1997 – 2005
Ondřej Šeda Gymnázium Františka Palackého - Neratovice
Prima B ............................................................................................................................................2 Staré pověsti české ............................................................................................................................................... 2 O Krokovi a jeho dcerách ......................................................................................................................... 2 O Libuši........................................................................................................................................................... 3 Kytice.................................................................................................................................................................... 4 Liška Bystrouška .................................................................................................................................................. 4 Bylo nás pět .......................................................................................................................................................... 5 Robinson Crusoe .................................................................................................................................................. 5 Fimfárum .............................................................................................................................................................. 6 Z Čech až na konec světa..................................................................................................................................... 6
Edice světových autorů ...............................................................................................................6 Moudří blázni ....................................................................................................................................................... 6 Babička ................................................................................................................................................................. 7 Staré řecké báje a pověsti .................................................................................................................................... 7 Romeo a Julie ....................................................................................................................................................... 8 Romeo,Julie a tma................................................................................................................................................ 8 Smrt krásných srnců............................................................................................................................................. 9 Vyšší princip......................................................................................................................................................... 9 Osudy dobrého vojáka Švejka ze světové války .............................................................................................. 10 STAŘEC A MOŘE............................................................................................................................................ 11 PUTOVÁNÍ ZA ŠVESTKOVOU VŮNÍ......................................................................................................... 11 AENEIS .............................................................................................................................................................. 11 DEKAMERON .................................................................................................................................................. 12 Král Oidipus ....................................................................................................................................................... 12
Kvinta B .........................................................................................................................................13 Divá Bára ............................................................................................................................................................ 13 Maryša ................................................................................................................................................................ 14 Otec Goriot ......................................................................................................................................................... 14 Povídky Malostranské........................................................................................................................................ 17 Máj ...................................................................................................................................................................... 18
Prima B Staré pověsti české Napsal: Alois Jirásek
O Krokovi a jeho dcerách Pokud vládl Vejvoda Čech bylo všude dobře. Největší tehdejší zločin byla krádež. Po smrti Vejvody z Čech se všude rozmohlo zlo a krádeže. Svolali poradu o tom kdo bude vládnout, nakonec se rozhodli, že jejím novým vůdcem bude LECH. Když
mu tuto zprávu sdělili on bez rozmyšlení odmítl, ale poradil jim jiného vládce a tím se měl stát Krok z mocného rodu. Vyslechli ho a zvolili ho panovníkem. Krok dostal Čechovu hůl a čepici. Zatím Lech poslal posli na východ, protože chtěl zjistit jestli je zde nějaká úrodná půda. Jeden z nich se vrátil a oznámil Lechovi, že je zde velmi hojná půda a tak Lech jel na východ. Založil hrad Hnězdno. Mezitím vládl v Čechách Krok a vládl opravdu dobře. Jednou si poručil, aby k němu nikdo po tři následující dny nechodil, že bude rozmlouvat z duchy. Poté zavolal Lecha a starosti obcí a měst, aby jim oznámil, že jeho sídlo BUDEČ neobstojí. Krok chvilku přemýšlel a hned poslal za Vltavu posli aby našli nové místo pro jeho sídlo. Poslali pro Kroka, aby mohl zkontrolovat místo, které bylo vybráno. Krok si ho prohlédl a hned se mohlo začít se stavěním hradu na skále, který nese jméno až dodnes VYŠEHRAD. Pod skálou byl vodní pramen ze, kterého čerpali vodu. Každý měl tuto studánku rád a říkali jí Jezerka. Za vlády Kroka se dobro vrátilo. Po smrti Kroka zůstali jeho tři sestry. Kazi znala všechny léčivé byliny a po smrti žila na jeho hradě, který přejmenovala na Kazin. Teta měla hrad Tetín a Libuše, která po smrti svého otce zůstala na Vyšehradě a panovala. Měla svůj hrad Libušín. O Libuši Lidé chodili se svými spory stejně jako ke Krokovi. Jednou se však dva sousedé oba starostové svého rodu. Hádali se o meze a pole. Spory už přesáhli určenou mez až jednou přišli za kněžnou na Vyšehrad aby je rozsoudila. Mladší starosta spor vyhrál. Ten starší se rozčílil nejen na to, že spor prohrál, ale I na to, že jim vládne žena. Libuše byla tak rozčílená, že odešla do své zahrady, ale před odchodem sdělila lidu, že si vezme muže.Zavolala si sestry aby jim vše pověděla a aby ji poradili. V zahradě byly docela dlouho, protože když odcházely končila jedna z mnoha krásných letních nocí. Hned po ránu poslala mnoho poslů aby mohla svolat celý národ. Druhý den když všichni dorazili na nádvoří předstoupila před ně kněžna a řekla jim, že ať si zvolí opatrně, ale jestli chtějí oznámí jim, že ví kde je ten pravý. Všichni říkali,,Ano,ano,ano povězte“. Kněžna poslala svého koně a dva posli, který je měl za Vejvodou dovézt, ale o tom až další pověst.
O Přemyslovi Libušin kůň vedl posli do vesnice kde měl být jejich Vévoda. Šli mlázím, cestou I necestou, když uviděl malou docela úzkou říčku tak se zaradoval, protože věděl, že již jsou blízko. Přišli k poli a zeptali se malého chlapce jestli se tato vesnice jmenuje Stadice, chlapec na to že ano oni mu poděkovali a odešli hledat Přemysla. Našli ho na poli kde oral půdu. Přišli k němu a řekli mu, že Libuše si ho zvolila za svého muže a za pána tohoto kraje. On jim řekl,, No dobrá, ale nejdříve se posilníme na tu cestu”. Usedli k železnému stolu a začali jíst. Po chvilce se jeden z poslů zeptal proč je to zrovna železný stůl a on jim řekl, že jeho rod je železný.Šel se rozloučit se svým rodem, poté ho oblékli do panovnického roucha, posadili ho na koně a odvezli
na Vyšehrad. Libuše je spatřila a šla jim naproti. Přemysl vzal Libuši za ruku a šli společně vládnout a všichni byly šťastní.
