Ověření výskytu raka pruhovaného (Orconectes limosus) v zatopené pískovně Provodín II Jiří Patoka, Lukáš Kalous & Miloslav Petrtýl Česká zemědělská univerzita v Praze, Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů, Katedra zoologie a rybářství, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6 – Suchdol, Česká republika, e-mail:
[email protected] Abstrakt Nepůvodní druhy raků se ve volné přírodě často projevují invazně a závažně poškozují populace druhů původních a v současné době nad nimi v Evropě dominují v poměru přibližně 2:1. Největším nebezpečím je přenos račího moru, vůči kterému jsou oproti evropským rakům severoameričtí zástupci čeledí Astacidae a Cambaridae velmi odolní. V České republice je nejvíce rozšířeným severoamerickým druhem rak pruhovaný (Orconectes limosus), který osídlil hlavně povodí Labe a Vltavy a byl pravděpodobně lidmi vysazen i v rybnících a zatopených lomech a pískovnách. V pískovně Provodín II byl tento druh zjištěn v roce 2004. Cílem této studie bylo ověřit jeho výskyt a zjistit, jestli se úspěšně rozmnožuje. Odlov byl proveden v srpnu 2013 a byl odchycen juvenilní jedinec i dospělí raci obojího pohlaví. Klíčová slova: raci, nepůvodní druhy, invazní druhy, rozšíření 1. Úvod Na území České republiky se v současné době ve volné přírodě vyskytuje pět druhů raků (Holdich, 2002). Čtyři druhy patří do čeledi Astacidae: rak říční (Astacus astacus, L., 1758) a rak kamenáč (Austropotamobius torrentium, Schrank, 1803) jsou druhy původní; rak bahenní (Astacus leptodactylus Eschscholtz, 1823) patří mezi původní evropské druhy, ale na území ČR byl vysazen uměle. Čtvrtý druh, rak signální (Pacifastacus leniusculus, Dana, 1852), má spolu s rakem pruhovaným (Orconectes limosus, Rafinesque, 1817) z čeledi Cambaridae původní areál rozšíření v Severní Americe. Severoameričtí raci jsou pro původní evropské druhy raků nebezpečné především schopností přenášet onemocnění zvané račí mor, vůči němuž jsou sami v akutní fázi velmi odolní (Kozubíková et al., 2009). Rak pruhovaný se původně vyskytoval v povodí řeky Delaware na východě USA ve státech Pennsylvania a Maryland (Rhoades, 1962). Jelikož je to druh velice adaptabilní a často se projevuje invazně, postupně se vlivem
271
lidské činnosti i samovolně rozšířil mimo původní areál rozšíření. Jeho výskyt je potvrzen ve čtrnácti státech USA, dvaceti evropských státech včetně Velké Británie a v roce 2006 byl objeven v Maroku (Holdich et al., 2006; Kouba et al., 2013). Do ČR se rak pruhovaný s největší pravděpodobností rozšířil proti proudu Labe z Německa (Petrusek et al., 2006). V současné době se vyskytuje v Labi, Vltavě a jejich přítocích (Bačovka, Berounka, Bílina, Cidlina, Doubrava, Jizera, Kamenička, Linduška, Litavka, Lužnice, Malše, Metuje, Modla, Mrlina, Mže, Ohře, Orlice, Otava, Ploučnice, Poustka, Pšovka, Radbuza, Sázava, Úhlava, Úpa, Úslava, Vlkava a Výrovka). Výskyt je rovněž potvrzen na jedné lokalitě na Odře a v rybníku poblíž Vracova na jižní Moravě (Petrusek et al., 2006; Kouba et al., 2013). Do menších potoků rak pruhovaný proniká jen sporadicky a nevzdaluje se příliš od jejich ústí (Petrusek et al., 2006). Příležitostný výskyt dále proti proudu je proto připisován vysazení raků lidmi. Stejným způsobem se tito raci dostali i do některých rybníků, zatopených lomů, pískoven a dalších nádrží, které přímo nekomunikují s tokem (Petrusek et al., 2006; Ďuriš a Horká, 2007; Kouba et al., 2013). Monitoring původních i nepůvodních druhů je jedním ze základních pilířů, na kterých je postavena ochranářská činnost nejen v ČR. Jak uvádí Chobot (2006), mapování výskytu jednotlivých druhů raků bylo prováděno především pomocí externích mapovatelů v součinnosti s regionálními pracovišti Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Toto mapování navázalo na „Akci rak”, která probíhala od roku 1986 pod záštitou Českého svazu ochránců přírody a první objektivní výsledky přinesla v roce 1990 (Holzer, 1994). Na základě získaných dat bylo možné sestavit mapu výskytu pro všechny druhy raků vyskytující se na území ČR. Data jsou průběžně doplňována a zpřesňována. Cílem této studie je ověření výskytu a rozmnožování raka pruhovaného (Orconectes limosus) na lokalitě Provodín II, kde byl nalezen v roce 2004. 2. Materiál a metody Lokalita: Provodín II (Očko neboli Stará pískovna) je propadlina vzniklá těžbou písku o rozloze 1.2 ha (GPS N50°37', E14°35', Obr. 1). V příbřežních partiích je propadlina velice mělká, zarostlá vrbami a dno je pokryto nánosem spadaného listí. Sousední Provodín I (Brýle) má rozlohu 0.6 ha. Vzhledem k blízkosti obou lokalit bývají někdy uváděny pod jedním souhrnným názvem jako pískovna U Cihelny, či Provodínská pískovna. Spolu s dalšími zatopenými propadlinami jsou součástí tzv. Provodínských rybníků, které jsou oblíbeným místem pro rekreační koupání i sportovní rybolov. Provodín II patří do povodí Labe a je součástí rybářského revíru 441 049 Ploučnice 3 (MO Česká Lípa), který má délku 20 km a celkovou rozlohu 70 ha.
