Okresní kolo závodu vlčat a světlušek O totem náčelníka a O vlajku náčelníka v Ivančicích sobota

číslo 80

Skautský měsíčník střediska Junáka Křtiny http://junak.euweb.cz

červen 2006

Okresní kolo závodu vlčat a světlušek O totem náčelníka a O vlajku náčelníka v Ivančicích sobota 13. 5. 2006 Sraz jsme měli v 6 hodin na zastávce. Čekali jsme na autobus do Brna. Až přijel, tak jsme nasedli úplně dozadu na pérák. Cestou jsme si povídali. Až jsme dojeli do Brna na Starou Osadu, tak jsme čekali na tramvaj č. 2. Nakonec přijela a jelikož byla úplně prázdná, tak každý z nás mohl sedět. Cestou jsme hádali jaká zastávka bude další. Na nějaké zastávce potom vystoupila Hanka, aby koupila ještě něco na jídlo. Nakonec jsme dojeli ke Grandu a posadili se tam na lavičky. Vlčata s Nikou a Zbyňkem pak šli na záchod a zůstali jsme tam my ostatní světlušky, Zajíc, Petarda a Marťa. Po chvíli jsme viděli autobus se skautama, tak jsme jim zamávali. Pak jsme zjistili, že tím autobusem taky pojedem. Vlčata se vrátila, a tak jsme šli nastupovat. Autobus byl narvaný, tak jsme seděli vepředu na několika posledních volných místech. Vlčata a světlušky seděli po třech a vedoucí museli stát. Ještě jsme čekali na světlušky z Ochoze. Nakonec jsme se dočkali. Hurááá! Konečně jsme vyjeli. Cestou jsme chtěli rozespívat celej autobus, ale nepovedlo se to. Nakonec jsme dojeli do cíle. Pěšky jsme museli jít přes pole. Až jsme tam došli, tak jsme si našli svoje místo na sezení na stráni. Marťa se Zbyňkem nás šli přihlásit. Pak (asi tak po půl hodině) byl nástup. Vlajková četa vyvěšovala vlajku ČR a my jsme začali zpívat skautskou hymnu. Pak začal bratr z Ivančic mluvit o dnešním dnu. Představil nám i ostatní hlavní skauty a pak jsme měli rozchod. Dozvěděli jsme se, že vlčata půjdou na řadu jako druzí a my jako devatenáctí v 11.48 h. Vlčata za chvíli odešla a my jsme mezitím hrály různé hry. např. čísla, házenou s létajícím talířem a prostředníka. Na chvíli se k nám přidaly i světlušky z Kuřimi. Také jsme si hrály na lanových hrátkách, které pro nás byly připraveny. Pak jsme se šly pomalu nachystat. U startu jsme předložily průvodku, stouply si do řady, nahlásily se a sestra rozhodčí nám odpočítala start. Teď! /pokračování na straně 4/ V červnu nás čeká 16. skautský letní tábor! * Hodnocení činnosti v měsíci květnu * Reportáže: seznamovací víkend Cordy, brigáda na odkorňování typiovek, okresní kolo závodu vlčat a světlušek v Ivančicích, výlet Tygrů – „Od hradu k pevnostiÿ a prodloužená družinovka Jestřábů – – „Na kolechÿ * Kronika 15. skautského letního tábora Junáka Křtiny – „Tábora horolezcůÿ (6) s. m. r. k. 80/1

Hlásná trouba I. Organizační • STŘEDISKOVÁ RADA

čtvrtek 29. 6. 2006

Středisková rada se uskuteční ve čtvrtek 29. 6. 2006 od 19.30 h v klubovně. Zváni jsou všichni vedoucí družin, RR a OS a také rádcové družin skautů a skautek. • OBNOVA TÁBOROVÉHO VYBAVENÍ – ČTĚTE! Letošní skautský tábor se nám velmi rychle blíží. I přes značné úsilí se nám stále nepodařilo dokončit veškeré práce na potřebném táborovém vybavení. V této souvislosti se proto obracíme na všechny členy střediska (zejména na všechny RR a OS!), ale také na rodiče a příznivce skautingu s prosbou o pomoc. Na tábor je potřeba ještě udělat tyto věci: – odkornění asi 8 týpiovek (slabší smrkový kmen o délce cca 8 m), jedna tyčka zabere asi 1 hodinu, – výroba 30 rámů postelí (to obnáší opracování připravených desek a vrtání spojovacích částí), – pletení rohoží z lískových prutů (budou dělat děti během června, ale zvlášť u mladších je potřeba velké pomoci – nemají sílu na utahování spojovacích provázků), jedna rohož zabere asi 5 hodin práce, – výroba 2 podsad, – výroba stolů do kuchyně (ohoblování připravených desek a jejich sesazení dohromady) Většina materiálu je připravena u Drápelů na zahradě nebo ve dvoře, je tedy možné přijít téměř kdykoliv (během týdne, o víkendu, na 1 hodinu nebo na celý den, etc.) a podle vašich časových možností pomoci. V případě, že máte zájem a možnost pomoci, prosím kontaktujte ZbyňkaNáčelníka (mobil: 606 739 107, mail: [email protected]) nebo Wardena (mobil: 728 310 544, mail:[email protected]) – domluvíme, která práce je aktuálně třeba udělat, připravíme nářadí, vysvětlíme postup. Za vaši pomoc děkujeme. Náčelnik, Warden • SKAUTSKÉ ČASOPISY PRO ROK 2006/2007 I v následujícím skautském roce budou vycházet skautské časopisy (SKAUT, SKAUTSKÝ SVĚT). Časopis SKAUT na 36ti barevných stranách formátu A4 přináší zajímavé nápady a náměty pro družinovou a osobní činnost. V posledních letech je stále více otevřen různým aktivitám, které děti baví a zajímají. Sestává z rubrik jako např. fotoreportáž, rozhovor, hlavolam, povídka, představení cizího oddílu, reportáž, námět na výlet, několik her, informace o outdoorovém vybavení, odkazy na zajímavé www stránky, etc. (Podrobný popis rubrik je k dispozici na www.skaut.cz/casopisy, sekce SKAUT. Časopis je také k nahlédnutí v naší skautské klubovně.) Pokud máte o jeho odebírání zájem, je možné si časopis obědnat přes středisko již nyní. Pro obědnávky uskutečněné do září je navíc výhodnější předplatné – pouze 250 Kč/10 čísel + 2 přílohy. Časopis Skautský svět je magazín o skautingu a má za cíl přitažlivou formou informovat o bohatém dění ve skautské organizaci na národní i mezinárodní úrovni. Jedná se o celobarevný dvacetičtyřstránkový dvouměsíčník formátu B5 (širší A5) a je doporučován také pro rodiče dětí, které aktivně skautují. Více informací o tomto magazínu naleznete na www.skaut.cz/casopisy. Bližší informace o uvedených časopisech vám poskytnou jednotliví vedoucí družin. s. m. r. k. 80/2

