Biskupství ostravsko-opavské Katechetické a pedagogické centrum
Otevřete brány své klenby projekt pro farnost
Stupeň a období vzdělávání: Organizace časová:
blok více hodin
Organizace prostorová:
školní třída
Mezioborové přesahy a vazby:
Výsledný produkt: Cílová skupina: Cíle:
Organizace časová: Organizace prostorová: Cíl:
všechny věkové skupiny farnosti se zapojením dětí mladšího školního věku Slavnost Ježíše Krista Krále a čtyři adventní neděle bohoslužby pro děti, setkávání dětí, příp. dětí a dospělých ve farnosti podpora prožívání adventu ve farnosti
ÚPRAVA
PROSTORU KOSTELA:
Připravené vhodné místo bez květin a svícnů, nejlépe před oltářem, aby bylo viditelné z lavic a mohlo zůstat nezměněné po celé čtyři týdny, může na něm být předem rozložený zelený kruhový šátek. Obraz můžeme tvořit také v místě, kde v kostele obvykle stává betlém, a scházet se s dětmi v prostoru před ním.
ÚPRAVA
PROSTORU VE FARNÍ MÍSTNOSTI:
Židle do kruhu, uprostřed volný prostor.
SLAVNOST JEŽÍŠE KRISTA KRÁLE POMŮCKY zelený kruhový šátek nebo zelené šátky, hnědé šátky, různé předměty (pírko, zvonek, květiny, lístky, stužky apod.), dekorační materiál, suché věci (kámen, větve, trny apod.)
PROMLUVA
PŘED EVANGELIEM
Pozveme děti dopředu a ukážeme jim složený zelený šátek. Pojmenujeme jeho barvu a hledáme ji kolem sebe a na sobě. Děti si šátek mohou podávat a vyslovit, co jim zelená barva připomíná, např. trávu, léto, ale také smrkové větvičky, adventní věnec nebo vánoční stromek. Společně rozprostřeme zelený šátek na vhodné místo tak, že jej nejprve chytí za okraj jedno dítě, zavolá dalšího, dokud kolem šátku nestojí pokud možno všechny děti. Teprve pak jej napneme a pomalu položíme na zem. Budu vám vyprávět jeden prastarý příběh. Je o zahradě a je také o tom, jak si lidé vysvětlovali, odkud pochází svět, odkud pochází člověk a také odkud pochází všechno dobré i zlé, co je kolem nás a všechno dobré i zlé, co je v nás. Do zahrady vedla… Gestem naznačíme tvar brány. Mohla Mohla Mohla Mohla
být být být být
taková… ale také taková… otevřená… ale také zavřená…
Děti mohou gesta znázorňující tvar nebo charakter brány opakovat. Ze dvou hnědých šátků vytvoříme na zeleném kruhovém šátku obraz brány. Brána v zahradě byla otevřená a kdo chtěl, do ní mohl vstoupit.
Pozveme někoho do brány, požádáme ho, ať zavře oči a představí si, co by v zahradě mohlo být. Ve větší skupině si zahradu představujeme všichni současně. Postavíme se kolem obrazu, zavřeme oči a přemýšlíme. Lidé sedící v lavicích se k nám mohou přidat. Představ si tu nejkrásnější zahradu, co dokážeš. Je v ní všechno, co potřebuješ a co se ti líbí. Jsou tam všechny květiny, keře i stromy, jsou tam všechny barvy i vůně, je tam světlo i stín, můžeš v ní vydechnout a na chvíli opustit všední den. Je tam takové ticho, že slyšíš i jemné zvuky a vnímáš i jemné věci. Každého se jemně dotkneme nějakou věcí – pírkem, květinou, lístkem, barevnou stužkou, hračkou, dřevěnou hračkou, cinkneme jemným zvonečkem, apod. Když dítě otevře oči, věc mu dáme. Věci si pak mohou děti prohlédnout, příp. je mohou ukázat rodičům a dotknout se jich podobným způsobem. Pak se vrátí a položí věci na zelený šátek.
