Okresní dožínky v zámeckém parku (1951) strana 9. Rotunda sv. Jiøí na Øípu. Pozvání na výlet - strana 6. Hora Øíp od jihu, v popøedí Ctinìves

Srpen 2009

Pøedstavitelé hlavních rolí ve høe Lucerna (1951) - strana 9 Rychtáø - Fr. Køehnáè, vodník Ivan - Ant. Pakandl, mlynáø - Vl. Štìrba, knìžna - H. Kašáková

Okresní dožínky v zámeckém parku (1951) strana 9

Rotunda sv. Jiøí na Øípu Pozvání na výlet - strana 6

Hora Øíp od jihu, v popøedí Ctinìves Pozvání na výlet - strana 6 Kostel sv. Václava v Roudnici nad Labem Pozvání na výlet - strana 5

CHVILKA VERŠŮ PRO ZAMILOVANÉ A proto odpouští má láska mému koni na cestě od tebe tu jeho loudavost. Vždyť když tě opouštím nač spěchat, co nás honí? Dokud se nevracím, je na spěch času dost. Ale co omluví pak toho ubožáka, až se mi bude zdát pomalý každý let, až bych i na vichru, až bych i s křídly ptáka vždy ještě stál a štval ostruhou oře vpřed? Potom už žádný kůň nepostačí mé touze, a ona, zrozena z nejčistší lásky mé, jak oheň bez těla dá se v let ržajíc dlouze; mé herce láska však pro lásku promine: že kdysi nechtěla od tebe ani jít, já k tobě poletím a koně nechám být.

W. Shakespeare: Sonety (51)

Měšický zpravodaj - 1

SLOVO REDAKCE ČTENÁŘŮM Editorial Vážení čtenáři, milí spoluobčané, léto máme za zády a nic naplat, srpnové číslo našeho zpravodaje je neomylným předznamenáním příchodu podzimu. Úkolem úvodníku, čili editorialu, je upozornit na některé závažnější a zajímavé články z obsahu, a prohodit pár slov o tom, jaký názor na zveřejněná témata má redakce nebo vydavatel. Já si dovolím toto pravidlo zčásti porušit a dopustit se úvah i o tom, o čem se v listě nedočtete. Tak třeba si povíme, v  návaznosti na minulý úvodník, co nám opět přinesl pěkného „devítkový rok“. Zrodila se přes léto nová slova. Jako třeba „bleskové povodně“. Takové události vytváří řadu otázek. Náhle, zprudka a silně pršívalo vždycky a zpravidla se nestalo nic. Takže nelze než konstatovat, že se oproti dřívějšku dopouštíme čehosi nepatřičného neumíme tu vodu odvést tam, kde neudělá škodu. A tak nám matka příroda vrací rány jako odvetu za to, co na ní už mnoho let pácháme. Další otázkou, která nás může napadnout, je, zdali povodeň, či spíše záplava, ta blesková nebo jiná, může postihnout i  naší obec. Zdánlivě ne, ve skutečnosti ano. Ale o tom si napíšeme podrobněji někdy jindy. Políček také uštědřili naši zákonodárci městským a obecním policiím, když jim zakázali a  posléze alespoň velmi ztížili měření rychlosti v  obcích. Ono se to osvědčilo, doprava v obcích se zklidnila, tak to zrušme. Předepsaná značka říká řidičovi: Jen tady a jen teď musíš zpomalit, protože jinak spolehlivě dostaneš pokutu; zatímco jindy a jinde už můžeš libovolně zrychlit, i  když tam platí čtyřicítka, a  stoprocentně se ti nic nestane! Co je to jiného, než návod k porušování zákona? A ještě si ti potenciální piráti stěžují, píší dopisy: značka tam nebyla, nebo tam byla a nebyl tam ten strážník (šel na oběd). Značka musí být přenosná (je rozměrná a  dost těžká). Obec značky stály čtyřicet tisíc a  záhy je všechny někdo ukradl (proč ne, jsou přenosné). Tak nových čtyřicet tisíc. A zrovna dneska, když jsem o tom chtěl psát delší článek, tak čtu v novinách, že ministerstvo chce ten nesmysl opět zrušit. Co  dodat.... Nevím jak koho, ale mne napadají slova jako Kocourkov, arogance moci, spolčení hlupců... Další facku udělili zákonodárci nekuřákům v  podobě prokuřáckého zákona. Zítra se bude kouřit všude, na rozdíl od zbytku Evropy. A tak by se dalo pokračovat dál, ale snad to stačí. A  tím se nepřímo dostáváme k  faktu, že nás opět letos čekají volby. Předčasné, do  Sněmovny Parlamentu. O  nich se v  listu nic nedočtete, jen že budou 9. a  10. října. Ledaže by některá volební strana využila naši nabídku a  na inzertní straně nás oslovila. Na tomto místě nehodlám ani zdaleka doporučovat čtenářům tu či onu stranu. Jednak to neumím, a  nejsem si ani jistý, zdali tyto volby nějak změní tristní obraz naší politické nekultury. Jen dvě poznámky si dovolím: nevolme ty, kdož mají na svědomí legislativní paskvily ve stylu těch výše uvedených, a za druhé, nějakou, byť malou změnu, by mohla způsobit vysoká účast voličů, a tak překonejte nechuť a volit přijďte. Na zdůvodnění této zdánlivě nelogické úvahy nemám tady místo. Měšický zpravodaj - 2