II. Středisková bodovací soutěž – „S. B. S. 100ÿ • Vyhodnocení „S. B. S. 100ÿ za květen 2006 1. účast 2. kronika 3. výprava 4. výcvik 5. úkol 6. brigáda Celkem (max. 20 b) (max. 20 b) (max. 20 b) (max. 20 b) (max. 10 b) (max. 10 b) (max. 100 b) Tygři 13,0 19,0 20,0 12,5 8,5 2,0 75,0 Jestřábi 14,0 19,0 20,0 8,0 0,0 10,0 71,0 Ještěrky 19,0 19,0 0,0 20,0 9,0 0,0 67,0 Kočky 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0 0,0

Místo Družina 1. 2. 3. 4.

Celkové pořadí (po devátém měsíci): 1. Tygři (739,7 b) 2. Jestřábi (690,55 b) 3. Ještěrky (595,6 b) 4. Kočky (524,0 b)

Galeony květen Celkem Kočky 0 2 Ještěrky 2 4 Jestřábi 3 5 Tygři V 2

Tak Kočky nám tentokrát nefungovaly a Ještěrky se tím pádem rázem vyšvihly před ně. Jestřábi a Tygři se opět lišili o několik málo bodů (tentokrát ve prospěch Tygrů), takže v celkovém bodování stále vedou se slušným náskokem Tygři. • Střediskový úkol S. B. S. na červen 2006 – Úkolem na červen je výroba družinové představy o středověku. Vyrobte co nejpěknější a nejzajímavější družinovou prezentaci vaší představy o středověku (co se vám vybaví při slově středověk). Na papír (papíry) o velikosti min. 1 kus formátu A2 družina toto téma může nakreslit, vystříhat, vyrobit koláž, etc. – fantazii se meze nekladou. Vyhodnocení proběhne na červnové střediskové radě. Každá družina, která prezentaci vyrobí získává 6 b. Dalších 0–4 b může získat za nápaditost, provedení, estetiku, etc.

III. Různé • Poděkování Děkujeme panu Koudarovi za vydatnou pomoc při vymýšlení a při výrobě táborových postelí a podsad. Děkujeme panu Farlíkovi, panu Fialovi, rodině Zoblivých a Zbyňku Drápelovi-Náčelníkovi za darování nebo sehnání některých součástí vybavení na skautský tábor.

Živá kronika Hodnocení měsíce května Šestka světlušek – Ještěrky: V květnu jsme uskutečnily čtyři družinovky a většina světlušek se také zúčastnila závodu vlčat a světlušek v Ivančicích. Kvůli tomuto závodu, který se uskutečnil v polovině měsíce jsme první dvě družinovky věnovaly doplňováním posledních znalostí. Na třetí družinovce jsme promítaly diapozitivy z letních táborů, které se holkám moc líbily. Některé si mohly zavzpomínat, podívat se jak vypadaly před rokem, či dvěma a ostatním jsme přiblížily a ukázaly na co se mají těšit tento rok s. m. r. k. 80/3

