Otázka: Antické období evropských dějin. Předmět: Dějepis. Přidal(a): Moula. Řecko: Předřecká Egeis (Kykladské ostrovy):

Studijni-svet.cz || Antické období evropských dějin - maturitní otázka z dějepisu Více studijních materiálů na http://dejiny-online.cz. || Navštivte také náš eShop http://obchod.studijni-svet.cz

Otázka: Antické období evropských dějin Předmět: Dějepis Přidal(a): Moula

Řecko: Předřecká Egeis (Kykladské ostrovy): Už ve 3. tisíciletí př. n. l. vznikají zárodky kultury na ostrovech v Egejském moři (důležitá znalost kovů a přístup k moři)

Minojská Kréta (podle krále Minoa): Na největším řeckém ostrově Krétě ve 2. tisíciletí vznikají první civilizace v Evropě období prvních paláců (2000 př. n. l., zničeny přírodní katastrofou), období druhých paláců (1700 př. n. l.), největší rozkvět stol. př. n. l. – Krétu sužují katastrofy – využívají toho Achájové stol. př. n. l. – Knossos vyvrácen, zánik minojské civilizace Paláce: Knossos, Faistos, Mallia, Zakro (paláce = sídla panovníků), středisky vývoje, neexistoval centralizovaný stát

Mykénské období (heladský kultura): Po příchodu Achájů, vrcholem 14. až 13. stol. př. n. l. Největší hrad a palác – Mykény (další Athény, Sparta, Théby…) až 12. stol. př. n. l. – mykénská sídliště zničena mořskými národy, Dóry a severozápadními Řeky Nastává temné období – kmenové posuny způsobené Dóry, nižší kulturní úroveň

page 1 / 11


Archaické období (800 – 500 př. n. l.) Polis – městský stát, samostatné město (občané – museli se zde výhradně narodit, měli práva a povinnosti, plnoprávný občan – muž od určitého věku, ne cizinec) Oligarchie (vláda několika), demokracie (vláda lidu), aristokracie (vláda nejlepších), tyranida Velká řecká kolonizace – přelidnění – založení kolonií (pobřeží Středozemního a Černého moře od poloviny 8. stol. př. n. l.), mateřské město kolonie – metropole Nejznámější: Syrakusy, Massalia, Neapolis Důsledky kolonizace: proud levných suroviny, do kolonií vývoz řemeslných výrobků -> sociální změny (rozdíly mezi bohatými a chudými narůstají), nutné politické změny Raná řecká tyranida Druhá polovina 7. stol. př. n. l. – aristokraté musí ustoupit v zapsání práva Nejaktivnější kolonizující státy – nejbouřlivější hospodářský vývoj, do čela se dostává samovládce = tyran (jeho cílem je odstranit monopol aristokracie) Nejčastější reforma, která oslabila moc aristokracie – nahrazení rodových fýl fýlami územními (fýl = organizační jednotka, podle níž se hlasovalo či jednalo, původně kmen či rod) Sparta Společně s Athénami nejvýznamnější městský stát (spojenci i rivalové) Dórové - původní obyvatelstvo ovládli a podřídili si ho, drsný výchovný systém, vojenský výcvik Plnoprávnými občany – Sparťané, pouze válčili Perioikové – zemědělci, řemeslníci, obchodníci, neměli právo na půdu a chod státu (ve vojsku jako těžkooděnci a lehkooděnci) Heilóti – otroci Politické zřízení: ústava a zákony – 800 př. n. l. – Lykurgos, v čele – dva králové, dohlíželo na ně 5 úředníků (eforů) – voleni na 1 rok, rada starších – 28, voleni na doživotí, od 60 let volilo lidové shromáždění, muži od 30 let a plnoprávní Sparťané Peloponéský spolek Od 6. stol. př. n. l. dobytá území nepodrobovali nadvládě, ale uzavírali dohody – Peloponéský spolek, Sparta hegemonem Athény stol. př. n. l. ovládli Athéňané Attiku Občan – narodil se rodičům v Athénách nebo byl zvolen sněmem Cizinci, otroci, dlouhodobí cizinci – mutoikové Státní správa – demokratičtější, nejvyšší úředníci – archonti, voleni sněmem na 1 rok Drakontovy a Solonovy reformy Řeší problémy v Athénách Drakon – 20. léta 7. stol. př. n. l., zákony založené na obyčejovém právu Solon – „1. Athénský básník“, zvolen archontem, zrušení všech dluhů, občany rozdělil do 4 majetkových tříd, zavedl radu čtyř set (později 500), příkazy úředníkům, lidový porotní soudní dvůr – možnost odvolání se proti rozhodnutí úředníků Tyranida Peisistratovců