Ale zanechejme nářků a bědování, o dovolených jste si jistě od toho všeho odpočinuli. Když ne, s naším Zpravodajem si odpočinete. Tak se podívejme, čím vás potěšíme. Úvodní verše jsou trochu netradiční, musím k  nim slovo přidat. Kromě příjemného zamyšlení klasika o tom jak různě plyne čas člověku zamilovanému, je to i pocta a pozdrav do muzikantského nebe Jiřímu Šlitrovi a  Waldemaru Matuškovi. Ten první ten sonet zhudebnil, a druhý zazpíval v jedné divadelní hře. Někdo se jistě rozpomene, byť už to je asi padesát let. Pak už následuje nepoetická, ale užitečná realita v podobě bloku zpráv z radnice. Co má na srdci pan starosta, ví zatím jen on sám. Něco se dozvíte i od pana místostarosty. Teď musím připojit ještě svoji osobní, redaktorskou i občanskou, poznámku. Postrádáme, až na čestné výjimky, příspěvky od členů zastupitelstva obce. Přitom by jistě občanstvo uvítalo, kdyby jím zvolený zastupitel touto cestou k  nám promluvil. Námětů je řada. Jak plní své volební sliby, co si myslí o tom či onom problému, jak pracuje výbor, jehož je předsedou. To stejné se ovšem týká i  občanů. Za pět let bychom externí příspěvky spočítali na prstech rukou, přitom námětů přednesených v hospodě nebo na návsi je habaděj. Třeba diskuzi na stránkách zpravodaje vyvolá článek nazvaný „Proti všem“. Vraťme se zase k  dnešnímu obsahu. V  září třeba bude hezké počasí a  budeme chtít vyrazit na malý výlet. Tentokrát zdoláme horu. Tu, co na ni vyšplhal praotec Čech a jeho lidé, po strastiplném putování odkudsi z  Ruska, kde se jim už nelíbilo. Každý Čech by na  Říp také měl alespoň jednou v životě vylézt, tak pojďte s námi. V tipech na výlet často odkazujeme výletníky na turistické označení cesty. I v naší obci najdete na sloupech a stromech ten typický barevný obrazec, a tak si o tom pár zajímavostí řekneme pod hlavičkou SPORT - pěší turistika. Jiný druh putování, bez námahy, podnikneme v jubilejním, třicátém díle Toulek měšickou minulostí. Projdeme se rokem 1951. V kulturní a sportovní rubrice najdete dále zprávu o vlastivědné vycházce spolku Matice česká z Prahy, jejímž cílem byl zámek Měšice. Dozvíte se tu i výsledky Prakyády, která se málem nekonala a nebude chybět ani článek o výchově fotbalového potěru v TJ Sokol fotbal. V  pravidelném Okénku měšického zahrádkáře se dozvíte jaké práce na zahradě vás čekají v  měsíci září. I  nejčerstvější informace o  přípravách na rozšíření kapacity MŠ se dozvíte na stránkách tohoto čísla. Příjemným zpestřením obsahu jsou vždy autobiografické vzpomínky a povídky profesora Oskara Andryska. Možná jsem ve výběru něco zapomněl, objevíte to sami, a něco ještě možná přidáme po uzávěrce, což je dnes, 10. srpna. Příjemný podzim s četbou Zpravodaje jménem redakční rady a vydavatele přeje Vladimír Novák

Měšický zpravodaj - 3

Slovo starosty Vážení spoluobčané, na posledním zasedání dne 12.8.2009 souhlasilo Zastupitelstvo obce Měšice s umístěním několika webových kamer na území obce. Tyto budou přenášet obrazovou reprodukci vnější reality na internet bez uchování záznamu tamtéž. Nejedná se proto o  zpracování osobních údajů ve smyslu zákona č. 101/2000 Sb., neboť nejsou naplněny podmínky § 4 písm. e) uvedeného zákona. Záznam z těchto kamer může uchovávat policie pro své potřeby a může je dále použít při objasňování přestupků nebo trestných činů. Obrazová reprodukce z kamer bude jako propagace naší obce přístupná všem na internetu a napojení na ně bude umístěno na stránkách obce www.mesice.org. Jedna z  kamer bude přenášet chod našeho vzácného zámeckého hodinového stroje. Jedna bude z bezpečnostních důvodů sledovat realitu v Tesko objektu. Před několika dny tam došlo k přepadení a okradení mladé maminky se  dvěma dětmi. Díky pohotovému a profesionálnímu zásahu velitelky naší OP byly uvedené mamince odcizené věci vráceny. V  nedávné době nám někdo zapálil pět kontejnerů a  vzniklý žár zničil elektrickou instalaci ve stožáru veřejného osvětlení. Přenášené záběry již byly podnětem k napomenutí při znečišťování veřejného prostranství a věříme, že v budoucnu pomůžou lépe chránit náš společný majetek. Přeji všem krásný konec léta Petr Lanc

Informace z radnice Dnes se chci jenom v  rychlosti zmínit o  činnosti Klubu žen, protože mám na srdci větší problém. Musím poděkovat všem, kteří nosí věci na Charitu. Je jich opravdu hodně a  pan starosta má co dělat, aby to naložil do auta. Samozřejmě sbírka pokračuje. Teď k  výše zmíněnému problému. Několik měsíců zastupuji na Obecním úřadě nemocnou paní pokladní a  tak mám možnost přesvědčit se o splátkách našich spoluobčanů. Bohužel se jich najde dost, kteří naprosto ignorují splátkové termíny, připadá mi to, že se domnívají, že veškeré služby v obci jsou zadarmo. Přitom služby u nás jsou oproti jiným obcím, jak se říká, za hubičku. Díky tomu, že obec provozuje např. Internet, tlakovou kanalizaci nebo odvoz odpadu, přidělává si tím jedině práci, o  zisku se hovořit nedá. Kdyby tyto služby zadala firmě, byly by poplatky mnohonásobně vyšší. Proto bych chtěla vyburcovat neplatiče a upozornit je, že v případě nedobytnosti bude muset Obecní úřad řešit situaci právní cestou. Jedná se totiž o velké částky ze kterých se musí platit DPH i když nejsou zaplaceny. Nechci tímto otrávit ty občany, kteří platí včas. Věřím, že v příštím čísle budu moci konstatovat, že veškeré dluhy jsou už uhrazeny L.L. Měšický zpravodaj - 4

