Optimalizace portfolia

Optimalizace portfolia Základní definice PORTFOLIO  = Soubor investičních projektů, výzkumných projektů, finančních investic (akcií, obligací, aj.)  Pokud jsou projekty ovlivněny rizikem (rizikové varianty), představuje tvorba portfolia významný nástroj snižování podnikatelského rizika OPTIMÁLNÍ PORTFOLIO  portfolio maximalizující očekávaný výnos při stejném nebo nižším riziku změny výnosu

Tvorba investičního portfolia Do investičního portfolia můžeme zařadit například dluhopisy s různou dobou splatnosti, různě zaměřené investiční certifikáty, konkrétní komoditní kontrakty či podílové listy různě zaměřených podílových fondů. Dříve než začneme s výběrem konkrétních investičních nástrojů bychom si měli popřemýšlet o investičních cílech, osobní averzi k riziku a požadované míře zhodnocení (výnosu). Setkat se můžeme se třemi typy modelových portfolií: a)konzervativním b)vyváženým c)dynamickým. V konkrétních případech může mít portfolio blíže ke konzervativnímu, vyváženému či dynamickému. Záleží na zastoupení jednotlivých investičních nástrojů. Konzervativní portfolio Konzervativně laděné portfolio je vhodné pro investory, kteří nechtějí riskovat výrazný propad hodnoty investice a spokojí se s nižším výnosem. Typickým investorem do konzervativních cenných papírů může být člověk, který bude v blízké době (do 1 roku) peníze potřebovat, chce investovat, ale je ochoten podstoupit minimální riziko případného propadu hodnoty investice.Může jít i o člověka, který několik desítek let investoval do rizikovějších cenných papírů, hodnota investice je již vysoká a výrazný propad je nežádoucí. Z krátkodobého hlediska vykazují nejmenší cenové výkyvy nástroje peněžního trhu (pokladniční poukázky, depozitní certifikáty apod.) a dluhopisy.Z tohoto důvodu by měly mít tyto nástroje převahu v konzervativním portfoliu. Nevýhodou pro drobné investory je horší přístup k těmto cenným papírům. Například pokladniční poukázky jsou prodávány na aukcích České národní banky velkým investorům. Z důvodu nutnosti vysoké investice a horší dostupnosti je výhodnější zajistit konzervativní složku portfolia nákupem podílových listů fondů peněžního trhu či fondů dluhopisových. Ryze konzervativní portfolio neobsahuje méně kvalitní podnikové dluhopisy, akcie či ostatní rizikovější investiční nástroje.

1

Dynamické portfolio Opakem konzervativního portfolia je portfolio dynamické. Je vhodné pro investory, kteří usilují o maximální zhodnocení investice i za cenu vyššího rizika propadu hodnoty investice. I když lze dosáhnout vysokých zisků během krátké doby, stejně tak lze zaznamenat i výrazné ztráty. Základ dynamického portfolia tvoří akcie, pákové produkty apod. V krátkodobém horizontu mohou kurzy akcií výrazně kolísat, z dlouhodobého hlediska však v průměru dosahují mnohem vyššího zhodnocení než dluhopisy. V dynamickém portfoliu zaujímají akcie obvykle více než tři čtvrtiny portfolia. Do portfolia mohou být zařazeny různě rizikové akcie. Za méně rizikové se obecně považují akcie velkých společností s dlouholetou historií na trhu. Rizikovější jsou akcie méně známých, malých či začínajících společností. Rizikovost portfolia zvyšuje i zaměření pouze na jeden sektor ekonomiky (odvětví) nebo zemi. Předpokládaný výnos i rizikovost portfolia se odvíjí od zastoupení rizikovějších a bezpečnějších akcií. K akciím se lehce dostane i drobný investor. Stačí vybrat společnost a oslovit některého z obchodníků s cennými papíry. Při investici nižších částek je výhodnější využít k sestavení dynamického portfolia akciové podílové fondy. Investici rozložíte do několika desítek titulů, čímž snížíte riziko výrazného propadu. I v dynamickém portfoliu mají své místo konzervativní cenné papíry. Jejich zastoupení je však zanedbatelné (10 až 15 %). Vyvážené portfolio Vyvážené portfolio stojí z pohledu rizikovosti a možného výnosu mezi dynamickým a konzervativním portfoliem. Vyvážené portfolio je vhodné pro investory, kteří chtějí zhodnotit volné finanční prostředky, ale pouze za cenu přijatelného rizika. Investiční portfolio zahrnuje jak konzervativní, tak i dynamickou složku. Například rizikovější cenné papíry zaujímají v portfoliu mírně přes 50 %, zbytek tvoří konzervativní cenné papíry (např. střednědobé dluhopisy). Rozhodnout se opět můžeme buď pro individuální nákup cenných papírů přes obchodníka, nebo nákup podílových listů fondů.

Charakteristika technické analýzy Technická analýza je široká třída metod, které se snaží odhadnout budoucí vývoj daných kurzů, případně určit vhodný okamžik nákupu nebo prodeje na základě analýzy historických kurzů. Oproti fundamentální analýze, jejíž modely jsou založeny na fundamentálních datech (zisky, tržby, očekávaný růst zisku a dividend, finanční analýza), je technická analýza postavena na publikovaných tržních datech. Za tato data považujeme tržní ceny jednotlivých akcií, indexy, objemy obchodů a technické indikátory. Mnozí techničtí analytici se domnívají, že pouze tržní data jsou relevantní pro úspěšnou obchodní strategii na akciových trzích. Hlavním cílem technických analytiků je prognózování krátkodobých cenových pohybů individuálních akcií nebo akciových indexů, přičemž je ani tak nezajímá cenová úroveň, ale hlavně cenové změny. Fundamentální analytici stanoví vnitřní hodnotu akcie, kterou srovnávají s tržní cenou a určují, zda je akcie nadhodnocena, podhodnocena nebo správně oceněna. Zatímco techničtí analytici se domnívají, že je extrémně obtížné, či dokonce nemožné stanovit vnitřní hodnotu akcie. Místo toho se zaměřují na změny tržních cen jako indikátoru nabídky a poptávky.

2

Hlavní definiční znaky technické analýzy jsou: ■ Technická analýza je založena na publikovaných tržních datech. ■ Středem pozornosti technické analýzy je načasování nákupních nebo prodejních rozhodnutí, zaměřuje se na cenové změny. ■ Technická analýza je postavena na interních faktorech při analyzování pohybu akcií a celkového trhu, což kontrastuje s fundamentální analýzou, která velmi intenzivně využívá externích faktorů. ■ Technická analýza se spíše koncentruje na krátké období. Většina metod technické analýzy se snaží identifikovat cenové změny v relativně krátké periodě. ■ Technická analýza je založena na předpokladu, že tržní ceny akcií reflektují optimismus či pesimismus tržních participantů. Poněvadž všichni investoři nesouhlasí s aktuálním kursem, determinujícím faktorem v určitém okamžiku je čistá poptávka po akcii, která je založena na podílu optimistických a pesimistických investorů. Struktura této „nálady" (podíl optimistů a pesimistů) bude pokračovat v krátkém období a lze ji identifikovat pomocí různých technických indikátorů. Techničtí analytici jsou přesvědčeni, že investoři při svém rozhodování na akciovém trhu využívají velké množství faktorů včetně těch, které nemají žádný vztah k fundamentálním informacím (např. pověsti nebo irelevantní informace). Jestliže je tomu tak, pak nikdo nemůže vytvořit odpovídající fundamentální model pro stanovení vnitřní hodnoty akcie. Naopak tržní data nám mohou pomoci více, protože umožňují stanovit trend v tržní psychologii. Druhým klíčovým prvkem technické analýzy je hypotéza, že akciové kursy vykazují trendový charakter chování. Kursy vždy mají svůj jasně definovatelný trend (směr pohybu). Následné kursové změny jsou na sobě závislé a nejsou nahodilé, tzn. že kursy se pohybují v rozdílně definovaných trendech, které trvají vždy určitou dobu. Všechny typy investorů však neidentifikují trend ve stejný okamžik. Je pravděpodobné, že profesionální investoři, kteří sledují na akciovém trhu vývoj každý den, mohou identifikovat změnu trendu dříve než průměrný investor. Akciové kursy se ve „světě technických analytiků" přizpůsobují novým informacím postupně a vždy tedy trvá určitou dobu, než se vytvoří nová rovnovážná cena. Techničtí analytici předpokládají, že začátek procesu přizpůsobování může být včas odhalen. Základem však je rychlé poznání vztahu mezi nabídkou a poptávkou a realizace vhodné investiční strategie. Technická analýza je založena na těchto základních předpokladech: ■ Tržní cena akcií je určována pouze prostřednictvím vztahu mezi nabídkou a poptávkou. ■ Nabídka a poptávka po akciích je ovlivňována jak fundamentálními, tak psychologickými faktory. ■ Akciové kursy se pohybují v trendech, poněvadž trvá určitou dobu (někdy i poměrně dlouhou), než se tržní cena přizpůsobí nové rovnovážné úrovni. ■ Změna trendu je způsobena posunem nabídky a poptávky. ■ Změny trendů mohou být včas identifikovány prostřednictvím studia historických cen a objemů obchodů. ■ Mnoho grafických formací (tj. znázornění kursového průběhu) se pravidelně opakuje a 3

umožňuje tak prognózy budoucího kursového vývoje. Klíčovým předpokladem technické analýzy je třetí bod, což znamená, že historická data mohou být použitelná pro predikci budoucího kursového vývoje. Časové přizpůsobování je poměrně dlouhé, což dává při včasné reakci naději na nadprůměrný kursový zisk. Grafické metody Grafické metody jsou založeny na odhalování pravidelně se opakujících formací. Tyto techniky mohou být aplikovány buď na celkový trh, nebo na jednotlivé akcie. Jestliže jsou používány pro analýzu celkového trhu, pak je cílem identifikovat primární trend. Pokud jsou používány pro jednotlivé akcie, motivem je získat informace pro nákupní nebo prodejní signály. Analytici se na základě grafů snaží definovat obchodní úroveň, na které se dá očekávat změna tržní ceny jednotlivých akcií nebo celkového trhu. Na trzích se vytváří dolní hranice (support level) a horní hranice (resistance level). Spodní hranice je nejnižší očekávaná tržní cena, protože pokles tržní ceny na tuto úroveň je spojen s růstem poptávky, protože mnoho investorů má dojem, že akcie jsou levné. Jejich dodatečná poptávka podpoří tržní ceny. Naopak při posunu tržní ceny k horní hranici analytici očekávají vzestup nabídky akcií (tzn. prodejů), poněvadž se analytici domnívají, že je výhodné prodat akcie za vysoké tržní ceny, což vede k jejich následnému poklesu. Jestliže tržní ceny překročí horní nebo dolní hranici, pak hovoříme o „proražení hranice" a akcie se začnou obchodovat v novém obchodním rozpětí s novou dolní a horní hranicí. Analytici na základě historických analýz vytvořili standardizované formace chování akciových kursů a tyto standardizované formace (ve spojitosti s objemem obchodů) jim slouží při prognózování tržních cen. Podle očekávaného budoucího kursového vývoje se formace rozdělují na: Formace vedoucí ke změně trendu, dávající investorům signál o změně trendu ze vzestupného na sestupný, nebo ze sestupného na vzestupný. Za standardní formace vedoucí ke změně trendu jsou např. považovány: „Formace hlava-ramena", „M-W formace" nebo „V formace". Formace potvrzující trend, jež jsou tržní situace, ve kterých trend krátkodobě nepokračuje v nastoupeném směru (kurs zůstane stálý, konsolidovaný), a pak se opět začne pohybovat původním směrem (trend zůstane zachován).

