V Praze dne 7. dubna 2010 Schválila: Odborná komise SSD pro romské záležitosti Pedkládá: Mgr. David Beák, DiS.
ORANŽOVÁ KNIHA SSD
Rámcový program pro záležitosti Rom a sociáln vylouených lokalit
ORANŽOVÁ KNIHA SSD pro záležitosti Rom a sociáln vylouených lokalit
OBSAH
1. Úvod: Cíl rámcového programu............................................................................................ 4 2.
Téma 1: Etnické klima ........................................................................................................ 5
3. Téma 2: Romové ................................................................................................................... 8 3. 1 Dvanáct let vládní politiky vi Romm......................................................................... 8 3.2 Integrace jako asimilace nebo emancipace? ................................................................... 10 3.3 Rovnost oban a vyrovnávací postupy ......................................................................... 12 3.4 Nacistická genocida Rom a naše morální dluhy........................................................... 13 3.5 Cikánské tábory v Letech a Hodonínku ......................................................................... 14 3.6 Romové a Cikáni ............................................................................................................ 17 3.7 Romská morálka ............................................................................................................. 19 3.8 Základní práva ................................................................................................................ 20 3.9 Evropské a mezinárodní organizace a Romové.............................................................. 21 3.10 Kdo je Rom................................................................................................................... 23 4. Téma 3: Diskriminace a antidiskriminaní opatení ............................................................ 27 4.1 Obecn ............................................................................................................................ 27 4.2 Diskriminace Rom ........................................................................................................ 29 4.3 Antidiskriminaní zákon................................................................................................. 30 5. Téma: Romská sdružení a jiné skupiny............................................................................... 30 6. Téma: Sociální vylouení Rom ......................................................................................... 31 6.1 Obecn ............................................................................................................................ 31 6.2 Bydlení Rom a neexistence sociálních byt ................................................................. 34 6.3 Lichva a protispoleenské jednání poškozující Romy ................................................... 39 6.4 Komunitní a terénní práce .............................................................................................. 41
6.5 Píklad dobré praxe......................................................................................................... 43 6.6 Agentura pro sociální zaleování v romských lokalitách ............................................. 44 7. Téma: Vzdlávání ............................................................................................................... 46 7.1 Pedškolní dti ............................................................................................................... 48 7.2 Povinná školní docházka ................................................................................................ 49 7.3 eská menšinová škola.................................................................................................. 52 7.4 Problematika vzdlávání romských žák na stedních školách...................................... 53 8. Téma: Zdraví a zdravotní pée............................................................................................ 54 9. Téma: Romové a média....................................................................................................... 56 10. Téma: Koordinátoi a politika státu, kraj a obcí vi Romm........................................ 57 10.1 Romští poradci............................................................................................................. 59 11. Téma: Zmny zákon, které budeme prosazovat.............................................................. 60 12. Závr .............................................................................................................................. 62
1. Úvod: Cíl rámcového programu Romské záležitosti nelze sice redukovat na chudobu a sociální vylouení, a ani na anticiganistické pedsudky a diskriminaci, avšak ob tato témata jsou základem pro pochopení postavení Rom v eské a evropské spolenosti. Takové pochopení je pak nutným východiskem pro veškeré snahy o zlepšení tohoto postavení. A kdo jiný, která jiná politická strana než sociální demokracie, je schopna a ochotna se tmito otázkami koncepn a programov zabývat a po píchodu do vlády je efektivn ešit? Od léta 2006 ukazuje nkolikaletá zkušenost z psobení pravicové vlády a jejích orgán, že situace Rom ve spolenosti a vztah mezi nimi a neromskou vtšinou se nejen nelepší, nýbrž se zhoršuje, i kvli rstu nacionalismu a jiných krajn pravicových, až neonacistických tendencí. Vládní orgány – Rada pro záležitosti romské komunity, Rada pro národnostní menšiny, Rada pro lidská práva a osm jejích výbor, zmocnnec vlády pro lidská práva, a od roku 2006 i vládní novinka, ministryn a nyní ministr pro lidská práva a menšiny – se nemohou vykázat žádným výrazným úspchem. A to ani, pi zmirování sociálního vyluování (nejen Rom), a dokonce ani v boji proti slovním a fyzickým útokm na Romy a proti diskriminaci z dvod pohlaví, vku, sociálního pvodu a samozejm kvli etnické identit. Jejich postupy jsou neúinné, tyto vládní orgány a asto ani orgány samosprávy bu nekonají vbec, nebo nekompetentn i chaoticky. Selhala Agentura pro sociální zaleování v romských lokalitách, protože její psobnost neupravuje žádný zákon. Nemá ani dostatek finanní prostedk. Za uritý vládní úspch je nutno naopak považovat razantní postup státních orgán (policie, státní zastupitelství, ale i vláda) pi potlaování násilných neonacistických a dalších pravicov radikálních skupin. Pispla k nim i tragická událost ve Vítkov ve Slezsku v dubnu 2009, kdy se romská rodina s dtmi stala obtí zloinného neonacistického žháského útoku. Tento rámcový program SSD pro záležitosti Rom a sociáln vylouených lokalit nenahrazuje vládní koncepci, která by urovala politiku vlády vi Romm. Ke koncepci romské integrace 2010-2013, kterou vláda pijala 21. prosince 2009, v tomto textu pihlížíme. Náš rámcový program se ale týká všech Rom, tedy osob, které jako Romové vystupují nebo jsou za n považovány, nejen Rom sociáln slabých nebo vylouených. Mnoho Rom není v této situaci, ale i oni mají své kulturní poteby, které musí stát podle svého ústavního poádku i mezinárodních smluvních závazk uspokojovat. Draz pesto klademe spíše na nevyešené záležitosti, spjaté s chudobou, se sociálním znevýhodnním nebo i s vylouením.
Rámcový program, který pedkládáme stranické i širší veejnosti, neplatí, pokud jde o sociáln vylouené lokality, pouze pro Romy, kteí v nich žijí, nýbrž i pro „Neromy“, jejichž podíl se asto zvyšuje. Jich se samozejm sociální problémy týkají stejn jako Rom. Poznámka Pi zpracovávání rámcového programu jsme použili i pracovní verze materiálu Ministerstva vnitra pro vládu z února 2009 Identifikace zásadních problém v oblasti sociálního vylouení, autoi neuvedeni.
2. Téma 1: Etnické klima
Základní bariérou pi integraci sociáln vylouených Rom je ETNICKÉ KLIMA eské spolenosti – tedy pohled veejnosti na situaci romské menšiny a sociáln vylouených lokalit a také názor na to, jak tyto záležitosti ešit. Strategická otázka je, v jakém klimatu se bude uplatovat politika, která si klade za cíl oslabování sociálního vylouení a snížení potu osob v nm žijících. Obavy z veejného mínní vedou k váhavému postoji zejména komunálních politik. Ti vnímají dlouhodobý negativní vztah eské spolenosti k Romm. Odmítavý vztah k nim mají asi dv tetiny až ti tvrtiny obyvatel. Plných 66 procent obyvatel R považuje soužití s Romy za problematické. Postoje oban resp. zmna jejich postoj tak pedstavuje pomyslnou startovní áru pro ešení problém sociáln vylouených lokalit. Z perspektivy eské veejnosti mají problémy soužití s Romy pednostn obsah spíše etnický než sociální. Základní problém vidíme v tom, že se sociální aspekt otázek souvisejících se sociáln vylouenými lokalitami zamuje za aspekt etnický. Podstatná ást veejnosti v R vidí bohužel sociální vylouení pedevším jako problém pítomnosti etnicky odlišné populace v majoritním prostedí, nikoliv pouze jako problém pítomnosti extrémn chudých vrstev. Názory veejnosti se asto opírají o kusé nebo zcela nepravdivé informace, které se asto zakládají na zkresleném nebo pedpojatém vidní problém.
O tom, že sociáln vylouené lokality vznikají jako dsledek jakési „romské mentality“, jsou pesvdeny až na výjimky i orgány samosprávy a orgány státní moci. Vtšina obyvatel zastává názor, že „Romové jsou jiná rasa, nepizpsobí se, nezmní“. S tím se dlouhodob ztotožuje kolem 80 procent lidí. Vtšinový postoj k Romm je vlastn ukázkov pedsudený. V názorech na Romy se stále více uplatují národovecké postoje – „Romové se nechovají jako odpovdní obané, protože nejsou eši“. Pouze tetina obyvatel uznává, že Romové elí diskriminaci na trhu práce a pi získávání vzdlání. Na druhou stranu se postupn oslabuje spojování romské menšiny s kriminalitou. Klesá také poet tch, kteí vidí píinu souasného stavu v dlouhodobé historické zaostalosti. eská spolenost staví v prbhu asu stále zetelnjší hranici, která ji dlí od romské populace. Více se ped romským svtem uzavírá, respektive ho vytlauje na okraj. Nejastjší stereotypy ve spojení s Romy: • za vše mže „romská mentalita“, resp. Romové sami; • Romové nechtjí pracovat (90 procent lidí); • Romové jsou od pírody leniví; • Romové chtjí bydlet pohromad, je jim tak dobe; • zneužívají sociální systém (90 procent lidí); • nemá cenu ešit kriminalitu mezi nimi, vyeší si vše uvnit své komunity; • Rom = sociáln nepizpsobivý. Všechny tyto stereotypy snižují ochotu veejnosti vynakládat veejné prostedky na integraní politiku, ješt navíc ešení problém v sociáln vylouených lokalitách jako ešení problém „specifického etnika“, a ne ešení konkrétních sociálních problém lidí, povede ke zhoršování celé situace. Jsou-li tito lidé Romy, nebo jsou-li jinak znevýhodnni, je ovšem teba vzít pi ešení vždy v úvahu. Pi uchopení záležitostí sociáln vylouených lokalit je velmi podstatné, že 90 procent spolenosti považuje existenci sociáln vylouených lokalit za problém, který by se ml zaít ešit! Výrazná ást spolenosti považuje tyto lokality pedevším za bezpenostní riziko, a pedevším proto vyzývá k urychlenému ešení. Nutnost zmny však chápe i veejnost správn jako dlouhodobý proces, který rychlé a bezprostední zmny neponese. O širokou podporu veejnosti se budou moci opít zejména programy zamené na dti. Pomoc dtem žijícím
v sociálním vylouení je absolutní prioritou, což si vtšina obyvatel nejen pln uvdomuje, ale souhlasí s tím. Soužití s Romy nepedstavuje z pohledu spolenosti jako celku téma prioritní, patí spíše mezi problémy latentní. Prioritami jsou tak nap. zdravotnictví, zadlužování státu nebo nezamstnanost. Existuje zde však výrazná regionální diferenciace, což souvisí s vyšší koncentrací osob žijících v sociáln vylouených lokalitách. Zde asi 80 procent osob vidí soužití s Romy jako problém palivý. (Ústecký, Karlovarský, Olomoucký, Moravskoslezský kraj). Jak z dostupných przkum vyplývá, primárním prizmatem hodnocení Rom je etnická a kulturní odlišnost, kterou veejnost nepropojuje s postoji k otázkám sociálním a ekonomickým. Alarmující je zjištní, že zatímco k cizincm se eská spolenost staví otevenji než ped 11 lety, hodnocení soužití s Romy se v posledních více než 10 letech nezmnilo. Soužití s Romy získává na dležitosti pedevším v regionálním kontextu. Z toho vyplývá, že pi posledních parlamentních volbách, až na malé výjimky nebyla tato agenda pedmtem program politických stran. Dležitým prvkem se toto téma stalo u krajn pravicových stran! Oproti tomu byla tato agenda obsažena v pedvolebních kampaních pi volbách senátních a komunálních. Z postoj veejnosti je patrné, že opatení, jež mají za cíl snižování potu osob žijících v sociálním vylouení, je teba rozvíjet s ohledem na jejich pínos majoritní spolenosti. Velmi dležité, ale ne pekvapivé je také zjištní, že vtší otevenost k etnickým skupinám chovají spíše mladí lidé, což podporuje hypotézu o historických koenech kulturní uzavenosti eské spolenosti, a také lidé vící. Asimilaci požadují spíše lidé s nižším vzdláním, oznaující se za nevící, kteí nemají bžn pístup k internetu a neovládají cizí jazyk (asi 41procent). Lidé s vyšším vzdláním spíše preferují integraci a kulturní emancipaci etnických skupin (asi 53 procent). Z przkum veejného mínní také vyplývá, že 65 procent obyvatel souhlasí s tvrzením, že vlády za posledních 10 let jsou odpovdné za situaci, ve které se nacházejí sociáln vylouené lokality, a že se 83 procent obyvatel domnívá, že by se vláda mla ešením problému zabývat.
Hlavním problémem ešení romských záležitostí je negativní nazírání vtšinové spolenosti na Romy, etnické klima. Nicmén valná vtšina obyvatel, také v závislosti na regionu, v nmž žijí, má enormní zájem na ešení situace obyvatel sociáln vylouených lokalit. Souhlasí nejen s úastí Rom pi ešení „jejich“ situace, ale i s úastí vlády. U lidí s vyšším vzdláním, vících a mladší generace lze pedevším hledat podporu pro jednotlivé strategie. Lidé chápou dlouhodobost procesu a také nesmyslnost ešení metodou „velkého tesku“, což mže být pozitivním prvkem pi veejné diskusi o konkrétních krocích v rámci vládních píp. regionálních koncepcí. Alarmující je zejména neustálé zhoršování situace v sociáln vylouených lokalitách.
3. Téma 2: Romové 3. 1 Dvanáct let vládní politiky vi Romm První koncepci politiky vlády vi píslušníkm romské komunity, napomáhající jejich integraci do spolenosti, pijala vláda SSD usnesením . 599 ze dne 14. ervna 2000. Zárove svým lenm, svému zmocnnci a pednostm okresních úad uložila 35 úkol. Pijetí koncepce a jejímu vypracování pedcházela vládní zpráva o situaci romské komunity v eské republice z 29. 10. 1997 (usnesení . 686), zvaná podle pedkládajícího ministra Pavla Bratinky (ODA) Bratinkova zpráva, poukazující na všeobecnou diskriminaci Rom v R. Diskriminace a protiromské nálady se projevily po povodních v lét 1997, jež poškodily mnoho romských rodin a ukázaly na absenci nástroj sociální pomoci a asto na nízkou míru solidarity obcí s Romy. Tyto události probudily i mnohá média. Od pelomu let 1997/1998 se zaala rozvíjet vládní Meziresortní komise pro záležitosti romské komunity. V záí 1998 ustavila vláda Miloše Zemana funkci zmocnnce pro lidská práva, který souasn byl a dosud je pedsedou komise. Dnes se tento poradní orgán vlády nazývá Rada vlády pro záležitosti romské komunity.
Komunita, lépe komunity (v každém míst jedna) je sociologický a sociální pojem, lze hovoit o vylouených, sociáln vylouených komunitách. Ve shod s analýzou Ivana Gabala (2006)1 hovoíme i my o sociáln vylouených lokalitách (v nichž žijí sociáln vylouení). Zatímco Rada pro záležitosti romské komunity se zabývá sociálními aspekty života Rom, je vládní Rada pro národnostní menšiny poradním orgánem vlády pro kulturní rozvoj etnických menšin, tedy i menšiny romské. Tetím poradním orgánem vlády je Rada pro lidská práva s jejími osmi výbory, mj. pro obanská a politická práva, pro sociální práva a proti rasismu. Ve všech poradních orgánech jsou zastoupeni pracovníci státní správy vetn námstk ministr a odborníci jiných státních orgán a nestátních neziskových organizací. lenové nejsou voleni, nýbrž vybíráni vládními orgány nebo vládou. Vláda SSD nechala koncepci romské integrace do roku 2005 tyikrát aktualizovat 2, za vlády SSD byly posledním vládním materiálem zásady dlouhodobé koncepce romské integrace do roku 2025 (usnesení z 12. 4. 2006 . 393). Topolánkova vláda od podzimu 2006 do bezna 2009 vládní koncepci neaktualizovala a nevydala ani žádný koncepní materiál k romským záležitostem, s výjimkou materiálu o Agentue pro zaleování v romských lokalitách3 a shrnující informaci o pístupu vlády k integraci Rom v listopadu 2008. Novou koncepci vydala až Fischerova vláda v prosinci 2009. Pozornost odborných kruh vyvolal návrh koncepce pístupu státu k ešení problém deprivovaných ástí mst obývaných pevážn obany romského etnika, pracovní verze, zveejnný v záí 2008 ministerstvem pro místní rozvoj, a to za ízení Jiího unka, který asto o Romech hovoil i v televizi. Koncepce dlí rodiny v sociáln vylouených lokalitách do tí skupin, piemž tetí skupina mají být rodiny, vyžadující intenzivní pomoc a dohled sociálních pracovník takka ve všech oblastech života. Popis režimového bydlení nebere ohled na platné zákony a evropské a mezinárodní smlouvy – mlo jít o stravenkový systém, dodržování uzavírací hodiny objektu, jeho trvalé hlídání a stálý dozor, o zákaz požívání alkoholu, pípadn o rozdlení rodiny na ženy a muže. Smyslem „režimového bydlení“, bylo dosáhnout zmn názor a povahových rys (!) len rodiny zaazené do tetí skupiny. Koncepce také vyzývala k oslabení velkorodinných vazeb. 1 2
http://www.mpsv.cz/cs/3052 viz napíklad http://wtd.vlada.cz/scripts/detail.php?id=8150
Pro sociální demokracii jsou postoje a postupy, které vedou k dalšímu sociálnímu vylouení a represi vi vyluovaným, naprosto nepijatelné. Od podzimu 1997 do konce roku 2009 pijaly nebo i projednaly vlády desítky materiál, které se týkají Rom. Pro úely budoucí koncepce mají význam zejména zprávy o stavu romských komunit a zprávy o plnní úkol, které vláda uložila svým lenm a dalším osobám v souvislosti s postavením Rom ve spolenosti. Vtšina z nich nebyla splnna. Nov pijatá koncepce romské integraci zásadním zpsobem situaci nemní. Pedkladatelé tohoto rámcového programu soudí, že zprávy a koncepce o mnoha desítkách stran nejsou úinným nástrojem ke zlepšení situace – sociální, kulturní i politické – Rom. Vládních úkol stále ubývá, vláda sleduje jejich plnní nedsledn a spolenost jako celek a Romové zvlášt musejí elit nové situaci sociálního i spoleenského vylouení. Tvorba a pedkládání koncepcí veejnosti budou jist i v budoucnu zachovány, avšak tento rámcový program klade vtší draz na pijetí nových zákon i zmn zákon a na nové institucionální zajištní úkol spjatých s romskou integrací. Za klíové pitom považuje zmnu vztahu mezi vládou (jejími orgány) a samosprávou, tedy obcí i kraj, v legislativ i exekutiv. V tomto kontextu také pohlížíme i na novou vládní koncepci romské integrace, kterou na návrh ministra pro lidská práva pijala vláda Jana Fischera v prosinci 2009. Krom uvedeného zásadního pohledu na koncepce obecn máme k ní i konkrétní výhrady. Spoívají však spíše v tom, že nkteré jevy Fischerova vláda pomíjí, nehledá jejich nápravu nebo navržená opatení jsou bezzubá a neeší podstatu vci. Tyto výhrady uplatníme, jak doufáme, prostednictvím píští vlády složené i z len SSD.
