Vysoká škola polytechnická v Jihlavě Katedra cestovního ruchu
OTISKY ŽIDOVSKÉ KULTURY A VYSOČIĚ
Romana Novotná
Jihlava 2009
Touto cestou bych ráda poděkovala Doc. RNDr. Z. Laštovičkovi, CSc. za odborné vedení mé bakalářské práce a poskytování cenných rad.
OTISKY ŽIDOVSKÉ KULTURY A VYSOČIĚ Bakalářská práce
Romana ovotná
VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHICKÁ V JIHLAVĚ
Vedoucí práce: Doc. RNDr. Zdeněk Laštovička, CSc.
Stupeň odborné kvalifikace: bakalář
JIHLAVA 2009
© 2009 Romana ovotná, DiS.
Abstrakt a klíčová slova Novotná, Romana: Otisky židovské kultury na Vysočině. Bakalářská práce. Vysoká škola polytechnická v Jihlavě. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce Doc. RNDr. Zdeněk Laštovička, CSc. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2009. 49 stran Ve své práci se zaměřuji na dějiny židovského obyvatelstva a zmapování pozůstatků jejich osídlení v kraji Vysočina. Cílem mé práce bylo vytvořit publikaci, která by mohla možným zájemcům pomoci v jejich orientaci při hledání židovských památek. Předpokládám, že publikace může posloužit i naprostým laikům, kteří by chtěli proniknout do tajů židovské kultury. V teoretické části se proto zaměřuji na výklad základních pojmů židovství, stručnou historii náboženství této komunity a charakteristiku významných dnů. V této pasáži se nachází také stručný popis kraje Vysočina. V praktické části se věnuji podrobné charakteristice židovských památek v regionu a stručné historii židovského osídlení v uvedených místech. Závěrem tohoto oddílu je dotazník, který zjišťuje informovanost návštěvníků a turistů přijíždějících na Vysočinu o Židech a pozůstatcích jejich osídlení v kraji. Klíčová slova Kraj Vysočina, židovství, židovské svátky, historie židovství v Čechách, ghetto, synagoga, židovský hřbitov.
Abstract and key words In my graduation thesis I focus on the history of the Jewish people and the description of their points of interest in the Vysočina region. The purpose of my graduation thesis was to create the publication, which could help to the interested person with searching for Jewish sights. I suppose that the publication can help to people, which have not got any idea about these things and which want to learn something about them. In the theoretical part I explain the main conception of Judaism, the basic history of the Jewish religion and the describe important days. In this part there is also the basic description of the Vysočina region. The practical part is attended to detailed description of the Jewish sights in the region and to the short history of the Jewish settlement in these places. In the end of this part there is a questionaire, which investigate the knowledges of tourists and visitors, which are coming to the Vysočina region, about Jews and the imprints of their settlement in this area.
The key words: The Vysočina region, the Jewish holiday, the history of Judaism in the Czech Republic, the ghetto, the synagogue, the Jewish cemetery.
Předmluva Moje bakalářská práce je věnována židovským památkám na Vysočině. Hlavním motivem k vypracování této publikace byl fakt, že v mém rodném městě (Golčův Jeníkov) žila velmi početná židovská komunita. Samotnému městu Golčův Jeníkov jsem věnovala velkou část mé absolventské práce na VOŠ Cestovního ruchu v Jihlavě. Cílem je také upozornit současnou generaci na mnohaletou tradici židovského obyvatelstva na našem území a přispět tak k boji proti sílícímu vlivu neonacistických extrémistů, kteří o sobě v poslední době dávají vědět formou bouřlivých pochodů nejen na Vysočině, ale v celé České republice. Informace k bakalářské práci jsem sháněla z velkého množství informačních zdrojů. Dále pak osobní návštěvou, telefonickým rozhovorem či pomocí elektronické komunikace s pracovníky informačních center. Dotazníky jsem vyplňovala s turisty v několika městech na Vysočině. Doufám, že tato publikace může být užitečná pro turisty, kteří chtějí poznat místa, kde se na Vysočině nacházejí židovské památky a zároveň nechtějí pročítat velmi obsáhlé knihy či internetové stránky, které se zaměřují na židovskou komunitu v celé republice. Mé díky patří vedoucímu mé bakalářské práce – Doc. RNDr. Z. Laštovičkovi, CSc. Dále pak Mgr. M. Dvořákové, pracovnicím informačních center na Vysočině a zaměstnancům Krajské knihovny v Havlíčkově Brodě.
Obsah Abstrakt a klíčová slova ............................................................................................................. 1 Abstract and key words .............................................................................................................. 6 Předmluva ................................................................................................................................... 7 Obsah .......................................................................................................................................... 8 1 Úvod ................................................................................................................................... 9 2 Teoretická část .................................................................................................................. 10 2.1 Vysočina – všeobecné informace............................................................................... 10 2.1.1 Geografická charakteristika kraje ....................................................................... 10 2.1.2 Obyvatelstvo ....................................................................................................... 10 2.1.3 Doprava .............................................................................................................. 11 2.1.4 Hospodářství ....................................................................................................... 13 2.1.5 Rekreace a cestovní ruch .................................................................................... 13 2.2 Židovství .................................................................................................................... 14 2.2.1 Základní díla židovství ....................................................................................... 14 2.2.2 Židovské svátky .................................................................................................. 15 2.2.3 Stručná historie židovství v Čechách a na Moravě............................................. 18 2.2.4 Ghetta.................................................................................................................. 21 2.2.5 Synagogy ............................................................................................................ 22 2.2.6 Židovské hřbitovy ............................................................................................... 24 3 Praktická část .................................................................................................................... 26 3.1 Židovství na Vysočině ............................................................................................... 26 3.1.1 Havlíčkobrodsko ................................................................................................. 27 3.1.2 Jihlavsko ............................................................................................................. 31 3.1.3 Třebíčsko ............................................................................................................ 37 3.1.4 Pelhřimovsko ...................................................................................................... 39 3.1.5 Žďársko............................................................................................................... 44 3.2 Dotazník ..................................................................................................................... 46 3.2.1 Otázky ................................................................................................................. 46 3.2.2 Výsledky ............................................................................................................. 47 3.2.3 Závěr a celkové zhodnocení ............................................................................... 51 4 Závěr ................................................................................................................................. 52 5 Informační zdroje ............................................................................................................. 53 5.1 Knižní publikace ........................................................................................................ 53 5.2 Internetové stránky..................................................................................................... 53 6 Seznam obrázků ................................................................................................................ 55
1 Úvod K výběru tématu „Otisky židovské kultury na Vysočině“ mě přivedl fakt, že již 24 let se téměř každý den ze svého okna dívám na židovskou synagogu. Golčův Jeníkov a s ním i celý kraj Vysočina má mnohaletou židovskou historii. V kraji se setkáváme s pozůstatky židovského osídlení, jako jsou synagogy, více či méně zachovalá ghetta a židovské hřbitovy. Mnohá z těchto míst jsou národními kulturními památkami. Myslím, že část naší historie, která se týká Židů, bohužel pomalu upadá v zapomnění. Většina lidí ví, že během 2. světové války byla do koncentračních a vyhlazovacích táborů odvezena většina obyvatel židovského vyznání. Ale ví někdo, jak se Židům žilo před tímto transportem? Zajímá se někdo o židovské památky, které se nacházejí v blízkosti jeho domova? Proč vandalové záměrně ničí památky, které mnohdy patří i k historii jejich rodného města? A proč se v Jihlavě a Světlé nad Sázavou nachází tak velké množství extrémistů, kteří veřejně zastávají protižidovský postoj? Cílem mé práce je seznámit alespoň část obyvatelstva, která na Vysočinu přijede, s židovskou historií. Nechtěla bych připomenout jen známé židovské památky, jako je například Židovská čtvrť v Třebíči, ale místa, kterým téměř nikdo nevěnuje pozornost a jejichž stav je, mírně řečeno, zanedbaný. Doufám, že moje práce by mohla být i inspirací k několikadennímu výletu po těchto památnících židovského obyvatelstva. Tím by se zároveň zvýšila návštěvnost kraje. I když by to bylo jen o malé procento, ale každý nový turista nebo návštěvník je pro kraj velmi důležitý.
2 Teoretická část 2.1 Vysočina – všeobecné informace 2.1.1 Geografická charakteristika kraje Kraj Vysočina má v České republice centrální polohu. Sousedí s Jihočeským, Středočeským, Jihomoravským a Pardubickým regionem. Krajským městem je Jihlava, která vždy byla zároveň i městem největším. Následována je Havlíčkovým Brodem, Žďárem nad Sázavou, Třebíčí a Pelhřimovem. Rozlohou 6 795,7 km2 se Vysočina řadí na 5. místo v České republice. Povrch Vysočina patří ke geomorfologickému celku Česká Vysočina, která se dále dělí na Středočeskou tabuli (malá část na severním kraji) a Českomoravskou vrchovinu, která zahrnuje
Křemešnickou
vrchovinu,
Hornosázavskou
pahorkatinu,
Železné
hory,
Hornosvrateckou vrchovinu, Křižanovskou vrchovinu, Javořickou vrchovinu a Jevišovskou pahorkatinu. Nejvyšší částí regionu jsou Žďárské vrchy (Devět skal 836 m), ale nejvýše položeným místem je Javořice (837 m) v Javořické vrchovině. Dalšími vrcholy je např. Křemešník (765 m), Čeřínek (761 m) a Strážiště (744 m). Vodstvo Vysočina se nachází v oblasti hlavního evropského rozvodí Labe – Dunaj. Region se dále řadí k úmoří Severního moře (Doubrava, Sázava, Želivka) a Černého moře (Svratka, Oslava, Jihlava, Rokytná, a Moravská Dyje). Z vodních nádrží se zde nachází zejména Švihov na Želivce, který je zásobárnou pitné vody pro Prahu, Vír na Svratce (pitná voda pro Brno) a Dalešice na Jihlavě, kde je nejvyšší hráz v České republice (100 m). Z rybníků je to pak Velké a Malé Dářko, Řeka, Medlov a Sykovec.
2.1.2 Obyvatelstvo K 30. 9. 2008 byl počet obyvatel 515 098 (4,9 % populace ČR). Tímto číslem se Vysočina řadí na jednu z posledních pozic ve srovnání s ostatními kraji. Stejně tak i údajem 75,8 obyvatel/km2 (celorepublikový průměr je 132 obyvatel/km2).
Největší populace se zde nacházela v roce 1910 – 536 488. Poslední naměřený údaj je porovnatelný s rokem 1869.
Graf 1 - Vývoj počtu obyvatel v kraji Vysočina v letech 1991 – 2007 (vždy k 31. 12.)
Nejvíce obyvatel je soustředěno v městech: Jihlava, Třebíč a Havlíčkův Brod. Naopak nejméně jich je v Pacově. Téměř 60 % populace žije ve městech.
2.1.3 Doprava Silniční Vysočinu protíná celkem 5 094 km silnic a dálnic. Probíhá tudy dálnice D1 (93 km), která patří k IV. panevropskému multimodálnímu koridoru, dále jsou to silnice I. třídy – č. I/38 (E59), která byla součástí historické trasy Praha – Vídeň, I/34 (E551) – Jindřichův Hradec – Humpolec. Železniční Hlavní trať č. 230 a 250 se dále rozbíhá do hvězdicovitého tvaru s dvěma centry – Jihlavou a Havlíčkovým Brodem. Zajímavostí je trať č. 228 – úzkorozchodná dráha Obrataň – Kamenice nad Lipou (- Jindřichův Hradec). Letecká Kraj nemá k dispozici letiště pro přistávání vysokokapacitních letadel, ale nachází se zde několik menších letišť (např. Havlíčkův Brod, Chotěboř, Jihlava, Třebíč…) Cyklotrasy Díky velké členitosti povrchu není cyklistika na Vysočině příliš rozvinutá. Nachází se zde pouze 38,75 km cyklostezek, z nichž se téměř třetina rozbíhá kolem Žďáru nad Sázavou.
