Ostrov 2006: zvon svolává poutníky do kostela sv. Kiliána k adoraci

O B ČA S N ÍK FA R N O S T Í Š T ĚC H O V I C E - S LAPY • Ř Í J E N 20 0 6

Ostrov 2006: zvon svolává poutníky do kostela sv. Kiliána k adoraci

2

P

slovo na úvod

okaždé znovu mě zahřeje radost, když přejedu přes hory a doly, z veliké římské dálky, a najdu domov. Otevřený, přívětivý. Mám si kam položit knížku (kdybych vlastnil klobouk, měl bych si kam pověsit ten klobouk) a kam složit unavená záda. Taky si tu bez ostychu můžu s vámi pouštět naproti kousky duše, jako se posílá lodička po potoce, od břehu k břehu. A už dávno mám úplně empiricky vypozorováno, že sotva přejedu hranice a začnu se dívat, probudí se mi vevnitř cosi, co v cizině spalo. Jsem vám vděčný. Mám moc rád, jak se Hospodin po ránu tiše prochází zahradou, hraje si se světlem a stromy a nakukuje do mého okna, a jak se večer s námi sklání nad talířem horké polévky, nad fotografiemi prožitých dnů a veselým usrkáváním ze sklenice vína. Jak nám vlévá barvy do životů, každému jinak,

jak nás pak vždycky všechny svolá na velkou paletu... tuze rád mu s vámi zpívám, rád i když špatně, že je dobré a spravedlivé vždycky a všude ho chválit. Tak amen. Už zase balím kufr a chystám se na jih. Čekají tam na mě knihy, co se nevejdou na mou polici doma. Taky staré kamení s dávnými příběhy. A křik cizokrajných jazyků, zrovna se valící ulicemi anebo polapený kdysi mezi desky foliantů. V tuhle noční chvíli, než kufr zabouchnu, vám chci ze srdce poděkovat za přívětivost domova. Ať jsme se stihli setkat víc či míň a nezávisle na tom, kolik slov přeplavalo od jednoho břehu ke druhému, věřte, že pod plachtami jedné třepotající se tulácké duše se houpete na vlnách k jihu všichni. I mé římské zpívání Svatý, svatý, svatý Pán nese vltavské noty a vás. Děkuju, že vás mám. Vděčně váš P. Jan

ze staré kroniky

3

O BOUŘKÁCH, KRUPOBITÍCH, MRAZECH, SLUNCI, ÚRODĚ A NEÚRODĚ…

Letošní babí léto je k nám všem štědré a laskavé. Podzim sice už bázlivě barví listí stromů, ale slunce se zřejmě rozhodlo, že tu pestrou paletu barev ještě pořádně prohřeje, aby mohla vyniknout v celé své nádheře. Nadávat na počasí snad toho času nemají důvod ani ti největší nespokojenci. Ale znáte to: jednou prší moc, jindy zas málo…, jednou je vedro k zalknutí, pak zas mrzne, jen praští a nejhorší je, že se to pořád střídá! A hlavně, ta příroda se už úplně pomátla. Vždyť TOTO dříve nebývalo! …ale bývalo. Bývalo a bylo i mnohem hůř a v časech pro člověka mnohem méně přívětivých. Rozmary počasí – jak jsou popsané na stránkách naší farní kroniky – sužovaly lid zdejších farností v dobách zlých i dobrých, války nevyjímaje… 1916 13. února v pátek před touto nedělí (VI. po Zjevení Páně) napadl v tomto roce a v této zimě první sníh, když už se myslilo, že žádná zima už vůbec nebude. Celé tři měsíce: listopad, prosinec, leden nebylo hnedle žádného mrazu, jen pršelo a bylo teplo, že počátkem února všechno chtělo už se zelenat a meruňky a angrešty už chtěly kvést. Každý se bál špatného jara a neúrody a hladu tím více, že bylo jisto, že potravin je v říši jen do května! Co bude potom ví milý P. Bůh! Na mír ani pomyšlení. Neobyčejně mírná zima měla výhodu aspoň pro chudé, kteří neměli na

zdražené dříví a uhlí a když nemohli dostat ani chleba, ani mouky, ani brambor ani omastku – aspoň nezmrzli… 25. března. Toho dne již se rozkvetly meruňky ve farní zahradě a každý štěp měl již na květ, jen se rozvinout.

Projížďka Patera Pawla Dębeka na terénní čtyřkolce po Hvozdech

Celý červen pršelo a proto obilí zaschlé květnovým suchem zarostlo travou a zrno se udusilo, ač jaře se zlepšily s to ozimy se zhoršily.

4

ze staré kroniky

1917 V polovici ledna začaly kruté, sibiřské mrazy, dosahující 25, na rovinách až 35 0 Celsia a přetrvaly delší dobu, zimní počasí panovalo až do 29. dubna. Zima byla bohatá sněhem, parník nejezdil přes 3 měsíce. Počasí měsíce května utváří se v pravý opak: vedra a sucho. 1927 Dne 4. června o 1/2 3 h. postižena byla krajina od Příbrami, přes Dobříš, Knín, Štěchovice až k Jílovému hrozným krupobitím, jaké nepamatoval ani nejstarší osadník zdejší, stařec 93letý. V okolí Štěchovic, Masečína, Brunšova a Třepsína zničena úroda polní úplně, z ozimů ani klas státi nezůstal, v lese mnoho stromů větrnou smrští pokáceno, na stromech ovocných zuráženo nejen listí, ale i celé větve, kůra stromů ke straně západní otlučena. Na střechách nadělány velké škody, okna ke straně západní vytlučena. Na zdejším kostele strženo kus střechy asi 30m2, okenní tabulky na západní straně téměř úplně rozbity. Ve farní budově rozbito 18 velkých a 23 malých tabulí okenních. „Od hromobití, krupobití a zahubného vichru zachovej nás Pane!“