3.2 Integrace jako asimilace nebo emancipace? Národnost byla do roku 1990 skupina lidí. SSR (a pak krátce i SFR) byla státem dvou národ a nkolika národností. Ony dva národy byli eši a Slováci, národností byli Poláci, Ukrajinci (Rusíni) a Maai, po roce 1968 i Nmci. Podle s. a dnes eské i slovenské ústavní Listiny základních práv a svobod (ústavní pedpis, vypracovaný republikovými národními radami a Federálním shromáždním v roce 1990) není už „národnost“ skupinou, je to jen zveejovaná etnická píslušnost. 3
http://209.85.129.132/search?q=cache:VQNs80uoP9cJ:www.romea.cz/dokumenty/Agentura050907def.doc+Ag entura+soci%C3%A1ln%C4%9B+vylou%C4%8Den%C3%BDch&hl=cs&ct=clnk&cd=4&gl=cz
Každý má právo svobodn rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivování tohoto rozhodování a všechny zpsoby nátlaku smující k odnárodování - uvádí lánek 3 odstavec 2 ústavní Listiny základních práv a svobod. Toto ustanovení Listiny se vykládá tak, že rozhodování (volba) není povinné, jsou lidé, kteí se nehlásí k žádné národnosti. Nkteré osoby se hlásí ke dvma nebo i k více národnostem. Volbu je možno ovšem kdykoliv mnit. Tato ústavní úprava piblížila eskoslovenskou a eskou spolenost k obanskému modelu, v nmž je národnost (etnicita), náboženství a politická i jiná orientace soukromou vcí každého. Stát k nim nepihlíží. Tato úprava ale psobí v praxi problémy státní správ a samospráv, která napíklad pi plánování vyrovnávacích akcí nerozliší Roma od dalších pítomných, tedy ani nezná jejich poet. eská ústavní úprava však zachovává národnostní pohled, jež je píznaný pro území na východ od Rýna a na sever od Alp: Lidé (asto jen obané), kteí se sami hlásí k njaké národnosti (národní identit, k etnicit pod.), tvoí podle pravidel, daných zákonem, u nás zákonem menšinovým, etnickou (národní, národnostní) menšinu, která má kolektivní (skupinová) práva – veejné nápisy a oznaení, užívání jazyka na úadech a ve školství, ve sdlovacích prostedcích, nkdy i politické strany nebo zvláštní („kvótové“) zastoupení v samospráv a státní správ a v parlamentu. Asimilace je pizpsobení, splynutí. Nucenou (natož násilnou) asimilaci zakazuje ústavní poádek – vizte pasáž ustanovení Listiny o zákazu ovlivování rozhodování o národnosti. Integraní vládní koncepce od roku 1999 až dodnes je popsána s drazem na emancipaci, tedy na kulturní a politické sebepotvrzení v souladu se státní podporou emancipace v rámci multikulturality. Asimilace, zcela dobrovolná, je ovšem možná a také stále probíhá. Stát jí nesmí bránit. Emancipace je kulturní, etnická a politická, integrace je sociální a politická. Asimilace je individuální. Emancipace je kolektivní. Integrace je individuální i kolektivní.
3.3 Rovnost oban a vyrovnávací postupy Pojmy „vyrovnávací postup“, „vyrovnávací akce“ i „pozitivní opatení“ nejsou dosud v zákonech používány. Vyskytují se ve vládní koncepci romské integrace, která je na nich postavena.4 Nkdy se též setkáváme s výrazem pozitivní diskriminace. Je asto užíván odprci vyrovnávacích postup. V 70. letech v Anglii se tmto pedstavitelm podailo pomocí tohoto výrazu zdržet zlepšení životních podmínek etnických menšin. V USA naopak výraz afirmativní akce neurážel a nebyly proti nmu protesty, a dokonce se v této zemi podailo prosadit kvóty (nap. pro Afroameriany, ale i pro píslušníky jiných etnických skupin). V USA ale nejsou vyrovnávací postupy založeny jen na kvótách, od nichž se v posledních letech beztak ustupuje. Kvóty, sledující vyrovnání dosavadního znevýhodnní – zejména žen, pronikly i do vtšiny evropských stát, v mírné podob je uplatuje i SSD. Praktické (exekutivní) uskuteování vyrovnávacích postup i vyrovnávacích akcí nemusí být podmínno zákonem, pokud je opatení v souladu s právním poádkem. Takové postupy odpovídají lánku 1 odst. 4 Mezinárodní úmluvy o odstranní všech forem rasové diskriminace5. Obdobn upravuje možnost vyrovnávacích akcí Rámcová úmluva o ochran národnostních menšin6. Také Úmluva o odstranní všech forem diskriminace žen (.62/187 Sb.), tedy i romských žen, zavádí podobný postoj k vyrovnávacím postupm. Tyto úmluvy jsou ale nedostatené, protože nezavazují stát, aby takové postupy vi Romm a dalším skupinám osob používal. Napíklad ve vzdlávacím procesu je mnoho právních pedpis, které upravují diferenciovaný pístup k dítti a které nevytváejí stav diskriminace, i když porušují zásady rovnosti (rovný pístup ke všem dtem). I zdravotn postižení a další 4
Pojem „vyrovnávací postupy“ je širší než nap. pojem „pozitivní akce“ i „afirmativní akce“, jak je známe nap. z USA. Tento pojem zahrnuje jak užší cílená podprná opatení, jako je nap. program podpory pro romské žáky stedních škol, kde pi úasti v daném programu je píslušnost k romské komunit klíovým znakem, tak širší vzdlávací a sociální programy, jako je nap. Koncepce vasné pée o dti ze sociokulturn znevýhodujícího prostedí, které podporují sociální zalenní. V nkterých oblastech, nap. bydlení, sociální dávky a pée je ale pimenjší mluvit o sociálních opateních. Pojem „vyrovnávací postup“ spíše indikuje narovnávání šancí a píležitostí na pomyslné startovací áe než zmírování dopad znevýhodnní. Mají-li vyrovnávací postupy povahu relativního zvýhodnní píslušník urité skupiny, nemly by být uplatovány déle, než je nezbytné pro dosažení jejich cíl. (Pevzato z vládní koncepce 2005, ást 4.) 5 viz vyhláška ministra zahraniních vcí z 15. 8. 1974 . 95/1974 Sb. Pro SSR (a pro nástupnickou R) vstoupila tato smlouva v platnost 4. ledna 1969. 6 „Strany se zavazují pijmout, kde je to nezbytné, odpovídající opatení k prosazování plné a úinné rovnosti píslušník národnostních menšin a píslušník vtšiny ve všech oblastech hospodáského, spoleenského,
skupiny lidí (propuštní vzni, lidé s alternativními tresty, narkomani) jsou nejen diferencovan chránni, ale úady a další subjekty s nimi zacházejí diferencovan podle jejich poteb a možností poskytovatele pomoci. Obdobné pedpisy je teba vypracovat a pijmout pro použití vyrovnávacích postup pokud jde o Romy a další menšinové skupiny a také pro ženy. Bylo by lépe, kdyby vyrovnávací postupy pímo upravoval zákon. Nelze se však vymlouvat na jeho absenci. Vyrovnávací postupy týkající se Rom je proto teba zavádt všude a vždy, pokud to je ve smyslu Mezinárodní úmluvy o odstranní všech forem rasové diskriminace pípustné. 3.4 Nacistická genocida Rom a naše morální dluhy Nacistická genocida Rom, zvaná též romským holocaustem, je málo známá kapitola eskoslovenských a eských djin. Pekvapením bývá seznámení se s faktem, že až do pevzetí Rom u vlak do Polska byla celá organizace zadržování, sousteování, vznní a pepravy Rom do vyhlazovacích tábor v rukou protektorátních orgán. Tmi se míní etnictvo a policie, hlavn uniformovaná, kterou ovšem kontrolovaly a asto i ídily íšské orgány. Za to nebyl po válce nikdo potrestán. Nepotrestání zloinu z období nacistické okupace chápeme jako svj morální dluh (dluh eské vlády) vi eské spolenosti, evropským Romm i Evrop. V roce 1939 bylo v protektorátu považováno za Romy (evidováno po jménech) 6,5 tisíce osob, další uprchly na Slovensko nebo se skrývaly. Vtšina evidovaných byla odvleena do koncentraních tábor, z nichž se v roce 1945 vrátilo 583 muž a žen. Na Slovensku žilo ped válkou na 80 tisíc Rom, z nichž asi desetina zahynula pi nucených pracích a následkem jiného týrání – do koncentrák ale ze Slovenského státu nešli. Mnozí bojovali ve Slovenském národním povstání. V komplexu osvtimských koncentraních tábor zemelo tém 20 000 Rom z celé Evropy, celkový poet romských obti druhé svtové války se odhaduje na 500 000. Evropská veejnost o tom málo ví. Mlení o nacistické genocid Rom a podílu protektorátních orgán na ní chápeme jako druhý dluh R (její vlády) vi eské spolenosti, evropským Romm i Evrop. Vtšina Rom, zavleených do koncentraních tábor v Nmecku a dnešním Polsku, neprošla koncentraními tábory v Letech (okres Písek) a v Hodonínku (jak zní lidové pojmenování pro politického a kulturního života. V tomto ohledu berou náležit v úvahu specifické podmínky píslušník
mstskou ást Kunštátu na Morav, tedy v Hodonín u Kunštátu na Morav). Transporty se vypravovaly nap. z nádraží ve Starém Mst u Uherského Hradišt, z Pardubic, PrahyRuzyn atd.
3.5 Cikánské tábory v Letech a Hodonínku Tábory v Letech a Hodonínku nebyly od 2. srpna 1943 tábory internaní, nýbrž koncentraní. Profesor Ctibor Neas z Brna, jediný odborník (historik), který se romské genocid ped rokem 1990 systematicky vnoval, a pokud jde o oba tábory, zdokumentoval jejich innost, je nazýval – již ped rokem 1990 – tábory nucené koncentrace Rom. Byly to protektorátní tábory. V letech 1940 - 1941 byl v Letech protektorátní kárný pracovní tábor, od ledna do ervence 1942 sbrný tábor (pro osoby „práce se štítící“, mezi nimi ale bylo maximáln 20 procent Rom). Kárné tábory navazovaly na perzekuci Rom za druhé republiky, jejíž zdroj je možno spatovat i v prvorepublikové diskriminaci, upravené zákonem . 117/1927 Sb., o potulných cikánech, jakož i soupisy Rom a jiné akce proti nim. Od 2. srpna 1942 do ervna resp. záí 1943 byly ony tábory oficiáln zvány Cikánský tábor / Zigeunerlager. Odmítání názvu „koncentraní“ je trapné. Jako kdyby terezínské ghetto nebylo koncentraním táborem, protože se takto oficiáln nenazývalo a protože nemlo pímé vyhlazovací poslání. Simon Wiesenthal k tomuto problému napsal: Diskuse, jak máme letský tábor oznaovat, zda jako koncentraní tábor nebo tábor nucené práce, je absurdní proto, že v nm byli lidé z rasistických dvod nuceni k tžké práci se zámrem je touto prací zniit7. Obdobné tábory v Rakousku a ve Francii se v tchto zemích nazývají koncentraní. Od 2. srpna 1942 byly oba tábory, tedy v Letech a Hodonínku považovány za cikánské a výhradn pro Romy. Rasové (rasistické) hledisko vznní je zvláš zavrženíhodné. Romská genocida je asto nazývána i holokaustem. Není pravda, že tábor byl jen pro „nepizpsobivé“, pro tuláky apod. Protektorátní etníci a uniformovaná police, kteí vykonávali nad vzni dozor, je okrádali a muili je mj. hladem. Oni sestavovali – na píkaz nacistických orgán z Prahy – jmenné seznamy vz pro transporty do koncentraních tábor v Polsku, hlavn do Osvtimi. Protektorátní etníci a policisté zejm nevdli, co tam národnostních menšin.“ Rámcová úmluva, lánek 4, odstavec 2: 7 Dopis Simona Wiesenthala Markusi Papemu z 28. ledna 1999.
Romy eká, avšak urité zprávy o osudu zavleených osob v roce 1943 už kolovaly. Nelze ovšem mluvit o eském etnictvu nebo o eské policii. Nebyly to tábory vyhlazovací, vzni zde ale umírali (362 jich zemelo v Letech, z toho 241 dtí, vetn 28, které se tam narodily, a 207 v Hodonínku). Táborem v Letech prošlo 1308 vz, hodonínským táborem 1 396 vz. Zhruba polovina vz byla transportována do Osvtimi a jiných tábor, kde tém všichni zahynuli, tvrtina zemela v Letech a v Hodonínku a tvrtina uprchla nebo byla propuštna na svobodu pi rušení tábor nebo proto, že se „prokázalo“, že vzni nejsou Romové! Tábor v Letech se z 90 procent pdorysn pekrývá s dnešní velkovýkrmnou vep. Není pravda, že stál „jinde“ než velkovýkrmna. Od roku podzimu 1998 existuje plán na pietní úpravu obou míst, nikoliv už, jako na jae 1998 (Tošovského vláda, ministr Vladimír Mlyná) na vybudování památníku, i pomníku. Nejde o poctu dnešním Romm, kteí – až na malé výjimky – nejsou potomky letských a hodonínských vz. Na pietní úpravu míst nejsou ureny zatím žádné finanní prostedky, takže výzvy, aby jich bylo použito na vzdlávání romských dtí, jsou nemístné. Všechny tyto nepravdy a dezinterpretace ohledn tábor v Letech a Hodonínku, jejichž dsledkem je další zapomnní a vyvinní ech (píslušníku eského etnického národa) z nacistických zloin, je možno oznait za „letskou lež“, podobnou lži osvtimské. Proti falšování historie chce SSD vystupovat osvtou a pesvdováním. V atmosfée tém úplného mlení o nacistické genocid Rom a podílu protektorátních orgán a jejich píslušník na ní se v Letech v 70. a 80. letech postavila a rozšíila velkovýkrmna vep, která pedevším svým zápachem brání jakékoliv pietní vzpomínce. V Hodonínku vzniklo na míst koncentraního tábora rekreaní stedisko s koupalištm, ped rokem 1990 státní, nyní v privátních rukou. Velkovýkrmnu i rekreaní stedisko, chápeme jako svj tetí dluh R (její vlády) vi eské spolenosti, evropským Romm i Evrop. Po roce 1990 se velkovýkrmna privatizovala, vlastní ji dnes akciová spolenost. Pvodn akcie patily jednotným zemdlským družstvm, která jimi uspokojovala restituní nároky. Vlastnické zmny se uskutenily bez ohledu na zájem místo pietn upravit. Netenost státu k Letm pi privatizaci zaátkem 90. let považujeme za tvrtý dluh R (její vlády) vi eské spolenosti, evropským Romm i Evrop. Dstojné a pitom schdné ešení vidíme v tom, že velkovýkrmna vep se vybuduje o nkolik kilometr dál, aby tak nebyla poškozena firma, která ji provozuje a aby nebyla
narušena zamstnanost a hospodáské zájmy oblasti. Výstavba bude financována ze státního rozpotu a penz použitých z eské a evropské finanní sbírky. Vykoupení a zrušení velkovepína bez náhrady nedopustíme také proto, aby se tato akce neobrátila proti dnešním Romm v R. Neuvažujeme ani o vybudování památníku v tsné blízkosti stávajícího provozu a „odclonní“ obou objekt zdí, valem nebo živým plotem. Cílem je pietní úprava místa typu „sanctuary“ a jeho propojení s pomníkem, který již od roku 1995 stojí v blízkém lese u hrob zahynuvších Rom. Budeme usilovat i o pietní úpravu místa koncentraního tábora v Hodonínku, kde už také stojí dstojný památník. Podporujeme myšlenku bývalého ministra pro lidská práva a menšiny Michaela Kocába na vybudování mezinárodního vzdlávacího centra v Hodonínku, pibližujícího nacistickou genocidu Rom a podíl protektorátních represívních orgán na ní. Od roku 1998 je v eské republice inný Výbor pro odškodnní romského holocaustu (VPORH). Je to sdružení zastupující zájmy peživších obtí nacismu a pozstalých po obtech v R, tedy vyvraždných pvodních eských a moravských Rom. Krom jiných aktivit usiluje o pietní úpravu míst bývalých koncentraních tábor Lety u Písku a Hodonín u Kunštátu na Morav. Také vláda SSD za pedsednictví Miloše Zemana, u vdomí dluhu eské spolenosti vi pvodním eským a moravským Romm, kteí byli zloinnou nacistickou mašinérií tém vyhlazeni, i toho, že této genocid napomáhali kolaboranti z protektorátních orgán usnesením ze 7, dubna 1999, prohlásila, že „uiní vše, aby dnešní i další generace poznaly píiny i souvislosti nacistické genocidy Rom a že bude usilovat o pietní úpravu míst bývalých cikánských tábor v Letech u Písku a v Hodonín u Kunštátu na Morav.“ V tomto smyslu bude nyní SSD usilovat o výstavbu nové velkovýkrmny vep tak, aby to nepoškodilo provozující firmu a hospodáské pomry okolí a oblasti. Pietní úprava místa – a také místa tábora na Morav – nepedpokládá výstavbu žádných památník i pomník. Úkol, který si dává SSD a který bude plnit podle svých sil a možností, není, a to je teba veejnosti vysvtlovat, žádným gestem vi dnešnímu romskému obyvatelstvu v R. To totiž až na výjimky pochází z rodin žijících do roku 1945 na Slovensku a nemá, na rozdíl od potomk zahynuvších a muených vz, ale také na rozdíl od potomk eského obyvatelstva, které genocid nezabránilo a neusilovalo po válce o potrestání viník a o nápravu, žádný osobní vztah.
Tyto zámry prosazuje i Evropský parlament, v dubnu 2005 vydal usnesení 8 o situaci Rom v Evropské unii, kde pipomnl, že „romský holokaust (porajmos), stejn jako závažnost zloin nacismu smujících k vyhlazení Rom v Evrop, si zaslouží plné odsouzení a vyzývá v tomto ohledu (evropskou) komisi a píslušné orgány (eské republiky), aby podnikly všechny nezbytné kroky, aby z místa nkdejšího koncentraního tábora v Letech u Písku byla odstranna velkovýkrmna vep a aby zde byl vystavn vhodný památník“. V tomto ohledu dosáhl prvních dobrých výsledk bývalý ministr Fischerovy vlády Michael Kocáb. Týkají se zejména dstojné úpravy místa, kde stával tábor v Hodonínku u Kunštátu na Morav. Pokud jde o tábor v Letech, ešení problému vládní usnesení nastínilo, ale pro nedostatek penz a politické vle je vláda odložila.