4

Popis algoritmu metody klouzavých průměrů Jako standardní metodu technické analýzy predikce časové řady použijeme metodu klouzavých průměrů. Tato populární metoda je používána pro určování trendu pohybu akciových kurzů. Klouzavé průměry se srovnávají s aktuálním kursem. Pro analýzu hlavního trendu se používá klouzavý průměr z 200 obchodních dnů, analýza střednědobého trendu se provádí na základě 50-ti denního klouzavého průměru a pro analýzu krátkodobého pohybu se používají několikadenní klouzavé průměry. V našem experimentu se bude rovněž hledat počet členů, ze kterých se počítá průměr ( velikost „klouzavého okna“) na základě nejlepší dosažené hodnoty hodnotících kritérií. Vypočtené klouzavé průměry se každý den zanášejí do diagramu, kam se rovněž na denní bázi zakresluje aktuální kurs. Ze vzájemného vztahu mezi aktuálním kursem a průměrným (klouzavým) kursem odvodíme nákupní (rostoucí trend) nebo prodejní (klesající trend) signály na základě následujícího principu: ■ Protne-li denní křivka průměrnou křivku zespodu nahoru, vyplývá z toho nákupní signál (kurs bude stoupat). ■ Protne-li denní křivka průměrnou křivku seshora dolů, vyplývá z toho prodejní signál (kurs bude klesat). ■ V ostatních případech, kdy nedojde ani k jednomu z výše uvedených signálů, budeme předpokládat setrvání v předchozím trendu. Predikční metodu si můžeme přehledně popsat následující tabulkou. Trend A2>P2 A2=P2 A2
A1>P1 +1 +1 +1

A1=P1 -1 0 +1

A1
Kde hodnoty v tabulce jsou predikce trendu pro čas (t+1) S tím, že +1 znamená stoupání -1 znamená klesání 0 znamená konstantní stav Hodnoty podle kterých se rozhoduje o trendu jsou: A2 – hodnota časové řady v čase (t-1) A1 – hodnota časové řady v čase t P2 – hodnota klouzavého průměru v čase (t-1) P1 – hodnota klouzavého průměru v čase t

5

Fundamentální analýza Využití poměrových ukazatelů pro fundamentální analýzu cenných papírů Principem této analýzy je stanovení, zda je cenný papír na kapitálovém trhu podhodnocen, správně oceněn, nebo nadhodnocen.Analýza vychází z předpokladu, že cenný papír má svou vnitřní hodnotu, kterou lze vypočítat. Kurs cenného papíru pak neustále kolem této vnitřní hodnoty osciluje, přičemž nové kursotvorné informace posouvají vnitřní hodnotu na novou vyšší, nebo nižší úroveň. Analytici porovnávají vypočtenou vnitřní hodnotu cenného papíru Vo s aktuálním tržním kursem Po. Přitom mohou nastat následující varianty: a) Po > Vo pak je cenný papír nadhodnocen a lze očekávat pokles jeho kursu, investor jej tedy bude moci prodávat b) Po < Vo pak je cenný papír podhodnocen a lze očekávat vzestup jeho kursu, investor se rozhodne pro nákup c) Po = Vo pak je cenný papír „správně“ oceněn trhem (velmi okrajový případ) a investor bude zpravidla se svým rozhodnutím vyčkávat 3.1.1. Výpočet vnitřní hodnoty obligace (dluhopisu) Vnitřní hodnotu obligace můžeme vyjádřit jako současnou hodnotu všech budoucích příjmů z obligace.

Pro výpočet vnitřní hodnoty obligace je tedy třeba znát následující veličiny: • Očekávané příjmy z obligace (nejjednodušší situace je u obligací s pevným úročením) • Tržní úrokovou míru, která by měla zahrnovat časovou hodnotu peněz a prémii za riziko • Umořovací hodnotu, která je ve většině případů totožná s jmenovitou hodnotou. 3.1.2. Výpočet vnitřní hodnoty akcie 1) Metoda diskontovaných dividend Je také založen na principu současné hodnoty budoucích příjmů majitele akcie. Investor zakoupí za určitou cenu akcii a předpokládá její držení po dobu jednoho roku. Očekává, že akcie mu na konci období přinese dividendu ve výši D1. Po jejím inkasování předpokládá prodej akcie za cenu P1. Na rozdíl od obligací se ani v jednom případě nejedná o

6

zaručené příjmy, ale pouze o predikce. Za své investice investor požaduje míru výnosu ve výši r.

Protože akcie nemá na rozdíl od obligace zpravidla žádnou dobu splatnosti, můžeme tento postup neustále opakovat a prodejní cenu nahrazovat současnými hodnotami budoucích příjmů z akcie. Dostáváme rovnici vnitřní hodnoty pro n-té období. Toto n-té období může být nekonečně vzdálené, protože akcie jsou jak jsme uvedli výše zpravidla neumořitelné. Pokud se n (počet let) blíží nekonečnu, blíží se současná hodnota prodejní ceny v roce n nule. Rovnici pak můžeme zjednodušit vypuštěním Pn (prodejní ceny) a dostáváme vnitřní hodnotu akcie jako součet současných hodnot budoucích dividend pro majitele akcie:

Toto je základní rovnice dividendového diskontního modelu. Při jeho praktické aplikaci se analytici snaží o další zjednodušení tím, že nepředpovídají absolutní výši vyplácených dividend, ale snaží se stanovit konstantní míru růstu dividend (g).

Součtem výše uvedené geometrické řady je

V této zkrácené variantě se model v literatuře označuje jako Gordonův. Pro jeho použitelnost musí platit dva předpoklady: a) míra růstu dividend g je konstantní b) požadovaná míra výnosu r je vyšší než míra růstu dividend g ( v opačném případě by řada divergovala a ne konvergovala) Při použití dividendového diskontního modelu platí, že vnitřní hodnota akcie je tím větší, čím je: • vyšší očekávaná dividenda • nižší požadovaná míra výnosu

7

• větší očekávaná míra růstu dividend Rozeznáváme dále: a) dvoustupňový dividendový diskontní model – který předpokládá, že očekávaná míra růstu dividend je v počáteční fázi nad nebo průměrnou mírou růstu dividend, na konci počáteční fáze, označované jako růstový horizont, se míra růstu snižuje, nebo zvyšuje a vrací se na roveň míry průměrné. b) Třístupňový dividendový diskontní model – ten obsahuje tři fáze „života“ akciové společnosti: růstovou, přechodnou a závěrečnou. Analytik musí stanovit počáteční míru růstu dividend v růstové fází, trvání růstové a přechodné fáze a průměrnou růstovou míru dividend v závěrečné fázi. Dividendové diskontní modely jsou v praxi použitelné nejlépe pro firmy ve fázi expanze, nebo dospělosti, protože v těchto fázích lze nejlépe prognózovat výši dividend vyplácených společností. Jsou hůře použitelné u společností, které vyplácejí velmi nízké, nebo žádné dividendy, nebo u společností s nestabilní dividendovou politikou. 2) Ziskové modely Ziskové modely jsou v praxi více používané než modely dividendové, protože jsou jednodušší. Vycházejí ze známého P/E. a) Individuální ukazatel můžeme použít jako individuální pro určitou akciovou společnost jako:

c) Tržní ukazatel - vypočítaný z tržních indexů. Slouží ve svém porovnání pro ohodnocení relativní síly jednotlivých akcií vůči trhu. d) Normální ukazatel P/E – základním problémem je stanovení normálního P/En. Vo = E1 * P / En Kde E1 označuje očekávaný zisk na 1 akcii v příštím roce. Jaké známe metody stanovení normálního P/E? a) Základní metoda – vychází z Gordova dividendového diskontního modelu tj.

Vo položíme rovno P (tj. cena akcie se rovná její vnitřní hodnotě) a po vydělení E1 dostáváme

8

Položíme-li P/E1 = P/En získáme normální P/E, jehož výše je určována očekávanou dividendovou politikou společnosti (výše dividendového výplatního poměru), požadovanou výnosovou mírou a očekávanou mírou růstu dividend. Platí zde však totéž, co jsme uvedli u dividendových modelů, tj. že malé změny v požadované výnosové míře, nebo očekávané míře růstu dividend mohou vést k velkým změnám vnitřní hodnoty akcie. b) Regresní metoda - vychází z představy, že vnitřní hodnota akcie je závislá funkčně na veličinách, které ji ovlivňují: Vo = f (X1, X2 ……….Xn) Příkladem z této skupiny metod je Whitbeck-Kirsorův model z roku 1983, který je založen na zkoumání vlivu očekávané míry růstu zisku, dividendového výplatního poměru a volatility rizika na ukazatel P/E. c) Komparativní metoda – porovnává tržní PMO/EMO s ukazatelem PO/EO u jednotlivých akcií. Vychází z historických dat, z nichž se vypočtou průměrné hodnoty pro nejvyšší a nejnižší tržní PMO/EMO a individuální PO/EO. Porovnáním těchto průměrných veličin získáme relativní P/Er, kterým vynásobíme běžné tržní PMO/EMO a tím obdržíme hledané P/En. Ziskové modely jsou používány zejména analytiky pohybujícími se v krátkodobém investičním horizontu. Jsou méně sofistikované než dividendové modely. Na druhé straně mají s dividendovými modely i řadu styčných bodů např. budoucí zisky, budoucí dividendy Grahamův model. Doporučuje se používat oba nikoli jako konkurenční, ale jako komplementární. 3) Bilanční modely – vycházejí z rozvahy tj. bilance společnosti. Rozlišujeme tyto hodnoty: a) nominální hodnota b) účetní hodnota c) substanční hodnota d) likvidační hodnota e) reprodukční hodnota f) substituční hodnota

PSYCHOLOGICKÁ ANALÝZA Psychologická analýza vychází z předpokladu, že akciové kurzy jsou pod silným vlivem masové psychologie burzovního publika, která tím, že působí na všechny účastníky trhu, ovlivňuje jejich úroveň. Budoucí cena akcie tedy odvisí od impulsů ovlivňujících chování davu, který je jimi veden buď k nákupům či prodejům. Význam masové psychologie dokládá všeobecně známý názor Keynese, který již ve své době tvrdil, že „nemá žádného smyslu zaplatit 25 peněžních jednotek za investici, o níž podle jejího perspektivního výnosu důvodně soudíte, že má sice hodnotu 30, avšak předpokládáte, že za tři měsíce ji trh ocení pouze na 20.“ Profesionální investor musí proto 9

věnovat značnou pozornost předvídání budoucích změn v atmosféře psychologie daného trhu a vhodným způsobem těchto svých odhadů využít. Psychologická analýza zahrnuje čtyři základní teoretické koncepce zabývající se vlivem masové psychologie na kurzy akcií. Jsou to: Spekulativní rovnovážná hypotéza, Kostolanyho burzovní psychologie, Teorie spekulativních bublin Drasnarova koncepce psychologické analýzy.

