Ověření spolehlivosti fyzických osob V důsledku teroristických činů, spáchaných v USA dne 11. září 2001 a v následující době i v dalších oblastech světa přijala většina států řadu bezpečnostních opatření pro zamezení opakování obdobných činů na svém území. Česká republika, jako členský stát Evropské unie vychází v této oblasti z požadavků, publikovaných v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2320/2002 ze dne 16. prosince 2002, kterým se stanoví společná pravidla v oblasti bezpečnosti civilního letectví (dále jen „nařízení č. 2320/2002“). V rámci plnění těchto požadavků byla připravena změna zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o civilním letectví“), novelizován Národní bezpečnostní program ochrany civilního letectví před protiprávními činy a přijata řada dalších opatření, ke kterým patří mimo jiné i požadavek na ověření spolehlivosti k výkonu určitých činností, týkajících se civilního letectví. Ke dni 1. července 2006 vstupuje v účinnost zákon č. 225/2006 Sb., kterým se mění zákon č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Tento zákon odnímá oblast ověření spolehlivosti z působnosti NBÚ, ve které dle původní koncepce byla (tzv. bezpečnostní způsobilost k výkonu citlivých činností) a zakládá v dané oblasti působnost jiným subjektům (viz níže). V působnosti Národního bezpečnostního úřadu (dále jen „NBÚ“) tak zůstává pouze ochrana utajovaných informací. Podle ustanovení § 2 písmene a) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací, se utajovanou informací rozumí informace v jakékoliv podobě zaznamenaná na jakémkoliv nosiči označená v souladu s tímto zákonem, jejíž vyzrazení nebo zneužití může způsobit újmu zájmu České republiky nebo může být pro tento zájem nevýhodné, a která je uvedena v seznamu utajovaných informací. Seznamy utajovaných informací zpracovává NBÚ na návrh jiných ústředních orgánů státní správy a jejich seznamy vydává vláda nařízením. Tímto nařízením je nařízení vlády č. 522/2005 Sb., kterým se stanoví seznam utajovaných informací. V oblasti civilního letectví se jedná o tyto utajované informace: - údaje o nastavení detekčních schopností zařízení na zjišťování výbušnin, kovových předmětů a radioaktivních látek, - výsledky testů a zkoušek zařízení na testování výbušnin, kovových předmětů a radioaktivních látek, - údaje o skutečném provedení a nastavení automatických elektronických systémů kontroly vstupu do vyhrazených bezpečnostních prostorů letiště, - údaje o výjimkách z technických parametrů a akceptačních testů zařízení, uvedených v předchozích bodech, včetně údajů o výjimkách z opatření týkajících se leteckého provozu a letišť. Všechny výše uvedené utajované informace jsou zařazeny v rozsahu stupňů utajení „V“ (vyhrazené) až „D“ (důvěrné). Na základě výše uvedeného je třeba, aby dotčené organizace v oblasti civilního letectví přijaly veškerá nutná opatření, která pro plnění jejich povinností vyplývají ze zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací.