Kytice Napsal: Karel Jaromír Erben Vodník Vodník při měsíčku si žije botičky a šatičky na svatbu. V pátek ráno jde dívka, nedbajíc rady své matky prát k jezeru šátečky. Lávka se pod ní prolomila a ona spadla do vody. Stane se ženou vodníka, má sním syna. Vyprosí si na vodníkovi, aby mohla navštívit matku. Matkaq ji pak nechce pustit do jezera. Vodník ji unese a když nechce jít do jezera, usmrtí dítě a hodí hlavičku s tělíčkem před dveře domu. Kytice Básník přirovnává básně s mateřídouškou, která vyrostla pro útěchu dětem na hrobě své matky.Tak taky dech pověstích našich, je jako vůně květů, vyrostlé na dávné mohyle naší minulosti. Štědrý den Dvě sestry Marie a Hana prosekali o půlnoci led, protože chtěli vidět co je čaká příští rok. Hana viděla svatbu a Marie pohřeb. A skutečně se tak stalo Hana se do roka provdala a Marie zemřela. Mateřídouška Dětem umřela matka a děti každý den chodili k hrobu a maminka se změnila v mateřídoušku. Děti hledají někoho blízkého.
Svatební košile Vypráví o dívce, která se chtěla za každou cenu vdát. Nakonec místo aby si vzala pořádného kluka, tak si vzala kostlivce. Polednice Matka se rozzlobila na dítě, protože pořád křičelo a zavolala na něj polednici a polednice přišla, ale matka ve strachu dítě udusila.
Liška Bystrouška Napsal: Rudolf Těsnohlídek Příběh je o lyšce Bystroušce, kterou jednou jeden revírník uloupil lišce mámě a přinesl ji domu. Liška mu dělala nepořádek, a proto ji uvázal na provaz ke psí
obudě. Bystrouška provaz přehryzala a utekla. Našla hezké doupě po jezevcovi. Bystrouška za to, že ji revírník uloupil tak mu krade slepice. Revírník Bartoš na ním přichystá past, který jí usekne kousek ocásku. Bystrouška se zamiluje do lišáka Zlatohříbka se, kterým se oddá a bude s ním mít potomky.
Bylo nás pět Napsal: Karel Poláček Petr Bajza a jeho kamarádi, kterými jsou Čeněk Jirsák, Eda Kremlink, Zilvar z chudobince a Bejval Antonín zažívají mnoho neuvěřitelných dobrodružství za, které jsou občas také trestáni. Petr má sestru Mančinku, maminku v domácnosti a tátu obchodníka.Mají pomocnici Kristýnu z Rampušic.Petr Bajza zažívá dobrodružství, ale některá končí špatně, třeba jak byly na včelách a on se vrátil domů celý opuchlý.
Robinson Crusoe Napsal: Daniel Defoe Vypráví o synovi kupce, který jel na lodi, která stroskotala na skalách. On jediný přežil a zachránil se. Byl sám, nejdříve to nevěděl, ale postupem času během jednoho dne se zorientoval. Druhý den si začal hledat své bydlení. Šel lesem až došel k jeskyni před kterou již v duchu viděl nádhernou zahradu a spoustu plodů. Šel se podívat do vnitř. Jedkyně byla velká a prostorná, ale velice nepohodlná. Musel tedy vyrobit nějaké nástroje aby mohl nasekat dříví a chytit zvířata. Odpoledne se vrátil před jeskyni s úlovkem a se dřevem. Začal s prací. Vše si nakreslil na zem a podle tohoto plánu postupoval. První den postavil postel potaženou kůžemi chycených zvířat. Udělal si také rošt a opekl si večer maso. Druhý den postavil poličky a stoli. Asi za měsíc vypadala Robinsonova jeskyňka jako docela útulný byteček. Měl komín, podlahu ze dřeva, spižírnu, kde udil maso a hodně nářadí. Vyrobil si nůši ve které nosil ulovenou zvěř nebo jiné potřebné věci. Rozhodl se, že by si mohl udělat kalendář a sluneční hodiny. Naštěstí věděl jak dlouzho tu je, protože do stromu každý den vyrýval čárky bylo to přesně 456 dní co je tu. Za další rok měl udělanou krásnou zahrádku a dokonale prozkoumaný celý ostrov do posledního místečka. Měl dokonce postavený přístavek pro zvířata. Jednoho dne po silné bouři se vypravil na pobřeží kde zahlédl stopy člověka, přišel k němu, ale on byl již mrtvý avšak našel jeho psa se kterým se zanedlouho spřátelil. Na ostrově několikrát řádili lidožrouti. Jednou je viděl Robinson jak si připravují svou další oběť.Tu se mu podařilo zachránit. Tomu šťastlivci dal Robinson jméno Pátek. Spolu s Pátkem se jim podařilo zachránit Pátkova otce při dalším nájezdu lidožroutů. Nakonec po desetiletech vše dobře dopadlo a Robinson se s Pátkem vrátily do Yorku. Robinson se dozvěděl, že jeho otec zemřel, ale matka byla velice šťastná. Spolu s Pátkem měli obchod ve městě.
Fimfárum Napsal: Jan Werich Královna koloběžka I. Rybář a mlynář se neustále dohadovaly až se jejich spory dostaly před královský soud. Král jim udělil 3 úkoly. Rybář všechny úkoly zodpověděl správně, ale mlynář ne. Král věděl, že to není z rybářovi hlavy. Rybář se musel přiznat, že mu to poradila jeho dcera. Král si ji vzal za ženu. Zdenička mu nesměla mluvit do panování. Jednou se to však stalo a ona musela odejít, ale mohla si vzít co je jí nejmilejší a vzala si krále. Král se přestal zlobit a vše bylo zase jako předtím. O rybářovi a jeho ženě Rybář jednou tak seděl na břehu rybníka když tu náhle ulovil zlatou rybku, která mu měla splnit přání. Jeho žena byla velice lakomá a chtěla se stát císařem a potom bohem. Pro její lakotu jí rybář vyčaroval láhev od octa a od té doby žili v té láhvi. Paleček Jeden hoch malý jako paleček se narodí rodině, která je velice chudá. Paleček jim vydělá peníze a stane se zpravodajem. Sekunda B Z Čech až na konec světa Napsal: Alois Jirásek Kniha vypráví o cestě Lva z Rožmitálu a jeho družině. Cesta vede zeměmi evropskými a Anglií. Výprava se podniká za království krále Jiřího z Poděbrad, který ji vysílá, aby jednal z vládci jiných zemí a vyjednával mír. Družina se nakonec po dlouhé cestě dostává až na kraj světa. Při zpáteční cestě se strácí Bořita z Martinic, který byl uvězněn. Mezi významné členy družiny patří Jan Zehrnovský z Kolovrat, který proslul svou událostí. Tuto knihu vypráví Václav Šašek po obědech svým vnoučatům.