(Pro srovnání přidáváme zprávu ze soudobého tisku, která rovněž popisuje výše uvedenou událost. Pozn. red.) 4. června o 1/2 17. hod. byly postiženy Štěchovice ohromnou ledovou smrští. Cesty, na které napadlo spousty ledu, staly se nesjízdnými a jsou silně vymlety. Takřka všechna okna jsou rozbita, mnoho střech jest urváno. Stromy jsou vyvráceny, úroda na polích zničena. Kocába a jiné potoky vystoupily z břehů. Na Vltavě nebylo zatím pozorováno stoupnutí vody. 1929 V polovině prosince 1928 nastaly v celé Evropě tuhé mrazy, okolo vánoc poněkud ustaly, ale hned po svátcích vánočních znovu začaly s neobyčejnou krutostí a trvaly až do začátku března. Ještě na 2. února ráno bylo –26 0 C, 3. února 27 0 C, 4. února –25 0 C, 11/2 –30 0 C. A v popeleč-

ní středu 13. února –28 0C, 1. března –23 0 C, 3. března –24 0 C. Ten den byl poslední tuhý mráz, slabší potrvaly do polovice března. Následkem krutých mrazů pomrzlo mnoho lesní a polní zvěře i ptactva, pomrzlo mnoho stromů ovocných, zvláště ořechů, třešní a švestek. Ve Štěchovicích zmrzly ořechy všechny, třešně z větší části. Mnoho hrušní a jabloní mrazy popraskalo a ty ovšem dlouho nepotrvají. Na farní zahradě na stráni i pod kostelním parkem zahynulo asi 30 stromů. Že ale napadalo mnoho sněhu, obilí dobře přezimovalo, takže úroda byla slušná. Ovoce všeho bylo ale velmi málo – ořechy žádné, třešní málo, jen trochu jablek a švestek. Od 150 let nebyla v Čechách i v celé Evropě tak tuhá zima jako v tomto roce 1929. 1936

Letošní léto bylo velmi deštivé, čímž trpěla návštěva zdejšího kraje. Parníky sic svědomitě a pravidelně dojížděly od jara až do podzimu do Štěchovic – ale byly většinou prázdné. Podzimek byl krátký. Již v září počalo se ozimovat, říjen byl ve znamení ranních mrazů, které postihly zejména hory. I sněhu napadalo v horách. Bramborů se letos urodilo hojnost – obilí však porostlo. 1938

Jaro bylo v únoru a březnu teplé, ale v dubnu přišly noční mrazy až –10 0 C, sněhové přeháňky a studené větry, čímž byly zničeny všechny květy na třešních, hruškách a jabloních. Nebude ovoce, nebude medu. Květen–červen: Úroda byla šťastně sklizena – u nás. Ke konci žní nastalo bouřlivé a deštivé počasí, které způsobilo v některých krajích značné škody. 1939

Jaro bylo teplé a slunné. Třešně odkvetly dobře. Ledoví muži měli ráno pouze 5 0 C, takže jahody nezamrzly a je naděje na úrodu, dá-li P. Bůh. Celoroční úroda letošního roku byla dobrá jak na poli, tak na zahradách.

ze staré kroniky 1940

Poněvadž spousty sněhu v zimě polámalo mnoho stromů v lese, byla nařízena tzv. pracovní povinnost okolních mužů z vesnic k odklízení polomů. Letos bylo mnoho škod na stromech i ovocných. Příliš dlouhé a kruté mrazy zničily polovinu třešní, které bylo nutné vykopat. Švestky pěkně kvetly, ale plody nebudou žádné. Vše opadalo. I jablka opadávají! Farská zahrada utrpěla velké škody na třešních. I víno úplně zamrzlo a muselo se vykopat. Včeličky marně se sháněly po medu. Ani toho letos nebude. Jahody daly polovinu úrody. Začíná se jevit naprostý nedostatek masa a mléka a mléčných výrobků. Řezník Ašerman musel zavřít živnost a jít pracovat jako dělník na přehradu. 1941

Letošní jarní sníh a deště způsobily velké polomy v lesích. V lesích nebylo možno ani chodit,

5

jak ležely stromy křížem krážem nakácené na sobě. Místní obyvatelé byli nuceni na práce lesní, aby se dřevo nekazilo. 1942

Jako začala vloni zima tuhými mrazy, tak před Vánoci až k Novému roku byla zima mírná. Teprve po 3 králích přituhlo. Za to jsou tuhé mrazy na Rusku –30 0 C – proto jest nařízena sbírka vlněných a kožešinových částí obleků pro vojáky na ruské frontě. Také lýže se musí odevzdat. Dne 29. 5. byly postiženy obce Bratřínov, Bojanovice a Hvozdnice krupobitím, jež zničilo žita natolik, že musela býti z velké části zaorána. Při krupobití zahynula dcera Jos. Růžičky, kováře z Hvozdnice, již dospělá. Byla na cestě z Masečína a poněvadž těžce chodila, nemohla nikam utécti.

Farní setkání s pečovatelkami a klienty Charity

6

historie karmelitánského řádu

(pokračování z minulého čísla)

1.4. Reforma sv. Terezie od Ježíše a sv. Jana od Kříže

V našem „historickém rychlokurzu“ nyní přeskočíme několik století a dostaneme se až do Španělska ve 2. polovině 16. století. Jak jsme se již zmínili, mužská větev řádu se v Evropě stala jedním z „žebravých řádů“. Byla však založena ženská větev, která měla žít v přísném odloučení od světa a napodobovat tak více doslovně život prvních poustevníků na hoře Karmel. Do jednoho z těchto klášterů, který se nacházel v městě Avila, ve Staré Kastilii (jedná se o kraj v centrálním Španělsku, Avila je nedaleko na sever od Madridu), vstoupila i pozdější velká reformátorka, mystička a první žena, jež byla označena titulem „učitel církve“, Terezie od Ježíše. Řeholní život v tomto klášteře s více než sto řeholnicemi však Terezii plně neuspokojoval. Řehole byla zachovávána se zmírněními a objevovaly se další známky určitého úpadku. Terezie se proto, po mnoha letech života v tomto domě, rozhodla založit klášter, v němž by bylo jen málo řeholnic, které by však žily v přísné klausuře (tj. neopouštěly by bez závažného důvodu objekt kláštera, do nějž zase nevstupuje nikdo z venku) a zachovávaly celou řeholi z hory Karmel. K založení došlo v roce 1562. Sama světice pak během zbytku svého života založila ještě více než třicet klášterů po celém Španělsku a brzy se reforma rozšířila i do zahraničí. Všechny, kteří by se o dané téma zajímali hlouběji, odkazuji na popis těchto událostí, které nám zanechala přímo světice (je obsažen v jejích spisech „Život“ a „Kniha o zakládání“, které se dají vypůjčit ve farní knihovně ve Štěchovicích), nebo na další knihy, které o světici sepsali jiní autoři. Tyto knihy nejsou pouhým popisem událostí a