K ověření spolehlivosti dle zákona o civilním letectví Zákonodárce identifikuje a v ustanovení § 86a zákona o civilním letectví taxativním způsobem vypočítává činnosti, týkající se civilního letectví, které jsou z hlediska ochrany civilního letectví před protiprávními činy natolik významné, že jejich zneužitím by mohlo dojít k ohrožení leteckého provozu. Jedná se o následující činnosti: a) řízení činnosti k zajišťování ochrany civilního letectví před protiprávnými činy, b) provádění bezpečnostních kontrol, c) provádění kontrol letadel na odbavovací ploše a zajišťování ostrahy letišť, d) provádění kontrol zavádění a plnění opatření a postupů uvedených v bezpečnostním programu, e) činnost člena letištního výboru pro bezpečnost zřizovaného na základě leteckého předpisu podle § 102 odst. 2 zákona o civilním letectví, f) nastavování citlivosti technických prostředků a bezpečnostních zařízení používaných při bezpečnostní kontrole a provádění jejich údržby, g) podnikání a činnosti vykonávané v pracovním, služebním nebo obdobném poměru ve vyhrazeném bezpečnostním prostoru určeném provozovatelem letiště bez doprovodu osoby určené provozovatelem letiště, jejíž spolehlivost byla ověřena podle § 86b zákona o civilním letectví, h) dodávání zboží nebo služeb na palubu letadel ve vyhrazeném bezpečnostním prostoru určeném provozovatelem letiště bez doprovodu osoby určené provozovatelem letiště, jejíž spolehlivost byla ověřena podle § 86b zákona o civilním letectví. Vyhrazené bezpečnostní prostory určuje provozovatel letiště v souladu s požadavky nařízení č. 2320/2002; vstup do těchto prostorů podléhá zvláštnímu režimu a je kontrolován s ohledem na zajištění ochrany civilního letectví před protiprávními činy. Fyzické osoby, které výše uvedené činnosti vykovávají, pak musí z důvodu této ochrany (účelem je maximální eliminace možných rizik) splňovat zvláštní zákonnou podmínku kladenou na výkon těchto činností. Tato zákonná podmínka, formulovaná jako předpoklad pro výkon činností podle ustanovení § 86a zákona o civilním letectví, je upravena v ustanovení § 86b zákona o civilním letectví jako ověření spolehlivosti fyzických osob, které tyto činnosti vykonávají. Základy a obecné zásady ověření spolehlivosti jsou stanoveny v příloze k nařízení č. 2320/2002. Nařízení č. 2320/2002, byť rámcové povahy, je přímo použitelným předpisem Evropských společenství, a proto jeho ustanovení, která splňují požadavky na přímou aplikaci, musí být použita na právní vztahy přednostně před vnitrostátní právní úpravou. Podle ustanovení bodu 2.2.1 ii) přílohy k nařízení č. 2320/2002 musí být spolehlivost veškerého personálu (tzn. všech fyzických osob), který vstupuje do bezpečnostního vyhrazeného prostoru letiště bez doprovodu, ověřena. Toto ověření se pak vztahuje alespoň na dobu posledních 5 let, přičemž se maximálně ve stejném intervalu i pravidelně opakuje. Pokud tedy vnitrostátní právní předpis nestanoví lhůty jiné, je třeba vycházet z minimálních, resp. maximálních lhůt, které jsou stanoveny právě nařízením č. 2320/2002. Z dikce ustanovení bodu 1 (definice) lze vyvodit, že ověření spolehlivosti, definované jako ověření totožnosti osoby, předchozích zkušeností s ní, včetně případné trestné činnosti, je pouze součástí posouzení osobní způsobilosti; případné stanovení dalších požadavků na posouzení osobní způsobilosti fyzických osob, které vstupují do bezpečnostního vyhrazeného prostoru
