Ornitologický a botanický průzkum Starohorského mokřadu

Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině Úvoz 23, 586 01 Jihlava, IČ 75107988 www.cso.cz/vysocina.html

Ornitologický a botanický průzkum Starohorského mokřadu Vojtěch Kodet, Dana Kořínková, Pavel Hobza listopad 2010

Tento projekt byl v roce 2010 finančně podpořen programem Ochrana biodiverzity, což je národní program Českého svazu ochránců přírody financovaný Ministerstvem životního prostředí ČR. Děkujeme.

Ornitologický a botanický průzkum Starohorského mokřadu Pobočka České společnosti ornitologické na Vysočině Ing. Vojtěch Kodet, Ph.D., Ing. Dana Kořínková, Pavel Hobza listopad 2010

Obsah Úvod ........................................................................................................................................................ 2 Metodika ................................................................................................................................................. 3 Výsledky................................................................................................................................................... 6 Péče o lokalitu ....................................................................................................................................... 13 Závěr...................................................................................................................................................... 13 Literatura............................................................................................................................................... 13 Příloha 1: Spektrogramy hlasových záznamů vybraných druhů ........................................................... 14 Příloha 2: Fotodokumentace................................................................................................................. 16

Úvod Pobočka ČSO na Vysočině má od roku 2009 ve vlastnictví 3 ha pozemků na Starohorském mokřadu, které jsme dostali darem od Zdeňky Bauerové, Marie Budajové, Boženy Knotové, Aleny Lomogové Švabčíkové, Jana Vašíčka, Jaroslava Vašíčka, Stanislava Vašíčka a Ing. Anny Vomáčkové za účelem ochrany přírody na této lokalitě, za což jim všem patří náš velký dík. O pozemky bude pečovat náš Pozemkový spolek Gallinago při Pobočce ČSO na Vysočině a výsledky této studie budou jedním z podkladů pro návrh odpovídající péče o tuto lokalitu.

2

Metodika Zájmová lokalita se nachází v kraji Vysočina na severozápadním okraji města Jihlavy

v katastrálním území Staré Hory a jedná se o tři parcely ve vlastnictví naší organizace o celkové rozloze 3 ha. Orientační poloha a přesné vymezení je znázorněno na následujících snímcích.

(zdroj podkladových snímků: www.cuzk.cz)

Lokalita leží v nivě řeky Jihlavy na jejím levém břehu a jedná se zejména o travinná společenstva svazu Calthion, které jsou z převážné části podmáčená a zaplavovaná v závislosti na výšce hladiny vody v řece. Nejsou nám známy žádné přírodovědné průzkumy, které by zde byly realizovány. Studovaná lokalita se nachází ve fytogeografickém okresu Českomoravské vrchoviny, obvodu Českomoravského mezofytika, v oblasti mezofytika a ve čtverci 6559 středoevropského síťového mapování (EHRENDORFER et HAMANN 1965). Rozmezím nadmořských výšek, 477 – 480 m n. m., zasahuje do dobovo-bukového vegetačního stupně. V rámci středoevropské květné oblasti spadá do oblasti hercynika. Z klimatického pohledu lokalita spadá do mírně teplé (MT3) klimatické oblasti (QUITT 1971). Geologické podloží je tvořeno horninami moldanubika (svorové ruly, pararuly až migmatity). Podle studií potencionální přirozené vegetace České republiky spadá lokalita do oblasti bučin s kyčelnicí devítilistou svazu Dentario enneaphylli-Fagetum (NEUHÄUSLOVÁ et al., 1998).

Ornitologický průzkum lokality v roce 2010 byl prováděn v následujících třech úrovních. U každé úrovně je uveden popis metodiky a plánovaný rozsah podle schváleného projektu. A) Redukovaná metoda mapování hnízdních okrsků Pozorovatel pomalu prochází celou lokalitou s občasnými zastávkami a zaznamenává všechny ptáky zjištěné vizuálně i akusticky, zakresluje jejich polohu do plánku a u každého zaznamenává jeho aktivitu (zpěv, lov…). Pozorování probíhá od svítání do 9 hod. SEČ, kdy je aktivita ptáků největší, a to za vhodného počasí (bez silnějšího větru a bez srážek). Takto se lokalita zkontroluje 3x během hnízdní sezóny. Výsledkem je přehled zaznamenaných druhů a jejich početnost na lokalitě.

