Ostatní stavební materiály

Ostatní stavební materiály Verze – 03 (pro 1. roč.)

Ústav stavebního zkušebnictví, FAST VUT v Brně

Prof. Ing. Leonard Hobst, CSc. Tel.: 54114 7836, mail: [email protected]

Osnova: A)Stavební sklo B)Polymery C)Izolace D)Nátěrové hmoty E)Tmely a lepidla

A) Stavební sklo

Sklo – je definováno jako: - přechlazená kapalina nebo - amorfní pevná látka - hmota, která se vyznačuje stejnorodostí, křehkostí, průhledností a plynulým měknutím při zahřívání

Výroba skla Sklářský kmen – čistý křemičitý písek až 80% SiO2 Snížení tavící teploty → alkalické oxidy (CaO, Na2O) Pomocné látky (čeřiva) → odstraňují bublinky (sírany) Skleněné střepy → přidávají se do 30% Teplota tavící pece → 1400 až 1600 ºC Technologie výroby: • Příprava vsázky a dávkování • Tavení • Tvarování • Chlazení

Složení skla – směs sklotvorných kysličníků a) Křemičité sklo (nejběžnější) – obsahuje 60 až 80% SiO2, - tavidlo (na snížení teploty tavení) – Na2O - zlepšení vlastností - Al2O3, MgO Tabulové sklo: 72,8% SiO2, 13,6% Na2O, 8,8% MgO a 1,2% Al2O3

b) Borito-křemičitá skla – tepelně odolná skla přístrojová a varná Sial: 74,5% SiO2, 7,5% B2O3, 6,5% Na2O, 6,0% Al2O3 a 4,4% BaO c) Olovnatá skla – skla pro optické a dekorační účely 66 % SiO2, 18,1% PbO, 14% K2O, 1,6% Na2O a 0,6% CaO Pozn.: Pro stínění proti Ra záření se používá olovnaté sklo s 60 až 85% PbO (ρ= až 6000 kg/m3).

Plošné znázornění rozdílů mezi: a - strukturou křemene, tj. krystalického SiO2, b - skelného SiO2, c - sodnokřemičitého skla

Technické vlastnosti skla • • • •

Pevnost v tlaku - 300 až 1200 MPa Modul pružnosti - 50 až 85 GPa Měrná hmotnost - 2200 až 3800 kg/m3 Tepelná roztažnost – α= 8 až 10.10-6 oK-1 Pozor: Křemenné sklo má α= 0,6.10-6 oK-1 • Průhlednost – propouští 81 až 90% světla • Tvrdost skla – 5 až 7 st. Mohsovy stupnice • Mech. lom skla - lasturovitý (amorfní látka)

Druhy stavebního skla 1. Ploché sklo – tažené a válcované 2. Tvarované sklo 3. Pěnové sklo 4. Skleněná vlákna

Ad 1 Ploché sklo • Vyrábí se v šesti jakostních třídách, různých rozměrů tabulí. • Pro zasklívání oken se používá sklo střední 2-4 mm. • Tažené ploché sklo je výchozím materiálem pro výrobu dalších druhů skla a to: • matové ledové • smaltované determální • skla zrcadlová izolační • bezpečnostní

Ad 2 Tvarované sklo Druhy skleněných tvárnic

Skleněné tvarovky - stěnovky

Abu Dhabí - UAE

Využití skla při stavbě mrakodrapů

V Miláně vyrostl během uplynulých tří let nepřehlédnutelný organicky tvarovaný komplex Fiera od architekta Massimiliana Fuksase.

Konstrukční využití

skla

Ad 3) Pěnové sklo anorganická skleněná ztuhlá pěna - s pravidelnými neprodyšně uzavřenými póry - vyrábí se z nízkotavitelné skloviny, která se poté v žáru napěňuje ve formách vhodnými zpěňovadly - zpěňovadlem může být 1% sazí nebo hnědého uhlí. - póry jsou naplněny směsí různých plynů vzniklých při výrobě. -

Objemová hmotnost Pevnost v tlaku

120 -175 do 0,8

kg/m3 MPa

Pěnové sklo v užitných střechách Pokládka pěnového skla, Galerie Vaňkovka, Brno

Izolační blok pěnoskla (FoamGlass)

zvětšená struktura pěnového skla

Ad 4) Výrobky ze skelných vláken jedná se o moderní výrobek - vhodný jako tepelně a zvukově izolační materiál - vlákna mají tloušťku do 25 μm různých délek dodávají se buď jako stavební skleněná vlna (Mitaver) - dále jako rohože, matrace a desky. Známé jsou též izolační pásy Rotaflex. -

Vlákna jsou náchylná ke korozi vlivem vlhkosti, proto se již při výrobě opatřují ochranným filmem (lubrifikace) z roztoků nebo emulzí některých organických sloučenin.