zakládání jednotlivých klášterů. Obsahují podivuhodné svědectví o Božím díle skrze tuto ženu, a protože Terezie kombinuje popis či svůj výklad jednotlivých událostí s pasážemi pojednávajícími o rozvoji vnitřní modlitby a sjednocení s Bohem, patří mezi základní texty spirituality bosých karmelitánů. Založení reformovaného kláštera mužské větve řádu je spjato s dalším učitelem církve a jedním z nejúchvatnějších mystiků v dějinách, sv. Janem od Kříže. Vyrůstal v chudých poměrech a v 21 letech vstoupil do karmelitánského řádu v Medina del Campo a přijal jméno Jan od sv. Matěje. Avšak podobně jako Terezie, ani Jan nebyl spokojen se způsobem života, jaký se v té době v řádu vedl a uvažoval o vstupu ke kartuziánům, kde by mohl lépe naplnit své kontemplativní povolání. Od tohoto úmyslu jej nakonec odradilo až setkání se sv. Terezií, která právě uvažovala o rozšíření své reformy i na mužskou větev řádu. Jan strávil nějaký čas při klášteře mnišek, aby poznal, jaký typ života by ho čekal a nakonec se Terezii nabídl, že bude prvním řeholníkem. K založení došlo v roce 1568 v malé vesnici Duruelo. První řeholníci byli pouze dva, kromě Jana, který změnil své řeholní jméno na Jan od Kříže, ještě otec Antonín od Ježíše, do té doby převor v Medina del Campo. Reforma se rychle rozšířila, což velmi nelibě nesli někteří z bratří, kteří reformu chápali jako rozdělení řádu (k němuž nakonec skutečně došlo). Proto jedné noci unesli Jana z domku poblíž kláštera mnišek v Avile, kde byl v té době zpovědníkem a uvěznili ho v malé tmavé cele kláštera v Toledu, odkud ho nehodlali pustit, dokud se nezřekne reformy. Jan strávil v této cele devět měsíců. Potom se mu podařilo utéct. Avšak těchto devět měsíců mělo nesmírný vliv na zformování a

historie karmelitánského řádu

dozrání jeho mystické zkušenosti, kterou pak vyjádřil ve svých básních. Na žádost různých osob pak tři z těchto básní, konkrétně „Za jedné noci temné“, „Duchovní píseň“ a „Živý plamen lásky“ opatřil komentáři a zanechal tak církvi bohatství své mystiky vyložené v pojmech scholastické teologie. To ovšem neznamená, že daným spisům by nemohl vůbec rozumět ten, kdo se dobře nevyzná v teologickém myšlení Janovy doby. Světec nepsal v první řadě pro teology, ale pro ty, které Bůh vede po podobné cestě jako vedl jeho samotného. Sám se, jako dobrý duchovní průvodce, snaží těmto osobám pomoci na cestě k sjednocení s Bohem a duchovní dokonalosti, což je cíl, který se ve všech jeho spisech neustále předkládá a opakuje. Nyní bych chtěl alespoň naznačit něco z originality nauky sv. Jana od Kříže, což je však nutno chápat pouze jako první informaci či pozvánku k vlastnímu seznámení se světcovou naukou, ať Poutní mše sv. na Ostrově

7

již prostřednictvím knih, které uvádějí do světcova díla, nebo četbou samotných Janových spisů. Na začátku článku jsme se zmínili o symbolice hory, obsažené v karmelitánském znaku. Pro Jana od Kříže byla tato hora Karmel místem, kde, jak sám napsal, „sídlí jen čest a sláva Boží“. Celá jeho nauka spočívá v uvedení na cestu, která vede na tento vrchol a dále v radách, jak na této cestě vytrvat, aby bylo možné dospět až na vrchol, tedy k dokonalosti, která znamená sjednocení s Bohem. Jan mluví o několika etapách či stupních výstupu na tuto horu. Jeho současníci však poznamenali, že „tam, kde ostatní autoři končí, tam náš sv. otec začíná“. To si myslím, že je důležité mít na paměti při četbě následujících řádků. Náš světec mluví o začátečnících na duchovní cestě, což jsou pro něj ti, kteří jsou již pevně odhodláni sloužit Bohu a konají vše, co mohou, aby tak opravdu činili. Protože je však

8

historie karmelitánského řádu

ze zkušenosti vlastní i ze zkušenosti těch, které duchovně vedl, přesvědčen, že člověk při této prvotní horlivosti,velmi zjednodušeně řečeno, hledá v mnohém sám sebe, mluví o nutnosti očištění, které nazývá nocí. Duchovně pokročilí jsou tedy ti, kteří jsou Bohem vyváděni z této

Kousek stínu pro pana biskupa Václava Malého v poledním žáru na Ostrově

často příliš vnější horlivosti a nezralosti, seznamují se s hříchem, který v nich sídlí a je jim pomalu odnímáno zalíbení, které dosud ve službě Bohu nalézali, aby se naučili sloužit z lásky a ne pouze pro okamžitý zisk. Po tomto období prvního očištění následuje podle Jana určité klidnější období, po němž přichází další „noc“, kterou nazývá „nocí ducha“ (zatímco první „nocí smyslu“), která přivádí do stavu dokonalých, tedy těch, kteří již kráčejí k sjednocení s Bohem.