1. Spekulativní rovnovážná hypotéza Tato teorie, jejíž základy položil Keynes, je nejstarší teorií psychologické analýzy, která se z psychologického pohledu zabývá chováním kurzů na akciových trzích. Tato teorie považuje poprvé v historii za hlavní faktor ovlivňující kurzy akcií spekulativní chování investičního publika. Keynes v rámci definice základů této teorie tvrdí, že značný vliv na chování akciových kurzů mají subjektivní faktory, kterými jsou: Struktura vlastnictví akcií. Zde konstatuje neustále se zvyšující podíl osob, které vlastní akcie, aniž by měly potřebné znalosti k jejich ohodnocení. Akciové kurzy nadměrně reagují na určité události. Tato skutečnost je dokladována nepřiměřenými reakcemi investičního publika na události, které mnohdy nejsou nijak významné a mají pouze pomíjivý charakter. V návaznosti na tyto nepřiměřené reakce se však kurzy akcií stávají značně volatilními, což následně způsobuje i značné výkyvy zisků dosahovaných z již provedených investic. Chování investičního publika je značně ovlivňováno kolektivní psychologií velkého počtu neinformovaných jednotlivců. Postupně rostoucí počet neinformovaných a nekvalifikovaných investorů váhu tohoto faktoru ještě umocňuje. Čím vyšší je jejich podíl na celkovém počtu investorů, tím vyšší je i jejich vliv na kurzy akcií. Investiční rozhodování je zaměřeno na prognózování budoucího chování investičního publika. Je zřejmé, že pokud budou mít investoři bez potřebných analytických znalostí na kurzy akcií větší vliv než kvalifikovaní investoři provádějící fundamentální analýzy, tak se i kurzy akcií budou pohybovat dle nálad této většiny a dle atmosféry panující na daném trhu. Proto, pokud investor bude chtít dosáhnout na akciových trzích zisku v krátkém období, musí se pokusit odhadnout budoucí chování investičního publika. Keynes též definoval pojmy spekulace a podnikavost: Spekulace je podle jeho názoru prognózování kolektivní psychologie.

investiční rozhodování, které je založeno na

Podnikavost je naproti tomu činnost vyplývající z předvídání budoucího výnosu akciového instrumentu po celou dobu jeho životnosti a na základě fundamentálních analýz. Tato teorie považuje za velmi nebezpečné, pokud by spekulace nabyla většího rozsahu než podnikavost. Keynes v ní tvrdí, že: „Spekulanti nezpůsobí škodu, zůstanou-li mýdlovými bublinami na povrchu pravidelného proudu podnikání. Situace se však stane vážnou, jakmile se podnikání stane mýdlovou bublinou ve víru spekulace.“ Dalším jeho přínosem je i to, že rozeznal, že většina účastníků kolektivní investiční hry preferuje krátké období.

10

2. Kostolanyho burzovní psychologie Kostolanyho koncepce vychází z předpokladu, že v krátkém období, definovaném jako období do jednoho roku, jsou kurzy akcií ovlivňovány zejména psychologickými reakcemi burzovního publika na různé události, ale že ve středním a dlouhém období jsou již hlavními kurzotvornými faktory fundamentální ukazatele. Základem Kostolanyho burzovní psychologie je v první řadě rozdělení účastníků burzovního trhu podle charakteristických znaků jejich chování a následně, na základě toků peněz a akcií mezi těmito skupinami, odhadování budoucích kurzových pohybů. Kostolany rozlišuje dvě skupiny účastníků burzovních obchodů, kterými jsou: Hráči Spekulanti Hráči chtějí velmi rychle dosáhnout kurzových zisků, a proto nejednají na základě znalosti fundamentálních údajů, ale pouze reagují na nové informace a události. Chovají se emocionálně a jdou vždy s proudem, neboli kupují, když všichni kupují a prodávají, když prodávají i ostatní. Je to především tato skupina účastníků trhu, která jedná krátkodobě a orientuje se na malé zisky. V krátkém období proto také způsobuje volatilitu kurzů, přičemž představuje až 90 % burzovního publika. Spekulanti na rozdíl od hráčů realizují dlouhodobější transakce a počítají s rozsáhlejšími kurzovými pohyby. Na rozdíl od hráčů mají vlastní myšlenky, představy a prognózy. Nechovají se emocionálně a většinou jdou tzv. proti proudu. Jejich odhady budoucího pohybu kurzů akcií jsou podloženy konkrétními argumenty, které sice nemusí být vždy správné, ale vycházejí z řady fundamentálních údajů. Zkušenosti Kostolanyho ukazují, že spekulanti jsou na burzách jednoznačně úspěšnější než hráči. Hlavním aspektem Kostolanyho teorie je výzkum v oblasti tzv. technického složení trhu, neboli toho, která skupina drží v dané době většinu akcií. Pokud bude jejich převážné množství v rukou spekulantů, neboli podle Kostolanyho „v pevných rukou,“ bude budoucí vývoj kurzů jiný, než když většinu z nich budou vlastnit hráči. Kostolanyho předpovídání budoucích pohybů kurzů akcií v krátkém období je tedy postaveno na základě přesunů akcií a peněz z pevných rukou spekulantů do „roztřesených rukou“ hráčů a na základě znalostí způsobu chování těchto skupin. Jak z výše uvedených názorů vyplývá, je při aplikování této teorie velmi důležitým faktorem znalost toho, která skupina účastníků trhu v daném okamžiku vlastní většinu akcií. Kostolanyho přístup k řešení této otázky vychází z vývoje objemů obchodů a kurzů akcií v posledních měsících, přičemž definuje následující čtyři základní situace: Kurzy rostou a zároveň rostou i objemy obchodů. Za této situace dochází k přesunu akcií z „pevných rukou“ do „rukou roztřesených“. Je tomu tak proto, že pouze hráči jsou ochotni nakupovat při vysokých a ještě dále rostoucích kurzech. Tímto způsobem se vytváří tzv. překoupený trh, který je pro všechny jeho účastníky vysoce rizikový, poněvadž akcie vlastní subjekty jednající pod vlivem nezdravé masové psychózy. To je ovšem v přímém rozporu s přístupem technické analýzy, která naopak tvrdí, že stoupající ceny při vysokých obratech jsou jednoznačným nákupním signálem. Kostolany však prokazuje, že při dnes rostoucích kurzech a zvyšujících se obratech nakupuje široké investiční publikum, které bude později stejně rychle prodávat, což může, protože se jedná o krátké období, brzy způsobit hluboký propad trhu. Kurzy klesají, ale objemy obchodů rostou. K této situaci dochází tehdy, pokud vznikne v důsledku nějaké neočekávané negativní informace panika v řadách hráčů. Rostoucí strach je totiž motivuje k rychlému prodeji akcií, které se tak stěhují zpět do rukou

11

spekulantů. Trh v tomto případě nabývá charakteru trhu přeprodaného, neboli trhu stabilního s poměrně vysokou mírou jistoty před případnými dalšími hlubšími poklesy, protože akcie jsou při jejich nízkých kurzech zpravidla v rukou racionálně uvažujících investorů. Kurzy klesají a zároveň klesají i objemy obchodů. Jedná se o situaci, která je pro další vývoj trhu značně nepříznivá. Pokud totiž spekulanti ještě nezahájili nákup akcií, očekávají zřejmě ještě další, a možná i hlubší pokles kurzů, než byl pokles předešlý, který svým vyčkáváním ještě sami prohlubují. Kurzy rostou, ale jejich růst není doprovázen růstem objemů obchodů. Výše uvedený stav burzovního trhu může ve své podstatě signalizovat dvojí situaci. Buď v řadách hráčů existuje dosud nepřekonaná vlna pesimismu a ještě se neobjevily takové signály, které by zásadním způsobem ovlivnily jejich psychologii, nebo v dané době nedisponují volnými peněžními prostředky pro nákup akcií. Toky peněžních prostředků a akcií mezi hráči a spekulanty tvoří dle Kostolanyho věčný koloběh burzy, který je znázorněn na následujícím obrázku 2.23. Kurz X A3

PRODAT

B1

A2

VYČKÁVAT

B2

A1

KOUPIT

B3

Y Čas

Obrázek 2.23. Koloběh akciových kurzů dle Kostolanyho Význam jednotlivých sektorů znázorněných na výše uvedeném obrázku je možno popsat takto: A1 Vzestupná korektura. Tato fáze se vyznačuje nízkým obratem a zároveň i nízkým počtem vlastníků akcií. V ekonomice existuje velmi málo disponibilních prostředků pro nákup akcií a investoři pesimisticky hodnotí též budoucí hospodářský vývoj. Akcie jsou po poklesu kurzů ve vlastnictví spekulantů, neboli v pevných rukou. Po určité době však začnou přicházet příznivější hospodářské zprávy a investoři začnou pomalu nakupovat akcie při stoupajících cenách, což posléze způsobí řetězovou reakci a nastane prudký vzestup kurzů akcií k úrovni jejich reálných tržních cen.

12

A2 Vzestupná doprovodná fáze. Hospodářství je nastartováno, vzrůstají zisky společností, na trhu panuje optimistická nálada a ceny akcií rostou. Postupně stoupá počet vlastníků akcií. A3 Přehánění vzestupného trendu. Na burzu přichází stále více zájemců, neustále roste optimismus a nastává burzovní euforie. Značně stoupají objemy burzovních obchodů a existuje již velmi vysoký počet vlastníků akcií. Skupina hráčů je přesycena počtem vlastněných akcií, které jim prodali spekulanti. B1 Sestupná korektura. Euforie na trhu akcií způsobuje inflační tlaky, na něž reaguje centrální banka restrikcí své monetární politiky. Hráči v důsledku toho začnou pociťovat nedostatek likvidity a začnou prodávat své akcie, čímž nastane první fáze jejich kurzového poklesu. Tato fáze se vyznačuje nízkým obratem a poklesem počtu vlastníků akcií. B2 Sestupná doprovodná fáze. Přicházející špatné zprávy týkající se hospodářských výsledků podniků urychlují pokles akciových kurzů, které začínají opět pomalu nakupovat spekulanti. Objemy obchodů tak stoupají a dále klesá počet vlastníků akcií. B3 Přehánění sestupného trendu. Tato fáze je charakteristická výprodejem akcií a nízkým počtem jejich vlastníků. Klesající kurzy a nepříznivé hospodářské zprávy totiž vedou k panice hráčů, jejímž důsledkem je zoufalý prodej jimi doposud držených akcií vedoucí až k totálnímu výprodeji jejich akciových portfolií. Kurzy akcií tak pod tlakem jejich paniky klesají, a to podstatně více, než ve skutečnosti odpovídá reálnému stavu ekonomiky. Symboly X a Y pak značí nejvyšší a nejnižší úroveň akciových kurzů. Závěry Kostolanyho teorie burzovní psychologie zní: „Kupovat ve fázích B3 a A1, vyčkávat a držet akcie ve fázi A2, prodávat akcie ve fázích A3 a B1 a vyčkávat a držet peníze ve fázi B2. Hlavním problémem této teorie je ovšem rozpoznání časového okamžiku, kdy přesně jednotlivé fáze zhodnocovacího či znehodnocovacího trendu začínají a následné určení toho, jak dlouho budou tyto trendy trvat.