page 2 / 11


stol. př. n. l. – Peisistratos se zmocnil vlády (vodovod, nové chrámy, naklonil si venkovský lid, nechal zapsat Homérovy eposy) Vládli jeho synové, jeden zavražděn, druhý, Hippias, utužil vládu – 500 př. n. l. – vyhnán z Athén Kleisthenovy reformy Kleisthenes – odstranil poslední mocenskou oporu aristokracie, organizace území, démos – základní územní jednotka, základ athénské demokracie, zaveden ostrakismus

Klasické období (5. – 4. stol. př. n. l.) Bratrovražedné souboje přivedly Řecko pod cizí nadvládu Řecko-perské války Peršané – indoevropští kočovníci, 6. stol. př. n. l. – sílí moc Perské říše Povstání maloasijských měst 499 př. n. l. – povstání v Milétu proti Peršanům, Sparta odmítla, Athény poslali loďstvo Dareios I. – vyhlásil amnestii pro vzbouřence, kteří složí zbraně, velká část výzvu uposlechla, zbytek Řeků poražen První perská výprava do Řecka 490 př. n. l. – Dareiovo loďstvo v Egejském moři Miltiades s athénským vojskem a skvělou taktikou Peršany porazil (Marathónský běh) 10 let klid – nejvlivnější politik Themistokles (válečné loďstvo, vznikl Pireus) Druhá perská výprava do Řecka Xerxés, syn Dareia Protiperská koalice – 30 městských států Bitva u Thermopyl – první a poslední perské vítězství v Řecku (Leonidas obětoval 300 vojáků, kterým velel, aby Peršany zadržel) Vítězství v námořní bitva – mezi pevninou a Salaminou 479 př. n. l. – Řekové definitivně zvítězili u Plataj a u mysu Mykalé Athénský námořní spolek Samostatní spojenci Změna v athénskou říši – Spartě se nelíbila vzrůstající síla Athén 449 př. n. l. uzavřen mír s Persií Perikles Vrchní velitel, stratég, vrchol Athénské demokracie, stavební rozmach Posílení moci Athén, posílení demokratického hnutí Akropolis, dlouhé zdi (spojující Athény a Pireus) Peloponéská válka Sparta vs. Athény, boj o hegemonii, polovina 5. stol. př. n. l. Sparta měla požadavky rozpustit námořní spolek, kvůli sportu Athén a spartských spojenců vyhnat Perikla -> Athény na to nepřistoupili -> válka) Archidámova válka – epidemie moru v Athénách, smrt Perikla, Nikiův mír – 421

page 3 / 11


př. n. l. Dekelejská válka – finanční vyčerpanost, 404 př. n. l. – Athény kapitulují Důsledky pro Athény: ztráta velmocenského postavení, stržení dlouhých zdí, vydání lodí, rozpuštění Athénského spolku, zrušení demokracie (vláda 30 tyranů) Důsledky pro Řecko: celkově oslabení, Persie získává Malou Asii, sílí moc Makedonie Thébská hegemonie Nadvláda Sparty svržena Řeky už rok po válce s pomocí Théb 371 př. n. l. – Sparta poražena v bitvě u Leukter Thébský vojevůdce – Epameinondas Krize polis Žádný stát nebyl schopen hegemonie, vznik federace – sdružuje několik polis, není možné vměstnat tehdejší společnost do úzkého rámce

Ovládnutí Řecka Makedonií, helénismus Filippos a ovládnutí Řecka Filipp II. – reorganizace makedonské armády V Athénách dva směry – promakedonský (mír s Makedonií), protimakedonský (Démosthenés – Filipiky, namířené proti Filippovi II.) 338 př. n. l., bitva u Cheironeie, vítězství Makedonie Korintský spolek – sjednocené Řecko kromě Sparty Nástupce Filippa – Alexandr – získal Malou Asii, Egypt, založil Alexandrii 331 př. n. l. – porazil Persii v bitvě u Gargamel 327 př. n. l. – vyrazil do Indie Vznik helénistických říší Diadochové – nástupci, boj o moc mezi vojevůdci (Alexandr neměl nástupce) 301 př. n. l. – bitva u Ipsu mezi diadochy a zbytkem říše Vznik helénistických říší – Egypt pod nadvládou Ptolemaiovců, Sýrie ovládaná Seloukovci, Řecko a Malá Asie ovládaná Antigonovci 168 př. n. l. – bitva u Pydny – Makedonie pod nadvládou Říma 146 př. m. l. – vyvrácen Korint, zničeno Řecko, zůstal pouze Apollonův chrám, konec dějin samostatného Řecka

