Orlické Záhoří 2014 Cesta do středu země
Kronika tábora třebechovických skautů
Neděle 29. 6. 2014
V neděli nám na tábor kolem 11. hodiny přijeli natěšení táborníci. Všechny děti vystoupily z autobusu a už to po příjezdové cestě šupajdily do postaveného tábora. Ze všeho nejdříve si děti rozebraly stany, a hned běžely do Čmelína pro podlážky, podlážky pro kufry, sololity a poličky. Bohužel světlušky a vlčata měli smůlu, protože Áďa a Helča jim omylem dávaly široké podlážky a nevešly se jim do stanu ale nakonec se vše zvládlo a děti dostaly i úzké podlážky do svých obydlí. Hned poté si došly do hangáru pro molitanky, a my jsme jim vyndali jejich převeliké lodní kufry. Konečně si děti mohly začít vybalovat karimatky, igelitky, spacáky atd. Konečně kolem jedné hodiny bylo hotovo a mohla začít další činnost. Aby děti stále nepracovaly, tak si Viktor připravil rychlou hru, a to že se děti musí seřadit od největšího po nejmenšího. A když byli všichni nastoupení, tak jsme s Áďou, Terkou, Zuzkou, Pavlem a Davidem šli na procházku po okolí. Děti jsme vzali přes les na Kamenný most, kde jsme si s nimi zahráli pár her seznamovacích a „Kuba řekl“. Pak jsme se po cestě vrátili zpátky do tábora, kde na nás čekal legendární guláš s chlebem od Makulky, který všem chutnal. A po dobrém jídle je zasloužený
David Látr Jíťa Jarkovská
polední klid. Po poledním klidu jsme si svolali děti, abychom jim rozdali trička, a jak už to tak bývá, nic není bez zádrhelu. Trička, co jsou pro menší děti, byla vzadu bez potisku, naštěstí to dětem moc nevadí, a i tak se dětem líbí. Hned poté jsme je rozdělili do 4 družin, některé děti byly zklamané, že ve družině nejsou se svým kamarádem, a některé děti byly naopak velmi spokojené. A aby znaly i náš tábor a nejen okolí, tak si roveři vzali družiny, a provedli je po táboře. Když děti znají tábor a seznámily se ve družině, tak mohly začít vymýšlet pokřiky a názvy družin. Dětem to dalo trošku zabrat, ale i tak to všichni zvládli. Dále si děti vyrobily jmenovky na stany, abychom věděli, kde kdo bydlí. Před večeří se vedoucí družin sešli s profesorem, který jim dal vzkaz, že kolem osmé hodiny večerní mají dávat pozor na signál. U signálu byl Pavel Látr, který je dovedl do vesnice na autobusovou zastávku, kde se odehrála scénka. Po této zahajovací scénce, jsme šli zpátky do tábora. Světlušky a Vlčata si šli akorát vyčistit zuby, a už utíkali do spacáku. Skauti a skautky šli také do stanu, ale museli být potichu a v 22:00 jsme jim šli dát dobrou noc.
Pondělí 30. 6. 2014 Radek Filip - Hrobař
Druhý pracovní den tábora nám začal opět na výbornou. K ránu zima jak v ruském filmu a celý den neustále přeháňky. Příprava snídaně proběhla za pomocí služby do kuchyně, což pro ni bylo dozajista velmi prospěšné. Po snídani následoval ranní rozkaz, který musel bohužel proběhnout v pláštěnkách. Po rozkaze měla probíhat výstavba tábora. Konkrétně táborového kruhu, tábor ohně, sušáku, ukazatele denního rozkazu a v neposlední řadě hřiště na volejbal a námi všemi oblíbený fotbal. Plánovaný venkovní program se bohužel musel silně přizpůsobit počasí. Proto se celé dopolední zaměstnání odehrávalo v hangáru. Naštěstí jsme na tento problém byli velice dobře připraveni a nic nám proto nebránilo užít si společně chvilky v hangáru hraním známé televizní hry „AZ-kvíz“. Děti soutěžily v družinách a na jejich tvářích, i přes nepřízeň počasí, byla vidět spokojenost a zápal pro hru. Když „AZ-kvíz“ skončil vítězstvím družiny Azuritů, šlo se na svačinu. Po svačině, kdy nám opět počasí nepřálo, se šlo znovu do hangáru. Děti měly tentokrát za úkol promyslet si scénky na plánovaný večerní táborák. Během toho si družiny vymýšlely přezdívky pro své členy. Poněvadž jak víme, skaut bez přezdívky…nevím, nevím. Během tohoto 2. dopoledního zaměstnání také vznikly originální názvy dětských stanů, které si sami vymýšlely. Názvy jako „Dračí doupě“, „U hvězdiček“, „U Jelítek“ nebyly výjimkou. Po tomto vyčerpávajícím zaměstnání, byl čas akorát na oběd. K obědu byly výborné špagety. Balů, náš blonďatý dlouhovlasý
kuchař a kamarád, nám připravil, ze zbylých špaget, výborné placky. Ty jsme snědli jako druhé menu. Po obědě následovala chvilka poledního klidu, který skončil dříve, než začal. Když jsme vylezli ze stanů, byli jsme mile překvapeni počasím. Alespoň na chvíli nám vysvitlo sluníčko a my mohli konečně nastolit venkovní program. Konečně! Kdo s těmi dětmi má vydržet celé dopoledne v hangáru? Skauti začali tvořit hřiště na fotbal a volejbal. Skautky nám udělaly krásný sušák a nástěnku. Vlčata a světlušky nám krásně vyzdobili kruh okolo stožáru a táborový oheň. Toto dětem vydrželo až do večera. Bohužel nebyl čas na dokončení, a tudíž se muselo přestat. S tím, že se bude pokračovat následující den. Děti si před rozkazem dodělaly své družinové vlajky a pochodně na večerní táborák. Který byl opět kvůli počasí přesunut do hangáru. Večerní rozkaz probíhal v poklidu. Děti se dozvěděly, co se bude dělat zítra. Po skončení rozkazu, se všichni přesunuli do hangáru, kde probíhal zmiňovaný táborák. Formou hry si děti vyzkoušely, zda si pamatují jména a přezdívky svých kamarádů. Hra se očividně líbila. Ve stručnosti. Dva lidé drží nataženou deku, další přivede z každé strany člověka se zavázanýma očima. Až se řekne teď, tak se deka spustí a děti musí vykřiknout jméno toho, kdo stojí proti nim. Když hra skončila, ještě jsme si skvěle zazpívali a poslali děti na kutě. Až na počasí, kdy častěji pršelo, den proběhl v pořádku. Chci poděkovat všem, co se na programu podíleli.