3. Teorie spekulativních bublin Na akciových, ale i jiných trzích se někdy stává, že kurzy cenných papírů po určitou dobu neustále rostou bez toho, že by bylo možné pro jejich růst nalézt rozumné fundamentální vysvětlení. Tento růst se však po určité době náhle a neočekávaně zastaví a kurzy zamíří velice prudce dolů. Situace, kdy se kurzy cenných papírů dočasně, bez jakéhokoli racionálního vysvětlení velmi výrazně odchylují oběma směry od vnitřních hodnot stanovených fundamentálními analytiky jsou obecně nazývány spekulativními bublinami a jejich výskyt je vysvětlován masovou psychologií. Následující obrázek 2.24 naznačuje dva takovéto typy spekulativních bublin:

13

Kurz

A B

Čas Obrázek 2.24. Spekulativní bubliny

Teoreticky je vznik těchto bublin spojen s nadměrnou reakcí na nějakou událost nebo řadu událostí, které mohou, prostřednictvím informací o nich podaných, ovlivnit chování investorů a změnou jejich nabídky a poptávky nastanou též podstatné změny kurzů, a to v obou směrech. Pro menší investory jsou nebezpečné především spekulativní bubliny typu, který je na obrázku označen jako A. Je tomu tak proto, že po prudkém růstu kurzů akcií, v rámci kterého je nakupovali s přesvědčením, že tento vzestup bude dále pokračovat, nastane na trhu neočekávaný a prudký všeobecný propad, který jim přinese ztráty. Bublina typu B je však rovněž nebezpečná, a to z toho důvodu, že mnoho zejména nezkušených investorů zpravidla uvěří v dlouhotrvající pokles trhu, který signalizuje chování většiny burzovního publika, a pokud své akcie v panice prodají, zaznamenají rovněž ztráty. Vznik spekulativní bubliny, po níž následoval Velký krach v říjnu roku 1929, vysvětlují Samuelson a Nordhaus následovně: „...Nejpozoruhodnější věcí na této spekulativní mánii, je, že se lidem vyplňuje to, co si sami slibují. Jestliže lidé nakupují, protože si myslí, že ceny akcií porostou, pak tím, že kupují, vyhánějí ceny akcií nahoru. To je vede k tomu, aby nakupovali dále, a tento závratný tanec se dostává do dalšího kola. Ale na rozdíl od lidí, kteří hrají karty či kostky, nikdo neztrácí to, co vítězové získávají. Odměňován je každý. Všechny odměny jsou samozřejmě pouze na papíře a zmizely by, kdyby se je každý pokusil zpeněžit. Ale proč by si někdo přál prodat takové lukrativní cenné papíry?“ Historie však již mnohými skutečnými případy dokázala, že teorie spekulativních bublin není pouhou teorií. Mezi nejznámější spekulativní bubliny patří: Tulipánové šílenství v Holandsku v letech 1634-1637 Tichomořská bublina, která praskla v září 1720 na akciovém trhu v Anglii Velký krach v říjnu 1929 na americkém akciovém trhu Krach 19. října 1987 na americkém akciovém trhu Krach mnohých světových burz v roce 2000, a to zejména v oblasti technologických titulů. Prasknutí spekulativních bublin je možno nejlépe prokázat na vývoji burzovních indexů:

14

Krach 19. října 1987 na americkém akciovém trhu dokladuje obrázek 2.25, který ukazuje vývoj burzovního indexu „Dow Jones Industrial Average“ v letech 1984 až 1990. Vývoj tohoto indexu New Yorské burzy (NYSE) ukazuje postupný a ve své podstatě normální růst od roku 1984 až do roku 1986. Na konci roku 1986 ovšem dochází k prudkému růstu, který vrcholí v říjnu 1987, přičemž hodnota indexu za tento poslední rok vzrostla o stejné procento, jako za předcházející tři roky dohromady. Již na přelomu let 1986 a 1987, když index DJIA dosáhl 2000 bodů, panoval mezi investory všeobecně názor, že kurzy akcií obchodovaných na tomto trhu jsou nadhodnocené, ale přesto nikdo své nákupy neomezoval, protože všichni věřili v to, že v případě poklesu se jim podaří prodat své akcie ještě dříve, než bublina praskne, čímž dosáhnou ještě vyšších zisků, než kdyby prodej provedli hned. Tato strategie s sebou ovšem vždy nese velké riziko, které se nemusí vyplatit. Celý pád začal 14. října 1987 a vyvrcholil „černým pondělím“, kdy index spadl o 20 %, což je jeho největší jednodenní pokles za více jak 115 let. Pád zastavily na úrovni 1700 bodů až účinné zásahy a prohlášení FEDu a obrovské půjčky poskytnuté americkými bankami.

3000 2500 2000 1500

28

-M 29 ay-O 84 c 1- t-8 A 4 p 2- r-8 Se 5 p 3- - 8 Fe 5 b 7- -86 Ju 8- l-8 D 6 11 ec -M -86 12 ay-O 87 14 ct-M 87 15 ar-A 88 u 16 g-8 -J 8 a 19 n-8 -J 9 20 un -N -89 23 ov-A 89 pr -9 0

1000

ZDROJ: Borkovec, P.: Komparace metod analýzy akcií

Obrázek 2.25. Týdenní údaje indexu DJI od roku 1984 do roku 1990

Po provedených rozsáhlých analýzách situace se všeobecně dospělo k názoru, že v době prasknutí bubliny na trh nepřišly žádné informace, které by mohly způsobit takový pád, přičemž stejně tak neexistovaly ani žádné fundamentální důvody pro rychlý růst kurzů během let 1986 a 1987. Krach amerického trhu NASDAQ v roce 2000 je doposud posledním zaznamenaným případem prasknutí spekulativní bubliny. Tvarem vývoje burzovního indexu se sice podobá předchozímu případu, ale faktory, které vývoj a následné prasknutí bubliny způsobily, byly zcela jiné. Spekulativní bublina z období 1998 až 2000, která se projevila zejména na trhu technologií, vznikla v první řadě z přehnané důvěry v nové technologie a velmi nadsazeného obecného očekávání zisků společností tohoto oboru. Dalším souvisejícím faktorem byl i mimořádně prudký rozvoj internetového obchodování, které umožnilo mnoha nezkušeným

15

investorům zadávat přímo své příkazy. Tento faktor, umocňovaný ještě navíc mimořádně intenzivní a mnohdy značně zavádějící reklamou, způsobil, že všeobecný optimismus, jenž v počátku růstu bubliny přinášel všem účastníkům trhu mimořádně vysoká zhodnocení jejich investic, přerostl postupně v obrovskou nákupní horečku, která vyhnala úroveň prakticky všech kurzů, a to i mnohdy téměř bezcenných akcií, do mimořádné výše. Vznik, vývoj a prasknutí této spekulativní bubliny je zobrazen na obrázku 2.26, který zobrazuje index všech obchodovaných akcií tohoto trhu, neboli index NASDAQ Composite. Zatímco tento index vzrostl od počátku roku 1994 do konce roku 1998 z 800 na 2000 bodů, což značí růst o 150 % za 4 roky, tak již na konci roku 1999 dosáhl hodnoty více jak 4000 bodů, tedy růst o 100 %, a 6. března 2000 dosáhl dokonce hranice 5000 bodů. To byl také jeho vrchol, po jehož dosažení se prudce zhroutil a to až na úroveň 1700 bodů v březnu 2001.

6000 5000 4000 3000 2000 1000

5-Mar-01

2-Oct-00

1-May-00

29-Nov-99

28-Jun-99

25-Jan-99

24-Aug-98

23-Mar-98

20-Oct-97

19-May-97

16-Dec-96

15-Jul-96

12-Feb-96

11-Sep-95

10-Apr-95

7-Nov-94

6-Jun-94

3-Jan-94

0

ZDROJ: Borkovec, P.: Komparace metod analýzy akcií

Obrázek 2.26 Týdenní údaje indexu NASDAQ Composite od roku 1994 do roku 2001

Při analýze spekulativních bublin vyvstávají dvě otázky. První je, „jaká událost či informace nastartovala takový nadměrný růst trhu“ a druhá, „co způsobilo prasknutí spekulativní bubliny, neboli tak hluboký propad kurzů“. Odpovědět na tyto otázky bývá velmi obtížné a většinou není nikdy dána plně uspokojivá odpověď, protože málokterá informace či událost by mohla sama způsobit tak velký pohyb. Prokázáno je to, že vznik spekulativní bubliny je vždy zapříčiněn příliš nadšeným hodnocením nějaké skutečnosti, informace či události. Při prasknutí bubliny je to podobné, nicméně identifikace informace, která spustila obrácený pohyb, může být obtížnější. Jedním z faktorů, který se na prasknutí bubliny významně podílí, je, že na trhu již existuje velké množství subjektů, které si uvědomují, že na trhu vznikla spekulativní bublina, mají velké obavy o správné načasování svých prodejů a mohou tedy jednat velmi impulzivně. Informace, která spustí propad kurzů, nemusí být tedy příliš výrazná, ale je násobena strachem investorů o doposud dosažené zisky. Navíc, čím jsou kurzy vyšší, tím větší množství subjektů si 16

uvědomuje, že se blíží konec růstu a přijde následný pád. Při velkém strachu pak stačí sebemenší impuls k tomu, aby se spustila lavina prodejů, přičemž tímto impulsem může být i nadprůměrný pokles trhu v jeden den. Jakmile se však spustí pokles, ihned naroste množství prodejů a pád se stále zrychluje. K jeho umocnění ovšem současně přispívají i další faktory. Jedná se zejména o programové obchodování a obchodování na margin, neboli na úvěr jištěný nakoupeným cenným papírem.