3

B) 12 hodinový bodový akustický monitoring Akustický monitoring pomocí digitálních zvukových záznamníků, kterým lze podchytit i skrytě žijící a noční druhy. Je zaměřen na večerní, celonoční a ranní dobu, čímž se podchytí všechny akusticky se projevující druhy vyskytující se v okolí záznamníku. Podmínkou metodiky je vhodné počasí (bez silnějšího větru a bez srážek). Na lokalitě budou instalovány akustické záznamníky minimálně 2x během hnízdní sezóny. Výsledkem je přehled zaznamenaných druhů. Analýza nahrávek byla provedena pomocí metodiky SAVICKÉHO (2008). C) Orientační kontrola Návštěva lokality v libovolném čase, při které jsou zaznamenávány všechny zjištěné druhy ptáků a u druhů vzácnějších též jejich počty. Bude prováděn vždy při instalování a sběru zvukových záznamníků.

Botanický průzkum Lokalita Starohorského mokřadu, určená k podrobné inventarizaci, byla v rámci botanického průzkumu navštívena dvakrát. Poprvé na konci května (24. 5. 2010), kdy byl důraz kladen na druhy jarního aspektu a na předběžné vylišení společenstev. V druhé polovině července (7. 7. 2010) byla lokalita navštívena podruhé. V této době byla společenstva již plně vyvinuta, což umožnilo provedení fytocenologického snímkování. Během prvého i druhého průzkumu byly zapsány veškeré vyšší rostliny (E3, E2, E1 a E0). Studium vegetace bylo provedeno klasickými metodami curyšskomontpelliérské školy, fytocenologické snímky byly zaznamenány s použitím sedmistupňové BraunBlanquetovy škály (BRAUN-BLANQUET 1932, MORAVEC et al. 1994). Základní fytocenologické jednotky (třída, řád, svaz, asociace) byly následně vylišeny na základě zaznamenaného kvalitativního (druhového) a kvantitativního odhadu druhové pokryvnosti (Metodika mapování fytocenóz, ŘEPKA et. al. 1995). Vylišené jednotky byly podrobně popsány a zakresleny do vegetační mapy.

Kategorie ochrany a ohrožení jednotlivých druhů jsou ve studii znázorněny použitím následujících symbolů: A) Označení kategorií zvláště chráněných druhů podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. ve znění vyhlášky č. 175/2006 Sb.: §§§ - kriticky ohrožený §§ - silně ohrožený § - ohrožený B) Označení kategorií ohrožených druhů ptáků podle červeného seznamu ČR (ŠŤASTNÝ et BEJČEK 2003): CR - kriticky ohrožený EN - ohrožený VU - zranitelný NT - téměř ohrožený LC - málo dotčený

4

C) Označení kategorií ohrožených druhů rostlin podle červeného seznamu ČR (PROCHÁZKA 2001): C1 - kriticky ohrožený C2 - silně ohrožený C3 - ohrožený C4 - vyžadující další pozornost D) Označení lokálně vzácnějších druhů, které nejsou uvedeny mezi zvláště chráněnými druhy ani v červeném seznamu: ○ - lokálně významný E) Označení kategorií významu hnízdišť ptáků na Českomoravské vrchovině z hlediska jejich ochrany (KODET et KUNSTMÜLLER 2008): !!! - hnízdiště zasluhující mimořádně vysokou pozornost !! - hnízdiště zasluhující zvýšenou pozornost ! - hnízdiště zasluhující pozornost

Řazení druhů ptáků bylo zachováno podle metodického doporučení pro faunistické výzkumy v České společnosti ornitologické (HUDEC 1993). České a latinské názvosloví ptáků je použito podle HUDCE et al. (2003). Systematické zařazení ptáků do jednotlivých řádů je podle publikované Fauny ČR (HUDEC 1983, 1984, HUDEC et ŠŤASTNÝ 2005). Seznam rostlinných druhů je řazen v abecedním pořadí. Použitá nomenklatura a české názvosloví vychází z Klíče ke květeně České republiky (KUBÁT et al. 2002). Nomenklatura syntaxonů vychází u travinných a keříčkových společenstev z prvního dílu Vegetace České republiky (CHYTRÝ 2007), u rašelinné vegetace z přehledu vegetace rašelinišť a mokřadních luk (RYBNÍČEK et al. 1984) a u ostatních společenstev z přehledu rostlinných společenstev ČR (MORAVEC et al. 1995). Pro úplnost je u každého společenstva uveden typ biotopu dle Katalogu biotopů České republiky (CHYTRÝ et al. 2001).