2
V menší skupině děti mohou svou věc nějakým způsobem dotvořit, např. z modré stužky udělat obraz řeky, dřevěné ovečce postavit salaš, květiny ozdobit apod. Máme před sebou obraz překrásné zahrady. O jedné takové zahradě se píše v Bibli. Rostla tam tráva, květiny, keře a stromy všeho druhu. Na rostlinách a keřích vyrůstaly vzácné květy a stromy nesly vzácné plody. V zahradě byla také zvířata všeho druhu a žili tam lidé. Žili jako muž a žena. Píše se, že lidem v zahradě nic nechybělo. Pojďte se na tu zahradu podívat. Voláme děti jménem a stavíme se kolem obrazu. Byl to Bůh, který tuto zahradu a všechen život v ní stvořil, a celou se vším, co v ní je, ji daroval člověku. Řekl: „To všechno ti patří! Také ty jsi vyšel z hlíny země a také tobě jsem vdechl život. Jdi a o tuto zahradu se starej. Pečuj o ni, chraň ji a raduj se z její krásy a užitku. Starej se o všechno živé a o všechno, co život přináší.“ Předáváme si opatrně z ruky do ruky květiny, různé ovoce, zeleninu a semena, např. hrozny, jablka, semínka ze slunečnice nebo dýni. Těšíme se z nich, čicháme k nim, a pokud je to vhodné, můžeme je i jíst. Pak je pokládáme do obrazu zahrady.
Bůh ale také řekl: „Smíte se těšit ze všech plodů zahrady, jen jedno nesmíte. Nesmíte jíst z plodů uprostřed zahrady, nesmíte jíst z plodů, které rostou na stromě života. Když je budete jíst, musíte zemřít.“ Tak lidé žili v zahradě, starali se o všechno živé a o všechno, co život přináší, a říkali. „Žijeme v ráji!“ Tu přišel had a řekl: „Už jste si vzali z plodů uprostřed? Ty musíte ochutnat. Ty jsou ještě sladší a ještě lahodnější a ještě příjemnější a ještě voňavější, než co jste dosud poznali… otevřou se vám oči a to teprve poznáte, co je to krása, radost a štěstí. To teprve poznáte, co je to žít v ráji a co je to být jako Bůh.“ A lidé chtěli poznat něco ještě sladšího, lahodnějšího a příjemnějšího, lidé chtěli být jako Bůh a vzali si tak i to, co patřilo jenom Bohu – vzali si z plodů života. Jedli a otevřeli se jim oči. Poznali, že nejsou jako Bůh. Říkali: „On je světlo a v nás je temnota. On je dobrý a v nás je zlé. On je velký a mocný a my jsme slabí a malí. On je svatý a my jsme bez záchrany v hříchu. On má život a my musíme zemřít!“ Píše se, že lidé poznali svou nahotu a bídu. Lidé, kteří chtěli být jako Bůh, byli vyhnáni ze zahrady. Ztratili zahradu a vzdálili se Bohu. Na obraz brány položíme černé šátky a „zahradu uzavřeme“.
3
Bůh ale postavil před vchod do zahrady anděla, který nesl ohnivý meč a chránil všechno, co je živé a co život přináší, chránil zahradu se stromem života. Krásná zahrada byla ztracena. Bůh byl daleko a radost se ztratila. Lidé byli smutní, pokoj byl narušen, země byla tmavá, život těžký a práce namáhavá. Od té doby hledají lidé cestu domů. Sní o ztraceném ráji, nesou si v sobě stesk po domově a touhu po Boží blízkosti. Kolem obrazu pokládáme do kruhu hnědé šátky. Můžeme přitom zpívat:
Zapálíme svíci a postavíme ji do obrazu brány. Bůh slyší naše volání. Ví, jak lidé žijí a naříkají. Jak volají: Zachraň nás. Žijeme v bídě. Žijeme v nespravedlnosti. Jsou války. Hádáme se. Bůh má slitování a chce nás opět přivést domů. Posílá nám zachránce, Spasitele, který jako král života přijde ve slávě a otevře bránu.