3.6 Romové a Cikáni Kolik je v R Rom? Odhady se rzní, ale romské organizace, obce i stát mají snahu uvádt vyšší poty, než jsou „skutené“. Ze sítání lidu (necelých 12 tisíc v roce 2001) nelze ovšem vycházet. Odhad osob v sociáln vylouených lokalitách je do 150 tisíc, vtšina z toho (50 až 90 procent) jsou Romové. Další Romové ohrožení sociálním vylouením žijí mimo tyto lokality. Dalších nkolik desítek tisíc Rom (až 100 000) jsou integrovaní až zcela asimilovaní, žijí asto ve „smíšených“ manželstvích a rodinách a k Romm se nehlásí a nelze je do potu Rom zahrnovat ani etnicky, ani sociáln. Zstaneme-li tedy u Rom, kteí potebují sociální pomoc jako Romové, lze jejich poet odhadnout na 150 až 200 tisíc osob. Potomk pedválených eských a moravských Rom, vtšinou asimilovaných, je jen nkolik set. Pvodní Romové z ech jsou blízcí Sint. Romové z Moravy (ze Slovácka) patí kulturn ke stejné etnické skupin jako Romové na západním Slovensku. Romové v R (dnes) jsou z 90 – 95 procent potomci Rom, kteí se po válce a pak až do 90. let pesthovali ze Slovenska (nejvíce východního, hlavn z cikánských osad) do eských zemí. Sthovali se vtšinou spontánn, za píbuznými, nkdy se setkávali se správní diskriminací. K pesthování byli obas zejména v prvních poválených letech motivování finanní podporou, obas i nátlakem. Znaná ást pée o osoby „cikánského pvodu“ byla, pes paternalismus, sociáln pozitivní. Kulturn to vedlo k postupné ztrát etnické identity Rom, postupy byly oteven asimilaní (asimilace nebyla tehdy zakázána ústavním poádkem, jako dnes). Na Slovensku se politika
8
EP 357.314-318v01-00
vi Romm nazývala akulturací. Oblíbený byl termín obané cikánského pvodu, až do roku 1990. Stát poskytoval pomoc zaostalým obanm. ást Rom v minulosti koovala. Kolem 90 procent Rom v dnešní R však pochází z rodin usedlých v Uhrách – na dnešním Slovensku – nejmén od poloviny 19. století, nkteré rodiny se usadily už za Marie Terezie a Josefa II. Olašští Romové byli násiln usídleni až zaátkem roku 1959.
9
Zákon z roku 1958 o trvalém usídlení koujících osob zrušila R až v roce
1998 a SR v roce 2004, ob pod nátlakem Rady Evropy. Do roku 1990 bylo koování trestné do tí let. Olašských Rom (Vlachike Roma) je kolem 20 tisíc, tedy kolem deseti procent všech Rom žijících v R. Pišli do tehdejších Uher z rumunského Valašska po tamním zrušení romského otroctví (1864). Zachovali si (i dti) svj jazyk – mimochodem velmi melodický, odlišný od jazyka Rom, jejichž rodiny pocházejí ze Slovenska. Jsou uzavení, od vtšiny eské i romské spolenosti hodn odlišní. Menší procento (kolem pti) tvoí maarští Romové (hovoící mezi sebou maarsky nebo maarským dialektem romštiny), kteí se asto k Maarm i hlásí, kulturn, etnicky i pi sítání lidu. Jejich pedci pišli z jižního Slovenska. Velmi málo je potomk pvodních eských a moravských Rom a také již zcela asimilovaných Sint, nmeckých Rom. V eských zemích žili na územích, kde se mluvilo nmecky. Byli polokoovní, hovoili už ped druhou svtovou válkou pevážn jen nmecky. Každá skupina je specifická, má svoji kulturu a odlišnou tradiní morálku. SSD bude kulturní odlišnosti respektovat a chránit ty hodnoty a tradice, které nejsou výrazn na obtíž jiným lidem, nebo takové odlišnosti pispívají k multikulturalit.
Slova Cikán, cikánský jsou ve všech slovanských jazycích a v nmin slova hanlivá, alespo mírn, na rozdíl od ekvivalent ve francouzštin, španlštin nebo anglitin (Gypsy). Cigáni je slovensky a v nkterých moravských náeích totéž co klamat, lhát. V Maarsku se za Romy oznaují a jsou oznaováni jen Olašští, hovoící olašskou romštinou, a Beasové, hovoící a dnes i píšící archaickou rumunštinou, zatímco více než polovina maarských
9
O tragédii, která je tehdy postihla, se uchoval popis tehdejší situace, který nepostrádá, jak už to v život bývá, i humornou stránku tehdejšího vnímání pée o obany „cikánského pvodu“: Olaši pestali prý koovat od plnoci z 5. na 6. únor 1959, kdy jejich tábory obklopili píslušníci VB, odvedli jim kobylky a odmontovali kola od maringotek a voz a oslovili je „Soudruzi Cikáni! Ode dneška jste svobodní, už nebudete koovat. Zítra ráno v 7 hodin pijdete na národní výbor a dostanete práci.“
Rom je nazývána (a i oni se tak sami i oficiáln nazývají) nehanlivým slovem Cigány. Hovoí už po generace jen maarsky. V roce 1971 rozhodli Romové na svém sjezdu v Londýn, že budou sami sebe nazývat Rom, plurál Roma a vyzvali k tomu také svtovou veejnost. Tak byly také jejich organizace akreditovány u OSN, Rady Evropy a dalších mezinárodních a evropských institucí, tak jsou oznaováni v EU i v OBSE. V nmecky mluvících zemích se uvádí Roma und Sinti (Sintové totiž nechtjí slovo Rom pro sebe užívat). V Anglii to jsou Gypsies and travellers (koovníci), což je zvláš zavádjící, protože mnozí koovníci nejsou Romy.
3.7 Romská morálka Morálka Rom je velmi složitá ást romství. Je ízena nepsanými pravidly, jež se pedávají z generace na generaci. Není však jednolitá a každá skupina Rom ji pojímá prizmatem své historie, svého vývoje. Historický vývoj také ovlivnil pojetí nkterých pravidel, jimiž se Romové ídili. Romská morálka se znan odchyluje od pvodních zvyk a pravidel, zejména posledních dvacet let. Mžeme íci, že nejvtší rozdíly jsou mezi skupinou Olašských Rom a potomk usedlých Rom. Olašští Romové si ji zachovávají více, a byla u nich vždy písnjší. Romská morálka obecn byla založena na rodinných vazbách, úct ke stáí (v domech pro seniory nejsou žádní Romové ani dnes), kolektivní (rodinné, rodové) soudržnosti, permisivnosti (tj. povolného výchovného zpsobu) vi dtem, odpovdnosti dtí za výchovu mladších sourozenc, na cudnosti (prostituce je nejvtší hanba), na znaném útisku ženy, jejíž vážnost závisí na potu dtí a na stáí (manželka muže, který i formáln vede rodinu, je však asto chápána jako významnjší než muž sám, ale nemluví se o tom), na paternalismu. Stav morálky Rom je ovlivnn mnoha faktory. Její souasná podoba je ovlivnna dlouhodobou nezamstnaností, užíváním a distribucí drog, gamblerstvím, alkoholismem aj., což samozejm souvisí i s výskytem sociáln patologických jev. Mžeme íci, že se morálka Rom pragmaticky podizuje "novým" strategiím pežití, které se projevují v hodnotách, zpsobu komunikace, kultue života atd. Je to pirozený jev ve spolenosti, lidé se snaží vyrovnat se s novými podmínkami života. V pípad sociáln vylouených lokalit mžeme íci, že si hledají svou pozici (sociální status) v nové sociální substruktue. Zachování tradiní
romské morálky souvisí s emancipací, s uchováním kultury a tradice. Vtšinová spolenost a vláda by mly podporovat vše, co výrazn neškodí vtšin nebo ástem romské spolenosti (ženám, dtem apod.)
3.8 Základní práva Základní práva a svobody se zaruují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického i jiného smýšlení, národního nebo sociálního pvodu, píslušnosti k národnostní nebo etnické menšin, majetku, rodu nebo jiného postavení,“ uvádí lánek 3 odstavec 1 Listiny základních práv a svobod (ústavní zákon .23/1991 Sb., od 1. 1. 1993 souást ústavního poádku eské republiky) – dále jen „Listina“. Z dalších ustanovení plyne, že nerovnost v právech panuje v eské republice podle Listiny jako odstupování práv – více jich mají eští obané („obané mají právo na...“), zatímco osoby, které eskými obany nejsou, požívají mén práv; ale i tito „neobané“ požívají spolu s obany etná práva (každý má právo, nikdo nesmí být... apod.) Listina navíc zaruuje a zákony zajišují rzným skupinám lidí zvláštní ochranu i práva – dti, ženy, nemocní, zdravotn postižení, staí lidé. Tou mrou, jak jsou Romové chápani jako píslušníci národnostní menšiny, požívají i zvláštních kolektivních (skupinových) práv jako Romové. Tato práva nelze oznaovat za romská práva. Jsou to práva menšinová, a to individuální práva obana, který je píslušníkem romské národnostní menšiny, i práva kolektivní (skupinová) celé menšiny. Hranici mezi individuálními a kolektivními právy lze nkdy urit jen obtížn. Mnoho práv Rom, která Listina uznává nebo spolu se zákony zaruuje, jsou právy obanskými, politickými, hospodáskými, sociálními a kulturními. Kolektivní práva romské menšiny a individuální práva píslušník romské menšiny upravuje zákon o právech píslušník národnostních menšin . 273/2001 Sb., z 10. 7. 2001. Zákon vychází z mezinárodních pedpis, které jsou pro R závazné. Je však nedostatený pedevším proto, že nedefinuje zpsob uznání menšiny státem, diskriminuje „nové“ menšiny a pro výkon nkterých práv si klade podmínky, které odporují Rámcové úmluv o ochran národnostních menšin10, jíž je R vázána jako mezinárodní smlouvou Rady Evropy od roku 1998. Úmluva byla vzorem pro eský menšinový zákon. Zákon nenapluje závazek smluvní strany, že bude „ vytváet podmínky 10
.96/1998 Sb.
nezbytné pro úinnou úast píslušník národnostních menšin v kulturním, spoleenském a hospodáském život a ve veejných záležitostech, zvlášt pak v tch, jež se jich týkají.“ (lánek 15 rámcové úmluvy). Zákon nepodporuje moderní pojetí práv etnické menšiny založené na rozvoji sebeorganizování se menšiny a na její kulturní samospráv i kulturní autonomii. SSD prosadí do legislativního plánu vlády novelizaci menšinového zákona, a to bu tak, aby byl odstrann nesoulad vzhledem k rámcové úmluv a dalším evropským a mezinárodním pedpism, nebo, podle možností, i rozsáhlejší novelu, která by upravila kulturní autonomii a samosprávu etnických menšin.
3.9 Evropské a mezinárodní organizace a Romové Organizace pro bezpenost a spolupráci v Evrop (OBSE), sídlící ve Vídni, zahrnuje tém všechny evropské státy vetn Turecka, zakavkazské a stedoasijské republiky a USA a Kanadu, celkem 55 stát. OBSE byla první mezinárodní organizace, která se zaala dkladn zbývat záležitostmi Rom (a pozdji i sociáln vylouených lokalit). OBSE ješt jako Konference pro bezpenost a spolupráci v Evrop byla koncem 70. let výsledkem helsinského procesu. Proto se jejích romských aktivit od poátku úastnily i státy stední, východní a jihovýchodní Evropy. Práv OBSE znan ovlivnila Radu Evropy, OSN a pozdji i Evropskou unii. Dnešní pohled na evropské Romy, jejich práva a integraci do vtšinové spolenosti, i na sociální vylouení mnohých z nich je u všech jmenovaných evropských a mezinárodních institucí prakticky totožný. Totožný je i slovník, který pro jevy spojené s Romy používají. Jakékoliv vyboení z toho spoleného proudu, jako byla ze v Matiní ulici v labskoústeckých Neštmicích v roce 1999, sterilizace romských žen, zvláštní školy pedevším pro romské dti, nkteré postoje lidí z R k úprav místa, kde stával protektorátní cikánský tábor v Letech nebo teba anticiganistická vystoupení Jiího unka, vyvolává kritiku a nesouhlas. Spolený všem mezinárodním organizacím a institucím je odpor vi anticiganismu, který se jako druh xenofobie adí k antisemitismu, islamofobii a vyvolávání nenávisti vi kesanm a kesanství. Je zajímavé, že práv R obohatila tento evropský výet nepijatelného chování o útoky vi osobám, které se nehlásí k žádnému náboženství, víe i
církvi. OBSE se napíklad intenzivn zabývá nedostatenou (žádnou) úastí Rom na správ vcí veejných, zejména pak tch, které se jejich života pímo týkají. Sleduje napíklad a kritizuje postavení romských žen. K tomu zídila i své orgány – vysokého komisae pro menšiny, Úad pro demokratické instituce a lidská práva, od roku 1994 v ní psobí CPRSI Kontaktní místo pro Romy a Sinty, které se zabývá výmnou informací a kontakt mezi úastnickými státy a napomáhá vytváení a vyhodnocování projekt týkajících se Rom a Sint. Rada Evropy byla založena už v roce 1949. Spojuje ji evropská Úmluva o ochran lidských práv a základních svobod. Romy se také dlouho zabývá, ale její akceschopnost poznamenala skutenost, že státy, které díve patily k RVHP a Varšavské smlouv, k ní pistoupily až v 90. letech – SFR v roce 1992. Ruská federace v roce 1997. Rada Evropy je tvoena 47 státy vetn Turecka a tí zakavkazských republik, sídlo je ve Štrasburku, kde zasedá i Parlamentní shromáždní RE, jeho místopedsedkyní je Anna urdová (SSD), a kde sídlí Evropská komise proti rasismu a intoleranci a také Evropský soud pro lidská práva (RE), který mnohokrát rozhodoval o pomrech v R a nkolikrát i o vcech, spojených s Romy. OSN má svou Radu (díve Komisi) pro lidská práva (Ženeva) s jejím zvláštním zpravodajem pro rasismus. V Ženev také psobí nkolik výbor, napíklad Výbor pro lidská práva, CERD – výbor proti rasové diskriminaci a další, které založily a udržují státy – vetn R, jež jsou leny píslušných mezinárodních smluv. Sekretariáty tchto výbor jsou souástí správy orgán OSN. Také EU zídila ve Vídni své Stedisko pro sledování jev rasismu a xenofobie, v roce 2007 pemnné v Agenturu pro základní práva (FRA), která je poradním orgánem Evropské komise. Spolenou potíží pi uchopení „romské problematiky“ je rozdílná kultura a zpsob života Rom v jednotlivých zemích. Ve východní ásti Evropy a také ve Španlsku jsou Romové (vtšina Rom) už po generace usedlí, zatímco pvodní Romové v západních zemích – ve Francii, Belgii, Velké Británii, Itálii, Nmecku a Rakousku napíklad – jsou koovní nebo polokoovní. Nesprávný západní pohled na stedoevropské a východoevropské Romy jako na koovníky asto petrvává a znesnaduje prosazování rzných opatení a projekt. Vc neusnaduje ani „republikánský model“, neuznávající etnicitu, který ve Francii, ale i jiných státech pevažuje.
SSD i jako len Socialistické internacionály a Evropské strany socialist se pln úastní zápasu proti xenofobii, vetn anticiganismu. V evropském i mezinárodním mítku bude i nadále usilovat o pekonání všech pedsudk, škodlivých stereotyp, diskriminace a sociálního vylouení. Za dležité považujeme koordinování svého úsilí se Slovenskem, které elí obdobným problémm sociálního vylouení. Spolupráce a styky mezi státními orgány i v rámci obanské spolenosti jsou zde obzvlášt žádoucí.
3.10 Kdo je Rom Spolenosti se ve svt dlí podle zemí, jindy podle kmen, rod, kast nebo dokonce podle tíd. V Evrop probíhá dlicí ára tak, že na jih od Alp a na západ od Rýna existují národy politické, které etnicitu (národnost) neznají nebo neuznávají, stát je založen na francouzském, republikánském modelu. Obané v tchto zemích a také v USA hlásící se k njaké národní menšin – až na výjimky – nemají žádná skupinová práva z titulu národnosti, etnické (národnostní) menšiny tam podle ústavy a zákon neexistují. Na sever od Alp a na východ od Rýna existují národy, založené také nebo dokonce pevážn na národnosti, etnicit. Národní menšiny jsou v nich ústavou a zákony chránny. V nkterých zemích existuje kulturní autonomie a kulturní samospráva (Maarsko), jinde jsou kvóty pro zvolené zástupce menšin do státního i zemského parlamentu (Polsko, Rumunsko, nkteré jihoslovanské zem, ale také Dánsko), takže k získání mandátu potebují menší poet hlas než ostatní poslanci. Podle eské Listiny (lánek 25) i podle navazujícího menšinového zákona v eské republice národnostní (etnické) menšiny existují a jejich píslušníci požívají individuálních i skupinových práv. Podle eské Listiny – lánku 3 odstavce 2 „Každý má právo svobodn rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivování tohoto rozhodování a všechny zpsoby nátlaku smující k odnárodování.“ Je to jeden z pilí liberáln-demokratické orientace státu, ješt federálního, z roku 1990. SFR se tehdy zaadila mezi státy, kde se národnost u konkrétních osob nesmí zjišovat a úedn uvádt. Zárove se tím piblížila takzvanému republikánskému modelu, vzešlému z Francie konce 18. století, v nmž je národnost, jazyk, rodinná kultura a také náboženství a politické pesvdení soukromou záležitostí každého. Listina užívá slova „národnost“ tam, kde se v mezinárodních i
evropských pedpisech hovoí o „národní identit“, tedy „národní totožnost“. V eském prostedí ale stále pežívá význam slova národnost jako skupina lidí, kteí se hlásí k njaké národnosti. Nutno zdraznit, že citovaná formulace Listiny lánku 3 odstavce 2 zahrnuje i možnost, že lovk nerozhoduje o své národnosti vbec (nkdy i nikdy), dále že své rozhodnutí nezveejuje i je nesdluje jiným osobám, dále že svou národnost kdykoliv mní a konen že se hlásí k více než jedné národnosti. Národnost je navíc podle zákona o ochran osobních údaj citlivý osobní údaj, který smí být o konkrétním lovku zveejován jen s jeho souhlasem. Za této situace zbývá jediné ešení: Rom, stejn tak ech, Nmec, Polák atd., je ten, kdo se v daný okamžik sám za Roma oznaí. V poslední dob se však stále více prosazuje názor, že pi vládní a obecní politice vi Romm lze považovat za Romy i ty obany (osoby), kteí se asto k romské národnosti výslovn nehlásí, nebo i ty, kteí zaazení mezi Romy odmítají, avšak vtšinová spolenost je za Romy považuje. U asimilovaných nebo zcela integrovaných Rom, považovaných i majoritou za „Neromy“ nebo za integrovanou souást vtšinové spolenosti, tato otázka se ovšem neklade – v tomto prostedí je Rom jen ten, kdo se k romství11 hlásí. Pípadná diskriminace tchto Rom pro jejich vzhled (tedy „rasu“ resp. národnost, a skutenou i domnlou), je ešitelná podle obecných zásad upravených antidiskriminaním zákonem, pípadn trestním i pestupkovým zákonem. Avšak mají-li stát, obce a spolenost njak pomoci i tm Romm, kteí jsou sociáln vyloueni nebo jsou sociálním vylouením ohroženi, je zapotebí užívat oznaení „Rom“ i pro ty, kteí se za Romy neoznaují a obecn jsou za Romy považováni. Státní a obecní pomoc samotná se ovšem musí týkat všech sociáln vylouených, nejen Rom. Sociáln vylouené skupiny – viz 6. kapitola – pedstavují v každé lokalit urité, a ne vždy harmonické spoleenství složené jak z Rom a osob, které kulturn pijali romství, tak z „Nerom“, vtšinou ech. Nkteí žijí v tomto prostedí samostatn, jiní jsou integrováni do romských rodin. V nkterých lokalitách jsou „Neromové“ výjimkou, ale jsou místa, kde tvoí i nkolik desítek procent sociáln vylouených. I z tohoto dvod nelze vždy hovoit o sociáln vylouených romských komunitách. Svá úskalí má i samotné slovo „komunita“. Obvykle totiž oznauje spoleenství lidí, kteí žijí spolu dobrovoln, což v pípad mnoha obyvatel sociáln vylouených lokalit není.