2.1.4 Hospodářství Průmysl V současné době je nejvýznamnější složkou kovozpracující průmysl. I na Vysočině se projevila hospodářská krize z roku 2008 a to nejvíce v oblasti sklářství. Ve Světlé nad Sázavou byl ukončen provoz podniku Sklo Bohemia, a. s. Krize postihla i textilní a oděvní průmysl (zrušení 2 poboček společnosti PLEAS a. s. – Chotěboř a Luka nad Jihlavou). Největšími průmyslovými podniky v kraji jsou BOSCH DIESEL s. r. o., ŽĎAS, a. s., MOTORPAL, a. s., Automotive Lighting s. r. o., AGROSTROJ Pelhřimov, a. s. a Kostelecké uzeniny a. s. Zemědělství Zemědělská plocha zabírá téměř 61 % plochy kraje. Převládají orné půdy, travní porosty, dále pak vinice, sady a zahrady. Vysočinu můžeme rozdělit do tří oblastí bramborářskou (téměř 92 %), řepařskou (asi 2 %) a horskou (kolem 6 %). Mimo brambor se zde pěstují i obiloviny (pšenice, ječmen), luskoviny, kukuřice a technické plodiny jako řepka mák a len. Pro tento kraj je více než výroba rostlinná důležitá výroba živočišná. Nachází se zde velké chovy drůbeže, prasat, skotu (v roce 2007 zde bylo vyprodukováno nejvíce litrů mléka) a ovcí. Lesnictví Průměrná lesnatost je kolem 30 %. Nejvíce zalesněnou oblastí je okolí Žďáru nad Sázavou, naopak na opačném konci „žebříčku“ se nachází Havlíčkův Brod. Lesy jsou téměř ze tří čtvrtin tvořeny smrky. Ve větším počtu se zde vyskytuje ještě borovice a v nepatrném množství tu rostou i modříny, buky a jedle.
2.1.5 Rekreace a cestovní ruch Na území kraje Vysočina se nacházejí tři z dvanácti českých památek zapsaných na Seznamu světového dědictví UNESCO. Jde o poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, židovskou čtvrť a baziliku sv. Prokopa v Třebíči a historické centrum v Telči. Mimo těchto památek za návštěvu stojí například i rodný dům K. H. Borovského v Havlíčkově Borové a mnoho přírodních rezervací.
Pro letní rekreaci jsou vhodné řeky Sázava (Stvořidla), Doubrava, Jihlava, rybníky Velké a Malé Dářko, Řeka, Medlov, Sykovec. Dále je pak možná rekreace u zatopených kamenných lomů nedaleko Lipnice nad Sázavou, lom Antonka u Kamenice nad Lipou nebo poblíž přehrad a nádrží (Vír, Švihov, Dalešice). Během letní sezony je možná i návštěva velkého množství hradů, zámků a zřícenin, příkladem může být Lipnice nad Sázavou, Kámen, Žirovnice, Roštejn, Pernštejn, Telč, Jaroměřice nad Rokytnou… Většina Vysočiny je vhodná i pro zimní turistiku, lyžování (převážně pro běžkaře) je zde velmi rozšířené a nachází se tu i několik známých středisek jako například Nové Město na Moravě, Čeřínek a Tři Studně.
2.2 Židovství Je to „náboženství a kultura židovského národa. Zásady a dějiny judaismu vytvářejí historické základy mnoha jiných náboženství včetně křesťanství a islámu. Židé tradičně neoznačují judaismus jako náboženství, ale jako kulturu s vlastní historií, jazykem (hebrejštinou), zemí předků, liturgií, filozofií, souborem etických zásad, náboženských praktik a podobně.“ (zdroj č. 30)
2.2.1 Základní díla židovství Tanach Jsou to židovské posvátné spisy, kterých bylo celkem 24 a v nichž jsou sepsané židovské tradice. Dělí se na Tóru, Proroky a Spisy a právě tyto části vytvořily název Tanach, který je zkráceninou slov Tora, eviim (Proroci) a Ktuvim (k=ch). Tóra Tímto názvem je označováno prvních pět knih bible, které Bůh údajně daroval Mojžíšovi. Obsahuje Starý zákon a přikázání, kterými by se Židé měli řídit. „V hebrejštině je Tóra podstatné jméno odvozené od slovesa a znamená ukazovat, je tedy směrníkem nebo ukazatelem cesty, který nás naviguje, jakým směrem máme jít, a zároveň nás varuje před sejitím z cesty.“ (zdroj č. 31) Talmud
Obrázek 1 - Svitek Tory
Skládá se ze dvou částí – z Mišny a Gemary (debata k Mišně). Můžeme se setkat s verzí jeruzalémskou, která nedosahovala takového významu, a babylonskou. Talmud je velmi obsáhlým dílem, které se zabývá vším, co se židovského života týká. Je to soupis rabínských diskuzí, které se dotýkají všeho, od zdravotních doporučení až po výklad snů. Mišna Jsou v ní zapsány výroky rabínů, které se dělí do šesti oddílů. Jejím autorem, je rabín Jehuda ha-Nasi. Gemara Jsou to sepsané komentáře k Mišně. Stejně jako existují dva Talmudy, tak jsou i dvě Gemary (jeruzalémská a babylonská).
2.2.2 Židovské svátky Židovské svátky se dělí na dvě skupiny a to podle toho, zda jsou uvedené v Tóře nebo ne. K vysokým svátkům (v Tóře) patří Roš Hašana, Jom Kipur a mezi další slavnostní dny patří například Chanuka nebo Purim. Šabat „Pamatuj na den odpočinku, abys jej světil!“ (Exod 20,8). Šabat probíhá vždy jednou týdně, má se zastavit jakékoliv vykonávání práce. Zákaz je přesně vymezen v traktátu v Talmudu – Šabat. Hlavním znakem je tedy odpočinek a dále pak tři slavnostní hostiny (včetně slavnostního oblečení a osvětlení). Hostiny jsou náročné na přípravu, musí se nakoupit velké zásoby jídla, den předem (v pátek) upéct chleba (chala), připravit hlavní pokrmy (např. šoulet). Celý dům musí být pečlivě uklizen. Po přípravách se lidé myjí v rituální lázni (mikve). Toto omývání slouží k očištění od trápení a k duchovní očistě. Samotný šabat začíná v pátek večer, kdy se rozsvítí svíce, muži navštíví slavnostní bohoslužbu v synagoze a po jejich návratu probíhá první hostina, jejíž nejdůležitější součástí je víno a chleba.
V sobotu ráno se uskuteční bohoslužba, po obřadu se koná kiduš (rozprava nad vínem). Oběd (druhá hostina) probíhá stejným způsobem jako jídlo v předvečer Šabatu. Odpoledne má být zasvěceno odpočinku, který je následován další modlitbou a třetím slavnostním jídlem. Závěrem je obřad Havdala, pro který je charakteristické zapálení svíce s několika knoty, požehnání vína a vonného koření, které se pak uchovává v ozdobných kořenkách. Roš Hašana – ový rok Trvá dva dny a stejně jako o Šabatu je zakázána veškerá práce. V Tóře je charakterizován jako Den troubení – troubí se na sofar, naříznutý beraní roh, který původně sloužil ke svolávání pastevců a k vyhlašování poplachu. Během svátku Roš Hašana
má
troubení
probudit
mravnost
a
zpytování svědomí.
Obrázek 2 - Šofar z beraního rohu
Tímto dnem začíná cyklus nejdůležitějších svátků. V tomto období Židé porovnávají, kolik se jim toho v minulém roce povedlo a kolik ne, vzájemně si přejí všechno dobré. Typická jsou sladká jablka namáčená v medu, která symbolizují očekávání dobrých časů. Jom Kipur – Den smíření Je nejvýznamnějším svátkem židovského roku a dnem 25hodinového půstu a modlení. Půst má za úkol lidem připomenout, že hřích pramení z neovládání tělesných pudů a žádostí. Pro tento den je typická bílá barva, která symbolizuje pokání. Pesach – Svátek překročení Trvá osm dní a je oslavou vysvobození z egyptského otroctví. Svátek se označuje také jako Chag ha-macot (Svátek nekvašených chlebů). Název souvisí s historií, kdy Židé údajně museli Egypt opustit tak rychle, že si s sebou na cestu vzali nezkvašené těsto, ze kterého si cestou pekli placky. Během hostiny se podává pět symbolických pokrmů: „zeroa – pečená kost připomínající oběť beránka, bejca – vejce, vzpomínka na sváteční oběti, maror – hořké byliny (křen, řeřišnice, potočnice) jako připomenutí hořkosti otroctví,
karpas – petržel a, brambor, symbolizují čas jara, charoset – sladká směs z jablek, mandlí, rozinek, skořice a vína, která představuje maltu, z níž se v Egyptě vyráběly cihly.“ (zdroj č. 9, str. 59)
Chanuka – Svátek světel Oslavy trvají osm dní a připomínají „vítězství nad vojsky Antiocha IV., seleukovského panovníka Sýrie, který pod trestem smrti zakázal obřízku a další přikázání židovského náboženství a znečistil Chrám zavedením modloslužby.“ (zdroj č. 9, str.65-6) Hlavním rysem je zapálení menory – sedmiramenného svícnu, v němž podle legendy neposkvrněný olej místo jednoho dne vydržel po dobu osmi dnů. Podle tohoto zázraku se zapaluje devítiramenný svícen chanukia, na kterém se každý den rozsvítí jedna svíčka (deváté rameno slouží pro svíci pomocnou). Purim – Svátek losů Název pochází od házení losů, které měli vezírovi Hamanovi určit den, kdy se pokusí o vyhlazení Židů v perské říši. Jeho plán přerušila královna Ester se strýcem Mordechajem. Proto se při bohoslužbách předčítá svitek Ester. Je to veselý svátek, který zahrnuje i vzájemné obdarovávání jídlem a pitím, konzumaci alkoholu, nošení masek a veřejné slavnosti. Tradičním jídlem jsou Hamánovy kapsy nebo uši (Hamantaschen). Tvar sušenek může symbolizovat tvar Hamánových
Obrázek 3 - Hamánovy uši
uší nebo trojrohou čepici, kterou nosil.
2.2.3 Stručná historie židovství v Čechách a na Moravě První známky židovství v Čechách a na Moravě spadají do období raného středověku. Jejich původním sídlem byla pravděpodobně Praha, odtud se následně stěhovali do dalších měst. V této době měli stejná privilegia jako románští a němečtí kupci. Mohli bydlet v blízkosti obchodních tras a tržišť. Většina se zabývala prodejem (velmi široký sortiment od vosku přes dobytek a kožešiny až po drahé látky, šperky a zbraně), ale našli se mezi nimi i lékaři a úředníci. Svobodné postavení Židů se od konce 11. století začalo měnit. Byli ohrožováni pogromy. Pokud by se chtěli vystěhovat, čekala je konfiskace. Další zhoršení situace přišlo v roce 1215, kdy IV. lateránský koncil zakázal Židům vlastnit půdu, vykonávat jakákoliv řemesla a živit se zemědělstvím. Mohli pouze půjčovat peníze. Mezi další nařízení patřil téměř úplný zákaz styku s křesťany, vyhrazení uzavřených částí
k usidlování, či označení odlišným oděvem. Jejich žití ve městech bylo závislé na panovníkovi, kterému museli odvádět vysoké daně. 29. března 1254 Přemysl Otakar II. sepsal dokument, kterým bylo určeno právní postavení Židů jako přímých poddaných krále. Byla jim zaručena ochrana, i nadále se mohli zabývat obchodem s penězi. Proti Židům a jejich majetku nesmělo být používáno násilí a byl určen královský židovský soudce. Za ochranu král vybíral velmi vysoké daně, které židovské obce odváděly ročně, a v případě potřeby si žádal výhodné půjčky. Tato pravidla byla dodržována až do dob Václava IV. Za jeho vlády (v roce 1389) došlo k největšímu pogromu (do dob nacistické okupace) v Praze. Během této události zahynulo přes 3 000 Židů. Dalším významným mezníkem jsou pak husitské války, které oslabily vliv katolické církve a krále. Židé byli na straně husitů. Důsledkem revoluce bylo uvolnění některých protižidovských nařízení. Další důležité události se pak odehrály v roce 1501, kdy Vladislav Jagellonský vydal listinu, ve které Židy ujistil, že mohou pobývat v zemích Koruny české, a že je nemůže nikdo vyhnat. Tato listina však nebyla během vlády následujících panovníků dodržována. Již o 40 let později nechal Ferdinand I. Židy vypovědět z většiny královských měst. Období od druhé poloviny 16. století do počátku 17. století bylo pro židovské obyvatelstvo tzv. „zlatým věkem.“ Rudolf II. potvrdil jejich dřívější privilegia. Pražská židovská obec byla samostatná a stala se centrem vzdělanosti. V této době v Praze žil například rabín Jehuda Liva ben Becacel (rabi Löw), který byl rektorem Vysoké talmudské školy. Období „klidu“ bylo ukončeno třicetiletou válkou, kdy docházelo k neustálému zvyšování daní. Díky tomu klesala platební schopnost českého židovstva a docházelo k velké Obrázek 4 - Rudolf II.
migraci. V této době se ale židovská komunita rozšířila a to
o uprchlíky z Polska, Litvy, Běloruska, Ukrajiny, Uher a Vídně. Důsledkem zvýšení počtu obyvatel byla vydána omezující nařízení. Byla ustanovena tzv. redukční komise, která měla vytvořit opatření sloužící k redukci Židů.
