Olivovna Říčany – 115 let ve službě dětem
Olivovna Klenot na zápraží
Vážení přátelé, dovolte, abych jménem Olivovy nadace vyjádřila radost nad tím, že jsme mohli předfinancovat akci, která je realizována díky grantu Státního zemědělského intervenčního fondu a jejíž zásluhou se vrací Olivovna do původní historické podoby, jaká byla v době zakladatele a mecenáše, pana Aloise Olivy. Mám radost, že se zlepšil v tomto roce nejen vnější vzhled Olivovny, ale také nabídka služeb, došlo k zásadnímu rozšíření a zvýšení kvality péče o děti. Naši malí pacienti mají dnes v důstojném prostředí Olivovy dětské léčebny zaručenu nejen špičkovou zdravotní péči, ale snažíme se také o to, aby jejich volný čas, který musí trávit mimo domov, byl co nejpestřejší. Letošní dvoudenní festiválek Říčanské Olivovy slavnosti přivedl například do areálu léčebny významné hudebníky, zpěváky i tanečníky. Děti strávily víkend s Michalem Davidem a dalšími interprety a hudebníky, zatančily si s cvičitelkou zumbu, užily si soutěží, malování na obličej, her, skákacích hradů a dalších radovánek. Na příští rok připravujeme ve spolupráci s Olivovou dětskou léčebnou řadu dalších akcí a služeb, které by měly nejen zpříjemnit pobyt dětí v léčebně, ale i otevřít areál léčebny široké veřejnosti, především rodinám s dětmi z Říčan a okolí. Přeji nám všem, aby spolupráce Olivovy nadace i Olivovy dětské léčebny byla tak, jako je tomu nyní, vždy zaměřena ve prospěch našich malých pacientů. Marie Adámková, předsedkyně správní rady Olivovy nadace
J
ejí Královská Výsost, Marie Valérie, byla nejmladší dcerou císaře Františka Josefa I. Vdávala se v roce 1890 a u příležitosti její svatby formuloval Alois Oliva myšlenku, že postaví v Říčanech velký ústav, dnes známou Olivovnu. Projekt byl předán do užívání v říjnu roku 1896 a dodnes slouží dětem. „115 let ve službě dětem – Olivovna Říčany“ nazvala Olivova nadace svůj projekt, který podala do výzvy Programu rozvoje venkova, osy IV. LEADER s tím, že na podzim roku 2010 získala devadesáti procentní dotaci na některé opravy v kapli Olivovny, v tělocvičně, na věži a v parku na zvoničce. Cílem bylo vrátit do přibližně původního stavu alespoň to, co jde. O jednotlivých opravách či rekonstrukcích se zmíníme průběžně. Na začátku je třeba napsat několik skutečností. Záměr donátora Olivy byl vždycky jasný a ani po létech v něm není mýlky: Olivovi prohlásili, že (cituji) „si umínili zříditi ústav, v němž – vyjímajíc dítky blbé – byly zachraňovány a vychovávány především dítky úplně spustlé...“ Výrazem blbé se mínily děti psychicky narušené a nevzdělatelné. Citace je z vyšetřování, které provedlo Ministerstvo vnitra ČSR, když se v roce 1925 objevila stížnost na porušení poslední vůle zakladatelů. Šetření ministerstva ukázalo, že změnami v uspořádání péče nedošlo k jejímu porušení. Posléz Olivovna unikala zrušení o vlásek za německé okupace i později vícekrát.
Vždycky, i když přiměřeně době, šlo o službu dětem. Alois Oliva nikdy nepočítal s jiným účelem a pravděpodobně by dnes jeho vůli těžko někdo mohl porušit bez následku. Oliva nechal vyprojektovat zámek s vysokými stropy. Přestože necelých dvacet let poté byl postaven dětský domov v Pyšelích už jako velmi moderní stavba, architektura Olivovny byla poplatná ještě imperiálnímu stylu. Sice byla na plánech ještě vznosnější, než ve skutečnosti, ale výsledkem i tak byl úžasný areál. Důvodem k šetření byly jistě finance, ale také spěch, protože donátor si stanovil termín otevření. Ještě dnes se vzpomíná, jak se dobře a rychle stavělo, protože byly hotové peníze pro stavebníky. Z toho důvodu pracovali na stavbě lidé jako mravenečci a dům se otevíral po roce a něco stavby. Pro dnešek to zní neuvěřitelně, když zvážíte, že nebyla k dispozici žádná výrazná mechanizace. Za dobu opatrování tohoto klenotu na Zápraží, jak Olivovně říkáme, se však udělalo mnoho nevratných oprav, z nichž některé se podařilo díky projektu alespoň pozastavit. Zůstane na lidech, jak si bohatství svěřené předky budou považovat a kolik do něj věnují financí a osobních obětí. Vlevo: Portrét Aloise Olivy od Emanuela Dítěte Vpravo: Portrét Luisy Olivové od Josefa Brožíka
Kaple a tělocvična jako sklad, později vestavěnými dřevotřískovými stěnami a stropy jako sborovna učitelů. Mobiliář se pomalu ztrácel. Nikdo neví, kde skončila kamna, údajně litinová. Lavice mohly dobře hořet, tak se po nich ani ptát nemůžeme. Dveře byly nahrazeny kovovými železnohliníkovými katry a zánik kaple se zdál neodvratným.
