Organizovaný zločin a zločinecké organizace v České republice 1)

APLIKOVANÉ PRÁVO 2/2008

JAN CHMELÍK

Organizovaný zločin

Organizovaný zločin je typem mnohostranné, systematicky a dlouhodobě páchané trestné činnosti zločineckou skupinou. Vyznačuje se vysokou organizovaností, dělbou úloh a specializací jednotlivých členů nebo skupin organizovaného zločinu. Orientuje se na vysoký zisk a získání vlivu v mocenských strukturách jak politických, tak i ekonomických. V řadě případů je přirovnáván k podnikatelské činnosti s tím zásadním rozdílem, že podnikatelská činnost respektuje právní normy, kdežto organizovaný zločin nezná zákonných hranic. Zisk slouží k vlastní reprodukci zločinecké organizace a v nemalé míře slouží jako kapitál, realizovaný zejména ve sféře podnikání. Charakteristickým rysem je dále nadnárodní charakter. Organizované skupiny zločinců jsou různě seskupeny od volnějších uspořádání (zejména v počátečních fázích vývoje organizovaného zločinu), až po pevná zločinecká seskupení s přísnou hierarchií a dělbou činností, organizačním řádem, včetně represivního aparátu působícího dovnitř organizační struktury, který slouží jako vlastní kontrolní a ochranný mechanismus. Čím je organizační struktura vyspělejší, tím přísnější je disciplína, konspirace a vnitřní řád.

Organizovaný zločin a zločinecké organizace v České republice1) V současné době působí na území České republiky zločinecké organizace pocházející zejména z území států bývalého Sovětského svazu, které patří mezi nejaktivnější. Převážně jsou organizovány do zločineckých struktur „brigád“ (v současné době jich na našem území působí cca 10) založených na vůdcovském principu. Trestná činnost, kterou páchají, je značně variabilní (zahrnuje zejména násilné trestné činy – racketeering, skupování pohledávek a vydírání prostitutek z bývalého SSSR, nedovolené obchodování se zbraněmi, obchod s drogami,

1) Zpracováno a upraveno podle zdrojů Ministerstva vnitra a Bezpečnostní a informační služby, zveřejněných na internetových stránkách www. mvcr.cz.


43

legalizování výnosů získaných trestnou činností, kuplířství, převaděčství, krádeže motorových vozidel a další). Ukrajinské, ruské a čečenské zločinecké organizace mají výrazné zastoupení v oblasti páchání násilné kriminality, která se vyznačuje brutalitou a devastací obětí. Pokud jde o vydírání a racketeering, patří stále k základním formám činnosti organizovaného zločinu působícího na území České republiky. Páchají je zejména velmi dobře organizované skupiny pachatelů s prvky konspirace, přísnou disciplinou a tvrdou odplatou za zradu. Uvedený druh trestné činnosti představuje specifickou, mnohostrannou trestnou činnost, s prvky podnikatelské činnosti organizované převážně za účelem zisku, a to bez ohledu na použité prostředky. Tyto zisky jsou pak do značné míry spotřebovány, z menší části investovány do hospodářské sféry nebo jsou použity na „konkurenční boj“ s jinými zločineckými organizacemi. Lze konstatovat, že výnosy z racketeeringu v současné době dosahují zisků z drogové trestné činnosti. Pokud jde o národnost pachatelů této trestné činnosti, nejvíce jsou zastoupeni Češi, následují pak Ukrajinci a další národnosti zejména z bývalého SSSR. Co je alarmující, je skutečnost, že počet osob zapojených do vydírání a racketeeringu se radikálně zvyšuje. K tomu zřejmě přispívá zvýšená migrace cizinců do České republiky, kteří jsou již v domovském státě v určité míře do organizovaného zločinu zapojeni. Mnozí z pachatelů organizovaného zločinu pronikají na naše území zejména za pomoci různých krycích firem (povolení k pobytu získávají za účelem zaměstnání ve vlastní firmě, nebo ve firmě, kterou provozuje další osoba ruské národnosti), vládnou značnými finančními prostředky, které v ČR investují zejména do nemovitostí nebo obchodu. Dominantní pro ruské zločinecké organizace se stává tzv. výpalné. Patrný je růst organizovanosti v činnosti ukrajinských zločineckých organizací, které jsou stále agresivnější, podílejí se na loupežných přepadeních bank a další závažné, organizované trestné činnosti. Ruskojazyčný organizovaný zločin je v ČR reprezentován především skupinami z Ruska, Ukrajiny a z oblasti Kavkazu. Je pro něj typické postupné přecházení od zjevné trestné činnosti, která charakterizovala tyto skupiny v počátečních stadiích existence, k legálnímu podnikání, ve kterém je realizován kapitál získaný z trestné činnosti. Charakteristickým rysem činnosti ruskojazyčného organizovaného zločinu je pronikání do ekonomické oblasti s cílem její destabilizace, snaha o získání významného vlivu ve strategických hospodářských odvětvích, snaha o korupci státní správy a ovlivňování jejího rozhodování, snaha etablovat své členy nebo spolupracovníky v orgánech státní moci a politických stranách. Objevují se stále častěji snahy vydírat přímo stát nebo velké nadnárodní koncerny pod pohrůžkami kontaminace potravin, vodních zdrojů a další sfér jedy nebo jinými škodlivými látkami. Při vydírání jsou požadovány převážně velké finanční částky. K páchání této trestné činnosti, tj. zejména vydírání, je stále častěji využívána výpočetní technika, kdy výhrůžky a následná komunikace s adresáty vydírání je prováděna prostřednictvím e-mailů. Je pochopitelné, že je tím podstatně ztíženo odhalování a vyšetřování těchto zločinů. Tyto skupiny disponují značným vlivem a finančními prostředky, které investují do organizační infrastruktury zločineckých organizací a do svého podnikání, jako např. distribuce drog, nelegálních zbrojních obchodů, pašování strategických materiálů a dalších aktivit. Zločinecké organizace pocházející z bývalé Jugoslávie, Bulharska, Albánie a Itálie v posledních letech rozdělují sféry svého vlivu. Činnost bulharských zlo44