Roku 1726 žilo v Čechách a na Moravě celkem 13 647 židovských rodin (přes 60 000 obyvatel). V tomto roce byl vydán Familiantský zákon, který měl zabránit dalšímu rozrůstání židovské komunity tím, že se smí oženit pouze nejstarší syn. Tento zákon platil až do roku 1849. Ve stejném roce jako Familiantský zákon byl vydán i Translokační reskript, který nařizoval separaci Židů od ostatního obyvatelstva do uzavřených sídlišť. Vše vyvrcholilo v roce 1744, kdy byli Židé vypovězeni z českého království (za údajnou podporu pruského vojska během slezských válek). Ovšem nepřítomnost židovského obyvatelstva byla brzy znát v obchodě a řemeslech, a tak o 4 roky později Marie Terezie svolila k jejich návratu. Museli ale platit toleranční daň, která byla asi desetinásobkem daní z roku 1723 a po každých pěti letech byla navyšována. To vedlo k velkému zadlužení pražského ghetta. Zlepšení situace nastalo za vlády Josefa II. Židé mohli přestat nosit označení, mohli podnikat, navštěvovat školy a zakládat školy vlastní (výuka němčiny, matematiky, zeměpisu a mravů). Josefínské reformy byly shrnuty v Židovském systemálním patentu. Jeho součástí byla i nařízení, podle kterých Židé museli přijmout německá příjmení a vést matriku. Postavení židovského obyvatelstva se později zlepšilo tím, že byl zrušen Familiantský zákon, Translokační reskript a toleranční daň. Postupem času se Židé mohli volně stěhovat a uzavírat manželství a díky tomu docházelo ke vzniku nových židovských obcí. Největší městská sídliště byla v Plzni, Teplicích, Jihlavě, Olomouci… Přibývaly i spolky a instituce. Židovská komunita v té době čítala téměř 95 000 obyvatel. Židovské obce se slibně rozvíjely a vzrůstaly, jejich zástupci se podíleli na kulturním i politickém životě. Známým politikem byl například Adolf Stránský, který byl zakladatelem Lidových novin. Pak přišlo 30. září 1938 a podepsání Mnichovské dohody. V noci z 9. na 10. listopadu proběhla tzv. Křišťálová noc. V obsazeném pohraničí bylo zničeno nejméně 35 synagog a několik židovských hřbitovů. Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava bylo vydáno mnoho židovských omezení, která se týkala především podnikání a majetku. Nacisté díky tomu ovládli nejdůležitější pozice v hospodářství. Židé museli sepsat všechen svůj majetek a tento soupis odevzdat. V dokladech měli písmeno J a od 1. 9. 1941 museli nosit žlutou hvězdu
Obrázek 5 - Davidova
s nápisem Jude. Postupně jim bylo zakázáno vycházet do ulic po osmé
hvězda
hodině večer, nesměli se stěhovat a cestovat, navštěvovat veřejná místa jako kavárny, kina, lázně, ale i většinu náměstí a některé ulice. Museli se vzdát telefonů, rádií, domácích zvířat. Měli stanovenou dobu k nákupu, byli vyloučeni z přídělu potravin, nesměli si kupovat ošacení a zavazadla. V říjnu 1941 byly uzavřeny všechny synagogy a modlitebny. Spousta Židů v této době emigrovala. Téměř všechen majetek museli nechat v Protektorátu. Mezi hlavní cíle emigrace patřila Palestina, USA, Jižní Amerika a západní Evropa. Utéct se podařilo asi pětině. Zbytek (92 000) podléhal Norimberským zákonům. Od října 1941 do března 1945 byla naprostá většina židovské komunity deportována do koncentračního tábora Terezín nebo přímo do vyhlazovacích táborů v Polsku. Zde během několika let zahynulo okolo 80 000 československých občanů židovského původu. Po skončení 2. světové války bylo obnoveno 53 židovských náboženských obcí (153 jich zaniklo). V následujících letech se počet jejich obyvatel díky emigraci ještě o více než polovinu zmenšil. Další vlna stěhování proběhla ještě v letech 1968-69. Spousta emigrantů se ve svých nových domovských státech proslavila – např. Arnošt Lustig nebo Miloš Forman. Úplné zklidnění situace nastalo po roce 1989. Byla zahájena spolupráce s Izraelem, založeno Muzeum ghetta v Terezíně, byl otevřen Památník obětí holocaustu (Pinkasova synagoga), otevřena židovská škola a gymnázium. Od roku 1998 bylo vypláceno odškodnění uvězněným v koncentračních táborech. Dnes působí na území Čech a Moravy deset židovských obcí: Praha (největší, kolem 1 600 osob), Liberec, Děčín, Ústí nad Labem, Teplice, Karlovy Vary, Plzeň, Brno, Olomouc a Ostrava.
2.2.4 Ghetta Ještě než došlo ke zrovnoprávnění křesťanského a židovského obyvatelstva se stávalo, že Židé nežili pouze v ghettech, ale i rozptýleně mezi křesťany. Bylo tomu tak například v Benešově či Dobříši. První židovské osady – ghetta – vznikaly již v 11. století na území města Prahy, později (ve 13. století) i na území Brna. To, že se Židé sdružovali v osadách, jim zajišťovalo větší bezpečnost, klidné probíhání náboženských obřadů a soběstačnost v oblasti sociální, řemeslnické a obchodní. Již ve středověku bylo ve většině měst bydlení židovského obyvatelstva v ghettech povinné,
ale rána přišla v roce 1726, kdy byla Translokačním reskriptem přikázána separace všech Židů do ghett. Tyto osady dosahovaly různých velikostí - od osad čítajících několik chalup přes židovské ulice až po čtvrtě se sítí uliček. Mohlo se stát, že v ghettu dobrovolně bydlely i nežidovské rodiny (např. Telč). Ve větších městech mohly být i dvě ghetta (Praha, Prostějov, Blovice). Protože se židovské osady neměly kam rozšiřovat, byly velmi hustě obydleny. Nebylo tedy výjimkou, že jeden dům patřil až 10 vlastníkům. Ghetta byla od měst vždy viditelně oddělena (branami, závorou, drátem). Toto uzavření sloužilo obyvatelům uvnitř ghetta ke klidu během svátků a výjimečných dní. V každé židovské obci byla synagoga nebo modlitebna a škola. Ve větším ghettu mohl být obecní dům, radnice, rabínský dům, špitál, masné krámy s jatkami a strážnice. Nedílnou součástí každé osady byla rituální lázeň – mikve. Po zrovnoprávnění židovského obyvatelstva se ghetta velmi změnila, ve většině došlo ke stavebním úpravám a modernizaci a časté bylo bohužel i úplné zbourání. Ale i tak je v České republice stále dost osad (Batelov, Polná, Velká Bukovina, Třebíč,…), které jsou připomínkou separace Židů od křesťanských obyvatel.
2.2.5 Synagogy Synagoga někdy bývá nazývána modlitebnou. Tyto pojmy bývají občas zaměňovány. Hranice mezi nimi se určuje velmi těžko. „Modlitebna je bohoslužebná místnost (nebo komplex více místností pro muže a pro ženy) jako součást víceúčelové, často obytné budovy, přičemž bohoslužebný účel neovlivnil základní stavební architektonický ráz celého domu.“ (zdroj č. 1, str. 29) Výstavba synagogy se naopak musí řídit několika pravidly. Nelze přesně určit, kdy u nás byla první synagoga postavena. Pevnostní stavby byly dřevěné. Tato stavení se na našem území nacházela do počátku 20. století. V dnešní době existuje pouze jeden exemplář, upravený na rodinný domek, a to ve Vlachově Březí. Ve větších židovských obcích se stavěly synagogy zděné. Stejně jako Židé samotní i jejich stavby podléhaly královským nařízením. Zjednodušeně řečeno synagogy velikostí a vzhledem nesměly zastínit křesťanské kostely.
Až od poloviny 19. století mohli Židé postavit synagogu podle svých finančních možností a ne podle krále. Začaly se objevovat zdobené stavby, které měly věže, a které nemusely stát uvnitř ghetta. Synagogy se nacházely ve většině obcí. Podle možností byly umístěny na vyšších místech. Výhodou bylo, když se v blízkosti nacházela voda (kvůli očistě). Vchod, který většinou vedl od východu nebo jihu) byl možný třemi branami (prostřední největší). U každého vchodu se muselo nacházet umyvadlo sloužící k omývání rukou. Vnitřní část bývala jednoduchá, rozdělená na mužskou a ženskou část. Tyto dvě části bývaly odděleny zdobenou dřevěnou přepážkou, která musela být tak vysoká, aby na sebe navzájem neviděli. V některých případech byla pro ženy vystavěna galerie. Výzdobu tvořily obrazy s náměty z Tanachu. Nenacházel se zde oltář, pouze dřevěný výstupek s pultem na knihy, ze kterých se právě předčítalo. Byly zde umístěny sedmiramenné svícny. Na průčelí budovy bývalo kamenné Desatero a hebrejský nápis (verš žalmu), který se vztahoval k budově. Nejdůležitější částí synagogy býval Aron ha-kodeš (schránka na Tóru). U nás musí být na východní straně. Synagogy bývaly takovým víceúčelovým zařízením, jejich součástí mohly být i byty duchovních, školní třídy, zimní modlitebny, pekárny macesů a mikve. Nejvíce synagog na našem území je v tzv. historizujících slozích (polovina 19. až počátek 20. století). Za zmínku ale stojí také budovy s neobvyklými prvky vystavěné například v tzv. maurském stylu (Golčův Jeníkov, Španělská a Jubilejní synagoga v Praze). Unikátní je synagoga v Milevsku, která kombinuje prvky empíru a kubismu. V dnešní době je v ČR více než 200 synagog. Pouze 3 z nich slouží k židovským bohoslužbám. Ostatní budovy jsou používány jako kostely pro křesťanské církve, muzea, kulturní instituce, byty, depozitáře, sklady, školy, zdravotnická zařízení…
2.2.6 Židovské hřbitovy Hřbitov
se
nacházel
skoro
v každé židovské obci. Hlavní odlišností židovských pohřebišť je dodržování nenarušitelnosti hrobů, což znamená, že se hrob nesmí otevřít a pohřbít tam dalšího člověka. Na hřbitov byla samozřejmě
vymezena
určitá
plocha, a pokud byla vyčerpána, tak se na staré hroby navezla zemina a pohřbívalo se do nové
Obrázek 6 - Židovský hřbitov Praha - Josefov
vrstvy. Neznamenalo to však, že zahrnuté hroby by byly zapomenuty. Jejich náhrobky se vždy zasadily do nových vrstev. To je také důvodem, že na některých místech je hřbitov velmi hustě poset náhrobními kameny (např. Praha – Josefov). Z počátku se hřbitovy nacházely přímo uvnitř hrazených měst nebo v těsné blízkosti, později se směly zakládat jen ve větší vzdálenosti. Nebožtíci museli být v den smrti přeneseni do márnice, která se většinou nacházela v blízkosti hřbitova. Až do pohřbu musel v márnici s tělem někdo být. U staveb nás může překvapit komín – tělo se omývalo teplou vodou, takže se zde muselo topit. V pozdější době se márnice ztotožňovala s obřadní síní (síň byla její součástí). U kraje hřbitova mohl někdy stát špitál – starobinec nebo lazaret – chorobinec. U vchodu stálo umyvadlo nebo zde byla pumpa, která sloužila k omývání rukou. Na některých hřbitovech (Lovosice) byly malé boční (tzv. kohanitské) branky sloužící pro vchod kohanitů (potomků starožidovských duchovních), kteří na hřbitov za života nemohli vstoupit. V Čechách a na Moravě můžeme vidět dva typy náhrobků. Je to stéla (klasický deskový kámen) a tumba (několik kamenných desek, které svým postavením připomínají sarkofág). Tumby mohly být i z jednoho kusu kamene nebo zděné, které svým vzhledem připomínaly domek (Golčův Jeníkov). U náhrobků hraje roli výzdoba, která určuje, z jakého kraje nebožtík pochází. Tyto dekorace také symbolizují rod, zaměstnání a jméno zemřelého. Původní epigrafy (nápisy
na náhrobcích) byly psány hebrejsky. Pozdější době se začaly vyskytovat v hebrejskoněmecké a hebrejsko-české a ještě později (20. století) německé či české podobě. Na hřbitovech mohli být také speciální části, kde byli pohřbeni rabíni nebo děti (Jihlava). Stejně tak, jako během historie zanikl velký počet židovských obcí, zanikla i spousta hřbitovů, ale zachovalá pohřebiště nám mohou nabídnout historický a umělecký zážitek. Nejstarší náhrobky nalezneme v muzeích (Brno, Znojmo, Cheb). Na svém místě se dnes nacházejí náhrobky z 15. století např. v Kolíně a Praze – Josefově.
