícím státem nebo odsouzenou osobou. Postup k předání může být zahájen odsuzujícím státem nebo přijímajícím státem. V těchto případech se vyžaduje, aby odsouzená osoba vyjádřila souhlas s předáním. 2. Žádost o předání se vyřizuje prostřednictvím ústředních orgánů určených podle čl. XI této úmluvy, anebo konzulární nebo diplomatickou cestou, nejsou-li určeny. V souladu se svým vnitrostátním právem každá smluvní strana informuje ty orgány, u kterých to považuje za nezbytné, o obsahu této úmluvy. Vyvine rovněž úsilí k zavedení mechanismů pro spolupráci mezi ústředním orgánem a ostatními orgány, které se mají podílet na předání odsouzené osoby. 3. Pokud byl trest vynesen státem nebo provincií s trestní pravomocí nezávislou na té, kterou má federální vláda, vyžaduje se pro použití tohoto postupu předání souhlas orgánů tohoto státu nebo provincie. 4. Žádost o předání musí poskytovat příslušné informace prokazující, že podmínky čl. III byly splněny. 5. Před provedením předání odsuzující stát přijímajícímu státu umožní, aby ověřil, pokud si to bude přát, prostřednictvím úředníka určeného přijímajícím státem, že odsouzená osoba dala souhlas s předáním při plné znalosti jeho právních důsledků. 6. Při přijímání rozhodnutí o předání odsouzené osoby smluvní strany mohou vzít v úvahu, mezi jinými okolnostmi, možnost přispění k resocializaci osoby; závažnost trestného činu; případný trestní rejstřík odsouzené osoby; zdravotní stav odsouzené osoby; a rodinná, sociální nebo jiná pouta, která odsouzená osoba může mít v odsuzujícím státě a přijímajícím státě. 7. Odsuzující stát poskytne přijímajícímu státu ověřenou kopii rozsudku, včetně informace o době již vykonané odsouzenou osobou a o době, o kterou může být trest snížen z důvodů, jako jsou práce, dobré chování nebo vyšetřovací vazba. Přijímající stát může žádat o takové další informace, které považuje za nezbytné. 8. Předání odsouzené osoby odsuzujícím státem přijímajícímu státu se provede na místě dohodnutém ústředními orgány. Přijímající stát je odpovědný za omezení osobní svobody odsouzené osoby od okamžiku předání.
9. Všechny náklady, které vzniknou v souvislosti s předáním odsouzené osoby do doby, než je tato osoba předána do péče přijímajícího státu, ponese odsuzující stát. 10. Přijímající stát je odpovědný za všechny náklady vzniklé z předání odsouzené osoby od okamžiku, kdy je tato osoba předána do péče přijímajícího státu.
ČLÁNEK VI – ZAMÍTNUTÍ ŽÁDOSTI O PŘEDÁNÍ Nesouhlasí-li smluvní strana s předáním odsouzené osoby, informuje o svém zamítnutí neprodleně dožadující stát a vysvětlí své důvody pro zamítnutí, pokud je to možné a vhodné.
ČLÁNEK VII – PRÁVA ODSOUZENÉ OSOBY, KTERÁ BYLA PŘEDÁNA, A ZPŮSOB VÝKONU TRESTU 1. Odsouzená osoba, která byla předána podle ustanovení této úmluvy, nebude znovu zatčena, souzena ani odsouzena v přijímajícím státě pro stejný trestný čin, na kterém je založen trest, který má být vykonán. 2. S výjimkou ustanovení čl. VIII této úmluvy se trest odsouzené osoby, která byla předána, vykonává v souladu s právním řádem a postupy přijímajícího státu, včetně použití jakýchkoli ustanovení týkajících se snížení doby odnětí svobody nebo alternativního výkonu trestu. Žádný trest nemůže být vykonán přijímajícím státem takovým způsobem, kterým by došlo k prodloužení trestu za den, na který by byl stanoven konec jeho výkonu podle rozsudku soudu v odsuzujícím státu. 3. Orgány odsuzujícího státu mohou cestou ústředních orgánů žádat o zprávy o stavu výkonu trestu jakékoli odsouzené osoby, která byla předána do přijímajícího státu v souladu s touto úmluvou.
ČLÁNEK VIII – PŘEZKOUMÁNÍ ROZSUDKU A DŮSLEDKY V PŘIJÍMAJÍCÍM STÁTĚ Odsuzující stát si ponechává plnou pravomoc k přezkoumávání rozsudků vydaných jeho soudy. Rovněž si ponechává pravomoc udělovat milost, amnestii nebo zmírnění trestu odsouzené osobě. Přijímající stát po obdržení informace o jakémkoli rozhodnutí v tomto ohledu musí neprodleně přijmout odpovídající opatření.
ČLÁNEK IX – POUŽITÍ ÚMLUVY VE ZVLÁŠTNÍCH PŘÍPADECH Tato Úmluva se může použít rovněž na osoby, kterým byl uložen dohled nebo jiná opatření podle zákonů některé ze smluvních stran, které se týkají mladých pachatelů. Souhlas s předáním se získává od osoby, která je podle zákona oprávněna jej udělit. Dohodou mezi stranami se může tato úmluva použít na osoby, které příslušný orgán prohlásil za trestně neodpovědné, pro účely léčení takových osob v přijímajícím státě. Strany se v souladu se svými právními řády dohodnou na druhu léčení, které se poskytne takovým osobám po předání. Pro předání musí být získán souhlas od osoby, která je podle zákona oprávněna jej udělit.