EVANGELIUM Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Tu řekne král těm po své pravici: ´Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.’ Spravedliví mu na to řeknou: ´Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?’ Král jim odpoví: ´Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.’ Potom řekne i těm po levici: ´Pryč ode mě, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít; byl jsem na cestě, a neujali jste se mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě; byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.’ Tu mu na to řeknou také oni: ´Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?’ On jim odpoví: ´Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.’ A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“ Mt 25,31–46
MYŠLENKA
PRO DOSPĚLÉ
Žijeme v době, kdy také voláme zachraň nás, žijeme v bídě, žijeme v nespravedlnosti, hádáme se… a kdy toužíme po tom, aby všechno bylo jinak, podobně jako v zahradě z tohoto příběhu. Jde to. Když v těch chvílích dokážeme nemyslet jen na sebe, ale překročíme sami sebe a pomůžeme tomu, kdo volá. Bude zřetelné, že Bůh nám je blízko, podobně jako byl tehdy člověku v ráji. Žijeme v době, kdy Ježíš svou smrtí a vzkříšením už bránu otevřel, a tím že cokoli uděláme pro jednoho z nejposlednějších bratří, pro něj uděláme, bude tato skutečnost zřetelná už tady a teď jako paprsek jeho království – království krále, které není z tohoto světa.
4
PRVNÍ NEDĚLE ADVENTNÍ POMŮCKY zelené větvičky, adventní svíce a zápalky, košík se „smutnými“ věcmi
VSTUP Lidé si při příchodu do kostela berou větvičky, které jsou nachystané na vhodném místě. Kněz si také vezme větvičku a na začátku bohoslužby všechny vyzve, abychom si ji prohlédli. Můžeme přemýšlet jaké jsou, příp. se zeptat dětí, co mají větvičky společného s obrazem zahrady, např. jsou také zelené, rostly na stromě, připomínají život, apod. Z takových větviček děláme na začátku adventní doby věnce a my si z nich teď také náš adventní věnec složíme. Lidé vstanou a pokládají větvičky do kruhu na hranici mezi zeleným a hnědým šátkem.
EVANGELIUM Ježíš řekl svým učedníkům: „Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy přijde poslední den. Je to podobně jako s člověkem, který se vydal na cesty. Odešel z domu, dal svým služebníkům plnou moc, každému jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, protože nevíte, kdy přijde pán domu, zdali navečer nebo o půlnoci nebo za kuropění nebo ráno, aby vás, až znenadání přijde, nezastihl, jak spíte. Co říkám vám, říkám všem: Bděte!“ Mk 13,33-37
PROMLUVA
PRO DĚTI
Shromáždíme děti kolem obrazu a ukážeme si, že je na něm zahrada, zavřená brána a kolem zahrady vede cesta. Vyzveme děti, aby se otočily zády k obrazu zahrady a pokusily se vzpomenout si, co všechno v zahradě bylo. Děti jmenují, co si zapamatovaly. Pak se otočíme a podíváme se, jestli to je opravdu tak, a děti pochválíme. Připomeneme dětem, že to všechno jsou věci z příběhu, který jsme si vyprávěli a kterým si lidé vysvětlují, odkud pochází svět, odkud pochází člověk a také odkud pochází všechno dobré i zlé, co je kolem nás a všechno dobré i zlé, co je v nás. Lidé, kteří chtěli být jako Bůh a vzali si to, co patřilo jen jemu, byli ze zahrady vyhnáni. Ztratili zahradu, vzdálili se Bohu a od té doby musíme žít na zemi, kde je také nemoc a smrt, kde bývá život těžký a práce namáhavá. Od té doby jsme stále na cestě, která vede k Bohu. Na cestě nás potkávají různé věci. Co se mohlo stát člověku, kterého na cestě potkalo tohle… Ukazujeme dětem různé věci, např. list, kámen, větev a střep. Koho napadne odpověď, může ji vyslovit a věc položit do poloviny obrazu „na cestu“. Na cestě nás potkávají různé věci, ale Bůh na nás nezapomíná. Zůstává s námi a chce nás přivést domů. Posílá proroky, lidi, kterým dává možnost nahlédnout do svých myšlenek a plánů. Jeden z nich dnes za nás volá: Zachraň nás. Protrhni nebe a sestup. Nenechávej nás samotné, protože jsi náš Otec, vždyť jsme dílo tvých rukou.
5
Zapálíme první adventní svíci. Začíná první adventní týden a jako každý rok si připomínáme čekání na Zachránce, který nám otevře bránu nebe. Jeho jméno je Ježíš a dnes nám říká: Nespěte, bděte a buďte připraveni, protože přijdu. Nezapomeňte na svou zahradu, na její krásu a na pokoj, který je v ní. Bděte, protože já jsem klíč ke ztracenému ráji. Děti si svíci podávají mezi sebou a přitom můžeme za doprovodu scholy zpívat.