letiště bez doprovodu, tak bylo zřejmě ponecháno na vůli jednotlivých členských států Evropské unie a jejich vnitrostátní právní úpravě. V českém právním řádu další požadavky na posouzení osobní způsobilosti fyzických osob, které vstupují do bezpečnostního vyhrazeného prostoru letiště bez doprovodu, stanoveny nebyly. Nicméně byla zvolena koncepce, dle které je pro určení subjektů (fyzických osob), jejichž spolehlivost musí být ověřena, rozhodná primárně činnost, kterou tyto vykonávají (ustanovení § 86a písm. a) až f) zákona o civilním letectví), a nikoli výhradně požadavek vstupu do bezpečnostního vyhrazeného prostoru letiště bez doprovodu (ustanovení § 86a písm. g) a h) zákona o civilním letectví), odůvodněný výkonem určité činnosti. Zákon o civilním letectví ve svém ustanovení § 86b určuje subjekty, které ověření spolehlivosti provádějí. U fyzických osob, které jsou zaměstnanci leteckých dopravců a poskytovatelů leteckých služeb, provádí ověření spolehlivosti jejich zaměstnavatel (ustanovení § 86b odst. 2 zákona o civilním letectví) a u fyzických osob, které v pracovněprávním vztahu nejsou, Úřad (ustanovení § 86b odst. 3 zákona o civilním letectví). Z legislativně technického hlediska je zřejmé, že právní úprava včleněná do druhého odstavce je určující pro výklad odstavce třetího. Významné je v tomto kontextu užití termínu „zaměstnanec“ v ustanovení odstavce 2; tímto je dále třeba s ohledem na zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), a zákon 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, chápat fyzickou osobu, která má způsobilost být zaměstnancem, od doby vzniku pracovněprávního vztahu; pracovněprávní vztah pak vzniká nejdříve od uzavření pracovní smlouvy, dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, a zakládá-li se pracovní poměr zaměstnance volbou nebo jmenováním, nejdříve od jeho zvolení nebo jmenování (ustanovení § 1 odst. 2 zákoníku práce). K přesnému určení subjektů, které budou provádět ověření spolehlivosti, je dále třeba přesně vymezit použité termíny. Přímo použitelný předpis Evropských společenství (např. nařízení Rady (EHS) č. 2407/1992 ze dne 23. července 1992 o vydávání licencí leteckým dopravcům) termín „letecký dopravce“ definují jako „podnik letecké dopravy s platnou provozní licencí“; termín „poskytovatel leteckých služeb“, je definován v ustanovení § 45 zákona o civilním letectví pomocí výčtu činností zařaditelných pod pojem letecké služby (leteckými službami jsou letové provozní služby včetně letištních, letecká telekomunikační služba, letecká meteorologická služba, letecká služba pátrání a záchrany, letecká informační služba, služby při předletové přípravě a monitorování letu, služby při odbavovacím procesu na letišti). K tomu, aby právnické osoby nebo fyzické osoby, které jsou podnikateli, mohly ověřovat spolehlivost svých zaměstnanců, musí splňovat podmínky stanovené v ustanovení § 86b zákona o civilním letectví, tzn. splňovat zákonné požadavky na výkon uvedených činností (licence, pověření, popř. souhlas). Rozhodujícím pro ověření spolehlivosti zaměstnavatelem tedy je splnění zákonných požadavků na výkon uvedených činností zaměstnavatelem a existence pracovněprávního vztahu mezi tímto zaměstnavatelem a jeho zaměstnancem, nikoli pracovní zařazení konkrétního zaměstnance a jeho vztah k výkonu činností jeho zaměstnavatele jako leteckého dopravce nebo poskytovatele leteckých služeb. Úřad pro civilní letectví ověřuje spolehlivost pouze u osob, které nelze podřadit pod kategorii „zaměstnanci leteckých dopravců a poskytovatelů leteckých služeb“. Ustanovení § 86b odst. 3 zákona hovoří pouze o „osobách, které nejsou v pracovněprávním vztahu“, nicméně je nutno toto spojení vykládat, ve vzájemné souvislosti s ustanovením § 86b odst. 2 zákona, které je z legislativně technického hlediska v textu uvedeno dříve, a proto je k němu nutno při výkladu následujících ustanovení zákona přihlížet. Termíny užité v obou
