8 (6) Měkkýši Jsou po členovcích druhým druhově nejpočetnějším kmenem v živočišné říši. Představují vrchol vývoje bezobratlých živočichů. Zemi osídlili už během prvohor. Obývají moře, sladké vody i souše. Tělo většiny měkkýšů se dělí na hlavu, nohu, útrobní vak a schránku. Hlava - nese především smyslové orgány. Chybí pouze u mlžů. Noha - má funkci pohybového orgánu, u hlavonožců se přeměnila na chapadla. Útrobní vak obsahuje vnitřní orgány. Jeho hřbetní část kryje kožní záhyb označovaný jako plášť, který částečně překrývá i nohu. Vnější pokožka pláště vylučuje vápenité látky tvořící schránku.
ORGÁNOVÉ SOUSTAVY: NS - je tvořena mozkovou zauzlinou a čtyřmi nervovími pruhy vybíhajícími do těla, na nichž jsou další zauzliny. Nejnápadnějším smyslovým orgánem měkkýšů jsou Oči. Většina zástupců má pohárkové oči, u hlavonožců se vyvinuly oči komorové. V prostoru se měkkýši pohybují také za pomoci statokinetického orgánu tzv. statocysty. V plášťové dutině vodních zástupců najdeme také osfradia – chemoreceptory kontrolující kvalitu vody. DS - Dýchacím orgánem měkkýšů jsou prvotně žábry. U suchozemských zástupců se vyvinulo dýchání pomocí silně prokrvené sliznice plášťové dutiny – plicní vak. OS - Na dýchání se u měkkýšů podílí také otevřená cévní soustava zajišťující rozvod dýchacích plynů i živin. Dýchacím barvivem bývá hemoglobin (s Fe2+) nebo 2+ hemocyanin (s Cu ). TS - obsahuje specializované orgány. Na jejím začátku mají plži chitinózní pásku se zoubky na strouhání potravy – radula.
Do přední části trávicí dutiny ústí slinné žlázy, do žaludku slinivkojaterní žláza – hepatopankreas, která produkuje trávicí enzymy. U býložravých měkkýšů jsou tyto enzymy schopné trávit celulózu a další polysacharidy. Řitní otvor vyúsťuje poblíž vchodu do plášťové dutiny. VS - vylučovacím orgánem měkkýšů jsou metanefridie. PS - měkkýši mají nejčastěji oddělené pohlaví – gonochoristé. Jen výjimečně se vyvinul hermafroditismus (hlemýžď zahradní). Nepřímý vývoj - vývoj některých vodních měkkýšů (škeble rybniční) probíhá skrze larvu (glochidie) cizopasící na žábrách ryb. Přímý vývoj – u suchozemských (hlemýžď zahradní) i některých vodních měkkýšů dochází k přímému vývoji – jedinec se po vylíhnutí z vajíčka postupně zvětšuje. Měkkýše podle charakteristických morfologických znaků rozdělujeme do tří významných tříd – plži, mlži a hlavonožci
Plži Druhově nejbohatší třída měkkýšů. Mají zřetelnou hlavu s jedním nebo dvěma páry tykadel a očima. Noha má podobu plochého chodidla, vylučujícího slizovité látky usnadňující pohyb, nebo je přeměněna na křídlovité výběžky sloužící k plování a vznášení. Schránku plžů nazýváme ulita. Kryje útrobní vak a spirálovitě se stáčí. Hřbetní strana nohy někdy nese vápenité víčko, kterým se po zatažení nohy uzavírá ulita. Jindy se vápenité víčko vytváří pouze v období přezimování. Někteří plži jsou dravci. Například u homolice se proto z raduly vyvinul dutý bodec vybavený jedovou žlázou, kterou nabodává drobné bezbranné živočichy i včetně ryb. Schránky mnohých mořských plžů bývají velmi pestré – ostranky, zavinutci, tritonky apod. Ze sladkovodních plžů jsou nejběžnější: okružáci, plovatky a bahnatky. Neznámější suchozemské mlže představuje všežravý hlemýžď zahradní a páskovky keřové.
Suchozemští měkkýši kladou veliká vajíčka s tuhými obaly chránícími zárodek před vyschnutím. Úplnou redukcí ulity se vyvinuli plzáci a slimáci. Většina z nich jsou býložravci nebo všežravci.
Mlži Výhradně vodní skupina měkkýšů s dvoustranně souměrným tělem a redukovanou hlavou. Schránku tvoří dvě lastury spojené vazy a ovládané svěracími svaly. Obě lastury do sebe zapadají díky zoubkům, které označujeme jako zámek. Noha je mohutná a umožňuje pohyb. Mlži se živí filtrací vody vháněné do žaber – zachycují z ní drobné částečky organické hmoty. Některé druhy tvoří perly. Zrnka písku, které se dostanou do plášťové dutiny jsou obalovány perletí, aby nepoškozovaly vnitřní orgány. Mlži jsou nejčastěji gonochoristé s nepřímým vývojem. Larvy velevrubů, perlorodek a škeblí – tzv. glochidie se živí nejprve látkami mateřského těla a později parazitují na žábrách ryb. Většina českých mlžů trvale ochráněna.
Dožívají se věku i několika desítek let. Celá řada mořských mlžů patří k tradičnímu jídelníčku přímořských států – hřebenatky, ústřice, srdcovky, slávky. Největšími mlži vůbec jsou až několik set kg těžké zévy žijící v Tichém a Indickém oceánu. Nejběžnější naši mlži jsou: škeble rybniční a velevruby.
HLAVONOŽCI Výhradně mořští a draví živočichové. Mají zřetelně formovanou hlavu se zobákovitými čelistmi a dokonale vyvinutýma komorovýma očima – obdobné najdeme u savců. Noha je z části přeměněna v 8 nebo 10 chapadel s přísavkami či háčky a z části ve vakovitou nálevku s funkcí pohybového aparátu – reakční pohon - hlavonožci z dutiny prudce vytlačují vodu úzkým otvorem a dosahují tak na krátkou vzdálenost vysoké rychlosti. Schránka se nachází jen u neprimitivnějších loděnek, nebo je redukována na vnitřní oporu těla označovanou jako sépiovou kost. Poblíž řiti se nachází sépiová žláza produkující tmavou tekutinu – inkoust. Tu vylučují hlavonožci do vody v případě ohrožení a snaží se pak v kouřové cloně zmizet. NS - je koncentrována do hlavové části, kde tvoří velkou mozkovou zauzlinu. Vysoká koncentrace nervových buněk umožňuje složité chování. Hlavonožci se umí dokonce i učit. Díky tomu dokáží napadnout a ulovit i velkou, dobře se bránící kořist. Pigmentové buňky pokožky hlavonožců ve vteřině mění zbarvení a skvěle se přizpůsobují barvě okolního prostředí. Jde o nejdokonalejší schopnost mimikry v živočišné říši. Některé změny barev sloužící ke komunikaci. Hlavonožci jsou gonochoristé s pohlavní dvoutvárností – u samců je jedno z ramen přeměněno v kopulační orgán, kterým vsunují shluky spermií do plášťové dutiny samic. Některé druhy hlavonožců patří mezi největší živočichy vůbec. I s rameny dosahují délky dvaceti metrů a váhy několika tun – krakatice. Mnohé druhy jsou přirozenou součástí přímořského jídelníčku – chobotnice pobřežní.