Světec mluví o této noci jako o mnohem temnější, než byla ta první. Hlavní příčinou je, že člověk může (samozřejmě ne ve skutečnosti, ale ve svém vnímání) ztrácet Boží přízeň, Boží světlo. A to je samozřejmě pro člověka, který již žije pouze pro Boha, veliká bolest. Když však projde tímto očištěním, čeká ho setkání s Bohem v novém, nepoznaném stupni. Zde se nacházíme na nejvyšších stupních modlitby a mystické zkušenosti, o níž k nám náš světec hovoří. Pro něj byl časem tohoto vrcholného přerodu a následného setkání právě čas strávený v toledském vězení. Světec sám nás upozorňuje, že výše uvedené je pouze a jenom schéma, které neplatí absolutně. Předkládá některé body, které on sám a řada dalších osob, které doprovázel, nachází na své duchovní cestě. Je ovšem jasné, že jejich konkrétní prožívání se u jednotlivých osob mění, a to v závislosti na způsobu, jakým je Bůh vede, na jejich vnímavosti, citlivosti, ale samozřejmě i místa, doby a stavu, v němž žijí. Za druhé je potřeba ještě jednou připomenout, že jsem Janovo schéma pro snazší pochopení zjednodušil. Originálnost Janovy nauky spočívá podle mne v uchopení těžkých a trpkých zkušeností života, na které se většinou díváme jako na něco, co nás nemělo potkat, co nám škodí, ničí život. Pro sv. Jana od Kříže jsou naopak tyto životní etapy dobou růstu a zrání a přivádějí nás k dokonalému štěstí, kterým je Bůh sám. Jan věděl, že svou naukou neodstraní všechnu bolest, že lidé se nepřestanou po přečtení jeho knih ptát po smyslu utrpení. Ale chtěl pomoci. Pomoci zejména osobním svědectvím, že Bůh nad námi bdí i v těchto chvílích, že ví o našem trápení, že ho nechce pro něj samotné. Ale touží nás přivést tam, kde sídlí jen Jeho čest a sláva. Náš světec nás volá všechny, abychom se nechali vést, dosvědčuje, že stojí za to vzdát se Bohu zcela, svěřit svůj život Jemu. Ukazuje, že to nebude znamenat život bez problémů, bez otázek, na něž nemůžeme najít odpověď. Není to proto, že nás Bůh nemá rád, ale proto, že pro nás chce mnohem víc.

9

rozhovor

UMĚT ŠETŘIT SLOVY JE VELKÁ CTNOST Sv. Janu Nepomuckému, hlavnímu patronu Čech, který je uctíván jako mučedník zpovědního tajemství, patron vorařů, šífařů, vodních mlynářů, ochránce a přímluvce při přírodních pohromách a povodních, je v naší zemi podle statistik zasvěceno šedesát tři kostelů (kaple a kapličky nepočítaje). Český národní světec má díky jezuitským misiím rovněž velký věhlas po celém světě, především v Bavorsku a zemích Latinské Ameriky. Mezi všemi kostely a kostelíky sv. Janu Nepomuckému zasvěcenými si však otec biskup Mons. Karel Herbst vybral právě secesní štěchovický chrám Páně, aby tu spolu s námi vzdal světci úctu v den jeho svátku 16. 5. 2006. Neformální přátelské setkání (setkání zrovna takové, jaký je otec biskup sám!), které po mši sv. následovalo, se stalo příležitostí položit Mons. Karlovi HERBSTOVI pár otázek.

Otče biskupe, štěchovickou farnost jste naposled navštívil v srpnu roku 2002, kdy ji postihla ničivá povodeň. Vzpomněl jste si při dnešní návštěvě na ony dny zápasů s velkou vodou? Bylo pro vás tenkrát těžké rozjet se do zatopených Štěchovic?

Těžké to nebylo, naopak, bylo to pouze komplikované. Do Štěchovic se totiž mohlo při-

jíždět jen shora a ještě byly po cestě nějaké kontroly, kdo jsme a proč tam jedeme. S jakými pocity jste vyjížděl do Štěchovic dnes? Navštěvujete vesnické farnosti rád?

Vesnické farnosti skutečně navštěvuji rád, jen nevím, jestli mezi ně patří i Štěchovice. Už ta secese kostela a fary svědčí o tom, že Štěchovice jsou vlastně jakýmsi vzdáleným předměstím Prahy. Ale

krásným, nad řekou. Jistě je zde klidnější život než v Praze. Byl jste někdy vy sám vesnickým farářem? Kým vlastně jste v nitru duše víc – „obyčejným“ vesnickým farářem, nebo pražským biskupem?

Vesnickým farářem jsem naštěstí byl také, ale jen krátce. Nejdelší část kněžského života jsem totiž prožil bez státního souhlasu k výkonu duchovenské služby, v době vlády jedné

10 strany. Venkov je inspirující, jedinečný. Realita mého současného života je bohužel jiná, jen v srdci mohu nosit venkov jako svou lásku. Sv. Jan Nepomucký se stal světcem mlčenlivosti. Myslíte, že je dnes – v době inflace slova – jednodušší oslovit člověka pokorou a tajemstvím mlčení, anebo kázáním? Dokážou podle vás lidé ještě pořád naslouchat slovu?

rozhovor

vážím si toho. Co by ale byla platná slova, kdyby život svědčil o něčem jiném. Rád bych patřil mezi lidi, o kterých jednou řeknou – měl dobré srdce. To bych zároveň chtěl všem popřát. Vy sám jste raději tím, kdo naslouchá, nebo tím, kdo promlouvá? Ve které z uvedených rolí podle vás lidé kněze a biskupa více potřebují?

Biskup by měl umět naslouchat, je to velmi důležité. Ale Jsem přesvědčený, že lidé jsou okolnosti tohoto způsobu života vás bohužel nutí často stále vděčnými posluchači,

mluvit. Umět šetřit slovy je velká ctnost. Žádný kněz by neměl být „mluvka“. Ve štěchovickém kostele vás zaujal boční mariánský oltář, kde je Panna Maria vyobrazena s Ježíšem – dítětem ve věku 5-6 let, nikoliv s děťátkem v náručí, jak bývá zvykem. Zastavujete se u mariánských oltářů často? Je mariánská zbožnost vašemu srdci blízká?