11
romství – peklad romského slova romipen; esky: romství, romské tradice, romská kultura
Základní podmínkou pro užívání slov Rom, Romové, romský nejen pro ty osoby, které se za Romy veejn oznaují, je neadresnost. Nikdy se nesmí stát, aby za Roma byla oznaena konkrétní osoba bez jejího výslovného souhlasu s tímto oznaením. Nesmí také existovat žádná jmenovitá evidence Rom, nezamstnaných Rom atd. Odhady potu Rom ve tíd, ve škole, v lokalit, obci, okresu i kraji by mly být asto aktualizovány pedagogickými, sociálními, správními atd. pracovníky. Poet osob (obyvatel R), které se veejn, by anonymn (jako u sítání lidu) hlásí k romské národnosti a romskému jazyku jako k jazyku mateskému, klesá. Podle sítání z roku 1991 se k romské národnosti hlásilo 32 903 lidí, k romštin jako mateštin 16 630. Pi sítání v roce 2001 se k romské národnosti hlásilo jen 11 716 osob, a romštin jako mateštin 6 672 osob. Pitom poet Rom odhadovala tehdy kancelá vládní Meziresortní komise pro záležitosti romské komunity na 150 000 až 200 000. Asi polovina z toho potu je sociáln vylouena nebo je sociálním vylouením ohrožena. Z tohoto faktu plynou dva závry: Poty Rom a dsledky tchto pot nelze pi správ vcí veejných urovat podle výsledk sítání lidu. Zákon o obcích (obecní zízení) . 128/2000 Sb., upravuje, že dosáhl-li poet oban hlásících se pi posledním sítání lidu k jiné národnosti než eské, pti procent, mže obec zídit výbor pro národnostní menšiny. Upravuje dále, že pokud podle posledního sítání lidu žilo v obci deset procent oban menšinové národnosti, mže se za podmínky souhlasu zmínného výboru uvádt název obce, jejích ástí, ulic a jiných veejných prostranství a oznaení budov státních orgán a územních samosprávných celk též v jazyce národnostní menšiny. Tyto podmínky a další zákonná úprava, vycházející z pot podle posledního sítání lidu, je pro píslušníky menšin a zvlášt pro Romy, u nichž je nepomr mezi pihlášením se k menšinové národnosti a skuteným stavem nejvyšší, diskriminaní. Zákony o obecním a krajském zízení a o hlavním mst Praze je nutno novelizovat tak, aby poty oban neeské národnosti nebyly vázány na sítání lidu. I zde je teba vycházet z úedního odhadu pot oban menšinové národnosti. Tyto legislativní problémy ovlivují nápravu sociálního vylouení. Jsou spojeny s dvma základními myšlenkovými proudy romist, sociolog, antropolog atd. První je smr „národnostní“, tedy kulturní, který mže vyústit až v koncepce uritého národního obrození Rom jako evropského národa. Vychází z teorií, které v eskoslovensku a eské republice rozvíjela romistka a Romka – Romka podle své volby a za souhlasu Rom, kteí ji mli v úct a lásce – Milena Hübschmanová.
Odlišnou koncepci pijali antropologové Tomáš Hirt a Marek Jakoubek zaátkem prvého desetiletí tohoto století. Etnickou, kulturní stránku problematiky potlaují jako okrajovou a sousteují se na sociální problémy, na vylouení, na kulturu chudoby, která je podle jejich teorie stejná všude ve svt bez ohledu na etnicitu subjekt. Jejich antropologická škola Západoeské univerzity v Plzni zastává názor, že o Romech, etnicit a menšinách se radji nemá mluvit. Nebudou pak stigmatizováni, problém bude zanikat. Vycházejí z Arnošta Gellnera, ale i on v posledních letech svého života, když znovu léta žil v Praze, uznal, že etnické národy, i kdy podle nho vznikly „umle“, mají právo na existenci. Obohacují svou kulturou a pístupem k životu celou spolenost, dodáváme. Plzeští antropologové v nich sice vidí individuality, avšak z etnického hlediska uniformní obany, chtjí je natít na bílo. Názor, že o Romech se nemá moc mluvit, aby to „neprovokovalo“ vtšinové obyvatelstvo, je této škole blízký. Zastávají ho i nkteí Romové v státní správ a romských spolcích. Navazuje na pvodní asimilaní politiku státu ped rokem 1990. Proti postojm tchto antropolog vystupují nkteí romisté, žáci Mileny Hübschmanové. Odprci
integrace
Rom
do
spolenosti
se
rekrutují
v prostedí
rasistických,
anticiganistických pedsudk. Tyto postoje jsou skuteným nebezpeím pro spolenost a právní stát. Pokud jde o postoje západoeské antropologické školy blízké tvrzení „Romové nejsou“, je teba tomuto liberálnímu, asimilanímu pístupu také elit, nebo mže být v rozporu s ústavn zaruenými skupinovými právy romské menšiny a i dalších menšin. S lidmi, kteí tyto názory zastávají, je ovšem možno a nutno spolupracovat všude, kde to vede ke zlepšení životních podmínek sociáln vylouených lidí. Že ideologický postoj, popírající nebo opomíjející etnicitu nemusí být brzdou terénní a komunitní práci, to dokazuje innost lovka v tísni, jehož nkteí pracovníci mají k západoeské antropologické škole blízko. Vládní postoj vyjádený v koncepci vychází z obou tchto smr, tedy „sociálního“ i „etnického“, piemž sociální rozmr situace Rom v takzvaných ghettech považovala vláda až dosud za spoleensky naléhavjší. Kulturní (etnickou) stránkou problematiky se zabývá vládní rada pro národnostní menšiny, jejíž psobnost upravuje menšinový zákon. Sociální problematika vylouených Rom (v takzvaných komunitách) je v psobnosti vládní rady (díve meziresortní komise) pro záležitosti romské komunity. Ob rady podléhají gesci jednoho lena vlády a jejich sekretariáty jsou zaazeny do Úadu vlády. Rada pro národnostní menšiny je dána zákonem, rada pro záležitosti romské komunity existuje jen na základn vládního usnesení.
Ve vyváženém zamení na sociální aspekt romských záležitostí a na dimenzi kulturnetnickou bude pokraovat i SSD. Jsme k tomu vedeni jak svým pesvdením, tak mezinárodními a evropskými závazky a organizacemi a eským ústavním poádkem a eskými zákony. Hospodáská, sociální a kulturní práva Rom jsou v zásad stejná jako práva jiných lidí – tedy pedevším oban, pokud je Rom eským obanem. Nebylo by teba o tom do tohoto textu nic psát, kdyby nebylo okolnosti, že vzhledem k informování a vzdlání Rom je v jejich prostedí ješt nižší povdomost o tchto právech než v majoritním prostedí. Proto zde poznamenejme, že tato práva tvoí hlavu tvrtou Listiny. Obsahují právo na práci a hmotné zajištní tch, kteí ji nemohou bez své viny vykonávat, by je právo na práci a další nkterá hospodáská, sociální a kulturní práva podmínno a je zaazeno mezi takzvaná „mkká práva“. Tch je možno se dovolávat jen v mezích provádcích zákon. Je úkolem terénních a sociálních pracovník, aby – jsouce sami dobe poueni – penášeli informace o tchto ustanoveních a provádcích zákonech mezi Romy. Z mezinárodních a evropských pedpis je teba poukázat na Mezinárodní pakt o hospodáských, sociálních a kulturních právech (.120/1976 Sb.), na Evropskou sociální chartu (Rada Evropy 1961, ratifikována R 3. 11. 1999 – .14/2000 Sb.m.s.) a pokud jde o ochranu a rozvoj romského jazyka i na Evropskou chartu regionálních a menšinových jazyk (Rada Evropy 1992, ratifikována R 15, 11. 2006 - .15/2007 Sb. m. s.) Tato práva, pokud jich užívají Romové jako píslušníci národnostní menšiny, by ml zajišovat menšinový zákon. Již jsme však uvedli, pro by ml být novelizován.
4. Téma 3: Diskriminace a antidiskriminaní opatení
4.1 Obecn Listina uvádí v lánku 1: „Lidé jsou svobodní a rovní v dstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlitelné a nezrušitelné.“ Základní práva jsou lidská práva. Také další katalogy lidských práv, platné v R, upravují ochranu lidských práv obdobn jako Listina, právní ád je zaruuje všem oban i osobám. Obanská a politická práva zaruují i Mezinárodní pakt o obanských a politických právech
(.120/1976 Sb.) a evropská Úmluva o ochran lidských práv a základních svobod z roku 1950 se svým Evropským soudem pro lidská práva ve Štrasburku (v SFR a R .209/1992 Sb.). Tyto pedpisy byly vzorem a zdrojem pi vytváení a pijímání eskoslovenské Listiny. Pi rozdílné úprav ochrany v rzných katalozích (pedpisech) se v ešení konkrétního pípadu uplatní vždy ta úprava, která je pro danou osobu nebo skupinu osob výhodnjší. Listina lánek 3 odstavec 3: „Nikomu nesmí být zpsobena újma na právech pro uplatování jeho základních práv a svobod.“ Zásada rovnosti lidí ped zákonem je ve svt sice stále astji uplatována, avšak mnohým lidem, vládám a nestátním neziskovým organizacím se zdá, že pokrok je v této oblasti pomalý. Proto se ustanovení mezinárodních smluv, zákon a podzákonných pedpis ve svt (OSN), v EU i v R stále zpísují. Zákaz diskriminace prostupuje celý právní ád. eský zákon o rovném zacházení a o právních prostedcích ochrany ped diskriminací (antidiskriminaní zákon) pijala Snmovna už v roce 2008, a to i poté, kdy jí ho Senát vrátil. Podruhé vrátil v roce 2008 Snmovn prezident republiky Václav Klaus, ale ta ho po druhé pehlasovala v dubnu 2009. Zákon nabyl úinnosti 1. záím 2009, nkterá jeho ustanovení, týkající se veejného ochránce práv, jemuž zákon svuje psobnost ve vcech práva na rovné zacházení a ochrany ped diskriminací, 1. prosincem 2009. Zákaz diskriminace a další zákazy patí mezi takzvaná negativní práva. Na rozdíl od nich mají pozitivní práva povahu nároku, asto jen ásteného. Evropská Úmluva o ochran lidských práv a základních svobod z roku 1950 se od roku 1952 rozšiovala dodatkovými protokoly, postupn byla rozvíjena i pozitivní práva, napíklad Evropskou sociální chartou. lenských stát Rady Evropy je dnes 47. Pro ochranu národnostních menšin jsou základními ustanoveními lánky 24 a 25 Listiny. lánek 24 zní „Píslušnost ke kterékoliv národnostní nebo etnické menšin nesmí být nikomu na újmu.“ Je to antidiskriminaní ustanovení, na rozdíl od lánku 3 zaruuje nejen individuální, ale i skupinové právo. Listina nedefinuje, co je národnostní nebo etnická menšina a oba typy menšin nerozlišuje, a zákon neuvádí „etnickou menšinu“ vbec. Definice menšiny v menšinovém zákonu je založena na výhradn etnickém hledisku, zatímco Rámcová úmluva o ochran národních menšin, jíž je R vázána jako mezinárodní smlouvou Rady Evropy12 od roku 1998 uvádí i 12
.96/1998 Sb.
menšiny, založené na odlišné kultue, jazyku nebo náboženství. Definici národnostní menšiny však nepináší. lánek 24 Listiny je antidiskriminaní, lánek 25 Listiny zaruuje pozitivní práva menšin. Oba lánky provádí zákon o právech píslušník národnostních menšin . 273/2001 Sb., z 10. 7. 2001, neoficiáln zvaný menšinový zákon. Zákaz diskriminace se promítá i do pestupkového a trestního zákona. Naopak, útoí-li pachatel tak, že nkomu zpsobí nebo chce zpsobit újmu z dvod rasy, národnosti, náboženství, politického pesvdení atd., jsou, poínaje vraždou a kone vyhrožováním skupin lidí, za tyto skutky trestní sazby vyšší.
4.2 Diskriminace Rom Diskriminaci lidí pro jejich romskou etnicitu (skutenou nebo domnlou) zaínají uznávat už i eské soudy a lidé, kteí kvli ní podávají obanskoprávní žaloby, zaínají své pe vyhrávat. Z hlediska eského trestního práva ale není diskriminace (rasová, etnická) trestným inem, trestné je jen podncování k ní. To odpovídá minimu, k nmuž se R zavázala pijetím Mezinárodní úmluvy o odstranní všech forem rasové diskriminace
13
. Ani nový trestní
zákoník, který nabude úinnosti 1. ledna 2010, neupravuje trestný in rasové diskriminace, bude trestat pouze její nejhorší formy – apartheid a segregaci nebo úast ve skupin, která diskriminuje. Rozlišovat je ovšem nutno diskriminaci státem, obcí, veejnou institucí (školou) a diskriminaci, jíž se dopouští soukromník. Stát resp. jeho vláda mže být odsuzována i za to, že takové „soukromé“ diskriminaci dostaten neelí. Podle uvedené smlouvy se státy zavázaly nejen diskriminaci v rzných formách odstraovat a trestat, ale pijímat opatení k pedcházení diskriminace. eská republika má v tomto smru znané rezervy.
13
95/1974 Sb., ratifikována SSR v roce 1966, vstoupila tu v platnost 4. ledna 1969
4.3 Antidiskriminaní zákon Tento zákon, chrání ped diskriminací jen ásten, a to v míe, která je pro eskou republiku závazná podle smrnic Evropské unie. Navíc antidiskriminaní zákonnou úpravu podle smrnic Evropské unie pijala eská republika jako poslední stát EU se zpoždním pti let. Vláda SSD pedložila v roce 2005, po nkolikaleté píprav, pedlohu výrazn úinnjší, i když i ta obsahovala problematické urení veejného ochránce práv jako antidiskriminaního státního orgánu. (Ochránce má ale chránit práva lidí, a ne teba pomáhat k postihu podnikatele, který diskriminuje.) Tehdy onen zákon schválila pouze Snmovna, v Senátu neprošel o jediný hlas a po vrácení do Snmovny – bez pozmovacího návrhu – nebyla v rozpadávající se koalici SSD, KDU-SL a US tsn ped snmovními volbami v ervnu 2006 k pijetí politická vle a zákon nebyl pijat. V roce 2007 vypracovala Topolánkova vláda návrh nový, užší než pvodní. Zdraznme ješt, že zákon nebrání pouze diskriminaci rasové a etnické, ale i diskriminaci podle pohlaví, vku, sexuální orientace, zdravotního postižení, náboženství apod. a že všechny tyto formy diskriminace jsou v R bžné. Poslanci SSD sice návrh vlády Mirka Topolánka podpoili, ale SSD hodlá zahájit práce na jeho novele, která by antidiskriminaní psobení rozšíila a prohloubila, a který by piznala nevládní neziskovým organizacím psobnost pi ízení u soudu a ped správním orgánem.
5. Téma: Romská sdružení a jiné skupiny
V souasné dob neexistuje žádná funkní romská politická strana, a proto je nutné oslovit jiné partnery. Registrovaných romských organizací v eské republice (resp. organizací sdružujících obany romské národnosti) je nkolik set, vtšinou to jsou obanská sdružení. Vedle nich existuje i mnoho neromských organizací psobících ve prospch Rom, které také pispívají k integraci osob ohrožených sociálním vylouením i se zamují speciáln na práci s Romy. SSD si je vdoma dležitosti komplexního pístupu k problematice a hlavn využití již existujících zkušeností, a to na všech úrovních. Proto se rozhodla pro spolupráci s romskými a
dalšími organizacemi. Za tímto úelem vytvoilo nkolik organizací neformální platformu romských organizací. S jejími leny SSD podepsala memorandum o spolupráci. K memorandu, a tedy i k neformální platform romských organizací, mže pistoupit jakákoliv další organizace nabízející své zkušenosti a znalosti. Pro zvýšení sebevdomí Rom i kvli vytváení dobrého obraz Rom u vtšinového obyvatelstva hraje nezastupitelnou roli romská kultura. Krom romských asopis a obanského vysílání v rádiu i televizi o ni peují kulturní spolky, které poádají hudební festivaly, romské kapely a v neposlední ad Muzeum romské kultury v Brn.