3 Praktická část 3.1 Židovství na Vysočině Stejně jako v celých Čechách a na Moravě se i historie židovství na Vysočině začala psát během raného středověku. Nejstarším důkazem je tzv. Jihlavské městské právo z roku 1249. V této době Židé nesměli vlastnit půdu a živit se směli pouze obchodováním s penězi a jejich půjčováním. Právě díky dluhům značná část křesťanského obyvatelstva neměla k Židům příliš vroucí vztah a panovala zde jistá nevraživost. Až do roku 1454 si Židé na Vysočině mohli žít v relativním klidu, avšak právě v tomto roce byli Ladislavem Pohrobkem vypovězeni z moravských královských měst a toto nařízení bylo základem vrchnostensko-poddanských vztahů. Na Vysočině se můžeme setkat s velkým počtem „památníků“ židovského osídlení a seznámit se s jejich dlouhou historií. Bohužel většina těchto staveb se nenachází v dokonalém stavu. Když na tato místa vstoupíme, dostáváme se jakoby do jiné doby. Není to však jen doba masných krámů a více či méně veselých svátků, ale bohužel i doba utlačování a nepřátelství.
3.1.1 Havlíčkobrodsko Golčův Jeníkov Golčův Jeníkov se nachází u bývalé Haberské stezky, která vedla z Jihlavy do Prahy. A právě díky této cestě se zde Židé začali usazovat již na přelomu 13. a 14. století. První písemný doklad o jejich přítomnosti ve městě pochází z roku 1654, kdy byla sepsána Berní rula. Židovská komunita byla ve městě velmi silná, v polovině 19. století zde žilo přes 600 Židů, což byla asi čtvrtina celkového počtu obyvatel. V červnu roku 1942 se zdejší židovští obyvatelé všichni museli dostavit na shromáždiště v Kolíně a odtud byli odvezeni do Polska a Terezína. Hitlerův zákrok přežilo pouze 5 jeníkovských Židů. Ve městě se nacházelo ghetto, které si i přes několik požárů zachovalo do dnešního dne svůj ráz. Od ostatních se lišilo tím, že nikdy nebylo zcela uzavřené. Bylo tvořené úzkými uličkami s nízkými domy. V polovině 17. století si ve středu ghetta postavili dřevěnou synagogu, ta ale podlehla požáru a na jejím místě se pak vystavěla budova nová, tentokrát už zděná. Synagoga je v novorománském slohu s orientálními prvky. Poslední bohoslužba se zde konala v roce 1942. V současné době je ve vlastnictví Židovského muzea v Praze, které do ní umístilo
Obrázek 7 - Synagoga v G. Jeníkově
depozitář s textiliemi. Další významnou součástí jeníkovského ghetta byla ješiva Arona Kornfelda (soukromá vysoká škola talmudu), která dosahovala celoevropského významu, a židovská škola, kterou navštěvovaly i křesťanské děti. V přístavku u školy byla rituální lázeň. Obě budovy se nacházely v těsné blízkosti synagogy. V židovské čtvrti byl i masný krám, pekařství, rabinát a špitál. Na okraji města se rozkládá hřbitov, který patří k nejcennějším v České republice. Byl údajně založen již v 1. polovině 14. století. Je zde kolem 1 500 náhrobků, z nichž první čitelný nese datum 20. září 1705. Z 19. století pak pocházejí tři tumby. Díky událostem, které se staly v lednu 1993 (vandalové poničili 69 náhrobků), je hřbitov pro veřejnost uzavřen. Jelikož Golčův Jeníkov patřil k významným židovským městům, žila zde i celá řada známých osobností jako třeba Aaron ben Mordechaj Bär Kornfeld (rabín), Oskar Kosta (německy píšící
autor, překladatel, publicista; psal pod pseudonymem Peter Pont), Karel Offer (překladatel, skladatel), Friedrich Thieberger (filosof, skladatel, historik, vydavatel palestinského časopisu) a Gertruda Thiebergerová (německy píšící básnířka). Habry Je to malé město, které se, stejně jako Golčův Jeníkov, nacházelo v těsné blízkosti Haberské stezky. Židé se zde usazovali od poloviny 17. století, nejvíce jich tu žilo během první poloviny 19. století (v roce 1849 to bylo 430 obyvatel židovského původu). Ve druhé polovině 19. století se však jejich počet začal snižovat, před začátkem 2. světové války tu žilo už jen méně než 30 Židů. V Habrech židovské obyvatelstvo žilo vždy mezi křesťany. Nikdy zde nevzniklo uzavřené ghetto. Jako v každé židovské obci se zde nacházela rituální lázeň, dále pak byt rabína se školou a byl zde i rodný dům Adolfa Stránského. První synagoga zde byla postavena v první polovině 17. století. Později byla nahrazena zděnou budovou z 30. let 19. století. Bohoslužby se zde údajně pořádaly až do druhé světové války. Po jejím skončení pak více než 20 let patřila Českobratrské církvi evangelické, potom byla přestavěna na širokoúhlé kino a v dnešní době je majetkem Židovské obce v Praze a čeká na opravu. Není volně přístupná. V Březové aleji, která je chráněnou krajinnou oblastí, se na 2 704 m2 rozkládá židovský hřbitov s asi 250 náhrobky. Nejstarší čitelná stéla pochází z roku 1740. Většina náhrobků je barokního a klasicistního typu. Poslední pohřeb se zde údajně konal v roce 1939. Součástí hřbitova bývala márnice, která byla nejspíš průchodná. Její pozůstatky jsou patrné v JZ rohu hřbitova. Hřbitov býval obehnán kamennou zdí, která je dnes již z velké části poničená. Havlíčkův Brod Židovská historie tohoto města sahá do poloviny 14. století. V polovině 15. století byla však přerušena následkem vydání zákazu pobytu židovských obyvatel ve městě. Historie mohla opět pokračovat až o 400 let později. Židovská komunita tu však nikdy nedosahovala velkého významu. Kolem roku 1900 tu bydlelo asi 250 osob židovského vyznání, což byla jen malá část z celkového počtu obyvatel. Synagoga byla v Dolní ulici, dnes je majetkem Českobratrské církve evangelické.
Místní hřbitov byl založen na konci 19. století. Jeho plocha je 3 182 m2 a můžeme zde vidět asi 200 náhrobků. Stejně jako historie Židů v Havlíčkově Brodě i historie místního židovského hřbitova trvala velmi krátkou dobu a to asi jen 50 let. Město má ale i svůj unikát (v rámci židovské historie). Za komunálním hřbitovem v polích se nachází tyfový hřbitov, který byl založen během 1. světové války pro pohřbívání obětí tyfové epidemie z řad haličských uprchlíků. Protože se hřbitov nachází mezi poli, nevede k němu žádná přístupová cesta. Bohužel ani to nezabránilo vandalům, aby na ploše 625 m2 několik z 86 zachovalých náhrobků pomalovali nacistickými symboly. Chotěboř První zmínky o Židech v Chotěboři pocházejí z počátku 15. století, ale stejně jako v Havlíčkově Brodě, odsud byli na dlouhá léta vypovězeni a mohli se sem vrátit až v polovině 19. století. Nikdy zde nebydlelo více než 200 židovských obyvatel. V Palackého ulici se nacházela modlitebna (dnes ateliér). Synagoga zde nikdy nefungovala, protože dříve než se stihla dostavět, byla prodána a přestavěna na rodinný dům. Nedaleko komunálního hřbitova se nachází i malý židovský hřbitov o rozloze 1 390 m2. Jeho součástí byla obřadní síň a dům hrobníka, ale ani jedna z budov se nedochovala. Je tu 96 náhrobků, které se většinou datují do 20. století. V souvislosti s židovskou historií je třeba připomenout jméno Gustava Weinera (podílel se na tvorbě židovských učebnic), který se zde narodil, a historika Petra Adama, účastníka projektu Zmizelí sousedé. Byl to zdařilý projekt Židovského muzea v Praze. Jedna výstava probíhala i v Los Angeles v roce 2006. Díky tomu, že v tamním muzeu holocaustu mají chotěbořský svitek Tóry, bylo přizváno i město Chotěboř a právě Petr Adam byl vedoucím místního projektu. Pan Adam se i dnes zajímá o židovskou historii Chotěboře. Naposledy se podílel spolu s Městským muzeem v Chotěboři na výstavě Chotěbořští zmizelí sousedé a na dalších akcích pořádaných během června 2007. Ledeč nad Sázavou První Židé zde byli údajně na počátku 16. století a stejně jako ve většině měst jich i v Ledči nad Sázavou nejvíce žilo v druhé polovině 19. století (kolem 180 osob). Místní židovská obec zanikla v roce 1942. Nikdy se zde nenacházelo ghetto, Židé vždy žili roztroušeně mezi křesťany.
Místní synagoga stojí v ulici Na Potoce a byla postavena v roce 1729. Její dřevěná předchůdkyně z roku 1606 vyhořela. Nová synagoga byla stavěna ve stylu vesnického
baroka,
po
požáru
byla
opravena
v klasicistním slohu. Za pozornost stojí především interiér, který upoutá klenbami, štukovou výzdobou a bočním umístěním ženské galerie. V letech 1997 – 2000 byla restaurována a slouží kulturním účelům. Je majetkem Židovské obce v Praze a město ji má pouze v pronájmu.
Židovský hřbitov je nedaleko městského hřbitova. Obrázek 8 - Synagoga Ledeč nad Sázavou Založen byl patrně na samém počátku 17. století a díky tomu se řadí k nejstarším v republice. Jeho rozloha je 1 765 m2. Můžeme si zde prohlédnout kolem 200 náhrobků (z původních 1 000) a 1 tumbu. Nejstarší náhrobek je datován rokem 1679. V první polovině 19. století zde byla postavena márnice. Od 2. světové války hřbitov pozvolna chátral, ale díky Pražské židovské obci se mohl v roce 1991 alespoň částečně upravit. V současné době je hřbitov volně přístupný (mimo soboty). Světlá nad Sázavou Ve Světlé nad Sázavou nikdy nežilo více než 117 Židů (v 19. století). První rodina se zde pravděpodobně usadila v roce 1721. Ghetto tu nikdy nebylo. Významnými rodáky byli Leopold Kohn (básník) a Oskar Morawetz (hudební vědec a skladatel, jeho dílem je např. Deník Anny Frankové). Původní modlitebna z 18. století se nedochovala, synagoga v ulici Pěšinky pochází z roku 1889. Je zde velký dřevěný sál a ženská galerie. Bohoslužby se tu konaly do 2. světové války, potom synagoga sloužila Církvi československé husitské. V dnešní době je opuštěná a pozvolna chátrá. Také původní hřbitov se nedochoval. Používal se mezi lety 1742 a 1886. Byl zničen během 2. světové války. Dnes se na jeho místě nachází pole. Nový hřbitov byl založen vedle hřbitova komunálního (v Komenského ulici). Od konce 20. století probíhá jeho obnova. Je kulturní nemovitou památkou. Jeho rozloha je 1 163 m2 a můžeme zde napočítat kolem 170 náhrobků, nejstarší z nich je datován rokem 1760. Je tu i několik stél přivezených z Uhlířských Janovic
a Dolních Kralovic (zde byly hřbitovy zrušeny). Druhá polovina původní rozlohy hřbitova je městem používána jako urnový háj a vsypová loučka. Ve středu hřbitova stojí kamenný sloupek, který symbolizuje, že se zde již nebudou konat další pohřby. Úsobí Židovská historie zde sahá do 18. století. Byl tu židovský sídelní okrsek, který čítal 5 domů a synagogu postavenou ve druhé polovině 18. století. Synagoga zde stojí dodnes, je přestavěna na obytný dům s číslem popisným 79. Z pěti původních domů okrsku se v přestavbě dochovaly dva.
3.1.2 Jihlavsko Batelov První zmínky o Židech v Batelově pocházejí z první poloviny 15. století. V této době byli vypovězeni z Jihlavy a usazovali se v okolních městech. Bylo tu ghetto, ve kterém stálo 18 domů kolem malého čtvercového náměstíčka (Židovského plácku). Nedaleko tohoto náměstí byl v roce 1995 postaven památník obětem holocaustu. Nejvíce obyvatel v ghettu žilo na přelomu 18. a 19. století, údajně to bylo až 190 obyvatel (26 rodin). Od této doby se jejich počet snižoval a v roce 1921 klesl na 36. Po druhé světové válce se zde Židé už neusazovali, domů se vrátil pouze jeden Žid. Středem ghetta byla klasicistní synagoga vybudovaná v roce 1794. Byla vystavěna na místě původní modlitebny neznámého stáří, která byla zničena požárem. Zvláštností této synagogy je schodiště vedoucí na ženskou galerii, které vede vedlejším domem. Po druhé světové válce byla využívána Československou husitskou církví. V letech
1984-5
byla
přestavěna
na moštárnu
a klubovnu svazu zahrádkářů. V Batelově se na rozloze 2 090 m2 rozkládá židovský hřbitov. Nejvíce z asi 300 náhrobků je barokního a klasicistního stylu. Nejstarší čitelný náhrobek je z roku 1715.