To není jen mariánská zbožnost. Panna Maria samotná, její osud, její úkol, její od-

Náš prázdninový farář P. Jan Kotas uděluje požehnání pro nový školní rok

rozhovor

danost, to vše je tak přitažlivé, že jsem vděčný Pánu Ježíši, že i pro mne řekl: Hle, tvá matka. Ještě jedna otázka související s obrazem na mariánském oltáři: V jakém věku je podle vás ten správný čas postavit dítě před obraz Marie s Ježíšem? Kdo dětskou duši víc osloví: matka nebo její syn? Je dětská duše přirozeně přístupnější k víře než duše dospělého člověka? Vidíte v dětech naději pro církev ve třetím tisíciletí?

Dítě, i velmi malé, má úžasnou fantazii. Na fantazii působí obrazy. Netuším, zda dítě více osloví obraz maminky, či jejího Syna – dítěte Ježíše. Snad to ani není důležité. Skrze Pannu Marii nacházíme Ježíše. A naopak, on nám nabízí svou maminku jako naši matku. Vašim heslem je „Milosrdenství chci“, máte pocit, že naší době, lidem a třeba i církvi právě milosrdenství schází?

Milosrdenství prokazatelně lidem, světu, schází. Nový Zákon na to má jednoduché pravidlo: Jak byste chtěli, aby lidé činili vám, tak čiňte i vy jim. Kdo zakusí v hloubi duše Boží lásku a uvěří v ni, ten se vnitřně mění.

11

TITULÁRNÍ BISKUP SICCESIANSKÝ POMOCNÝ BISKUP PRAŽSKÝ

Mons. Karel HERBST SDB se narodil 6. listopadu 1943 v Praze. Vyučil se elektromechanikem elektrických lokomotiv. Pracoval v lokomotivním depu Praha-střed a při zaměstnání dálkově vystudoval gymnázium v Praze (Přípotoční). Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích absolvoval v letech 1968–73. Jáhenské svěcení přijal od litoměřického biskupa kardinála štěpána Trochty 27. července 1972. Na kněze byl vysvěcen apoštolským administrátorem pražské arcidiecéze biskupem Františkem Tomáškem v roce 1973. Po vysvěcení působil jako farní vikář v Mariánských Lázních (1973–74) a na Svaté Hoře u Příbrami (1974–75). V letech 1975–86 byl bez tzv. státního souhlasu a pracoval u podniku Úklid jako čistič výkladních skříní. Mezitím se Karel Herbst seznámil se salesiány Dona Bosca (SDB) a 11. září 1976 tajně složil doživotní sliby. Až do roku 1986 pracoval s mládeží, především formou chaloupkového apoštolátu. V září 1986 mu byl vrácen tzv. státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti a do roku 1989 působil jako administrátor ve Starém Sedlišti na okrese Tachov, poté ve Všetatech. V roce 1990 se zapojil do oficiálního života salesiánů v Praze-Kobylisích jako ředitel komunity a administrátor. Později spolupracoval při formaci diecézní katolické mládeže. V letech 1997–2000 byl spirituálem v Arcibiskupském kněžském semináři v Praze-Dejvicích. Od září 2000 až do svého jmenování pomocným biskupem byl administrátorem v salesiánské komunitě ve Fryštáku na Moravě. Titulární diecéze biskupa Mons. Karla Herbsta SDB je Siccesi v Mauretánii.

Co byste vzkázal čtenářům proudem Boží lásky, který Proudů a všem farníkům nás mocně přitahuje k Pánu od vody na závěr? Ježíši.

Aby se nebáli plout proti proudům tohoto světa a nechali se strhnout silným

12

stalo se

11. 3. 2006 Postní duchovní obnova O vedení postní duchovní obnovy byl letos požádán P. Andrejčák. Jako téma zvolil apoštolský list Jana Pavla II. – Dies Domini (o svěcení dne Páně). Obsah listu je návodem, jak by tento opravdový „den Páně“ mohl být prožíván i v nové době třetího tisíciletí. List stojí za přečtení celý. My však v časovém omezení probrali jenom část, ale i tak jsme měli o čem přemýšlet i diskutovat. Myslím, že několik myšlenek nebude na škodu si připomenout: Den Páně – jak byla již od dob apoštolů označována neděle – bytostně náleží k samotné podstatě křesťanského tajemství. V časovém průbě-

Májová poutní mše sv. na Rovínku

hu týdne připomíná den Kristova vzkříšení. I když se v současné době tento den charakterizuje jako sváteční, vývoj sociálních a ekonomických podmínek zcela změnil obecné zvyklosti a následně i podobu neděle. Všeobecně se rozšířil zvyk „víkendu“, který je vnímán pouze jako čas odpočinku po pracovním týdnu, nikoliv jako svátek. Ať je tomu jakkoli, od Kristových učedníků se vyžaduje, aby slavení neděle, jež má být opravdovým svěcením dne Páně, nesměšovali s víkendem, většinou chápaným jako přestávka pro odpočinek nebo únik. Svěcení neděle by se

nemělo zúžit pouze na povinnou účast na eucharistické slavnosti, i když je chápána jako srdce neděle. Neděle by se měla stát dnem pokoje člověka s Bohem, se sebou samým a se sobě podobnými, i časem, kdy je člověk zván, aby znovu pohlédl na obdivuhodné krásy přírody a odevzdal i sám sebe do té úchvatné a tajemné harmonie. Den Páně má také věřícím dát možnost věnovat se skutkům milosrdenství, lásky k bližnímu a apoštolátu. Závěr listu je velkou výzvou všem, aby jedinečný význam tohoto posvátného dne byl stále lépe poznáván a v životě naplňován. Vše je zdůrazněno odkazem: „Jestliže jsem od počátku svého pontifikátu nepřestával opakovat: NEBOJTE SE! Otevřte dokořán brány Kristu!, dnes toužím všechny silně povzbudit, aby znovu objevili neděli. Neváhejte věnovat svůj čas Kristu! Ano, otevřme svůj čas Kristu, aby ho on sám znovu osvítil a uspořádal. Čas věnovaný Kristu nikdy není ztracený čas, ale spíše získaný prostor pro hluboké zlidštění našich vztahů i našeho života.“ List Jana Pavla II. nás opravdu vybízí k cestě, která zpřítomňuje cíl našeho putování – setkat se s Bohem. L.D.