Kultura starověkého Řecka: Antropomorfní božstvo Sídlilo na Olympu (hlavní – Zeus) Stavěny chrámy zasvěcené bohům, divadla a stadiony (Olympie – Diovi, Delfy – Athéna a Apollon – věštírna) Jazyk a literatura Obecná řečtina

page 4 / 11


Eposy – hrdinské, naučné, lyrická poezie – Sapfó, Pindaros, Alkaios Divadlo – tragédie – Aischylus, Euripidés, Sofókles, komedie – Aristofanés Rétorika – Demosthénes (proti Filippovi), dějepisectví – Herodotos (řeckoperské války), Thukydides, Xenofon Filozofie – kosmologická (vznik světa) – Pythagoras, Thales z Milétu Centrem – Athény – Sokrates, jeho žák Platón, filozofická škola – Akademie, Aristoteles založil Lyceum Přírodní vědy Obecné formulace jevů (Archimedes, Pythaoras, Thales z Milétu), lékařství – Hippokrates Architektura Chrámy Héřin chrám v Olympii (7. stol. př. n. l.), Apollonů chrám (6. stol. př. n. l.) Sochařství – kúros (jinoch) a koré (dívka), malířství – nástěnné malby Myronův Diskobolos, Feidias – výzdoba Parthenonu, polychromie – barvná výzdoba plastik

Řím: Etruskové: První vyspělá civilizace v Itálii (teorie jejich původu: 1) východní, 2) severní, 3) původní obyvatelstvo) Písmo přijali od Řeků

Vzestup a pád Etrurie: – 9. stol. př. n. l. – příchod, 8. stol. př. n. l. – nezanedbatelná součást Itálie Nikdy nedospěli k jednotnému státu, řada suverénních městských států Společnost Veřejné hry, věštění, nekropole – města mrtvých Vyspělé zemědělství, řemeslo, zpracovávání kovů, obchod (námořní) -> střet s Řeky (měli Marseille a Korsiku) Zisk Kartága, Řekové nemohli západně od Neapole zakládat kolonie (-> Korsika již Etrusků) Obsadili Latium a vybudovali Řím, obchod se severními oblastmi -> méně výhodný -> úpadek 474 př. n. l. – Řekové uštědřili Etruskům v námořní bitvě u Kýmé porážku stol. př. n. l. – vtrhnutí Keltů na sever Itálie 265 př. n. l. – Římané ovládli zbytek Itálie

Vznik Říma: Mýtus (tradiční datum – 753 př. n. l.), vznikl spojením okolních vesnic

page 5 / 11


Obyvatelstvo – patricijové (plnoprávní občané), plebejové (vojenské povinnosti, méně práv) – zákaz sňatku mezi nimi

Etruští králové: 753 – 510 př. n. l. – sedm králů celkem Tarquiniovci – etruského původu (spojováno s názvem města) Servius Tullius – předposlední král, tvůrce význačných reforem (obyvatelstvo rozdělil do majetkových tříd, rozdělení občanů do místních tribuí (okresů) místo do tribuí rodových Taequinius Superbus – poslední římský král, na trůn se dostává pomocí vraždy, je vyhnán Vznik republiky

Římská republika do ovládnutí Itálie: Boje plebejů za emancipaci Politický život v rukou patricijů 494 př. n. l. – první secese – měli požadavky a hrozili odchodem Patricijové musí ustoupit, vznik plebejského úřadu – tribunát lidu 449 př. n. l. – druhá secese – plebejové si vynutili zapsání práva (zákoni dvanácti desek) stol. př. n. l. – poslední secese – usnesení plebejského sněmu Politické zřízení Říma Sněmy – volba úředníků Obdoba rady starších – senát V čele – dva konzulové, volení na rok Důležití úředníci – 2 cenzoři – volba jednou za pět let V případě nebezpečí jmenován diktátor Občanem se člověk stal, když se narodil rodičům (občanům) – práva a povinnosti Ovládnutí Itálie Podmanění okolních latinských měst Oslabení Etrurie – využívají toho Keltové (nazýváni Galové) 387 př. n. l. – vnikli do Říma Vysoké výkupné – odcházejí 272 př. n. l. – Řím zvítězil nad řeckým městem Tarentem a získal jih Itálie 265 př. n. l. – etruská Volsinie ztratila samostatnost (celá Itálie pod římskou nadvládou)