nebo o co přicházejí. Poslední schůzku jsme věnovaly z větší části úkolu do SBS – obnově nástěnky. Tu druhou část, jelikož bylo slunečno, jsme věnovaly venkovním aktivitám. Účast byla vynikající, a to 93,5 %, za což bych chtěla holky moc pochválit. Doufám, že budou takto pokračovat i nadále. Marťa Smečka vlčat – Tygři: V květnu jsme se potkali na pěti akcích – třech schůzkách, okresním kole závodu vlčat a na výletě do Brna na hrad Špilberk. První polovinu měsíce jsme věnovali hlavně přípravě na vlčácké závody, ale hráli jsme také hodně her. Úspěch měly třeba Sardinky, Stopovačka, Nápis na planetě ploskolebců. Vyzkoušeli jsme si také překonávání lanových překážek – jednoduché lávky, dvojité lávky a křižné lávky. Na okresním kole vlčáckých závodů v Ivančicích bylo šest vlčat – Hroch, Petarda, Drak, Makča, Eskym a Zajda. Snažili se, ale v konkurenci hlídek, které měly většinou členy na horní hranici věkového limitu obsadili desáté místo z jedenácti hlídek. Naši kluci patřili k nejlepším na stanovištích poznávání přírody a skauting a také z chování a spolupráce, které se hodnotilo na každém stanovišti měli spoustu bodů. Naopak se jim vůbec nepodařila disciplína běhavé míření. Hlavně díky třicetibodové ztrátě z této disciplíny se umístili na předposledním místě v kategorii vlčat. Tentokrát jsme tedy hlavně sbírali zkušenosti a za dva roky budeme mít zkušená starší vlčata a budeme moct pomýšlet na lepší umístění. Všem patří velký dík za reprezentaci našeho střediska. Poslední vlčáckou akcí v měsíci byl výlet do Brna na hrad Špilberk. Navštívili jsme vyhlídkovou hradní věž i kasematy. Hroch s Eskymem se zapojili do obnovy táborového vybavení – pomáhali s výrobou táborových postelí. V červnu se do výroby rohoží na táborové postele zapojí všechna vlčata. Tábor se blíží – bude už za necelý měsíc tak se těšte – bude skvělý! V květnu chodili na vlčácké akce nejvíc Petarda, Makča a Hroch, kteří měli 100% účast. Ani jednou nepřišel Sokolík. Celkem jsme tak měli v květnu účast na činnosti 63,7 %. Doufám, že v červnu se zase budeme potkávat všichni v hojném počtu! Zbyněk Družina skautů – Jestřábi: Za měsíc květen jsme zvládli tři družinovky, z toho jedna byla prodloužená a podívali jsme se do rudického propadání, kde jsme i slaňovali. Naše účast se vyšplhala až na 73,1 %, což je nejvíce za několik posledních měsíců. Ke skautům tento měsíc přibyl „nováčekÿ Gimli, který se prokazuje jako platný člen. Tento měsíc se neuskutečnila žádná středisková akce, což je asi způsobeno přípravami na tábor. Když už jsem u těch pochval tak si ji zaslouží určitě Gimli, já, Vojta a spousta dalších. Výcvik nebyl naší prioritou, zaměřovali jsme se na atraktivnost a záživnost programu. Koukám, že jsem toho napsal dost, a proto nechám místo ještě pro ostatní. P.S. Už se těším na závěrečnou družinovku. Jirka

Reportáže z proběhlých akcí Okresní kolo závodu vlčat a světlušek v Ivančicích

sobota 13. 5. 2006

/dokončení ze strany 1/ Rozběhly jsme se a až jsme nebyly v dohledu, tak jsme přestaly. Zachvíli jsme došly k prvnímu stanovišti. Měly jsme házet kamenem do bedny. Pak jsme běžely k dalším stanovištím – zdravověda, vlast a skauting, poznávání přírodnin, co tam nepatří, dopravní značky. Naposledy jsme musely přejít přes kládu na řece. Na druhém břehu jsme počkaly na ostatní a pak jsme běžely zase ke startu, tam byl i cíl a Míša nahlásila náš příchod. Vzali nám průvodku a my jsme si šly odpočinout na naše místečko. Hanka mezi tím už uvařila polévku a guláš. Bylo to vynikající. Jak jsme jedly, vlčata si šla k potoku namočit nohy. Jak jsme dojedly, tak jsme si schovaly věci do batůžků a šly taky k potoku. Tam jsme potkaly vlčata jak už odcházela. Míša s Ádou si šly do vody namočit nohy po kotníky a já pak taky. Nika jít nechtěla a Eliška nemohla, protože byla nachlazená. Za chvilku jsme odešly, abychom taky nebyly nachlazené. Vrátily jsme se na naše místečko a za chíli začalo kapat. Tak jsme si všichni vzali batohy a šli do hangáru. Pak se tam někteří honili a hádali. s. m. r. k. 80/4

Pak nastalo vyhlášení. Mluvil ten stejný bratr jako na začátku. Nejdříve byly ztráty a nálezy (mobil, pero a ještě něco) a pak bylo konečně to vyhlášení. Začalo se od vlčat. Naše vlčata se umístila na desátém místě. Pak byly světlušky. Na třetím místě jsme byly my. Dostaly jsme klobouky, nějaký skládačky, omalovánky, zápisník a blikátko na mobil. Pak jsme se rozloučili a odešli na autobus. Šli jsme první, tak jsme si mohli sednout dozadu. Autobus byl zase přeplněný. Cestou jsme mávali na auta i na lidi venku a oni nám taky zamávali. Dojeli jsme ke Grandu a vystoupily. Pak jsme se domlouvali kam půjdeme, protože jsme měli čas, než nám pojede autobus. Tak jsme šli na zmrzlinu. Nemohli jsme ji najít, ale nakonec jsme ji našli. Zbyněk řekl, že si půjdeme sednout k fontáně, ale kluci tam cákali, tak jsme odešli. U zastávky na tramvaj jsme se rozeběhli do parku a hráli na honěnou. Pak ale jela tramvaj, tak jsme museli jít. Dojeli jsme na Starou Osadu a čekali na autobus. Až přijel, tak jsme nastoupili. V autobuse jsme si losovaly naše ceny. Vlčata si je losovala už předtím na zastávce. V autobuse jsme byli všichni unavení a už se těšili domů. Kopretina (z kroniky světlušek přepsala a poupravila Marťa)