Obrázek 9 - Židovský hřbitov Batelov
Brtnice Židé se zde údajně začali usazovat již ve 14. století a od poloviny 15. století tu byla židovská obec. V této době se sem nastěhovali Židé vypovězení z Jihlavy. Nejvíce obyvatel židovského
vyznání zde bylo v polovině19. století - asi 420 osob. Také i zde od této doby jejich počet klesal, v roce 1930 jich zde bydlelo jen 33. V první polovině 19. století byla místní židovská obec připojena ke třešťské. Od poloviny 17. století tu bylo ghetto, které bylo ale v letech 1987-8 zbořeno. Obsahovalo asi 45 domů. Malá část se zachovala, např. budova, kde byl špitál, nebo rituální jatka. Ve středu ghetta (dnes ulice Legionářská a Pod Strání) do roku 1988 stávala synagoga (postavena 1629). Byla tu i radnice, škola (1872 - 1918), četnická stanice. V Brtnici se nacházejí dva hřbitovy – starý a nový. Vůbec první židovský hřbitov tu byl na místě, kde je dnes pole za „Kapličkou,“ ten byl ale zrušen koncem 16. století a přemístěn asi kilometr za obec, k dnešní silnici vedoucí k Bransouzům – místo, kde dnes můžeme nelézt tzv. starý hřbitov. Toto pohřebiště bylo založeno na začátku 17. století. Je velmi ceněné. Jeho rozloha je 2 050 m2, nejstarší z asi 250 náhrobků je z roku 1672. Najdeme zde převážně renesanční a barokní stély. Již v polovině 19. století byl zcela zaplněn, a proto byl založen již třetí hřbitov – dnešní tzv. nový hřbitov. Ten pochází z roku 1860. Je v blízkosti starého a jeho rozloha se od něj liší o pouhých 6 m2 (2 044 m2). Poslední náhrobky pocházejí z počátku druhé světové války, celkem jich tu napočítáme asi 200. Součástí nového hřbitova byla i obřadní síň, do dnešní doby se z ní dochovala jen přední stěna, která byla na konci 20. století restaurována. Jihlava Židé se zde začali usazovat v první polovině 14. století, ale v roce 1426 odsud byli vypovězeni a usadili se v okolních obcích jako např. v Brtnici, Batelově, Puklicích a podobně. Od té doby zde žilo jen velmi málo židovských obyvatel. Židovská obec zde začala znovu fungovat v polovině 19. století, nejvíce členů měla v roce 1850, a to 1 497. Samostatná židovská náboženská obec byla ustanovena v roce 1876 a fungovala až do druhé světové války. Po ní byla ještě krátce obnovena, ale dnes je již zrušena. V Jihlavě žilo i několik významných osobností židovského vyznání. Rodáky jsou např. Ernst Sommer (německy píšící spisovatel), Louis Fürnberg (německy píšící autor básní), Karl von Morawitz (bankéř působící ve Vídni a Paříži), Julius Tandler (organizátor rakouského, čínského a sovětského zdravotnictví a sociální péče), Carl Meinhard (divadelník), Jára Pospíšil (zpěvák – tenorista). Své dětství zde prožil i Gustav Mahler (hudební skladatel).
Ve městě můžeme nalézt několik pamětních desek připomínajících Židy a židovskou obec. Je to pamětní deska Gustava Mahlera ve Znojemské ulici, pamětní deska Járy Pospíšila v Křížové ulici a pamětní deska připomínající synagogu v Benešově ulici. Původní ghetto a synagoga byly v místech, kde je dnes Brožíkova ulice. V 16. století bylo ghetto zbořeno. Původní židovský hřbitov se taktéž nedochoval. Další synagoga byla vystavěna v letech 1862-3 v románsko-maurském slohu, avšak v roce 1939 byla nacisty vypálena a její zbytky byly o několik let později zbourány. V dnešní době se na jejím místě nachází tržnice. Po válce již žádná další synagoga postavena nebyla, obřady probíhaly v modlitebně v obecním a nadačním domě (Benešova 30). Hřbitov, který byl založen v roce 1869, je v blízkosti komunálního hřbitova (ulice U Cvičiště). Na rozloze 8879 m2 je možné nalézt více než 1 120 náhrobků. Na hřbitově se pohřbívá do dnešního dne a na stránkách města Jihlavy
lze
nalézt
kalendář
akcí
pořádaných v těchto místech. Hřbitov je volně přístupný od pondělí do pátku, od 8:00 do 17:00. Můžeme zde nalézt
Obrázek 10 - Památník obětem holocaustu na jihlavském
náhrobky např. rodičů G. Mahlera a
hřbitově
Louise Fürnberga. V letech 1903-4 zde byla postavena obřadní síň (architekt W. Stiassny), ale během druhé světové války byla zničena. V dnešní době je nahrazena malou novostavbou. Vstupní brána je opatřena židovskou symbolikou, v roce 1995 zde byl odhalen památník obětem holocaustu. V termínu 12. 6. – 20. 9. 1998 se v Jihlavě konala výstava s názvem „Dotyky. Židé v dějinách Jihlavska.“ Byla uspořádána Muzeem Vysočiny v Jihlavě a Státním okresním archívem v Jihlavě. K této příležitosti byla vydána i publikace. Podílel se na ní kolektiv autorů v čele s jihlavským archivářem Ladislavem Vilímkem, který se židovskou problematikou zabývá již několik let a jeho články, ve kterých se zabývá tématem Židé na Jihlavsku, jsou přínosné nejen pro bývalý okres Jihlava, ale i pro celý kraj Vysočina.
Polná První písemný doklad o přítomnosti Židů v Polné pochází z roku 1554 (městské knihy Moravských Budějovic). Židovská obec tu byla už koncem 16. století. První ghetto tu bylo zřízeno v roce 1675, později bylo přesunuto na jiné místo. Nejvíce obyvatel židovského vyznání zde žilo kolem roku 1830, a to 770. Bylo zhruba 12 % veškerého obyvatelstva. Židovská obec tu zanikla na začátku druhé světové války a po jejím skončení už nebyla obnovena. Poslední rabín Polnou opustil v roce 1920. V této době tu žilo už jen kolem 50 Židů. V 18. století tu sídlil krajský rabín Čáslavského kraje a později i kraje Chrudimského. Také Polná má své známé rodáky – např. Josefa Seegena (balneolog, který zkoumal prameny a jejich léčebné účinky v okolí Karlových Varů a v roce 1848 se účastnil revoluce), Benjamina Kewala (básník). Roku 1899 byl zdejší židovský mladík Leopold Hilsner obviněn a následně odsouzen z rituální vraždy Anežky Hrůzové. Tato vražda není dodnes objasněna, ale je více než jisté, že Leopold Hilsner byl nevinný. Po jeho smrti se rozpoutala nenávist vůči židovskému obyvatelstvu, tzv. „hilsneriáda.“ Na obranu židovského mladíka odvážně vystoupil i Tomáš Garique Masaryk. Polenské ghetto bylo zřízeno 16. března 1681, původně v něm bylo 16 budov, ale postupně se rozšiřovalo a dosáhlo až čísla 32. Byla zde synagoga, mikve, rabínský dům, koželužna, lazaret – špitál, škola… Ke vstupu do židovské čtvrtě sloužily Horní a Dolní branka. Ghetto nesčetněkrát vyhořelo, ale i přes několik požárů, při nichž lehlo popelem celé, se dodnes zachovalo (jen jeden dům byl zbořen) a je unikátem. Celá čtvrť je součástí Městské památkové zóny Polná. Součástí jsou 3 samostatně chráněné budovy – synagoga a domy č. p. 538 (dochovaný v původní podobě) a 541 (obecní dům s průchodem, který byl bytem rabína, a zároveň sloužil jako pekárna, škola a zimní modlitebna). Ghetto se rozkládá kolem Karlova náměstí, které má tvar trojúhelníku a Rabínského plácku. Tato dvě prostranství jsou spojena uličkou a obecním domem s průchodem (č. p. 541). Na Karlově náměstí se dochovala i jedna z dvou litinových pump.
Obrázek 11 - Synagoga v Polné
Synagoga se nacházela uprostřed ghetta. Vybudována byla v roce 1684 v barokním stylu. Během svého fungování několikrát vyhořela a musela být přestavována a díky tomu ji dnes najdeme ve stylu gotickém. Synagoga fungovala až do druhé světové války, pak sloužila jako
skladiště a její stav se zhoršoval, propadly se stropy. V letech 1998 – 2000 zde proběhla rekonstrukce a v současné době zde můžeme vidět expozici týkající se historie Židů v Polné a hilsneriády. Zachovalá je ženská galerie. Vidět můžeme i zbytky původní dlažby a výmalby. Synagoga je otevřena od května do září, a to od úterý do pátku od 9:00 do 12:00 a od 13:00 do 17:00 a v neděli od 9:30 do 12:00 a od 13:00 do 17:00. Židovský hřbitov zde byl založen na konci 16. století, postupně se rozšiřoval. Jeho dnešní rozloha je 3 492 m2. Můžeme zde nalézt kolem 1 300 převážně barokních a klasicistních náhrobků. Nejstarší pochází z roku 1683. Na hřbitově se pohřbívalo i po druhé světové válce, poslední pohřeb se zde konal v roce 1976. Nacházela se tu márnice, na jejích zbytcích je umístěna pamětní deska z roku 1887. Ani místní hřbitov bohužel neunikl zájmu vandalů, kteří zde povalili několik pomníků. V současné době je hřbitov udržován dobrovolníky z Polné a Jihlavy. Puklice Židé se zde začali usazovat v první polovině 15. století. Bylo tu ghetto, které čítalo 14 obytných domů a 4 masné krámy. Většina domů se v přestavbách dochovala dodnes. Byla tu jednopatrová synagoga, jejíž součástí byl byt rabína a ženská galerie. V dnešní době tato budova slouží jako obytný dům. Nedaleko bývalého ghetta se nachází hřbitov, který byl údajně založen již během 15. století. Rozkládá se na ploše 1493 m2. Při jeho návštěvě můžeme vidět zbytky márnice. Nejstarší z asi stovky náhrobků je z roku 1699. Střítež První zmínky o přítomnosti židovského obyvatelstva pocházejí z počátku 17. století. V této době tu nejspíš židovská komunita byla nejsilnější. Židovská obec zde zřejmě nikdy neexistovala. Nedaleko obce se nachází židovský hřbitov (na poli za Zámeckým rybníkem), který byl údajně založen počátkem 19. století. Na velmi malé rozloze (547 m2) je 58 náhrobků pocházejících z let 1800-50, nejstarší dochovaný je z roku 1834. V rohu hřbitova jsou pozůstatky márnice. V dnešní době není hřbitov udržován. Telč Židé se v Telči začali usazovat koncem 16. století. Historické jádro tohoto města je od roku 1992 zapsáno na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Součástí
tohoto jádra je i farní kostel sv. Jakuba, v jehož předsíni se nacházejí keramické desky z roku 1994, které připomínají oběti holocaustu. Ghetto zde nikdy nebylo, domy stály volně mezi křesťanskými. Do dnešní doby se jich v přestavbách zachovalo 5. Synagoga tu byla postavena až v roce 1904 (dříve se používala modlitebna v č. p. 117). Budova je postavená v novorománském slohu a v dnešní době v ní sídlí Policie České republiky. K Telči patří dva židovské hřbitovy – starý a nový. Starý je od města vzdálen 7 km, jeho rozloha je 803 m2 a můžeme zde nalézt 130 náhrobků barokního a klasicistního stylu. Starý hřbitov byl založen v polovině 17. století a i z této doby pochází nejstarší náhrobek (1655). Nový hřbitov je v blízkosti města a byl Obrázek 12 - Židovský hřbitov v Telči
založen v roce 1879. Na ploše 2 784 m2 je
kolem 200 náhrobků, které jsou rozestavěny do čtyř řad. U kraje se nachází obřadní síň, která je používána jako sezónní výtvarná galerie. Třešť První zmínky o židovských obyvatelích v Třešti pocházejí z druhé poloviny 13. století. Na přelomu 18. a 19. století zde údajně žilo až 122 židovských rodin (povoleno 102). V roce 1803 tu bylo asi 750 židovských obyvatel. Od této doby se jejich počet snižoval. Fungovala zde ješiva. Nějaký čas tu pobýval Franz Kafka (na bývalém domě jeho příbuzných je od roku 2001 pamětní deska). Ve městě se také nachází pamětník obětem holocaustu z roku 1992 (na dvoře místní radnice). Třešťští Židé byli odvezeni k likvidaci do koncentračních táborů 14. května 1942. Židovská čtvrť byla tvořena 86 domy. Většina z nich se v přestavbách dochovala do dnešní doby. Na dnešním náměstí Svobody se nachází
Obrázek 13 - Synagoga v Třešti
synagoga. U nás je jedinečná svým průčelím, které má podloubí. Je ze 17. století, v první polovině 19. století byla přestavěna ve stylu
empíru. V blízké době (5. – 25. května 2009) se zde budou konat tematické výstavy „Židovské tradice a zvyky" a „Zpráva o Lodži". Místní hřbitov byl založen na počátku 18. století. Jeho rozloha je 3 615 m2. Můžeme si zde prohlédnout kolem 1200 náhrobků. Nejstarší je datovaný rokem 1705. Nachází se tu márnice. V roce 2003 sem byly z Anglie převezeny ostatky Wolfganga Müncha. Větrný Jeníkov Nejstarší doklad o přítomnosti Židů ve Větrném Jeníkově pochází z roku 1724. Právě v této době zde žilo nejvíce obyvatel židovského vyznání – 9 rodin. Těmto rodinám k obřadům sloužila modlitebna (její umístění není známé). Nikdy tu nebylo ghetto. Hřbitov, založený na konci 17. století, se nachází nedaleko obce, jeho plocha je 943 m2 a je zde asi 250 náhrobků převážně barokního a klasicistního typu. Nejstarší čitelný je z roku 1700, poslední pohřeb se tu konal zřejmě v roce 1912.