6. Téma: Sociální vylouení Rom 6.1 Obecn Proces sociálního vylouení je nejen dsledkem chudoby a nízkých píjm, nýbrž – v pípad Rom – také diskriminace. Podstatné stránky sociálního vylouení jsou nezamstnanost, špatné bydlení, nedostatené vzdlání (kvalifikace) a lichva. Sociáln vylouení jsou odíznuti od institucí a služeb, sociálních sítí a vzdlávacích píležitostí. Projevem sociálního vylouení je tedy napíklad dlouhodobá nezamstnanost, závislost na sociálních dávkách, život v prostorov vylouených ástech obcí, nízká kvalifikace, špatný zdravotní stav, rozpad rodin i ztráta sebeúcty. Jako adaptace na podmínky sociálního vylouení se asto vytváí specifické hodnoty a normy, mezi nž patí napíklad draz na pítomnost, neschopnost plánovat do budoucna, pocity beznadje a bezmocnosti i pesvdení, že lovk nemže ovlivnit vlastní sociální situaci. Za sociáln vylouenou lokalitou považujeme „geograficky vymezitelnou oblast, kde dochází ke koncentraci osob ohrožených sociálním vylouením.“14 Jedním z nejviditelnjších podob sociálního vylouení je vylouení prostorové. Prostorové vylouení znamená pro jedince bariéru rozvoje životních šancí. Nedobrovoln segregované skupiny zpravidla žijí v nejhorších, stigmatizovaných ástech msta, v nevyhovujících, nuzných obydlích s nedostatenou úrovní sanitárního vybavení a pístupem k bžným službám.15 Dále mžeme rozlišit nejastji vylouení ekonomické (vylouení z trhu 14 15
Jára, M. (a kol.): Sociální diskriminace pod lupou. Otevená spolenost, o.p.s., 2006, s. 39. Toušek, L.: Sociální vylouení a prostorová segregace. www.caat.cz, publikace.
práce, které bývá asto zpsobeno nízkým vzdláním i diskriminací), vylouení symbolické (stereotypní a pedsudený pohled na lidi v postižené sociálním vylouením). Sociáln vylouené lokality a situace v nich je velmi diferencovaná, lokality se liší zejména velikostí a pomrem velikosti vi obci i mstu, ve které se nacházejí, mírou prostorového vylouení, stavem dom a byt, formou jejich vlastnictví atd. Za sociáln vylouenou lokalitu mžeme považovat jeden dm, ubytovnu, provizorní písteší, (tzv. holobyty), ulici, nkolik ulic i tvr. Každá lokalita má svá specifika, liší se velikostí, složením obyvatelstva, problémy, atd. Charakteristickými rysy sociáln vylouených lokalit jsou uzavenost spoleenství, prostorová segregace (nedostupnost infrastruktury, chybí zde obchody, úady, školy, lékai, atd.) a nevyhovující bytové podmínky (domy jsou zdevastované, asto se setkáváme s nepoádkem v okolí dom a nedostatenými hygienickými podmínkami domácností). Faktory, které ovlivují obyvatele k odchodu ze sociáln vylouených lokalit a znovuzapojení se do spoleenského, kulturního a ekonomického života, jsou zhoršený zdravotní stav, dlouhodobá nezamstnanost, závislost na dávkách státní sociální podpory a dávkách pomoci v hmotné nouzi, nízká vzdlanost, zadluženost (na nájemném a službách spojených s bydlením, u spoleností poskytující tzv. rychlé pjky, spotebitelských úvrech, u lichvá). Dalším sociáln rizikovým rysem je požívání alkoholických nápoj a drog (astý jev u Olašských Rom), gamblerství, kriminalita mládeže a dosplých, prostituce. Lidé se v takovýchto lokalitách mohou ocitnout z rzných dvod. Bu už v míst žili ped tím, než se z nho stala sociáln vylouená lokalita, a pak jde vtšinou o lidi, kteí nemají prostedky a možnosti lokalitu opustit. Nebo se do ní nasthovali už v dob, kdy se už sociáln vylouenou lokalitou stávala nebo stala. Pak šlo bu o pisthování dobrovolné – pišli za nkým (píbuznými, druhem/družkou apod.), nebo nedobrovolné – byli sem vysthováni nap. proto, že jim vznikly dluhy na nájemném v pedchozím bydlišti. Základní problém vidíme v tom, že se sociální aspekt otázek souvisejících se sociáln vylouenými lokalitami zamuje za aspekt etnický. Velká ást eské veejnosti chápe sociální vylouení pedevším jako problém pítomnosti etnicky odlišné populace v majoritním prostedí, nikoliv pouze jako problém pítomnosti
extrémn chudých vrstev. Názory veejnosti se asto opírají o kusé nebo zcela nepravdivé informace, které se asto zakládají na zkresleném nebo pedpojatém vidní problém.16 Psobí zde stereotypy typu: Pro všechny Romy je typické, že chtjí bydlet pohromad, zneužívají sociální dávky, nechtjí pracovat, nkteré typy kriminality jsou pro n bžné, ešit kriminalitu mezi nimi nemá smysl atd. O nco pouenjší instituce si sice pejmenují Romy na sociáln nepizpsobivé i na sociáln vylouené, zpsob uvažování však zstane stejný, založený na pedsudcích a zamený na ešení problém specifického etnika, tj. entity, která se chová jinak než my ostatní. Budiž však zdraznno, že ne všichni Romové v R žijí v prostedí sociálního vylouení a ne každý, kdo se v podmínkách sociálního vylouení nalézá, je Rom. Chápat problém sociáln vylouených a sociálním vylouením ohrožených skupin obyvatel jako romskou otázku je cesta do pekel. Úady jsou povinny ešit sociální vylouení se zamením na konkrétní sociální problémy lidí v jejich individuálních pípadech, a to bez ohledu na to, zda se jedná o lovka, který se hlásí k eské nebo jiné národnosti, je njakého náboženství nebo je považován za píslušníka njaké skupiny. Etnická, náboženská, národnostní, kulturní i jiná výlunost pesto musí být brána na zetel vždy, je-li zdrojem diskriminace i stigmatizace. Proti tomu musí stát jednak zakroit, jednak pi pozitivních opateních ve prospch osob v sociálním vylouení vždy pihlížet k tomu, že jde o Romy, pokud to jsou Romové. V souvislosti s menšinovou národností by ml stát v souladu se zákonem o právech píslušník národnostních menšin zajistit i romské národnostní menšin realizaci jejich kulturních, jazykových a dalších práv. Dosavadní postoj, vycházející z pedsudku, že píinou sociálního vylouení je romská mentalita, povaha, „geny“ apod., pispívá ke stigmatizaci tch, kteí se v sociálním vylouení ocitli, a také ke stigmatizaci všech píslušník romské populace v zemi, k upevování falešné pedstavy o existenci etnicky odlišné, tj. problémové skupiny v majoritní populaci a pedevším k prohlubování nenávisti mezi „majoritou“ a „minoritou“. Také spojovat vystoupení pravicových radikál (zvaných policií extremisty) s ešením problém sociáln vylouených lokalit je nebezpené a nepijatelné, a to ve dvou ohledech: Pokud radikálové uspoádají demonstraci v konkrétním mst, která je zamena proti urité skupin místních obyvatel, a místní a státní instituce rychle reagují návrhy na zlepšení situace, 16
Gabal, I. – ada, K. – Snopek, J.: Klí k posílení integraní politiky obcí. Otevená spolenost, o.p.s., 2008, s. 5 a 10.
mže to na veejnost psobit tak, že teprve když nkde radikálové takto veejn vystoupí, zane stát a samospráva jednat. ást veejnosti si mže situaci vysvtlit tak, že bez zásahu radikál by se nic nedlo, ani nezlepšilo, což mže vést k nárstu sympatií vi extremistickým uskupením.
To za prvé. Druhý dsledek je ješt závažnjší: Pravicoví
radikálové uspoádají rasisticky motivovanou demonstraci, namíenou proti urité skupin místních obyvatel, piemž stát a samospráva nehovoí o ešení problému „extremismus“, ale problému té skupiny, proti které radikálové vystoupili. Zástupci institucí veejné správy zanou mluvit o tom, že je nutné, aby se tato skupina „pizpsobila“, aby žila jinak, a jejich jednání tak kopíruje požadavky radikál. Hrzostrašné a pipomínající dobu vzestupu NSDAP jsou novinové lánky o tom, že Dlnická strana vyšle do Janova monitorovací hlídky. Dvodem je údajná liknavost msta pi ešení Janovského problému. Litvínov se brání, tvrzení strany se podle radnice nezakládá na pravd, msto vyvíjí znanou snahu o zlepšení situace v Janov, píše se v novinách. Msto je pod tlakem pravicových extremist, snaží se splnit jejich požadavky, ale ti jsou stále nespokojení, a proto tlak stupují. Domníváme se, že jde o bezprostední ohrožení demokratických princip, na kterých je postaveno fungování našeho státu, uvádí ve svém materiálu ministerstvo vnitra. Pokud radikálové vystoupí podobn vi jakékoliv skupin, proti které se jejich nenávist asto obrací (cizincm, muslimm, židm, homosexuálm…), budou instituce veejné správy i v tomto pípad požadovat, aby se tyto skupiny „pizpsobili vtšin“, aby žili jinak, což v dsledku znamená v souladu s požadavky krajní pravice? Pevn víme, že nikoliv. Paraleln je tak ovšem nepípustné, aby tak reagovaly ve výše popsané situaci. Ministerstvo vnitra vydalo na podzim 2008 metodickou píruku pro obce a policii, obsahující i návody, jak pravicovému radikalismu elit. Aniž se vyjadujeme k obsahu píruky – nkteré její ásti by zasluhovaly právní revize – vítáme tuto metodickou podporu. SSD je odhodlána v tomto smru pokraovat a zasadit se o intenzivnjší a úinnjší prevenci zamenou na dti a mládež.
6.2 Bydlení Rom a neexistence sociálních byt Sociální demokracie vychází z pesvdení, že bydlení není pouze zbožím, a že právo na bydlení je souástí práva na pimenou životní úrove ve smyslu Mezinárodního paktu o
hospodáských, sociálních a kulturních právech17. Proto bude usilovat o pijetí zákona o sociálním bydlení. Právní ád R neupravuje sociální bydlení. R je, vedle Irska, jedinou zemí EU, kde tento institut chybí. Programové prohlášení souasné koaliní vlády zámr obsahovalo, avšak úkol zpracovat vcný zámr zákona o sociálním bydlení do dubna 2008 byl z plánu prací vyškrtnut. Osoby usilující o sociální bydlení tvoí nkolik podskupin. Každá má své specifické poteby. Jsou to zejména: senioi; zdravotn postižení; rodiny i osoby v podnájmu; osamocený rodi s dtmi; osoby na ubytovnách; osoby picházející z vzení nebo z ústavní výchovy; osoby nacházející se v ústavech sociální pée, léebnách dlouhodob nemocných a domovech pro seniory, osoby bydlící nkde bez právního dvodu a osoby na ulici (bezdomovci); azylanti. Všem je spolená nízká uplatnitelnost na volném trhu s byty. Ta plyne z mnoha subjektivních a objektivních faktor („handicap“). Romské rodiny s nízkými píjmy a jednotliví Romové se vyskytují ve vtšin uvedených podskupin, mnohé je však spojuje: bývají poetnjší (mají více dtí) než majoritní rodiny a o bydlení se asto zajímá širší rodina sestávající z více rodin. ást Rom bydlí v nájemných bytech, které pozbývají kvli neplacení nájmu, kvli nevdomosti, s níž ukonují nájemní smlouvy na dobu neuritou a podepisují smlouvy na dobu uritou, kvli nátlaku lichvá, kvli skuteným nebo astji pedstíraným rekonstrukcím dom atd. Je obtížné sehnat nový nájemný byt. Již nabídky byt bývají spojeny s výhradou, že nejsou pro rodiny s dtmi, cizince nebo Romy. Mnohé rodiny se sthují do ubytoven, sloužícím díve jako doasné bydlení pro dlníky, kde za jednu místnost platí i více než 10 000 K msín. Jiní se tísní v holobytech, bukách nebo nevyhovujících stavbách, kam je pesthovala radnice. Vlastníci bytového fondu, dokonce nkdy vetn obcí, nejsou ochotni pronajmout byt romské rodin z obav anticiganistických pedsudk soused nebo z dvodu vlastních pedsudk, z obav budoucí neschopnosti hradit nájemné. Romské a jiné chudé rodiny nemohou také složit vysokou kauci ped uzavením nájemní smlouvy, která je asto požadována a neregulované nájemné nemže rodina uhradit. 17
lánek 11 uvedeného paktu, který eskoslovensko ratifikovalo v roce 1976, uvádí: Státy, smluvní strany paktu, uznávají právo každého jednotlivce na pimenou životní úrove pro nj a jeho rodinu, zahrnujíce v to dostatenou výživu, šatstvo, bydlení, a na neustálé zlepšování životních podmínek. Smluvní státy podniknou odpovídající kroky, aby zajistily uskutenní tohoto práva, uznávajíce pro dosažení tohoto cíle zásadní dležitost mezinárodní spolupráce, založené na svobodném souhlasu.
Mnohé obce upravily postup pi rozhodování o žádostech o pronájem obecního bytu pravidly i smrnicemi, v nichž stanovily kritéria pro pijetí žádosti a její následné projednání a vyhodnocení. Tato kritéria, zcela pedvídateln (a nkdy i programov) vyluují z obecního bydlení osoby, které na jinou formu bydlení „nedosáhnou“. U Rom (romských rodin) se kritéria, která znamenají nemožnost pronájmu obecního bytu, asto kumulují. Situace na volném trhu s byty, nastavení pístupu k obecnímu bytovému fondu a absence jiné alternativy zajištní bydlení pro sociáln slabé skupiny obyvatel psobí, že se Romové (romské rodiny) sesthují do byt, k nimž má nkterá osoba z širší rodiny nájemní vztah nebo jiné užívací právo. Stává se pak, že nap. v dvoupokojovém byt žije deset, dvanáct lidí. V nkterých pípadech eší bydlení obýváním podstandardních prostor, jež nejsou k bydlení ureny. Ti Romové, kteí patí k sociáln nejslabší vrstv obyvatel, se ocitají v postavení, kdy se tzv. „chránný nájemní vztah“ mní z vle pronajímatele (obce i jiné právnické nebo fyzické osoby) na ubytovací vztah. Obvykle to souvisí s dluhy na nájemném, v nkterých pípadech však jen s výmnou bytu nebo zmnou jiné náležitosti nájemní smlouvy. Nkteré obce se zbavují romských rodin, bydlících ve vtším potu v njakém obecním dom, prodejem domu siln pod cenou. Akoliv dosavadní závazky vyplývající z nájemních smluv uzavených na dobu neuritou pecházejí na nového vlastníka, zneužije se slabší postavení a nevdomosti obyvatel a uzave se nová nájemní smlouva – již omezená na dobu uritou. Nový majitel se asto uchýlí k nezákonným praktikám a po uplynutí doby pronájmu a bez rozhodnutí o vyklizení donutí Romy odejít, vtšinou do podstandardního bydlení. Mezi formy nátlaku patí i hrozba odebrání dtí do ústavu. Úady obecn popírají, že by nedostatené zajištní bydlení bylo dvodem (pesnji jediným dvodem) pro odebrání dítte, nicmén pipouští, že se tento pidružuje k neschopnosti zajistit výživu a výchovu dítte a pítomnosti dalších problém v rodin, nap. trestná innost apod. U nkterých sociálních pracovník poád petrvává pesvdení, že konají dobro, jež dítti prospívá, posílají-li dti do ústavu i kvli chudob. V každém pípad pracovníci vykonávající sociálnprávní ochranu dtí potvrzují neschopnost zajistit bydlení rodin s dtmi v tíživé životní situaci (nap. bez domova nebo žijící ve špatných podmínkách na ubytovn, azylovém dom apod.) a absenci úinných nástroj, které by jim to umožnily. Za tento stav byla eská republika kritizována Evropským soudem pro lidská práva.
Vytlaování rodin i jednotlivc v sociální tísni a jejich soustední ve stávajících nebo nových ghettech zesiluje pedevším v posledních letech. Jednou z píin jsou praktiky zbavující lidi pvodního dstojného bydlení bez možnosti alternativního ešení s reálnou možností návratu do „normálního pronájmu na trhu s byty. Je mnoho obcí a mst, které se na podpoe tvorby ghett aktivn nepodílejí. Mnohdy se však romské rodiny sesthovávají samovoln v dsledku popsaných praktik nebo kvli organizovanému vysthování jinou obcí, piemž následky takového jednání nese obec, v jejímž územním obvodu se vysthované rodiny vyskytnou. Motivací je snaha problémy s obyvateli ohroženými sociálním vylouením pesunout na jinou obec. Obec, která vysthovává, to obvykle neprojedná s orgány obce, do níž se Romové sthují. Takto vysthovaní lidé zpetrhají ze dne na den rodinné, obanské i s tím spojené právní vazby (napíklad školní docházka dtí, volnoasové aktivity, zamstnání, úad práce, orgán sociálnprávní ochrany dtí, terénní sociální práce). Obec tímto postupem nerespektuje oprávnné zájmy svých obyvatel. Menší obce, které jsou obvyklou cílovou stanicí vysthovaných, nemají odborný aparát na ešení takto vzniklých problém. Zpsob vysthování, které se nkdy dje organizovan a týká se vtšího potu romských rodin, pedstavuje podstatné porušení práva tchto obyvatel na lidskou dstojnost a ochranu soukromého a rodinného života. Toto porušení práv spoívá v omezení svobody volby místa pobytu a zpsobu života. Neformálním nátlakem samosprávné moci se v takových pípadech asto zhorší sociální situace sthovaných osob. Zde je teba doplnit, že krom Rom jsme nezaznamenali, že by podobným zpsobem bylo nakládáno s osobami z jiné menšiny i sociální skupiny. eská spolenost potebuje naléhav zákon o sociálním bydlení a eské sociální demokracii ho náleží prosadit. Zákona je teba kvli všem shora vyjmenovaným skupinám obyvatel. Cílem je zajistit reálnou šanci na dstojné a pimené bydlení za rovných podmínek každému, aniž bude nkterá skupina upednostována. Zohlednní specifických podmínek tchto skupin, tedy i Rom, pi tvorb a aplikaci zákona není zvýhodnním. Komplexní právní úprava pispje pedevším k narovnání „handicap“ rzných skupin obyvatel vyplývajících jak z objektivních tak subjektivních faktor a k její úinnosti v praxi. Nový zákon musí vymezit postavení státu a obcí v oblasti bytové politiky pro osoby ohrožené sociální vylouením. Musí stanovit minimální standard bydlení (stavebn-technický a užívací), vymezit cílové skupiny osob takového bydlení, postihnout tvorbu a regeneraci
bytového fondu obce pro úely sociálního bydlení, zajistit jeho strukturovanost, diferencovanost a prostupnost, zastešit a uspoádat existující zvláštní režimy v oblasti bytové politiky (v širším slova smyslu) – napíklad byty zvláštního urení, integraní byty, podporované byty, azylové bydlení, noclehárny apod. Musí vymezit okruh provozovatel takového bytového fondu – obce, nestátní neziskové organizace, bytová družstva, soukromí investoi. V neposlední ad musí zákon vyešit vazby do souvisejících právních pedpis, zejména zákona o obcích, obanského zákoníku, zákona o pomoci v hmotné nouzi a zákona o existenním a životním minimu, zákona o státní sociální podpoe a zákona o sociálních službách. Posílit se musí, jak v zákonu, tak v praxi již stávající institut zvláštního píjemce dávky a dále i poukazování úhrad za nájemné a služby spojené s bydlením pímo na úet pronajímatele nebo dodavatele tchto služeb pro hrazení plateb za bydlení. Vzhledem k mezinárodním závazkm eské republiky, ústavnímu poádku a judikatue Evropského soudu pro lidská práva18 je teba upravit mechanismus pomoci rodinám pro pekonání jejich obtíží pi zajištní bydlení a piznat orgánm sociáln-právní ochrany dtí úinnou pravomoc, jak k zajištní sociálního bydlení pispt. Argumentem pro pijetí nového zákona o sociálním bydlení je i poteba stanovení podílu obcí na odpovdnosti státu za zajištní práva na dstojné životní podmínky pro své obyvatele. I když budeme prosazovat státní a obecní politiku vi Romm, je zejmé, že požadavek zákonné úpravy sociálního bydlení je obecný. Odborná komise pro romské záležitosti bude spolupracovat pi vypracovávání návrhu zákona a pi formulování politiky státu a obcí, týkající se zajišování sociálního bydlení, s píslušnou odbornou komisí SSD. Souasn s prosazováním zákona je teba – na úrovni obcí, kraj i státu – elit dvojí situaci: jednak aby nevznikala nová ghetta a do tch stávajících aby se nesthovaly další rodiny, a už 18
Judikatura Evropského soudu pro lidská práva pedpokládá, že státy pijmou tzv. pozitivní opatení k ochran práva na respektování rodinného života podle l. 8 Úmluvy o ochran lidských práv a základních svobod. Z hlediska práva na respektování rodinného života soud v roce 2006 i v roce 2007 konstatoval porušení lánku 8 úmluvy eskou republikou, které spoívalo v naízení ústavní výchovy a pedání dítte do ústavní výchovy – v jednom pípad z dvodu, že rodina nemá stálý a vyhovující byt – Wallovi proti eské republice, v druhém pípad z dvodu, že rodi dtem poskytoval nedostatenou péi v dsledku absence trvalého píjmu a vzhledem k hrozb ztráty bytu a vysthování – Havelka proti eské republice. Je nepodstatné, že to nebyly romské rodiny, práv romské rodiny jsou asto takovým pístupem ohroženy.
„dobrovoln“ nebo pod nátlakem, jednak pomocí komunitní a terénní práce dosáhnout bu toho, aby sociáln vylouení lidé mohli ghetto opustit a pesthovat se jinam, nebo aby se i ghetto postupn petváelo v místo, kde lze bydlet i pracovat.