Čedičová vlákna je z vláken nejznámější - vyrábí se odstředivým rozvlákňováním čedičové taveniny - vyrábí se při teplotách 1350 až 1400oC. - jsou odolné vůči vlivům mikroorganismů, hub, plísní a některým chemikáliím zvl. Louhům -

objemová hmotnost do 120 kg.m-3 průměr vláken od 4 do 6 μm Pro snížení prašnosti, při výrobě a zpracování, se pokrývají tenkou vrstvou oleje (lubrifikace). Použití: v rozmezí teplot od -270 do +700 ºC

Detail zvukově a tepelně izolační desky z čedičových vláken.

Obsidián

Vltavín

Pohled na část povrchového lomu ve Střelči, nejznámějšího českého ložiska sklářských písků.

B) Polymery

Definice Vysokomolekulární umělé látky, nazývané také umělé hmoty, plastické látky, polymery, pryskyřice a podobně nacházejí stále větší použití jak v průmyslu, tak i v domácnostech namísto dříve tradičně používaných kovů, skla,porcelánu, kůže, keramiky atd. Tyto látky nejsou však nějakými náhražkami přírodních materiálů, jak byly někdy uváděny, ale jsou to dnes látky s novými, dříve neznámými vlastnostmi, které mají v řadě případů lepší výsledky, než při upotřebení klasických materiálů. Historie přípravy a výroby plastických hmot je stará více jak 100 let. l868 byl vyroben celuloid. V roce l907 fenolformaldehydové pryskyřice.

POLYMER = makromolekulární látka Makromolekuly jsou molekulové systémy složené z velkého počtu atomů vázaných chemickými vazbami do dlouhých řetězců. Tyto řetězce tvoří pravidelně se opakující části, které nazýváme stavební nebo monomerní jednotky (mery). Počet stavebních jednotek udává polymerační stupeň n; mívá hodnotu 10 až 106. Sloučeniny s nízkým polymeračním stupňem (n<10) se nazývají oligomery, s vyšším polymeračním stupňem (n10) jsou polymery. Polymery zcela biologického původu se nazývají biopolymery nebo také biomakromolekulární látky.

Polymery lze rozdělit podle několika kritérií. Podle původu je můžeme rozlišit jako polymery přírodní a polymery syntetické. a) PŘÍRODNÍ POLYMERY polysacharidy (škrob, celulosa), jejichž stavebními jednotkami jsou jednoduché sacharidy – monosacharidy bílkoviny (proteiny) – jejich stavebními jednotkami jsou aminokyseliny nukleové kyseliny jejich stavebními jednotkami jsou nukleotidy polyterpeny (přírodní kaučuk) jejich stavebními jednotkami je isopren (methylbutadien)

Přírodní kaučuk

Z tropického stromu kaučukovníku brazilského (Hevea brasiliensis) se nařezáváním jeho kůry získává surový kaučuk (latex). Ten se upravuje srážením např. kyselinou mravenčí, pere vodou a suší na materiál zvaný krepa. Jeho dalšími úpravami (přídavkem plniv, dalších aditiv a vulkanizací) se vyrábí "přírodní kaučuk" čili přírodní pryž.

b) STRUKTURA SYNTETICKÝCH POLYMERU Řetězce syntetických polymerů většinou tvoří atomy téhož prvku, nejčastěji uhlíku. Součástí hlavního řetězce mohou být i atomy jiných prvků – kyslíku, dusíku, síry. Řetězce silikonu tvoří atomy křemíku a kyslíku. Podle způsobu výroby rozdělujeme vysokomolekulární látky na hmoty vyrobené: 1. 2. 3. -

polymerizací (též polymerací) polyadicí polykondenzací.

Z technologického hlediska zpracovatelnosti dělíme vysokomolekulární látky na: 1) Reaktoplasty (termosety, duroplasty) – polymery nebo polykondenzáty, které jsou netavitelné a nerozpustné. Lze je tvarovat pouze jednou.