Úterý 1. 7. 2014
Máme tu 3. den tábora. Ráno šli skauti a skautky na dřevo a pomáhat do kuchyně. Během tábora mohou větší děti plnit vybrané odborky. Na výběr měly např. poutníka, zdravotníka, zálesáka, literáta, divadelníka atd. Pokud splní některou z těchto odborek, dostanou nášivku na kroj. Vlčata a světlušky měli dopoledne hru, kdy byli vedoucí v kruhu svázáni na laně do hvězdicového tvaru a za úkol měli ubránit míčky v kruhu. Druhé dopolední zaměstnání skautky hrabaly trávu a pomáhaly opět v kuchyni s přípravou blbnounů. Kluci si pod vedením Martina Bělky vyráběli nože a ostatní děti hrály hru ztracené šavle. Musely v lese najít klacíky a na ně připevnit čísla, ty pak měly schovat po lese a poté vyhlásil vedoucí náhodné číslo a jeden z týmu vyběhl sebrat dané číslo. Pokud se nevrátil do časového limitu, byl vyslán další. Po výborném obědě následovala náročná expedice, kde se děti učily určité dovednosti, které se jim budou hodit v dalších dnech. Poznávaly květiny, vařily čaj, pracovaly se dřevem, buzolou a učily se luštit
Adéla Kuchařová
zprávy. Aby na expedici mohly vyrazit, musely sehnat diamanty, které pak vyměnily u překupníků za peníze. Nebylo to jen tak, ve sběru jim bránila silná armáda, která je nechtěla přes území pustit. Když bojovka skončila, přesunuli jsme se k táborovému ohni, kde jsme se pobavili a zazpívali s Jirkou Ležákem písničky, podle vzorového zpěvníku.
Středa 2. 7. 2014
Podle plánu našeho letošního tábora jsem šla vzbudit nejprve službu do kuchyně. Tuto roli dnes zastávala družina Žhavá láva. Poté v půl osmé ráno jsem vzbudila celý tábor. Děti šly s Buldem na rozcvičku a já si šla připravit věci na hru. K snídani jsme měli chleba s marmeládou. Na denním rozkazu začaly plnit Eliška s Péťou bobříka mlčení. Po rozkaze skauti pracovali na svých nožích, skautky pomáhaly v kuchyni a hrabaly trávu kolem táborového kruhu a vlčata a světlušky hráli hru Obsazení tábora bílými tvářemi. Abychom měli dostatek energie, šli jsme se všichni nasvačit. Měli jsme jablka, mrkev a housku. Pro ty menší byly připravené dvě hry. Ta první byla na rozšiřování paměti a postřehu. Po táboře byly cedulky se čtyř až osmi místními kódy, které děti musely najít a zapamatovat si je aniž by je viděl některý z vedoucích. V té druhé dostaly děti lžíce upevněné na dlouhých tyčích a pingpongový míček, který měly dostřelit lžičkou co nejdál. Po té co prošly celou vytyčenou trasu je na cílové čáře čekalo překvapení. Musely se míčkem ztrefit do ešusu. Vyhrála družina Žhavá láva. Jelikož jsme měli dost času do oběda, zavolala jsem
Gabča Müllerová
všechny na hřiště. Po družinách děti hrály fotbal přehazovanou nebo petangue. K obědu byla čočková polévka a blbouni. Po poledním klidu, když se začínala hrát další hra, přišli na návštěvu Roveři od Dobrušáků. Koukali se na to jak probíhá vedení našeho tábora a Viktor je provedl po táboře. Děcka měla „vojenskou přípravu“. Několik disciplín, které měly ukázat jak jsou na tom z fyzičkou. Byly to například tahání klády na provaze, dělání kliků na TRX, skok daleký i vysoký, běhání s krosnou, a několik dalších. Následovala svačina (meloun s houskou), a děti šly stavět nouzové obydlí do lesa. Vlčata a světlušky se stihli v průběhu druhého odpoledního zaměstnání také vykoupat. Poté byla večeře, dnes jsme měli bramborový guláš. Jako každý den následoval nástup a po nástupu další činnost. Tou byla dnes další hra, ve které dostaly děti seznam věcí (např. Kniha džunglí, oblečení moira,..). tyto věci si mohly půjčit od kohokoli z tábora a když je přinesly dostaly body podle obtížnosti. Menší děti šly spát a ti větší měly volný čas, možnost psát noviny nebo se učit na odborky.