Vrchol římské republiky (do ovládnutí středomoří): Zhoršující se vztahy s Kartaginci Kartágo Fénicie – území na východě středomořského pobřeží

page 6 / 11


Obchod, obeplutí Afriky, kolonie Kartágo – bohatlo z obchodu, objevných plaveb, Kartaginci = Punové, spor o Sicílii punská válka Pevnina – převaha Římanů, na moři naopak 241 př. n. l. – u Aegatských ostrovů vítězí Římané Kartágo nuceno zaplatit vysoké náhrady punská válka Kartaginci se nehodlají smířit s porážkou Ovládnutí Hispánie – ložiska stříbra a mědi Velitel Hannibal se svými vojsky v Hispánii (221 př. n. l.), – obléhá Saguntum, římského spojence 218 př. n. l. – město dobývá, Římané chtěli jeho vydání – Kartaginci odmítají Hannibal překračuje řeku Iberus (hranici mezi sférami vlivu) a vítězí v bitvě u Trasimenského jezera 216 př. n. l. – další porážka Římanů u městečka Cann 202 př. n. l. – Scipio vítězí v bitvě u Zamy, Kartágo nuceno podepsat mírovou smlouvu s krutými podmínkami punská válka Kartaginci si vzali čas na rozmyšlenou (nechtěli zbourat město a postavit jinde nové), přitom zbrojili, začínají bojovat Publius Cornelius Scipio Minor (vnuk Hannibalova přemožitele), město dobyl, vyplenil a vypálil Ovládnutí Makedoniie a Řecka Série makedonských válek Skončila bitvou u Pydny římským vítězstvím 146 př. n. l. – stejně jako Kartágo srovnán se zemí řecký Korint

Krize římské republiky: Důsledky rozmachu římského impéria: Ohromné statky (latifundie) – drobní rolníci se zadlužovali, odchází do Říma Příliv otroků – klesala jejich cena – povstání otroků Bratři Gracchové Zvolen tribunem lidu Tiberius Gracchus (133 př. n. l.) – pozemkové reformy, zabit Zvolen tribunem lidu jeho mladší bratr Gaius Gracchus (123 př. n. l.), získal si městskou chudinu, nespokojenost lidu, spáchal sebevraždu Optimáti a populárové Populárové – střední vrstva lidu, oprou lidové shromáždění, tribunát lidu, Gaius Marius Optimáti – příslušníci nobility, oporou senát, Lucius Cornelius Sulla Časté se konaly srážky, vraždy odpůrců, boj o moc Válka se spojenci 90 př. n. l. – spojenci chtějí válčit s Římany, do Řecka vpadl pontský král Mithridatos Diplomatické řešení, nabízejí občanství těm, kteří složí zbraně Sullova diktatura