20. 4. 2006 V nebi máme další přímluvkyni Ve čtvrtek velikonočního oktávu si Pán povolal do nebe naši babí a dlouholetou farnici od sv. Kiliána, Miladu Rundovou z Měchenic. Dokud jí zdraví dovolilo, nechyběla na žádné duchovní obnově, a nosila s sebou linecké košíčky, na které mnozí dodnes dojatě vzpomínají. Mně se je nepovedlo ani napodobit, přestože recept mi prozradila (nedáš do toho nic a zaděláš to obyčejně). Poslední dva roky strávila na lůžku kvůli artróze, ale pořád rozdávala radost a úsměvy. Jak se máš, ptávala jsem se. Bohudíky, zněla pokaždé odpověď, to jsem si ani nemyslela, že budu mít takové krásné stáří! Pater Pawel za ní obětavě jezdil každou neděli s Nejsvětější svátostí a za to mu byla moc vděčná. Celé dny po-

stalo se

slouchala radio Proglas, a s ním se pravidelně účastnila mší svatých, denní modlitby církve a růžence. Občas žertovala, že „tam nahoře“ už na ni její rodiče a sourozenci čekají a říkají si: Kde se ta Milka zase courá… Takže Milka už se necourá, Milka už je doma. A já jsem si soukromě natáhla litanie ke všem svatým – na konci je ještě Naše babí, oroduj za nás! Marta

1. 5. 2006 Pouť na Rovínek Prvomájové putování na Rovínek letos vyšlo na pondělí, a tak bylo na Povltavské stezce celkem prázdno a nemuseli jsme se přetlačovat s Vltavany ani s nikým jiným. Panna Maria nám na cestu zařídila krásné slunné počasí, které jsme si po letošní dlouhé zimě opravdu vychutnávali (ale kdybych byla tehdy věděla, jaké horko bude v létě, vážila bych si spíš každého mráčku a stínu). Při jednotlivých zastaveních jsme rozjímali tajemství růžence světla – pro mě je to pořád ještě novinka a potřebuji si ho pořádně „omodlit“, protože mi připadá, že mezi těmi ostatními tajemstvími trochu „vyčnívá“. Zpod sochy sv. Jana Nepomuckého jsme poslali pozdrav pateru Janovi do Říma do Nepomucena, u kapličky pak byla ve tři hodiny mše svatá, a ve jménu Páně jsme šli domů. Bohudíky! M.D. 20. 5. 2006 Setkání s Charitou Mnoha vydařeným akcím již propůjčila farní zahrada své vlídné pohostinství… Nejinak tomu bylo i v sobotu 20. května 2006. Svatý Jan Nepomucký, který pár dnů předtím oslavil svůj svátek, přivítal tentokráte ve svém sousedství hosty z nejvzácnějších – klienty a pečovatelky Oblastní charity. Možná nepřispěchali rázným krokem a neskotačili mezi stromy tak, jak jsme si zvykli vídat na farní zahradě naše děti. Trousili se opatrně, jakoby trochu s ostychem. Na všechny, ale především na ty, kterým už nohy neslouží, čekalo uprostřed zahrady úplně nové dřevěné pódium, které, ač bylo chvilkami zkropeno kapkami deště, hlaholilo přátelským hovorem, veselou hudbou a radostí ze vzájemného setkání a příjemné-

13

ho prodlévání. K pohodě sobotního odpoledne přispěl určitě již tradiční guláš, vzorně obsluhovaná pípa a stoly plné dobrot. Nové pódium na farní zahradě zůstalo a já věřím, že někdy znovu přivítá ty, kteří dovedou nabídnout i přijmout pomocnou ruku na pravém místě v pravý čas. dsch

11. 6. 2006 Poutní mše sv. k slavnosti Nejsvětější Trojice Letošní druhou pouť na Rovínku provázelo pěkné, i když trochu větrné počasí, ale účastníků bylo rozhodně méně než při pouti v květnu. Avšak ti, co se rozhodli přijít na slavnost Nejsvětější Trojice právě ke zdejší kapličce, jistě nelitovali. V homilii P. Pawel hovořil o tom, že spíše víme, jaký Bůh není, než abychom si dovedli představit, jaký doopravdy je. Tajemství tří Božích osob v jedné podstatě zůstává pro lidský rozum neproniknutelné. Přesto nám může být lákyplný vztah Otce, Syna i Ducha Svatého inspirací pro naše vztahy k bližním. H.M. 17. 6. 2006 Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost … V sobotu 17. června jsme byli ve štěchovickém kostele sv. Jana Nepomuckého oddáni. Chceme poděkovat všem, kteří v ten den byli s námi. P. Dębkovi za čas, který nám věnoval už při přípravě na manželství, i za to, že při kázání na nás prozradil vše, co sliboval, že neprozradí, P. Bubeníčkovi za dlouholeté přátelství a duchovní podporu, paní Kateřině za krásnou výzdobu kostela, panu varhaníkovi Vladovi, zpěvákům, Evě a rodině Horových i všem svatebčanům. Děkujeme, že jsme se uprostřed Vás všech mohli cítit jako doma. Lucie a Jiří Brožovi 24. 6. 2006 Ostrovská pouť Na letošní pouť na Ostrově jsem se dlouho předem těšila, protože jsem věděla, že poprvé na pouť pojedu se svými dvěma vnučkami. Modlila jsem se nejen za to, abychom mohly společně jet, ale i za počasí, protože i počasí ovlivní prů-