Seznamovací víkend Cordy

5.–8. 5 2006

V pátek jsme se vypravily, já-Štófa a Jony, na seznamovací víkend Cordy, čekatelského lesního kurzu, který připravuje na vedení družin. Kolem čtyř hodin odpoledne nám odjížděl vlak do Žďáru nad Sázavou. Cesta tam proběhla bez nějakých zvláštních událostí. Asi o půl šesté jsme vytoupili a začali shánět naši skupinu. Před nádražím čekala skupinka šesti lidí s podezřele velkými batohy. Našim cílem bylo dostat se na hrad Ronov, tedy spíše zříceninu. Nejdřív jsme hledali rozcestník. Za pět minut jsme ho konečně našli, a tak se vydali na náměstí. Zatím to probíhalo hladce, jakmile jsme však opustili město, začala se nám cesta ztrácet pod nohama. Nakonec jsme se dostali skrz podmáčené pole na tu správnou. U dalšího rozcestníku jsme zjistili, že jdeme příliš pomalu. V polovině cesty jsme se rozdělili. Druhá část asi půl hodiny bloudila než nás konečně našli. Kolem deváté jsme došli na až konec světa, tedy na hranice Moravy a Čech, kde nás vítal místní vycpaný pohraničník, něco ve stylu Krakonoše, s hůlkou a flaškou Myslivecké, tu už někdo před námi vypil. Poté jsme procházeli vesnicí, jejíž jméno si už nepamatuji. Kousek za vesnicí jsme si dali pauzu, to už byla celkem slušná tma, posvačili a za světel našich baterek se vydali dál. Občas bylo velmi obtížné najít cestu. Asi v deset jsme se dosali do vesnice Ronov a začali hledat, jak se dostat k hradu. Konečně jsme našli cestu a o půl jedenácté jsme byli konečně na hradě. Tam nás přivítal Rys, oddílový vedoucí z Přibyslavi. Nejdřív jsme za plátnem předvedli pantomimu, pak přistoupili k ohni, představili se a řekli svůj důvod, proč jsme tady. Za čtvrt hodiny jsme se vydali pěšky do Přibyslavi. O půl jedné jsme se ubytovali v klubovně místních skautů a usnuli. O půl osmé byl budíček, následovala rozcvička a snídaně. Potom jsme se začali věnovat zdravovědě, kterou nás učil skaut, který je chirurgem. Potom jsme v místní jídelně dostali papíry, špejle, lepidlo a lepící pásku a měli do tří minut postavit, no prostě něco, co bude co nejvyšší. Následoval oběd, byla řádně okořeněná gulášová polévka a špagety, někteří přecenili své síly, a tak jim oběd zabral trochu delší dobu. Po velmi krátkém poledním klidu jsme opět nastopili na zdravovědu, učili jsme se jak ošetřit nejednoduší odřeniny, ale i střelná poranění. Dále jsme hráli jakousi hru s házecím talířem, po které přišla večeře. Večer jsme se dívali na fotky z Etiopie, video a na to nejlepší, totiž spoty z Poslanecké sněmovny. Myslím že si už nikdo nepamatuje konec toho filmu, jelikož každý už dávno spal. Ráno probíhalo jako to předešlé, tedy až na výjimky. Tou výjimkou bylo, že jsme šli na mši v místním kostele. Zase přišla zdravověda, jen na oběd nebyly špagety, bylo to, to už taky nevím . . . Odpoledne přišla ta zábavnější část zdravovědy, resuscitace. Poté jsme si museli zavázat oči šátkem, seřadit se podle abecedy a skrz rukávy si protáhnout provaz. Pak byla rozmluva o podstatě skautingu. Nakonec jako vždy přišla večeře. Po večeři jsme se rozdělili na dvě skupiny, jedni měli zavázané oči, to byla letadla, a ti druzí byli základny. Cílem bylo, aby si základny vyměňovaly letadla a ta se nesrážela, přesto bylo srážek požehnaně. Poté jsme si role vyměnili. Když hra skončila, tak jsme si šli zahrát fotbal. Večer jsme se podívali ješte na pár fotek, dodívali se na film a probudili se až ráno. Museli jsme spěchat, protože nám jel vlak už ráno o čtvrt na devět. Po snídani jsme se s každým s. m. r. k. 80/5

rozloučili a vydali se na nádraží. Vlak jsme s rezervou stihli. Během cesty jsme si četli a dospávali. O půl desáté jsme byli v Brně, ještě jsme se trochu prošli po městě a jeli autobusem do Křtin, kde jsme šli už každý po svých domů. Štófa

Brigáda na odkorňování typiovek

sobota 6. 5. 2006

Během uvedené soboty proběhla brigáda na odkorňování tyček k týpkům (na tábor). Celkem jsme (hlavně za dopoledne) odkornili patnáct tyček. Brigády se zúčastnili Jirka P., Kulich a Warden; zvlášť Jirka odvedl opravdu pořádný kus práce a spolu z typiovkami, které odkornil už minule sám připravil tyče pro jedno velké týpí. Celou brigádu kazil ale zejména fakt, že žádost o pomoc byla poslána patnácti RR a OS, z tohoto počtu mně odpověděli (ať kladně nebo záporně) pouze čtyři lidé. Warden