Edice světových autorů Moudří blázni Knížka je rozdělena do čtyř velice pěkných částí. V první části jsou pohádky, příběhy a historky smutné, veselé a poučné. V druhé části se nacházejí příběhy o bratru Janu Palečkovi, Kacafírkovi, enšpíglovi, nasreddinovi a Josefu Švejkovi. Příběhy povídají o životě postav.
Třetí část se skládá z různých příběhů, které jsou zasvěceny moudrému bláznovství. Ve čtvrté části je hlavně poezie. Tato poezie byla pro mě nejhezčí z celé knížky, krásně se rýmovala.
Babička Napsala: Božena Němcová Na Staré Bělidlo se přistěhovala rodina Prošková, která psala své babičce, aby se k nim přistěhovala. Babička se steskem opustila svoji chatrč a odešla. Na Starém bělidle byla vesele přijata. Babička u splavu poznala bláznivou Viktorku, která v zimě I v létě chodila bez bot. Nosila jí jídlo I šaty. Babička nejraději chodila do myslivny nebo do mlýna. Jednou s Barunkou potkala paní kněžnu a dala jí košíček jahod. Kněžna jí a děti pozvala na zámek. Kněžně se svěřila o svém životě a o muži Jiříkovi. Babička prožila na starém bělidle krásný život a jednou usnula ve spánku navždy.Na její pohřeb se sjeli všichni co je alespoň trochu znali. Pro své děti nechala tajně vyrobit svůj portrét.
Epigramy Napsal: Karel Havlíček Borovský Vtipná rčení. Krátké veršované básně. Do epigramů nalíval Borovský svůj vztek. Havlíček v epigramech odhaloval rozpory mezi učením církve a její praxí. Kritizoval státní a veřejnou moc a různé přežitky, tyto věci psal zase do jiného ekruhu epigramů. V epigramech jsou Havlíčkovi názory na demokracii a poukazuje ne protiklad panstva a lidu.
Staré řecké báje a pověsti Napsal: Eduard Petiška 1)Vypráví se o Prometheovi, který stvořil člověka a kterému bohyně ALLAS vdechla život. Jednou bohové chtěli aby lidé dávali bohům dary. Prometheus vzal bohy ať si vyberou. Vybrali si býka. Pod býkem našli kosti a špek. Bohové se rozhněvali a vzali lidem oheň. Prometheus oheň bohům uloupil a vrátil zpátky lidem. Za to byl potrestán tím, že byl přikován k hoře Kavkazu . Kde mu každý den orel rval játra z těle. Nakonec ho osvobodil Herakles. 2)Nioba byla jedna z mocných královen Thébských. Měla 7 dcer a 7 synů, muže s kouzelnou lyrou a otce Tantalose.Jednou se šly Thébské ženy modlit k bohyni
Léto. Tam je Nioba rozehnala a zakřičela, ať se modlí k ní, že je bohatá a má mnoho dětí narozdíl od Léta. Tu se bohyně Léto rozhněvala a její syn šípy zabil její syny. Žalem se zabil I její muž. Po té Nioba stejně vykřikla, že má více dcer. Tu byly střeleny I její dcery a Nioba žalem I se slzami zkameněla. 3)Tato pověst vypráví o střence Baucidě a stařečku Filemonovi. Oba byli staří dobráci. Jednou se šel Zeus s Hermesem podívat na lidi. Když žádali o noclech, všichni je odmítli až na střečky. Za to nechal řekou zabít všechny domy až na chatrč kde bydleli stařečkové. Jakmile oba stařečkové umřeli stali se z nich stromy.
Romeo a Julie Napsal: William Shakespeare Romeo a Julie je tragédie. Vypráví o dvou znepřátelených rodech Monteků a Kapuletů. Tyto dva rody proti sobě vedli boje a velké spory, ale I přesto vznikla mezi jejich dětmi velká láska. Nikdo o tom nevěděl jen bratr Vavřinec. Mezitím byl vydán zákon, který zakazoval jakékoliv vztahy mezi dvěma rody kdo by toto porušil byl by potrestán trestem největším to je trest smrti.U Kapuletů se připravoval ples pro dceru Julii a Romeo z rodu Monteků se tam vypravil se svými kamarády. Julii si vzal hrabě Paris. Romeo se zamiloval do Julie a po plesu šel pod její balkon, když slyšel Juliino vyzývání opětoval ho. Oba poté uzavřeli sňatek s požehnáním bratra Vavřince. Romeo probodl mečem Tybalda a proto byl vyhozen z města. Toto nesla Julie velice těžce, a proto ji bratr Vavřinec dal lahvičku s jedem.Vavřinec poslal Romeovi dopis kde mu vše vysvětlil. Romeo se dozvěděl o Juliině smrti a přijel do Verony. U hrobky se utkají Paris a Romeo. Paris je zabit a Romeo jde do hrobky kde našel Julii.Vypil jed co koupil po cestě klesl k Julii. Julie uviděla Romea a probodla se. Až nad mrtvými dětmi se oba rody Monteků a Kapuletů podali ruce.
Tercie B
Romeo,Julie a tma Napsal: Jan Otčenášek Kniha, která se odehrává v době 2.světové války.Pavel,syn krejčího se setká jednoho dne s židovskou dívkou Ester,která sem utekla před transportem do koncentračního tábora v Terezíně.Je zoufalá, osamocená a neví co má dělat.Pavel jí chce pomoc a rozhodne se, že jí ukryje ve svém pokoji, který je vedle otcovi krejčovské dílny.Jeho čin je v této době velmi odvážný. Tajně nosí Ester jídlo a knížky, ale před rodiči vše tají aby je uchránil před hrůzou. Po nějaké době se oba do sebe zamilují.Ester se šla jednou tajně umýt do dílny kde ji spatřil tovaryš Čapek, ale byl to hodný a statečný člověk. Zmínil se o tom Pavlovi otci, Ten po počátečním strachu souhlasil s Pavlovým návrhem, že Ester prozatím odvezou k
tetě na venkov. Ale zahlédl jí kolaborant Rejsek. Ten hned začal po celém době vykřikovat, že v domě je židovka. Ona věděla, že je rejskem sledována. Druhý dne už v Resslově ulici bylo gestapo, aby obklíčilo kostel v němž jsou parašutisté. Ester ze strachu, že němci zabijí celou Pavlovu rodinu nebo dokonce celý dům, chce utéct, ale daleko nedoběhne. Jen co vyběhla ven byla zastřelena jedním německým vojákem Knížka se mi líbila i přesto, že knížky na toto téma nerad čtu. Všechny postavy v knížce byly velice odvážné až na kolaboranta Rejska.