Úprava pracovní doby ve sběrném dvoru Možná jste postřehli, že od 1. srpna jsme vyšli vstříc požadavkům několika spoluobčanů, kteří žádali upravit pracovní dobu ve sběrném dvoru. Jednalo se o otevírací dobu ve středu. Pracovní dobu jsme upravili tak, aby více vyhovovala lidem, kteří se ve všední den vracejí ze zaměstnání později a neměli tak možnost v týdnu odvézt do dvora třeba posekanou trávu. Ta jim tak zůstávala celý týden až do soboty v  pytlích, kde zahnívala. Pro tento celkem logický a oprávněný důvod jsme tedy upravili pracovní dobu následovně: duben – říjen Středa 17 – 19 hod Sobota 10 – 12 hod listopad – březen Sobota 10 – 12 hod OÚ

TIP NA VÝLET Vzhůru kopcem za praotcem Jako cíl dnešní vycházky nabízíme místo, jehož typický obrys je možné za dobré viditelnosti a místa vhodného pro rozhled uvidět na severozápadním obzoru i odtud z Měšic. Samozřejmě, jedná se o vrchol zvaný Říp. Pro cestu nabízíme dvě varianty - delší a kratší. Ta první je vhodná pro ty, kdo jezdí rádi vlakem a chodí pěšky. Výchozím místem je v tom případě město Roudnice nad Labem. Druhou možnost mohou využít motorizovaní výletníci, kteří přijedou do obcí ležících na úpatí Řípu. Lze zvolit Krabčice a  Rovný, nebo na opačné straně kopce Ctiněves. Dostanete se tam odbočením vpravo ze silnice 608 - teplická, několik kilometrů za sjezdem z D8 Nová Ves, a to buď přes Ledčice do Ctiněvsi, nebo kousek dál přes Vražkov do Krabčic a Rovného. Pro cyklisty není výlet příliš vhodný pro prudké stoupání a  sjezd cestou na vrchol a dlouhou příjezdovou trasu po silnicích. Ale třeba si někdo troufne. Pokud zvolíte jako výchozí místo putování Roudnici, můžete sem přijet vlakem z Prahy Masarykova nádraží přes Kralupy. Z vlakového nádraží se nejdřív můžete vydat na prohlídku historického centra města. Najdete tu v první řadě barokní zámek Lobkoviců s knihovnou a  obrazárnou. V  blízkosti zámku je bývalý kapucínský klášter, s  kostelem sv.  Václava, a zámeckou jízdárnu, kde je galerie moderního českého umění založená r. 1910. Na náměstí uvidíme měšťanské domy, kašnu a  pomník Jana Husa. Nad městem je pozdně gotická hláska a zvonice, patřící ke kostelu Narození Panny Marie z roku 1330. Poblíž kostela si můžete prohlédnout bývalý augustiniánský klášter. V městské radnici se nachází Podřipské muzeum Karla Rozuma.

Měšický zpravodaj - 5

Po prohlídce města vyhledáme na náměstí turistické značení a  po červené značce se vydáme východním směrem k Řípu. Cesta nás povede lesem Krabčické obory do Krabčic a dále do obce Rovný. Odtud silničkou k parkovišti na úpatí Řípu. Tady taky skončí cestu motorizovaní turisté, a spolu pokračujeme po upravené cestě strmým stoupáním na vrchol hory. Cesta z Roudnice do Krabčic trvá asi půldruhé hodiny, z Krabčic na vrchol hodinu. Hora Říp, tedy spíš výrazný vrch, převyšuje okolní rovinatou krajinu o 200 m, vrchol je ve výši 459 m n.m. Hora je porostlá lesem, původně tomu tak nebylo, zalesnění je umělé, údajně proto, aby vrch vypadal impozantněji. V důsledku toho rozhled z vrcholu do krajiny až na výjimky chybí. Těmi výjimkami jsou vyhlídky zvané Pražská, Mělnická a Roudnická. Na vrcholu stojí rotunda sv. Jiří z 11. století. Říp se stal jedním z českých národních symbolů, hlavně díky známé, ale neověřené legendě o  příchodu praotce Čecha a  jeho družiny. Ono to moc logiku nemá, proč by se po dlouhé únavné cestě odkudsi z východu pachtili na vrchol kopce, ale budeme to tedy Kosmovi a  Jiráskovi věřit, když jsme sem už přišli uctít praotcovu památku. Kopec se tak stal dějištěm různých národních slavností a to už od 19. století a taky poutí, zejména svatojiřské, 24. dubna. Tato tradice trvá do dneška, občas i politické strany sem lákají své příznivce. Kdo však má raději ticho a klid přírody, měl by se raději dnům těchto akcí vyhnout. K  zajímavostem Řípu patří i  to, že se tam nepatřičně chová kompas, to díky obsahu železa v čediči, hornině, kterou je vrch tvořen. Z vrcholu lze pokračovat dál po červené značce do obce Ctiněves, kde je vlakové nádraží, a odtud lze odjet zpět do Roudnice přes Straškov, nebo do Vraňan a zpět do Prahy. Kdo zanechal auto na parkovišti, vrátí se k němu stejnou cestou, kudy přišel. Občerstvení najdete v Roudnici nebo Krabčicích. Příjemnou cestu a dobré počasí přeje Vladimír Novák Prameny:

Tur. průvodce Okolí Prahy (Podhorský M.) 77 výletů s dětmi po Čechách (Paulík a kol.)