Čtvrtek 3. 7. 2014
Terka Pavlíková
článek přes veškeré urg ence nebyl dodán
Vzhledem k tomu, že zápis do kroniky nakonec neTřetí odpolední zaměstnání: byl vůbec vyhotoven, dokládám alespoň teoretický plán, co se ten den mělo dělat. Ti, co si vzpomenou, Kolečko - výcvik zdravovědy. Po čtyřech stanovišmůžou porovnat, jak se realita trefila nebo naopak tích, kde se družiny budou připravovat na odpolední vzdálila od původního plánu. závod. Stanoviště obvazové techniky, transport raněného, resuscitace a krvácení. Vše s důrazem na prakPrvní dopolední zaměstnání: tické vyzkoušení a teorie formou her. Vlčata a světlušky mají za úkol vyrazit do nepřátelského území, kde mají odehrát bojvou hru s názvem Bizoni - aneb ulovte co nejvíce bizonů na prériích Divokého Západu. Lovce představují vlčata a světlušky, bizony budou představovat vedoucí a skauti a skautky. Lovci jsou rozděleni do družin a až se všem členům družiny podaří zasáhnout stejného bizona, tak poté je teprve tento bizon skolen. Bizon se celkem normálně pohybuje na prérii, jakmile mu však lovci způsobí zranění za více než polovinu životů, stává se bizon velice agresivním a sám útočí na lovce. Zabitý bizon ovšem nenáleží družině, která mu sebrala všechny životy, ale tomu, kdo se ho první dotkne poté, co je zabit. Vyhrává ta družina, která úspěšně odtáhne do tábora co nejvíce bizonů. Druhé dopolední zaměstnání: Na druhé dopolední zaměstnání je připravena aktivita Ostrostřelci. Klasické závody ve všem kde se hází na cíl. Příklady stanovišť: lakroskou do kbelíku, frisbeem do obruče, vlaštovkou do kruhu, tenisákem na běžící terč apod. Skauti pokračují ve výrobě nožů. Skautky mají na starost obsluhu stanovišť, průběžné plnění odborek a nebo pomoc s pracemi v táboře.
Čtvrté odpolední zaměstnání: Zdravovědný závod dvojic zaměřený na využití nabitých znalostí ze zdravovědy (důraz na to, aby se mohli zapojit vlčata a světlušky). Dle aktuální situace vymyslet program pro ty, co nebudou na trati. Páté večerní zaměstnání: Honba za pokladem (brčkovaná). Vlčata a světlušky se rozdělí do týmů. Po zemi se rozmísti papírky různých barev a zvolí se hodnoty (např.zelený - 5 bodů, červený 4 body atd...). Každý hráč dostane brčko a každý tým jednu misku. Časový limit (15-20 minut). Až se řekne teď hráči se rozeběhnou a nasají pomocí brčka vybraný papírek a běží ke své misce. Pokud jim papírek spadne, tak ho můžou znovu nasát. Potom se sečtou body a který tým bude mít víc, vyhrál. Skauti, skautky a vedoucí - zadání a příprava strategie společné strategické a neméně fyzicky náročné hry Ekosystémy. Tato aktivita se tento večer nakonec nerealizovala, protože část roverů vyrazila na společný třídenní vandr do Polska pod vedením Ivana Zubra. Zapsal vedoucí tábora Viktor
Pátek 4. 7. 2014
Tábor se vzbudil v 7.20, ale skautky a skauti již byli vzhůru, jelikož přespávali na Zakletém vrchu, kvůli nádhernému východu slunce. Skauty a skauti se nasnídali dříve než ostatní a pak šli dospávat. Vlčata se světluškami schytali ranní rozcvičku s Buldem, pak si vyčistili zuby a v 8:00 se nasnídal zbytek tábora. Po snídani měli chvíli čas na uklízení stanu, potom se uskutečnil táborový rozkaz. Po táborovém rozkazu šly děti s úsměvem na tváři škrábat brambory. Když se všechny brambory oškrábaly, tak skauti a skautky šli plnit jimi vybrané odborky a malé děti se vydaly hledat, co do lesa nepatří. Byla vyznačená trasa, kde byly poházené předměty, oni ji měly za úkol projít a zapamatovat si co nejvíce předmětů. Další zaměstnání se malé děti učily, jak postavit několik druhů stanů, které neumí postavit ani moc vedoucích. Například typy jehlánek z celt, klasický stan atd. Po odpoledním klidu se už všechny děti vydaly plnit další úkol pomocí soutěže. Musely co nejrychleji přelít vodu z vaniček do škopků, aniž by vstoupily do kruhu kolem nalévací vaničky o průměru 6 metrů, jen pomocí provázku a pet lahve. Vyhrála družina Azuritů, kde zaskakovala Jitka Babicová za jednoho člena družiny, který se vydal na vandr s roverama v čele s Ivanem Zubrem. Kvůli velikému vedru, ve kte-