5

Výsledky 1) Avifauna Starohorského mokřadu

Hnízdní hustota

1

0,33

2

0,67

1

Počet

Ochrana a ohrožení

Tabulka shrnuje získané výsledky a uvádí počet zjištěných párů (respektive zpívajících/volajících samců) daného druhu na lokalitě a z toho vypočítanou průměrnou hnízdní hustotu na 1 ha lokality.

Druh

POTÁPKY (PODICIPEDIFORMES) Potápka malá (Tachybaptus ruficollis) VRUBOZOBÍ (ANSERIFORMES) ○,! Kachna divoká (Anas platyrhynchos) DRAVCI (ACCIPITRIFORMES) Káně lesní (Buteo buteo) SOKOLI (FALCONIFORMES) Poštolka obecná (Falco tinnunculus) MĚKKOZOBÍ (COLUMBIFORMES) Holub hřivnáč (Columba palumbus) SOVY (STRIGIFORMES) LC,!! Kalous ušatý (Asio otus) SVIŠŤOUNI (APODIFORMES) §,! Rorýs obecný (Apus apus) SROSTLOPRSTÍ (CORACIIFORMES) §§,VU,!! Ledňáček říční (Alcedo atthis) ŠPLHAVCI (PICIFORMES) VU,!! Žluna šedá (Picus canus) Strakapoud velký (Dendrocopos major) PĚVCI (PASSERIFORMES) §,LC Vlaštovka obecná (Hirundo rustica) NT Jiřička obecná (Delichon urbica) Konipas bílý (Motacilla alba) LC,!! Skorec vodní (Cinclus cinclus) Střízlík obecný (Troglodytes troglodytes) Pěvuška modrá (Prunella modularis) Červenka obecná (Erithacus rubecula) Kos černý (Turdus merula) Drozd kvíčala (Turdus pilaris) Drozd zpěvný (Turdus philomelos) Cvrčilka říční (Locustella fluviatilis) ○ Rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris) Pěnice černohlavá (Sylvia atricapilla) Budníček menší (Phylloscopus collybita) Sýkora modřinka (Parus caeruleus) Šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris) Pěnkava obecná (Fringilla coelebs) Zvonek zelený (Carduelis chloris) Stehlík obecný (Carduelis carduelis) Strnad obecný (Emberiza citrinella) Celkem hnízdících párů / zpívajících samců Celkem druhů (včetně jen na přeletu) 1 p = pouze přeletující jedinci §,VU,!!

6

p p 1

0,33

p p p p p p p 1 p 1 1 1 1 1 1 1 2 1 1 1 1 1 1 1 1 22 30

0,33 0,33 0,33 0,33 0,33 0,33 0,33 0,33 0,67 0,33 0,33 0,33 0,33 0,33 0,33 0,33 0,33 7,33

Přímo v ploše mokřadu bylo zjištěno hnízdění pouze rákosníka zpěvného, ostatní druhy jsou vázány na dřeviny rostoucí na ploše a zejména v okolí lokality.