TOULKY MĚŠICKOU MINULOSTÍ, díl XXX. Úvod: Dnešní třicátou etapou putování měšickou minulostí vstupujeme do druhé poloviny 20. století. Co říci souhrnně o životě obce v roce 1951, kterým se teď projdeme? Asi totéž, co o dlouhé řadě let následujících. Byl to rok schůzí, soutěží, brigád, plnění dodávek, ale  také zábavy - rozmanitých oslav a kulturních akcí. Brigádní hodiny, socialistické závazky, pomoc zemědělství - to jsou všechno pojmy dnes už skoro Měšický zpravodaj - 6

neznámé. Koho dnes zajímá hektarový výnos ječmene nebo řepy cukrové? Tehdy se tím ale žilo. A o tom všem se na nás valila záplava slov, frází, výzev, napůl pravdivých, napůl lživých. Zemědělství se bez sezónních pracovníků neobešlo nikdy. Jenže tehdy, v 50. a 60. letech se tato pomoc považovala za neplacenou povinnost uvědomělého občana. Stejně tak všechno, co bylo třeba udělat v obci, vznikalo dobrovolnou prací. Jenže tady se nám už společnost začíná dělit. Na ty, kteří pro obec stovky hodin skutečně brigádně pracovali, a na ty ostatní, co si udělali čárku, aby měli dobrý kádrový profil, a práci úspěšně předstírali. Vybrat z toho velkého množství údajů věci stěžejní, podstatné pro existenci obce a oddělit je od nepodstatného balastu, byl obtížný úkol. Abychom se neztratili v množství dat, čísel, výkazů, na to bylo třeba vzít pěkně hrubé síto. Předkládám zde, jen co nepropadlo. Ale to neplatí bez výjimky. Bylo by totiž škoda, některé reálie, sice nedůležité, ale natolik pro dnešního čtenáře zajímavé až kuriózní, zcela vynechat. Dělám to tak pro oživení nudného proudu historických fakt v každém díle TOULEK, nepřijdete o to ani dnes. Jen je potřeba pro pochopení občas něco vysvětlit nebo okomentovat. I když historik má děje konstatovat, a ne komentovat. Já se snažím taková vysvětlení a komentáře vkládat do tohoto úvodu, a když se toho dopustím i v samotném textu, to mi snad čtenář promine. Jinak platí to, co jsem psal už minule. Že nebylo vše tak růžové, jak nám to předkládají dobové zdroje, ale bohužel je to tak, že to je jakýsi pohled shora. O věcech negativních se prostě nepsalo. A jak to bylo doopravdy z pohledu prostého občana -zevnitř-, tak to nám dnes už skoro nikdo nepoví a můžeme se jen domýšlet. Takže dnešní čtenář nechť naše povídání nebere jako seriózní historickou studii, ale taky ne jen jako čtivý novinářský článek, ale něco mezi tím. Na závěr úvodní části bych rád ještě stručně nastínil obraz tehdejší doby obecně, v této zemi. To pro ty mladší ročníky, a pro ty, kteří už pozapomněli. Léta padesátá byla obdobím nejtvrdšího politického útlaku, ve vězeních a pracovních táborech trpěly a umíraly tisíce lidí, spousta jich přišla o všechen majetek. Taky se ve válkou poničené Evropě pomalu začínají otvírat nůžky mezi životní úrovní lidí u  nás a  ve východním socialistickém bloku na jedné straně, a  v  zemích tak zvaně západních, kapitalistických. Nezapomeňme, že přes všechny hospodářské úspěchy bylo stále vše jen na skromný příděl. Je to jistý kontrast s tím, co budete číst dál. Všimněte si třeba nesmírně velké účasti lidí na všech veřejných akcích, a to i na těch evidentně nesmyslných a propagandisticky prorežimních, jako třeba „Pochod míru“, a velké účasti na dobrovolné práci. Bylo to opravdu tak spontánní, dobrovolné, nebo už se tehdy lidé začínají bát - nejít? Kdož to dnes ví.... Asi z obojího trochu je pravdou.

Část třicátá: Rokem 1951 k socialismu krok za krokem V  roce 1951 se obec úspěšně umístila v  soutěži národních výborů okresu Praha - sever. První místo získal MNV už za IV. čtvrtletí roku 1950, a  pak ještě za I. a  II. čtvrtletí 1951, ve III. čtvrtletí obsadil 5. místo, v listopadu opět první, a za celý rok získal 2. místo za Počernicemi. Navíc ještě ve II. čtvrtletí byl MNV vyhodnocen jako 3. nejlepší v tehdejším kraji Praha. Po letitých zkušenostech s podobnými soutěžemi lze říci, že kromě skutečných výsledků bylo důležité šikovně napsat příslušné hlášení, čili umět dobrou práci prodat. To  naštěstí tehdejší předseda MNV uměl. Není známo, zda s  dobrým umístěním byla spojena i nějaká finanční odměna, nejspíš ne, ale jisto je, že dostali vlaječku, odznak a diplom (viz snímek). Měšický zpravodaj - 7