Smrt krásných srnců Napsal: Ota Pavel Vypráví se zde o chudé židovské rodině. Jsou chudí, jejich otec hledá práci. Nakonec ji najde u Švýcarské firmy Elektrolux kde začal prodávat vysavače. Nejdříve začal ve vesnice kde bydlel, ale tam toho moc neprodal, protože zde žili jen chudí lidé. Pak se dostane do lepší společnosti kde se mu daří prodávat, ale on zapomíná na svou rodinu, nosí jim jen peníze. Seznámí se s mladou dámou a s výtvarníkem. Ona chce aby jí namaloval portrét, ale umělec se brání tím, že kreslí jen to co má duši. Nakonec se oba rozejdou.On koupí rybník a vysadí v něm mnoho kaprů, ale na slavnostním výlovu vyloví pouze jednoho malého kapra. Náhle ztratí místo ve vyšší společnosti.Nenávratně blížila druhá světová válka. Po nájezdech gestapa a Němců rodina velice zchudla. Nastala poslední zima kdy byla rodina pohromadě. Většina vesnic už byla odvedena do koncentračních táborů, oni teprve čekali kdy si pro ně přijdou. Jejich otec se vydá hledat maso pro jejich děti aby neměli hlad, Zastřelí pár kusů zvěře. Ale celá rodina má strach, že by se na to mohlo přijít a tak jdou na výlov jejich zamrzlého a zabaveného rybníka. Den poté je navštíví gestapo, jim se podaří ukrýt všechny ty kapry, ale další den jejich děti odcházejí do koncentračního tábora. Konec je velice smutný. Knížka se mi líbila a velice mě zaujala. Popisovala situaci ve 2.sv válce.
Vyšší princip Z knihy:Němá barikáda Napsal: JAN DRDA
Příběh se odehrává v období druhé světové války v době atentátu na Reinharda Heydricha. Vyšší princip se jmenoval jeden profesor, který říkal žákům, že by si měli osvojit vyšší způsob mravnosti. Jednoho dne přišel do třídy ředitel a vyhrkl ze sebe jména: Havelka,Moučka a Ryšánek. Žáci, pan reditel a profesor Vyšší princip odešli za dvere. Po pár minutách prišel profesor do trídy a rekl žákum, že jejich spolužáci byly zatceni za schvalování atentátu. Ve vecerním rozhlase bylo
oznámeno občanům, že Havelka, Moucka a Ryšánek byly zabiti za schvalování atentátu. Den na to se sešel ucitelský zbor již brzy ráno, aby mohli premýšlet co udelají ze vcerejší událostí. Jeden z učitelu navrhl, že by bylo nutné poslat projev uprímné loajality státnímu tajemníkovi panu Moravcovi. Chvíli bylo ticho, ale profesor dejepisu vytáhl papír z aktovky a do hruzného ticha začal predcítat dopis, který si pripravil. Po prectení vytáhl pero a podal ho nejstaršímu clenu celého sboru a rekl mu ,,Prosím podepište se”. Nejstarší profesor, kterému bylo pres sedmdesát let podepsal a pak rekl ,, Na sklonku svého života prece nebudu lhát”. Bylo rozhodnuto, že nikdo musí mít kázání v postižené septime. Všichni se dohadovali kdo to bude, nakonec se dostali k tomu, že to bude trídní septimy. Vyšší princip najednou ztuhnul, protože trídním byl on. Došel do trídy a rekl ,, Žáci, z hlediska vyššího principu mravního vám mohu ríct jenom jedno: vražda tyranu není zlocinem”. Touto jednou vetou se zbavil napetí a zmatku. Najednou jako by se mu hlava otevrela a zacal už rozpoznávat všechny žáky. V duchu si je prohlížel a hledal toho kdo udal Ryšánka, protože bylo dost možné, že by to mohl být nekdo za trídy. Ješte chvíli se je tak prohlížel a poté rekl ,,Žáci musím vám ríct jednu vetu, kterou se bojím ríct všude, já také schvaluji atentát na Heydricha”. Cítil, že vše co mel ríct rekl a tak se vydal ke katedre aby zapsal. Sotva však začal ve tříde se najednou rozlehl hluk a šum. Vyšší princip pozvedl hlavu ke své tříde. Viděl dvacet septimánu, kteří stály před ním v pozoru, se zdviženými hlavami, s planoucíma očima. Povídka se mi velice líbila, protože se dala dobře číst a popisovala skutečné události.