2) Termoplasty – jsou to hmoty teplem tvárné, t.j teplem měknou a po ochlazení tuhnou. Dají se několikrát tvářet – vhodné pro recyklaci.

1) Syntetické polymery vznikající polymerací Polymerace je polyreakce, při které reagují monomery na polymer bez vzniku vedlejšího produktu. •Polyetylen, (PE) – fólie, potrubí, láhve, užitkové předměty Výroba z etylénu – polymer s nejjednodušší možnou strukturální jednotkou CH2 nCH2 = CH2 → - (CH2 – CH2)n - má voskový charakter, špatně se lepí

•Polypropylen (PP)– fólie, elektroizolační materiál, textilní vlákna Druhý nejvýznamnější polymer ze skupiny polyolefinů. Liší se pravidelně rozmístěnými metylovými skupinami (místo vodíku H) nCH3CH = CH2 → - (CH(CH3) – CH2)n Má obdobné vlastnosti jako PE •Polyvinylchlorid (PVC) - nábytek, tyče, podlahové krytiny, fólie Základem je chloretylen (vinylchlorid) místo H je Cl nClCH = CH2 → n - (ClCH – CH2) – Atom Cl má velký objem – PVC je těžko zpracovatelný. Pozitivní vlastností je lepitelnost. Má samozhášecí vlastnosti – hořením vzniká fosgen

•Polytetrafluorethylen (PTFE) teflon odolný proti teplotám a chemikáliím Vodík H je nahrazen fluorem F nCF2 = CF2 → - (CF2 – CF2)n Odolný teplotám do 260ºC

•Polystyren (PS), obalový a izolační materiál Je na třetím místě ve výrobě na světě. Místo vodíku H je přiřazen šestičlenný aromatický kruh C6H5 – fenyl nC6H5 -CH = CH2 → - (CH(C6H5) – CH2)n – Polymer je tvrdý, dosti křehký, tvoří korozní trhliny při napětí -Expandovaný polystyren –směs s. a pentanu -Extrudovaný polystyren – dříve freon

2) Syntetické polymery vznikající polykondentzací Polykondenzace je polyreakce dvou různých monomeru, při které vzniká vedlejší produkt. Polyestery – textilní vlákna (tesil), sklolamináty Kondenzační spojení dvou molekul v jednu větší za současného vzniku další menší molekuly (H2O) A-a + B-b → A-B + ab Polyamidy (PA) – vlákna (nylon, silon) Termoplastické vysokomolekulární látky, výchozími produkty jsou diaminy a dikarbonové kyseliny. Mají velmi dobré mechanické vlastnosti.

Fenolformaldehydové pryskyřice (fenoplasty, bakelity) – laky Výroba polykondenzací fenolů s aldehydy (formaldehyd). Získáme buď novolaky nebo bakelity. Poprvé připravena r. 1872, praktické využití od r. 1907 – barva je hnědá

3) Syntetické polymery vznikající polyadicí Polyadice je polyreakce dvou různých monomerů bez vzniku vedlejšího produktu. Polyuretany (PU) – syntetická vlákna, pěnové látky (molitan), lepidla. Je to mimořádně kvalitní nátěrová hmota, tvoří PU pěnu, výroba stabilních PU panelů – izolace mrazíren a chladíren (obdobné využití jako extrudovaný polystyrén).

Epoxidy Patříme k čelným výrobcům epoxidů ve světě. Epoxidové pryskyřice mají řadu výhod: - vynikající adheze ke všem povrchům - vytvrzují se v širokém teplotním rozmezí - vytvrzují se bez objemových změn - jsou mechanicky a chemicky odolné Základem výroby – diglycidylové polymery + tvrdidlo (alifatický dietylantriamin - DETA) - Pozor žíravina! Přidáním vhodného ředidla se vytvářejí vysoce tekuté laky

Silikony Od ostatních polymerů se liší atomární strukturou. Základem je siloxanový řetězec: -Si(R´,R)-O-Si(R´,R)-O-Si(R´,R)-O-

Pokud jsou na místech radikálů (R´,R) atomy uhlíku, má produkt charakter kaučuku. Tekuté produkty se vytvrzují přítomností vody – stačí vzdušná vlhkost. Silikonové tmely - pro sanitární prvky Silikonové provazce – pro dotěsnění oken

Elektrické vlastnosti Většina vysokomolekulárních látek je vysloveným nevodičem a používá se jich proto jako výborných izolátorů. Chemické vlastnosti závisí především na vlastní struktuře (stavbě) daného polymeru a na charakteru příměsí v hotovém výrobku. Odolnost proti působení kyselin, zásad a dalších chemikálií je rozdílná. Vhodnou obměnou struktury a použitím patřičného plnidla lze dosáhnout vynikajících odolností proti vlivu většiny chemikálií.