Komentář k vybraným druhům ptáků Potápka malá (Tachybaptus ruficollis) - §,VU,!! - 1 volající ex. 2. 7. 2010 - druh je vázán převážně na mělké stojaté vody s dostatečnou průhledností, hnízdo staví nejčastěji na hladině v litorálu, v posledních letech je zaznamenáván úbytek početnosti - na lokalitě nemá pro trvalý výskyt vhodné podmínky Kachna divoká (Anas platyrhynchos) ○,! - opakovaně zaznamenáváni ptáci přímo na lokalitě (v hnízdní době max. 2 páry), může hnízdit i daleko od vody; hnízdění na lokalitě je pravděpodobné - je ohrožována vypouštěním polodivokých kříženců různého původu Kalous ušatý (Asio otus) - LC,!! - dne 27. 3. 2010 byly na lokalitě nalezeny zbytky peří z roztrhaného jedince - hnízdí na stromech ve starých hnízdech dravců či krkavcovitých ptáků, tedy mimo lokalitu Rorýs obecný (Apus apus) - §,! - během hnízdní doby poletují ptáci lovící hmyz nad lokalitou, hnízdí ve městě převážně na výškových budovách, tedy mimo lokalitu Ledňáček říční (Alcedo atthis) - §§,VU,!! - přeletující jedinci podél řeky Jihlavy, hnízdní noru si staví ve strženém břehu, na lokalitě nemá pro hnízdění vhodné podmínky Žluna šedá (Picus canus) - VU,!! - hnízdí v dutinách stromů pravděpodobně v sousedním zalesněném svahu Vlaštovka obecná (Hirundo rustica) - §,LC - během hnízdní doby poletují ptáci lovící hmyz nad lokalitou, hnízdí ve městě na budovách, tedy mimo lokalitu Jiřička obecná (Delichon urbica) - NT - během hnízdní doby poletují ptáci lovící hmyz nad lokalitou, hnízdí ve městě na budovách, tedy mimo lokalitu Skorec vodní (Cinclus cinclus) - LC,!! - přeletující jedinci podél řeky Jihlavy, hnízdí na instalovaných podložkách pod mosty mimo lokalitu Cvrčilka říční (Locustella fluviatilis) - ○ - přímo na lokalitě zpíval vždy max. 1 samec, další 2 - 3 samci zpívali na druhém břehu řeky - charakteristický druh říční nivy, hnízdo staví v husté rostlinné spleti nad zemí

7

2) Flóra a vegetace Starohorského mokřadu Studovaná lokalita přestavuje z vegetačního hlediska poměrně druhově chudé území. Zastoupeny jsou pouze běžné druhy, typické pro společenstva dané lokality. Jediný druh spadá do kategorie regionálně chráněných druhů – kozlík lékařský (Valeriana officinalis). Vylišená mokřadní společenstva jsou nejběžnějšími vegetační typy území Českomoravské vrchoviny. Celkem bylo zapsáno 94 rostlinných druhů. Z těchto druhů nespadá žádný do kategorie zvláště chráněných druhů, druhů zapsaných v červeném seznamu, regionálně chráněných druhů a ani lokálně chráněných druhů. Celkem bylo zapsáno sedm fytocenologických snímků. Společenstva byla zařazena do tří hlavních tříd a do tří asociací. Seznam rostlinných druhů: Aegopodium podagraria L. – bršlice kozí noha Agrostis stolonifera L. – psineček výběžkatý Achillea millefolium L. – řebříček obecný Ajuga reptans L. – zběhovec plazivý Alopecurus pratensis L. – psárka luční Anthoxantum odoratum L. – tomka vonná Arrhenatherum elatius L. – ovsík vyvýšený Caltha palustris L. – blatouch bahenní Calystegia sepitum (L.) R. Br. – opletník plotní Campanula patula L. – zvonek rozkladitý Cardamine amara L. – řeřišnice hořká Carex acuta L. – ostřice štíhlá Carex brizoides L. – ostřice ptřeslicovitá Carex hirta L. – ostřice srstnatá Carex vesicaria L. – ostřice měchýřkatá Cerastium holosteoides Fries – rožec obecný Cirsium arvense (L.) Scop. – pcháč oset Cirsium oleraceum (L.) Scop. – pcháč zelinný Cirsium palustre (L.) Scop. – pcháč bahenní Cruciata laevipes Opiz. – svízelka chlupatá Dactylis glomerata L. – srha říznačka Deschampsia caespitosa (L.) P. B.– metlice trsnatá Epilobium hirsutum L. – vrbovka chlupatá Epilobium tetragonum L. – vrbovka čtyřhranná Equisetum arvense L.– přeslička rolní Equisetum fluviatile L. – přeslička poříční Equisetum palustre L. – přeslička bahenní Fallopia convolvulus (L.) Á. Löve – opletka obecná Festuga pratensis Huds. – kostřava luční Ficaria verna Huds. subsp. bulbifera Á. Löve et D. Löve – orsej jarní Filipendula ulmaria (L.) Maxim. – tužebník jilmový Galeopsis pubescens Besser – konopice pýřitá Galium album s. lat. Mill. – svízel bílý Galium aparine L. – svízel přílula Galium verum L. – svízel syřišťový Geum urbanum L. – kuklík městský