čineckých organizací, která byla převážně soustředěna do erotických podniků, se rozšířila zejména na krádeže motorových vozidel, padělání bankovek a platebních karet a dodávání bulharských prostitutek do erotických podniků; provoz erotických podniků přitom převzaly zločinecké organizace z bývalé Jugoslávie2), které se dále zaměřují zejména na obchod s drogami, převaděčství a násilnou kriminalitu. Činnost italských zločineckých skupin3) se vyznačuje vysokou latencí, zaměřují se především na skupování nemovitostí v hl. m. Praze. V těchto případech se nejedná jenom o kupování lukrativních nemovitostí a lokalit, ale dá se předpokládat, že jde i o jeden ze způsobů tzv. praní špinavých peněz. Pokud jde o kosovo-albánské zločinecké skupiny oblastmi nelegálních aktivit na území ČR jsou především obchod s drogami, převaděčství, vymáhání dluhů, prostituce, krádeže aut, pokoutní obchody se zlatem a kožedělnými výrobky a obchod se zbraněmi. Doménou obchodních aktivit je zlato a kožené zboží. Česká republika se také stala významnou tranzitní zemí tzv. severní větve transferu drog. Zkvalitňuje se vnitřní organizace gangů a zároveň se stupňuje brutalita pachatelů. To platí i pro skupiny rekrutující se z makedonských Albánců. Tento stav je trvalý, nedošlo tedy ke změnám v souvislosti se zklidněním situace v Kosovu v druhém pololetí roku 1999. Lze konstatovat, že kosovské zločinecké gangy se pevně etablovaly na území České republiky. Organizovaný zločin jihovýchodní Asie je zastoupen zejména čínskými a vietnamskými strukturami. Čínské zločinecké struktury se vyznačují etnickou soudržností, na našem území nemají charakter klasických čínských zločineckých organizací (TRIÁDY), sdružují se do malých skupin podle místa původu z ČLR a podle druhu páchané trestné činnosti. Etablují se zejména formou provozování kasin a nelegálních nevěstinců, praním špinavých peněz, organizováním nelegálních sázek, obchodu s narkotiky, zabývají se nejen emigrací, ale realizují únosy nelegálních přistěhovalců s následným vydíráním příbuzných, u Vietnamců pak jde o trestnou činnost spojenou s obchodem s tzv. „značkovým zbožím“. Čínští přistěhovalci zakládají na území České republiky obchodní společnosti, které v řadě případů vytvářejí základnu pro nelegální migraci. Na území České republiky působí několik odnoží čínských zločineckých organizací mafiánského typu, organizovaných podle provincií ČLR, ve kterých mají jejich členové původ.

2) Po rozpadu Jugoslávie se v oblasti organizované kriminality v posledních letech objevil fenomén kriminality tzv. etnických Albánců (kosovských Albánců). Jejich struktury, které byly zjištěny v jižním a západním Německu, se upevňují. Analýza celkové činnosti etnických Albánců provedená v celém Německu dochází k závěru, že z velké části fungují organizovaně. Podobně jako v jiných etnických strukturách pachatelů jsou rovněž Albánci silně fixováni na tradiční způsob života ve velké rodině a na své rodiště. Podle dosavadních poznatků se tyto struktury vyznačují pevnou a trvalou spoluprací. 3) Italská organizovaná kriminalita se podle německé zprávy o organizovaném zločinu stala trvalým jevem v oblasti organizované kriminality. Stejně jako turecká uskupení pachatelů může své organizace opírat o přistěhovaleckou komunitu, která již v Německu patřičně zapustila kořeny. Pobočky vybudované v Německu jsou založeny na strukturách, které se v Itálii vytvářely po desítky let. Rezidentury však fungují se stále větší nezávislostí na svých mateřských organizacích a spíše usilují o spolupráci s jinými pachateli, a to i jiné státní příslušnosti


45

Činnost vietnamských zločineckých skupin4) je zaměřena zejména na organizování nelegální migrace a pašování zboží. Zvýšená konzumace drog ve vietnamské komunitě vedla k vytvoření sítě vietnamských dealerů drog, jejichž činnost je ovlivňována Vietnamci přicházejícími ze SRN, jejichž zkušenosti jsou rovněž využívány v oblasti vymáhání dluhů, ochrany tržnic, nátlakových akcí na konkurenci apod. To přináší výrazný posun od tzv. pouličních gangů k zakládání hlubších a provázanějších organizací. Problémem je vzrůstající násilná trestná činnost, používání nástražných výbušných systémů, zaznamenány byly vraždy na objednávku, přetrvává trend především v provázanosti mezi vietnamskými a čínskými zločineckými skupinami, zvýšená spolupráce byla zjištěna se zločineckými uskupeními ze zemí bývalého SSSR. Arabské zločinecké organizace se zaměřují na pašování drog, obchod se zbraněmi a finanční machinace. Tuto činnost realizují pomocí sítě cestovních kanceláří, zakládáním autopůjčoven a autoservisů. Při organizování nelegální migrace dochází k propojování s vietnamskými zločineckými organizacemi. Ke své trestné činnosti využívají zejména fiktivní firmy, ochotny jsou zapojit se do libovolné trestné činnosti. V poslední době byl v souvislosti zejména s násilnou trestnou činností zaznamenán vysoký počet osob pákistánského původu, které mají převážně zakázaný pobyt v zemích západní Evropy. Nově se na našem území etabloval nelegální obchod se zbraněmi, výbušninami a radioaktivním materiálem. Vývoj nedovoleného ozbrojování po roce 2003 potvrzuje, že zájem o nelegální prodej a nákup zbraní, munice a výbušnin stoupá. Obchodem se zabývají skupiny osob, pro které není problém opatřit si uvedený materiál, připravit si a realizovat podmínky pro obchod. Řada těchto obchodních aktivit s vojenským materiálem je realizována firmami, které se zabývají likvidací vojenského materiálu, znehodnocováním zbraní a střeliva. Potvrzuje se předpoklad, že prodejci zbraní, ať už jde o právnické nebo fyzické osoby, mají velmi úzké kontakty a vazby na orgány státní správy, které mají v kompetenci rozhodovat o vydání povolení k obchodu s vojenským materiálem, zbraněmi a střelivem. K vysoce ziskové trestné činnosti patří tzv. obchod s bílým masem a nelegální migrace. Nejohroženější skupinou obětí obchodníků s lidmi jsou tradičně ženy a děti. Rozvíjející se oblastí organizovaného zločinu je dětská pornografie a její distribuce pomocí internetu. Je využíváno faktu, že identifikace pachatele, který realizuje obchod s dětskou prostitucí přes internet, je velmi obtížné a prakticky nemožné.