Osudy dobrého vojáka Švejka ze světové války Napsal: Jaroslav Hašek Kniha začíná v Praze po Sarajevském atentátu, který začal válku. Do války musí skoro všichni a Švejk není výjimkou I přesto, že má osvědčení od psychiatrů, že je blázen. Než se však stačí dostat na frontu, tak ho zavřou za to, že schvaluje atentát na Ferdinanda. Z vězení se dostává až při mši, kterou přednášel opilý kurát KATZ, jenž si ponechal Švejka jako svého sluhu. U Katze se Švejkovi líbilo, zažil tu spoustu legrace, Katz ho však jednou prohrál v kartách. Švejk musel jít sloužit k nadporučíkovi Lukášovi. Švejkovi to nevadí, ani zde se nenudí. Jednou dostane rozkaz aby sehnal psa. Pro Švejka to není problém, ukradne na ulici. Přinese ho tedy a Lukášovi se líbí, ale později se ukáže, že patří jednomu nadřízenému z roty. Nadporučík má problémy a tak pošle Švejka do Budějovic k pluku, který se chystá na vojnu. Švejk jede vlakem, ale na jedné zastávce vystoupí a jde do hospůdky na pokec. Jeho vlak zatím odjede a on musí jít pěšky,
protože propil všechny peníze na vlak. Než stačí vůbec nikam dojít tak ho zatknou za ruského špióna. Po dlouhé době se Švejk dostane do Budějovic, chce se dostat spět ke svému nadporučíkovi Lukášovi, ale ten má již nového sluhu nenasytného mlynáře Balouna, Švejk je tedy skladníkem. Pluk se přesouvá do Uher, kde dochází k potyčkám s obyvateli. Jednou se Švejk prochází u rybníka a najde ruskou uniformu a hned si ji vyzkouší. Je zajat rakouskými vojáky. Dostane se až před popraviště, ale jako vždy je zachráněn a dostane se ke svému pluku kde ovšem dostane vynadáno. Pluk se stále posouvá k frontě. Jednou se pluk stane terčem bombardování. Celá knížka, kterou psal Hašek končí v momentě kdy se chystá pluk přejít hranice Ukrajiny. Kniha je přerušena Haškovou smrtí. Knížka se mi líbila. Je velice zábavná. STAŘEC A MOŘE Napsal: Ernest Hemingway
V knize se vypráví o rybáři, který jezdí na moře lovit ryby. Za přítele má chlapce. Chlapec rybáře doprovází na lov ryb. Jednou se rybář vydal na lov bez chlapce. Lovil již hodnou chvíli, když narazil na rybu. Byla obrovská. S rybou zápolil několik dní, než ji ulovil a zkrotil. Poté obrovskou rybu litoval, protože ji bral za přítele. Po ulovení, se vydal na cestu k domovu. V noci ho párkrát napadli žraloci, kteří okousávali rybu. Rybář jich několik zabil a zranil, ale obrovskou rybu před sežráním nezachránil. Domů se dostal pouze s pětimetrovou kostrou. Nikdo mu nemohl věřit, že ulovil takový úlovek. První, kdo rybáře potěšil svou návštěvou, byl chlapec. Od té doby jezdili oba dva na moře společně.
PUTOVÁNÍ ZA ŠVESTKOVOU VŮNÍ Napsal: Ludvík Aškenazy
Hlavní hrdina této knihy je odvážný trpaslík Pitrýsek. Tomuto odvážnému trpaslíkovi se podaří uniknout z knihy. Tento únik mu umožní prožít mnoho dobrodružství mezi lidmi a mezi loutkami. Pitrýsek procestuje mnoho koutů světa, podívá se do Dánska, do Afriky, ale zastaví se i na Šumavě kam se vypraví s taxikářem srdce. Setká se s malířem, který ho namaloval do knihy. Celá knížka a´končí zmizením vejce Pitrýska. AENEIS Napsal: Publius Vergilius Maro Aeneas byl synem dardanského krále a bohyně lásky a krásy Afrodity. Celé dílo je složeno z 12 zpěvů. V prvních 6 zpěvech hlavní hrdina Aeneas odplouvá z Troji na příkaz Dia. Hrdina se sedm let plavil na moři, při této plavbě navštívil mnoho zemí a zažil mnoho dobrodružství. Během jeho plavby mu zemřel otec. Během jedné bouře přišel o lodě a byl zanesen až ke břehům severní Afriky. Dostal se do Kartága kde se zamiloval do královny Dido. Aeneas by rád zůstal po jejím
boku, ale rozkaz Dia byl důležitější. Aeneas tedy odplul do Itálie. V 6.zpěvu Aeneas navštívil podsvětí a prohlížel si duše lidí, kteří se ještě nenarodily. Aeneas viděl římské dějiny až po Augusta. V 7. až 12.zpěvu se Aeneas konečně dostal ke břehům Itálie a na radu ducha svého otce vplul do ústí řeky Tiberu a založil tam město. Na území kolem řeky Tiberu žili Latinové, kteří měli za krále Latinuse. Aeneas dostal za ženu Lavinii, která byla dcera Latinuse. Lidem se však chování jeho krále nelíbilo. Vše se ještě zhoršilo tím, že se do sporu vložil sousdní král Rutulů Turnus, který byl prvním ženichem Lavinie. Boje skončily až po souboji, kdy Aeneas porazil Turna v souboji. Charakteristika Aenease:Liší se od ostatních řeckých hrdinů tím, že se podřizuje osudu i když o tom sám ví. Knížka se mi velice líbila a byla velice zajímává.
DEKAMERON Napsal: Giovanni Boccaccio Je to sbírka sta novel, které byly vyprávěny po deseti dnech (řecky deka= deset,heméra= den). Hlavními postavami všech povídek jsou tři mladíci a sedm dívek, kteří utekli z Florencie na venkov, když celé město napadl mor. První den vypráví každý co chce. Druhý den se vypráví o lidech, které byli postiženi nějakými neštěstím. Ve třetím dni jsou příběhy o lidech, kteří svými schopnostmi dosáhly něčeho, co chtěli a nebo dostali to co již předtím ztratili. Čtvrtý den vypráví o lidech, kteří se měli rádi, ale jejich láska jim nebyla přána, ale nakonec se láska dočkala šťastného konce. O lidech na, které byl vymyslen nějaký vtip vypráví den pátý. Sedmý den je o šprýmech, které denně tropí muž ženě a nebo žena muži. Devátý den vypráví každý, co chce a co se mu líbí. Desátý den je věnován lidem, kteří vykonali něco skvělého. 1.povídka: Ser Ciappelletto oklame nesprávnou zpovědí mnicha a zemře: ačkoliv to byl za svého života nejhanebnější člověk, nabude po smrti pověsti světce a je nazýván svatým Caippellettem. 2.povídka: Žid Abraham se na odpor Giannotta di Civigni vypraví na římský dvůr. Spatří zde zpustlé duchovní a tak se vrátí zpět do Paříže a stane se z něj křesťan. 3.povídka: Žid Melchisedech vyvázne pomocí příběhu o třech prstenech z velikého nebezpečí, kterému mu nastražil sám Saladin.