8

Glyceria maxima (Hartman) Holmberg – zblochan vodní Heracleum sphondylium L. – bolševník obecný Holcus lanatus L. – medyněk vlnatý Hypericum maculatum Crantz – třezalka skvrnitá Chaerophyllum hirsutum L. – krabilice chlupatá Impatiens noli-tangere L. – netýkavka nedůtklivá Impatiens parviflora DC. – netýkavka malokvětá Juncus articulatus L. – sítina článkovaná Juncus effusus L. – sítina rozkladitá Knaucia arvensis (L.) Coulter – chrastavec rolní Lamium purpurem L. – hluchavka nachová Lathyrus pratensis L. – hrachor luční Lemna minor L. – okřehek menší Leucanthemum vulgare agg. Lamk. – kopretina bílá Lolium perene L. – jílek vytrvalý Luzula multiflora (Ehrh.) Lej. – bika mnohokvětá Lycopus europeus L. – karbinec evropský Lysimachia nummularia L. – vrbina penízkovitá Lysimachia vulgaris L. – vrbina obecná Lythrum salicaria L. - kyprej vrbice Melica nutans L. – strdivka nící Milium effusum L. – pšeníčko rozkladité Phalaris arundinacea L. – chrastice rákosovitá Phleum pratense L. – bojínek luční Plantago lanceolata L. – jitrocel kopinatý Poa nemoralis L. – lipnice hajní Poa pratensis L. – lipnice luční Potentilla erecta Räuschel – mochna nátržník Ranunculus acris L. – pryskyřník prudký Ranunculus repens L. – pryskyřník plazivý Ranunculus sceleratus L. – pryskyřník lítý Rubus fruticosus agg. – ostružiník křovitý Rumex acetosa L. – šťovík kyselý Sanguisorba officinalis L. - krvavec toten Scirpus sylvatica L. – skřípina lesní Scrophularia nodosa L. - krtičník hlíznatý Scutellaria galericulata L. – šišák vroubkovaný Solanum dulcamara L. – lilek potměchuť Stachys sylvatica L. – čistec lesní Stellaria graminea L. – ptačinec trávovitý Stellaria holostea L. – ptačinec velkokvětý Stellaria media (L.) Vill. – ptačinec prostřední Symphytum officinale L. – kostival lékařský Triforium medium L. – jetel prostřední Typha latifolia L. – orobinec širolistý Urtica dioica L. – kopřiva dvoudomá Valeriana officinalis L. – kozlík lékařský; * Veronica chamaedris L. – rozrazil rezekvítek Vicia septum L. – vikev plotní Dřeviny: Alnus glutinosa (L.) Gaertn. – olše lepkavá

9

Corylus avellana L. – líska obecná Populus tremula L. – topol osika Prunus spinosa L. – trnka obecná Quercus robur L. – dub letní Salix caprea L. – vrba jíva Salix fragilis L. – vrba křehká Tilia platyphyllos Scop. – lípa velkolistá Viburnum lantanum L. – kalina tušalaj Přehled rostlinných společenstev: Třída: MOLINIO-ARRHENATHERETEA TÜXEN 1937 Řád: Molinietalia KOCH 1926 Svaz: Calthion TÜXEN 1937 podsvaz: Filipendulenion BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ 1978 as.: Lysimachio vulgaris-Filipenduletum BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ 1978 Svaz: Alopecurion pratensis PASSARGE 1961 as.: Poo trivialis-Alopecuretum pratensis REGEL 1925 Řád: Phragmiti-Magnocaricetea HOLUB 1967 Svaz: Phragmition communis KOCH 1926 as.: Glycerietum maximae HUECK 1931 Charakteristika rostlinných společenstev Řád: Molinietalia KOCH 1926 Hygrofilní travinná nebo travinobylinná společenstva mokrých až čerstvě vlhkých stanovišť, které jsou alespoň na začátku vegetačního období pod vlivem podzemní nebo záplavové vody. Nehnojené nebo přihnojované louky na minerálně bohatých půdách na výše položených místech niv řek a potoků. Svaz: Calthion TÜXEN 1937 Travinná a vysokobylinná společenstva luk s trvale zvýšenou vlhkostí ve svrchní části půdního profilu. Na základě stupně obhospodařování se společenstva svazu Cathion dělí na dva podsvazy: Calthenion a Filipendulenion. Calthenion zahrnuje jedno- až dvousečné louky a některá společenstva pramenišť. Filipendulenion zahrnuje nekosená vysokobylinná společenstva s dominantním tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria). Indikačními druhy svazu jsou: blatouch bahenní (Caltha palustris), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris). podsvaz: Filipendulenion BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ 1978 as.: Lysimachio vulgaris-Filipenduletum BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ 1978 Typická asociace svazu Calthion. Společenstvo je pod přímým vlivem hladiny podzemní vody, vyvinulo se na trvale podmáčené, v jarním období pravidelně zaplavované louce. Jedná se o vysokobylinné, jednopatrové společenstvo s dominantním tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria) a diferenciačním druhem vrbina obecná (Lysimachia vulgaris). Další druhy se vyskytují jen v podružném zastoupení, jsou to např.: kostival lékařský (Symphytum officinale), přeslička poříční (Equisetum fluviatile) či ostřice třeslicovitá (Carex brizoides). Společenstvo se nachází v centrální podmáčené části lokality, kde se mozaikovitě prolíná se společenstvy svazu Phragmition communis. Dle Katalogu biotopů ČR odpovídá biotopu T1.6, vlhká tužebníková lada.