Pavel Látr
rém hrozil úžeh, jsme se vydali i s dětmi hrát vodní bitvu. Ke konci hry už jsme ani nevěděli, s kým a proti komu hrajeme, prostě jsme polévali všechny, kdo se připletl do cesty. Hra byla ukončena, až když byli všichni promočení na kost. Po svačině si každá družina vyrobila svoje ohniště, aby si měly na čem udělat večeři. Následovala hra na letištní kontrole, kde musely získat 8 potvrzení od úřadů a lékařů, že jsou zdravotně způsobilé vydat se na výpravu. Když je po dlouhém docházení získaly, zabalily si důležité věci ze seznamu. Musely pak jít k letištní kontrole (kde na ně číhal Hrobník s Jasánkem) a zde musely propašovat odznak specialistů. U rádců družiny byly dokonce objeveny hřebíky, které jim zajistily pobyt ve vězení se slečnou vojandou (Proužkem). Když všechny družiny prošly kontrolou, šly si udělat večeři. Rádcové družin měli smůlu, ale Balů na ně nezapomněl a také jim něco k snědku přinesl. Potom přišli hlídači a odvedli každého člena družiny jinam, kde je přivázali ke stromům, a jejich družina je musela po večerním rozkaze, kde se ukončil den, najít a zachránit. Po celý den jsem byl převlečen za pilota, aby byla letecká kontrola realičtější. V 9 hodin šly malé děti spát a velké až v 10. Tím skončil celý den.
Sobota 5. 7. 2014 Radim Horák - Jasánek
Mnohými tolik nenáviděná sobota začala překrásně. Sluníčko pálilo, že by vám na lecjaké pláži záviděli. Náš program naneštěstí nebyl o opalování, ale pochodování. Neobvykle jsme ale z tábora nevyšli nahoru na pěticestí, ale odjeli jsme autobusem od pily na Haničku. Kvůli autobusu jsme měli dřívější budíček a velmi zkrácenou rozcvičku. Autobus totiž odjížděl již v 9:00. Na Haničce jsme si poprvé sáhli do svých zásob a posilnili se před dalším pochodem. Po návštěvě tvrze stoupl počet čutor v táboře na dvojnásobek, jelikož si zde spousta dětí zakoupila čutoru. Poté jsme konečně vyrazili! Naše cesta vedla přes rozhlednu na Anenském vrchu a z něj jsme nabrali směr Mezivrší. Než jsme tam ale došli, skauti a skautky se odtrhli a odbočili směr Říčky. Po sejití do Říček museli vyjít přes sjezdovku zpět nahoru na hřeben. Na Pěticestí jsme potkali zbytek výpravy. Ta se zdržela především proto, že museli najít baziliškovu kost, což se ukázalo jako menší oříšek. „30 kroků severozápadně“ zní sice jako přesná poloha, ale bez
kompasu vám to chvíli zabere. Nicméně kost byla nakonec nalezena. Pěticestí byla, jak bývá tradicí, poslední pauza, během níž jsme informovali kuchyň v táboře, že se již blížíme, ať chystají jídlo. Vše perfektně vyšlo a když jsme dorazili, mohli jsme si rovnou naplnit břicha vynikající svíčkovou. Během čtvrtého zaměstnání pak probíhala očista tábora. Fanda si pěkně zapumpoval, ale pro jednou nám všem nesmrděly nohy. Vzhledem k našemu pozdějšímu příchodu byla večeře jen pro ty, kdo měl ještě hlad. Poslední blok byl vyplněn nenáročnou hrou, kdy rádcové byli jediní, kdo neměl zavázané oči, zbytek družiny byl rádcem navigován pomocí předem dohodnutých signálů. Po 22h se do tábora vrátila i skupinka vyslaná na 3 denní výlet. Značně znaveni, jsme byli všichni velmi rádi, že můžeme zalehnout do spacáku a spát. Člověk se ani pořádně nerozkoukal a další den skončil.