C) Izolační hmoty

Izolační materiály (hmoty) Izolační hmoty (systémy) chrání stavební dílo a jeho uživatele proti nežádoucím účinkům Zvyšují stavební náklady a náročnost výstavby Prodlužují životnost dílčích částí stavby Zaměřují se na konkrétní typ problému Existuje vždy více variant pro získání požadovaných účinků příslušné izolované části stavby a typu izolace

Rozdělení izolačních hmot Izolační hmoty dělíme dle charakteru jejich použití na: A. tepelně izolační materiály

B. izolační materiály proti vodě a vlhkosti C. izolační materiály proti hluku a otřesu D. izolační materiály proti požáru E. izolační materiály proti škodlivému záření F. izolační materiály se zvláštními požadavky

Ad A Tepelně izolační materiály Základní pojmy a názvosloví : Vzduch – jeden z nejlepších a nejlevnějších tepelných izolantů.

Tepelně izolační vlastnosti materiálu velice úzce souvisí s objemem vzduchu v něm obsaženého, tzn. s jeho objemovou hmotností. Hlavním kritériem pro určení tepelně izolačních vlastností materiálu, je "součinitel tepelné vodivosti", který charakterizuje schopnost materiálu vést teplo.

Součinitel tepelné vodivosti l:

W.m-1K-1

"Tepelný odpor" je stanovován podílem tlouštky vrstvy materiálu a součinitelem tepelné vodivosti.

Tepelný odpor R:

m2K.W-1

Základní pojmy a názvosloví : Ve všech nových materiálech a normách je v současnosti používána veličina Součinitel prostupu tepla. Jedná se zjednodušeně řešeno o převrácenou hodnotu tepelného odporu. Součinitel prostupu tepla U: W/(m2.K) Množství tepla nutného dodat materiálu, aby se ohřál z jedné teploty na druhou při daném tlaku a hmotnosti nazýváme měrné teplo. Tato veličina je nepřímo úměrná součiniteli tepelné vodivosti. Měrná tepelná kapacita c:

J/ kg . K

Měrná tepelná kapacita vyjadřuje jaké množství tepla přijme 1 kg látky, když se ohřeje o 1°C.

Měrná tepelná kapacita : Měrná tepelná kapacita je pro každou látku jiná, najdeme ji ve fyzikálních tabulkách. Měrné teplo vody je Měrné teplo suchého vzduchu Měrné teplo skelné vaty cca Měrné teplo kamenné vlny cca Měrné teplo měkkého dřeva cca Měrné teplo železobetonu Měrné teplo cihel plných

4180 J/kg . K 1010 J/kg . K 940 J/kg . K 880 J/kg . K 2510 J/kg . K 1020 J/kg . K 920 J/kg . K

Akumulace tepla je tedy přímo úměrná součiniteli tepelné vodivosti, měrné tepelné kapacitě a objemové hmotnosti užitého materiálu.

Druhy tepelných izolací : 1)Vláknité materiály - minerální vlákna (čedičová, strusková atd.) - skleněná vlákna - keramická vlákna - syntetická textilní vlákna 2) Pěněné polymery (plasty) - pěnové a extrudované polystyrény ( EPS, XPS ) - pěnové polyuretany - pěnové fenolické a rezolové pryskyřice - pěněný polyvinylchlorid (PVC) a polyetylén (PE) - pěnové sklo

Druhy tepelných izolací : 3) Materiály na bázi dřeva - dřevovláknité, dřevotřískové a dřevoštěpkové desky - korek (asfaltokorek, korková drť, lisovaný korek) - piliny, rákosové rohože 4) Materiály na bázi papíru - drcený starý papír, voštinové desky - vlnité desky z asfaltového papíru 5) Minerální materiály - perlit, keramzit, křemelina, popílek, expandovaná břidlice Zvláštní tepelné izolace - tepelné izolace na bázi bavlny nebo vlny - lehčené betony