Na věci je zajímavé to, jak závažným, ne-li hlavním kritériem byly výsledky zemědělské výroby. Zdejší státní statek měl hospodářské výsledky vždycky dobré, o tom ještě bude řeč, a provázanost činnosti statku s  obcí zde byla silná, zejména pokud šlo o brigádnickou pomoc občanů na polních pracích. Nezjistilo se, zdali statek v té době brigádníky platil, pravděpodobně jen ty najaté na  delší dobu, krátkodobou pomoc občanů asi nikoliv, to se taky považovalo Někteří členové vítězného MNV (1951) za samozřejmost. Čím si obec dobrá hodnocení shora zasloužila, podíváme se vzápětí, a  můžeme začít třeba společenskými a kulturními událostmi. Tak dne 17. ledna proběhly v Sokolovně tak zvané „Výroční hovory s lidem“ za účasti 250 občanů a tehdejšího předsedy ONV (okresu). Kromě zhodnocení dosavadních úspěchů a  vyslovení čestného uznání některým soudruhům tady byly uzavřeny četné závazky místních organizací a spolků (těch tehdy bylo 8, včetně školy ROH, u spolku Kollár bylo konstatováno, že nepracuje). Těch závazků bylo zhruba kolem čtyřiceti. Citovat je by bylo nad rozsah i účel tohoto pojednání. Místní Svaz čs. žen se sešel na výroční schůzi 22. ledna za účasti 28 členek. Dne 8. března byla uspořádána oslava Mezinárodního dne žen (MDŽ), což se pak stalo tradicí na  další desítky let. V akci závazků na zemědělské práce se měšické ženy rozhodly odpracovat 5 700 hodin. Výroční schůzi měla i hasičská jednota, dne 1. dubna. Apríl to nebyl, byla tu přednesena velmi rozsáhlá zpráva o činnosti za rok 1950, ale toto zajímavé čtení vynecháme, protože jsme je citovali v samostatném díle o historii sboru hasičů. Dne 8. dubna pořádala knihovna spolu s ČSM (svaz mládeže) a školou kulturní estrádu. Program netřeba podrobněji rozvádět, šlo v podstatě o propagační akci na získávání Fučíkova odznaku (FO). Účastnilo se 123 osob. Ke kulturním akcím toho roku patří „Smetanův večer“, pořádaný 19. května žactvem střední školy v Líbeznicích, za účasti místního klavírního kvintetu Mirka Krátkého. Skladby Bedřicha Smetany zazněly před vyprodaným sálem. Teď se, jako vždy, zúčastníme tradičních oslav. Těm předcházel podnik, pro nás už těžko pochopitelný, tzv. „Pochod míru“. 470 lidí, (z toho 170 posluchačů školy ROH) šlo s prapory a  za zpěvu pochodových písní (sic!) přes Líbeznice do Hovorčovic ke Stalinovi a  šlo se zpět do Měšic, kam se došlo ve 21 hodin. Nic lépe nevystihuje atmosféru té doby, než tato epizoda, proto ji zmiňuji. Svátek práce, 1. květen, jsme slavili v  Praze, vlakem tam jelo asi 200 lidí. V  obci už od 5. hodiny ranní vyhrával místní rozhlas budovatelské pochody, a večer jsme v kině mohli vidět film „Revoluční rok 1848“. Měšický zpravodaj - 8

Oslava výročí příchodu Rudé armády 9. května proběhla jako průvod obcí od školy k zámku, odtud k pomníku, kde byl projev. Zároveň asi 60 běžců oběhlo okruh obcí a zpět k  pomníku, což byl „Běh vítězství“. Pak se šlo k  pamětní desce barikádníka Bohumila Doležala, symbolu to odporu obyvatelstva proti nacismu (dnes byste ji tam nenašli, v Nosticově ulici čp. 16, což jest ostudné - pozn. autora), tam byl opět projev, odtud se šlo do kina v Sokolovně na film „Příběh opravdového člověka“. Účast 500 lidí, do kina se natěsnalo 350 diváků. Vraťme se ještě ke kultuře a sportu. Divadelní představení během roku sehrály soubory z okolních obcí (Baráčníci ze Sluh), celkem pětkrát. To bylo podnětem k pokusu o obnovení ochotnické činnosti v  místě. Dne 15. prosince se sešlo 15 zájemců, bývalých ochotníků, Sokola, mládeže a  dalších a  ustavili staronový spolek pod hlavičkou „Kollár, kulturně vzdělávací společnost při Osvětové besedě Měšice“. Už dne 30. prosince (!) sehráli hru Aloise Jiráska Lucerna, a to ve 14 a 19 hodin, v režii Karla Zátky st. Nelze jmenovat všechny herce, bylo jich přes dvacet. Snad jen že v  roli mlynáře vystoupil Vl. Štěrba, a  paní kněžnu hrála H. Kašáková. Pro úspěch opakovali představení po Novém roce v Bořanovicích a pak opět v Měšicích. (Portréty některých herců viz obrázková příloha). Nositelem, a to jediným, sportu a tělovýchovy v Měšicích byla TJ Sokol. Ale starali se i o zábavu. 20. ledna uspořádali „Sokolské šibřinky“. Velkou akcí pak byl „Sokolský den“. Ten začal už v sobotu 26. května kulturním večerem. V neděli 27. 5. pak následoval bohatý sportovní program (hry, cvičení na nářadí, plnění disciplin Tyršova odznaku zdatnosti (TOZ). Diváků bylo 500, účinkujících 125. Akce byla nejvydařenější na okrese. Okresní dožínky byly uspořádány v  zámeckém parku dne 2. září. Součástí pestrého programu byla cvičení, hrály dvě hudby, zpěvy, tance a tombola nechyběly. Údajně přišlo 5 000 návštěvníků, zakončeno ohňostrojem. Přes dožínky se dostáváme k  zemědělské výrobě. Hospodařil zde státní statek s  ředitelstvím v  Klíčanech. Správcem hospodářství byl Antonín Novák. Statek měl trvale dobré hospodářské výsledky. Není divu, působila tu zavedená tradice. Pracovali zde zaměstnanci ještě z dob hraběcího velkostatku, a také zkušení bývalí soukromí rolníci, a tak hospodářství prosperovalo jako dobře zavedená výrobní firma. Bez brigádnické pomoci místních občanů by se ale statek neobešel. Za rok to bylo 22 647 pracovních hodin. To v sezóně představuje práci asi 5 zaměstnanců na plný úvazek. Průměrná hodinová mzda tehdy činila na statku asi 15 korun, čili asi 3 000 korun měsíčně (před reformou). Předpis dodávek obilovin splnil statek v  tom roce na 121%, soukromníci na 107%. Některé hektarové výnosy v metrických centech (q): pšenice 32, brambory 100, cukrovka 162. (Tyto výnosy odpovídají zhruba předválečným hodnotám, ale sovětskému zemědělství, tehdy našemu vzoru, se o něčem takovém ani nezdálo, pozn. autora). Statek tehdy pěstoval i zeleninu a ovoce. Tady lze uvést jako kuriozitu, že z 1 330 jabloní sklidili cca 11,5 q jablek, což je necelý kilogram z jednoho stromu. Zkrátka asi sklízel někdo jiný. O hrušky už asi takový zájem nebyl, tak z jednoho stromu sklidili 12 kg. Ještě jak se plnilo u mléka: v 1. pololetí na 188%. Soukromí zemědělci byli v  té době už jenom dva (Sendek, 7 ha, a  Valenta, 6 ha). Zemědělskou půdu drželo ještě dalších 22 lidí, ale ti měli jen od 0,3 do 1 ha výměry. Celkem to bylo cca 30 ha půdy. Měšický zpravodaj - 9