3.1.3 Třebíčsko Jemnice V tomto městě byla jedna z nejstarších židovských obcí na Moravě. První písemný doklad o jejich přítomnosti v Jemnici je z roku 1336. V blízkosti tamního zámku se rozkládala židovská čtvrť, která byla tvořena 31 domy. Uprostřed ghetta stávala barokní synagoga, ale ta byla v roce 1942 nacisty zničena. Do dnešní doby se zachovalo 26 domů z této doby, většinou jsou přestavěny na obytné domy. Svůj středověký ráz si zachovaly domy č. p. 27 (bývalý rabinát) a č. p. 160 (škola U Templu). Jemnický
židovský
hřbitov
patří
k nejstarším
v republice, založen byl údajně již ve 14. století. Dodnes se nachází na stejném místě jako v době založení. Jeho používání se do dob druhé světové války nikdy nepřerušilo. Na rozloze 2 421 m2 můžeme napočítat kolem 400 náhrobních kamenů. Celý hřbitov je ohrazen kamennou zdí o výšce 1-2 m. Obrázek 14 - Židovský hřbitov Jemnice
Na místo se vstupuje kovovou bránou. Do poloviny
20. století tu stávala márnice. Nejstarší z netradičně umístěných náhrobků (kolmo k vrstevnicím) pochází roku 1676. Hřbitov prošel v letech 1991-4 celkovou obnovou.
Moravské Budějovice Židé se zde začali usazovat během 15. století, v roce 1564 odtud byli vypovězeni a vrátili se až v polovině 19. století. Moravské Budějovice jsou rodným městem Ralpha Benatzkyho (hudební skladatel). Nacházelo se tu několik židovských domů a synagoga. Ta byla postavena teprve v roce 1910 a za 67 let byla zbořena. Na kraji města se nachází židovský hřbitov. Založen byl až v roce 1908. Na ploše 1 507 m2 je asi 50 náhrobních kamenů. U vstupu dodnes stojí hrobníkův dům a malá obřadní síň. Police u Jemnice Židé se v Polici údajně usazovali již od roku 1454. Ze začátku mohli volně bydlet mezi ostatními obyvateli města, ale v první polovině 18. století se museli přestěhovat do nově postaveného ghetta. Pod zámkem se nachází tzv. Židovská ulice, která je díky svému uspořádání velmi ceněna. Stálo v ní 30 domů včetně špitálu s lázní a pálenice. V dolní části této ulice je synagoga, která byla na počátku 20. století přestavěna na sokolovnu. Židovská obec tu byla rozpuštěna v roce 1890. Na kraji obce se nachází židovský hřbitov, který byl založen během 17. století. Nejstarší z asi 300 náhrobků pochází z roku 1681. Na hřbitov o rozloze 2 145 m2 se vstupuje branou, u které stojí márnice s klenutou lodžií. Třebíč O Židech v Třebíči se mluví již v souvislosti s rokem 1338. Židovská obec tu existovala od poloviny 15. století. Místní židovská komunita patřila k nejvýznamnějším a největších na Moravě. Na přelomu 18. a 19. století zde smělo bydlet 260 rodin. V této době Židé tvořili více než polovinu místních obyvatel, v roce 1799 to bylo 1 770 (59 %). Od této doby se jejich počet snižoval a v roce 1930 již tvořili pouze 2 % obyvatel (300 osob). Po válce zde byla židovská obec obnovena, ale kvůli malému počtu věřících byla zrušena. V Třebíči se narodili, nebo nějaký čas žili i významné osobnosti jako např. Moriz Habrofsky (účastník revoluce 1848), Wolfgang Wesselý (orientalista), Kurt Beer-Konrad (literární kritik a historik), Adolf Kurrein (vydavatel časopisu Jüdische Chronik). Zdejší židovská čtvrť „je jedinou kompletně dochovanou židovskou čtvrtí v Evropě a jedinou židovskou památkou Unesco mimo území Izraele.“ (zdroj č. 24). Její rozloha je 4,4 ha.
Dochovalo se 116 z původních 121 domů. Ghettem probíhají dvě hlavní ulice – Blahoslavova a L. Pokorného a dalších 14 menších. Součástí čtvrti bývala radnice, rabinát, chudobinec, špitál, dvě synagogy, obchody aj. Starší
ze
dvou
synagog
–
Přední
synagoga, se nachází na Tichém náměstí. Postavena v 19. století
byla
v letech
1639-42,
zde
probíhaly
stavební
úpravy. Až do druhé světové války se zde konaly bohoslužby. V současné době je používána
církví
československou
husitskou. Mladší – Zadní synagoga se nachází v Blahoslavově ulici, postavena
Obrázek 15 - Zadní synagoga Třebíč
byla v roce 1669. Na jejích stěnách se nacházejí malby z počátku 18. století. Součástí je ženská galerie. Během 20. století zde bylo skladiště, ale mezi lety 1988 a 1997 zde proběhla kompletní oprava a v dnešních dnech je zde stálá expozice Pražského židovského muzea. Zadní synagoga je přístupná každý den od 10:00 do 12:00 a od 13:00 do 17:00. V ulici Hrádek se nachází národní kulturní památka – židovský hřbitov. Je druhým největším v České republice (největší je pražský), založen byl ve druhé polovině 15. století. Na celkové ploše 11 772 m2 stojí asi 2 600 náhrobků. Nejstarší čitelný je datován rokem 1625. Vstup je zajištěn kovovou bránou, vedle které stojí obřadní síň z roku 1903. Hřbitov je rozdělen na starou a novou část. Stojí zde památníky věnované obětem první a druhé světové války. Hřbitov se může navštěvovat po celý rok, od neděle do pátku. Otevírací doba se liší podle ročního období, od května do září je to 8:00 – 20:00, od listopadu do února 8:00 – 16:00 a v měsících březnu, dubnu a říjnu je to pak 8:00 – 18:00.
3.1.4 Pelhřimovsko Černovice u Tábora První zmínka o Židech v Černovicích pochází z poloviny 17. století, v první polovině 18. století zde byla založena náboženská obec, která zde fungovala až do druhé světové války. Nejvíce obyvatel zde žilo koncem 19. století – 138. Před válkou jich tu bylo už jen kolem 30. Dnešní Táborská ulice bývala židovským sídelním okrskem s vinopalnou a hospodou. Většina z 8 původních domů se v přestavbách dochovala. Ve stejné části města byla i synagoga z první poloviny 19. století. Po požáru byla přestavěna na víceúčelovou budovu – byla v ní
modlitebna, byt šámese, školní třída a byt, který býval využíván kantory. Bohoslužby se zde konaly až do počátku druhé světové války. Po jejím skončení byla prodána a přestavěna na obytný dům. Asi půl kilometru od města se na ploše 1 099 m2 rozkládá židovský hřbitov s asi 300 náhrobními kameny. Údajně byl založen v roce 1600, aby sloužil Židům z Černovic, Nové Včelnice a Kamenice nad Lipou. Nachází se zde márnice, která byla spolu s hřbitovní zdí na přelomu 20. a 21. století opravena a dnes se v ní nachází expozice týkající se černovických Židů. V roce 2002 (v listopadu) tu byl odhalen památník obětem holocaustu. Cesta vedoucí ke hřbitovu
je
obestavěna
kameny,
které symbolizují tamní Židy – na každém kameni je uvedeno jméno, datum narození a krátký souhrn života. Po pravé straně jsou jména lidí, kteří přežili holocaust, po levé Obrázek 16 - Památník obětem holocaustu Černovice
pak jména těch, kteří to štěstí neměli.
Horní Cerekev Židé se zde začali usazovat v polovině 17. století a žili zde až do druhé světové války. Nejvíce jich tu žilo koncem 19. století – 104. Židovská čtvrť tu nikdy nebyla, obyvatelé židovského vyznání bydleli mezi křesťany. Měli svoji synagogu. Byla postavena v roce 1867, zbořena pak byla v roce 1952. Asi 1 500 m od města se zachoval židovský hřbitov, který tu je od poloviny 18. století. Na ploše 927 m2 je rozeseto zhruba 130 náhrobních kamenů. Místní márnice, která v nedávné době prošla rekonstrukcí, má velmi příkrou střechu ve tvaru jehlanu. Hořepník Židé zde údajně žili již od konce 16. století, počátkem 17. století zde byla ustavena náboženská obec. Nejvíce obyvatel židovského vyznání zde žilo koncem 19. století – 146, před nacistickou okupací jich tu bylo už jen 12. Ghetto se rozkládalo v místech, kde jsou dnes ulice Pod Zámkem a Pod Skalou. Stálo zde asi 20 domů, většina v nich se v přestavbách dochovala dodnes. Na kraji ghetta stála synagoga, která byla v letech 1938-9 srovnána se zemí. V 17. století zde byl založen hřbitov, který se používal až do druhé světové války. Nejstarší z 228 náhrobních kamenů je datován rokem 1649. Jeho rozloha je 1 577 m2. Poslední pohřeb
se zde konal v roce 1940. Najdeme tu márnici, která od nedávné doby prochází rekonstrukcí, nyní jsou na řadě vnitřní omítky obřadní síně. Humpolec První písemný doklad o přítomnosti Židů ve městě pochází z 15. května 1385. Další zmínky pak pocházejí až z 18. století. Nejvíce obyvatel židovského vyznání zde žilo na přelomu 19. a 20. století – 320. Narodil se zde Josef Stránský (dirigent) a Ernst Mandler (malíř a spisovatel). Místní ghetto se zachovalo a dodnes se nazývá Židovským Městem. Asi 30 domů stálo okolo malého náměstí. V jeho středu stojí synagoga. Více než polovina domů, které byly stavěny od poloviny 18. století, se dochovala dodnes. V židovské čtvrti byla mimo jiné i rituální lázeň a špitál. Synagoga byla postavena v letech 1760-2. V době jejího fungování k ní byla přistavěna apsida a škola. Byla využívána až do druhé světové války, po jejím skončení byla několik let nevyužitá, nyní je ve vlastnictví Církve československé husitské, slouží se zde křesťanské bohoslužby, je tu také byt faráře a zimní modlitebna. Za městem můžeme navštívit poměrně zachovalý židovský hřbitov, který byl založen ve 20. letech 18. století. Byl dvakrát rozšířen a na konečné ploše 3 664 m2 stojí kolem 1 000 náhrobků, z nichž nejstarší pochází z roku 1719. Poslední pohřeb se tu konal v roce 1942. Od počátku tohoto století probíhá jeho rozsáhlá rekonstrukce, má svého správce, který se o něj stará a občas se ujme role průvodce. V obřadní síni je umístěna deska, která připomíná oběti
Obrázek 17 - Židovský hřbitov Humpolec
holocaustu. Kamenice nad Lipou Na počátku 16. století tu byla malá židovská komunita. Více Židů zde bylo až v 18. století, v roce 1880 jich tu žilo 95. Židé zde vždy žili rozptýleně mezi ostatními obyvateli, ghetto nikdy nebylo založeno. První synagoga zde byla postavena v roce 1815, ale v roce 1938 byla zbořena. Ve stejné době zde vybudovali modlitebnu novou. Je to poslední předválečná synagoga na území České republiky. Stojí v Tyršově ulici, v roce 1949 byla prodána Církvi českobratrské evangelické, která ji dodnes používá k bohoslužebným účelům.