Pak svíci postavíme do obrazu.
6
DRUHÁ NEDĚLE ADVENTNÍ
POMŮCKY košík se „smutnými“ věcmi, zápalky
EVANGELIUM Začátek evangelia o Ježíši Kristu, Synu Božím. Je psáno u proroka Izaiáše: „Hle, já posílám svého posla před tebou, on ti připraví cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“ Když Jan Křtitel vystoupil na poušti, hlásal křest pokání, aby byly odpuštěny hříchy. Vycházel k němu celý judský kraj a všichni jeruzalémští obyvatelé, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy. Jan nosil šat z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás. Živil se kobylkami a medem divokých včel. Jan kázal: „Za mnou už přichází mocnější než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánku. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým.“ Mk 1,1–8
PROMLUVA
PRO DĚTI
Shromáždíme děti kolem obrazu a ukážeme si, že je na něm zahrada, zavřená brána a kolem zahrady vede cesta. Kdo z dětí chce, může kolem obrazu podél cesty z hnědých šátků projít, nahlédnout do obrazu zahrady a povědět ostatním, co v ní všechno viděl, příp. jestli je v ní ještě stále předmět nebo obraz, který vytvořil. Ujistíme se, že je v „zahradě“ všechno na svém místě, jen je velká škoda, že do ní nemůžeme vstoupit. Je to proto, že lidé chtěli být jako Bůh, vzali si to, co patřilo jen jemu, a byli ze zahrady vyhnáni. Ztratili zahradu, vzdálili se Bohu a od té doby musíme žít na zemi, kde je také nemoc a smrt, kde bývá život těžký a práce namáhavá. Od té doby jsme stále na cestě, která vede k Bohu. Na cestě nás potkávají různé věci.
Co se mohlo stát člověku, kterého na jeho cestě potkalo tohle… Ukazujeme dětem různé věci, např. černý šátek, trny, kost, uschlý květ slunečnice. Koho napadne odpověď, může věc položit do druhé poloviny obrazu. Na cestě nás potkávají různé věci, ale Bůh na nás nezapomíná. Zůstává s námi a chce nás přivést domů. Posílá proroky, lidi, kterým dává možnost nahlédnout do svých myšlenek a plánů. Jeden z nich dnes říká: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Přijde v plné síle, jako pastýř, který shromažďuje své stádo. Zapálíme druhou adventní svíci, podáváme si ji mezi sebou a můžeme zpívat. Pak ji postavíme do obrazu a pokračujeme: Začíná druhý adventní týden a jako každý rok si připomínáme čekání na Zachránce, který přijde jako pastýř, který dovede své stádo po rovných cestách domů.
7
TŘETÍ NEDĚLE ADVENTNÍ — RADOSTNÁ POMŮCKY košík se zelenými větvičkami, zápalky
EVANGELIUM Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, jen měl svědčit o tom světle. Toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: „Kdo jsi?“ Vyznal to a nezapřel. Vyznal: „Já nejsem Mesiáš.“ Zeptali se ho: „Co tedy jsi? Eliáš?“ Řekl: „Nejsem.“ „Jsi ten Prorok?“ Odpověděl: „Ne.“ Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?“ Řekl: „Já jsem hlas volajícího na poušti: ‚Vyrovnejte cestu Pánu‘, jak řekl prorok Izaiáš.“ Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali: „Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?“ Jan jim řekl: „Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánku.“ To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil. J 1,6–8.19–28
PROMLUVA
PRO DĚTI
Shromáždíme děti kolem obrazu a ukážeme si, že je na něm zahrada, brána a kolem zahrady vede cesta. Upozorníme je na to, že do zahrady nemůžeme, že brána je zavřená a že je to škoda. Je to proto, že lidé chtěli být jako Bůh, vzali si to, co patřilo jen jemu, a byli ze zahrady vyhnáni. Když je brána zavřená, tak je to jako když… Dlaněmi „zavíráme“ uši, ústa, srdce a nakonec oči a děti mohou gesta opakovat. ..neslyšíme, nemluvíme, necítíme a nevidíme. Vyzveme děti, aby zavřely oči a přikryly si je dlaněmi. Zeptáme se dětí, co za zavřenýma očima vidí, a ony mohou jmenovat pozitivní i negativní věci. Zpočátku