page 7 / 11


Marius (populár) se uchází o jeho místo, Sulla musí bojovat proti Mithridatovi, Marius mezitím přebírá moc, ale je zavražděn 82 př. n. l. – titul diktátora, proskripce – seznamy nežádoucích osob Spartakovo povstání (73 – 71 př. n. l.) Vpoura, útěk, otroci vítězí nad legiemi Marcus Licinius Crassus – situace se obrací Decimace – nejtvrdší trest v legii, poprava První triumvirát (vládci Říma) L. Crassus zbohatl díky proskripcím, potlačil Spartakovo povstání Gnaeus Pompeius Magnus – porážka Sertoriových vojsk v Hispánii, stává se konzulem Gaius Julius Caesar – bystrý duch, populár, obratný diplomat, svedl oba dva dohromady 60 př. n. l. – usmíření Pompeia a Crassa, vznik triumvirátu 59 př. n. l. – konzulem Caesar, hájil jejich zájmy Po skončení konzulátu dostal na 5 let do správy Galii (52 př. n. l. potlačil povstání) 55 př. n. l. – konzuly Pompeius a Crassus, situace v Římě zklidněna Pompeius kontroluje Hispánii, Crassus Sýrii - padl v bitvě u Karrh proti Parthům Občanská válka Pompeius si získal optimáty, zvolen pro rok 52 př. n. l. konzulem, začal se zbavovat Caesara 49 př. n. l. – Caesar s vojskem překročil Rubikon a táhl na Řím Pompeius poražen v bitvě u Farsálu, stáhl se do Řecka, utekl do Egypta, zabit Ptolemaiem XIII., který se bál útoku ze strany Caesara, Caesar se však zachoval zcela jinak, obvinil ho z vměšování do římské politiky, zahynul při útěku Caesar dosazuje na trůn jeho sestru Kleopatru, je samovládcem Caesarova diktatura Jmenován diktátorem Rozumné reformy, podporující kolonizaci, úprava kalendáře, uděloval občanské právo Velké plány – nelíbili se Římanům, 15. 3. 44 př. n. l. zavražděn v senátu Druhý triumvirát Caesarovi vrahové neměli žádný další plán, senát čin schvaloval, Caesarovi stoupenci volali po potrestání Zmatečná situace, Caesarův konzul Marcus Antonius se chopil situace, zajistil podporu jízdy – Marka Aemilia Lepida Caesarova závěť – dědicem vnuk jeho sestry Octavianus Augustus Přichází do Říma, nepřijat Marcem Antoniem, porazil ho vojensky, nechal ho uprchnout, později se vrátil a uzavřeli druhý triumvirát, návrat k proskripcím 42 př. n. l. – vydali se do Řecka, v bitvě u Filipp porazili Caesarovi vrahy Lepidus – Afrika, Octavianus – Itálie, Antonius – východní provincie Antonius obdarovává Kleopatru územími, vyvolává to konflikt 31 př. n. l. – bitva u Aktia, Octavianus zvítězil (Antonius a Kleopatra) uprchli a spáchali sebevraždu, konec římské republiky

Římský principát:

page 8 / 11


Rané císařství – principát, neomezená moc Augustus Octavianus upevňuje moc 27 př. n. l. – oznámil odchod z politiky, přemluven senátem (promyšlený tah, aby ho stejně jako Caesara neobvinili z touhy po moci) Titul Augustus (vznešený), stává se císařem Zahraniční politika – udržoval mír 5 př. n. l. – vznik Germánské provincie – 9 n. l. – porážka v bitvě u Teutoburského lesa Marobudus (král germ. kmene Markomanů) ohrožuje hranice říše, východní hrozba – Parhové (diplomatická jednání) Limes romanus – pevnosti, strážné věže Vnitřní politika – morální úpadek společnosti (rozklad rodiny) Iulsko – claudijská dynastie 14 – umírá Augustus, nástupcem Tiberius – úsporná opatření, disciplína 37 – nástupce Augustův právník Caligula 41 – zavražděn, byl nenáviděn, nástupcem Claudius, opětovný rozkvět Nástupcem Nero (adoptivní Claudiův syn) – požár Říma (úmyslný/neúmyslný) Prohlášen za nepřitele státu, zavražděn, římské impérium vzkvétá, ubývá otroků Flaviovci (69 – 96) Nero neměl nástupce, císařem vojevůdce Titus Flavius Vespasianus (státní pokladna prázdná) Pochopil, že je potřeba říši řídit jako organizovaný celek 79 – nástupce Titus – oblíbený, výbuch Vesuvu (Pompeje) Adoptivní císaři Po vraždě neoblíbeného Titova nástupce Domitiana senát zvolil císařem Nera – vybírá nástupce (založena dynastie adoptivních císařů), uklidňuje situaci Největší rozloha Říma v dějinách Hadrianus – vzdal se některých neklidných končin na východě Markus Aurelius – říše v problémech (2. stol.), z východu Parthové, ze západu Germáni (boje s Markomany na našem území u Brna nebo Trenčína – 166 až 180) Comodus – tyran, liboval si v násilí, zavražděn Severovci (193 – 235) Poslední dynastií v období principátu, péče o armádu 212 – edikt, který uděloval občanství všem obyvatelům impéria Krize impéria stol. – rozkvět provincií a vzmáhání (panovníci nebyli Římany) Problémem – úřední aparát, vojsko, krize v zemědělství, řemeslu a obchodu Po zavraždění posledního Severovce střídání panovníků, provolávali je římské legie – „vojenští císaři“ – obvykle 2 až 3 roky (někdy i pár týdnů) – 235 až 284 Dbali jen o legii, s podivem, že nedošlo k rozpadu impéria