Organizovaný zločin a zločinné spolčení Organizovaný zločin je relativně stálým fenoménem trestné činnosti páchané již i v našem státě, který vysokým tempem nabývá na důraznosti. Organizovaný

4) Německá zpráva o organizované kriminalitě z roku 1998 uvádí, že kriminalita vietnamských pachatelů se etablovala ve východním Německu. Označení struktur se řídí převážně podle provincie, ze které uskupení pochází, nebo podle jména vůdce. Boj o rozdělení sfér působení vede k zániku starých a vzniku nových uskupení. Členové jednoho uskupení trvale navzájem spolupracují. Příslušníci jiných států se používají jen pro práce na nejnižší úrovni. Naproti tomu dřívější přísné dělení mezi středo- a severovietnamskými uskupeními se stále více porušuje.

46


zločin, tak jak je chápán v zahraničí, zejména v USA a Itálii, je vyšší formou trestné činnosti, která podstatně zvyšuje společenskou nebezpečnost takových jednání. Při jeho charakteristice se již „standardně“ i u nás vychází z „mafiánského pojetí“. To jej charakterizuje jako trestnou činnost páchanou s vysokou odborností a profesionalizací pachatelů a kapitalizací takto nabytých zisků. Profesionalizace je dána především vysokou úrovní organizovanosti spočívající v koncepční, plánovité a pevně hierarchicky členěné organizační struktuře s přesně vymezenými funkcemi, dělbou práce a mezinárodním propojením. Organizovaný zločin je velmi rezistentní vůči vnějším represivním opatřením. To je dáno mimo jiné tím, že zločinecká organizace je velmi stabilní, s pevně stanovenou perspektivou a cílem. Napomáhá tomu i fakt, že disponuje vnitřními ochranným opatřením, které dává zločinecké organizaci stabilitu a odolnost proti snahám organizaci zničit. Celá činnost zločinného spolčení, jak je tato organizační struktura pojmenována trestním zákonem (§ 89 odst. 17 trestního zákona), je zaměřena na soustavné páchání trestné činnosti. Z definice zločinného spolčení byl vypuštěn znak „dosahování zločineckého zisku“, který – mimo financování další trestné činnosti – je používán i k podnikatelským aktivitám. I přes to jde o znak typický pro zločinecké struktury. Organizovaný zločin již dávno nabyl povahy podniku s dlouhodobou strategií a tomu odpovídajícími obchodními, ale i společenskými vztahy (např. pronikání do politických, finančních a dalších struktur). Ne nevýznamnou charakteristickou oblastí organizovaného zločinu je i jeho zabezpečovací, ochranná funkce, která brání proniknutí nežádoucích osob nebo jevů do organizační struktury zločinecké organizace, a tím brání jeho vyzrazení. Odhalení trestné činnosti páchané zločinným spolčením nebo samotné rozkrytí zločinného spolčení vyžaduje zvláštní prostředky, postupy i pravomoci v práci policejních orgánů i orgánů činných v trestním řízení. Tyto prostředky i pravomoci mohou představovat závažný zásah do osobních práv a svobod občanů, které dosud nebyly obvyklé. Proto bylo nutné, aby se hned v počátku předešlo případnému zneužívání takových zvláštních pravomocí a prostředků tím, že jejich použití je procesně upraveno trestním řádem, ale i zákonem o Policii ČR. Zločinné spolčení je v ustanovení § 89 odst. 17 definováno jako „společenství více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, které je zaměřeno na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti.“ Zločinné spolčení jako výraz (projev) organizovaného zločinu je definováno čtyřmi základními znaky (někteří autoři uvádějí pouze tři, přičemž první znak „společenství více osob“ podřazují – subsumují pod organizační strukturu zločinného spolčení. Těmito čtyřmi znaky jsou: 1. společenství více osob, 2. organizační struktura, 3. cíl zločinného spolčení (není definován přímo zákonem, je dán podstatou činnosti), 4. prostředky k dosažení cíle. Společenství více osob. Vyjdeme-li z premisy, že zákon by neměl obsahovat pojem, který by bylo možné v různých ustanoveních vykládat rozdílně, pak za více osob bude v souladu s platnou judikaturou a soudní praxí pokládáno společenství nejméně tří osob (např. R 45/86). V tomto smyslu výklad uvedeného znaku zločinného spolčení bude korespondovat s výkladem organizované skupiny. APLIKOVANÉ PRÁVO 2/2008