Ad 1 Minerální vlákna: Minerální plsť - jeden z nejznámějších a nejpoužívanějších izolačních materiálů - použití především jako tep. izolace, speciálně i jako akustická - teplotní odolnost je v rozmezí -50 do +700 °C - minerální plsť vykazuje výbornou objemovou stálost základní složkou je čedič, přidávají se struska, vápenec (upravují tavení) -jsou velmi nasákavé, musí se hydrofobně upravovat při výrobě -jsou odolné proti chemickým vlivům, nehořlavé, nehnijí, neplesniví - výrobky ve formě desek, popř. jako minerální vata (fouká se do dutin) - výrobci ( ISOL, ORSIL, ROCKWOOL aj.)

Výrobky z minerálních vláken:

Výrobky z minerálních vláken:

Výrobky ze skleněných vláken: - výroba rozvlákněním směsi křemičitého písku, vápence a přísad - technologie výroby obdobná jako u minerální plsti - skleněná vlákna jsou z výroby jasně žluté barvy - bílá skleněná vlákna odolávají vyšším teplotám ( výroba ze spec. písků) - tepelná odolnost je na hranici 300°C, bílé vlákna až 800°C - skleněná vlákna jsou nenasákavá - jsou chemicky neutrální, neuvolňují škodlivé látky - jsou absolutně objemově stálé - výrobci ( Union Lesní Brána – systém ROTAFLEX )

Výrobky ze skleněných vláken:

1.

vnější omítka 2. zdivo 3. distanční podložka 4. hmoždinka 5. vnitřní omítka 6. dřevěný hranol 7. izolační deska 8. parozábrana 9. sádrokartonová deska

Ad 2 Tepelné izolace z pěněných plastů: - výroba napěňováním suroviny (styrenu) do otevřených forem - technologicky rozeznáváme EPS a XPS polystyrén -

tepelná odolnost v rozmezí -180 – 75°C, krátkodobě až 100°C má nízkou hodnotu součinitele tepelné vodivosti špatná odolnost vůči chemikáliím naopak dobrá odolnost proti organickým účinkům

- polystyrén je nasákavý ( závislost na objemové hmotnosti a množství otevřených buněk) - lze vyrábět s různými povrchovými úpravami, které zlepšují některé základní vlastnosti - výrobci ( Heraklit Hostinné, Plastika Nitra, Bachl atd. )

Pěnový polystyrén (EPS)

Ad 3 Tepelné izolace na bázi dřeva: - jedna z prvních tepelných izolací - velkou výhodou dřeva je tepelná jímavost - z hlediska izolační vlastností se jedná o teplý povrch Tepelně izolační vlastnosti se dále dají upravovat různými úpravami - zejména desky (základní hmota štěpka, třísky, vlna, vlákna) - základní vrstva (pohledová) – tvrdé dřevo, má malou nasákavost - jako pojivo se používá cementové mléko, pryskyřice atd. - zaměření na ekologickou výrobu ( pouze přírodní produkty)

- výrobci ( Heraklit Svoboda nad Úpou, ISOL Kolín a další )

Heraklitová izolace

Ad 4 Tepelné izolace na bázi papíru: - výroba převážně z odpadních papírů - použitelnost v prostředí s relativně nízkou vlhkostí - desky mají vysokou nasákavost a objemovou nestálost - po procesu nasáknutí vlhkosti a vysušení ztrácejí geometrický tvar - výrobci ( CIUR Czech – systém CLIMATIZER +)

Ad B Izolační matreriály proti vodě a vlhkosti Základní pojmy: Hydroizolace – izolace chránící stavbu proti nežádoucímu pronikání vody Hydroizolační vrstva – plošný hydroizolační prvek zajišťující požadovan ochranu stavebního díla Parotěsná vrstva – hydroizolační vrstva omezující pronikání vodní páry do stavební konstrukce

Vodotěsná vrstva – hydroizolační vrstva nepropustná pro vodu v kapalném skupenství

Základní pojmy: Asfaltový hydroizolační pás – plošný, zpravidla svinovatelný pás, sestávající z nosné vložky obvykle impregnované asfaltem, příp.opatřené krycími asfaltovými vrstvami Hydroizolační fólie – tenký, zpravidla svinovatelný pás z pryže, kovu, PVC, PIB či jiných hmot, určený pro izolace proti vodě