K zemědělským zajímavostem ještě patří, že po dobu 2 měsíců každý týden školní mládež spolu s ČSM vyhledávala a sbírala „amerického brouka“ - mandelinku bramborovou. Někdy našli, někdy nenašli. Z  akcí z  dnešního hlediska nesmyslných zmíním jako kuriozitu jen jednu: proběhlo lidové hlasování na obranu míru, dne 3. června. Těžko si představit normálního člověka, že by hlasoval pro válku (!), a tak to v Měšicích dopadlo dobře a mír zůstal zachován. Další fakta a události roku 1951 projdeme už jen ve zkratce a heslovitě: Dne 5 října byl oslaven den armády. Kino promítlo za rok 64 filmů, vedoucím byl Ferdinand Fiala. Byla dostavěna veřejná prádelna, do zkušebního provozu byla uvedena 26. prosince. Místní školu navštěvovalo ve školním roce 1951 - 52 celkem 34 dětí (16 chlapců, 18 dívek), ve třech odděleních. Třídním učitelem se stal Ladislav Hovorka. Souvislost se školou má i  novinka - letos poprvé závěrečné zkoušky na střední škole v Líbeznicích. A o škole ještě jednu zajímavost. Ve dnech 6. a 7. července byla na budově místní školy opravována střešní krytina. Byla na to vyhlášena pracovní povinnost (!) a k práci se dostavilo 76 (!) brigádníků a 3 pokrývači. Zkuste si to představit, 76 lidí na střeše. K  životu patří i  smutné události. V  černé kronice čteme, že v  květnu přišel o  život líbeznický občan na železničním přejezdu u  nádraží, když neopatrně podlézal s  kolem závory. Dne 2. října byly vykradena prodejna Bratrství a kancelář MNV. Pachatel byl později dopaden. Do vymezeného prostoru se nám ještě vejde pár slov o místní lidové knihovně (tak zněl tehdejší název). Měla v tom roce k 31. XII. celkem 2 123 svazků a 297 čtenářů. Výpůjček bylo 6 650. Vydání měla knihovna 9 253 Kčs, příjem 12 948 Kčs. Dotace MNV byla 9 509 Kčs. K údajům o brigádách a odpracovaných hodinách chybí pro úplnost dodat, že pro zvelebení obce jich bylo v roce 1951 odpracováno 3 287. Na závěr si pro doplnění obrazu obce řekneme pár demografických údajů. Obec měla k 31. 12. celkem 737 obyvatel. Zemřelo v tom roce 5 občanů, narodilo se 14 dětí. Byly 3 sňatky. K hospodaření obce (rozpočet) jen základní údaje: příjmy v korunách československých 191 286, výdaje 336 000. Tak a  blížíme se ke konci. Při ohlédnutí zpět jsem našel ještě jeden zajímavý údaj: zprávu o Lidové myslivecké společnosti. Měla tehdy 11 členů, předsedou byl J. Kupricht, hospodářem V. Štemberk. Honební revír měl 416 ha (30 ha les, zbytek pole). Před odstřelem tam bylo 200 zajíců, přes dvě stovky bažantů, 600 koroptví...atd. Na závěr, jak se sluší, přehled počasí. Zima byla mírná, bez sněhu, občas poprašek. Srážek za rok spadlo 222 mm (?) což je silně pod průměr. Mrzlo lehce v říjnu (-3 až -4 st. C). Pak do konce roku 0 až +10 st.C. Během roku nenastaly žádné extrémní teploty, jak +, tak -, ani se nedostavily mimořádné situace (vichřice, bouře a pod.). Čili šedivý průměr.... Údaje jsou bez záruky. (Některá témata jsem pro jejich obsáhlost musel vynechat a budou čekat na samostatná zpracování (pošta, škola ROH, státní statek) takže obraz není úplný Pokud máte i vy dojem, že cosi chybí, že něco je jinak nebo úplně špatně, uvítám, když mi napíšete. Příště projdeme rok 1952 - pozn. autora). Pokračování příště Vladimír Novák Měšický zpravodaj - 10

Recepty naší vesnice Pro zpestření Zpravodaje otvíráme novou rubriku „Recepty naší vesnice“. V každém čísle najdete několik receptů, které jistě obohatí váš stůl. Budeme rádi, když nám dodáte recepty, které vaše rodina má v oblibě a podělíte se o ně s ostatními kuchařkami (i kuchaři). Recepty můžete házet do schránky na Obecním úřadě. Dnes vám nabízím dva recepty, které má moje rodina moc ráda. Věřím, že i vám zachutnají. BANÁNOVÁ BÁBOVKA 2 vejce, 20 dkg cukru krupice, 15 dkg másla /může se použít i tuk na pečení/, 3-5 zralých banánů, 1 dl vody, 30 dkg polohrubé mouky, 1 lžička jedlé sody, 1 lžička prášku do pečiva, špetka soli, ořechy. Ušleháme cukr s  máslem, vmícháme vejce a  rozmačkané nebo umixované banány ve vodě, přidáme mouku s ostatními přísadami a rozsekané ořechy. Hotovou bábovku můžeme polít polevou. SALÁT Z KRABÍCH TYČINEK 1x krabí tyčinky/250 g/ - nerozmrazovat, nakrájet na kostky 3-4 vejce uvařit natvrdo 2-3 vařené brambory salátové okurky /možno nahradit sterilovanými/- vše nakrájet na kostičky 1 plechovka kukuřice /slít vodu/ 1 majolka - promíchat a dát vychladit. Je to velká dobrota. Dobrou chuť !!! L.L.