Král Oidipus Napsal: Sofokles
Tragédie, která vypráví o Oidipovi, který byl synem krále Laia a jeho ženy Iokaste. Král Laios se dozvěděl od Delfských věštkyň, že se ho chystá jeho syn zabít a vzít si jeho ženu. Laiavos se na toto připravil a nechal svého syna svázat a později dal rozkaz otrokovi aby ho zabil. Otrok však nedokázal splnit rozkaz svého pána a zavedl nešťastného Oidipa do jiného království. V království vládl Polibos, který se rozhodl Oidipa adoptovat a měl ho rád jako svého vlastního syna. Když se Oidipus dozvěděl o věštbě, ve které mu bylo předpovězeno, že má zabít otce. Oidipus se dal na útěk. Při útěku zabil několik cizích bojovníků. Knížka končí tím, že se Oidipus dozví o tom, jak po cestě zabil vlastního otce a matku si vzal za ženu. Ta se z velkého neštěstí zabije. Z mocného Oidipa se stal pouhý vyvrhel. Hlavní postavy: král Oidipus-člověk jenž měl smůlu v životě, snaživý, bystrý
Kvinta B Divá Bára Napsala: Božena Němcová Nakladatelství: Blesk Děj se odehrává v 19. stol., prostředí vesnice, volná příroda na Nymbursku. Jedná se o příběh dcery obecního pastýře Jakuba. Vesničany je jeho dcera Bára označována za ”divou” (matce prý podstrčila polednice své dítě, protože se prohřešila, když v poledne odešla ze světnice- matka umírá po několika málo letech). Bára vyrůstala ve volné přírodě, žije jen s otcem a pomáhá mu s stádem. Odlišovala se od ostatních, protože nevěřila na pověry a byla nebojácná. Pomohla přítelkyni Elišce z fary – postrašila ženicha, který jí byl vnucován (bohatý rychtář). Eliška ho nechtěla (v Praze se seznámila s jedním lékařem). Bára je potrestána za strašení lidí – zavřena v noci do umrlčí komory na hřbitově. Tam ji našel myslivec, oblíbil si ji a vyznal se ze své lásky k ní. V závěru knihy se dějí dvě svatby: Eliška a lékař, kterého měla ráda, a Bára a myslivec.Bára – Je to nový typ dívky (nezávislá, nepodřízená muži), silná, temperamentní, statečná, zdánlivě drsná, ale v jádru ušlechtilá a citlivá. Je velice odvážná a smělá, přerůstá konvenční představy o pasivitě ženy v tehdejší společnosti.Eliška z fary – Její protiklad. Bára jí pomáhá morálně, protože okolí mělo tehdy veliký vliv na jedince (např. o svatbě Elišky rozhodovali jiní, ale ona nemohla v podstatě nic namítat; takových příkladů nalezneme v knize víc). V knize je patrné úsilí o zlepšení postavení ženy ve společnosti. Zároveň zde autorka promítá obraz vlastní povahy. Převažuje spisovná češtiny. Věty jsou dlouhé a mají archaický (ne vždy) slovosled. V textu se vyskytují také zastaralá slova, nebo historismy.
Maryša Napsal: Alois a Vilém Mrštíkové Maryša nade všechno miluje svého milého Francka, ale osud jim v jejich vzájemné lásce nepřeje.Ještě před jeho odchodem na vojnu, Maryšin otec totiž obětoval svou dceru svojí lakotě a prodal ji jako neživý předmět mlynáři Vávrovi, agresivnímu a sobeckému člověku, vdovci s třemi dětmi. Po marném odporu se Maryša podrobí nátlaku svého otce Lízala, vzdá se chudého Francka a provdá se.Toto manželství uzavřené pouze pro peníze a majetek však bylo již předem předurčeno k zániku.Po návratu Francka z vojny je Maryša již dva roky vdaná.Ten ji přesto vybízí, aby s ním odešla do Brna, kde by oba našli obživu v továrně.Radí jí k rozhodnému rozchodu nejen s mužem, ale i celou vesnicí.Maryša však není schopna opustit svého muže, protože trpí vedle překážek navíc staletými předsudky o nerozlučitelnosti manželství. Její nenáviděný muž, jehož pokládá za původce svého neštěstí, se po čase pokusí jejího milovaného zabít.A v tom se v Maryše, jež miluje Francka nade všechno a je ochotna za něj položit i svůj vlastní život, vzbouří její nenávist, zlost, nepřátelství a ovládne ji jediná myšlenka, zachránit svého milence. Nesejde jí jak, vždyť nemá co ztratit a tak se rozhodne svého muže otrávit. Maryša byla vlastně ženou bojující ve stresové situaci za své štěstí.Toužila po opravdové lásce a právě ta jí nedovolila žít rezignovaně, přesto však neměla sílu vzepřít se svým rodičům ani opustit svého muže.Nedokázala odejít od manžela, který ji bil, protože měla předsudek o nerozlučitelnosti manželství. Proti této determinaci však bojovala. Také Francek vede svým způsobem odboj se světem, do něhož se narodil. ZÁVĚR:Maryša má být takovou výzvou k čtenáři, výzvou k zápasu proti světu, který nadřazuje peníze nad štěstí člověka, vybídnutí žen, aby se bouřily proti různým zděděným omezením a předsudkům, odpor vůči každému, kdo by chtěl manipulovat s člověkem.V díle moravských autorů je hluboce uložen hněv proti všemu, co znemožňuje svobodný rozvoj člověka, i touha po jeho štěstí.