V roce 1803 byl za městem založen židovský hřbitov. Jeho plocha je 1 049 m2 a dochovalo se kolem 150 náhrobních kamenů. Nejstarší je z roku 1807. V letech 1991-3
tu
opravy.
probíhaly U
rozsáhlé
vchodu
byla
instalována deska se 47 jmény lidí, Obrázek 18 - Židovský hřbitov Kamenice nad Lipou
kteří
se
stali
obětmi
holocaustu.
Košetice Židé se zde začali usazovat v polovině 17. století, nejvíce rodin tu žilo koncem 19. století, a to 15. Ghetto zde nebylo, ale byl tu židovský sídelní okrsek. V jeho těsné blízkosti byla v první polovině 19. století postavena synagoga. V dnešní době je přestavěna na obytný dům. Za obcí byl v roce 1711 založen hřbitov. Dochovalo se asi 150 náhrobních kamenů. Poslední pohřeb tu byl vypraven zřejmě v roce 1932. Od této doby hřbitov chátral a to nejen vlivem času, ale hlavně díky častým návštěvám vandalů. V současné sobě probíhá rekonstrukce. Lukavec u Pacova První zmínky o židovském osídlení pocházejí z první poloviny 16. století. Nejvíce osob zde žilo kolem poloviny 19. století (rok 1849 – 210 Židů). Před druhou světovou válkou jich tu byla necelá dvacítka. Většina židovských domů stávala v místech, kde je dnes ulice Antonína Sovy. Některé z nich se dochovaly dodnes (v přestavbách). V těchto místech také stávala synagoga postavená počátkem 19. století. U kraje městyse je židovský hřbitov z druhé poloviny 18. století. Jeho rozloha je 1 611 m2 a dochovalo se zde kolem 100 náhrobků. Nejstarší dochovaný je datován rokem 1725. Součástí hřbitova, který je přístupný po cestě obnovené v roce 2003, je márnice. ová Cerekev Od první poloviny 16. století tu žili Židé. V roce 1880 jich tu bylo 162. Narodil se zde Alfred Justitz (malíř). Po druhé světové válce se sem vrátili 3 obyvatelé. V severní části dnešní Rubešovy ulice se nacházel židovský sídelní okrsek, který byl údajně založen v 17. století. Jeho součástí bylo šest domů, dalších asi osm stálo mezi domy křesťanskými. V přestavbách
se jich dochovalo pět. Byla tu židovská škola, chudobinec, postavena
špitál
a
v polovině
synagoga. 19. století
Ta na
byla místě
původní dřevěné modlitebny. Je v tzv. asyrskobabylonském stylu. Její součástí je tribuna, dvě galerie (nad sebou). Během nacistické okupace byla poničena, sloužila jako skladiště. V dnešní době probíhá rekonstrukce. Již dvakrát se tu Obrázek 19 - Synagoga Qová Cerekev
konala výstava výtvarné skupiny NoCe z Prahy.
V současné době existuje občanské sdružení „Pro synagogu v Nové Cerekvi,“ které chce zdejší židovskou historii připomenout a podílí se na rekonstrukci místní synagogy. Budova je majetkem Židovské náboženské obce a je ve správě firmy Matana a. s. S přispěním ministerstva kultury byl do modlitebny zaveden elektrický proud, vyměněna okna, opraveny a odizolovány podlahy. U kraje městyse se na ploše 3 370 m2 rozkládá hřbitov. Dělí se na dvě části – novou a starou. Starší část byla založena na počátku 17. století, je menší a dochovalo se tu 137 náhrobků (nejstarší je z roku 1692). Nová část k hřbitovu přibyla v roce 1866, najdeme tu 273 náhrobních kamenů. Po druhé světové válce zde proběhl jediný pohřeb, a to v roce 1976. Svůj hrob tady mimo jiné má i Alfred Justitz. Na hřbitově je nově opravená obřadní síň, v letech 2000-04 se opravovala také ohradní zeď. Hřbitovy i synagogu je možné po domluvě s paní Hodíkovou navštívit. Pacov První židovské rodiny se zde údajně začaly usazovat v polovině 16. století. Nejvíce Židů v Pacově žilo v roce 1880 – 207. Počátkem 19. století tu sídlil krajský rabín. Místo ghetta tady byly dva sídelní okrsky. Část z asi 10 domů se v přestavbách dochovala dodnes. Židé zde měli vlastní školu. Synagoga stojí u dnešního náměstí
Obrázek 20 - Židovský hřbitov Pacov
Svobody a čeká na rekonstrukci. Její vznik je datován do počátku 19. století. Poslední obřady se zde konaly před druhou světovou válkou, od té doby slouží jako sklad. V roce 1680 byl u kraje města založen hřbitov. Je obehnán zdí. Brána je zamčená, ale klíče jsou k dispozici v místním informačním centru. Tamní márnice prošla rekonstrukcí a od roku 2005 je v ní stálá expozice týkající se osudů pacovských Židů. Na ploše hřbitova (1 592 m2) je asi 300 náhrobků. I v Pacově se nachází památník určený obětem holocaustu. Pavlov Židé se zde usadili asi kolem poloviny 17. století. Židovská komunita tu nebyla nijak silná, přesto měla svoji školu a modlitebnu a hřbitov. Ten je necelý kilometr za obcí a svou rozlohou – 373 m2 – se řadí k nejmenším v republice. Najdeme tu 27 dochovaných náhrobků, které jsou z let 1804 až 1894.
3.1.5 Žďársko Velké Meziříčí První zmínka o tamních Židech pochází zřejmě z poloviny 15. století. Ale to jsou však pouze odhady, protože archiv, kde byly doklady uloženy, v 19. století během požáru ghetta celý vyhořel. V této době tu žilo nejvíce obyvatel židovského vyznání – 1 116. Před začátkem druhé světové války žilo v městě už jen něco málo přes 50 Židů a po nacistické okupaci zdejší náboženská obec již nebyla obnovena. Do Terezína a vyhlazovacích táborů bylo v roce 1942 deportováno 71 místních obyvatel, vrátilo se jich jen 7. Za dob své největší židovské slávy ve městě působilo hodně významných rabínů. Byla tu ješiva a zdejší židovská obec měla dokonce i svojí ozbrojenou gardu. Město je rodištěm Isaka Hirsche Weisse (uznávaný znalec Talmudu a historik). Ve Velkém Meziříčí bylo typické ghetto s velmi hustou zástavbou. Častým jevem bylo, že jeden vchod vedl i k více domům, které byly postupně přistavěny na dvorech domů původních. V úzkých uličkách byly prampouchy, které zabraňovaly sesuvům zdiva. Čtvrť byla na dvou stranách opatřena branami, které se mohly uzavřít. Ghetto bylo obehnáno zdmi. Původně zde stálo 101 domů, dnes jich tu v přestavbách můžeme napočítat 63. Stojí i domy, ve kterých býval rabinát, lázeň, škola a další.
Ve městě si můžeme prohlédnout dvě synagogy, které stojí v těsné blízkosti. Stará synagoga byla v 17. století postavena vedle ještě starší (ta do nacistické okupace sloužila jako zimní modlitebna). Ve staré synagoze byla ženská galerie, která měla své vlastní schodiště vedoucí z ulice. Bohoslužebným účelům sloužila do roku 1870, kdy byla postavena nová synagoga. Od této doby se využívala už jenom jako sklad. Na konci 20. století proběhla její rekonstrukce a nyní je v ní výstavní síň muzea. Nová synagoga byla postavena
v dobách,
kdy
byla
židovská
komunita nejsilnější a stará synagoga nebyla
Obrázek 21 - Synagogy a židovský hřbitov ve Velkém Meziříčí
schopna tolik lidí pojmout. Její stavba byla započata 2. 7. 1868 a do užívání byla dána 7. 7. 1870. Byla tu velká ženská galerie, kterou podpíraly litinové sloupy. Bohoslužby se zde konaly do roku 1940, pak byla nacisty změněna na skladiště a byla poničena. V současné době slouží obchodním účelům. Historie zdejšího židovského hřbitova se začala psát v roce 1650. Ukončena byla druhou světovou válkou. Hřbitov, který je celý obehnán zdí, má rozlohu 4 617 m2 a nachází se na něm 1 306 náhrobních kamenů. Nejstarší stéla pochází z roku 1677. V letech 1984-6 byla opravena místní márnice a ohradní zeď. Protože ani zdejší hřbitov nebyl výjimkou a nevyhnul se nájezdům vandalů, není volně přístupný. Pro zájemce je klíč k vyzvednutí v Galerii synagoga.
3.2 Dotazník Dotazník jsem sestavovala za účelem zjištění informovanosti návštěvníků kraje Vysočina o bohaté židovské historii, která tuto zemi provázela více než půl tisíciletí a s jejichž odkazy se mnozí z nich mohou setkávat dnes a denně. Myslím si, že pro občana České republiky by tyto otázky o židovské komunitě neměly být složité. Podle mne by každý měl mít alespoň základní znalosti o židovské historii, která se netýká jen kraje Vysočina, ale celé republiky. A pokud tomu tak není, po přečtení mé práce se každý odpovědi na tyto otázky dozví. Pro tento dotazník jsem si vybrala 130 návštěvníků měst s židovskou historií. Byla to Jihlava, Světlá nad Sázavou, Třebíč, Třešť, Golčův Jeníkov, Polná a Chotěboř. Otázky byly zaměřeny na vědomosti, které se učí ve škole, ale i na znalosti, které si každý nastuduje sám, podle svého zájmu.
3.2.1 Otázky 1. Co je to šabat? 2. Co je to židovské ghetto? 3. Jmenujte alespoň jedno ze základních písemných děl, kterými se židovství řídí. 4. Dokážete vyjmenovat alespoň tři židovské památky na Vysočině? Které? 5. Víte, kde se na území České republiky nachází jediná synagoga s podloubím? 6. Kde najdete jedinou židovskou památku na území České republiky, která je samostatně zapsaná na seznamu UNESCO?
3.2.2 Výsledky Otázka číslo 1 - Co je to šabat? Jako správná odpověď byla uznávána např. židovská sobota, den odpočinku a relaxace…podrobnější charakteristika se nachází na straně č. 10 této práce. Tato otázka byla nejjednodušší a tomu také odpovídají výsledky. Téměř většina dotazovaných odpověděla správně. Ti, jejichž odpovědi jsem označila jako nesprávné, se ani nepokoušeli přemýšlet a rovnou řekli, že nevědí. 1
Špatně 10 Dobře
1
2
0
1
0
0
8
0
6
0
120
2
0
Š
p
D
4
0
2
0
1
a
o
t
n
b
ř
ě
e
0
0
Graf 2- výsledky otázky č. 1
Otázka č. 2 - Co je to židovské ghetto? Tato otázka měla poměrně široký rozsah možných správných odpovědí. Velmi stručně řečeno ghetto je židovská čtvrť, která mohla být ohrazená nebo uzavřená brankami a většinou v ní žili pouze Židé. Židovské obyvatelstvo do ní bylo často nastěhováno nedobrovolně a podobně. Podrobnější informace jsou uvedeny na straně 15 této práce. Tato otázka také patřila k těm jednodušším. Někteří dotazovaní se u ní dokázali poměrně dlouze rozpovídat. Několikrát jsem se setkala s odpovědí, že ghetta byla založená proto, aby se odtamtud mohli Židé odvézt do koncentračních táborů. Špatně 35 9
1
Dobře
95
0
0
8
0
6
0
5
Š
3
0
2
0
a
t
n
ě
5
D
4
p
0
Graf 3- výsledky otázky č. 2
o
b
ř
e
Otázka č. 3 - Jmenujte alespoň jedno ze základních písemných děl, kterými se židovství řídí. I zde byla škála správných odpovědí široká. Mohla to být Tóra, Tanach, Mišna, Talmud aj. Několikrát jsem se setkala s odpovědí Starý zákon. Starý zákon jsem zahrnula k Tóře, protože je její součástí. V této otázce bylo stále více správných odpovědí. Ale i tak si myslím, že vyhodnocení mohlo dopadnout lépe, protože základní díla židovství (přinejmenším Tóra) bývají součástí výuky na základní škole. K této otázce jsem vyhotovila dva grafy. Jeden k porovnání dobrých a špatných odpovědí a druhý pro porovnání četnosti výskytu jednotlivých děl. Špatně 59
8
0
5
Dobře
1
7
0
7
71
6
0
5
0
4
0
3
0
2
0
1
0
9
Š
p
a
D
o
t
b
n
ř
ě
e
0
Graf 4 - vyhodnocení otázky č. 3
Starý zákon 58 – Tóra
5
6
5
4
8
0
S
t
T
ó
11
3
0
2
0
a
1
1
1
i
m
u
n
š
a
i
d
u
r
0
1
Sidur
z
1
S
1
ý
á
a
l
M
Mišna
r
r
0
T
Talmud
a
0
1
0
Graf 5 - četnosti zmiňovaných děl
d
k
o
n
–
Otázka č. 4 - Dokážete vyjmenovat alespoň tři židovské památky na Vysočině? Které? Kdybych tuto otázku hodnotila stejným způsobem jako ty ostatní, bylo by vyhodnocení velmi smutné. Pouze 26 z celkových 130 dotazovaných dokázalo vyjmenovat 3 židovské památky na Vysočině. Většinou to byla odpověď: „židovská čtvrť v Třebíči, židovský hřbitov v Třebíči a židovská synagoga, taktéž v Třebíči.“ Proto jsem tabulku a graf odpovědí sestavila podle počtu vyjmenovaných památek. Druhý graf se zaměřuje na četnost výskytu uvedených památek mezi odpověďmi. 0 památek
55
6
0
5
0
4
0
5
1 památka
5
16
p
a
m
á
t
p
a
m
á
t
0
3
e
1
3
2 památky
2
6
p
a
m
á
t
p
a
m
á
t
2
2
k
y
k
y
0
1
6
3
26
a
k
0
33
3 památky
k
3
1
0
0
Graf 6 - vyhodnocení počtu uvedených památek
Třebíč – hřbitov
57 Třebíč – synagoga
Třešť – synagoga
1
47 Třebíč – ghetto
35
G. Jeníkov – hřbitov 3
Humpolec – synagoga 2
Humpolec – hřbitov 4
H. Brod – hřbitov
1
V. Meziříčí – hřbitov
2
Polná – synagoga
Habry – hřbitov
1
Jihlava – hřbitov
4
3
5
6
7
0
4
7
0
4
3
5
2
0
4
3
4
2
2
1
3
1
1
0
T
ř
e
T
ř
e
H
P
b
š
u
o
í
p
n
–
–
m
l
č
ť
á
h
s
o
l
–
ř
y
b
n
e
c
s
y
i
a
t
o
g
–
n
v
o
h
a
g
T
g
ř
o
a
b
i
g
ř
e
G
t
a
o
v
.