Jak se lékař stává myslivcem Znovu vám nabízíme vzpomínky profesora Andryska na začátky jeho „myslivecké kariéry“. Jelen zvaný Pivoň Pivoň je počestná chodská obec, trochu méně známá než Poběžovice, v jejichž blízkosti se nachází. Je známá svým klášterem, sloužícím za minula jako sklad pro JZD, nyní jako významná historická památka pracně rekonstruovaná. Hlavně ale byla Pivoň sídlem polesí, ve kterém žil můj kamarád a myslivecký učitel Josef, takto jeden z nejzkušenějších fořtů, s jakým jsem se setkal, asi stejně starý jako já a tak jsme se stali jak kamarády, tak on mým učitelem a já jeho žákem. Měšický zpravodaj - 11

Než ale se dostaneme k  podivnému jménu jelena Pivoně, musíme ho napřed ulovit a pak  teprve pojmenovat a to ještě chvilku potrvá. Tak jsem v roce 1975 dostal povolenku na odstřel jelena III. věkové třídy a svého vůbec druhého jelena. Nastěhoval jsem se s manželkou do fořtovny, ženy si spolu dobře rozuměly a hlavně se pečlivě staraly o blaho nás lovců, kteří se sice jako v pravěku věnovali lovu s tím malým rozdílem, že tenkrát pro maso a dnes v naší postmoderní civilizaci pro nepoživatelné parohy. Inu pokrok je pokrok… Tak jsme se vydali na první, druhou a já nevím kolikátou šoulačku od pondělka do neděle. Jelení říje kolem svátku sv. Václava vrcholila zcela podle tradic, po lesích se ozývalo slavnostní troubení, potkávali jsme říjící jeleny, jenže ten náš ne a ne. Josef mi říkal, že má pro mne vyhlídnutého starého desateráka, zpátečníka s dlouhými výsadami, kterými nebezpečně ohrožoval své soky, zkrátka – určený k odstřelu a pro mne jeden z nejkrásnějších úlovků. Asi tihle starší páni mají životní zkušenosti a neukazují se na říjištích tak často jako houf nedočkavých mladíků a tak jsme chodili a chodili, posedávali na posedech a ono nic. Ženy v skrytu pokyvovaly hlavou – že by ti chlapi opravdu jen chodili po lese a ne po jiných kratochvílích? V  neděli, sedmý den ráno opět v  lese, já měšťák už sotva pletl nohama a  prohlásil, že  zastřelím cokoliv nebo kohokoliv, prohlásí-li to Josef za odstřelové. Po chvíli začalo hřát podzimní sluníčko a my neodolali si na chvilku sednout ke kmeni vysoké lípy. Nevím, kdo  usnul první, dodnes se dohadujeme, kdo slyšel chrápat toho druhého. Shoda je jen v tom, že to bylo takřka okamžitě poté, co jsme dosedli. Po chvíli mne Josef zatahal za rukáv, otevřu oči a asi na 8 až 10 metrů před námi silný jelen, který nás jistil a prohlížel. Ani já, ani můj zkušený průvodce něco podobného nezažil ani předtím, ani dodnes. Jistě to bylo tím, že jsme seděli a nehýbali se. Asi ani onen paroháč v lese nepotkal tak malé, jinak člověku podobné tvory, vydávající podivné chrutí. Dívali jsme se z očí do očí, po chvíli jelen v klidu důstojně odkráčel a na spánek už ani pomyšlení a tak jsme se vydali na další pouť. Po chvíli mohutné troubení, po přiblížení silný jelen. „Připrav se, to je asi on.“ Když Josef něco řekne, samozřejmě v  mysliveckých věcech, tak je to na beton, ale tentokrát jedenkrát za celé desítky let, co ho znám, se i mistr tesař utnul. Jelen krásně troubil, to má pak u mě poslech přednost před lovem a tak jsem se zaposlouchal do jeho výzev. Najednou zavál vítr a odhalily se vrcholky parohů – a on to oboustranně korunáč. Samozřejmě odešel v plném zdraví a shodli jsme se později, že za tu podobnost vděčí asi svému otci Pivoňovi, který byl za mlada taky asi korunovým jelenem. Tak to už bylo na jedno dopoledne dost. Tu se ozvalo troubení a zvuk traktoru. To nám ještě scházelo. Traktorista se nějak zamotal v  pohraničním pásmu a  troubením svolával pomoc, aby ho vyvedla z lesa. „Tak to je po lovu, jdeme na oběd.“ „Tak co páni myslivci, zas nepřišel?“ Už se ani nechtělo vyprávět o tom, co jsme zažili. Tu moje žena vyrukovala se žádostí, zda bychom ji odpoledne nevzali sebou. Chtěla by taky jednou vidět jeleny v přírodě, stejně nic neulovíme, tak co. „Dva jsou moc, ve třech je to zcela špatný. Ale co. Stejně nám ten troubící traktorista všechnu zvěř zaplašil, tak pojďte, nic se už více zkazit nedá“. Tak jsme vyrazili ve třech. Josef zvolil širokou lesní vyasfaltovanou cestu s tím, že několik set metrů od místa, kde jsme nechali auto, bude vidět do údolí, kde by se mohla vysoká popásat. Měšický zpravodaj - 12