Výlet Tygrů – „Od hradu k pevnostiÿ

čtvrtek 25. 5. 2006

Sešli jsme se na autobusové zastávce, kde jsme čekali na autobus do Brna. Cestou jsme si prohlíželi obrázky tygrů, které donesli kluci a taky jsme hráli hru Na co myslím? V Brně jsme nastoupili do šaliny a jeli jsme za Zbyňkem na Českou. Z České jsme vyrazili dál pěšky. Protože začalo pršet museli jsme si vytáhnout pláštěnky. Já s Makčou a Honzíkem jsme uviděli hrad. Petarda říkal, že už na Špilberku několikrát byl a tak jsme ho jmenovali průvodcem a on nás tam zavedl. Museli jsme vyšlapat hroznej kopec, než jsme se dostali ke hradu. Na nádvoří byla velká orientační cedule, na které se zmáčklo číslo a ona nám řekla co se pod číslem skrývá. Domluvili jsme se, že si nejdříve půjdeme koupit suvenýry. Koupili jsme si meče, pohlednice a papírové skládačky. Pak jsme šli na věž a Petarda pořád říkal, že je mu z výšek špatně. Přesto jsme vylezli až na věž a tam jsme měli krásný rozhled. O kousek níž byla terasa, kterou jsme taky prozkoumali. Byl tam taky dalekohled, kterým jsme se mohli kouknout. Potom jsme šli dolů a prohlédli jsme si zvláštní kapli, kde byly vystavené fotky s Hitlerem (byla to protiválečná výstava). Pak už na nás čekaly kasematy. Do podzemí jsme se strašně těšili. Bylo to tam hrozně strašidelný – tma, figuríny vězňů, . . . Byly tam cely pro vězně a místnosti pro dozorce a taky tam měli vystavené mučící nástroje. Taky jsme tam viděli telefonní ústřednu z 2. světové války. Když jsme měli kasematy prohlédnuté vypravili jsme si prohlédnout kanóny, které jsou na hradbách. Mamka tam objevila připravenou hru. Chtěli jsme ji jít hrát dolů, ale měli ji připravenou cizí lidé a už jsme neměli moc času. Tak jsme ji nehráli. Pak už jsme šli na hlavní nádraží a odtud jsme šalinou dojeli na autobusovou zastávku. Tam jsme si zahráli hoňku Opla-nepla. Když nám přijel autobus tak jsme nastoupili a dojeli až do Křtin. Dali jsme si pokřik a rozešli jsme se. Eskymův zápis z kroniky Tygrů přepsal a mírně upravil Zbyněk-Náčelník

Prodloužená družinovka Jestřábů – „Na kolechÿ

pondělí 29. 5. 2006

Sešli jsme se ve v 16 h u Dolní klubovny. Přišli: Warden, Gimli, Liba a já. Náš původní plán byl prozkoumat jeskyně směrem na Adamov, ale od toho jsme upustili, protože jsme chtěli Gimlimu udělat radost. Rozhodli jsme se vyrazit do Rudického propadání. Cestou jsme se stavili u Zapletalů doma, abychom vyzvedli lana a karabiny, a pak jsme rychle ujížděli k Jedovnicím. Cesta tam nám trvala asi tak půl hodiny. Kola jsme nechali v záhybu za malou skálou a odešli dolů do propadání. Přešli jsme po vzpříčených kládách, protože druhá cesta byla zaplavena vodou. Vyšplhali jsme až do vchodu do jeskyně. Tam jsme si nechali batohy. Warden zajistil lano a už jsme se cpali dovnitř. Celou jeskyni jsme prolezli, dostali jsme se i k vodopádu. Pak nás to přestalo bavit a vyšli na denní světlo. Vyběhli jsme kopec až k našim kolům a tam si zahráli hru „Zimaÿ. My jsme rozdělali oheň a Warden zatím nachystal věci na slaňování. Nejprve si to zkusil Gimli a až jsem dojedl párek tak i já. Slaňování se povedlo, nikdo se nezabil. s. m. r. k. 80/6

Začalo pršet, a proto jsme se rychle vydali na cestu. Přijeli jsme domů trochu mokří, ale vůbec nám to nevadilo. Po cestě jsme se rozloučili s Gimlim a rozjeli se domů. Jirka

Kronika 15. LT Junáka Křtiny (6) „Tábora horolezcůÿ 11. den (středa 3. 8. 2005) Dopoledne bylo vyplněno výcvikem – Celer a Kája se pokoušeli postavit a složit stan a ostatní skauti dodělávali fit trojboj. Vlčata se pod Zbyňkovým vedením učila dlahy a odvoz zraněného, v poledním klidu se pak starala o kuchyň. Holky se zašily do týpka a tam probíraly nebezpečí kouření, alkoholu, drog a sexuální výchovu. Hanka jela k doktorce, a pak jí Juryi spravoval auto. Před obědem proběhl závěrečný ceremoniál Horoleziády. Byla slavnostně vyhlášena první tři místa v kategoriích vlčata (Šnek, Hroch, Petarda), skautky (Terka, Nikita, Motýlek) a skauti (Keša, Štófa, Filip). Každý z vítězů pak přijal gratulace od olympijského výboru a následně i odměnu v podobě čokoládové tyčinky. Na závěr byla odnesena olympijská vlajka a předseda her Juan Chvost Citrón se vzdal své funkce. Po obědě se Čapa a Hroch od vlčat vydali plnit do okolí tábora část zkoušky Tří vlčích tesáků. Odpoledne proběhla etapa Evakuace zraněného. Vlčata měla po vytyčené trase dopravit zraněného do cíle a tam ho ošetřit. Starší pak měli drsnější variantu, kdy pouštěli na improvizované nízké lanovce Petardu zabaleného v celtě. Improvizovaná nízká lanovka – několik lan v celkové délce 60 metrů – bylo ze svahu dolů nataženo mezi stromy asi 1,5 metru nad zemí. V cíli pak měli na figurantovi ošetřit zranění, které jim Warden určil. Celé to byl závod jednotlivých skupin. Po svačině se měla hrát hra Latrína, ale začalo pršet, tak se hrála jen 10 minut. Na večerní nástup přišli z lesa Čapa a Hroch, kteří plnili Tři tesáky. Schovávali se 6 hodin v lese a když pršelo, postavili si hrobeček (přístřešek z kosákové celty). Večer se za kuchyní objevilo zelené světlo a vlčata za tím světlem šplhala do kopce. Asi tam pak našli nějakou zprávu, ale nechtěli to prozradit. My ostatní jsme hráli v hangáru páku a malovali po čem se zrovna dalo.