47

Organizační struktura. Tento znak je charakterizován vnitřní organizační strukturou, rozdělením funkcí a dělbou činností. Uvedené znaky, společně s cílem činnosti zločinného spolčení soustavně páchat úmyslnou trestnou činnost, která zločinecké organizaci přináší zisk, povyšují zločinné spolčení nad jednání organizované skupiny. Znaky korespondují s naznačeným „mafiánským pojetím“ zločinného spolčení. Podle dosavadních zahraničních zkušeností si všechny skupiny organizovaného zločinu si svou hierarchii a organizační strukturu uspořádaly do tří základních organizačních stupňů: l. řídící centrum, 2. střední článek zajišťující operativní řízení třetího článku, 3. výkonný článek. Přitom je přísně dbáno, aby výkonný článek byl izolován od řídícího centra. Každý z těchto článků (kterých podle stupně organizovanosti může být i více) se dále funkciálně člení (např. řídící centrum může být složeno z šéfa, jeho ochranky, poradců a právních poradců). Je pochopitelné, že uvedené organizační členění bude typické pro spolčení řádově desítek osob (členů) a nebude přicházet v úvahu u spolčení s uváděným základním počtem osob, to jest nejméně tří osob. Lze však tvrdit, že organizovaný zločin páchaný tak malou skupinou osob bude spíše výjimkou, nebo tato malá skupina osob bude představovat řídící skupinu využívající k páchání trestné činnosti další osoby (např. tzv. bílé koně), kteří v počátku nemusí ani tušit, že jsou nástrojem k páchání trestné činnosti. To platí samozřejmě i u terorismu, viz např. útok na centrum New Yorku, nebo např. organizované převaděčství osob z bývalé Jugoslávie přes naše území do SRN, případně jiných států. Celý obchod je organizován malou skupinou osob rozdělenou na určitá teritoria ( v místě určení, v ČR, přes kterou je převádění osob zatím nejprůchodnější, a ve výchozím státu, kterým je např. bývalá Jugoslávie), které k samotnému převádění (převážení) běženců využívají zprvu nic netušící taxikáře. Zločinné spolčení je však charakterizováno i dalšími znaky, a to prolínáním organizovaného zločinu do oficiálních mocenských struktur a mezinárodním propojením. Tyto znaky do definice zločinného spolčení zahrnuty sice nebyly, jsou však typické pro organizovaný zločin včetně teroristických útoků, které jsou součástí tohoto organizovaného zločinu. Cíl zločinného spolčení. V trestním zákoně je vyjádřen „soustavným pácháním úmyslné trestné činnosti“, jehož cílem je však v konečném důsledku zejména zločinecký zisk, ne však vždy a výhradně. Např. v řadě teroristických útoků nejde ani tak o materiální zisk, ale o získání vlivu v mocenské struktuře, ohrožení ústavnosti země, obranyschopnosti apod. Na druhé straně ty teroristické útoky spojené s únosy, vydíráním apod. jsou páchány s úmyslem získat tučné výkupné. Uvedené cíle zločinecké organizace jsou dalším rozhodným a dělícím znakem mezi organizovanou skupinou a zločinným spolčením. Na rozdíl od organizované skupiny má zločinné spolčení v řadě případů povahu podniku s dlouhodobou strategií na vytváření zisku a jeho kapitalizaci. Zisk je základním finančním zdrojem podniku i jeho vyšších forem (kartel, syndikát), které jsou organizovaným zločinem ve vyšších fázích organizace zřizovány nebo alespoň podporovány. Cílem zločinného spolčení je obvykle zisk, rasismus, terorismus, politický, mocenský či jiný vliv. Prostředek k dosažení cíle. Prostředkem k dosažení cílů zločinecké organizace je opět páchání úmyslné trestné činnosti. Činnost zločinného spolčení nemusí 48


být zaměřena na páchání individuálně určitých trestných činů a nemusí se ani jednat o zvlášť závažné úmyslné trestné činy (§ 4l, § 62 trestního zákona). Tím se i zločinné spolčení odlišuje od spolčení ve smyslu § 7 odst. l trestního zákona. Cílem, ale i prostředkem zločinného spolčení, je soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Konkretizovat úmyslné trestné činy, které mohou být zločinným spolčením páchány, nelze. Rámcově lze za nejčastěji páchanou trestnou činnost zločinným spolčením označit kvalifikovanou majetkovou trestnou činnost, násilnou trestnou činnost, vydírání, trestné činy související s tzv. praním špinavých peněz, drogovou trestnou činností, která – jak ukazují zahraniční zdroje – patří k nejziskovější oblasti, ale také terorismus ve všech jeho formách a další. Je zajímavé, že zločinná spolčení nebyla v počátku orientována na násilnou trestnou činnost. To však v současné době již zcela neplatí a násilná trestná činnost je zločineckou organizací páchána i nad rámec jejího obranného mechanismu. Soustavným pácháním se podle ustálené soudní praxe považuje doba kolem 6 měsíců, po kterou je trestná činnost páchána. Jaký je vztah zločinného spolčení k organizované skupině? Za organizovanou skupinu je označováno sdružení více osob (shodně se zločinným spolčením nejméně tři osoby, jak vyžaduje ustálená soudní praxe a judikatura), mezi kterými je provedena určitá dělba úkolů, vyznačující se plánovitostí a koordinovaností činností. Na prvý pohled znaky shodné se znaky zločinného spolčení. Rozdíl ve prospěch zločinného spolčení je v úrovni a kvalitě plánování a koordinaci činností, která u zločinného spolčení je podstatně vyšší, a tím i pro společnost nebezpečnější, než u organizované skupiny. Organizovaná skupina nevyžaduje trvalejší charakter, může být sdružena pouze pro jeden účel, pro jeden konkrétní trestný čin, pro jeden skutek. Nevyžaduje se u ní trvalejší působení, nevyžaduje se trvalá organizační struktura, výslovné přistoupení člena k organizované skupině. Postačí, když člen organizované skupiny se do skupiny pouze „včlení“ a účastní se její trestné činnosti. Zločinné spolčení na rozdíl od organizované skupiny vyžaduje pevnější a provázanější vztah členů, kteří jsou do zločinného spolčení přijímáni po splnění přísných pravidel (kritérií), jsou zařazeni do určitého organizačního celku s vymezenou funkcí, musí respektovat přísná pravidla chování a vztahů mezi členy zločinného spolčení, jejichž porušení je vnitřně přísně trestáno (i smrtí). Přísně je trestán i „exces“ z činnosti zločinného spolčení, např. spáchání trestného činu „na vlastní pěst“, které mohlo organizaci zločinného spolčení nebo její činnost ohrozit. Všechny tyto atributy u organizované skupiny scházejí. Organizovaná skupina je tedy daleko volnější, méně organizované seskupení osob než zločinné spolčení. Lze tedy konstatovat, že organizovaná skupina se vůči zločinnému spolčení vyznačuje podstatně nižší formou organizovanosti. Zločinné spolčení je kvalitativně i organizačně podstatně vyšším celkem než organizovaná skupina. V praxi i v odborné literatuře se setkáme s názory, které kladou rovnítko mezi organizovanou trestnou činnost, organizovanou kriminalitu a organizovaný zločin. Například Osmančík ve své studii k pravděpodobným modelům organizované kriminality5) posuzuje organizovanou kriminalitu jako synonymum organizova5) Osmančík, O.: Pravděpodobné modely organizované kriminality. Současný stav v České republice. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 1994, s. 14 a násl.