6.3 Lichva a protispoleenské jednání poškozující Romy aneb „sociáln vylouené lokality pitahují (organizovaný) zloin“ Kriminalita byla dlouho spojována se sociáln vylouenými lokalitami a ješt zhoršovala jejich negativní obraz. Dnes se ukazuje, že obyvatelé tchto lokalit nejsou hlavními aktéry kriminality. Nyní jsou považování spíše za obti organizovaného zloinu, picházejícího z vnjšku a také za obti nedostatené veejné politiky bydlení a jiných postup, které vyadily obyvatele sociáln vylouených lokalit z veejného života.19 Osoby dopouštjící se kriminálního jednání a pachatelé tzv. organizovaného zloinu hledají obti své innosti v sociáln vylouených lokalitách. Život v nich tedy pináší krom mnoha znevýhodnní také více možností stát se obtí nezákonného jednání. Zejména mladí lidé v sociáln vylouených lokalitách, kteí nechodí do vzdlávacích institucí nebo do zamstnání, jsou snadno zranitelní a stávají se tudíž objekty zvýšeného zájmu ze strany distributor drog i drobných prodejc. V mnoha tchto lokalitách jsou byty, kde lze zcela voln zakoupit jakékoliv množství drog. asto trvá adu msíc, než se povede tento zdroj policii zneškodnit. Mezitím se snadno dostupná droga stane pro její uživatele nepostradatelnou, nebo závislost se výrazn prohloubí. Napíklad v roce 2001 na pražském Smíchov v ulici Plzeská 26 bylo možné v jednom byt zakoupit v kteroukoliv hodinu jakékoliv množství heroinu. Obyvatelé domu si opakovan stžovali na policii, která zstávala neinná. Policie dokonce vyzývala oznamovatele, aby si zakoupili „psaníko“ a pinesli ho na policii, aby bylo možno urit, co je to za drogu. Policejní zásah a zatení pachatel se odehrálo až po nkolika msících. Bhem tohoto období se z obasných uživatel stali závislí jedinci, kteí si na drogy zaali vydlávat krádežemi mobilních telefon a heterosexuální a homosexuální prostitucí. Oznamovatelé mli dojem, že policie se vcí nezajímá, protože šlo jen o Romy. Výrobci, dovozci a distributoi heroinu ve velkém nebyli Romové, byl to mezinárodn organizovaný gang, avšak prodejci i vtšina
19
The Challenge of Slums - Global Report on Human Settlements 2003, UN-HABITAT
kupujících byli Romové. Ale i oznamovateli trestné innosti na policii byli Romové, žijící v sousedství. Pestože je v tradiní romské kultue prostituce moráln odsuzována, v sociáln vylouených lokalitách je stále astjším zdrojem píjm, a to zejména u drogov závislých. Dvodem bývá finanní tíse (která vzniká i stále stoupajícími náklady na obstarávání drog), ale také snadné navázání kontaktu s klienty i kuplíi. Mladí chlapci a dívky jsou asto na ulici oslovováni již v útlém vku zájemci o sexuální služby. Když se v pozdjším vku dostanou do tíživé finanní situace, asto je kontaktují kuplíi, kteí se prostednictvím jiných drogov závislých o jejich potížích dozvdí. Ve finanní tísni se nenacházejí pouze drogov závislí, nýbrž vtšina obyvatel sociáln vylouených lokalit. Dvodem jejich finanních problém jsou vysoké životní náklady. Zadlužování je pak pirozeným dsledkem této situace. Dluhy lze rozdlit do mnoha kategorií. Nejznámjší jsou úžerníci - lichvái, jsou to asto osoby, které v sociáln vylouené lokalit žijí nebo bydlí v blízkosti a pjují na vysoké úroky. Zdrojem vysoké zadluženosti jsou i spotebitelské úvry (www.spotrebitelskyudel.cz) a splátkové
firmy
(http://www.demografie.info/?cz_detail_clanku&artclID=605),
tedy
organizovaná a státem tolerovaná lichva. Proti lichvám a distributorm drog je teba vystupovat náležitou represí. SSD o ni bude usilovat ve spolupráci s terénními pracovníky a postiženými. Lichva je stále trestný in, a je tomu tak i v novém trestním zákoníku, kde vedle zneužití tísn, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo rozrušení nkoho pibylo ješt zneužití ní lehkomyslnosti. Další praktiky proti dobrým mravm provádjí telekomunikaní operátoi. asto pevedou dluhy na jiné spolenosti vymáhající dluhy, aniž o tom informují vitele. Vymahatelé dluh se po dobu nkolika let dlužníkm neozývají, ale peliv evidují narstající dluhovou službu. Tím brání dlužníkm ešit jejich zadluženost v dob, kdy je relativn nízká. Posléze pošlou dopis, kde není uvedena celková dlužná ástka, ale pouze odkaz na zákonné ustanovení, jak ji vypoítat. Chybí také kontakt na tyto spolenosti. Po uplynutí njaké doby dlužníky kontaktuje exekutor. Dluh je však mezitím mnohanásobný. Z bludného kruhu zadluženosti není v souasné dob cesta ven. Zadlužené osoby tedy mají uzavenou cestu ke zvýšení osobní hospodáské produktivity a tím i k sociálnímu vzestupu. Pro takto zadlužené lidi totiž
neexistuje žádná zákonná hospodáská (pracovní) innost, která by je v dohledném ase dluh zbavila. SSD se zasadí o to, aby zákon stanovil nejvýše pípustnou úrokovou míru v závislosti na úrokové sazb NB. V boji proti lichv najde zákonné možnosti, které omezí nebo vylouí lichvu a které pomohou dlužníkm dostat se z dluhové pasti, a tím vytvoit rodinám i jednotlivcm možnost sociálního vzestupu.
6.4 Komunitní a terénní práce Základem zapoetí jakékoliv zmny je komunitní a terénní sociální práce. Ke komunitní práci a komunitnímu plánování v souasné dob pistupuje velký poet obcí a kraj. Komunitní práce mže sloužit jako nástroj aktivizace skupiny lidí, kteí budou vedeni vlastní silou k jeho ešení, tj. jsou to takové problémy, které mají skutený skupinový charakter, nebo jako pímý nástroj k ešení uritého konkrétního problému.20 Terénní sociální práce je sociální služba, kterou poskytuje obec nebo neziskové organizace a je financována z ady zdroj (obce, kraje, státní rozpoet, evropský sociální fond…). Terénní práce je sociální službou podle zákona . 108/2006 Sb., o sociálních službách. Zajišuje pomoc a podporu osobám za úelem sociálního zalenní nebo prevence sociálního vylouení. Proto terénní pracovníci poskytují základní sociální poradenství jednotlivcm i rodinám, které se ocitli v tíživé sociální situaci a sami ji nedovedou ešit, a poskytují je v jejich pirozeném prostedí. Doprovází je na úady nebo instituce, jsou prostedníky pi komunikaci, radí a vysvtlují, pedávají informace nap. o probíhajících projektech ve mst, rekvalifikaních kurzech, romské agentue, kde se mohou zaevidovat, atd. Zprostedkovávají a sepisují i žádosti o splátkové kalendáe k dlužným ástkám, vštpují povinnosti, možnosti i nároky. Mapují celkovou situaci komunity. Organizují brigády pi úklidu spolených prostor dom i okolí. Cílem jejich práce je posilování sociální kompetence (aby sami byli schopni). Poádají rzné volnoasové aktivity pro dti, které se nemohou zapojit do mimoškolních inností napíklad z dvodu prostorového vylouení lokality. Komunitní sociální práce je jedním ze základních a úinných nástroj sociálního zaleování, mla by být všude tam, kde žijí lidé ohrožení sociálním vylouením (nejen Romové). 20
srov. KOLEKTIV AUTOR. Obce, msta, regiony a sociální služby. Praha: Socioklub, 1997. ISBN80902260-1-9.
Dležitým faktorem pro úspšnost komunitní a terénní sociální práce je spolupráce se zdravotn-sociálními pomocnicemi, sociálními pracovníky odboru sociálních vcí a odboru sociálnprávní ochrany dtí (pro pedcházení odebírání dtí do ústavní pée), asistenty pedagog ve školství, romskými a proromskými organizacemi psobícími ve mst. Náplní této práce je i aktivní vyhledávání lidí, kteí jsou z njakého dvodu v nouzi, a individuální pomoc tmto lidem, resp. jejich rodinám. Mla by identifikovat rodiny, jejichž lenové mají práci nebo chtjí pracovat a mli by jim pomoci v umožnní podmínek k opuštní lokalit, respektive zabránit jejich odchodu do lokality. Celý systém musí být samozejm víceúrovový a z hlediska dynamiky jednotlivých lokalit musí být celý proces vícerychlostní. Na základ vtšiny analýz je tento proces odhadován na nkolik desetiletí. Jakékoliv pedstavy „velkého tesku“ jsou primitivní a populistické. Dalším významným aspektem je pekonání bariér, které zesilují propad a sociální vylouení v lokalitách a brání jednak sociální inkluzi smrem do majoritního prostedí, jednak modernizaci a pronikání standardních sociáln ekonomických mechanism a životního zpsobu do lokalit. Uvádíme jako píklad zpsob navržený v Komunitním plánu sociálních služeb ve mst Kladn 2008-2010, který navíc kombinuje rzná opatení: „Sociáln slabí lidé, zejména nezamstnaní, špatn kvalifikovaní, závislí na sociálních dávkách, jsou ohroženi ztrátou bydlení z dvodu pedlužení, krizové životní situace, zanedbání nebo neznalosti vlastních povinností apod. Ztrát bydlení a jejich dalšímu sociálnímu propadu je vhodné pedcházet intenzivní sociální prací za souinnosti pracovník Odboru sociálních vcí a zdravotnictví MMK a oddlení bytové politiky Odboru investic a správy majetku MMK, Správy bytového fondu a nestátních organizací poskytujících sociální služby. Pi jakémkoliv náznaku propadu, zadlužování nebo porušování povinností nájemníka je vhodné klienta upozornit na možné následky a nabídnout mu asistenci sociálního pracovníka. Ve spolupráci zmínných institucí zejména vést klienta k pedcházení nárstu dluhu, který by vedl ke ztrát bydlení, zavést splátkový kalendá, který by pomohl splácet dluh na nájemném, pop. stanovit zvláštního píjemce dávky. Je vhodné zkoumat náklady na bydlení klienta, navrhovat mu opatení k jejich minimalizaci, pop. mu nabídnout jinou formu
bydlení, která by lépe odpovídala jeho finanní situaci. Vše doprovází práce terénních sociálních pracovník.“21
6.5 Píklad dobré praxe Píklad dobré praxe v komunitní práci bychom mohli uvést mnoho, napíklad Vesniku soužití22 v Ostrav-Muglinov, kterou pomáhá udržovat Diecézní charita ostravsko-opavská, nebo Dobrou Vodu na Toužimsku, kde psobí sdružení eský západ23 ve spolupráci s klášterem trapist. Uveme však píklady z Brna a Ostravy: Brno: Realizátorem projektu, který finann podpoilo Ministerstvo pro místní rozvoj a Magistrát msta Brna v letech 1999 – 2003, bylo brnnské stedisko Drom. „V jeho rámci byly vytipovány dva domy, které se nacházely v nejhorším stavu. Byla zapoata jejich rekonstrukce, na které spolupracovali obyvatelé domu vtšinou v rámci nekvalifikovaných pomocných prací. Jelikož se jednalo asto o rodiny ilegáln nasthované a o neplatie nájemného, byla jejich práce pojímána jako práce na odpracování dluhu na nájemném. Po odpracování stanoveného potu hodin a pi aktivní úasti na projektu pak bylo bydlení rodin legalizováno na základ smlouvy na byt, která je uzavírána na 1 rok, automaticky je prodloužena u bezproblémových obyvatel. V pípad neplacení nájemného nebo neplnní jiných dležitých povinností, je realitní kancelá oprávnna obyvatele vysthovat. V dom na ul. Bratislavská 41, kde je zárove sídlo organizace, je pozornost Dromu soustedna zejména na posilování role domovní samosprávy.24 Ostrava: Realizátorem projektu v letech 2005 - doposud „Bydlení s doprovodným sociálním programem“ je obanské sdružení CENTROM. Projekt je zamen na sociáln exkludované rodiny s dtmi, u nichž je vývoj ohrožen v dsledku dopad dlouhodobé krizové situace, kterou rodie nedokážou sami bez pomoci pekonat, a existují zde další rizika ohrožení vývoje dítte. Náplní projektu je budování tístupového systému sociálního bydlení s doprovodným sociálním programem na území msta Ostravy. Souástí projektu jsou doprovodné sociální programy, které jsou aktivizaním a motivaním prvkem, který má za cíl aktivizovat uživatele, vést ho k aktivnímu ešení jeho situace a hledání následného – vyššího stupn bydlení. Tím je v ideálním pípad bydlení s vlastní nájemní smlouvou. V pípad, že 21
Komunitní plán sociálních služeb ve mst Kladn 2008-2010, s. 119-120. www.mestokladno.cz http://www.vesnickasouziti.caritas.cz/ 23 www.cesky-zapad.cz 24 www.drom.cz 22
dojde k pesunutí rodiny z ubytování 2. stupn do bydlení 1. stupn, zstává rodina nadále zaazena v projektu, ale již se neúastní doprovodných sociálních program. Celkovým cílem projektu je prostednictvím vlivu na cílovou skupinu dosáhnout zmny jejího chování, mimo jiné i ve vztahu k využití finanních zdroj pro poteby rodiny, a tím napomoci k vymanní rodiny ze sociální exkluze, vetn návratu k bydlení s nájemní smlouvou. U klient bydlících v bytech s nájemní smlouvou pak pedejít ztrát tohoto bydlení v dsledku sociopatogenního chování – neplatiství25
6.6 Agentura pro sociální zaleování v romských lokalitách26 Zaátek innosti agentury, s níž pišli do Topolánkovy vlády zelení, byl velmi pozvolný a dlouho dobu nebyly vidt žádné výsledky innosti. Píiny vidíme jednak v neschopnosti píslušné lenky vlády a vládního zmocnnce dohlížet na její založení a rozvoj, jednak v tom, že bez zákona agentura jako státní orgán dobe nemže psobit. Agentura byla zízena usnesením vlády ve struktue Úadu vlády bez jakýchkoli pravomocí. Proto vláda rozhodla o vypracování zákonné úpravy. Již v prosinci 2008 byl hotov vcný zámr zákona, který nechala vypracovat ministryn pro lidská práva a menšiny, respektive Úad vlády. Konalo se i pipomínkové ízení, ale pedložení návrhu vlád bylo odloženo (což se stalo opakovan). Z textu návrhu vcného zámru zákona o agentue citujeme: Na základ Spolených cíl, které lenské státy EU pijaly na jarním zasedání Evropské rady v roce 2006, je v rámci tzv. Otevené metody koordinace pro tíletá období zpracovávána tzv. Národní zpráva o strategiích sociální ochrany a sociálního zaleování, jejíž souástí je i národní akní plán sociálního zaleování. V tomto plánu pro léta 2008 – 2010 jsou pro tuto oblast deklarovány tyto závazky eské republiky jako lenského státu Evropské unie: •
zajistit dostupnost zdroj, práv a služeb potebných k úasti ve spolenosti, prevence a ešení sociálního vylouení a boj se všemi podobami diskriminace, které vedou k sociálnímu vylouení;
•
zajistit aktivní sociální zalenní pro všechny, a to jak prostednictvím podpory úasti na trhu práce, tak potíráním chudoby a sociálního vylouení;
25
www.centrom.cz http://209.85.129.132/search?q=cache:VQNs80uoP9cJ:www.romea.cz/dokumenty/Agentura050907def.doc+A gentura+soci%C3%A1ln%C4%9B+vylou%C4%8Den%C3%BDch&hl=cs&ct=clnk&cd=4&gl=cz 26
•
zajistit, že politika a postupy sociálního zaleování budou dobe koordinovány, aby se do tohoto procesu zapojily všechny veejné orgány a lidé, kteí zažívají chudobu.
•
zajistit, aby politika sociálního zaleování byla úinná a byla zohlednna ve všech píslušných veejných postupech, vetn opatení hospodáských a rozpotových
Realizaci tchto závazk nicmén zatím brání petrvávající hluboká neinformovanost o strukturálních píinách a následcích sociálního vylouení, petrvávající soubor pedsudk a stereotyp na stran pracovník veejné správy i pomáhajících profesí, které reáln znemožují dosáhnout na tomto poli úspchu. Prohlubující se sociální vylouení píslušník romských komunit vyvolává naléhavou potebu vzniku institucionálního nástroje k realizaci politiky státu ve spolupráci se samosprávou. Jako reálný model se dlouhodob jeví vytvoení silné státní instituce dostaten kompetenn i kapacitn disponované k praktické realizaci skuten efektivní veejné služby v lokalitách výskytu sociálního vylouení, která by zamezovala tomuto vyluování a odstraovala jeho následky. Souasná situace vyvolává potebu udržitelných systémových zmn, které v sociáln vylouených lokalitách umožní sociální integraci jejich píslušník mezi vtšinovou spolenost. Zapojením obyvatel sociáln vylouených lokalit do života obcí se významn sníží naptí mezi majoritou a píslušníky vylouených komunit. Zastavení „ghettoizace“ pispje k rozvoji eských obcí a mst, ke zvýšení jejich investiního ratingu a ke zlepšení kvality života jejich obyvatel. Komplexní postupy garantované jedinou silnou státní institucí – agenturou povedou k úspoe zejména v oblasti sociálních dávek a zdravotního pojištní a také ke zvýšení píjm veejných rozpot v daové oblasti. Vznikem takové specializované státní agentury bude doplnn do struktury státních orgán orgán zamený na prevenci a na odstraování tohoto vrcholn nežádoucího jevu, spojeného s riziky lidsko-právními, sociálními, zdravotními, demografickými, bezpenostními. Vznik zvláštní, specializované a samostatné agentury je potebný proto, že neexistuje žádné ministerstvo ani jiný státní orgán, disponující dostateným souborem nástroj k formulaci a prosazování ucelené koncepce ešení sociálního vylouení Rom v eské republice. Práv
vytvoení silné instituce, u které budou soustedna klíová oprávnní, kvalifikovaný personál a dostatené materiální zdroje, umožní jednoznan definovat zodpovdnost a vytvoí podmínky pro ízený a koordinovaný postup celé veejné správy. Zákon zídí Agenturu pro sociální zaleování v romských lokalitách jako organizaní složku státu se sídlem v Brn. Zákon vymezí poslání agentury, její cíle, psobnost, oprávnní, orgány, povinnosti jejích zamstnanc a len kontrolních orgán. Cílem agentury bude dlouhodob, všestrann a s využitím kvalifikovaných informací napomáhat sociálnímu zaleování Rom, a to plnním úkol stanoveným jí tímto zákonem, za využití oprávnní, která jí tento zákon piznává. SSD se zasadí o co nejrychlejší pijetí zákona o Agentue pro sociální zaleování v romských lokalitách a o její uvedení v život.