může být tma příjemná, ale když máme oči zavřené dlouho, nebo když je kolem nás už dlouho tma, lidé si přejí světlo a říkají… Děti mohou doplňovat, např. Rozsviťte světlo. Ať už vyjde slunce. Mami! Zapálíme třetí adventní svíci a projdeme s ní pomalu před dětmi tak, aby její světlo uviděly, když otevřou oči. Pak ji postavíme do obrazu. I když jsme v temnotě, je nám smutno a stýská se nám, Bůh na nás nezapomíná. Zůstává s námi a chce nás přivést domů. Posílá proroky, lidi, kterým dává možnost nahlédnout do svých myšlenek a plánů. Jeden z nich dnes říká: Já nejsem tím světlem, ale on bude světlem. Bude jako světlo, které přinese radostnou zprávu chudým, obváže ty, jimž puká srdce, přinese zajatým propuštění a svobodu uvězněným a spravedlnost pro všechny, kteří ji potřebují. K obrazu postavíme košík se zelenými větvičkami. Je třetí adventní neděle a příchod Zachránce, který nám otevře bránu nebe, je už blízko. Dokonce tak blízko, že se dnešní neděle jmenuje radostná a má růžovou liturgickou barvu, jako je růžové nebe, když vychází slunce. Naděje pro ty, kteří prožívají na cestě těžkosti je blízko. Děti mohou jako znamení této blízkosti věci, které na obraze cesty leží z minulých setkání, ozdobit. Přitom zpíváme píseň Světlo v temnotách. Začíná třetí adventní týden a jako každý rok si připomínáme čekání na Zachránce, který nám otevře bránu nebe. Jeho jméno je Ježíš a dnes jsme o něm slyšeli, že bude světlem, které nám ukáže cestu k Bohu.
8
ČTVRTÁ NEDĚLE ADVENTNÍ POMŮCKY dekorační materiál na zdobení brány
EVANGELIUM Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu, a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl: „Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!“ Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám.“ Anděl jí odpověděl: „Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoliv byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného.“ Maria řekla: „Jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova.“ A anděl od ní odešel. L 1,26–38
PROMLUVA
PRO DĚTI
Shromáždíme děti kolem obrazu a ukážeme si, že je na něm zahrada, brána a kolem zahrady vede cesta. Upozorníme je na to, že do zahrady nemůžeme, že brána je zavřená a že je to škoda. Je to proto, že lidé chtěli být jako Bůh, vzali si to, co patřilo jen jemu, a byli ze zahrady vyhnáni. Ztratili zahradu, vzdálili se Bohu a od té doby musíme žít na zemi, kde je také nemoc a smrt, kde bývá život těžký a práce namáhavá, ale Bůh na nás nezapomíná. Zůstává s námi a chce nás přivést domů. Zapálíme čtvrtou adventní svíci, postavíme ji mezi věci a pokračujeme. Lidé museli dlouho čekat na Zachránce a čekat, to je těžké. Čekat znamená být trpělivý, pozorný a připravený. Vyzveme děti, aby nastavily ruce, zavřely oči a chvíli také čekaly. Každému dítěti položíme do každé dlaně jeden dekorační materiál. Začíná poslední adventní týden a dnes jsme slyšeli, jak Marie čekala a jak se dočkala. Dostala od Boha veliký dar — stala se matkou Ježíše, který nám otevřel bránu, která vede do našeho ztraceného domova, bránu, která spojí nebe a zemi a otevře nám cestu k Bohu. Děti mohou vyzdobit bránu. Přitom zpíváme:
Pokud je to vhodné, můžeme při vánoční bohoslužbě pro děti jesličky umístit do obrazu brány.
9
Katechetické a pedagogické centrum ostravsko-opavského biskupství je službou pastoraci ve farnostech a nabízí kněžím, katechetům a katechetkám, pastoračním asistentům, organizátorům různých společenství a dalším
Cílem nabízených
zájemcům, kteří se věnují lidem ve farnosti, metodickou podporu, materiály
programů je prohlubovat
a odborné konzultace.
život ve víře a život z víry křesťanů všech věkových skupin.
Kostelní nám. 1 728 02 Ostrava 1 telefon: 569 116 522, linka 233, 234, 235 e-mail:
[email protected] www.kpc-ostrava.archa.info
10