4. Drasnarova koncepce psychologické analýzy Drasnar vysvětluje zhodnocování a znehodnocování kurzů akcií jako důsledek působení dvou protichůdných vlastností, kterými podle něho disponuje každý člověk. Jde o chamtivost a strach. Dle toho, která vlastnost převládá, dochází na trhu cenných papírů k růstu či poklesu. Chamtivost vzniká z přirozeného přání člověka něco vlastnit. Tato touha vlastnit nikdy nemizí, ale spíše se s rostoucím bohatstvím násobí. Snaha dosáhnout vysokých zisků z investic do cenných papírů, a vzhledem k jejich vlastnostem především do akcií, podporována chamtivostí podněcuje poptávku po těchto cenných papírech, což vede k růstu jejich kurzů. Tento zhodnocovací trend trvá na trhu až do okamžiku, kdy je chamtivost investorů náhle vystřídána strachem ze ztráty nabytého bohatství. S tímto strachem bývají spojeny zárodky paniky, jež se společně se strachem rozšíří celým davem investorů, kteří ve spěchu zahájí výprodej prakticky všech cenných papírů, které drží. Následný přebytek nabídky cenných papírů pak způsobí nástup znehodnocovacího trendu. Stejně tak, jak je chamtivost investorů na trhu neustále střídána strachem, dochází i k neustálému střídání vzestupných a sestupných trendů. Ty se ovšem vzájemně liší délkami svého trvání v závislosti na rychlosti, s níž je chamtivost střídána strachem a naopak, jinými slovy v závislosti na tom, jak rychle se pocity davu mění. Příklad výše popsané situace, tj. působení chamtivosti, strachu a paniky, je možné vidět na následujícím obrázku 2.27, který znázorňuje pohyb kurzů akcií společnosti General Motors. ZDROJ: Borkovec, P.: Komparace metod analýzy akcií

17

General Motors 95

90

chamtivost strach

85

panika

chamtivost 80

75

strach

70

65

60

55

50

45 1997 Dec

1998 Feb

Mar

A pr

May

Jun

Jul

A ug

Sep

Oct

Nov

Dec

1999 Feb

Mar

A pr

May

Jun

Jul

A ug

Sep

October

Správa portfolia z hlediska možných správců

Obchodník s cennými papíry Působit jako obchodník s cennými papíry lze až po splnění přísných podmínek. Kdo jím může být a jaké podmínky musí splňovat určuje zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (ZPKT). Obchodníkem s cennými papíry může být pouze právnická osoba, přesněji řečeno akciová společnost nebo společnost s ručením omezeným, které ČNB udělila povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry. Touto činností se rozumí komerční poskytování investičních služeb třetím osobám. Kritéria pro možnost působit jako obchodník s cennými papíry Jaká kritéria musí splňovat společnost, která má ambici stát se obchodníkem s cennými papíry? ZPKT vyjmenovává celou řadu podmínek, mezi které patří zejména: vydání zaknihovaných akcií nebo listinných akcií na jméno. Důvod je zřejmý – snadné zjištění, kdo vlastní tuto společnost, sídlo i skutečné sídlo v České republice. Nestačí tedy jen fiktivní adresa v ČR a řízení společnosti a poskytování služeb jen „na dálku“, průhledný a nezávadný původ počátečního kapitálu včetně základního kapitálu. Důvěryhodnost a transparentnost je alfou i omegou finančnictví, proto je snaha už při 18

vstupu do tohoto odvětví minimalizovat pravděpodobnost „špinavých“ peněz a podezřelých zdrojů kapitálu, věcné, personální a organizační předpoklady – poskytovat hlavní investiční služby nemůže každý, splacený základní kapitál, nejméně dvě vedoucí osoby a jejíž vedoucí osoby splňují podmínky schvalování vedoucích osob stanovené v § 10 zákona č. 256/2004 Sb., v obchodníku s cennými papíry má tzv. kvalifikovanou účast osoba „vhodná z hlediska řádného a obezřetného vedení“. V Povolení k činnosti obchodníka s cennými papíry ČNB uvede, které hlavní a doplňkové investiční služby je obchodník s cennými papíry oprávněn poskytovat a ve vztahu ke kterým investičním nástrojům.

Investiční nástroje a investiční služby Investiční nástroje Za investiční nástroje považuje ZPKT investiční cenné papíry, což zjednodušeně jsou akcie, dluhopisy, cenné papíry opravňující k nabytí akcií a dluhopisů a další cenné papíry, se kterými se běžně obchoduje na kapitálovém trhu. Dále to jsou cenné papíry kolektivního investování, nástroje peněžního trhu a deriváty. Investiční cenné papíry Investičními cennými papíry jsou především akcie a dluhopisy a obdobné cenné papíry, se kterými se obchoduje na kapitálovém trhu. Dále to mohou být i cenné papíry, které své majitele opravňují k nabytí akcií či dluhopisů. Dluhopisem a zároveň investičním nástrojem podle ZPKT je tedy i investiční certifikát, se kterým se ve stále větší míře obchoduje i na pražské burze. Představuje vlastně nárok na splacení dlužné částky, která ovšem může být kvantifikována složitějším postupem, než běžný dluhopis – obligace (např. je dlužná částka stanovena podle hodnoty stanoveného indexu, akcie či komodity). Cenné papíry kolektivního investování Cennými papíry kolektivního investování rozumíme akcie investičních fondů a podílové listy podílových fondů. Mohou to být samozřejmě fondy založené v ČR a platí tedy pro ně ustanovení ZKI, anebo i fondy zahraniční. Zahraniční fondy vydávají stejné nebo obdobné cenné papíry jako české fondy a jsou také investičními nástroji. Nástroje peněžního trhu

19

Typickým představitelem nástrojů peněžního trhu jsou státní pokladniční poukázky. Pro individuální investory jsou ale v podstatě nedosažitelné, protože k aukcím, na kterých je Česká národní banka prodává, mají přístup jen velcí investoři. Mohly by to být i krátkodobé depozitní certifikáty či dluhopisy se splatností kratší než jeden rok. Deriváty Mezi deriváty můžeme zařadit např. opce, futures, swapy, forwardy a jiné nástroje, jejichž hodnota se vztahuje ke kurzu nebo hodnotě cenných papírů, měnovým kurzům, úrokové míře nebo úrokovému výnosu, jakož i jiným derivátům, finančním indexům či finančním kvantitativně vyjádřeným ukazatelům, a ze kterých vyplývá právo na vypořádání v penězích nebo právo na dodání majetkové hodnoty, k níž se jejich hodnota vztahuje. Investiční služby Investiční služby může nabízet a poskytovat více subjektů, nejen obchodník s cennými papíry. Kdo a jaké investiční služby může poskytovat, je dáno ZPKT, ale upřesňuje to ČNB v povolení k činnosti, např. u obchodníků s cennými papíry nebo u investičních zprostředkovatelů.

Investiční služby jsou rozděleny do dvou základních skupin: Hlavní investiční služby – přijímání, předávání a provádění pokynů týkajících se investičních nástrojů, obchodování s investičními nástroji na vlastní účet, upisování nebo umisťování investičních nástrojů s nebo bez závazku jejich upsání, obhospodařování majetku zákazníka, je-li jeho součástí investiční nástroj, na základě volné úvahy v rámci smluvního ujednání, provozování mnohostranného obchodního systému.

Doplňkové investiční služby – správa investičních nástrojů, jejich úschova, úvěr nebo půjčka pro nákup investičních nástrojů, poskytování investičních doporučení a analýz investičních příležitostí, investiční poradenství, devizové operace v souvislosti s investiční společností, atd. Často se můžeme setkat s nesprávným nebo neúplně přesným chápáním pojmů „správa“ a „obhospodařování“ investičních nástrojů. Správce provádí veškeré úkony, které jsou nutné k výkonu a zachování práv spojených s cennými papíry, např. inkasování úroků a dividend, realizace předkupních práv. Bez pokynu klienta nemůže prodávat a kupovat jeho cenné papíry. Obhospodařovatel je naproti tomu povinen i bez pokynů zákazníka nakupovat a prodávat cenné papíry tak, aby zabezpečil „dlouhodobou odbornou péči o majetek zákazníka“. Jinými slovy, obhospodařovatel rozhoduje na základě vlastní úvahy o

20

tom, jak se majetek klienta bude zhodnocovat, jaké cenné papíry klient bude vlastnit apod.

Penzijní fondy penzijního připojištění Penzijní připojištění lze charakterizovat jako shromažďování peněžních prostředků od jeho účastníků a dále jejich správu a vyplácení dávek. Ve většině ekonomicky rozvinutých zemí smějí tuto činnost vykonávat pouze penzijní fondy. Ty poskytují pojištěným ochranu před ztrátou příjmu v důchodovém věku tím, že jim umožňují odkládat a investovat část svého aktuálního příjmu. Takto získané peníze umisťují především do kvalitních dlouhodobých zejména finančních, ale i reálných aktiv, s cílem jejich budoucího zhodnocení a vytvoření většího objemu spravovaného majetku. Penzijní fondy jsou dlouhodobými investory s limitovanou potřebou likvidity, jejichž budoucí příjmy i výdaje jsou známy s dostatečnou přesností, protože vzorec pro výpočet výše důchodu vypláceného klientům je uveden přímo ve smlouvě uzavřené mezi fondem a účastníkem. Proto také nakupují především dlouhodobé, nejčastěji státní obligace a z důvodu diverzifikace aktiv a ochrany proti inflaci mívají často část investic vloženou do nemovitostí. V České republice je systém penzijního připojištění založen na existenci penzijních fondů, které musejí být licencovanými akciovými společnostmi, provozujícími pouze tuto činnost. Jejich regulaci zajišťuje od roku 2006 ČNB zákon č. 42/1994 Sb. o penzijním připojištění se státním příspěvkem a o změnách některých zákonů souvisejících s jeho zavedením. Hospodaření penzijního fondu Peněžní prostředky shromážděné penzijním fondem musí být umísťovány s odbornou péčí, tak, aby byla zaručena bezpečnost, kvalita, likvidita a rentabilita skladby finančního umístění jako celku. Peněžní prostředky shromážděné penzijním fondem mohou být umístěny do: dluhopisů, jejichž emitentem je členský stát Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj nebo centrální banka tohoto státu a dluhopisů, za které převzal záruku členský stát Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, dluhopisů vydaných Evropskou investiční bankou, Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj nebo Mezinárodní bankou pro obnovu a rozvoj nebo jinou mezinárodní finanční institucí, jejíž je Česká republika členem, podílových listů otevřených podílových fondů, cenných papírů, s nimiž se obchoduje na regulovaném trhu země Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, který je povolen příslušným úřadem členského státu, movitých věcí představujících záruku bezpečného uložení peněžních prostředků, kromě cenných papírů, 21

nemovitostí poskytujících záruku spolehlivého uložení peněžních prostředků a sloužících zcela nebo převážně k podnikání nebo bydlení.