Vyhlédnutého ředitele Leopolda Peka poslal ještě před projektováním Alois Oliva na cesty po Evropě, aby se porozhlédl po stylu péče o děti v podobných zařízeních. Pruské či rakouské zkušenosti, možná i s italským vlivem saleziánů vedly k jasné orientaci staveních plánů budovy. V hlavní ose se centrálním řešením vytvořil prostor po velkou kapli a naproti pro stejně velkou tělocvičnu. Kaple měla svého stálého kaplana, který měl svou úlohu jako učitel náboženství i jako kněz ústavu. Do kaple ústil vchod z kaplanky, kde měl kněz i svou sakristii. Na stejném místě na pravé straně kaple dnes najdete pamětní desku vděčných chovanců. Otvor dveří je
4
zazděn. Kaple měla prostou výzdobu a sloužila v pravidelném provozu trvale. Dokonce se v kapli i oddávalo. Vypovídají o tom archivní materiály: Za zlé se mělo knězi, že v roce 1919 oddal v kapli říšskoněmeckého důstojníka s Němkou. Kaple doznala časem velkých změn, což je pochopitelné, když uvážíme, že se po padesátých letech ze státní dětské léčebny a ozdravovny stala Dětská ozdravovna MÍR a při úvahách o reprofilizaci v roce 1973 nedostala doporučení Okresní hygienické stanice ONV Praha-východ s tím, že vysoké stropy a obecně veškeré zařízení a vybavení naprosto nevyhovuje. Kaple dlouhá léta sloužila
Od roku 1975 se plánovalo využití kaple jako kulturní místnosti. Tam někde je původ dnešní podoby s kobercem na kameninových dlaždicích, necitlivě vestavenými radiátory s předimenzovaným topením, nesmyslně vyměněnými okny před presbytářem, která svým kovovým rámem bez těsnění ještě dnes dělají větrák na peníze. Nikdo neví, zda kruchta měla vůbec varhany. Jisté je, že v plánu bylo zasklení kruchty a také lunet na straně
balkónů, jimž by se církevně řeklo asi oratoře. Tyto úpravy poškodily štuky v klenbě stropu, který se nikdo nenamáhal začistit. Horší je, že nikdo nemyslel na to, že se bude muset také sklo mýt a zasklení nemá žádný otvor pro vstup na římsu ze strany kaple. Zasklení kruchty a presbytáře vytvořilo zrcadlo zvuku, takže je v kombinaci s kobercem dnešní akustický profil na hony vzdálený projektovanému záměru. V kapli je těžko rozumět mluvenému slovu. Vestavěný ohromný lustr, který vyrobil okresní podnik služeb Česká Lípa a oborový podnik Crystalex v Novém Boru, nahradil mosaznou lampu věčného světla. Díly lustru muselo sedm dělníků do kaple stěhovat po kusech oknem, které za tím účelem vybourali a nahradili v něm později rám kovovým. Lustr o váíze 700 kg měl mít mechanismus na stahování, aby se dal čistit, ale záměr nějak nevyšel, takže se dodnes dá čistit jen z lešení.
Výměna žárovek je naprosto stejným problémem. Statisíce tehdejších korun putovaly na účel zhotovení přepážky mezi presbytářem a kaplí, kterou navrhl výtvarník Antonín Klouda (kněz skryté římskokatolické církve, který zemřel 3. 2. 2010) ovšem s tahanicemi ji vyráběli stejní skláři až do roku 1980. Upomínky, faktury a reklamace pokračovaly až do dubna, kdy byly zaslány poslední doklady. Tehdejší vedení si oddychlo, protože děti získaly velký prostor pro kulturní činnost. Tělocvična na tom byla o poznání lépe. Získala dostavěné prostory bočních šaten a úložného prostoru a zachován jí zůstal unikátní vyřezávaný trámový strop i parketová podlaha. Torza tělocvičného nářadí je možno vidět i dnes. Necitlivě však byl vyřešen vstup. Po stranách byly z chodby před kaplí a tělocvičnou proraženy dveře a opět zaopatřeny kovovými veřejemi.