49

ného zločinu. Přitom při charakteristice organizované kriminality používá termín organizovaný zločin s atributy jako vysoký stupeň profesionalizace, vysoká míra organizovanosti, koncepčnost, plánovitost, dělba práce, hierarchicky členěná organizační struktura, zisk a pronikání do oficiálních společenských struktur včetně mezinárodního propojení, tedy atributy, které jsou skutečně typické pro organizovaný zločin, není však na místě je spojovat s organizovanou kriminalitou. Autoři často odkazují na mezinárodní prameny6) ze zemí (např. SRN, USA a další), ve kterých označení organizovaná kriminalita má zcela jiný význam z pohledu závažnosti jednání pachatelů. Organizovaný zločin tak, jak je vnímán u nás i v zahraničí, je nejvyšší a nejzávažnější formou kriminálního jednání, ať jej pojmenujeme jakkoli (zločin prostý páchaný jedincem, nebo organizovanou skupinou pachatelů, organizovanou kriminalitou nebo individuálním či skupinovým zločinem apod.). Ve vzpomínané studii Osmančík na dalších stránkách organizovaný zločin vymezuje jako „specifický typ mnohostranné trestné činnosti vykazující řadu shodných formálních rysů s podnikatelskou činností, organizovaný za účelem dosahování maximálního zisku bez ohledu na použité prostředky a oblasti podnikání“7), a dále vymezuje specifické znaky a cíle organizovaného zločinu. Jde nepochybně o správné vymezení organizovaného zločinu, které v dalších úvahách zpřesňuje a vysvětluje jako vyšší stupeň organizované kriminality založený na koncepčnosti, soustavnosti, hierarchii postavení členů zločinecké organizace včetně dělby práce, konspirativnosti a disciplíně. Již příznačnější je vymezení „skupiny organizovaného zločinu“8). Označení organizovaného zločinu jako organizovaná kriminalita je zavádějící. V praxi to vede k tomu, že jako organizovaný zločin jsou posuzována i „běžná“ kriminální jednání spáchaná organizovaně nebo i nahodilou skupinou více než dvou pachatelů (také označovaná jako skupinová kriminalita), aniž by mezi pachateli této kriminální skupiny existovaly jakékoliv vazby a dohody na spáchání trestné činnosti nebo podílu na zisku. Organizovaná kriminalita vyjadřuje mnohem volnější spojení v kriminální skupině, vyjadřuje prvek nahodilosti seskupení osob, které se více či méně dohodnou ad hoc, že společně spáchají nějakou trestnou činnost, po jejíž realizaci se rozcházejí, aniž by někdy v budoucnu k takovému spojení za účelem spáchání trestného činu opět došlo, a pokud ano, tak zcela výjimečně. Nabízí se srovnání mezi organizovanou kriminalitou a organizovaným zločinem za využití filozofických kategorií „obecného a zvláštního“, kdy organizovaná kriminalita by mohla být posuzována jako vztah obecného ke zvláštnímu, kterým je organizovaný zločin. Ale i takové vymezení není zcela přesné, neboť organizovaný zločin je zcela novou formou kriminálního jednání s podstatně vyšší tzv. typovou nebezpečností kriminálního jednání, než je tomu u organizované kriminality. Vojna k charakterizování organizované kriminality hovoří o třístupňovém vymezení míry organizovanosti odrážející se i v hierarchii skupin pachatelů.9) Pro první

6)

Srovnej Jakobi, K.: Gevält und organizirte kriminalitët. JURA č. 11/1989.

Osmančík, O.: Pravděpodobné modely organizované kriminality. Současný stav v České republice. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 1994, s. 14 a násl., s. 24. 7)

8)

Srovnej tamtéž s. 26 a násl.

Vojna, P.: Diskuse k organizované kriminalitě, Praha: Kriminalistický sborník č. 7/1989, s. 331 – 332. 9)

50


nejnižší stupeň je typické, že organizovanost je pouze uvnitř skupiny pachatelů, kteří se orientují pouze na omezený jeden druh zpravidla tzv. obecné kriminality. Jednotlivé kriminální skupiny nemají být mezi sebou propojeny a trestnou činnost zaměřenou na určitou druhovou kategorizaci páchají s jistou mírou řemeslné specializace. Kriminální skupiny mají vznikat spontánně, v podstatě ad hoc. Druhý, střední stupeň, charakterizuje propojováním jednotlivých skupin pachatelů s rozšiřováním sféry působení v páchání trestné činnosti jak obecné, tak i hospodářské, se zárodky tzv. „úřední“ kriminality (trestné činnosti, za kterou považuje zejména úplatkářství a korupci). Stále však působí relativně samostatné kriminální skupiny s převahou jedné či druhé skupiny druhové kriminality (obecné či hospodářské). Třetí, nejvyšší stupeň organizované kriminality, je již typickým stupněm mafiánského pojetí. Jde o kvantitativně i kvalitativně nejvyšší stupeň organizované kriminality, s již popsanými atributy organizovaného zločinu. Vojna hovoří o jevu, při kterém dochází ke srůstání kriminálního podsvětí se skupinami organizovaných pachatelů v ekonomické sféře, za asistence zkorumpovaných a podplacených úředníků státního aparátu.10) Tato kategorizace organizované kriminality je bezesporu zajímavá, má však přinejmenším dvě úskalí. Předpokládá se, že organizovaný zločin by měl projít naznačenými vývojovými stupni a také že organizovaný zločin je součástí organizované kriminality, který nutně musí vzejít z kriminálního prostředí. Ani jedno ani druhé však není zákonité a vůbec nemusí být pravidlem. Hypotézy typické pro uvedené tři vývojové stupně vycházejí z úrovně poznání o fenoménu organizovaného zločinu v devadesátých létech dvacátého století. Současná úroveň poznání je však na podstatně vyšší úrovni a nasvědčuje tomu, že zločinecká organizace může vzniknout i bez toho, aby jí předcházelo určité kriminální prostředí a kriminální jednání na počáteční úrovni organizovanosti mezi pachateli, ze které by postupně vykrystalizovala zločinecká organizace. Rovněž tak úvaha, že zločinecká organizace je vyšším typem organizované kriminality, má své trhliny a podle našeho soudu není na místě. Ze všech rozebíraných teorií lze však dovodit obecný rezultát, od kterého bude potřebné při srovnávání organizovaného zločinu a organizované kriminality vyjít, a tím je společný znak všech teorií „skupina pachatelů“. Trestní zákon skupinu pachatelů vyjadřuje řadou termínů, např.: • spáchá-li čin pachatel nejméně se dvěma osobami [např. § 124 odst. 2 písm. a) trestního zákona, § 148 odst. 2 písm. a) trestního zákona], • spáchá-li čin ve spojení s organizovanou skupinou [§ 124 odst. 2 písm. a) trestního zákona], • spáchá-li čin jako člen organizované skupiny. Jde o nejčastější vyjádření skupinové trestné činnosti v trestním zákonu (např. § 92 odst. 2 trestního zákona a řada dalších), • zločinné spolčení – speciální pojem zavedený do trestního zákona k vyjádření organizovaného zločinu (§ 89 odst. 17 trestního zákona, § 163a trestního zákona). Spáchání trestného činu skupinou pachatelů je zpravidla kvalifikovaná okolnost vyjádřená ve vyšších odstavcích skutkové podstaty trestného činu, která