Otec Goriot Napsal: Honoré de Balzac Výrobce těstovin Jan Joachim Goriot za revoluce nesmírně zbohatl. Poté, co mu zemřela milovaná žena, věnoval veškerou lásku svým dvěma dcerám Anastázii a Delfíně. Snažil se svým dcerám ve všem vyhovět, zahrnoval je přemírou lásky a přepychu. Přes otcovo varování se dcery vdaly dle vlastního uvážení. Anastázie za hraběte de Restaud a Delfína za bankéře de Nucingen. Goriot oběma poskytl pohádková věna, čímž se zavděčil zejména ženichům, jimiž byl zpočátku vždy vítán. Časem se ale na jeho peníze zapomnělo a on jim začal překážet. Smířil se s tím a uchýlil se do podprůměrného penzionátu - Domu Vauquerové, kde si díky svému slušnému důchodu mohl dovolit pohodlný život. Vdova Vauquerová u něj ucítila peníze a dobré mravy a snažila se jej získat. Když
zjistila, že je Goriot nedobytný, začala jej nenávidět, pohrdat jím a svou nenávist rozšiřovala mezi ostatní nájemníky. Pan Goriot, jak mu zpočátku říkali, byl člověk velmi tichý a málomluvný, což z něj dělalo postavu tajemnou a o jeho životě a minulosti se v penzionátu neustále vedly spekulace.I když od nich byl nadobro odloučen, bylo pro Goriota prioritou štěstí jeho milovaných dcer. Ty si ve své prostopášnosti a nevděčnosti na otce vzpomněly pouze tehdy, když něco potřebovaly. Nejčastěji to byly peníze na zaplacení dluhů jejich milenců. Věděly, že otec by raději umřel, než by je nechal na holičkách a víceméně vědomě toho zneužívaly. Pomalu z něj vysávaly veškeré jeho úspory a důchody, až mu zbylo jen na nejubožejší živoření. Lidé v penzionátu se domnívali, že své jmění prohrál a dcery považovali za milenky, které si vydržoval. Úměrně ztrátě majetku se vytrácel i respekt, kterému se Goriot v penzionátu zpočátku díky svým penězům těšil, stal se více než kdy předtím předmětem věčných spekulací a jakýmsi obětním beránkem, nad jehož hlavou se spolčovali ostatní nájemníci. Začali mu říkat otec Goriot. Děj knihy se odehrává v roce 1918, v době, kdy byl otec Goriot už takřka žebrákem. V této době bydlel u Vauquerové mimo jiné Evžen de Rastignac, zatím ještě nezkažený čestný venkovský mladík, který přijel do Paříže studovat práva, aby vymanil svou rodinu z úpadku. Ctižádostivý Evžen byl plný naivních ideálů mládí a byl rozhodnut dobýt Paříž. Měla mu k tomu dopomoci sestřenice, hraběnka de Beauséant, jedna z nejváženějších dam té doby. Ta jej nejenom uvedla do vysoké společnosti,ale zasvětila jej také do jejích tajů a zákonů. Přestože Evženovi tento stav zaváněl povrchností a omezenectvím, stál o to se s ním stůj co stůj ztotožnit, a hodlal k tomu využít některé z urozených dam. Nejprve zkoušel své štěstí u krásné paní de Restaud, ale byl ještě nezkušený a dopustil se mnoha společenských chyb, takže u ní nakonec pohořel. Ke svému úžasu se ale dozvěděl, že otcem této nesmírně bohaté, krásné a celou Paříží obdivované dámy je ubohý otec Goriot. Toto zjištění Evžena dohnalo k hlubšímu studiu jeho postavení. Díky sestřenici se seznámil se Goriotovou druhou dcerou Delfínou, kterou zrovna opustila milence, a která byla v záchvatu zoufalství a samoty Evženovi přístupnější než její sestra. Stala se jeho milenkou a zároveň červem na jeho dosud čisté duši stal se kvůli ní hazardním hráčem. Stejnou měrou, jakou se Evžen sbližoval s Delfínou, se sbližoval i s jejím otcem- stal se jejich prostředníkem a zároveň měl možnost nestranně sledovat jejich vzájemný vztah, který se mu už ze začátku jevil zcela jednoznačně otec byl svými dcerami bezohledně zneužíván, což mu ale činilo nesmírnou radost. Evženovy úspěchy ve společnosti registrovali i ostatní nájemníci. Nejživěji se o něj zajímal světácký Vautrin, který mu vyložil svůj ďábelský plán; mladičká Viktorína Tailleferová byla dcerou boháče, který ji po smrti její matky zcela zavrhnul. Ujala se jí matčina přítelkyně, která ji vychovávala ve skromných poměrech penzionátu. Vautrin chtěl využít toho, že Viktorína tajně milovala Evžena. Chtěl nechat v souboji zabít jejího bratra, aby ji otec po ztrátě jediného dědice musel uznat za vlastní. Viktorína by zdědila nesmírné jmění, které by pak náleželo jejímu potenciálnímu manželu Evženovi, který z něj měl poskytnout nemalou část Vautrinovi za zprostředkování celého plánu. Evžena tento návrh zpočátku naprosto šokoval, a přestože peníze byly skutečně jediným prostředkem k dosažení jeho cílů,
rezolutně jej odmítl. Vautrin ale věděl, co se v duši mladého muže odehrává, a tak neustále nahlodával jeho svědomí i morálku. Neustále na něj naléhal a odkrýval mu pravdivou stránku lidské společnosti, kterou však Evžen ještě nechtěl znát, protože tušil, že je pro úspěch v ní by se musel sám zkazit.Situace se ale začala přiostřovat na všech frontách; Goriotovy dcery trpěly neustálými spory s manžely a nedostatkem peněz a všechny své problémy začaly vršit na hlavu svého otce, který by zaprodal svou duši, jen aby jim z nesnází pomohl. Evžen se díky hráčské vášni zadlužil, jeho smysl pro čest se nadále otupoval a on začal podvědomě přistupovat na Vautrinův plán. Ten jeho vnitřní rozpor vypozoroval a přes Evženův odpor realizoval první část plánu a Viktorína byla po smrti bratra povolána ke svému otci. Vautrin, vlastním jménem Jakub Collin, uprchlý trestanec, byl ale záhy za pomoci starých nájemců Michonneauové a Poireta zajat tajnou policií. Oba tito nájemníci byli za svůj čin ostatními odsouzeni k vystěhování z domu, všichni byli totiž na straně uprchlého trestance, který se jim do té doby jevil jako příjemný a štědrý čestný muž. Otec Goriot těžce onemocní. Evženův přítel, student medicíny, zhodnotí jeho stav jako smrtelný. Evžen okamžitě uvědomí obě dcery. Ty ale o svého otce nejeví žádný zájem, a tak muž který svým dětem věnoval vše co mněl, zemře ve strašných bolestech jak fyzických, tak duševních, ve společnosti cizinců obou studentů. Těsně před svou smrtí pronese hrůznou řeč o nevděčnosti a nedostatku lásky svých dcer, který tušil už dávno. Přestože by na to měl plné právo, nemluví o nich špatně bere veškerou vinu za jejich chování na sebe, který je přemírou lásky rozmazlil. Jeho dcery, ovládány svými manžely, mu neposkytly ani rakev a nedostavily se na jeho pohřeb. Evžen, jakožto svědek celé této lidské tragédie, je jí hluboce otřesen a na znamení odporu se rozhodne tento svět ovládnout. V románu se vyskytuje celá plejáda lidských typů, autor se zaměřil na jejich podrobný popis, a to jak vnější, tak povahový, který pojal skutečně do hloubky a do nejjemnějších detailů. Důraz klade povětšinou na vlastnosti špatné, sám nad svými postavami vystupuje povýšeně a soudí je. I popis prostředí je laděn pesimisticky a vyjadřuje naprosté znechucení až odpor.Děj má dvě hlavní linie (Goriot, Evžen), které se navzájem prolínají, až téměř splynou. Goriot je od počátku pojat jako postava kladná, jako zubožená obě své lásky. Stejně tak je kladnou postavou i Evžen, u kterého je však vylíčena pozvolná změna charakteru, kdy se z člověka přirozeného a veskrze dobromyslného stává vypočítavec a prospěchář. Přesto si však zachovává nezkalený pohled na společnost, jejíž chyby vidí. Není ještě natolik zkažen, aby nebyl zraňován krutou skutečností. Jeho postava umožňuje nahlédnout do společnosti z obou jejích konců jeho život se odehrává mezi pařížskou smetánkou, ale jeho ideje jsou uzemňovány či umocňovány stykem s vrstvou ztracenou. Z postavy Vautrina, o jehož minulosti se čtenář dovídá až na konci knihy, je cítit nebezpečí. Jeho důležitost v rámci celého díla spočívá v tom, že dokáže nastínit zcela reálný, ale o to více pravdivý rozbor společnosti. Jako osobnost vyloženě špatná, zkažená a jednoduchá je vylíčena majitelka domu, u které je však její upřednostňování zájmů materialistických nad zájmy vyššími jednoznačně dáno jejím sociálním postavením. Autor si během děje pohrává s názorem čtenáře na obě Goriotovy dcery. Nelze jednoznačně stanovit kladnost
či zápornost jejich charakterů, avšak na základě chování a přístupu k daným situacím lze vypozorovat jejich kladné či záporné vlastnosti i vnitřní pohnutky, které k danému jednání.