10

Fytocenologický snímek S1; 7. 7. 2010, 25 m², zamokření 1 cm, pokryvnost E1 95 %; Filipendula ulmaria 4, Lysimachia vulgaris 2, Glyceria maxima 1, Symphytum officinalis +, Urtica dioica +, Equisetum fluviatile r, Caltha palustris r. Fytocenologický snímek S4; 7. 7. 2010, 25 m², zamokření 0 cm, pokryvnost E1 100%; Filipendula ulmaria 3, Carex brizoides 2, Symphytum officinalis 1, Urtica dioica 1, Equisetum fluviatile 1, Alopecurus pratensis 1, Caltha palustris r.

Svaz: Alopecurion pratensis PASSARGE 1961 Vlhké louky s dominantní psárkou luční (Alopecurus pratensis), která se vyznačuje rychlým růstem a intenzivní tvorbou nadzemní biomasy na jaře. Společenstvo osídluje čerstvě vlhké fluvizemě nebo gleje od nížin až do submontánního stupně, zaplavované každoročně v předjaří. V úvalech větších řek nebo v pánevních oblastech se vyvíjí též na pseudoglejích až glejích. Psárkové louky doprovázejí aluvia vodních toků různých velikostí a často tvoří pásy podél vodotečí v dolním nivním stupni. as.: Poo trivialis-Alopecuretum pratensis REGEL 1925 Asociaci lze popsat variantou Holcus lanatus s diagnostickými druhy: psineček výběžkatý (Agrostis stolonifera), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria) a medyněk vlnatý (Holcus lanatus), která představuje porosty ovlivněné delší jarní záplavou. Do této asociace jsou často zahrnovány i intenzivně hnojené chudé kulturní louky mezofilního charakteru s přisévanou psárkou luční na stanovištích, která jsou pro přirozený rozvoj dominantní populace psárky nepříznivé. Společenstvo popsané na lokalitě druhovým složením odpovídá chudé kulturní louce. Najdeme ho v pruhu, který tvoří přechod mezi podmáčenou centrální částí (společenstva svazů Calthion, Phragmition communis) a strmými svahy s lesním porostem. Dle Katalogu biotopů ČR odpovídá biotopu X5, intenzivně obhospodařované louky. Fytocenologický snímek S5; 7. 7. 2010, 25 m², zamokření 0 cm, pokryvnost E1 100%; Dactylis gomerata 4, Alopecurus pratensis 2, Cirsium arvense 2, Holcus lanatus 1, Galium aparine 1, Galium aparine 1, Galium album s.lat. +, Cirsium oleraceum r, Sanguisorba officinalis r, Agrostis stolonifera r, Lathyrus pratensis r, Phleum pratense r, Lolium perene r.