10)

Tamtéž.


51

má pro pachatele ten dopad, že jsou použita přísnější kriteria pro stanovení sankce. Tato „skupinová trestná činnost“11) může být páchána příležitostnou skupinou, pro níž je typické, že jde o skupinu pachatelů utvořenou „ad hoc“, zpravidla jako spontánní rozhodnutí přistoupení dalších lidí k záměru spáchat trestný čin, nebo přistoupení dalších osob k již páchané trestné činnosti. U takové skupiny nelze hovořit o promyšleném, organizovaném páchání trestné činnosti. Příležitostná skupina je typická např. pro jednání osob v podnapilém stavu, nebo při tzv. davovém efektu, kdy řada osob se dá strhnout iniciátorem akce (v řadě případů aniž by si uvědomovala dopad svého jednání), je typická např. pro rvačky, u kterých je pak velmi obtížné zjistit, kdo ze spolupachatelů rvačky způsobil a jaké zranění či škodu na majetku. Dalším typem skupinové trestné činnosti jsou party. Na rozdíl od předcházející příležitostné skupiny je u party patrná již určitá soudržnost, uvědomělost konání pod mušketýrským heslem „jeden za všechny, všichni za jednoho“. Pro partu je již typická určitá rituálnost i hierarchie v ní samotné.12) Typickým příkladem trestné činnosti páchané partou jsou trestní jednání hnutí skinheads. Třetí formou skupinové trestné činnosti je organizovaná kriminální skupina,13) pro kterou je patrná již určitá soustavnost v páchání trestné činnosti, která je více či méně i hlavní její činností, aniž by ovšem byla hlavním zdrojem obživy. U organizované kriminální skupiny je již zpravidla patrná vyšší forma organizovanosti, uvnitř skupiny existuje hierarchie řízení, hierarchická struktura skupiny s určitou dělbou činností a úkolů, projevuje se i určitá oddělenost jednotlivých článků skupiny a utajovanost před nižšími organizačními články. Skupina organizované kriminality se soustřeďuje na určitý vyhraněný druh trestné činnosti, nejčastěji loupeže a majetkovou trestnou činnost. Je patrná určitá plánovitost činností i typování objektu napadení, je pro ni typický i určitý způsob páchání trestné činnosti (skupina zanechává „svůj podpis“ na místě činu). Čtvrtým a posledním typem skupinové kriminality, nebo skupinově páchané trestné činnosti, jsou zločinecké organizace, o kterých již bylo pojednáno v předcházejících částech. Z provedeného výkladu je zřejmé, že označování organizovaného zločinu jako organizované kriminality není zcela přesné, protože jde o určitou vývojovou fázi skupinové trestné činnosti, v rámci které lze vydefinovat konkrétně specifické typy skupinové kriminality s jejich atributy. Poslední stupeň, organizovaný zločin, nebo také zločinecká organizace, je natolik specifický, že je zcela na místě jej označovat svébytně. S jistou mírou nadsázky lze organizovaný zločin označit jako vyšší stupeň organizované kriminality, ovšem postavený na kvalitativně odlišný, a co do závažnosti a rozsahu následků jejich kriminálních jednání nesouměřitelný stupeň, opět svědčící pro výše uvedený závěr.

11) Termín „skupinová trestná činnost“ viz Němec, M.: Mafie a zločinecké gangy. Praha: Eurounion, 2003. 12)

Srovnej např. Chmelík, J.: Extrémismus a jeho sociální a právní aspekty. Praha: Linde, 2001.

13)

Srovnej Němec, M.: Mafie a zločinecké gangy. Praha: Eurounion, 2003.

52


Naznačené teoretické soudy a resultáty mají značný význam i pro dokazování trestné činnosti spáchané zločinným spolčením a pro prokázání znaků zločinného spolčení jako vyšší formy organizované činnosti oproti organizované skupině. Lze rámcově uvést, jaké formy dokazování a důkazní prostředky je možné využít. Je zřejmé, že zločinné spolčení je přísně uzavřené společenství s mnohými ochrannými prvky proti vyzrazení a jeho rozložení (rozkrytí). Zahraniční praxe potvrzuje, že je velmi obtížné do zločinného spolčení proniknout, což v mnoha případech bude i u nás rozhodující formou prokázání trestné činnosti. Vzhledem k mezinárodní propojenosti organizovaného zločinu bude nezbytně nutné jak ve stádiu odhalování, tak i ve stádiu trestního řízení úzce spolupracovat se zahraničím. Kromě klasických důkazních prostředků je stále předmětem diskuse, zda a do jaké míry je možné k dokumentování trestné činnosti využít i policejního agenta. Jeho využití je stále obtížné zejména s ohledem na problematickou právní úpravu jeho trestní odpovědnosti za činy, kterých se jako člen zločinného spolčení účastní, nebo dokonce bude muset dopustit.