Neděle 6. 7. 2014 Adéla Fedorková - Fidorka článek přes veškeré urg ence nebyl dodán
Vzhledem k tomu, že zápis do kroniky nakonec nebyl vůbec vyhotoven, dokládám alespoň teoretický plán, co se ten den mělo dělat. Ti, co si vzpomenou, můžou porovnat, jak se realita trefila nebo naopak vzdálili od původního plánu. Vzhledem k tomu, že neděle je tradičně návštěvním dnem, tak program je celkem prostý. První dopolední zaměstnání: Škrábání brambor k řízkům na oběd a dále důkladný úklid stanů a celkový úklid tábora formou hry na body za sbírání odpadků. Druhé dopolední zaměstnání:
Odlévání trilobitů – vytvoření si vlastní stopy v zemi, která bude co nejvěrněji připomínat trilobita, poté odlévat… skauti a vedoucí pomáhají… Odpoledne výstavka trilobitů pro rodiče, kteří nezávisle hodnotí nejlepší odlitek. Třetí a čtvrté odpolední zaměstnání: Návštěva jeskynních lidí (=rodičů). Vymyslet společné soutěže pro děti a rodiče. Páté večerní zaměstnání: Společný táborák – družiny si opět vytvoří pochodně na zapalování ohně. Zapsal vedoucí tábora Viktor
Pondělí 7. 7. 2014
Dnešní táborový den začal jako obvykle a to rozcvičkou. Tentokrát ne ovšem pod taktovkou Bulda, ale rozcvičku jsem se rozhodla udělat sama trochu volnější formou a hlavně bez běhání. Po snídani, rozkazu a jistě velmi oblíbeném škrábání brambor, šli skauti a skautky jako vždy pomoci do kuchyně, na dřevo, vyrábět nože a pomáhat vedoucím při hře. Světlušky a vlčata si v prvním dopoledním zaměstnání zkusili proběhnout ve vymezené dráze ztížené tím, že vedoucí na ně házeli míčky. Později jsme z důvodu velkého tepla začali házet dokonce míčky mokré, což se setkalo s úspěchem na obou stranách. Potom následovala činnost nazvaná lovení bobříků, která spočívala v chycení bobříka (skautky) a dovlečení ho do tábora. Nejtěžší se pro děti zdál bobřík plavání v podání Jíti, bobřík rychlosti, jako Buld a bobřík mrštnosti v podání Terky, kteří byli odchyceni jako poslední po dlouhém boji. Tito bobříci byli také ohodnoceni nejvíce body. Po obědě pokračovala etapa celotáborové hry Do středu Země. Abychom mohli pokračovat
Hela Vlasáková
v cestě do středu země, všichni jsme museli prolézt „jeskyní“ a v ní poznat ztracené předměty předešlé expedice. Potom, co se nám to všem zdárně povedlo, jsme si zahráli vodní bitvu, která všem bodla, protože bylo opravdu vedro. Po svačině jsme pokračovali v naší cestě a museli jsme zapojit svoji paměť a přejít přes lávové pole, což byl opravdu nelehký úkol. Někomu se to podařilo rychleji, někomu pomaleji, ale přešli jsme všichni. Potom jsme si zahráli Ringo, Přehazku, dekovanou a fotbal s Pavlem a Robinem. Po večeři ještě vlčata a světlušky podnikli jednu cestu a to na lyžích přes nebezpečné a nestabilní území. První družina si tím vysloužila indicii k nalezení dalšího důkazního předmětu - mušle. Kvůli pokročilému času jsme ale výpravu přeložili až ráno. Potom jsme už zalehli do stanů a šli spát.
Úterý 8. 7. 2014
Táborníci byli probouzeni do mírně zamračeného rána. Naštěstí všechny ospalce probudila Buldova ranní rozcvička. Po ranní hygieně na nás v kuchyni čekal chleba s marmeládou a teplý čaj. Na ranním rozkaze už naštěstí svítilo sluníčko. Světlušky a vlčata se s Magdou a Jíťou vydali do vesnice. Zamířili na místní hřiště a dětmi milovaného konzumu. V táboře zatím roveři se skauty a skautkami měli jiný program. Hrála se hra Ekosystém, kterou pro nás přichystal Viking a Přemek. Taktiku jsme připravovali celý večer. Hra ,,nebyla“ o běhu, jak bylo nejprve zmíněno od Přemka. Běžci se v různá roční období, po dobu 4 let, vydávali lovit ryby, hmyz a jiná zvířata jako třeba veverky a podobně. Po hře následoval zasloužený oběd, kde jsme od Maky dostali čínu s rýží. Po odpoledním klidu, kde jak známo odpočívají jen dospělí, jsme se přehoupli do celotáborové hry. Během expedice totiž účastníci ztratili veškeré nádoby na přenos vody. Proto, aby se zásobili na další cestu, museli vytvořit z přírodních materiálů nové nádoby. Některé dvojice měli splněno hned, pro některé byl tento úkol zdánlivě neřešitelný. Nejčastější čutory byl vyrobené z lopuchů. Poté mělydružiny za úkol co nejrychleji přepravit vodu, málo
Bára Klingerová
který závodník přečkal tuto hru v suchu. Po svačině se účastníci dostali do oblasti, kterou museli za každou cenu projít. Na této cestě je čekaly chodící masožravé rostliny, které přenášely nejrůznější nákazy (á la Den Trifidů). Rádcové vedli svoje zaslepené družiny přes les. Tam byly roveři, jako žahavé rostliny, kteří je vláčeli přes pařezy, 3D lana, keře i potok. Družiny si vedly celkově dobře, ale bez pádů a menších karambolů se to neobešlo. Nákaza ve družinách ovšem zachvátila všechny, hlavně rádce, proto se po večeři ve družinách vařily léčivé čaje. Chemik měl za úkol dodat správné ingredience a poměr složek čaje. Další úkol byl rozdělat oheň bez pomoci papíru. Kdo se s těmito úkoly nejdříve popral a vyléčil svého rádce, vyrazil na určené místo. Tam hledal druhý předmět o existenci středu země. Den nám utekl, jako voda a schýlil se ke konci. Tábor se zahalil do tmy, kde prosvítaly ty nejkrásnější Záhořácké hvězdy. Táborníci ulehli do studených spacáků s dobrým pocitem a těšili se na další den