Dominát a zánik římského impéria: Zoufalá situace: východ – Peršané, na Rýně – vpády Germánů, v Itálii – loupeživé bandy,

page 9 / 11


v provinciích boje o císařství Diocletianus Velitel pretoriánů (stráž císaře) předchozího zavražděného císaře 284 – provolán císařem Věnoval se armádě, vznik tetrarchie – vláda 4 nezávislých panovníků v říši Dobré hospodářství, správní reformy (rozdělovaly impérium do diecézí) Pronásledování křesťanů Constantinus Navazoval v hospodářské politice na předchůdce 313 – edikt milánský (zrovnoprávnil křesťanství s ostatními náboženstvími) 325 – svolal koncil, vytvoření církevního dogmatu – ariánství prohlášeno za kacířství Konstantinopolis (Cařihrad, dnes Istanbul) Počátek stěhování národů a rozdělení říše 375 na germánské kmeny Ostrogótů a Vizigótů zaútočili kočovní Hunové Ostrogóty porazili, Vizigóti ustupují na západ -> začátek stěhování národů Vizigóti na území Itálie, 378 – napětí vyvrcholilo bitvou u Hadrianopole, Vizigóti vítězí, padl římský císař Nástupce Theodosius (poslední panovník vládnoucí celé říši) 395 umírá – rozdělil impérium mezi své dva sny (východní část Arcadius – Byzanc, západní část Honorius – musel čelit germ. kmenům), synové mladí, vládnou za ně voj. velitelé Spory mezi oběma říšemi, využívají toho germánské kmeny Zánik západořímské říše 410 – Vizigóti dobývají Řím, Honorius si volí jako sídelní město Ravennu Vandalové pronikli přes Galii směrem do Hispánie a do Afriky Hunové vedeni Attilou se snažili získat Galii 451 – bitva na Katalaunských polích, nerozhodný výsledek, Attila zabit, Hunové se stahují na východ Po smrti Arcadia nastupuje na trůn ve Východořímské říši Theodosius II., univerzita v Konstatninopoli (425), sepsáno právo (438), dvojité hradby (vydrží 800 let) 455 - Řím napaden Vandaly, vypleněn a zničen, usadili se na severu Afriky Poslední římský císař Romulus Augustus – nezletilý panovník, otec – bývalý rádce Attily Vzbouření Germánů, sloužících v římském vojsku – sesazení Romula Do čela provolali králem velitele Odoakura (Vizigót) – germánským králem 476 – zánik Západořímské říše, zánik antiky – 6. stol. – Itálii ovládají Ostrogóti (Theodorik Veliký) – sídlo a středisko v Ravenně

Příčiny rozkladu Římské říše: Nárůst a mísení obyvatelstva Neohrabaná byrokracie, snaha vyhnout se armádě, chudí vs. Bohatí Politici jen kážou, ale sami tak nečiní, korupce, špatný daňový systém

page 10 / 11


Kultura starověkého Říma: Náboženství – antropomorfní božstva převzata od Etrusků (Jupiter, Neptun, Mars…) Jazyk – latina, vymřelá řeč, románské jazyky Literatura Historie – Titus Livius, Publius Cornelisu Tacitus, Caesar Rétorika – Marcus Tullius Cicero Poezie – odebrána od Řeků, eposy – Gnaeus Naevius, Quintus Ennius, Publius Vergilius Maro, didaktické eposy – Titus Lucretius Carus, Publius Ovidius Naso Lyrika – Gaius Valerius Catullus, Quintus Horatius Flaccus Satira Divadllo – inspirace od Řeků – tragédie, komedie Věda – filozofie, etika – Markus Tullius Cicero, hygiena, lázně, lékařství Arichetektura – řecké vzory, převzetí od Etrusků, chrám Pantheon (zasvěcený všem bohům)

page 11 / 11 Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)

Otázka: Antické období evropských dějin. Předmět: Dějepis. Přidal(a): Moula. Řecko: Předřecká Egeis (Kykladské ostrovy):

Recommend Documents