H
H
.
a
b
J
í
č
e
n
B
b
r
r
o
y
–
í
s
k
d
y
o
n
v
–
–
h
h
a
g
–
ř
ř
b
o
h
b
i
i
t
g
ř
o
b
t
o
a
i
t
T
o
v
v
v
Graf 7- četnost výskytu památek
ř
e
H
V
J
b
u
.
i
h
í
m
č
–
p
M
e
l
a
v
g
o
z
a
l
i
ř
–
h
e
e
c
í
t
–
č
í
h
t
y
–
ř
o
s
n
h
b
i
ř
t
o
a
b
g
i
v
t
o
o
g
v
a
Otázka č. 5 - Víte, kde se na území České republiky nachází jediná synagoga s podloubím? Správná odpověď je Třešť. Tato otázka byla ze všech nejtěžší a podle toho také vypadají výsledky. Pouze jeden dotazovaný věděl správnou odpověď. V samotné Třešti jsem se ptala přímo před budovou této synagogy, ani to nepomohlo. 1
Špatně
129
Dobře
1
1
4
0
1
2
0
1
0
0
8
0
6
0
4
0
2
0
2
9
Š
p
D
a
o
t
b
n
ř
ě
e
1
0
Graf 8- výsledky otázky číslo 5
Otázka č. 6 - Kde najdete jedinou židovskou památku na území České republiky, která je samostatně zapsaná na seznamu UNESCO? Správná odpověď je Třebíč. Tuto otázku jsem původně řadila mezi ne příliš obtížné, ale vyhodnocení mě nemile překvapilo. Lidé vědí, že Třebíč je zapsaná na seznamu UNESCO, ale nevědí proč je na něm zapsaná. Častou odpovědí na tuto otázku byla Praha. Špatně 85 Dobře
1
0
0
8
0
6
0
8
5
45 Š
4
D
4
0
2
0
p
a
t
n
ě
5
0
Graf 9 - vyhodnocení otázky č. 6
o
b
ř
e
3.2.3 Závěr a celkové zhodnocení Výsledky dotazníku mě bohužel nijak významně nepřekvapily. Podle očekávání lidé většinou dokázali odpovědět na otázky, které se týkaly židovství všeobecně. Ale pokud byla otázka zaměřená pouze na Vysočinu, zjistila jsem, že kraj by si vystačil jen s Třebíčí a jiné židovské památky už téměř „nepotřebuje“… Nebo alespoň u návštěvníků, kteří byli respondenty mého dotazníku, to tak vypadalo. Nechci nijak zbrojit proti Třebíči, toto město si zájem po právu zaslouží. Vždyť zdejší židovské město je ojedinělé svou celistvostí a zachovalostí, ale bylo by hezké, kdyby i ostatní památky, nebo alespoň některé z nich, dosahovaly alespoň polovičního věhlasu třebíčského židovského města. Je škoda, že tak pozoruhodná historie pozvolna upadá do zapomnění a mrzí mne, že když stojím před třešťskou synagogou a zeptám se na židovské památky na Vysočině, nikdo mi tuto synagogu jako příklad neuvede. Také mne zaráželo, že spousta lidí ani nechtěla znát správnou odpověď na otázky, které nevěděli. Ovšem nejsmutnější je, když před vámi stojí člověk, který nedokáže zodpovědět ani jednu otázku z dotazníku. A že to nebylo až tak neobvyklé! Bohužel.
4 Závěr Cílem mé bakalářské práce s názvem: „Otisky židovské kultury na Vysočině“ bylo zmapovat židovské památky v kraji Vysočina. Myslím si, že se mi cíl podařilo splnit. Vytvořila jsem publikaci, která by mohla být přínosem nejen pro návštěvníky tohoto kraje, ale i pro jeho obyvatele. Sestavila jsem stručný přehled odkazů dávné židovské historie, s jejímiž pozůstatky se mnozí z nás setkávají každý den. Myslím si, že taková práce v tomto kraji chyběla. K dispozici jsou knihy, které tuto problematiku popisují jenom ve vztahu k celé České republice. V dnešní uspěchané době nemají lidé čas na to, aby si kvůli krátkému výletu nebo pouze malé zastávce, půjčovali velké množství publikací, které se zabývají celým územím republiky. Z těchto knih jim pak ku prospěchu bylo pouze několik stran. Žádná kniha, která by se věnovala stejnému tématu, jako má bakalářská práce, doposud nebyla vydána nebo zveřejněna na webových stránkách. V současné době Alena Kašparcová a Michal Kamp pracují na několikadílné publikaci Židé na Havlíčkobrodsku. Tyto knihy se ale budou týkat pouze bývalého okresu Havlíčkův Brod a opět to nebude žádné „kapesní“ vydání. Při tvorbě této publikace jsem se setkala s mnoha problémy. Ty nastávaly např. při komunikaci s některými informačními centry. Nebylo výjimkou, že někteří pracovníci nebyli o této problematice vůbec informovaní. Další problém byl s webovými stránkami popisovaných měst a obcí. Některá města své židovské historii věnují velký prostor, některá se o ní zmíní jednou větou nebo vůbec. Přes všechny komplikace při vypracovávání jsem tuto publikaci dokončila. Doufám, že si ji přečte i někdo jiný než vedoucí a oponent této práce a já. Pokud se najde alespoň jeden člověk, kterému má bakalářská práce ušetří čas a přinese potřebné informace, budu spokojená.
5 Informační zdroje 5.1 Knižní publikace 1. FIEDLER, Jiří. Židovské památky v Čechách a na Moravě. 2. vyd. Praha: Sefer, 1992. ISBN 80-900895-1-8 2. ROZKOŠNÁ, Blanka – JAKUBEC, Pavel. Židovské památky Čech. 1. vyd. Brno: ERA, 2004. ISBN 80-86517-64-0 3. KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovské památky Moravy a Slezska. 1. vyd. Brno: ERA, 2002. ISBN 80-86517-08-X 4. PODHORSKÝ, Marek. Kraj Vysočina. 1. vyd. Praha: freytag & berndt, 2003. ISBN 80-7316-075-7 5. DVOŘÁČEK, Petr. Památky U"ESCO do kapsy. 1. vyd. Praha: Levné knihy Kma, 2004. ISBN 80-7309-244-1 6. PĚKNÝ, Tomáš. Historie Židů v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Federace židovských obcí v České republice, 1993. ISBN 80-900895-4-2 7. FISHBANE, A. Michael. Judaismus. 3. vyd. Praha: PROSTOR, 2003. Překlad P. Kolmačka. ISBN 80-7260-086-9 8. KLENOVSKÝ, Jaroslav. Židovské město v Polné. 1. vyd. Polná: Linda, 2000. ISBN 80-238-5733-9 9. DOLEŽALOVÁ, Jana a kol. Židovské tradice a zvyky. 1. vyd. Praha: Židovské muzeum Praha, 1995. ISBN 80-85608-14-6 10. NOVOTNÁ, Romana. Židovská obec ve středu České republiky – v Golčově Jeníkově. Jihlava, 2007.
5.2 Internetové stránky 11. http://zidovskepamatky.unas.cz/ (18. 4. 09) 12. http://synagogy.euweb.cz/ (18. 4. 09) 13. http://zidovskehrbitovy.wz.cz/ (19. 4. 09) 14. www.pametihodnosti.cz (19. 4. 09) 15. www.vysocina-news.cz (20. 4. 09) 16. www.zmizeli-sousede.cz (20. 4. 09) 17. www.ledecns.cz/infocentrum.php (20. 4. 09)
18. www.svetlans.cz/pro-navstevniky-mesta/ (21. 4. 09) 19. www.golcuv-jenikov.cz (21. 4. 09) 20. http://tic.jihlava.cz/vismo/ (21. 4. 09) 21. www.mesto-polna.cz (25. 4. 09) 22. www.trest.cz (27. 4. 09) 23. www.tic.jemnice.cz (3. 5. 09) 24. www.mesto-trebic.cz (3. 5. 09) 25. www.mestocernovice.cz (3. 5. 09) 26. www.humpolak.cz (4. 5. 09) 27. http://prosynagogu.wz.cz/ (4. 5. 09) 28. www.mestopacov.cz/mesto/pamatky-a-zajimavosti/ (4. 5. 09) 29. www.mestovm.cz (4. 5. 09) 30. www.praha.eu/jnp/cz/turista/nabozenstvi/judaismus (15. 4. 09) 31. http://olam.cz/encyklopedie/ (15. 4. 09) 32. www.kr-vysocina.cz (16. 4. 09) 33. www.jewishmuseum.cz/ (7. 5. 09) 34. http://cs.wikipedia.org/ (8. 5. 09) 35. http://iglau.cz/jihlava_dejiny.php (15. 5. 09)
6 Seznam obrázků Obrázek 1 - Svitek Tory ........................................................................................................... 14 Obrázek 2 - Šofar z beraního rohu............................................................................................ 16 Obrázek 3 - Hamánovy uši ....................................................................................................... 18 Obrázek 4 - Rudolf II. ............................................................................................................... 19 Obrázek 5 - Davidova hvězda .................................................................................................. 20 Obrázek 6 - Židovský hřbitov Praha - Josefov ......................................................................... 24 Obrázek 7 - Synagoga v G. Jeníkově ....................................................................................... 27 Obrázek 8 - Synagoga Ledeč nad Sázavou .............................................................................. 30 Obrázek 9 - Židovský hřbitov Batelov ..................................................................................... 31 Obrázek 10 - Památník obětem holocaustu na jihlavském hřbitově ........................................ 33 Obrázek 11 - Synagoga v Polné ............................................................................................... 34 Obrázek 12 - Židovský hřbitov v Telči .................................................................................... 36 Obrázek 13 - Synagoga v Třešti ............................................................................................... 36 Obrázek 14 - Židovský hřbitov Jemnice................................................................................... 37 Obrázek 15 - Zadní synagoga Třebíč ....................................................................................... 39 Obrázek 16 - Památník obětem holocaustu Černovice ............................................................. 40 Obrázek 17 - Židovský hřbitov Humpolec ............................................................................... 41 Obrázek 18 - Židovský hřbitov Kamenice nad Lipou .............................................................. 42 Obrázek 19 - Synagoga Nová Cerekev ..................................................................................... 43 Obrázek 20 - Židovský hřbitov Pacov ...................................................................................... 43 Obrázek 21 - Synagogy a židovský hřbitov ve Velkém Meziříčí............................................. 45