Povídky Malostranské Napsal: Jan Neruda 1. Týden v tichém domě Povídka má sociální ráz, přibližuje všechny obyvatele domu. Žena večer šije. Probudí jednoho ze spáčů, který si stěžuje na světlo. Ráno nájemníci zjistili, že slečna Žanynka zemřela. Co nejrychleji ji dopravili do kaple, aby nebyla dlouho v domě. 2.Pan Ryšánek a pan Schlégl Stejnou hospodu navštěvuje pravidelně pan Ryšánek a pan Schlégl. Ovšem ani jednou za jedenáct let na sebe nepromluvili. Oba měli rádi stejnou ženu. Pan Ryšánek dostal zápal plic a po dlouhé době se uzdravil. Nakonec došlo ke smíření obou nepřátel. 3. Přivedla žebráka na mizinu Žebrák pan Vojtíšek, pro svou milou povahu byl vždy štědře obdarován. Závistivá žebračka„milionová baba" si chtěla vzít Vojtíška za manžela. Ten ji však odmítl. Rozzlobená pak o panu Vojtíškovi rozhlásila, že je ve skutečnosti velmi bohatý. Proto pana Vojtíška už nikdo neobdaroval a neměl k němu důvěru. Nešťastný pan Vojtíšek z hladu a zimy zemřel - zmrzl. 4. O měkkém srdci paní Rusky Paní Ruska, vdova, se zúčastňovala všech pohřbů, které na Malé Straně byly. Vždy nebožtíka pomluvila, a proto nesměla na pohřby chodit. Proto se přestěhovala k bráně, kterou každý pohřeb musel projít. 5. Večerní šplechty Na střechách malostranských domů se scházeli čtyři muži. Povídali si a rozjímali o životě. Zde měli klid. 6. Doktor Kazisvět Doktor Herbert, zvaný Kazisvět, nikoho neléčil. Byl zahloubaný do knih a sám do sebe. Na pohřbu pana rady zjistil, že údajný nebožtík není mrtvý. Tím si získal pověst, ale zase ji ztratil. 7. Hastrman Rybář se domnívá, že jeho příbuzní si ho předcházejí pro vzácnou sbírku kamenů, ale doopravdy ho rádi nemají. Když poznal bezcennost sbírky, ubezpečil se o pravé lásce celé rodiny.
8. Jak si nakouřil pan Vorel pěnovku Pan Vorel - cizinec na Malé straně - si otevřel krámek. Nedůvěřiví sousedé však u něho nenakupovali. Slečna Poldinka rozhlásila, že mouka, kterou si u pan Vorla nakoupila páchla po tabáku z jeho pěnovky. Z pomluv se zoufalý pan Vorel oběsil. 9. U tří lilií Neruda v malém hostinci U tří lilií je svědkem lásky dvou lidí, která kontrastuje se smrtí dívčiny matky. 10. Svatováclavská mše Malý Neruda věří, že v kostele slouží na svátek mši sám svatý Václav. Proto se v chrámu nechá zavřít. Únavou a strachem usne. Když se probudí, vidí plačící maminku a tetu, které se o něho strachovaly. 11. Jak to přišlo Neruda vymyslí plán jak rozbořit Rakousko. V dětských hrách si mezi sebou rozdělili postavy a úkoly. Nakonec se plán neuskuteční, kvůli jednomu, který nesplnil svůj úkol obstarat střelný prach. 12. Psáno o letošních dušičkách Starší slečna Mary dostane dva dopisy od dvou ctitelů. Netuší, že je to jen špatný žert. Když se konečně rozhodne, oba ctitelé spadli do Vltavy a utonuli. Obětavá slečna Mary chodí každý den na oba hroby. 13. Figurky Třicetiletý Jan Neruda se stěhuje do domu v jiném místě Malé Strany, aby našel klid na zkoušky. Po čase zjistí, že toto klidné místo není, a tak se stěhuje zpět.
Máj Napsal: Karel Hynek Mácha Děj: Jarmila čekala na Viléma u potoka. Dlouho nešel, po nějaké době jede Vilém na loďce a Jarmila jde k němu, když ho obejme zjistí, že je to někdo jiný. Ten neznámý jí řekl, že Vilém zabil svého otce, a že umře hanbou. Jarmila se zabije. Vilém v žaláři přemýšlí . Jeho otec ho jako malého vyhodil z domu a z Viléma se stal strašlivý pán. Ptá se proč? Potí se a lituje. Něco si šeptá. Od té doby se už nikdy neusmál v intermezzu duchů, sbor duchů a nočních zvířat se připravuje na pohřeb Viléma. Vilém byl popraven na vršku a vpleten do kola. Po čase tam přijde básník a vidí Viléma.