14

stalo se

běh pouti. Ráno už děvčátka nemohla dospat a s radostí jsme zamávaly pod okny mamince a tatínkovi a jely autobusem z Prahy do Davle. Tam nás čekal člun, kterým jsme se přeplavily na Ostrov, což byl velký zážitek pro moje vnučky. V 10 hod. začala slavnostní mše svatá, celebrovaná biskupem Václavem Malým spolu s P. Pawlem Dębkem, P. Petrem Bubeníčkem a P. Antonínem Ignácem Hrdinou. Pan biskup Malý měl krásnou promluvu a jeho přítomnost mezi námi byla pro všechny velkým povzbuzením. Radostně prožívala svaté přijímání moje nejstarší vnučka, která přijímala tuto svátost teprve po třetí. Všude vládla radostná a slavnostní nálada. Po mši jsme si prošly Ostrov, díky pomoci neznámých dívek jsme se podívaly až na samý jeho okraj. Z Ostrova jsme odjížděly mezi posledními a opět nás čekal krásný zážitek – okružní cesta na člunu kolem Ostrova. Děvčátkům zářila očka samou radostí. A to nebylo všechno, další překvapení na ně čekalo. Před kostelem sv. Kiliána jsem měla radost ze setkání s lidmi, které jsem dlouho neviděla, a na děti čekalo opékání buřtů a plno dobrot na stole. Navíc obětavá paní Schröffelová pro děti připravila velice zajímavé soutěže, nejdříve venku, pak v kostele sv. Kiliána. Samozřejmě, že je čekala sladká odměna. Odpoledne nás zvon svolával na poděkování do kostela. V kostele sv. Kiliána jsme moc děkovali Pánu Bohu za tak krásný den. P. Dębek pak požádal přítomné, jestli by mohli pomoci s lodí na břeh, a tak mě ještě vnučky přemlouvaly, že pomohou také. To už ale byl čas, abychom šly na autobus a odjely k rodičům do Prahy. Alespoň z autobusu děvčátka mávala a loučila se s loďkou, s Ostrovem. Vnučky jsem v pořádku předala rodičům a ještě jsem se vrátila na mši sv. do Štěchovic, která byla krásným zakončením dne. Odtud jsem jela se známými na Hradištko a pak mě čekala cesta pěšky do Pikovic. Celá šťastná jsem si cestou utrhla pěknou polní kytičku, která mi ještě pár dnů doma připomínala krásnou pouť na Ostrově. M.S.

1. 7. 2006 Poutní mše v Krámech O první prázdninové sobotě se uskutečnila poutní mše sv. u kapličky v Krámech. Na malém počtu účastníků se podepsalo také nepříliš příznivé počasí. Zato nechyběli zástupci ptačí říše – vrabci, jejichž kolonie se zabydlela přímo pod střechou kapličky a jednotliví členové pozorně sledovali a hlučně komentovali to „Boží dopuštění“ pod nimi. A také tradiční návštěvník poutě pes Bary pana Smetany se nezapomněl s námi se všemi přivítat. V kázání pan farář Dębek demonstroval na životě světců Petra a Pavla, že v očích Božích není důležitý ani intelekt člověka, dosažené vzdělání, ani výkony, ale především pevnost ve víře. Po mši sv. jsme s povděkem přijali pozvání do hasičské klubovny, kde místní obětavé ženy připravily už tradičně výborné pohoštění. J.S.

5. 7. 2006 Svátek věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje – křtiny ve Štěchovicích Ve středu 5. 7. přijala svátost křtu malá Barbora Veronika Josefa Jarmila Vrabcová. Pan farář měl s tolika jmény poněkud potíže, ale všichni jsme ho bedlivě hlídali, aby nejmenší Týcovic vnučku pokřtil správně. Malá Barča Verča Pepča Jarča tuto svou zatím největší životní událost sice prospala, ale protože se hojně fotilo, všechnu tu parádu kolem zajisté ocení dodatečně. Po mši svaté byla nejužší rodina (počítám něco přes 15 lidí včetně pana faráře) pozvána na menší oslavu. Pater Pawel konečně našel příležitost, aby si mohl půjčit terénní čtyřkolku, kterou mu Týcovi už dlouho slibovali, a projet se po Hvozdech. Chvíli to vypadalo, že teď už nebude chtít kostely objíždět v ničem jiném, ale rozmluvili jsme mu to. Takže když byla malá Barča pokřtěna u nás, patří do naší farnosti, ne? Modleme se za ni, aby ji světlo, které se křtem rozsvítilo v její duši, provázelo celým životem. M.D.

stalo se 20. 8. 2006 Poutní mše na Rovínku k slavnosti Nanebevzetí Panny Marie Je nedělní ráno po svátku Nanebevzetí Panny Marie. Venku prší – a to bylo včera večer nebe plné hvězdiček! Po chvíli ale déšť ustává, obloha se rozjasňuje. Dnes nás přece čeká pouť ke kapličce Panny Marie na Rovínku.Většina pout-

15

nádherná atmosféra v tomto krásném koutě přírody. Na závěr jsme si zazpívali Rovíneckou mariánskou píseň. Mše se účastnili lidé z Davle, Štěchovic, Slap a okolních vesnic. Byli všech věkových skupin – od novorozeňat přes batolata (ta oslavovala pouť svým způsobem na pískovišti) – až po pamětníky, kteří zde zažili mnoho takových poutí a mohli by vyprávět. Kolem poledne jsme se rozešli (nebo spíše rozjeli) do svých domovů a letních sídel. Cestou na chalupu jsme ještě stačili nasbírat košík hub. Moc se těším na příští rok zde na další setkání, ráda se totiž na toto místo již od dětství vracím. Marieta Soldánová

20. 8. 2006 Koncert barokní hudby ve Štěchovicích Hezkou tečkou za dopolední rovínskou poutí byl pro mne koncert šestičlenné hudební společnosti Hurna z Černošic. Hodinový program barokní hudby, při kterém někteří z účinkujících střídali různé nástroje (kytara, violoncello, housle, klávesy, zobcové a příčné flétny), jistě potěšil všechny, kdo to odpoledne přišli do štěchovického kostela. Mne osobně zaujal nejvíce pochod od J. B. Lullyho, napsaný k příležitosti uvítání tureckého velvyslance, který soubor přednesl s opravdovým nadšením a na závěr jej zopakoval jako přídavek. J.S.