Stěrková hydroizolační hmota – souhrnný pojem pro všechny výrobky nanášené stěrkováním, vytvářející po aplikaci souvislou hydroizolační vrstvu

Rozdělení: - dle místa, kde se ve stavbě nacházejí - dle typu a použitých materiálů Nejdůležitější hydroizolací je hydroizolace střechy, což je součást každé stavby.

nepochybně nejdůležitější

Dále je to hydroizolace stěn, které rozlišujeme na hydroizolace vnější stěnové konstrukce v nadzemní a podzemní části objektu a hydroizolace stěnové konstrukce vnitřní.

Hydroizolace dle druhu podpovrchové vody: I. kategorie izolace proti vodě tlakové, tj. vodě, která vytváří v okolí nebo uvnitř objektu spojitou hladinu a působí na izolaci hydrostatickým tlakem II. Kategorie izolace proti vodě stékající, tj. vodě, která může vytvořit spojitou hladinu a působí na izolaci hydrostatickým tlakem max. 0,001 MPa a stéká po vodorovných a šikmých plochách podzemních nebo vnitřních konstrukcí III. kategorie izolace proti vlhkosti, tj. vodě, která nevytváří spojitou hladinu a je vázána nebo se pohybuje v základových půdách a konstrukcích vlivem působení absorpčních, kapilárních a gravitačních sil

Dle izolační hmoty rozeznáváme: Živičné (asfaltové, dehtové) Fóliové termoplastické (z fólií polyizobutylenových a polyvinylchloridových) Ze syntetických pryskyřic termosetové (epoxidové, epoxidehtové, polyesterové) Ostatní impregnované provazce, pryžové klíny nebo pásy, kovové fólie nebo plechy

Izolace střechy asfaltovými pásy

Fóliové hydroizolace -

mají vhodnější vlastnosti než asfaltové pásy patří mezi ně vyšší pevnosti, tažnosti, vodotěsnost dokonalá těsnost proti tlakové vodě odolnost proti vniku radonu, povětrnosti, stárnutí

- vlastnostmi se liší dle chemického složení - kladou se buď volně nebo se lepí k podkladu

- spojování se převážně provádí horkým vzduchem - mohou se i mechanicky kotvit k podkladu

Ad C Izolační materiály proti hluku a otřesu Hlavní zdroje hluku: 1. dopravní hluk automobilová, kolejová a letecká doprava

2. hluk v pracovním prostředí především ruční a strojní mechanizované nářadí (motorové pily, pneumatická kladiva apod.)

3. hluk související s bydlením vestavěné technické vybavení domu (výtahy, trafa, kotelny), sanitárnětechnické vybavení domu (koupelny, WC), činnost osob v bytě

4. hluk související s trávením volného času kulturní a společenská zařízení (divadla, kina, koncertní sály, poutě aj.), sportovní zařízení (např. hřiště, bazény, střelnice)

Typy neprůzvučnosti: A) Zvuková neprůzvučnost: Tam, kde dochází k přenosu zvuku z místnosti do místnosti působením zdroje z vysílací místnosti do příjmové místnosti, mluvíme o vzduchové neprůzvučnosti.

Vlastnost konstrukce zvukově izolovat dvě sousední místnosti z hlediska zvuku přenášeného vzduchem se nazývá vzduchová neprůzvučnost.

B) Kročejová neprůzvučnost: Tam, kde je stavební konstrukce v přímém kontaktu se zdrojem hluku, mluvíme o kročejové neprůzvučnosti (týká se výhradně podlah). Kročejový hluk vzniká mechanickými nárazy do konstrukce budovy (při chůzi, nahodilým nárazem předmětu).

Schopnost konstrukce tento typ hluku tlumit se nazývá kročejová neprůzvučnost.

Rozeznáváme 3 typy pohltivých konstrukcí: 1) Obklady z pórovitých materiálů používají se hmoty specifické lehké (s malou hustotou), většinou měkké, vláknité, popř. tuhé, ale porézní. Musí být uzavřeny povrchovou úpravou.

Materiály jako pěnový polystyren nejsou vhodné pro uzavřenost jejich pórů. Obklady se nejvíce používají k pohlcení nejvíce zvuku vyšších kmitočtů.