Středa 9. 7. 2014 Zuza Moravcová - Proužek
Den jsem měla 9. 7. 2014. Ráno jsem si o chvilku dřív přivstala, abych se probrala a byla schopná probudit celý tábor. Bohužel nemám ještě v buzení trénink, tak mě slyšely jen děti. Ve středu už od rána slabě pršelo, takže se musel program dne trochu pozměnit. Ranní rozcvičce však děti neunikly. Buld je prohnal, potom se šli všichni umýt a vyčistit zuby. Po snídani se Buld nabídne, že děti zabaví. Vymyslel si na ně zákeřný test, kterými prověřoval jejich vědomosti. Chvíli před svačinou nastalo překvapení. Přišla k nám na návštěvu vlčata z Dobrušky. Vedoucí a zástupce vedoucího tábora jim ochotně odpověděli na jejich otázky ohledně chodu našeho tábora, nebo účelu našeho tee-pee, jestli tu máme nějaké zajatce apod. Zatímco náš tábor zkoumali, naši malí skauti se učili, jak si vyrobit vlastní turbánek na kroj, a jak ho zakončit uzlem přátelství. Po obědě se počasí trochu vyjasnilo, tak jsme se vrhli na výrobu důlních vozíků. Byli jsme totiž v dračím doupěti a museli jsme, co nejrychleji utéct. Důlní vozíky nebyly na výrobu úplně jednoduché. Musely mít volant, kola, světla, brzdy, otevřenou kabinu pro řidiče, a zadní držáky. Kdybychom neměli na vozíku některý z těchto prvků, drak
by nás dohonil rychleji. Jakmile byly všechny družiny připravené utéct, vrhli jsme se na závody důlních vozíků. Pořadí, v jakém se bude startovat, se rozhodlo, pomocí krátkým závodem ve vázání uzlů. Družiny měly pět uzlovaček, a která je co nejrychleji svázala k sobě, začínala. Ale opět v tom byl háček. Na první uzlovačce musel být ambulantní uzel, a na poslední dračí. Družiny se seřadily podle umístění ve vázání a odstartovalo se. Musely třikrát oběhnout kruh, aniž by hlavnímu řidiči, který seděl ve vozu, spadla večerníkovská čepička, ať už vinou větru nebo několika záškodníků postavených podél kruhu. Ostatní z družin ho ale mohli bránit štíty, a mohli si i sami navzájem shazovat čepičky pomocí molitanového míčku přivázaném na provázku, který vystřeloval řidič. A zase háček. Po každém kole se museli všichni z družiny v depu přezout (= přezout pneumatiky). Po této hře jsme se odebrali na večeři, protože nám po náročné hře, ve které byli zapojeni skoro všichni, vyhládlo. Bohužel se znovu rozpršelo, takže se večerní program musel zrušit a hrály se stolní hry v hangáru. Pak už jen večerníček na dobrou noc od Bulda a spát.
Čtvrtek 10. 7. 2014
Do dalšího táborového dne, kterým byl čtvrtek, nás přivítalo sluníčko. Ovšem ne nadlouho. To ale nepokazilo žádnou srandu ani zábavu! Po těžkém budíčku, kdy většina osadníků tábora vylezla ještě se zavřenýma očima a rozcuchaná jak Racochejl, následovala lehká rozcvička, která zajistila úplné probuzení a protažení všech a všeho. Následně jsme všichni učinili hygienické potřeby jako vyčištění zubů a opláchnutí obličeje. Vydatná snídaně zajistila, aby všichni účastníci měli hodně sil na celý den. Po té byl celý tábor svolán na malé náměstíčko vedle stožáru. Skauti a skautky byli posláni dělat své povinnosti a dodělávat odborky, nože a jiné věci, které již v předchozích dnech začali a v brzké době měli mít hotové a ostatní jim udělené věci. Mladší část osazenstva, tudíž vlčata a světlušky zůstali a začalo vysvětlování jednoho z jejich úkolů s názvem „tajní agenti“. Už od jak živa se agenti FBI a CIA neměli rádi a teď nenávist vzrostla natolik, že se chtěli odhalit navzájem. Jednalo se o to, že po rozdělení na agenty CIA a jejich nepřátele FBI dostali každý svoje číslo jako měl např. agent James Bond „007“, které měli napsané na čelence velkým písmem ( viz. CIA 331 nebo FBI 457 ) S tužkou a papírem ve vyhrazeném prostranství měli odhalit protihráčova čísla agentů. Hra byla velice zajímavá, jelikož schovat svoje číslo, aniž by ho zakryli rukou a zároveň zjistit nepřátelská čísla nebylo vůbec jednoduché! Jakmile byli agenti odhaleni, hra byla ukončena na svačinu. Následně jsme naše agenty povolali znovu do služby s tím, že tentokrát budou spolupracovat. Tím jak jsme v předchozí hře agenty odhalili, tak se museli ukrýt do lesa, tak aby splynuli s přírodou. Po uplynutí času na schování se, jsme udělali rozsáhlou rojnici a procházeli les, abychom agenty našli. Ten kdo byl nalezen, byl poslán do tábora, kde ho čekal poslední agentův úkol za dopolední zaměstnání - výroba odznaku. Každý si navrhl jaký chtěl a následně vyrobil. Odznak agenti hrdě nosili po celý den. A to už byl připravený oběd. Když jsme všichni byli ukojeni gastronomickým zážitkem v podání výborného oběda, tak byl samo-