Do prostředku zdi k chodbě byla vestavěna promítací kabina pro 16mm filmové promítačky. Až při odbourávání nefunkční kabiny byl objeven původní centrální vchod se širokými dveřmi. Změnou projektu v prosinci 2010 jsme docílili toho, že došlo k obnově architektonicky citlivé podoby původních vchodových dveří. Fotografie původnícho mobiliáře jsou velmi skoupé a zachycují stejně jako v kapli jen jeden pohled. Na stavebních pracech se podíleli zedníci, truhláři, elektrikáři a malíři firmy Svedostav. stavební dokumentaci zpracoval Ing. Jan Kvasnička. Výměna dveří a úpravy v elektroinstalaci spolu s nátěry byly provedeny v zimě roku 2011. Vlevo nahoře vchod do tělocvičny před vybouráním kabiny a dole po něm. Vpravo nahoře vchod do kaple před bouráním a dole koncert po úpravách už s novými dveřmi.
5
Oltář Monumentální vitráž, která zakrývá celý presbytář, změnila nejen akustiku kaple, ale také tepelné poměry v kapli a jejím presbytáři. Vitráž totiž musel tehdejší OÚNZ Praha-východ stavět proto, že se někomu už v padesátých letech podařilo zapsat oltář do seznamu chráněných památek spolu s pamětními deskami a obrazy mecenášů Aloise a Luisy Olivových. Chráněná památka s číslem 102013 však trpí výkyvy tepla a zimy. Jednoduchá skla presbytářových oken bez otevírání dovolí v zimě promrznutí vnitřku. A v létě opět je možno na vršku oltáře naměřit teploty až kolem padesáti stupňů Celsia. Vitráž měla mít alespoň okénko na hraní maňáskového divadla. S ohledem na výtvarnou kvalitu
to umělec nedoporučoval a tak zbyly jen jedny dveře pro vstup. Presbytář je tedy nevětratelný. Oltář dnes vypadá jako jeden celek, ale sestává ze dvou naprosto odlišných uměleckých kusů. Hlavní je prostý, až luterského stylu s ústředním křížem. Vyroben byl z různých druhů barevného mramoru a syenitu. Autorem je architekt Bohuslav Moravec a oltář vznikl v c. a k. odborné škole sochařské a kamenické v Hořicích. Tento díl oltáře netrpí a nebyl tedy v rámci tohoto projektu restaurován. Zato přistavené dřevěné retabulum které správci a donátor Oliovovny přisadili ke kamenému oltáři a vytvořili tak neorenesanční komplex, to potřebovalo záchrannou akci velice. Dřevo se rozesy-
chalo a veškeré nátěry a zlacení neslo stopy necitlivého udržování. Celek nikdy nebyl restaurován. Dřevěná část oltáře byla zakoupena na Jubilejní výstavě konané v roce 1891 a nese věnování: “Ku zbožné vzpomínce na svoji zvěčnělou choť Luisu věnoval Alois Oliva L.P. 1896” Ve spodní části chovanci zřejmě cídili pozlacené části tak vytrvale, že z nich odřeli zlato až na sádru. Celý korpus byl díky projektu LEADER očistěn a vyspraven a bylo navráceno černozlaté provedení při zachování matného charakteru černého nátěru dýhovaných částí oltáře. Plastiky byly doplněny a upraveny, poškozené zlacení nahrazeno plátkovým zlatem. Opravy prováděli restaurátoři Antonín Kratochvíl, Ivana Kašparová a Jana Skalníková
v červnu 2011. Opravy a restaurátorské práce proběhly pod dozorem Mgr. Marka Pařízka z Oddělení péče o památky sochařství, malířství a uměleckého řemesla Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště středních Čech v Praze, Sabinova 373/5, 130 00 Praha 3. Lešení poskytla firma Svedostav. K oltáři patří ještě svícny, které byly vyrobeny v Praze v nejmenované dílně z mosazi sletováním odlitých dílů a byly pozlaceny. Zachován byl pouze jeden svícen, tři byly ukradeny. Zachovaný svícen je poškozen stejným stylem údržby, který vedl k setření pozlacení a to se zachovalo pouze v záhybech zdobení. Restaurátorskou práci provedl pasíř Tomáš Jech z Říčan. K vybavení kaple patří také betlém, kterému chybí panna Maria a Josef. Zůstalo jen opuštěné Jezule, pastýři spolu s nimi tři králové a několik zvířátek. Nade vším bdí anděl. Sošky jsou z lipového dřeva s polychromií, stejně tak chlév s torzem krajiny.