Řád: Phragmiti-Magnocaricetea HOLUB 1967 Společenstva rákosin a vysokých ostřic vázaná na vysokou hladinu podzemní vody. Svaz: Phragmition communis KOCH 1926 Sladkovodní společenstva rákosin stojatých vod, velmi charakteristická společenstva na březích řek od planárního do suprakolinního stupně. Společenstva se vyvíjí na minerálních půdách až organických půdách s mírnou mocností. Jedná se o druhově chudá, často jednodruhová společenstva. as.: Glycerietum maximae HUECK 1931 Společenstvo indikuje stanoviště dobře zásobené živinami. Představuje podstatnou část popisované lokality, zejména podmáčenou centrální část. Dominantní porost zblochanu vodního (Glyceria

11

maxima) je hustý a druhově chudý, jelikož jeho kompaktní kořenový systém neumožňuje rozvoj dalších druhů. Dle Katalogu biotopů ČR odpovídá biotopu M1.1, Rákosiny eutrofních stojatých vod. Fytocenologický snímek S2; 7. 7. 2010, 25 m², zamokření 5 cm, pokryvnost E1 100%; Glyceria maxima 3, Equisetum arvense 2, Caltha palustris +, Lysimachia vulgaris r, Symphytum officinalis r, Lythrum salicaria r, Carex acuta r. Fytocenologický snímek S3; 7. 7. 2010, 25 m², zamokření 0,5 cm, pokryvnost E1 95%; Glyceria maxima 4, Symphytum officinalis 1, Solanum dulcamara 1, Equisetum fluviatile +, Lysimachia vulgaris r, Urtica dioica r, Equisetum palustre r, Alopecurus pratensis r, Lemna minor r. Fytocenologický snímek S6; 7. 7. 2010, 25 m², zamokření 0,5 cm, pokryvnost E1 100%; Glyceria maxima 3, Carex acuta 2, Carex vesicaria 2, Symphytum officinalis +, Lysimachia vulgaris r, Lythrum salicaria r.

V okrajových částech vylišených společenstev se nacházejí degradační stádia s dominantní třtinou křovištní (Calamagrostis epigejos), která společně s kopřivou dvoudomou (Urtica dioica) pravděpodobně zarůstá druhově bohatá společenstva Calthionu. Dle Katalogu biotopů ČR odpovídá biotopu Biotop M1.7, vegetace vysokých ostřic. Fytocenologický snímek S7; 7. 7. 2010, 25 m², zamokření 0 cm, pokryvnost E1 100%; Calamagrostis epigejos 5, Urtica dioica 1, Glyceria maxima r, Carex acuta r, Carex vesicaria r. Obrázek 1: Vegetační mapa s rozmístěním fytocenologických snímků.

12

Péče o lokalitu Lokalita Starohorského mokřadu představuje zejména travinná společenstva svazu Calthion, která jsou z převážné části podmáčená a zaplavovaná v závislosti na výšce hladiny vody v řece. Z vegetačního hlediska se jedná o poměrně druhově chudé území. Zastoupeny jsou pouze běžné druhy, typické pro společenstva dané lokality. Vzhledem k charakteru území je zde vysoký předpoklad eutrofizace, a to jednak splachem z okolních polí či častými záplavami ve středním toku Jihlavy. Vzhledem k tomu, že v rámci botanického průzkumu nebyly na lokalitě nalezeny žádné vzácnější druhy, nelze předpokládat, že by zavedením managementu (pravidelnou sečí) bylo druhové složení výrazně obohaceno. Je žádoucí, aby byly eliminovány nárosty trnky, které se pozvolna rozšiřují do louky. Ze zoologického hlediska by se lokalita podstatně zatraktivnila vytvořením mozaiky menších vodních ploch.

Závěr Na sledované lokalitě bylo v hnízdním období v roce 2010 zaznamenáno 30 druhů ptáků. Pokud nebudeme počítat 10 druhů ptáků zjištěných pouze na přeletech, tak zbylých 20 druhů lze považovat za ptáky hnízdící na lokalitě (případně v bezprostředním okolí, avšak v takovém případě využívají lokalitu jako pravidelné loviště). Z potenciálně hnízdících druhů patří pouze 1 mezi zvláště chráněné (ohrožený druh - §), který je zařazen do červeného seznamu jako druh zranitelný (VU). Jedná se o potápku malou (Tachybaptus ruficollis), která však nemá pro trvalý výskyt na lokalitě vhodné podmínky. Studovaná lokalita přestavuje z vegetačního hlediska poměrně druhově chudé území. Zastoupeny jsou pouze běžné druhy, typické pro společenstva dané lokality. Jediný druh spadá do kategorie regionálně chráněných druhů – kozlík lékařský (Valeriana officinalis). Vylišená mokřadní společenstva jsou nejběžnějšími vegetační typy území Českomoravské vrchoviny. Celkem bylo na lokalitě zaznamenáno 94 rostlinných druhů. Z těchto druhů nespadá žádný do kategorie zvláště chráněných druhů ani mezi druhy zapsané v červeném seznamu. Celkem bylo zapsáno sedm fytocenologických snímků. Společenstva byla zařazena do tří hlavních tříd a do tří asociací.