Robin Zubr
zřejmě čas na odpolední klid. Každý si ho samozřejmě pojal podle svého, takže odpočinku ve stanu nebo deskových her bylo všude spousty. Jakmile skončil polední klid, tak nás náhle ohromilo obrovské zhoršení klimatických podmínek a hrozilo umrznutí! Samozřejmě že ne doopravdy, ale v táborové hře. Tudíž jsme museli povolat všechny družiny, aby se vydaly najít vhodné palivo a nezmrznuli jsme. Ovšem zdálo se, že jediným palivem byl dinosauří trus v podání papírových ruliček. Úkolem všech bylo dostat se co nejblíže k dinosaurům a nějaké to palivo/trus získat. Byla to mise tuze nebezpečná, jelikož dinosauři útočili na všechny družiny a svůj trus těžce bránili. Ztráty byly, ale to prostě k výpravě patří. Hlavní je, že jsme získali palivo a zbytek neumrzl. Nevím, jak je to možné, ale dinosaurům pomáhal taky jeden velký, ošklivý a smradlavý medvěd. Na palivu jsme udělali výbornou sváču, a pokračovali jsme dál. Již poslední úkol čtvrtečního dne nebyl tak nebezpečný, ale za to se projevilo, jakou má kdo paměť. Tajná zpráva, zavěšená na vrcholku hory nebo-li u parkoviště na stromě, která nesměla být zneužita a vyzrazena musela být předána dál do tábora. Ovšem nikdo se nemohl zprávy dotknout nebo si ji přepsat, protože ji hlídali havrani, kteří by jim vyklovali oči a snědli je. Proto jediným způsobem jak celou zprávu dostat bylo si ji kousek po kousku zapamatovat a přenést ji tak do tábora, kde se v hlavním stanu mohla teprve zapsat. Družiny bojovaly o to, aby zprávu přenesli jako první, ale nakonec byla vítězná družina samozřejmě jen jedna a to ta s nejlepším pamatovákem! V textu byla zašifrovaná tajná data. Po rozluštění se zjistilo, že večer se budou zapalovat slibové ohně, kde odslibují další naši bratři a sestry. K slibovým ohňům byli připuštěni jen ti, kteří na to měli věk a byli připraveni u něj pod státní vlajkou složit svůj slib, kterým se zavázali dodržovat povinnosti vlastní a zachovávat zákony skautské. Každý oddíl měl svůj vlastní oheň a rituál. Ovšem všechny měly své vlastní kouzlo, které se nám vrylo do paměti.
Pátek 11. 7. 2014
Poslední den tábora se nesl v duchu dobytí středu země, částečného bourání a přípravy na závěrečný táborák. Ráno padla do Záhoří mlha a teplota se pohybovala okolo 15 stupňů Celsia. Jelikož se minulou noc slibovalo, tak jsme nechali děti prospat o něco déle a vynechali jsme i ranní rozcvičku, abychom načerpali sílu na dobytí středu země. Hned po snídani proběhl rozkaz a poté nástup po družinách na první činnost. Na nástupu jsme se dozvěděli, že potřebujeme získat ještě jeden poslední důkaz o existenci cesty do středu země. K jeho nalezení jsme nejprve museli vyluštit šifru, která byla schovaná uvnitř děravých trubek. Díry v trubkách jsme zacpali prsty a postupně trubku plnili vodou. Zanedlouho jsme dostali šifru z trubky ven a začali ji ihned luštit. V šifře bylo napsáno místo, kam se máme vydat hledat poslední předmět a co všechno k získání předmětu budeme potřebovat. Všichni společně jsme se poté vydali ke Čmelínu, kde seděl stařík, který nás varoval před cestou dále. Museli jsme se totiž dostat přes území plné dinosaurů. Tento úkol nám dal chvíli zabrat, ale díky dobré taktice jsme se dostali až k bájnému místu s předmětem. Zde byl zavěšen poslední předmět na stromě, okolo kterého byla horká láva. Chvíli jsme
Pavel Čechura
přemýšleli, jak získat předmět, aniž by nám spadnul do lávy. Nakonec jsme použili plachtu, dlouhou tyč, provázek a nůžky. Po dlouhém snažení jsme předmět získali a mohli tak dokázat existenci středu země. Po skončení hry byl oběd a následně polední klid. Po poledním klidu bylo na řadě částečné bourání tábora a hromadný úklid. Po vysilujícím bourání jsme se nasvačili a šli připravovat scénky na závěrečný táborák. Tvoření scének trvalo až do večeře a večerního rozkazu. Po rozkaze jsme se všichni přesunuli k táborovému ohni. Zanedlouho nás svým příletem překvapil profesor, kterému jsme předali všechny důkazy o existenci cesty do středu země. Profesor byl důkazy uchvácen, a tak nám předal bájnou mapu k pokladu. Neváhali jsme a ni chvilku a šli hledat poklad. Když jsme dorazili na místo, kde by měl být poklad, začali jsme kopat. Narazili jsme na dvě truhly, když jsme je otevřeli, našli jsme v nich poklad zabalený a rozdělený pro každého stejným dílem. S pokladem a s pocitem obohacení jsme se vydali zpět k táboráku, kde jsme zapálili oheň a pobavili se našimi scénkami. Večerka byla prodloužená až do pozdních hodin. Unavení a plni zážitků jsme se odebrali do svých stanů, kde jsme pokojně ulehli do svých spacáků.