Snímky zachycují části dřevěného retabula před restaurováním a po něm, křidélka andělovi odpadla, ale naštěstí byla zachována. Patky sloupů potřebovaly zásadní údržbu.
6
7
Oltářní obraz Oltář nese ještě jeden nápis ve vlysu vysoko nad obrazovým polem. Prosba: “Oroduj za nás svatá Boží rodičko.” naznačuje téma obrazu. Retabulum, jak říkáme dřevěné části, má hlavní prostor vyhrazen pro mariánský obraz „Madony, královny ráje“ nebo podle jiného názvu „Madony se sirotky“, který je signován Emanuelem Dítětem v roce 1894. Autor práci na obraze započal během svého pobytu v Římě, který mu v roce 1882-1892 umožnilo Klárovo stipendium. V roce 1906 přijala jako členskou prémii Umělecká Beseda. Emanuel Dítě patřil mezi au-
8
tory, které podporoval Alois Oliva a portrétní obraz Olivy od téhož umělce je v originále zapůjčen do Kutné Hory a visí ve Vlašském dvoře. Oliva z Kutné Hory pocházel. V Olivovně je kopie zavěšená v kapli. Umění Emanuela Dítěte patří k vrcholům řemeslné malby devatenáctého století a představuje to nejlepší v oboru. Oltářní obraz neprošel po osazení žádnou opravou a snímání obrazu bylo prvním pokusem o popsání, dokumentaci a restaurování tohoto díla. Obraz kryla vrstva nečistot a v minulosti jej někdo ne-
citlivě pocákal vápnem, které poškodilo barvy. Po odkrytí starých laků, čištění a retuši poškozených míst byla malba opět lakována terpentýnem, včelím voskem a damarou. Restaurátorské práce provedl odborný znalec Dítětova díla akademický malíř Miroslav Slavík ve své dílně v Podbrdech v červenci roku 2011. Dohled provedl opět Mgr. Marek Pařízek z Oddělení péče o památky sochařství, malířství a uměleckého řemesla Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště středních Čech v Praze, Sabinova 373/5, 130 00 Praha 3.
Zvonice a zvony Zvonice v parku musela být zcela nahrazena kopií z modřínového dřeva s ručně dělaným šindelem. Kování zůstalo a bylo opět použito. Stejně tak pouzdro pro patu v zemi. Parková architektury, k níž patřila také brána altánek už mněla jen jediný zbytek právě ve zvonici. Zvon chyběl. Tesařské práce provedl pan Martin Bureš s kolegou už v létě 2010 jako přípravu na realizaci projektu LEADER. Bronzový zvon 280x280mm s reliéfním letopočtem 2011 odlil JAN ŠEDA – Tvarokov, Tůmova 527 z Kostelce nad Orlicí a vy-
10
bavil jej dubovým závěse včetně kování a pouzder s ložisky. Zvon vysvětil P. František Převrátil 9. 6. 2011 při festivalu Olivovy dny. Zvon ve věži chyběl od roku 1942, kdy byl zabaven a odvezen německými okupanty. Později už nebyl nalezen a věž při posledních úpravách už ztratila funkci zvonice. V rámci projektu LEADER se podařilo získat zvon stejné velikosti a ladění. Zvon s reliéfem zvonařství a nápisem Alous a Luisa Olivovi, l.P. 2011, který má ladění b2, HDMS, 52 kg a průměr 425 mm byl odlit v Passau zvonařem
Rudolfem Pernerem ve zvonařství, které dříve sídlilo v Plzni a po válce se stěhovalo do historického města za hranicemi. Německá firma tak dodala kopii zvonu a opatřila ji dubovým příslušenstvím včetně kování a pouzder s ložisky. Závěs pro zvon ve špičce věže byl pořízen z lepených dubových trámů zavěšených na konzolích do základní trámové konstrukce špičky. Trámové konstrukce provedla firma Svedostav. Pro lepší užití zvonu a dobré šíření zbývá už jen upravit žaluziová okna ve věži.