272
Metoda odlovu raků: Raci byli odchytáváni poblíž břehu „do ruky“, což je metoda použitelná v mělké vodě (Bubb et al., 2002; Patoka et al., 2013). Kromě odlovu volně se pohybujících raků je nutné prohledávat i potenciální úkryty (Brewis and Bowler, 1983). Přímo do ruky se jen obtížně odchytávají juvenilní ráčata. Z tohoto důvodu byl odchyt do ruky doplněn o odchyt do síťky, kdy byla prohledávána i vrstva listí pokrývající dno propadliny. Odlov proběhl 7. 8. 2013 v odpoledních hodinách. Měření délky těla: Celková délka těla byla měřena posuvným měřidlem s přesností 1 mm od špičky rostra po konec telsonu při nataženém abdomenu.
Obr. 1: Provodín II - zatopená propadlina vzniklá těžbou písku poblíž obce Provodín. Na mapě je lokalita označena hvězdičkou Zdroj: maps.google.com 3. Výsledky Na lokalitě byli odchyceni dva dospělí samci raka pruhovaného (celková délka těla 8,7 cm a 6,5 cm, Obr. 2), dospělá samice (celková délka těla 7,2 cm), a juvenilní jedinec (celková délka těla 1,6 cm). Dospělí raci byli aktivní přes den i přes velký počet koupajících se rekreantů a pohybovali se ve stínu pod břehovou vegetací tvořenou vrbami. Juvenilní jedinec byl zachycen síťkou ve vrstvě spadaného listí na dně pískovny.
273
Obr. 2: Samec raka pruhovaného (Orconectes limosus) odchycený na lokalitě Foto Miloslav Petrtýl 4. Diskuze a závěr Během devatenáctého a dvacátého století bylo do Evropy zavlečeno několik nepůvodních druhů raků, které hlavně díky přenosu račího moru značně zdecimovaly populace původních raků (Kozubíková et al., 2009). V současné době převyšují nepůvodní druhy početností druhy původní přibližně v poměru 2:1 a je pravděpodobné, že za několik desetiletí budou nepůvodní druhy zcela dominovat (Holdich et al., 2009). Většina evropských států, včetně České republiky, zavedla, ve snaze zamezit šíření již etablovaných druhů a
274
introdukcím druhů nových, přísná legislativní opatření (Svobodová et al., 2002). Přesto se nedaří obchod s raky v ČR účinně regulovat. Rak pruhovaný patří mezi úspěšné invazní organizmy. Je velice adaptabilní, příležitostně se může rozmnožovat partenogeneticky a je přenašečem račího moru (Buřič et al., 2011). Sice nepatří mezi populární druhy chované v akvaristice (Patoka et al., 2012), jeho šíření ale napomáhá nezodpovědné chování laické veřejnosti, kdy lidé přemísťují a vypouštějí nepůvodní raky na nové lokality, případně je nasazují do zahradních jezírek a umožní jim uniknout (Petrusek et al., 2006; Patoka et al., 2012). Na lokalitě Provodín II byli raci pruhovaní objeveni v roce 2004 a vyšetření na račí mor bylo negativní (Petrusek et al., 2006; Kozubíková et al., 2009). Nelze ovšem vyloučit dodatečné zavlečení nákazy na lokalitu v průběhu poslední dekády. Při odlovu byli odchyceni jedinci obou pohlaví a různých velikostí včetně juvenilního raka. Z toho lze usuzovat na prosperující a rozmnožující se populaci. Pískovna Provodín II skýtá rakům mnoho přirozených úkrytů na ochranu před rybími predátory, a proto je možné předpokládat, že místní populace raka pruhovaného je velice početná. Pokud by došlo k zavlečení račího moru na tuto lokalitu, vzniklo by vážné nebezpečí jeho dalšího šíření do okolních toků, kde se nachází recentní populace raka říčního. K přenosu může dojít i na oblečení, botách koupající se veřejnosti či na rybářském náčiní apod. (Kozubíková et al., 2009). Vzhledem k sezónně intenzivnímu využívání pískovny rekreanty je případný přenos infekce velice pravděpodobný. Proto navrhujeme zopakovat odlov a znovu otestovat přítomnost původce račího moru, oomycety Aphanomyces astaci, na lokalitě. 5. Poděkování Tato práce vznikla jako součást řešení projektu TAČR TD010045 financovaného Technologickou agenturou České republiky.