12. den (čtvrtek 4. 8. 2005) Brzy ráno jsme s Jirkou a Čapou jeli na kontrolu do nemocnice do Tišnova. Hanka jela mezitím nakoupit do Penny. V táboře si Štefan pod Borisovým vedením plnil něco do odbornosti Topografie, kreslil mapu tábora s měřítkem a trvalo mu to dost dlouho. Ta zkouška je asi dost náročná. Jirka si plnil odbornost Táborové stavby, a tak stavěl podsaďák. Filip celé dopoledne kutil se sekerou a pořízem něco v dřevníku za kuchyní. Celer se opět pokoušel postavit stan (minule nesplnil limit o půl minuty). Po svačině měli všichni program před hangárem, bylo tam dost živo – probíhala stavba stanů (jak z celt, tak těch modernějších typů) a kluci zkoušeli CMT, tedy Celostný motorický test – kombinace vzporu ležmo, stoje v pozoru a lehu na zádech, kterou musí jedinec za dvě minuty zacvičit v předepsaném počtu opakování, která jsou určena podle věku. Mimochodem, je to pěkná makačka.

s. m. r. k. 80/7

U oběda vykládal Boris přepracovanou pohádku o Nastěnce. Každý dostal k masu a bramborám plátky čerstvého zelí. Kája se u toho začal nějak cukat a za chvilku se cukali u jídla i Keša s Chvostem a snažili se Káju napodobit. Po obědě jsme měli trochu toho poledního klidu a já jsem jela na kole do Chytálek pro mobil a krmit volečky a telátka. Po klidu dostala každá družina od Chvostě šifru a měla se vydat kamsi do lesa. Vypukla další etapa s názvem Deník Raga Tamila. Všichni pilně hledali cosi v okolí tábora, a tak na svačinu dorazila jen vlčata, ostatní byli o hladu. Warden mezitím kamsi nesl těžkou kládu, kterou předtím Filip opracovával v dřevníku. Ten kmen pak použil na stavbu lanové prolézačky na kopci nad táborem. Za ním šel Chvost s prknem, taky na prolézačku, a dělal, že je letadlo. Petardovi a Eskymovi se to moc líbilo, a tak si pak taky hráli na letadla a dělali nálety před hangárem. Večer jsme byli zvědaví na tu lanovou prolézačku. Tak nás na ní Warden vzal. Hodně z nás si na ní málem natáhlo nějaký sval, bylo to dost obtížné, udržet se na ní a nesmát se, když se vám rozjely nohy a podobně. Zuzka s Marťou na to vzaly foťáky a utíkaly za Jirkou, který jel na kole. Všichni tam padali a zajímavě se proplétali mezi lany. Kája na konci propadl hlavou dolů, ale držel se všema nohama a rukama, tak ho Marťa musela vyprostit. Pak šli Warden a ostatní na lanovku, která byla dost volná a tak se většina ocitla rychle na zemi, například Zuzka to vzala tak nějak hopem a odrážela se nohama a pak se úplně pustila. Marťa se Zuzkou na prolézačce si taky užily své, zachyceno je vše na fotkách.

13. den (pátek 5. 8. 2005) Ráno se některým roverům nechtělo vstávat a tak neměli ani snídani, rybičkovou pomazánku. Vedoucím dne byla Marťa, a tak SVeMovala pořádek v týpkách. U Štófy našla bonbóny a ani sám Štefan nevěděl, že je tam má. Řekl jen: „Kde se to tady vzalo?ÿ Keša pak všem říkal, jak to bylo vtipné. Juryi, Chvost a Zuzka vstávali za minutu půl deváté a z postýlek utíkali rovnou na nástup. Šnek si neuměl zapnout krojovou košili, tak se na něho čekalo. Skauti šli vztyčit státní vlajku, ale karabinky byly přetočené, a tak šel při vztyčování jeden cíp vlajky nahoru a druhý dolů. No, byla to zábava. Po nástupu šel Warden s družinami dodělat postup po mapě, kam se která vlaječka dopíchala. Vlčata se Zbyňkem měla samostatný program mimo tábor a Warden se skautkami a skauty šli na lanové hrátky, tentokrát to bylo na čas a na SVeMy. Chvost s Juryim šli něco připravovat do vůdčáku. Boris přišel do našeho týpka, sedl si, půjčil si Hančiny Květy a četl a četl a nic neříkal. Půl hoďky takhle uplynulo, já jsem hrála na kytaru a o týpko dál začal hrát na kytaru Juryi a zpíval u toho Bessie: „. . . poplujem spolu, tam dolů, tou peřejí . . . ÿ Chvost se taky přidával a začal hrát i na kytaru. Vtom šel kolem Warden, slyšel, jak to Chvosťovi pěkně nejde a poslal kluky na nějakou další práci. Keša fotil detaily na lanové dráze a u svačiny si je s Wardenem prohlíželi a komentovali. Vlčátka se přišla ukázat k nám do týpka s velkými dřevěnými plackami na krku, prý od Greenwooda. Placky byly zelené s kresbou srubu a na druhé straně bylo napsáno: „Made in Padeÿ. Říkali nám, že placky hodil nějaký neznámý muž, asi Greenwood, za komín u srubu a Hroch pro ně vyšplhal. V druhém dopoledním vyprávěl Boris vlčatům zas nějaké pohádky a Zuzka pomáhala skautkám vařit v týpku oběd, holky si totiž plnily bod do odbornosti Vaření na táboře. Jirka začal něco vyrábět z volných tyček od týpí a pokračoval v tom až do večera. Plnil totiž odbornost Táborové stavby a měl za úkol vyrobit nějakou vázanou stavbu. Po poradě s Wardenem si vybral, že sváže houpačku. Na stavbu spotřeboval skoro všechna lana v táboře, Warden kvůli tomu dokonce musel rozložit některé lanové překážky. Celer se opět pokoušel postavit stan. Marťa vařila se službou, Filipem a Kájou, nudle s mákem a hrachovou polévku s opraženým chlebem. Wardenovi při umývání spadl málem ešus do odpadovky. No ještě, že tam na začátku tábora vyrobili to zábradlí. Pak Kája vyléval vodu z umývání nádobí, no a to už se štěstí unavilo a Kájovi spadla dovnitř drátěnka. Tak ji vytahoval.