Mezinárodní charakteristika organizovaného zločinu K definování organizovaného zločinu14) je přistupováno velmi různorodě. Rozsáhlý průzkum v tomto směru provedl Institut pro kriminologii a sociální prevenci Ministerstva spravedlnosti,15) ve které se autor v závěru přiklání k rakouskému modelu a přístupu k definování organizovaného zločinu. Do rakouského trestního zákoníku bylo zařazeno speciální ustanovení o organizovaném zločinu v 1996, a to v podobě kazuistické definice obsažené v § 278a StGB, podle kterého bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let, kdo na delší dobu založí organizaci podobnou podniku, s větším počtem osob, nebo kdo se podílí na činnosti této organizace jako její člen, • jestliže cílem této organizace, i když ne výlučným, je opakovaná a plánovaná trestná činnost proti životu, tělesné integritě, svobodě nebo majetku, nebo páchání závažných trestných činů vztahujících se k prostituci, k obchodu s lidmi nebo k nelegální imigraci, k nelegálnímu obchodu se zbraněmi, s jaderným nebo radioaktivním materiálem, toxickým odpadem, padělanými penězi nebo drogami, • jestliže tato organizace dosahuje zisku ve větším rozsahu nebo získává významný vliv na politiku nebo hospodářství, • a jestliže se snaží toho dosáhnout korupcí, zastrašováním nebo zvláštními opatřeními, aby se vyhnula trestnímu stíhání. Je evidentní, že tato definice se snaží velmi vyčerpávajícím a popisným způsobem charakterizovat organizovaný zločin. Obsahuje základní status organizovaného zločinu jako podniku, organizace, a podrobně vyjmenovává zakázané

14)

Srovnej Chmelík, J., a kol.: Zločin bez hranic, Linde, Praha: 2005.

Srovnej Karabec, Z.: Některé přístupy k právnímu definování organizovaného zločinu. In.: Účinnost právních prostředků proti organizovanému zločinu. Praha: IKSP, 1999, s. 12 – 17. 15)


53

kriminální aktivity. Je ovšem otázkou, zda tak podrobné kazuistické vymezení je na místě. Při charakteristice a definování organizovaného zločinu nám mohou významně pomoci závěry a definice organizovaného zločinu, které jsou používány Evropskou unií. Za klíčový lze označit dokument Evropské unie z 21. 12. 1998 98/233 JHA označovaný jako Společná akce k trestání účasti na zločinecké organizaci v členských státech EU. Dokument definuje organizovaný zločin na základě kvalitativních hledisek, charakterizujících povahu dané organizace, a hledisek kazuistických, tedy definujících okruh trestných činů typických pro zločineckou organizaci. V čl. 1 tohoto dokumentu je zločinecká organizace definována: „strukturované sdružení (asociation) více osob ustanovené na delší dobu k páchání trestných činů, za které lze uložit trest odnětí svobody s horní hranicí čtyři roky nebo vyšší trest, jestliže takové trestné činy spočívají v získání hmotného prospěchu, nebo jsou prostředkem k jeho získání a vzhledem k okolnostem nepřípustně ovlivňují činnost veřejných orgánů“. Tento dokument deklaruje povinnost všech členských států EU ve svých národních právních předpisech prohlásit za trestné činy: 1. jednání jakékoli osoby, která se úmyslně, se znalostí cíle a celkové zločinecké činnosti organizace nebo úmyslu organizace spáchat trestný čin uvedený v čl. 1, aktivně zúčastňuje: a) zločinecké činnosti organizace spadající pod čl. 1, i když tato osoba se přímo nepodílí na spáchání trestného činu a v souladu s obecnými principy trestního zákona členského státu i tehdy, když ke spáchání takového trestného činu nedojde, nebo b) jiné činnosti organizace a je si vědoma, že tato účast přispívá k dosažení výsledků zločinecké činnosti organizace, 2. jednání jakékoliv osoby spočívající v dohodě s jednou nebo více osobami, že bude vyvíjena činnost, která – jestliže by se uskutečnila – by zahrnovala trestnou činnost spadající pod čl. 1, i když tato osoba se přímo nepodílí na spáchání této trestné činnosti. Uvedený dokument nemá charakter mezinárodní konvence, tedy nepodléhá ratifikaci. Jde o exekutivní dokument, který každý stát, jakmile se stane členským státem EU, musí respektovat a plnit. Dalším důležitým dokumentem v oblasti organizovaného zločinu je Úmluva OSN proti nadnárodnímu organizovanému zločinu, která navazuje na závěry X. kongresu OSN o prevenci kriminality a zacházení s pachateli (Vídeň, duben 2000). Již v preambuli této konvence se uvádí, že státy se zavazují spolupracovat v co nejširším rozsahu při prevenci a kontrole organizovaného zločinu. Pro účely této konvence organizovaný zločin znamená skupinové činnosti tří nebo více osob, s hierarchickým spojením nebo osobními vztahy, které umožňují jejich šéfům dosahovat zisk, nebo kontrolovat území nebo trhy, vnitřní nebo zahraniční, prostřednictvím násilí, zastrašování nebo korupce, a ve spojení s trestnou činností pronikat do legální ekonomiky. Demonstrativně pak Konvence vymezuje okruh typických kriminálních aktivit organizovaného zločinu: • nelegální obchod s narkotiky nebo psychotropními látkami, • obchod s lidmi, 54