275
6. Použitá literatura Brewis J. M. & Bowler K. 1983: A study of the dynamics of a natural population of the freshwater crayfish, Austropotamobius pallipes. Freshwater Biology. 13 (5). 443-452. Bubb D. H., Lucas M. C. & Thom T. J. 2002: Winter movements and activity of signal crayfish Pacifastacus leniusculus in an upland river, determined by radio telemetry. Hydrobiologia. 483 (1-3). 111–119. Buřič M., Hulák M., Kouba A., Petrusek A. & Kozák P. 2011: A successful crayfish invader is capable of facultative parthenogenesis: a novel reproductive mode in Decapod crustaceans. PLoS ONE. 6 (5). e20281. Chobot K. 2006: Mapování raků v AOPK ČR. Ochrana Přírody. 61 (2). 57-59. Ďuriš Z. & Horká I. 2007: První nález invazního raka pruhovaného Orconectes limosus (Rafinesque) na území Moravy a Slezska v ČR. Časopis Slezského Muzea, Opava. 50. 85-93. Holdich D. M. 2002: Distribution of freshwater crayfish in Europe and some adjoining countries. Bulletin Français de la Pêche et de la Pisciculture. 367. 611-650. Holdich D. M., Haffner P. & Noël P. 2006: Species files. In: Souty-Grosset, C., Holdich, D. M.. Noël, P. Y., Reynolds, J. D., Haffner, P. (eds.). Atlas of Crayfish in Europe. Muséum national d’Histoire naturelle, Paris, (Patrimoines naturels, 64). pp 50-129. Holdich D. M., Reynolds J. D., Souty-Grosset C. & Sibley P. J. 2009: A review of the ever increasing threat to European crayfish from non-indigenous crayfish species. Knowledge and Management of Aquatic Ecosystems. 11. 394-395. Holzer M. 1994: Akce rak a umělý odchov raka říčního. Sborník ze semináře „Ochrana biodiverzity malých vodních toků“. ZO ČSOP Vlašim. 7-8. Kozubíková E., Filipová L., Kozák P., Ďuriš Z., Martín M. P., DiéguezUribeondo J., Oidtmann B. & Petrusek A. 2009: Prevalence of the Crayfish Plague Pathogen Aphanomyces astaci in Invasive American Crayfishes in the Czech Republic. Conservation Biology. 23 (5). 12041213. Kouba A., Buřič M. & Petrusek A. 2013. Druhy raků v Evropě. In Kozák P., Ďuriš Z., Petrusek A., Buřič M., Horká I., Kouba A., Kozubíková E. & Policar T. (eds): Biologie a chov raků. Jihočeská Univerzita v Českých Budějovicích. pp 75-152. Patoka J., Římalová-Kadlecová K., Bílý M. & Koščo J. 2013: Frequency of new marble-colored morph in wild population of Austropotamobius torrentium (Decapoda: Astacidae). Biologia. 68 (4). 707-711.
276
Patoka J., Petrtýl M. & Kalous L. 2012: Raci v České republice: přehled komerčně využívaných druhů. Workshop on biodiversity, Jevany. 133142. Petrusek A., Filipová L., Ďuriš Z., Horká I., Kozák P., Policar T., Štambergová M. & Kučera Z. 2006& Distribution of the invase spiny-cheek crayfish (Orconectes limosus) in the Czech Republic, Past and Present. Bulletin Français de la Pêche et de la Pisciculture. 380-381. 903-918. Rhoades R. 1962& The evolution of crayfishes of the genus Orconectes section Limosus. Ohio Journal of Sciences. 62 (2). 62-96. Svobodová J., Vlach P. & Fischer D. 2010: Legislativní ochrana raků v České republice a ostatních státech Evropy. Vodohospodářské technickoekonomické informace, 52 (4). 1-5.
277