Literatura EHRENDORFER F. et HANANN U., 1965: Vorschläge zu einer floristischen Kartierung von Mitteleuropa. – Ber. Deutsch. Bot. Ges., 78: 35-50. HUDEC K. [ed.], 1983: Fauna ČSSR. Ptáci 3/I, 3/II. – 1. vyd., Academia, Praha: 1-1236. HUDEC K. [ed.], 1993: Metodika faunistických výzkumů v České společnosti ornitologické. – Zprávy ČSO 37: 16-32.

13

HUDEC K. [ed.], 1994: Fauna ČR a SR. Ptáci 1. – 2. vyd., Academia, Praha: 1-672. HUDEC K., ČAPEK M., HANÁK F., KLIMEŠ J. et PAVÍZA R., 2003: Soustava a české názvosloví ptáků světa. – Muzeum Komenského v Přerově: 1-462. HUDEC K. et ŠŤASTNÝ K. [ed.], 2005: Fauna ČR. Ptáci 2/I, 2/II. – 2. vyd., Academia, Praha: 1-1204. CHYTRÝ M., KUČERA T. et Kočí M. [eds.], 2001: Katalog biotopů České republiky – Interpretační příručka k evropským programům Natura 2000 a Smaragd. – AOPK, Praha. CHYTRÝ M. [ed.], 2007: Vegetace České republiky 1. Travinná a keříčková vegetace. – Academia, Praha. KODET V. et KUNSTMÜLLER I., 2008: Kategorizace významu hnízdišť ptáků na Českomoravské vrchovině z hlediska jejich ochrany. – Cinclus 19: 59-63. KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. JUN., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. et ŠTĚPÁNEK J. [ed.], 2002: Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha. MORAVEC J. et al., 1994: Fytocenologie (Nauka o vegetaci). – Academia, Praha. MORAVEC J. [ed.], 1995: Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení – 2. ed., Severočeskou přírodou, Litoměřice. NEUHAÜSLOVÁ Z. [ed.], 1998: Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. – Academia, Praha. PROCHÁZKA F., 2001: Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky (stav v roce 2000). – Příroda, 18: 1-166. QUITT E., 1971: Klimatické oblasti Československa. – Stud. Geogr., 16: 1-83. RYBNÍČEK K., BALÁTOVÁ-TULÁČKOVÁ E. et NEUHAÜSEL R., 1984: Přehled rostlinných společenstev rašelinišť a mokřadních luk Československa. – Studie ČSAV. Academia, 8: 9-119. ŘEPKA R. et KAILER P., 1995: Metodika mapování fytocenóz. – AOPK ČR. Praha. SAVICKÝ J., 2008: Techniky akustického monitoringu ptáků. – In: KODET V., SAVICKÝ J. et HERTL I., 2008: Závěrečná zpráva projektu Využití informačních technologií v ornitologickém výzkumu na Vysočině. – Pobočka ČSO na Vysočině, Jihlava: 9-37. ŠŤASTNÝ K. et BEJČEK V., 2003: Červený seznam ptáků České republiky. – In: PLESNÍK J., HANZAL V. et BREJŠKOVÁ L. [eds.]: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. – Příroda 22: 95120.

Příloha 1: Spektrogramy hlasových záznamů vybraných druhů Spektrogramy představují časový výsek 40 vteřin záznamu, který byl pořízen na lokalitě.

Pěvuška modrá (Prunela modularis) - 2.7.2010 21:19 h

14

Červenka obecná (Erithacus rubecula) - 2.7.2010 21:54 h

Drozd kvíčala (Turdus pilaris) - 1.7.2010 21:11 h

Drozd zpěvný (Turdus philomelos) - 2.7.2010 4:26 h

Cvrčilka říční (Locustella fluviatilis) [○] - 2.7.2010 2:20 h 15

Příloha 2: Fotodokumentace foto Vojtěch Kodet

16

17

18

19

20

21

22

23

24

25

26

27