• • • •

nelegální obchod nebo krádeže kulturních statků, praní špinavých peněz, padělání peněz a platebních karet, krádeže jaderných materiálů, jejich zneužití nebo pohrůžka zneužití k poškození veřejných zájmů, • teroristické útoky, • nelegální obchod nebo krádeže zbraní, výbušnin nebo munice, • nelegální obchod nebo krádeže motorových vozidel, • korupce veřejných činitelů. Z uvedených dokumentů, a analýzou jednotlivých přístupů k definování organizovaného zločinu, lze v obecné rovině organizovaný zločin charakterizovat deseti body, které jsou také dělícími kriterii od běžné organizované kriminality: 1. Zločinecká organizace je tvořena nejméně třemi osobami. 2. Zločineckou organizací je páchána závažná trestná činnost. 3. Výdělečnost, ziskovost organizovaného zločinu (tvorba zisku). 4. Soustavnost činnosti zločinecké organizace. 5. Pevná organizační struktura. Každý má ve zločinecké organizaci své konkrétní místo, svou konkrétní úlohu a specifické úkoly. 6. Uvnitř organizace panuje pevný řád, kázeň a jsou vybudovány účinné kontrolní mechanismy. 7. Nadnárodní prvek trestné činnosti, trestná činnost je páchána na mezinárodní úrovni. 8. Pronikání do hospodářských a obchodních struktur a jejich využívání ve prospěch zločinecké organizace. 9. Kapitalizace zisku a napojení na procesy praní peněz.. 10. Ovlivňování politického prostředí, sdělovacích prostředků, veřejné správy, justičních orgánů a ekonomického prostředí. Za stěžejní jsou považovány první tři charakteristické body, tj. činnost nejméně tří lidí, páchání závažné trestné činnosti a tvorba zisku. K jednoznačnému prohlášení takto strukturované skupiny za zločineckou organizaci přistupuje podmínka ještě alespoň tří dalších libovolných charakteristických znaků uvedených ve výčtu. Tedy splnění prvních tří bodů a přistoupení dalších nejméně tří charakterizujících bodů dává resultát, že jde o organizovaný zločin. Není bez zajímavosti, že všech deset uvedených charakteristických znaků bylo obsaženo v původní definici zločinného spolčení v trestním zákoně. Uvedené konstatování vede k závěru a definování organizovaného zločinu (skupiny organizovaného zločinu) jako: „Skupina nejméně tří osob s pevnou organizační strukturou, hierarchií a dělbou činností, zaměřenou na páchání závažné úmyslné trestné činnosti a na tvorbu zisku, zpravidla propojené do zahraničí, která cíleně proniká do hospodářských, ekonomických a politických struktur státu.“16)

16)

Chmelík, J., a kol.: Zločin bez hranic. Linde, Praha: 2005.


55

Seznam použité literatury / References www. mvcr.cz. Chmelík, J.: Extrémismus a jeho sociální a právní aspekty. Linde, Praha 2001. Chmelík, J., a kol.: Zločin bez hranic. Linde, Praha 2005. Jakobi, K.: Gevält und organizirte kriminalitët. JURA č. 11/1989. Karabec, Z.: Některé přístupy k právnímu definování organizovaného zločinu. In: Účinnost právních prostředků proti organizovanému zločinu. IKSP, Praha 1999. Němec, M.: Mafie a zločinecké gangy. Praha: Eurounion, 2003. Osmančík, O.: Pravděpodobné modely organizované kriminality. Současný stav v České republice. Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha 1994. Vojna, P.: Diskuse k organizované kriminalitě. Kriminalistický sborník č. 7/1989, Praha.

Klíčová slova Organizovaná skupina • zločinné spolčení • organizovaná kriminalita • organizovaný zločin • skupinová trestná činnost • mezinárodní charakteristika organizovaného zločinu • dokumenty Evropské unie k trestání účasti na organizovaném zločinu.

Key words Organized group • criminal conspiracy • organized criminality • organized crime • group criminal activity • multi-national character of organized crime • European Union documents on punishment of participation in organized crime. ••• Jan Chmelík Organized crime At this time, the question of organized crime is topical even in the Czech Republic. The author states that organized crime is a kind of versatile criminal activity committed systematically and in the long term by a criminal organization. It is typically highly organized and characterized by division of labor between specialized individual members or groups. It focuses its activity on acquiring profit and influence in structures of power, political and economic. In many cases it can be likened to a business activity, the major difference being that a business activity respects legal norms, whereas a criminal organization does not. The profit serves to fuel the organization’s growth and also in many cases as capital for business. Another characteristic is multi-national character. Criminal organizations are typically composed of looser groups (especially in the initial stages of organized crime evolution), but can also become tightly knit criminal communities with strict hierarchy, division of labor, and rules of organization, including a punitive arm operating within the organization, functioning as its own mechanism of control and 56


protection. The more advanced the organizational structure is, the stricted the discipline, collusion, and internal rules become. The author deals with the characteristics of a criminal conspiracy and an organized group. In the Czech Republic, an organized group means the association of several individuals (as with the criminal conspiracy consisting of at least three persons, as required by established legal practice and judicature) characterized by a division of labor and a premeditated, coordinated activity. These characteristics are identical to those of a criminal conspiracy, the difference is in the level and quality of planning and coordination of activity, which in the case of a criminal conspiracy is markedly superior, and therefore far more dangerous for society, than that of an organized group. An organized group need not be permanent, it can be assembled ad hoc for a single purpose, one specific crime or act. Long-term activity is not a prerequisite, neither is a permanent organizational structure or an express act of joining on part of its members. That its members ‘tie in’ and take part in the group’s activity is enough. A criminal conspiracy, on the other hand, does require a more solid and complex structure of relationship of its members, who are only admitted into the conspiracy after fulfilling strict criteria and afterwards assigned to a specific position and function within the organizational structure; they must respect strict rules of conduct and relationship between the members of the conspiracy, the violation of which is severely punished (even by death). Another grounds for punishment is any kind of „excess“ beyond the conspiracy’s sphere of activity, for example „moonlighting“ by committing a crime without the conspiracy’s approval that might endanger the conspiracy or its activities. These attributes are not present in an organized group, which is therefore a far looser, less organized association of individuals than a criminal conspiracy.


57

Organizovaný zločin a zločinecké organizace v České republice 1)

Recommend Documents