7. Téma: Vzdlávání
Základním východiskem pi hledání klíe k ešení problému integrace lidí pocházejících z romské
etnické
skupiny
v oblasti
vzdlávání
je
spoleenské
postavení
Rom
ve vtšinové spolenosti. Jako každá etnicky rozlišitelná komunita, která byla z historických a sociálních dvod vytlaena na okraj spolenosti, i Romové zaujímají apriorn negativní, obrannou pozici vi vtšinové spolenosti. Uzavírají se do vlastní komunity, ve které udržují tradiní zpsob života, v nkterých subetnických skupinách i mateský jazyk. Pedsudky a negativní zkušenost na stran vtšiny i romské menšiny jsou zdrojem vzájemné nedvry, která se mnohdy projevuje skrytým i oteveným nepátelstvím. Vzájemná nedvra poznamenává sociální komunikaci mezi jedinci obou skupin od útlého vku a bohužel, ani škola
není
pro
vtšinu
romských
dtí
místem,
které
by
považovaly
za pátelské. V posledních více jak padesáti letech se eské školství vyznaovalo snahou o asimilaci, „natírání romských dtí na bílo“. Nebyla respektována jejich kulturní identita. Ješt navíc tehdejší školní praxe vycházela z dogmatu „prmrného žáka“ a vše co z tohoto prmru vyboovalo, vyluovala. Nutno podotknout, že tento pístup v mnohých školách petrvává
dodnes. Jeho výsledkem je, že asi 80 procent Rom má pouze základní vzdlání. Negativní zkušenost romských rodi a prarodi se školou je pak logicky penášena na dnešní generaci. Pedstava vysokoškolského vzdlání jejich dtí je pro vtšinu tchto rodi nad rámec možné pedstavivosti. Sociální propad lidí pocházejících z romské etnické skupiny se v posledních letech stále prohlubuje. Vtšina tchto lidí žije v prostorov izolovaných lokalitách, jsou dlouhodob nezamstnaní a z dvodu nízké kvalifikace prakticky nezamstnatelní, dluží znané ástky, které nejsou schopni splácet, velmi asto z dvodu dluh na bydlení picházejí o trvalý domov, migrují a žijí s dtmi po ubytovnách. Základní poteby poetnjších rodin vysoce pesahují jejich reálné píjmy. Lidé bojují o pežití, vzdlání není dležité, naopak povinná školní docházka je asto vnímána jako komplikace, protože i dti školou povinné v rámci svých možností pispívají do rodinného rozpotu. ešit situaci dtí žijících v sociálním vylouení je základní prioritou. Tyto dti nemohou svou situaci ovlivnit vlastními silami. Jsou ale zárove skupinou, která sociáln vylouenou lokalitu denn opouští (povinná školní docházka) a je možné na n psobit tak, aby pochopily, že tamní životní styl není jediným možným.
Postoj romských rodin ke vzdlání jako k životní hodnot je stále problematický a pravdpodobn jen stále menší ást Rom žijících v eské republice vnímá vzdlání jako nutnou výbavu k „pežití“ v souasném svt. Specifický zpsob výchovy dtí v romských rodinách odpovídá zpsobu života v tžkých sociálních podmínkách a samozejm ovlivuje budoucí míru vzdlanosti dtí z tchto rodin pocházejících. Škola, která chce úspšn vzdlávat romské dti, musí též najít cestu k jejich rodim. Musí je pesvdit o tom, že není nepátelskou institucí ani k dtem, ani k nim samotným. SSD si uvdomuje, že zlepšení sociálního statutu romských rodin, vybudování sít sociálního obecního bydlení pro nízkopíjmové skupiny, možnosti oddlužení (insolvenní zákon není ešením pro vtšinu romských rodin) a reálné možnosti získat zamstnání (nap. formou krátkodobé registrované práce) pomže romským rodinám vnovat se více vzdlávání a budoucímu školnímu úspchu svých dtí.
7.1 Pedškolní dti Romští rodie zpravidla, až na výjimky nezapisují dti do mateských škol. Dvodem je jednak placená pée (stravování) v tchto zaízeních, docházka není povinná, matky s malými dtmi nepracují, takže nejsou pod tlakem sociální nutnosti služeb mateské školy využít a obecn Romové nemají k tomuto zaízení dvru. Pedškolní vzdlávání je však pro dti ze sociáln vylouených lokalit z mnoha dvod nutností pedevším pro další školní úspšnost. Nkteré dti žijící v prostorov a sociáln vylouených lokalitách toto prostedí opustí teprve pi nástupu povinné školní docházky. Nkteré tyto dti nikdy nevidly knížku, nemalovaly, nevystihovaly nžkami, nemají tak nap. rozvinutou jemnou motoriku. Tyto dti mají také jazykovou bariéru. Nemluví romsky ani esky natolik, aby byly v tomto jazyce vzdlavatelné. asto neznají výrazy nutné pro orientaci v ase a prostoru. Bez ohledu na individuální vzdlávací pedpoklady je zejmé, že takové dti jsou pi nástupu povinné školní docházky extrémn znevýhodnné. Rodie tchto dtí jsou v drtivé vtšin adresáty finanní pomoci od státu (dávek státní sociální podpory, dávek pomoci v hmotné nouzi). SSD navrhne využití píjmu finanní pomoci od státu k motivaci rodi tchto dtí, nap. zvýšením finanní výpomoci o píslušný koeficient, pokud dít navštvuje zaízení pravideln. Docházka do pedškolního zaízení by mla být pro dti zdarma a povinností obce by mlo být takovou docházku dítti zajistit. Vedle pímé finanní výpomoci je možné využívat i stávající nástroje, nap. dsledn uplatovat v obcích se sociáln vylouenými lokalitami komunitní plánování a sestavit tak pijatelný model pedškolní výchovy nebo finann podporovat z prostedk státního rozpotu, rozpotu kraj i obcí projekty, které se zamují na zajištní pedškolní výchovy pro takové dti. V mateské škole i obdobných zaízeních dojde k brzkému kontaktu dtí ze sociáln vylouených lokalit s ostatními dtmi v dob, kdy tyto dti ješt nejsou tak siln ovlivnny pedsudky. Pípadné projevy nepátelství nebudou tedy tak silné, dti si zlepší jazykové znalosti a vyrovnají si vývojové nerovnomrnosti. V oblasti pedškolního vzdlávání sehrávají pozitivní roli také pípravné tídy pro dti ze sociáln znevýhodnného prostedí zizované od roku 1993 pi základních a zvláštních školách. Pravidelná docházka romských dtí do pípravných roník bývá, a to i pes snahu pedagog, asto problematická. Pípravná tída ve spádové škole je pro romské dít pínosem jedin tehdy, pokud pravideln dochází do školy. Pravidelná školní docházka je
neodmysliteln spojená s dvrným vztahem celé rodiny ke škole. Zlepšení souasné situace vidíme v rozšíení odborných kompetencí uitelek pípravných tíd a v navázání pozitivního, ne jen formálního kontaktu mezi školou a romskou rodinou. Efektivní vzdlávání pedškolních dtí pímo v pípravných tídách spádových škol nebo v mateských školách spoívá také ve vypracování koncepního a organizaního ešení pravidelné docházky dtí, které úinn zabrání fluktuaci pihlášených dtí do pípravných tíd, který bude spoívat zejména v úinné motivaci rodi. Pedškolní výchova a vzdlávání dtí ze sociáln vylouených lokalit a sociáln aktivizaní služby27 pro rodiny s dtmi v sociáln vylouených lokalitách se tak jeví jako nezbytná kombinace, bez které není možné zlepšit situaci tchto dtí do budoucna.
7.2 Povinná školní docházka
Kvli vžitému rigidnímu myšlení a nedostatené znalosti problematiky uitelé asto pijímají projevy odlišné kulturní identity romských dtí jako cizí, nepátelské a negativní. Tím se pak škola velmi brzo pro dti stane neosobní institucí, kterou nejsou schopny považovat za svou, a tak není splnn základní pedpoklad úspšné školní práce. Selektivní pístup k romským dtem v našem školství nevyplývá jen z insuficience rodin rozvíjet v dtech dovednosti a návyky nutné pro budoucí školní úspšnost, ale také z pežívajícího spoleenského pedsudku, že tyto dti nic neumí, stejn se nic nenauí a vnovat se jim v „normální“ škole nemá valného smyslu, protože míra vydaného kantorského úsilí je v hrubém nepomru k výsledku. Není proto divu, že se nám v posledních desetiletích plnily bývalé zvláštní školy, mj. také tmito specificky sociáln znevýhodnnými dtmi. Sociální status a úrove vzdlání rodi dítte jsou zásadními faktory ovlivujícími v R budoucí úrove vzdlání dítte. eská škola nedokáže hendikep dtí v uvedených oblastech vyrovnat a nastavit tak pomyslnou startovací áru všem dtem v poátením vzdlávání 27
Sociáln aktivizaní služby pro rodiny s dtmi v souladu s § 65 zákona . 108/2006 Sb., o sociálních službách: „Sociáln aktivizaní služby pro rodiny s dtmi jsou terénní, popípad ambulantní, poskytované rodin s díttem, u kterého je jeho vývoj ohrožen v dsledku dopad dlouhodob krizové sociální situace, kterou rodie nedokáží sami bez pomoci pekonat, a u kterého existují další rizika ohrožení jeho vývoje.“ Zdroj: http://www.strep.cz/socialni_sluzby.php
stejn. eská škola stále neumí zohlednit specifika výchovy dtí v romských rodinách, základní kulturní rozdíly a neumí pracovat s nepsanými pravidly dodržovanými v romských komunitách. Jestliže budou tyto znevýhodnné dti neúspšné hned na poátku školní výchovy, jejich nechu ke vzdlávání to bude jenom prohlubovat, mohou na další vzdlávání i rezignovat. eská škola by se mla proto více otevít spolupráci. Mže se aktivn zapojit do komunitního plánování. Mže nabídnout pro všechny žáky nabídku kurz romštiny i v odborných pedmtech bude akcentovat výuku o historii Rom. Stereotypy, pedsudky je možné setít zejména tím, že se vytvoí prostor pro vzájemné poznávání. Je dležité, aby na školách fungovali fundovaní pedagogití asistenti i asistentky, aby dti dostávaly od školy zdarma školní pomcky. V pípad, že si rodina nemže dovolit hradit dopravu, aby byla tato zdarma. Základní školy musí být flexibilní pi práci s romskými žáky, mly by umt motivovat romské rodie, mly by mít vyškolené uitele s kompetencemi pracovat s romskými dtmi i jejich rodinami. Sociální a kulturní zkušenost romských dtí nesmí být dvodem pro jejich vydlování z hlavního vzdlávacího proudu. Základní školy by mly být nejen multikulturní, ale také sociáln citlivé.
7.3 Bývalé zvláštní školy
V listopadu 2007 odsoudil Evropský soud pro lidská práva (Rada Evropy – Štrasburk) eskou republiku k finanním náhradám za morální újmu a k úhrad soudních náklad za diskriminaci ve spojení s porušením práva na vzdlání. Pipomnl zákaz rasové diskriminace, stžovateli bylo 18 romských oban, díve dtí, chodících do zvláštních škol, kam byly dti peazeny bez opodstatnných dvod. Mnoho romských dtí bylo podrobeno ped vstupem do prvního roníku základní školy vyšetením v pedagogicko-psychologické poradn. Tato vyšetení jsou zamena na posouzení úrovn školní zralosti a inteligenních schopností. Ze zkušenosti víme, že vtšina šestiletých romských dtí žijících ve vylouených lokalitách neuspje v základním testu školní zralosti, pedevším z dvodu naprosto odlišného pojetí výchovy v romské rodin,
nikoli z dvodu mentální retardace. Proto výsledky inteligenních test ukazují u drtivé vtšiny vyšetovaných dtí na omezené inteligenní schopnosti. Vinou neuspokojivých výsledk psychologických test bylo velké procento romských dtí pro údajn omezený intelekt, hraniící s mentálním defektem, i z dvodu sociálního hendikepu zaazováno do zvláštních škol. Tendence peazovat romské dti do zvláštních škol byla jedinou možností jak pomoci romským dtem pežít trauma školního neúspchu v základní škole bžného typu, ovšem za cenu snížených nárok na vdomosti, tzn. do budoucna s omezenými možnostmi na profesní uplatnní. Tato tendence zapíinila, že mnohé, dnes už bývalé zvláštní školy mají ješt i v souasné dob více než polovinu žák pocházejících z romské etnické skupiny. Jedná se pedevším o školy ve velkých mstech se znanou hustotou romského obyvatelstva. Ve svém dsledku je tato „segregace“ vnímaná jako pozitivní a humánní akt vzhledem k tomu, že romské dti jsou v podmínkách bývalých zvláštních škol vzdlávány speciálními pedagogy, znalými specifiky výchovn-vzdlávací, ale i sociální práce s romským žákem. Žáci jsou vzdláváni v malých kolektivech vtšinou stejného sociálního složení, což umožuje využití individuálního pístupu k žákm i jejich rodinám. Pes tato nesporná pozitiva poskytuje bývalá zvláštní škola romským dtem omezenou úrove vzdlání. Argumentace nkterých pedagog, že romským dtem omezená úrove vzdlání poskytovaná bývalou zvláštní školou staí, protože mezi Romy není o vzdlání zájem, je alibismem. Nkteí romští rodie zapisují v záí své dti pímo do první tídy tchto škol, ne proto, že by pedpokládali „benevolenci“ ke svým proheškm ve výchov, ale proto, že oni sami už byli absolventy této školy, znali místní uitele a mli konkrétní pedstavu o tom, co jejich dti mže ve škole potkat, neuvažovali ani na okamžik nad tím, že by mohli jít s díttem k zápisu do nedaleké, ale pro n cizí základní školy. Samozejm i prvotní školní neúspch romských dtí v základní škole, necitlivá ešení interetnických konflikt mezi dtmi, ale i mezi uiteli a žáky, ryze monokulturní pojetí výuky, represivní opatení inná ze zákona školou s citelným dopadem pro rodinu v sociální oblasti, jsou také dvodem, pro který romští rodie usilují o peazení dítte do zvláštní školy, mezi „své“. Tento nkolik desetiletí trvající „zvyk“ vyústil v tradici, která je patrná hlavn ve mstech, ve kterých tvoí rodiny žijící „romipen“ nezanedbatelnou ást obyvatelstva, že totiž jejich dti už v nkolikáté generaci chodí do
zvláštní školy. Zvrátit tuto tradici bude obtížné, bude to trvat nkolik dalších generací, nebude to levné a jistota úspchu není pedem zaruena. Úsilí Amnesty International a skupiny eských obanských sdružení, která se spojila do koalice pod názvem Spolen do školy, jež prosazují zmnu v pístupu státu, spolenosti a také romských rodi a kladou si za cíl skoncovat s umísováním romských dtí do takzvaných praktických škol, bude SSD i nadále podporovat.
7.3 eská menšinová škola Díky kumulování romského obyvatelstva v uritých lokalitách, které probíhalo v nkterých mstech v R v nkolika etapách, došlo pirozen ke kumulaci Romských žák pouze do nkterých škol. V praxi, i když je ve mst nap. pt základních škol, romské dti navštvují jen jednu z nich, vtšinou nejbližší svému bydlišti. Základní školy v lokalitách hust osídlených romským obyvatelstvem jsou „spádovými“ základními školami, kam romští rodie tradin zapisují své dti. Do konce devadesátých let tyto školy mly možnost, bez vtších problém udržet relativn stálý pomr mezi romskými a neromskými žáky, vzhledem ke skutenosti, že ada romských dtí byla z dvodu sociálního hendikepu, vrozených vývojových poruch chování a uení peazována se souhlasem rodi do zvláštních škol. ešit problém „cizího“ elementu v podob romského žáka na základní škole peazením do základní školy praktické (bývalé školy zvláštní) je pro základní školy v souasnosti obtížnjší a to pedevším proto, že stále více romských rodi odmítá dát k peazení souhlas. Romských dtí na spádových školách neubývá. ím vyšší je procento romských žák na škole, tím nižší je zájem neromských rodi zapisovat do bžné základní školy (spádové školy) své dti. asto neromští rodie zapisují nebo pehlašují dti do škol v jiných mstských ástech. Spádové základní školy v republice se tak v prbhu let stávají „menšinovými“, školami se všemi prvodními znaky tohoto typu školy. Sociální složení žák školy poznamenává úrove výchovn-vzdlávacího procesu ve všech jeho složkách. Nezohlední-li vas škola specifika romských dtí v evaluované koncepci, dochází k narstání problém se školní docházkou, se školní úspšností žák, s následnou profesní orientací a profesním
uplatnním a dalšími specifickými problémy v oblasti výchovn-vzdlávacího procesu a dále v oblasti personálního obsazení školy, v oblasti financování provozu, apod. V souasnosti je ve spádových školách stále více romských žák. S tímto faktem pedagogové pracují, a to ne vždy pozitivn. A naopak, na základních školách, kde jsou romské dti v menšin, naráží editelé pes svj dobrý úmysl jim pomoci na odpor rodi ostatních dtí, kteí vnímají navrhované úpravy v koncepci a organizaci školy ve prospch romských dtí jako neopodstatnné zvýhodování.
SSD bude usilovat o zastavení kumulace romských rodin v jedné nebo nkolika mstských
ástech
a
o
zabezpeení
dostateného
financování
již
vzniklých
„menšinových“ škol z dvodu možné realizace úprav v organizaci a k zavedení takových opatení, která povedou ke zkvalitnní vzdlávání.
7.4 Problematika vzdlávání romských žák na stedních školách V souasnosti navštvuje stední školy stále více romských žák, což mže být i z ásti zpsobeno nkolik let existujícím dotaním programem „Podpora romských žák stedních škol“ založeným za vlády SSD. Bohužel zdaleka ne všichni stední školu dokoní. Problematický bývá zejména poátek stedoškolského vzdlávání. Podpora stedoškolák ze strany rodin bývá mizivá, navíc se romský stedoškolák „odcizuje“ komunit, ztrácí s ní spolenou e a postupn je z ní vydlen. Pokud byla základní škola schopna do urité míry zvláštnosti romského žáka absorbovat – stední škola zvláštnosti žák neeší. To vše mže být píinou pedasného ukonování vzdlávacích proces romských žák stedních škol. Souástí stedoškolského studia by ml být široký sociální program, zamený na celkový rozvoj osobnosti student. Pedasné ukonení vzdlávacího procesu na stední škole by nemlo být pro studenta fatální, mly by existovat motivaní nástroje, které pomohou vrátit zpt studenta do stedoškolského vzdlávacího procesu.