ČLÁNEK X – PRŮVOZ Pokud odsouzená osoba při předání musí překročit území jiné smluvní strany této úmluvy, informuje se tato smluvní strana formou zaslání rozhodnutí povolující předání státem, v jehož péči se má předání uskutečnit. V takových případech stát průvozu může nebo nemusí souhlasit s průvozem odsouzené osoby přes své území. Takové oznámení není zapotřebí, používá-li se letecká doprava a není-li na území smluvní strany, přes které se má let uskutečnit, plánováno řádné přistání.
ČLÁNEK XI – ÚSTŘEDNÍ ORGÁN Při podpisu, ratifikaci nebo přístupu k této úmluvě smluvní strany informují Generální sekretariát Organizace amerických států o ústředním orgánu určeném k výkonu funkcí v ní stanovených. Generální sekretariát zašle smluvním stranám této úmluvy seznam oznámení, která obdržel.
ČLÁNEK XII – VZTAH K JINÝM DOHODÁM Žádné z ustanovení této úmluvy nebude vykládáno tak, že omezuje jiné dvoustranné nebo mnohostranné smlouvy nebo jiné dohody mezi stranami.
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ ČLÁNEK XIII Tato úmluva je otevřena k podpisu členským státům Organizace amerických států.
ČLÁNEK XIV Tato úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny se ukládají u Generálního sekretariátu Organizace amerických států.
ČLÁNEK XV Tato úmluva zůstane otevřena k přístupu kterémukoli jinému státu. Listiny o přístupu se ukládají u Generálního sekretariátu Organizace amerických států.
ČLÁNEK XVI Učinit výhrady k této úmluvě mohou státy při schválení, podpisu, ratifikaci nebo přístupu k ní, nejsou-li tyto výhrady neslučitelné s cílem a účelem této úmluvy a vztahují-li se k jednomu nebo více konkrétním ustanovením.
ČLÁNEK XVII Tato úmluva vstoupí v platnost pro státy, které ji ratifikují, třicátý den ode dne, kdy byla uložena druhá ratifikační listina. Pro každý stát, který úmluvu ratifikuje, nebo k ní přistoupí po uložení druhé ratifikační listiny úmluva vstoupí v platnost třicátý den ode dne, kdy takové státy uložily svou ratifikační listinu nebo listinu o přístupu.
ČLÁNEK XVIII Tato úmluva zůstane v platnosti na dobu neurčitou, ale kterákoli smluvní strana ji může vypovědět. Výpověď se uloží u Generálního sekretariátu Organizace amerických států. Tato úmluva přestane platit pro vypovídající stát uplynutím jednoho roku ode dne výpovědi. Její ustanovení však zůstanou v platnosti pro vypovídající stát, pokud jde o odsouzené osoby předané v souladu s touto úmluvou, dokud příslušné tresty nejsou vykonány. Žádosti o předání, vyřizované v době učinění výpovědi této úmluvy, budou i nadále vyřizovány a vykonány, ledaže se strany dohodnou jinak.
ČLÁNEK XIX Originál této úmluvy, jejíž anglické, francouzské, portugalské a španělské znění mají stejnou platnost, je uložen u Generálního sekretariátu Organizace amerických států, který zašle ověřenou kopii k zaregistrování a zveřejnění Sekretariátu Organizace spojených národů podle čl. 102 Charty Organizace spojených národů. Generální sekretariát Organizace amerických států informuje členské státy této Organizace a státy, které přistoupily k úmluvě, o podpisech, uložených ratifikačních listinách, listinách o přístupu nebo výpovědích a případných učiněných výhradách. NA DŮKAZ TOHO níže podepsaní zplnomocnění zástupci, jsouce k tomu řádně zmocněni svými příslušnými vládami, podepsali tuto Úmluvu, která se bude nazývat „Meziamerická úmluva o výkonu trestních rozsudků v cizině“. DÁNO VE MĚSTĚ MANAGUA, NIKARAGUA, devátého června roku jeden tisíc devět set devadesát tři.
WASHINGTON, D. C. GENERÁLNÍ SEKRETARIÁT
OSVĚDČENÍ
Luis Toro Utillano, vyšší právní úředník odboru mezinárodního práva Sekretariátu pro věci právní Organizace amerických států, TÍMTO OSVĚDČUJE, ŽE: 1. V souladu s čl. 112 písm. f) Charty Organizace amerických států slouží Generální sekretariát Organizace jako depozitář meziamerických smluv a dohod, jakož i ratifikačních listin k nim; 2. Předcházející písemnost, sestávající z dvaceti stran je skutečnou a věrnou kopií autentického anglického znění „Meziamerické úmluvy o výkonu trestních rozsudků v cizině“, přijaté dne 9. června 1993 v Manague, Nikaragua. Podepsané originály těchto textů jsou uloženy u Generálního sekretariátu Organizace amerických států. Podepsaný vydává toto osvědčení na žádost Velvyslanectví České republiky ve Washingtonu, D. C.
<podpis> Luis Toro Utillano vyšší právní úředník odpovědný za smlouvy odbor mezinárodního práva
Washington, D. C., 19. července 2010 Kopie na vědomí: úřad generálního tajemníka