2. a 3. 9. 2006 Požehnání pro školní rok 2006/2007 Ať vám Bůh žehná, Lucie a Jiří!

níků přijela auty, ale našlo by se pár těch, kteří se vypravili pěšky nebo po vodě lodí. Nejdříve jsme navštívili studánku nedaleko odtud, kam chodíme každoročně pro rovíneckou vodu. Přede mší pan farář Jan Kotas uvítal poutníky a začali jsme pouť litaniemi k Panně Marii. Kázání bylo v radostném duchu oslavující Pannu Marii, Matku ustavičné pomoci, a tím byla navozena

Loučení s prázdninami a sbírání odvahy do nového školního roku. Taková byla poslední prázdninová mše sv. ve Štěchovicích, kde proběhlo (již tradiční) žehnání školních pomůcek (například aktovek), tentokrát naším prázdninovým farářem P. Janem Kotasem. Školáci hodně zdaru, nevěšte hlavu, přes podzimní, vánoční, jarní, velikonoční a jiné kratší prázdniny se snad zase dožijeme dlouhých, veselých, dobrodružných a slunečných letních prázdnin v našem milém povltavském kraji. V.

16

kalendář

P R AV I D E L N É D Ě N Í V E FA R N O S T E C H Bohoslužby:

Svátost manželství:

18:00 Štěchovice – farní kaple Svaté rodiny úterý: středa: 18:00 Štěchovice – farní kaple Svaté rodiny čtvrtek: 17:00 Slapy – kostel sv. Petra a Pavla 18:00 Davle – kaple Navštívení Panny Marie pátek: sobota: 18:00 Štěchovice – kostel sv. Jana Nepomuckého (s nedění platností) neděle: 8:00 sv. Kilián, Davle – kostel 10:00 Slapy – kostel sv. Petra a Pavla

Způsob a délku přípravy domluvit osobně s knězem

Pohřeb: Domluvit předem s knězem, osobně nebo telefonicky

Telefonický kontakt: Farní úřad Štěchovice, kancelář: 257 740 112 P. Adam Pawel Dębek – farář: 776 788 848 Eva Žemličková – místopřed. Pastor. rady: 606 121 173 Ing. Daniela Schröffelová, CSc. – sekretářka: 721 773 644

Setkání ve farnosti: SPOLEČENSTVÍ STARŠÍCH – každou středu v 16:30 na faře ve Štěchovicích SPOLEČENSTVÍ DĚTÍ – každou středu v 15:00 na faře ve Štěchovicích

Prezentace farností na internetových stránkách:

Výuka náboženství:

www.stechovice.cz

úterý: 14:00 – nejmladší děti, příprava na I. svaté přijímání úterý: 15:00 – starší děti vyučování probíhá na faře ve Štěchovicích

Přímý vstup na stránky farnosti je:

Příprava na křest dospělých:

E-mail:

sobota: po mši svaté, na faře ve Štěchovicích

Farní úřad Štěchovice: [email protected] Pan farář P. Pawel Adam Dębek: [email protected]

Svátost smíření: 15 min. před mší svatou v kostele, nebo jindy a jinde po předchozí domluvě s knězem

28. 10. 2006

(sobota)

www.stechovice.info/pages/fara.htm

Úřední hodiny pro veřejnost: středa: 19:00 – Farní úřad Štěchovice

Posvícenská mše sv. – Štěchovice – kostel

22:00 Štěchovice, kostel 24:00 Slapy, kostel 25. 12. 2006

18:00 mše sv. 1. 11. 2006

Narození Páně, Boží hod vánoční

(středa)

Slavnost Všech svatých

18:00 Štěchovice, kostel – mše sv., hřbitov – modlitba 2. 11. 2006 (čtvrtek) Vzpomínka na všechny věrné zemřelé

18:00 Slapy, kostel – mše sv., hřbitov – modlitba 2. 12. 2006

(neděle)

8:00 Sv. Kilián, kostel – mše sv. 10:00 Slapy, kostel – mše sv. 18:00 Štěchovice, kostel – mše sv. 26. 12. 2006 (úterý) Sv. Štěpán

(sobota)

Setkání dětí se sv. Mikulášem

18:00 Štěchovice, kostel – mše sv. po mši sv. příjezd sv. Mikuláše s nadílkou

VÁNOCE 2006 24. 12. 2006 Půlnoční mše sv.

30. 12. a 31. 12. 2006

(neděle)

8:00 Sv. Kilián, kostel – mše sv. 10:00 Slapy, kostel – mše sv. 18:00 Štěchovice, kostel – mše sv. 27. 12. 2006 (středa)

(sobota, neděle)

Svátek Sv. Rodiny

18:00 Štěchovice, kostel – mše sv. 8:00 Sv. Kilián, kostel – mše sv. 10:00 Slapy, kostel – mše sv. 31. 12. 2006 (neděle) Mše sv. na rozloučení s uplynulým rokem a poděkování

17:00 Štěchovice, kostel – mše sv. při mši sv. přednesení závěrečné zprávy o chodu a hospodaření farnosti ROK 2007

1. 1. 2007

(neděle)

Sv. Jan Evangelista – svěcení vína

Matka Boží Panna Maria, Nový rok obnova manželských slibů

18:00 Štěchovice, kostel – mše sv. při mši sv. svěcení vína po mši sv. ochutnávka vína na faře

8:00 Sv. Kilián, kostel – mše sv. 10:00 Slapy, kostel – mše sv. 18:00 Štěchovice, kostel – mše sv.

občasník pro vnitřní potřebu farností Š t ě c h ov i c e a S l a p y

Náklad: 250 ks. Adresa redakce: Štěchovice 213. % 257740112. Šéfredaktor: P. Paweł Adam Dębek. Grafická úprava: J.+ J. Majcherovi. Tisk: ÚJI Praha-Zbraslav