s. m. r. k. 80/8

Po obědě si šli vedoucí konečně trochu odpočinout. Nejdřív usnul Warden, tak mu Juryi luskal u hlavy, že se chudák zase probudil. Zuzka objevila mou táborovou kroniku, a tak ji četla nahlas v týpku. Chvost a Warden to nemohli poslouchat a odešli někam pryč. Marťa to vydržela a poslouchala zabalená ve spacáku. Juryi si prohlížel záběry ze Zuzčina digitálu. Odpoledne, po poledním klidu, se hrál Skorogolf. Na večeři byly topinky. Po večeři začali Jirka s Wardenem na strom nad hangárem instalovat tu Jirkovu houpačku. Po několika pokusech se to povedlo a kluci svolali všechny skauty, aby na houpačce udělali zatěžkávací zkoušku. Když se na ni nacpali Jirka, Štófa, Filip, Keša a Warden a houpačka to vydržela, tak Warden řekl, že je bezpečná a pustil na ni i holky a vlčata. Zuzka to všechno nafotila a pak nás dokonce natočili i na kameru ve foťáku. Večer jsme hráli volejbal a houpali se na houpačce. V noci, okolo dvanácté, probíhala závěrečná etapa – Dobytí vrcholu. Jednotlivé skupiny jsme budily v noci v odstupu asi pět až deset minut a dali jim do ruky šifru, která je zavedla daleko do lesa. Tam horodružstva objevila další šifry, po jejichž vyluštění zjistila, kterým směrem je ukrytý poklad. Vlčata se vypravila na kopec nad táborem, kde objevila kamennou pyramidu, na které byl napsán monogram R. M. Uvnitř stavby byla ukrytá nová družinová kronika. Skautky a skauty šifra zavedla někam ke srubu starýho Greenwooda, kde byla další zpráva, která udávala směr k pokladu. Po nějakém čase se za skupinkou starších vypravil i Warden s Juryim, prošli celou trať a objevili skauty a skautky na skalách nad osadou Divoká růže. Poklad už byl nalezený, a tak Warden udělal skupinové foto a všichni se vypravili zpět do tábora. Pokladem byly nové nepopsané kroniky, pro každou družinu jedna.

14. den (sobota 6. 8. 2005) Ráno na rozcvičce pršelo. Cvičili jsme proto v hangáru. Pak se obloha protrhávala a na svačinu už bylo hezky. Vlčata dopoledne chystala oběd. Celer si chtěl plnit odbornost Zdravovědy, Keša dodělával s Hankou odbornost Pokladníka – seděl u stolu před hangárem a vyplňovat složenku. Kája si v hangáru vyráběl nějaký pásek z kůže, plnil totiž odbornost Práce z kůží. Skautky zase zkoušely rozdělat oheň pomocí jednoho polena a uvařit na něm litr vody (podmínky odbornosti Vaření na táboře). V poledním klidu se toho moc nedělo a po klidu se hrála v lese za táborem velká bojovka Boj o vlajky. Mezi tím měli Chvost s Juryim nachystat dřevo na Závěrečný oheň. Chybělo jim pár špalků, tak si jeden vzali z Jirkovy houpačky. Zbylé konce ale „s láskouÿ svázali, takže se obdélníková houpačka proměnila v trojúhelník, který silně připomínal loď. Petarda s Eskymem se na té lodi chtěli pořád houpat a říkali, že je to ta nejlepší věc na táboře. Odpoledne se skauti pokoušeli napodobit skautky a taky se snažili rozdělat oheň z jednoho polena a uvařit na něm litr vody. Nikomu se to ale ve stanoveném limitu 15 minut nepovedlo. Z části si za to mohli kluci sami, protože si na ten pokus vybrali špatné dřevo, které skoro nechtělo hořet. Nejúspěšnější pokus měl asi Štófa, kterému voda začala alespoň bublat, ale až po půl hodině snažení. Po večeři vyrazili tři adepti na skautský slib (Terka, Celer, Kája) do lesů v okolí tábora, aby tam strávili dvě hodiny o samotě na tzv. Předslibové cestě. Večer všichni netrpělivě čekali na zahájení táboráku a skotačili zatím na mostku a kolem vody. Nakonec jsme se dočkali. Zapalovaly se louče a Terka, Celer a Kája je nesli k ohništi a zažehli slavnostní slibovou hranici. Zpívali jsme „Červená se line zářeÿ. Na řadu přišel slib vlčat. Svůj slib slavnostně složili David Kolář-Šnek, Jirka Kovář-Petarda a Jéňa Drápela-Eskym. Slib skládali do Zbyňkových rukou. Pak Warden vyhodnotil celotáborovou etapovou hru Expedice Everest. Nejprve hodnotil kategorii vlčat, kde 1. místo obsadili Zelení ve složení Hroch, Petarda a Eskym, na 2. místě se umístili Fialoví (Čapa a Šnek). Pak vyhlásil i výsledky u starších (skautů, skautek a jedné světlušky). Tam bylo pořadí