Kolektivní investování Kolektivní investování je podnikáním, jehož předmětem je shromažďování peněžních prostředků, jejich následné reinvestování na principu rozložení rizika a obhospodařování k tomuto účelu speciálně vytvořenými a státem regulovanými finančními institucemi. V ČR je kolektivní investování upraveno zákonem č. 189/2004 Sb. Výhody plynoucí z kolektivního investování pro investory: snadné investování prostřednictvím specializovaných a licencovaných institucí, diverzifikace investičního rizika, minimalizace informačních a transakčních nákladů, poměrně vysoká likvidita jimi držených cenných papírů, podílení se na nákupech i takových titulů, ke kterým by se formou individuálního investování nedostali, dosahováním zpravidla vyšších výnosů, než by získali např. uložením peněz u obchodních bank. Přínosy pro ekonomiku státu spočívají v tom, že drobní střadatelé formou kolektivního investování přeměňují svá většinou krátkodobá finanční aktiva na aktiva dlouhodobá. Tím se dostávají na kapitálový trh značné objemy dlouhodobě investovaných peněžních prostředků, které přispívají k financování různých reálných investic s příznivým dopadem na ekonomický růst. Pokud se týká konkrétních forem kolektivního investování, používají se následující dva modely: Kolektivní investování prostřednictvím investičních fondů Investiční fondy jsou samostatnými právními subjekty, které se mohou spravovat buď samy prostřednictvím vlastního managementu nebo mohou být spravovány investiční společností na základě smlouvy o obhospodařování. Investoři nakupují akcie různě zaměřených investičních fondů. Peněžní prostředky získané jejich prodejem fond následně dále reinvestuje v souladu s platnou legislativou. Kolektivní investování prostřednictvím podílových fondů Na rozdíl od fondů investičních nejsou podílové fondy samostatnými právními subjekty, takže musí být vždy vytvářeny a obhospodařovány některou investiční společností. Investoři nakupují od investiční společnosti nikoli akcie, ale podílové listy daného podílového fondu.

22

Nestávají se akcionáři, ale pouze podílníky na majetku podílového fondu. Podílový fond může být otevřeného nebo uzavřeného typu. Kolektivní investování standardního fondu. Standardní fond shromažďuje peněžní prostředky od veřejnosti a může mít formu pouze otevřeného podílového fondu. Standardní fond investuje do majetku stanoveného v § 26 zákona o kolektivním investování. (1) Standardní fond investuje pouze do: a) investičních cenných papírů a nástrojů peněžního trhu, které 1. byly přijaty k obchodování nebo se s nimi obchoduje na regulovaném trhu, 2. jsou obchodovány na regulovaném trhu v jiném členském státě Evropské unie, 3. byly přijaty k obchodování na oficiálním trhu ve státě, který není členským státem Evropské unie nebo se s nimi obchoduje na regulovaném trhu se sídlem ve státě, který není členským státem Evropské unie, jestliže tyto trhy jsou uvedeny v seznamu zahraničních regulovaných trhů České národní banky,

b) investičních cenných papírů z nové emise, jestliže 1. podmínky emise obsahují závazek, že bude podána žádost o přijetí k obchodování na trzích uvedených v písmeni a) a jestliže tyto trhy jsou uvedeny v seznamu zahraničních regulovaných trhů České národní banky, 2. žádost o jejich přijetí k obchodování na trzích uvedených v písmeni a) bude podána tak, aby tento cenný papír byl přijat k obchodování do 1 roku ode dne, ke kterému bylo ukončeno jeho vydávání, c) cenných papírů vydaných standardním fondem, pokud podle statutu tohoto standardního fondu může být investováno nejvýše 10 % hodnoty jeho majetku do cenných papírů vydaných standardním fondem nebo cenných papírů vydaných speciálním fondem, který splňuje podmínky uvedené v písmeni d) bodech 1 až 3 a investuje do stejných druhů majetku jako standardní fond, rozkládá riziko spojené s investováním, odkupuje cenné papíry, které vydal, nebo zajišťuje, že se kurz nebo cena těchto cenných papírů na regulovaném trhu významně neliší od jejich aktuální hodnoty, d) cenných papírů vydaných speciálním fondem, který investuje do stejných druhů majetku jako standardní fond, rozkládá riziko spojené s investováním a odkupuje cenné papíry, které vydal, nebo zajišťuje, že se kurz nebo cena těchto cenných papírů na regulovaném trhu významně neliší od jejich aktuální hodnoty, za předpokladu, že 1. má povolení orgánu dohledu státu, ve kterém má sídlo, a podléhá dohledu, který Česká národní banka považuje za rovnocenný dohledu členského státu Evropské unie, a je zajištěna spolupráce mezi Českou národní bankou a tímto orgánem dohledu, 2. ochrana vlastníků cenných papírů vydaných tímto speciálním fondem je rovnocenná ochraně poskytované vlastníkům cenných papírů vydaných standardním fondem; tento speciální fond musí zejména dodržovat ustanovení o zákazu vypůjčování, půjčování a prodeji majetku (§ 33 až 35) a jeho majetek je účetně oddělen ve smyslu § 16 odst. 1, 3. vypracovává a uveřejňuje pololetní zprávu a výroční zprávu obdobně jako standardní fond, 4. jeho statut umožňuje investovat nejvýše 10 % hodnoty jeho majetku do cenných papírů

23

vydaných standardním fondem a cenných papírů vydaných speciálním fondem, který splňuje podmínky uvedené v bodech 1 až 3 a investuje do stejných druhů majetku jako standardní fond, rozkládá riziko spojené s investováním, odkupuje cenné papíry, které vydal, nebo zajišťuje, že se kurz nebo cena těchto cenných papírů na regulovaném trhu významně neliší od jejich aktuální hodnoty, e) vkladů, se kterými je možno volně nakládat, nebo termínovaných vkladů se lhůtou splatnosti nejdéle 1 rok u banky nebo zahraniční banky, která má sídlo ve státě, který vyžaduje dodržování pravidel obezřetnosti podle práva Evropských společenství nebo pravidel, která Česká národní banka považuje za rovnocenná, f) finančních derivátů včetně rovnocenných nástrojů, s nimiž je spojeno právo na vypořádání v penězích, přijatých k obchodování na trzích uvedených v písmeni a), g) finančních derivátů nepřijatých k obchodování na trzích uvedených v písmeni a), za předpokladu, že 1. podkladovým aktivem těchto derivátů jsou nástroje uvedené v písmenech a) až i), finanční indexy, úrokové sazby, měnové kurzy nebo měny, které může standardní fond podle statutu nabývat do svého majetku, 2. druhou smluvní stranou obchodu je instituce, která podléhá dohledu a náleží k některé z kategorií institucí schválených Českou národní bankou a uvedených v seznamu ČNB, 3. tyto deriváty jsou denně oceňovány spolehlivým a ověřitelným způsobem a standardní fond má možnost je kdykoliv zpeněžit nebo uzavřít za jejich tržní hodnotu, h) nástrojů peněžního trhu jiných než uvedených v písmeni a), za předpokladu, že regulace jejich emise nebo emitenta zabezpečuje ochranu investorů nebo úspor a že 1. byly vydány nebo zaručeny centrální, regionální nebo místní správní jednotkou členského státu Evropské unie, centrální bankou některého členského státu Evropské unie, Evropskou centrální bankou, Evropskou unií, Evropskou investiční bankou, státem nebo členem federálního státu, které nejsou členskými státy Evropské unie, nebo mezinárodní organizací, jejímž členem je jeden nebo více členských států Evropské unie, 2. byly vydány emitentem, jehož cenné papíry jsou přijaté k obchodování na trzích uvedených v písmeni a), 3. byly vydány nebo zaručeny osobou, která podléhá dohledu orgánu dohledu členského státu Evropské unie, nebo osobou, která podle posouzení České národní banky podléhá obdobnému dohledu, 4. byly vydány emitentem, který patří k některé z kategorií emitentů schválených Českou národní bankou a uvedených v seznamu České národní banky, za předpokladu, že osoba, která do nich investuje, požívá obdobnou ochranu jako osoba investující do nástroje peněžního trhu uvedeného v bodě 1, 2 nebo 3, jestliže emitentem je společnost, jejíž vlastní kapitál odpovídá hodnotě alespoň 10 000 000 EUR, která uveřejňuje účetní závěrku vyhovující požadavkům zvláštního právního předpisu, který upravuje účetnictví, a která je součástí skupiny společností, z nichž alespoň jedna je emitentem akcií přijatých k obchodování na regulovaném trhu se sídlem v členském státě Evropské unie, a která zajišťuje financování této skupiny nebo prostřednictvím emise cenných papírů zajišťuje financování účelově založených osob, které využívají bankovní úvěrové rámce, i) investičních cenných papírů, které nesplňují podmínky podle písmena a), a nástrojů peněžního trhu, které nesplňují podmínky podle písmen a) a h), a to až do výše 10 % hodnoty majetku standardního fondu.

24

(2) Standardní fond nesmí mít v majetku drahé kovy ani certifikáty, které je zastupují. Kolektivní investování speciálního fondu. Speciální fondy shromažďují peněžní prostředky od veřejnosti a od kvalifikovaných investorů. Mají formu investičních fondů, otevřených podílových fondů nebo uzavřených podílových fondů. Fondy, které shromažďují peněžní prostředky od veřejnosti se člení na: speciální fond cenných papírů – investuje do investičních cenných papírů a nástrojů peněžního trhu uvedených v § 26 odst. 1 písm. a), b), h), státních dluhopisů, dluhopisů vydaných bankou nebo zahraniční bankou se sídlem v EU, dluhopisů vydaných CB, cenných papírů vydaných fondem kolektivního investování, finančních derivátů podle § 26 odst. 1 písm. f) a g), speciální fond nemovitostí – může mít pouze formu otevřeného podílového fondu. Investuje převážně do nemovitostí včetně jejich příslušenství, které pořizuje, provozuje nebo prodává za účelem dosažení zisku, účastí v nemovitostních společnostech, speciální fond fondů – investuje převážně do cenných papírů vydaných jiným fondem kolektivního investování, který má povolení orgánu dohledu státu, ve kterém má sídlo. Rozdělení investičních nástrojů z hlediska likvidity, rizika a výnosu Nízkorizikové nástroje Investiční nástroje jsou obecně spojeny s různou mírou rizika. Mezi instrumenty s nízkou mírou rizika patří nástroje peněžního trhu - státní pokladniční poukázky, pokladniční poukázky centrální banky, depozitní certifikáty a krátkodobé dluhopisy. Tyto nástroje jsou určené především pro vklady na dobu nejvýše jednoho roku a jejich relativně nízká míra rizika je u nich spojena s relativně nízkými možnými výnosy. Zvláštním případem investičních nástrojů s „nulovou“ mírou rizika insolvence jsou vládní dluhopisy, u nichž za případné závazky ručí stát. Rozdíl mezi úrokovými sazbami u dluhopisů s rizikem insolvence a bez rizika insolvence se nazývá prémie za riziko a udává, o kolik více dodatečného úroku musejí investoři získat pro to, aby byli ochotni držet rizikový dluhopis. Vládní dluhopisy jsou sice obecně považovány za „bezrizikové“ cenné papíry, ovšem velmi záleží na tom, o jaký stát se jedná a v jaké je to době. Vícerizikové nástroje Mezi instrumenty s vysokou mírou rizika patří nástroje trhu kapitálového - dlouhodobé dluhopisy, akcie a finanční deriváty. Pro tyto nástroje je charakteristická relativně vysoká míra rizika spojená s relativně vysokými možnými výnosy. Likvidita je poměrně vysoká, nástroje lze kdykoli prodat, pokud po nich existuje poptávka. Riziko a likvidita u kolektivního investování V případě kolektivního investování patří mezi instrumenty s nízkou mírou rizika fondy peněžního trhu a fondy garantované. Se střední mírou rizika se jedná o fondy dluhopisové a 25

fondy indexové a s vysokou mírou rizika o fondy akciové a fondy finančních derivátů. Likvidita je závislá na poptávce na trhu, u otevřeného podílového fondu je vysoká, peníze lze vybrat kdykoli. Riziko a likvidita penzijního fondu Riziko je zde minimální, penzijní fondy jsou ze zákona povinné vykazovat zisk a případné ztráty doplatit z vlastních zdrojů. Likvidita je velmi nízká, peníze jsou k dispozici až na konci spoření. Předčasné vybrání znamená vrátit státní příspěvky a získané úspory na daních.