11
Věž Věž Olivovny byla projektována v několika podobách, nicméně byla realizována staviteli ve skromné podobě. I tak byla až do začátku tohoto století zdobnější, než ji můžeme vidět po posledních úpravách, které zachovaly trámovou konstrukci v historické podobě a překryly dřevěný základ měděným plechem bez okrasných prvků. Na věž při opravách a věčně napnutém rozpočtu prostě nezbývalo. Zásadní změnou bylo zaslepení žaluziových oken do zvonice. Směrem západním a východním byl instalován ciferník hodinového stroje. Směrem jižním a severním
Co už asi neuvidíte byla zabudována do původních otvorů unifikovaná lakovaná okna naprosto nevhodného typu a podoby s dvojitým sklem. Uzavření konstrukce vede ke skleníkovému efektu a nadměrnému líhnutí nespecifikovaného hmyzu. Tím pádem i k většímu výskytu pavouků a také ptactva. Po něm ale zůstává větší množství trusu. Malí i velcí ptáci vnikají otvory, které zůstaly na novém plášti zvonice na několika místech. Projekt umožnil vyčištění vnitřního prostoru od nánosů trusu a zbytků všeho možného,
demontáž konstrukce schodiště a zpevnění trámové konstrukce spolu se stavbou nového schodiště až do zvonice a nové podesty pod hodinami. Nové podesty a schodiště umožní prohlídkovou trasu, bezpečnou obsluhu hodinového stroje a také nově zavěšeného zvonu. Vstup do zvonice z chodby byl totiž také opatřen novou nástupní podestou a schůdky. Dodatečně byla obnovena instalace pro osvětlení schodiště. Rozpočty a projektovou dokumentaci připravil Ing. Jan Kvasnička, opravy realizovala firma Svedostav.
Jen návštěvníci, kterým se podaří dostat do prvního patra severního křídla budovy, tedy do nynější Základní školy při Olivově dětské léčebně, mohou zahlédnout poslední kachlová kamna v objektu, která jsou v původním bytě ředitele ústavu. Také tajemné kamenné točité schodiště, vedoucí až do sklepa, dnes suterénu s prostory pro údržbu objektu. V zařízení školy jsou také původní prosklené skříně na výukové prostředky biologie, zeměpisu a botaniky. Také některé zařízení z fyzikálních pracoven bylo zachováno. Původ všech předmětů je však spíše z let šedesátých, než z doby založení ústavu. Škola je dnes moderně zařízena.
Během let údržbáři shromáždili drobná kování a zachali je na jedné desce v dílně, také zvonek ze sakristie, který dnes není kam zavěsit zůstává v depozitáři. Stejně tak opravená mosazná lampa zhotovená se stejnou péčí a možná i ve stejných dílnách, jako zmiňovaný svícen. Tu není kam zavěsit, pokud dispozice kaple zůstane tak jak je. Pracovník Národního památkového ústavu doporučl s ohledem na zachování oltáře a obrazu přepážku zrušit. Následně i lustr. Pak by se místo pro věčné světlo a lampu našlo. Mosazná lampa a zvonek byly restaurovány pasířem Tomášem Jechem z Říčan. V objektu ambulancí stojí starý trezor, najít byste mohli i kulisy
pro loutkové divadlo, několik starých plánů, ústavní knihy a korespondenci, která je k dispozici z části v kopiích a zčásti v originále. To vše čeká ještě na badatele. Jako podstavec pod květiny stojí před příjmovou kanceláří stojan na svěcenou vodu, který unikl zrakům památkářů, nicméně patří k vynikajícím kusům kvalitní kamenické práce, která byla provedena opět do mramoru. Není tedy památkově chráněn. Dokládá, že původní mobiliář kaple byl skrovný, ale velice důstojně provedený.
Strana: 13 Dole koruna a čepec zvonku ze sakristie kaple. Vpravo stojan na nádobu se svěcenou vodou. Strana 14: Části lampy s věčným světlem: Koruna a řetěz. Dopis řediteli sirotčince v Praze o historii Olivovny. Strana 15 Úřední protokol o vyšetření stížnosti na svévolnou změnu účelu používání Olivovny. Už v roce 1925 Olivovna přestála pokus o podstatný zásah do činnosti.
12
13
14
15
Projekt 115 let ve službě dětem – Olivovna Říčany realizovaný z výzvy MAS Říčansko pro PRV, osa IV LEADER Programu rozvoje venkova, Fiche číslo 5, Rozvoj a uchování kulturního dědictví Žadatel poskytující 10 % spoluúčasti a předfinancování: Olivovna nadace Partneři smluvně zavázaní k podílům na realizaci: Sbor Církve bratrské v Říčanech MAS Servis Říčansko, o.s., časopis Zápraží Strančická kulturní společnost Olivova dětská léčebna, o.p.s. Místo realizace a sídlo žadatele: Olivova 224, 251 01 Říčany telefon: +047 323 631 313 Email:
[email protected] www.olivovanadace.cz
Olivovna Říčany – 115 let ve službě dětem 16
[email protected]
Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa investuje do zemědělských oblastí