s. m. r. k. 80/9

následující: 1. místo – Žlutí (Štófa a Keša), 2. místo – Hnědí (Jirka a Celer), 3. místo – Růžové (Nikča a Terka), 4.–5. místo obsadili shodně Červené (Doktorka a Motýlek) a Modří (Fríťa a Kája). Potom následovalo hodnocení jednotlivců. V kategorii vlčat vyhrál celotáborové SVeMování Šnek, v kategorii starších to byl Jirka. Nakonec se rozdávaly získané odborky a jiné zkoušky. Nejprve předával Zbyněk vlčatům nášivky za získané vlčky, pak přebírali Čapa a Hroch gratulace za splnění Tří vlčích tesáků. Po Zbyňkovi přišla na řadu Marťa, která předávala Motýlkovi nášivky za několik splněných světýlek (Zdravotnice, Plavkyně, Atletka). Nakonec se ke slovu dostali Zuzka a Warden, kteří dost dlouho předávali skautkám a skautům různé nášivky a dekrety za získané odborky a odbornosti. Někteří skauti splnili dokonce až 3 zkoušky za tábor. To celé zhodnotil Juryi slovy: „Já už ani nevěděl komu vlastně tleskám a za co. Toho bylo totiž tolik.ÿ Protože se začalo připozdívat (bylo něco před jedenáctou v noci), tak jsme se rozloučili s vlčaty i světluškou a poslali je spát. Poté jsme mohli přistoupit k závěrečnému bodu celého ohně, ke slibům skautky a skautů. Na letošním táboře dokončili Nováčkovskou zkoušku a mohli tak svůj slib složit: Terka Meluzínová, Ondra Dressler-Celer a Kája Kocman. Během tradičního rituálu složili své sliby do rukou svých vedoucích Zuzky a Wardena. Pak jim všichni přítomní pogratulovali a oficiálně je tak přijali do kruhu skautů a skautek. Na závěr ohně byli ještě Štefan Pinďák-Štófa a Filip Korčák-Fríťa povýšeni do roverského stavu a na znamení svého nového zařazení oba obdrželi červenou šňůrku na kroj. Pak jsme ještě chvíli hráli a zpívali na kytary. Nakonec Warden odsvětil ohňový kruh a roveři do ohně naházeli kameny na saunu. V noci se pak skoro všichni roveři vypravili do sauny.

15. den (neděle 7. 8. 2005) Ráno byli na rozcvičce všichni, i roveři. Byla poslední a chtěli jsme si jí užít. Pak se začalo balit a nástup byl bez krojů. Na snídani bylo, co kdo chtěl a co zbylo – marmeláda, povidla, tvrdý sýr, pomazánkové máslo a rajče . . . Skauti byli sbalení rychle, a tak pomáhali Wardenovi s balením vůdcáku, sprch, našeho nářadí, lan a houpačky. Traktor přijel asi ve dvanáct, stihli jsme se i naobědvat polévky a nudlí s cukrem. Batohy, kufry a veškeré táborové vybavení jsme naložili na bričku a aby nic nespadlo, hlídali to cestou Chvost, Štófa, Filip a Juryi. Děcka šli na vlak s Marťou, Zuzkou, Borisem a mnou. Skauti pomáhali Wardenovi v táboře s úklidem a přišli za námi později. U vlakového nádraží v Říkoníně jsme čekali na autobus pana Sehnala z Březiny a hráli jsme hry. Nejdřív hráli ti mladší Jan-Ken-Pan a potom ti starší Kafe. Ti menší, co hru Kafe znali ji nechtěli hrát. No, už vím proč. Jedno družstvo byli Štefan, Kája, Juryi a Filip. Chytili se za pas a předklonili se. Druhá skupinka – Chvost, Keša, já a Jirka jsme na ně měli z rozběhu naskočit a nespadnout, ani se nedotknout země. Prohráli jsme. Pak jsme se vystřídali, ale nestihli jsme to dohrát, naštěstí, protože dojel autobus. Naložili jsme věci do autobusu a jeli domů. Cestou jsme bodovali, jak se nám co na táboře líbilo, která hra byla dobrá . . . a za chvíli jsme byli doma. Odnesli jsme věci do klubovny, naposled se vyfotili a postupně se rozloučili. No, a tak to všechno skončilo. Snad zase někdy příště. Kamča (mírně doplnil Warden)

S. M. R. K. je měsíčník, který vydává JUNÁK – svaz skautů a skautek ČR, středisko 623 18 Křtiny – pro svou vnitřní potřebu. Je distribuován zdarma reg. členům střediska. Číslo 80, ročník 8., vyšlo 4. června 2006 ve Křtinách v nákladu 50 výtisků.

s. m. r. k. 80/10