DRUŽINY A VEDOUCÍ Permoníci: My permoníci jsme, v dolech kutáme. My pro zlato si jdem, a všechno vyhrajem...
Permoníci: Vojtěch Tlustý, Matěj Petreje, Nikola Valová, Adéla Slepičková, Tereza Kotková, David Přibyl, Tadeáš Marha, Mikuláš Kopecký, Kamila Vrbická
Cestovatelé: Střed země je díra, všude prská síra, my cestujeme světu vstříc, poletíme na měsíc, komu se to nelíbí, ať nám ... ruku políbí!
Cestovatelé: Anna Sibeková, Bartoloměj Václavek, Petra Kuchařová, Michal Mencl, Václav Šubrt, Lucie Karenová, René Sunkovský, Martin Franc, Viktorie Kopecká
Žhavá láva: Moje žhavá láva, je tu s námi odedávna, snažíme se den co den, máme jeden velký sen, že všechno vyhrajem
Žhavá láva: Radek Látr, Leona Řadová, Vanessa Sunkovská, Petra Látrová, Eliška Školníková, Tomáš Kalina, Tomáš Kotek, Honza Trávníček, Jindřich Vondráček
Azuriti: Rychlí jak šelmy, výdrž jak želvy, utočíme na družiny, známe vaše slabiny, budeme tam první, radši se nám uhni
Azuriti: Nikola Koubová, Matěj Haviár, Jiří Ležák, Barbora Kosařová, Viktorie Ochotná, Jana Jarkovská, Václav Hrubý, Jakub Šeps, Ondřej Pistora
Horní zleva: Stanislav Dostál, Matěj Horák, Markéta Jarkovská, Viktor Charvát, Pavel Čechura, Robin Zubr, Přemysl Pistora, Adéla Fedorková, Gabriela Müllerová Prostřední zleva: Tomáš Jarkovský, David Látr, Radim Horák, Radek Filip, Tereza Pavlíková, Pavel Látr, Lucie Štursová, Jan Krejcar, Jitka Jarkovská, Adéla Kuchařová, Zuzana Moravcová Spodní řada zleva: František Drnovský, Lucie Němečková, Aneta Benešová, Lenka Panchártková, Hana Šlapáková, Emilie Šlapáková, Jan Šlapák, Tomáš Urban, Helena Hladíková, Magdaléna Pistorová, Jitka Babicová, Martina Pistorová, Helena Vlasáková
Slibující na tomto táboře
Vojtěch Tlustý
Bartoloměj Václavek
René Sunkovský
Matěj Haviár
David Přibyl
Jakub Šeps
Jindřich Vondráček
Jan Trávníček
Eliška Školníková
Leona Řadová
Nikola Vallová
Vanessa Sunkovská
Skautský letní tábor – přehled základních údajů: Místo konání: Termín konání: Počet účastníků / počet dětí: Vedoucí tábora: Zástupce vedoucího tábora: Motiv celotáborové hry: Tvůrce hry a vedoucí programu: Zdravotník: Zástupce zdravotníka: Hospodář: Vedoucí kuchyně: Zápis kroniky: Design kroniky: Revize kroniky: Foto:
Video: Střih videa: Táborová trička: Slibující:
Tři bílé tesáky:
Orlické Záhoří 29. 6. –12. 7. 2014 68/42 Viktor Charvát Přemysl Pistora Cesta do středu země Viktor Charvát, David Látr a Jitka Jarkovská Jitka Babicová Viktor Charvát Lucie Štursová Markéta Jarkovská - Makule Vedoucí a roveři Přemysl Pistora Lucie Dostálová FrantišekDrnovský, Ivan Zubr, Jitka Babicová, Magdaléna Pistorová, Přemysl Pistora, Stanislav Dostál, Matěj Horák, Lucie Štursová, Viktor Charvát Radim Horák - Jasánek Jan Šlapák - Šídlo Tyrkysová Světlušky - Eliška Školníková; Vlčata - Jan Trávníček, Jindřich Vondráček, Jakub Šeps, David Přibyl; Skautky - Leona Řadová, Vanessa Sunkovská, Nikola Vallová; Skauti Bartoloměj Václavek, René Sunkovský, Vojtěch Tlustý Michal Mencl
www.juntrebech.com