2) Kmitající membránové desky - membrány z koženky nebo z různých druhů folií z umělých hmot se připevňují na dřevěný nebo kovový rošt Aby se zvýšila účinnost tak se vkládají porézní pohlcovače, které však nesmí bránit volnému kmitání membrány.

3) Dutinové rezonátory pohlcování zvuku je založeno na principu rezonance, při níž kmitajícím prvkem jsou částice vzduchu v otvoru spojujícím vzduchovou dutinu s vnějším prostředím. Jako rezonátory se používají speciální tvárníce nebo děrované desky,jako dřevovláknitá deska Sololit(Akulit) nebo ocelové či hliníkové plechy.

Na rozdíl od desek kmitajících se děrované desky připevňují k podkladu pevně.

Princip funkce protizvukové izolace z minerálni vlny: Zvukové vlny pronikající skrz vrstvu izolace jsou kontinuálně odráženy a lámány jednotlivými tenkými vlákny. Vibrace vláken přeměňují zvukovou energii na energii mechanickou.

Izolační materiály proti hluku a otřesu

Zvukolamy:

D) Nátěrové hmoty

Def. Nátěrové hmoty jsou souhrnným názvem pro výrobky, které se dají nanášet na vhodný podklad. Na tomto podkladu při správné aplikaci vytvářejí souvislou, relativně tenkou trvanlivou vrstvu. Nátěrové hmoty jsou tvořeny: - pojivem - ředidlem - pigmentem

Laky – neobsahují žádné pigmenty ani plniva. Jsou tvořena samotnými roztoky nebo disperzemi pojiv, obvykle s přísadou pomocných látek, zejména změkčujících aditiv a sušidel, urychlujících zasychání.

Emaily - nízký obsah pigmentů a plniv. Jsou určeny vrchní nátěrové hmoty, vykazující slitý hladký povrch a vysoký lesk.

E) Tmely a lepidla

Tmely – materiály složené z pojiva a jemnozrnného plniva. Pojiva mohou býti organická (fermež), anorganická (vodní sklo), minerální (cement), nebo polymerní (PVAC, PMMA, PE, epoxidy, polyuretany. Jako plniva mohou sloužit jemně mleté minerály širokého výběru (tříděné písky, mikromleté vápence, skleněná drť apod.) Úkolem plniv je je omezení smrštění tmelu a ovlivnění jeho reologie.

Rozdělení: -

tmely izolační tmely pro klempířské práce protipožární tmely pružné spárovací tmely tmely na polykarbonáty sklenářské tmely tmely na dřevo

Obecné požadavky na lepidla a tmely: -

mrazuvzdornost, vodovzdornost vysoká přilnavost k podkladu a lepeným materiálům doba zpracovatelnosti tixotropnost – brání sjíždění obkladů lepení obkladů a dlažeb na minerální podklady lepení a stěrkování elementů z pórobetonu lepení polystyrénu pro speciální způsoby lepení

Složení stavebních lepidel: Plnivo převážně čistý kvarcitový písek Pojivo různé druhů cementů podle způsobu použití výrobku Aditiva zlepšují fyzikální vlastnosti výsledné hmoty, například zlepšení flexibility, přilnavosti k různým materiálům, zpracovatelnosti rozdělané směsi apod.

AKRYLÁTOVÉ TMELY A LEPIDLA je těstovitá hmota z anorganických pigmentů a plnidel dispergovaných v akrylátové disperzi s přísadou syntetické pryskyřice a speciálních aditiv. LATEXOVÉ TMELY A LEPIDLA je homogenní těstovitá hmota z anorganických pigmentů a plnidel dispergovaných v polyvinylacetátové disperzi s přísadou syntetické pryskyřice a speciálních aditiv. DISPERZNÍ TMELY A LEPIDLA Směs pigmentů a plniv dispergovaná ve vodné disperzi makromolekulárních látek s přísadou speciálních aditiv. Výrobek neobsahuje organická rozpouštědla ani těžké kovy.

Pokyny ke zkoušce BI01 1. Ke zkoušce možno vzíti kalkulačku (neprogramovatelnou) a psací potřeby 2. Zkouška trvá max. 30 min. 3. Test obsahuje 18 otázek a 2 příklady (odpovědi jsou a) až e) ) 4. Za špatnou odpověď se body neodečítají 5. Informace již byly na 1. přednášce+www

KONEC