ustanoveních se sice liší, nicméně směřují k jednotnému cíli, tj. vymezit pravomoc a působnost subjektů k provádění ověření spolehlivosti s ohledem na pracovněprávní vztah k leteckému dopravci a poskytovateli leteckých služeb (pod pojem pracovněprávní vztahy lze podřadit vztahy, které jsou založeny pracovní smlouvou, dohodou o provedení práce nebo dohodou o pracovní činnosti). Existence pracovněprávního vztahu je tedy nezbytnou podmínkou ověření spolehlivosti zaměstnavatelem. Ve vztahu k Úřadu pro civilní letectví tato podmínka neplatí. Úřad pro civilní letectví dle dikce zákona o civilním letectví ověřuje spolehlivost všech ostatních fyzických osob, které vykonávají činnosti uvedené v ustanovení § 86a písm. a) až f) nebo v souvislosti s výkonem činností splňují další předpoklady uvedené v ustanovení § 86b písm. g) a h). V obecné rovině se jedná o fyzické osoby, které jsou v pracovněprávním vztahu k subjektům odlišným od leteckých dopravců a poskytovatelů leteckých služeb, ve služebním poměru, fyzických osob, které jsou samy podnikateli, nebo které v pracovním, služebním nebo obdobném poměru nejsou. Ověření spolehlivosti zaměstnavatelem Letečtí dopravci nebo poskytovatelé leteckých služeb nesmí od nově přijímaných zaměstnanců vyžadovat písemné potvrzení o výsledku ověření spolehlivosti vydané Úřadem pro civilní letectví; u těchto osob totiž ověřuje spolehlivost po vzniku pracovněprávního vztahu zaměstnavatel, tzn. letecký dopravce nebo poskytovatel leteckých služeb. Zaměstnavatel určuje, zda se na zaměstnance vztahuje § 86a zákona o civilním letectví a zda je tedy třeba jeho spolehlivost ověřit. Pro účely ověření spolehlivosti zaměstnanec svému zaměstnavateli předloží tyto osobní údaje: a) jméno, popřípadě jména, a příjmení, b) datum narození, c) státní občanství, d) adresa místa trvalého pobytu, u cizince adresa místa pobytu nebo bydliště v cizině, e) názvy předchozích zaměstnavatelů za posledních 5 let s uvedením data vzniku a skončení pracovněprávního vztahu nebo služebního poměru, f)
údaje o bezúhonnosti,
g) údaje o omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům. K těmto údajům zaměstnanec přiloží výpis z evidence Rejstříku trestů a v případě cizince i obdobnou písemnost státu, jehož je cizinec státním občanem, jakož i státu, v němž cizinec pobýval v posledních 2 letech nepřetržitě po dobu delší než 6 měsíců. Zaměstnavatel vydá o výsledku ověření spolehlivosti zaměstnanci písemné potvrzení. Ověření spolehlivosti Úřadem pro civilní letectví Úřad pro civilní letectví ověřuje spolehlivost na základě žádost o ověření spolehlivosti. Tuto žádost podává fyzická osoba, která chce ověřit svou spolehlivost na předepsaném formuláři písemně nebo elektronicky (formulář žádosti o ověření spolehlivosti je uveden v příloze). Žádost se vyplňuje v českém nebo v anglickém jazyce. Na základě ustanovení § 86b odst. 3 věta druhá zákona o civilním letectví sdělí Úřad pro civilní letectví výsledek ověření spolehlivosti žadateli do 30 dnů od podání žádosti.
V případě, že Úřad pro civilní letectví na základě žádosti, která obsahuje všechny náležitosti, a na základě posouzení v ní uvedených údajů shledá, že žadatel není spolehlivý, vyrozumí jej písemně o tom, že není spolehlivý. Pokud Úřad pro civilní letectví shledá, že je žadatel spolehlivý, vydá mu písemné potvrzení o ověření spolehlivosti. Úřad pro civilní letectví vytvoří jednotný vzor takového písemného potvrzení a zveřejní jej způsobem umožňujícím dálkový přístup.
Příloha: Vzor žádosti o ověření spolehlivosti Úřadu pro civilní letectví Letiště Ruzyně 160 08 Praha 6 Žádost o ověření spolehlivosti podle § 86b zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví a o změně a doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o civilním letectví“) Žadatel: Jméno, popřípadě jména, a příjmení: Datum narození: Státní občanství: Adresa místa trvalého pobytu, u cizince adresa místa pobytu nebo bydliště v cizině: Názvy předchozích zaměstnavatelů za posledních 5 let s uvedením data vzniku a skončení pracovněprávního vztahu nebo služebního poměru: Údaje o bezúhonnosti: Údaje o omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům: Žadatel souhlasí se zpracováním osobních údajů pro potřeby Úřadu pro civilní letectví ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Já, výše jmenovaný ……………………………., tímto žádám, aby Úřad pro civilní letectví ověřil mou spolehlivost pro výkon činností podle § 86a zákona o civilním letectví. Dne: Podpis: Příloha: výpis z evidence Rejstříku trestů