8. Téma: Zdraví a zdravotní pée Zdravotní stav romské populace není podložen žádnou detailní statistickou analýzou, vtšina informací o zdravotním stavu, zdravotní péi a potebách Rom, jsou založeny na názorech léka i dílích studiích z minulosti28. V tomto materiálu se opíráme o konkrétní zkušenosti terénních pracovník a zdravotn sociálních pomocník psobících v sociáln vylouených lokalitách. U osob žijících v prostorov a sociáln vylouených lokalitách lze vysledovat charakteristické jevy, jako nižší zájem v péi o zdraví své i dtí, vtší nedvru v systém zdravotnictví i menší informovanosti o negativních dsledcích nkterých vzorc chování. Konkrétní zkušenosti odborník ukazují, že obyvatelé (nejen Romové) sociáln vylouených lokalit astji zanedbávají prevenci v nejrznjších oblastech, nap. okování, pée o chrup atd., a dodržování stanovených léebných postup. Nesprávný životní styl (zpsobený mnoha faktory) se projevuje ve stravovacích návycích, ve výskytu onemocnní (epidemiologických a parazitárních, souvisejících také se špatnými hygienickými návyky i podmínkami domácností). Nedostatená informovanost v péi o své zdraví se také projevuje nízkým vkem prvorodiek, ve zneužívání nebo nadužívání návykových látek. Jako píiny zhoršeného zdravotního stavu Rom obývajících prostorov a sociáln vylouené lokality lze uvést nízký životní standard, špatné bytové podmínky (špatn vytápné, zdi jsou vlhké a pokryté plísní, chybí teplý zdroj vody, sociální zaízení se nachází ve spolených prostorech, atd.), nízké právní vdomí a nízké sociální kompetence (nevyužívají kompenzaní pomcky, píspvky na péi, dietní píspvky ke kojení, atd.), nedodržování povinností v oblasti okování dtí, špatná orientace v systému, špatná dostupnost pée (prostorové vylouení lokalit), nedostatená komunikace s lékai (nedvra k lékai z dvodu špatných zkušeností s chováním a pístupem zdravotník), jejíž píinou je také nedvra v instituce. Proto se domníváme, že je velmi dležité oblast zdraví pojmout v širších souvislostech: • Zdraví jako hodnota je sociáln diferencováno • Socioekomická situace pímo souvisí se zdravotním stavem 28
Determinanty zdraví romské populace v eské republice“, který probíhal v letech 1999-2001, Interní grantová agentura Ministerstva zdravotnictví R,1999-2001, hlavní ešitel: MUDr. Libuše Nesvadbová, CSc. a „Sledování výživových zvyklostí a vyšetení nutriního stavu romských rodiek a novorozenc“, v letech 20002002, Interní grantová agentura Ministerstva zdravotnictví R, hlavní ešitel: MUDr. Jolana Rambousková, CSc.
• Intenzita individuální pée o zdraví je podmínna uspokojením základních poteb (mít co jíst, mít kde bydlet)
Na základ výše popsaných skuteností a východisek doporuujeme zavést a využívat: Zdravotn sociální pomocníky29 poskytující pomoc v oblasti zdravotní pée klientm v jejich pirozeném prostedí. Jejich práce je nezastupitelnou komponentou úspšného programu pro pímou práci s obyvateli sociáln vylouených lokalit ve spolupráci s terénními pracovníky, s lékai, hygieniky, sociálními pracovníky a zástupci romských i proromských neziskových organizací v obcích. Nelze také opomenout pípady sterilizací. V letech 2004 až 2005 vedl veejný ochránce práv Otakar Motejl šetení pro podezení z nezákonných sterilizací romských žen. Obrátilo se na nj 87 žen (až na dv i ti to byly Romky) a jeden muž. Sterilizace se uskuteovaly od konce 60. let až do roku 2001. Podobné pípady se staly i na Slovensku. Ve všech pezkoumatelných pípadech se ochránce vyslovil, že sterilizace se uskutenily v rozporu s právem - ženy nedávaly souhlas nebo informovaný souhlas, nebyly informovány o dsledcích, nebo daly souhlas pod nátlakem i pod dojmem nepravdivých informací. I když poškozeným ženám byla soudem piznána satisfakce v podob omluvy, Nejvyšší soud R rozhodl v roce 2008 o promlitelnosti nároku na zadostiuinní v penzích za zpsobenou nehmotnou újmu. Nápravy se mohou ješt ob ženy domáhat u Ústavního soudu, pípadn u Evropského soudu pro lidská práva. V prosinci 2009 vyslovila vláda Jana Fischera na návrh bývalého ministra Kocába politování nad tmito sterilizacemi. Považujeme to za úspch. Veejný ochránce práv doporuil, aby stát zvážil odškodnní nedobrovoln sterilizovaných žen. SSD zváží návrh veejného ochránce práv na odškodnní obtí.
29
Realizátorem pilotního projektu „SASTIPEN R“ – Zdravotn sociální pomocníci ve vylouených lokalitách je Drom, romské stedisko, Brno. Bylo by pínosné využít zkušeností zdravotn sociálních pomocník, které získali v rámci tíletého psobení v 7 krajích eské republiky. Mohou být metodicky nápomocni i jiným organizacím. Vzdlávací program pro zdravotn sociální pracovníky, který vznikl v rámci projektu, byl v roce 2008 akreditován Ministerstvem práce a sociálních vcí R.
9. Téma: Romové a média
Národnostní menšiny nemají nyní ve veejnoprávních médiích z hlediska podílu na programové skladb žádné nebo minimální zastoupení. Ve srovnání s pedchozím desetiletím je zejmá tendence ke krácení prostoru pro menšinové národnostní vysílání. Jediný program eské televize, který byl pímo uren Romm, magazín Romale, byl eskou televizí zrušen. eská televize je pitom dle platných zákon a kodexu povinna splovat požadavek na vysílání pro menšiny, tedy i pro menšinu romskou. Doporuujeme Rad eské televize a Rad eského rozhlasu, aby se na základ komplexnjších analýz zabývaly otázkou programové skladby pro národnostní menšiny a navrhly koncepní systémové ešení. Souasnou úpravu vysílání pro píslušníky národnostních i etnických menšin lze najít pedevším v tchto pedpisech: Zákon . 483/1991 Sb., o eské televizi: Postavení menšin upraveno v ust. § 2, odst.2, písm. c) a zvlášt písm. d), kde je stanoveno mezi hlavními úkoly eské televize „rozvíjení kulturní identity obyvatel R, vetn píslušník národnostních nebo etnických menšin“. Platný Statut eské televize uvádí, že poskytuje vyváženou nabídku poad pro všechny skupiny obyvatel a rozvíjí jejich kulturní identitu. Kodex eské televize uvádí, že T „napomáhá informaní a kulturní seberealizaci rozmanitých menšin, jež se ocitají mimo hlavní proud názor, kultury a zábavy, pi souasném poznání tchto menšin vtšinou... Zvlášt se pak musí vyvarovat jakýchkoli forem kulturní, sexuální, náboženské i rasové diskriminace a spoleenské segregace“. V preambuli dále zdrazuje potebu vnímavosti vi menšinám pi tvorb program a podporu soudržnosti mnohonárodní a multikulturní spolenosti.
SSD navrhne nové legislativní úpravy i úpravy v kodexech obou médií veejné služby, které pispjí ke zlepšení obrazu menšin v médiích veejné služby a vytvoí pro n píslušný vysílací prostor.
10. Téma: Koordinátoi a politika státu, kraj a obcí vi Romm
Dosavadní zkušenosti potvrdily význam innosti krajských koordinátor pro romské záležitosti pro proces integrace Rom v eské republice. Vytváejí systémový prvek, který spojuje centrální i regionální úrove. Z tohoto dvodu je dležité pozici koordinátor posílit a systematizovat. Koordinátoi pro romské záležitosti mají klíovou roli pi ešení problém souvisejících s procesem integrace Rom a pi tvorb koncepních materiál. Jejich význam je nezastupitelný jak ve vtahu k orgánm státní správy, tak i orgánm samosprávy. Souasné postavení koordinátor pro romské záležitosti je v souasné dob upraveno takto: a) krajské úady v penesené psobnosti ídí a koordinují ve svých správních obvodech plnní úkol na úseku státní politiky napomáhající integraci píslušník romské komunity do spolenosti (§ 6 odst. 7 zákona . 273/2001 Sb., o právech píslušník národnostních menšin a o zmn nkterých zákon, ve znní pozdjších pedpis), b) krajské úady pro plnní tchto úkol zizují funkci koordinátora pro romské záležitosti (§ 67 odst. 1 písm. f) zákona . 129/2000 Sb., o okrajích, ve znní pozdjších pedpis), c) obecní úady obcí s rozšíenou psobností v penesené psobnosti plní ve svých správních obvodech úkoly napomáhající výkonu práv píslušník romské komunity a integraci do spolenosti (§6 odst. 8 zákona . 273/2001 Sb., o právech píslušník národnostních menšin a o zmn nkterých zákon, ve znní pozdjších pedpis).
Rámec posílení a systematizace pozice koordinátor pro romské záležitosti je tvoen temi pilíi: a) koncepní innost, b) metodická a kontrolní innost v rámci peneseného výkonu státní správy, c) realizace dotaní politiky, projekt v rámci peneseného výkonu státní správy a výkonu samosprávy.
Z tohoto dvodu navrhujeme zmnu30: 1) §6 odst. 7 zákona . 273/2001 Sb., o právech píslušník národnostních menšin a o zmn nkterých zákon, ve znní pozdjších pedpis, tak aby ukládal krajm povinn zpracovávat a vyhodnocovat krajskou koncepci integrace romské komunity31. 2) §6 odst. 8 zákona . 273/2001 Sb., o právech píslušník národnostních menšin a o zmn nkterých zákon, ve znní pozdjších pedpis, tak aby obcím doporuoval zpracovávat a vyhodnocovat koncepci integrace romské komunity na svém správním území, doporuoval zízení poradního sboru a ukládal povinnost spolupráce pi tvorb krajské koncepce integrace romské komunity. 3) §67 zákona . 129/2000 Sb., o krajích, ve znní pozdjších pedpis, tak aby ukládal povinné zízení poradního sboru jako zvláštního orgánu kraje.
Dále doporuujeme hejtmanm kraj: 1) Zízení poradního sboru složeného ze zástupc romské komunity v regionu, starost obcí a odborník, zejména v oblasti sociální inkluze a bezpenosti. 2) Vytvoit koncepci integrace romské komunity a na podklad toho podávat individuální projekty v opatení 3.2 - Podpora sociální integrace píslušník romských lokalit na Ministerstvu práce a sociálních vcí pípadn akní plán koncepce financovat z vlastního rozpotu kraje. 3) Doporuujeme zvážit zaazení koordinátora pro romské záležitosti do kanceláe hejtmana i jiného odboru umožující vytvoení specializovaného pracovišt, které bude schopno adekvátn reagovat na pípadné problémy a nepokoje a hlavn mže být dobrým rádcem v konkrétní obci i obcích. Specializované pracovišt by tak tvoili koordinátor pro romské záležitosti, jeho asistent a další odborníci v oblasti koncepce sociálních služeb a sociální inkluze. Takto specializované pracovišt by mlo vzniknout urit na tch krajských úadech, kde je poetná romská komunita. Pracovišt je možné vytvoit ze stávajících zamstnanc krajského úadu. 4) Snížit kumulace funkcí koordinátor pro romské záležitosti. V souasné dob jsou stále pípady, kdy koordinátoi zastávají i ti funkce na jednou.
30 31
Všechny zmny legislativních pedpis se také musí promítnout do zákona o hl. m. Praze. Základní struktura takové koncepce by pak mohla být stanovena provádcím pedpisem.
5) Intenzivnji komunikovat s obcemi a pomáhat jim hledat ešení a na tato ešení pispívat penzi. Na druhou stranu je také dležité dsledn postupovat v souladu se zákonem . 273/2001 Sb., o právech píslušník národnostních menšin a o zmn nkterých zákon, ve znní pozdjších pedpis a zákonem . 128/2000 Sb., o obcích, ve znní pozdjších pedpis pi dohledu nad výkonem peneseného výkonu státní správy.
10.1 Romští poradci Poté, co byla zákonem zízena funkce krajského romského koordinátora, petrvává nejednotné postavení krajských koordinátor v organizaní struktue krajských úad, a absentuje jejich jednotné metodické vedení ústedním orgánem státu, by se jedná o výkon penesené psobnosti. Absentuje tudíž i jakýkoli výkon kontrolní innosti v této oblasti. Ukonením innosti okresních úad k 31. prosinci 2002 byla vtšina jejich romských poradc delimitována na obce s rozšíenou psobností a došlo tak k rozpadu unikátní sít (v Evrop) odborník pracujících v oblasti integrace Rom. V souasné dob v naprosté vtšin pípad byla agenda romského poradce na povené obci spojena s jinými, asto nesouvisejícími agendami, anebo byl naplováním romské integrace poven dosavadní pracovník obce s nkolika jinými agendami. ada romských poradc byla propuštna, nkteí delimitaci odmítli a další odešli po krátké dob výkonu kumulované funkce. Podle dostupných informací lze soudit, že mnohé povené obce tuto agendu svily vybraným pracovníkm jen formáln, nebo dokonce ani neurily pracovníka, který ji bude mít na starosti. Lze konstatovat, že souvislá sí romských poradc pokrývající celé území státu byla do znané míry zpetrhaná. Tím, že zízení funkce romského poradce není uloženo zákonem, nelze ani obce pimt k tomu, aby takové pracovníky zamstnaly. Proto doporuujeme starostm obcí s rozšíenou psobností, v pípad, že v jejich katastru se nachází romská sociáln vylouená komunita i sociáln vylouená komunita, zízení funkce nap. romského poradce, romského asistenta, terénního sociálního pracovníka/terénního pracovníka, zdravotn sociálního pomocníka, apod., kterou by ml zastávat odborník se zkušenostmi v oblasti práce s Romy i s osobami sociáln vylouenými. Tento odborník by pak mohl systematicky ve spolupráci s koordinátorem pro romské záležitosti zabezpeovat úkoly napomáhající výkonu práv píslušník romské komunity a integraci do spolenosti dle §6 odst. 8 zákona . 273/2001 Sb., o právech píslušník národnostních menšin a o zmn nkterých zákon, ve znní pozdjších pedpis.
SSD si uvdomuje dležitost práce v regionech a obcích, a hodlá proto podporovat ta opatení, která budou zárukou systematické a dlouhodobé práce v regionech a obcích.
11. Téma: Zmny zákon, které budeme prosazovat
•
SSD zváží zmnu zákona . 117/1995 Sb., o státní sociální podpoe, ve znní pozdjších pedpis a zákona . 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znní pozdjších pedpis za úelem využití píjmu finanní pomoci od státu (dávek státní sociální podpory, dávek pomoci v hmotné nouzi), k motivaci rodi umisovat své dti do pedškolních zaízení. Nap. zvýšení motivace rodi tchto dtí zvýšením finanní výpomoci o píslušný koeficient, pokud dít navštvuje zaízení pravideln.
•
Ve shod s mezinárodními smlouvami, ratifikovanými, navrhne SSD zákon resp. zmny zákon tak, aby vyrovnávací postupy vi sociáln vyloueným a zejména jejich dtem, zmirovaly dosavadní sociální znevýhodnní.
•
SSD prosadí do legislativního plánu vlády novelizaci menšinového zákona, a to bu tak, aby byl odstrann nesoulad rámcové úmluv a dalším evropským a mezinárodním pedpism, nebo, podle možností, i rozsáhlejší novelu, která by upravila kulturní autonomii a samosprávu etnických menšin.
•
Zákony o obecním a krajském zízení a o hlavním mst Praze je nutno novelizovat tak, aby poty oban neeské národnosti nebyly vázány na sítání lidu. I zde je teba vycházet z úedního odhadu pot oban menšinové národnosti.
•
SSD navrhne zákon o sociálním bydlení, který zajistí reálnou šanci na dstojné a pimené bydlení za rovných podmínek každému a pispje k narovnání znevýhodnní rzných skupin obyvatel, vymezí, za soubžné novelizace zákon o obcích, krajích a hlavním mst Praze, postavení státu a obcí v oblasti bytové politiky pro osoby ohrožené sociální vylouením.
•
V návaznosti na zákon o sociálním bydlení se zmní zákon související právní pedpisy, zejména zákon o obcích, obanský zákoník, zákon o pomoci v hmotné nouzi a zákon o existenním a životním minimu, zákon o státní sociální podpoe a zákon o sociálních službách.
•
Posílit se musí jak v zákonu, tak v praxi již stávající institut zvláštního píjemce dávky a dále i poukazování úhrad za nájemné a služby spojené s bydlením pímo na úet pronajímatele nebo dodavatele tchto služeb pro hrazení plateb za bydlení.
•
SSD se zasadí o to, aby zákon stanovil nejvýše pípustnou úrokovou míru v závislosti na úrokové sazb NB. V boji proti lichv najde zákonné možnosti, které omezí nebo vylouí lichvu a které pomohou dlužníkm dostat se z dluhové pasti, a tím vytvoit rodinám i jednotlivcm možnost sociálního vzestupu.
•
SSD zahájí práce na novele antidiskriminaního zákona. Novela musí antidiskriminaní psobení rozšíit a prohloubit a piznat nevládním neziskovým organizacím psobnost pi ízení u soudu a ped správním orgánem.
• SSD se pokusí vytvoit zákonné možnosti, které budou smovat k rovnomrnému zastoupení romských žák v základních školách jednoho msta. Cílem je také zastavení koncentrování romských rodin v jedné nebo nkolika mstských ástech. • Zmnit ustanovení §6 odst. 7 zákona . 273/2001 Sb., o právech píslušník národnostních menšin, aby ukládal krajm povinn zpracovávat a vyhodnocovat krajskou koncepci integrace romské komunity. • Zmnit ustanovení §6 odst. 8 zákona . 273/2001 Sb., o právech píslušník národnostních menšin tak, aby obcím doporuovalo zpracovávat a vyhodnocovat koncepci integrace romské komunity na svém území, doporuovalo zízení poradního sboru a ukládalo povinnost spolupráce pi tvorb krajské koncepce integrace romské komunity. • Zmnit ustanovení §67 zákona . 129/2000 Sb., o krajích tak, aby ukládalo povinné zízení poradního sboru jako zvláštního orgánu kraje. • SSD navrhne zmny mediálních zákon a kodex eské televize a eského rozhlasu tak, aby pisply k lepší informovanosti o menšinách a aby se zvýšil podíl vysílání o nich a pro n v médiích veejné služby. • SSD se zasadí o co nejrychlejší pijetí zákona o Agentue pro sociální zaleování v romských lokalitách.
12. Závr Prostednictvím této Oranžové knihy by SSD ráda zahájila debatu o uspoádání pravomocí jednotlivých orgán státní správy tak, aby se romská problematika sousteovala na jednom míst a aby pravomoci orgánu, který bude mít danou oblast v psobnosti, odpovídaly závažnosti této agendy. Zmnou kompetenního zákona budeme proto usilovat o vytvoení Ministerstva pro lidská práva a menšiny jako samostatného úadu. Zamýšlená agentura by byla v psobnosti ministerstva. Tomu by také novelizovaný menšinový zákon svil dále upravovat nkteré pomry vyhláškami. Dosavadní zkušenost vlád od roku 2006, jejich lenem byl i ministr i ministryn bez portfeje, povený i povená agendou lidských práv a menšin, se totiž ukazuje jako problematická: ministr bez ministerstva nedisponuje finanními prostedky svého úadu, není to ústední orgán státní správy, je odkázán na Úad vlády. Neexistující ministerstvo nevydává obecn platné právní pedpisy (vyhlášky), ba ani metodické pokyny. Úední zajišování agendy ministrovým sekretariátem a odbory úadu vlády je roztíštné, špatn se koordinuje. Souasn je možno zrušit funkci zmocnnce vlády pro lidská práva, která vznikla usnesením vlády v roce 1998. Vzhledem k tomuto návrhu považujeme za vhodné rozšíit v tomto volebním období i dosavadní strukturu stínových ministr – zídit funkci stínového ministra pro lidská práva a menšiny.