Typ investičního nástroje Krátkodobé dluhopisy Státní pokladniční poukázky Pokladniční poukázky ČNB Depozitní certifikáty Dlouhodobé dluhopisy Státní Komunální Bankovní Korporační Akcie obchodované na burze Podílové listy Deriváty Stupeň 1 2 3 4 5

Riziko

Likvidita

Výnos

nízké nízké mírné

vysoká vysoká vysoká

nízký nízký mírný

Nízké mírné mírné Střední - nejvyšší Vysoké - nejvyšší Nízké - vysoké Střední - nejvyšší

střední mírná střední mírná vysoká střední střední

střední střední střední vysoký nízký -vysoký střední nízký - nejvyšší

Slovní vyjádření nízké mírné střední vysoké nejvyšší

26

Přílohy: Slovníček odborných pojmů Absolutní performance Dosažení pozitivního hodnotového výnosu u akcie, indexu nebo jiného investičního instrumentu, nezávisle na celkovém vývoji finančních trhů. Airbag certifikát Zamezuje případným ztrátám do předem definované ochranné hranice. Investoři se současně podílí na všech kurzovních růstech jako kdyby například přímo plně investovali do podkladového aktiva nebo mohou dosáhnout participace, která bude velmi blízko 100 procent. Asset class (třída aktiv) Je určitá forma majetku. Finanční teorie definovala celkem čtyři třídy aktiv: akcie, pevně úročené cenné papíry, hotovost a nemovitosti. Někdy se jako pátá třída aktiv označují tzv. hedgefunds. Ážio Je obecně přirážka k ceně, například burzovním kurzem a nominální hodnotou cenného papíru. Basket certifikát Basket certifikáty jsou cenné papíry, které zobrazují hodnotový vývoj akciových košů tzv. baskets. Do koše vybírá emitent většinou 5 až 20 akcií a to podle předem stanovených kritérií jako jsou likvidita, růstové šance nebo tržní kapitalizace Benchmark Je měřítkem pro hodnotový vývoj jednotlivé investice a relativním srovnáním s vývojem celkového trhu Benchmark je tedy tzv. měřítkem úspěšnosti jednotlivých (individuálních) investic s úspěšností celkového trhu. Jako benchmark se většinou používá vhodný index; hodnotový vývoj evropských finančních produktů se srovnává s vývojem vůdčího evropského akciového indexu EURO STOXX 50; americké finanční produkty se porovnávají s indexem S&P500 a japonské s indexem Nikkei 225. Bonita Obchodní pověst úvěryschopnost - kreditibilita banky. Velmi intenzivně prověřována v souvislosti se snahou minimalizovat úvěrové riziko. Bonita hraje velmi důležitou roli při emisi cenných papírů. Cap Označení, které se často používá jako odborný pojem pro nejvyšší možnou hranici, které může podkladové aktivum dosáhnout. Pokud obsahuje certifikát cap, je jeho výnos předem omezen touto nejvyšší možnou hranicí, i kdyby hodnota certifikátu byla nad touto hranicí. Tento cap je stanoven emisní bankou a platí po celou dobu trvání a nemůže být změněn. Cash Settlement Plnění závazků z termínových kontraktů tak zvaným hotovostním vyrovnáním.

27

Diskontový certifikát (Discount Share Bond) Je finanční instrument, který umožňuje investorům dosahovat zisků i na stagnujících trzích. Hodí se tedy pro investory, kteří v budoucnosti očekávají méně dynamický růst akciových trhů. Diskontové certifikáty se vyznačují tím, že emitent poskytne investorovi při nákupu slevu (diskont) z kurzu podkladového aktiva (např. akcie, indexu), ale díky tomu může investor profitovat na růstu pouze do předem stanovené výši tzv. cap. Diverzifikace Diverzifikace investic do různých tříd aktiv ( akcií, dluhopisů, nemovitostí, komodit, hedgových fondů) je jedním z instrumentů, který slouží k redukci rizika a optimalizaci výnosu. DoubleChance certifikát Je cenný papír se vždy vztahuje na jednu určitou akcii. Počínaje emisním kurzem až do předem stanového cílového kurzu přinesou svému majiteli na konci své platnosti dvojnásobek toho, co by získal z přímé investice do dané akcie. Jakmile se akcie vyšplhá na vyšší než cílovou hodnotu, certifikát již svou hodnotu nezvýší. Jeho maximální výnos je omezen. Pokud propadne kurz dané akcie pod emisní kurz, sníží se odpovídajícím způsobem i hodnota certifikátu. Ztráty investora se ale nedvojnásobí. Emise Bankovně technické označení pro vydávání (uvádění do oběhu) nových cenných papírů například certifikátů. Hedgefund (Hedgingové fondy) Nepodléhají pravidlům alokaci aktiv. Investují do širokého okruhu investičních instrumentů a používají různé investiční strategie. Hedgefunds certifikát Je certifikát jehož podkladovým aktivem je investiční portfolio, které obsahuje hedgeové fondy. Garantovaný certifikát Garantovaný certifikát umožňuje investorům ochranu proti kurzovním poklesům zvoleného podkladového aktiva (většinou akcie nebo indexu). I pokud hodnota podkladového aktiva během doby trvání poklesne, bude při splatnosti vyplacena původně investovaná suma a to v plné výši. Indexový certifikát Indexové certifikáty přesně zobrazují vývoj největších světových indexů. Hodnota indexového certifikátu může být kdykoliv přesně odvozena z aktuální hodnoty příslušného indexu. Index Průběžně vypočítávaný kurzovní barometr, který spojuje kurzovní vývoj mnoha jednotlivých cenných papírů (akcií, dluhopisů) do jedné číselné hodnoty. Běžně je v pravidelných časových odstupech nově sestavován a to podle transparentních a předem známých kritérií (objemy burzovních obchodů, tržní kapitalizace).

28

Korelace Vzájemná statistická míra dvou vývojových pohybů co do síly a směru. V praxi se ale nevyvíjí akciové kurzy nezávisle, ale mají vzájemný vztah - vzájemné ovlivňování. Hodnota korelace se v zásadě pohybuje mezi +1, (exaktně nebo přesně identický průběh) a -1, (zcela protichůdný vývoj). Oblast mezi +0,5 a -0,5 udává, že mezi dvěma sledovanými finančními instrumenty neexistují žádné měřitelné vzájemné vztahy. Optimum přirozeně představují hodnoty v blízkosti nuly. Market making Je tzv. péče o kurz. Většina emitentů se zavazuje průběžně kotovat nákupní a prodejní kurzy pro emitované finanční produkty (certifikáty). Tím automaticky zabezpečují likviditu. Ve své podstatě jde o stanovování nákupních (bid) a prodejních (ask) kurzů. Outperformance Nadvýnos. Popisuje okolnost, kdy investice v daném období dosáhne ve srovnání s jinou investicí lepšího výnosu (zhodnocení). Tak se například Strategické certifikáty orientují na to, aby dosáhly outperformance vzhledem k korespondujícímu indexu. Opak: Underperformance. Participace Podílení se na kurzovním vývoji podkladového aktiva. Participační stupeň Udává do jaké míry umožňuje certifikát investorům se podílet na kurzovních změnách podkladového aktiva. U indexových a strategických certifikátů se investoři neomezeně podílí na veškerých růstech nebo poklesech (100 procentní -neomezená participace). Naproti tomu ostatní certifikáty nabízejí nižší participaci nebo participace, která je omezená pouze do určité výše. P/E (Price earnings ratio) Tento ukazatel odhaduje počet let potřebných ke splacení tržní ceny akcie jejím výnosem, resp. Vyjadřuje kolik peněžních jednotek jsou investoři v dané době ochotní zaplatit za jednu jednotku měny vykazovaného zisku. PEG (Price earnings to earnings growth ratio) Tento ukazatel se skládá z ukazatele P/E a z prognózovaného konstantního růstu zisků. Performance Hodnotový vývoj nebo výnos akcie, indexu nebo jiného investičního instrumentu. Performance index (Růstový index) Je index, který nezohledňuje pouze kurzovní vývoj společností vybraných do indexu, nýbrž do jeho hodnoty jsou započteny (díky reinvestici) i vyplacené dividendy, které tyto společnosti vyplatí. Znamená to, že index každý rok zvyšuje svoji hodnotu o vyplacené dividendy. Price index (Cenový Index) Je index, který nezohledňuje dividendové platby společností vybraných do indexu. Podkladové aktivum (underlying) Podkladovým aktivem se rozumí finanční instrument (např. akciový index), který určuje výši

29

splatnosti cenného papíru od něj odvozeného - například certifikátu. Jako podkladové aktivum se používá i pojem underling. Emitent se může rozhodnout mezi množstvím podkladových aktiv a mohou jimi být jak jednotlivé akcie a akciové indexy, tak různé obory či regiony, úrokové míry, měny nebo komodity. Dlouhou dobu byly hlavním podkladovým aktivem emitentů akciové indexy, proto se zažil pojem indexové certifikáty. Poměr odběru (podíl na hodnotě podkladového aktiva) Udává, v jaké relaci zobrazuje příslušný certifikát hodnotový (kurzovní) vývoj podkladového aktiva. U certifikátů, jejichž podkladovým aktivem jsou jednotlivé akcie činí poměr odběru zpravidla 1:1. Certifikáty jejichž podkladovým aktivem jsou akciové indexy mají poměr směny většinou 1:10 nebo 1:100. Přímá investice Se označuje situace, kdy investor místo certifikátu nakoupí přímo podkladové aktivum. Range certifikát - viz. DoubleChance certifikát Riziková ochrana Částka, o kterou může podkladové aktivum certifikátu maximálně poklesnout, aniž by investor utrpěl peněžní ztrátu. Rolling strategie Je nová investiční strategie, která má svými výhodami velkou převahu nad mixem akcií a dluhopisů běžně používaném v investičních portfoliích. Quanto certifikát (Quanto certificate) U mimoevropských indexů je hodnota certifikátu ovlivňována nejen aktuálním stavem indexu nýbrž i dodatečně měnovými kurzy. Kdo chce toto měnové riziko vyloučit může využít tzv. Quanto-certifikátů, které jsou měnově zajištěny a mimoevropský index se potom chová jako kdyby byl kotován v EUR. Speed certifikát - viz. DoubleChance certifikát Spread Je rozdíl mezi prodejní a nákupní cenou certifikátu. O tento rozdíl se snižuje budoucí zisk investora. Je proto dobré, aby spread byl co nejmenší. Sprint certifikát - viz. DoubleChance certifikát Strategické certifikáty Strategické certifikáty jsou syntézou transparentní indexové investice a investiční strategie "stock picking", jejíž cílem je najít jednotlivé akcie, které jsou trhem podhodnoceny a mohou tak dosáhnout lepšího výnosu než celkový trh. Stock Picking Investiční strategie stock picking znamená doslova "vybrat (jedinou) akcii". Cíl je v tom, najít za pomoci fundamentální a technické analýzy akcie (popř. cenné papíry obecně), které lépe zhodnotí než celkový trh (benchmark). Tématické certifikáty

30

Na rozdíl od indexových a strategických certifikátů jsou podkladovými aktivy oborových certifikátů akciové indexy, popř.akciové koše (baskets), které obsahují pouze cenné papíry, jenž vykazují mezi sebou nějaký vzájemný vztah, např. příslušnost k určitému odvětví či oboru. Underlying - viz. pokladové aktivum Underperformance Popisuje okolnost, kdy investice v daném období dosáhne ve srovnání s jinou investicí horšího výnosu. Volatilita Pravděpodobnost, že se cena, výnos, zisk atd. budou během určitého období měnit. Obecně se volatilita vyjadřuje jako směrodatná odchylka od střední hodnoty možných cen, výnosů, zisků za určitou časovou jednotku. Čím je volatilita vyšší, tím výše se pohybuje i při jinak stejných vlastnostech opční cena. Rozeznává se volatilita historická, spočívající na údajích z minula, a implikovaná volatilita, která odpovídá v daném okamžiku očekávané budoucí volatilitě. Výnos V procentech vyjádřený rozdíl mezi konečnou hodnotou investice a použitým kapitálem. Výnosově rizikový profil Výnosově rizikový profil je patrný zejména při výběru a poměrovém zastoupení finančních produktů v investičním portfoliu: Investor, který je velmi rizikově averzní se bude při svých investičních rozhodnutích koncentrovat především na výběr standardních a etablovaných akciových titulů (tzv.Blue Chips") a kromě Indexových certifikátů bude ještě možná zvažovat alokaci svých volných finančních prostředků do Strategických certifikátů. Pokud ale investor bude ochoten podstoupit větší riziko, tak bude rovněž zvažovat angažmá do růstových akcií. Pro tento typ investorů bude proto vhodné podstoupit tématické a oborové investice.

31

Výroky, citáty, přísloví, pořekadla, rozumy, nápady http://akcie.webz.cz/d.htm ! Dělej si sám svůj vlastní fond ze starých velkých západních akcií s dobrou dividendou od podniků s rostoucím ziskem ! Chytří investoři uposlechnou staré moudrosti. Vezme-li si investor na pomoc profesionály , vydělá jen 80% toho , co by dokázal sám. ( Warren Buffett ) Peníze jsou velký přítel člověka , když je pošleme do práce. Začneme-li brzy investovat , dosáhneme dne , kdy nás investice uživí.. Dobré je investovat už jako 20-letý , jeste před kupováním auta a před dovolenou v zámoří.. Mladý clovek má největší kapitál světa = čas. Čas vytváří peníze ! Kdo chce peníze za pár let zpátky , nemel by kupovat akcie. Dobré je držet kvalitní levné akcie pres 20 let ( = Peter Lynch ). Kvalitní levné dividendové akcie na celý život : banky Wells Fargo z USA a Royal Bank of Scotland z Británie. Investice do znalostí přináší nejlepší úroky. ( Benjamin Franklin ) Investuj na Main Street , né na Wall Street ! ( Warren Buffett ) = Pozoruj podniky a nestarej se , co dělá burza ! Investujte do akcií vždy velké sumy ! Nezbohatnete , když vyděláte 100% s 1000 euro. ( Zürich Axiom ) Když se pro diversifikaci rozdělí peníze na akcie , dluhopisy a zlato , vyrovnají se výdělky se ztrátami a nezbude vůbec žádný výdělek a investovaný kapitál zůstane stejný. ( Zürich Axiom ) Jen akcie přinesou bohatství. Nedbejte na mínění většiny ! Pravděpodobně se mýlí. ( Zürich Axiom ) Kvůli positivní zprávě o podniku v tisku nelze koupit jeho akcie ! Je nutné zkontrolovat , zda podnik očekává letos a prístí rok nad 10% růst zisku a zda je akcie fundamentálně levná ! Kvůli negativní zprávě o podniku v tisku nelze prodat jeho akcie ! Když vidíme v internetu a tisku , ze podnik očekává letos a prístí rok nad 10% růst zisku a akcie je fundamentálně levná! Spekulace se stává v tom okamžiku smrtelná , když ji začnete brát vázne. (Benjamin Graham) Risiko není v našich akciích , ale v nás samotných. Risiko je to , co vidíte v zrcadle. Přeceníte-li , jak dobře svoji investici rozumíte , nebo přeceníte-li svoji schopnost preckati krátkodobý pád kurzu , pak nehraje roli , jakou akcii koupíte a jak se akcie na burze vyvíjí. (Benjamin Graham ) Hospodářství a burza se chovají stejně jako pán a pes na procházce. Pán jde pomalu dopředu a pes bezí chvíli vpředu a chvíli vzadu. ( André Kostolany ) Při P/E 30 je akcie nebo index vpředu , při P/E 10 je akcie nebo index vzadu. Graf akciového indexu má takový smysl jako graf průměrných horeček všech pacientu kliniky. ( Andre Kostolany ) Kdo má hodně peněz , muze spekulovat , kdo má málo peněz , nesmí spekulovat , kdo nemá žádné peníze , musí spekulovat. ( Andre Kostolany ) Na burze je mozno vydelati více jak 1000% , ale je mozno jen 100% ztratiti. Budto pracujeme za peníze , nebo peníze pracují za nás. ( Barnard Baruch ) Kdo celý den pracuje , nemá cas vydelati peníze. ( John D. Rockefeller ) Kdo to umí , vydelává dostatek penez s akciemi , ti ostatní radí jiným jak vydelati s akciemi a písou knihy. ( André Kostolany ) Kdyby byla spekulace na burze lehká , nebyli by delníci. ( André Kostolany ) Nejvetsí chyba mnohých spekulantů je touha co nejrychleji zbohatnout. Ale Rím také nebyl postaven za den. Nic neomámí rozum tolik jako vyhlídka vydelati bez námahy peníze. Jak rychle zchudneme ? Kdyz se pokusíme s akciemi rychle zbohatnouti. Jak prijdeme k malému jmení na burze ? Kdyz zacneme spekulovat s velkým jmením. Spekulace je experimentování s náhodou. Důvodem spekulace je touha rychle bez práce vydelati hodne penez. ( André Kostolany )

32

Spekulanti sází na zprávy a události , které jsou napsány od journalistů. ( André Kostolany ) Kdyz vsichni spekulují s jednou akcií , vetsinou se to nevyplatí. ( André Kostolany ) Trpelivost je nejdůlezitejsí ctnost investora. ( Benjamin Graham ) Nejvetsí chyba je usilovat o rychlé peníze. Daytraderi chybují stále. Na burze je mozno vydelat veliké sumy. Ale ne nákupy a prodeji. Veliké zhodnocení kapitálu dosáhne trpelivý investor. Kupte kvalitní akcie , kdyz jsou kurzy dole a uz nedejte akcie nikdy z ruky. Vetsina lidí tento jednoduchý základ nechce pochopit. ( Jean Paul Getty ) Kupují prílis pozde a prodávají prílis brzy. Koupit az kdyz se myslí vyhnouti se riziku , znamená mnohdy koupit prílis pozde. ( Jean Paul Getty ) Kdo propadá panice pri pádu kurzu , nemel by akcie nikdy kupovat. Pocet labilních investorů je vyssí nez pocet stabilních investorů! Sell in May and go away ? Pád akcií v kvetnu vlivem prodávaní nebývá zdaleka tak zlý jako pád v zárí. Sell in May and go away. But remember to come back in September. Come back again on St Leger day. Mel jsem akcie , ty tak spatne bezely , ze jsem byl rád , ze se u nuly zastavily. ( Jim Cramer ) Aspon nespadly pod nulu. Deriváty jsou financní zbrane hromadného nicení. ( Warren Buffett )

33

Použitá literatura: [1] Víšková Hana: “Technická analýza akcií“, Praha 1997, vydání první, HZ Systém, ISBN 80-86009-13-0 [2] Tvorba portfolia.ppt prof. Ing. Jiří Fotr, CSc. [3] Teorie portfolia.ppt prof. Ing. Jiří Polách, CSc. [4] ZertifikateJournal-Portfolio_management_a_teorie_portfolia.pdf Martin Svoboda [5] OPTIMALIZACE_PORTFOLIA.pdf [6] KEK_hladik_psychologicka_analyza.pdf [7] KEK_hladik_akciova_spolecnost.pdf [8] Borkovec, P.: Komparace metod analýzy akcií [9] Musílek,P.:“Trhy cenných papírů.“, vydání 1. Praha 2002, nakl. Ekopress, ISBN 80-86119-55-6 [10] Oldřich Rejnuš „Teorie a praxe obchodování s cennými papíry“, Computer Press 2004 , vydání první , ISBN 80-7226-571-7 [11] Karel Tregler „ Oceňování akciových trhů“, Praha 2005, vydání první, C. H. Beck, ISBN 80-7179-439-2 [12] Petr Jiříček „ Finanční trhy“, Praha 1997, vydání první, Serifa, [13] REJNUŠ, O.: Peněžní ekonomie, 3. vydání, Brno, Cerm, 2007. ISBN 978-80-214-3466-0 [14] REVENDA, Z.: Peněžní ekonomie a bankovnictví, 3. vydání, Praha, Management Press,2000. ISNB 80-7261-031-7 [15] www.cnb.cz [16] Rudolf Tesař „Predikce kurzů cenných papírů metodou klouzavých průměrů“, bakalářská práce [17] http://www.zertifikatejournal.cz/content/knowledge/glossar.php [18] http://akcie.webz.cz/d.htm

34