Ušli jsme jen pár kroků, pušku jsem měl, aby se neřeklo, na rameni, když najednou: „Rychle se skrčte, do dřepu a nehýbat se, támhle běží náš jelen.“ Nic jsem neviděl, ale vzal pušku a poklekl na kraji té široké cesty. Už jsem ho viděl, jen pár metrů před námi hnal mohutný desaterák nakrátko laň. „Připrav se, on poběží zpátky, až bude u  nás, písknu, on se krátce zarazí a  ty ihned střílej.“ Jak to mohl vědět napřed, dodnes nevím. Skutečnost byla v několika málo vteřinách asi taková: Jelen s laní se opravdu tryskem vraceli, sledoval jsem komoru jelena a když nereagoval na písknutí, odpálil jsem ránu za pohybu pušky. Rána a jelen se složil jako zasažený bleskem několik metrů před námi. „Proboha, kam’s ho to střelil, to je obrnová rána na krk. Teď se zvedne a je pryč.“ „Tak ho dostřelím a je to.“ Přebiji a jdu k jelenovi. „Počkej, pro pána krále, vždyť on je zhaslý.“ Po posledním hryzu a  gratulaci se ukázalo, že rána šla skutečně na krk a  přestřelila mu páteř. Nebyla to mistrovská chtěná rána, ale jelen po písknutí přece jen zareagoval, já  zaražení nezpozoroval a přetáhnul jsem tak záměr od komory ke krku. Nejhůře to odnesla má žena, tohle neviděla ani v loveckých filmech. Když se vzpamatovala pronesla nesmrtelnou větu: „Tak oni couraj kdovíkde celý týden a pak s nimi musím odjet kousek od silnice a mají sloveno během pěti minut.“ A to jsem jí už nikdy nevymluvil. Zbývá jen vysvětlit jméno jelena. Byla to tak krásná trofej, že jsem se rozhodl dát ji vypreparovat v srsti. Při jedné cestě dodávkou do Prahy mi trofej kamarádi přivezli až do mé pracovny v nemocnici, kde jsme museli otevřít obě křídla dveří, aby ta nádhera prošla. Po uložení jsem napsal na štítek „Pivoň 9. 1975“. A vinou malých zeměpisných znalostí se o tomto jelenu nadále mluví jako o Pivoňovi. Pokračování příště, ze vzpomínek profesora Andryska redakčně bez úprav zpracoval Jiří Bejlek

SPORT - pěší turistika S námi nezabloudíte !! Ne, to není volební heslo některé politické strany teď pár týdnů před volbami. Řeč bude o něčem zcela jiném. O turistických značkách. Asi každý z  nás si už někdy všiml oněch barevných čtverců na zdech, sloupech či stromech, a asi většina lidí také ví, k čemu jsou dobré. Jsou součásti systému značení pěších turistických cest. Už méně se ale všeobecně ví o pravidlech značení a struktuře celé soustavy značených cest. V našich „Tipech na výlet“ na značené cesty často odkazujeme, a tak se tím v následujících řádcích budeme zabývat. Druhů značení je celá řada, my se pro  dnešek budeme věnovat jen tomu základnímu, pro pěší turisty. Značení turistických tras u  nás se pokládá za nejdokonalejší a  nejhustší v  Evropě a zřejmě i na světě, a má i svou dávnou historii. I o té si pár slov povíme. Značené cesty spojují turisticky významné cíle v krajině a upozorňují na ně. Značená cesta nebývá tou nejkratší nebo nejpohodlnější možností, ale je vedena tak, aby vám ukázala přírodních krás a zajímavostí co nejvíce. Při troše pozornosti na nich nezabloudíte, i když nemáte mapu nebo kompas. Měšický zpravodaj - 13

Základem systému je tak zvané pásové značení. Značka se skládá ze tří vodorovných pruhů. Prostřední je barevný v  barvě značené trasy a  je červený, modrý, zelený nebo žlutý. Oba krajní proužky jsou bílé a  zvýrazňují značku. Celek tvoří čtverec o  rozměru 10 x 10 cm. V místech prudké změny směru trasy nebo při odbočení je značka doplněna šipkou. Na společném úseku více tras je značka vícebarevná. Systém je doplněn značkami tvarovými, pro konec cesty, odbočku k vrcholu, vyhlídce, studánce, zřícenině nebo jinému zajímavému objektu. Někde se setkáme s odlišným místním značením. Se značkami naučné stezky a podobně. Na význačných místech, křižovatkách cest, v městech a vesnicích je značení doplněno tabulkami s názvem místa, případně se šipkou k dalším cílům s barvou značky a údajem o vzdálenosti v kilometrech. Vzhled popisovaných značek najdete na barevné vnitřní straně obálky. Značení cest a jeho údržbu zabezpečuje v dnešní době Klub českých turistů, stejně jako v minulosti, a to prací dobrovolných školených značkařů. Historie vytváření sítě značených cest na území českých zemí a  Slovenska sahá až  do  19.  století. Na Slovensku byla první trasa vyznačena v  roce 1874, první české a moravské trasy byly vyznačeny Podhorskou jednotou Radhošť r. 1884 a KČT roku 1889. Jako první česká značená trasa je uváděna červená ze Štěchovic k Svatojánským proudům. Všechny značené cesty jsou jednotně registrované, každá má svoje číslo, pod kterým ji i s popisem najdete v turistických průvodcích. Barvy značek určují i význam cesty. Červeně jsou značeny nejdůležitější a dálkové trasy. Kratší a méně významné mají barvu modrou a zelenou, a žlutě jsou značeny krátké spojky a cesty místního významu. Značené turistické pěší trasy dlouhá léta procházely i naší obcí a s dobou a měnícími se společenskými poměry se také měnily. V obci mohl být přitažlivým cílem turistů rokokový zámek, ale ten nebyl nikdy veřejnosti přístupný, a  tak se mu kupodivu značené cesty i vyhýbaly, možná i záměrně. Cesta zpravidla začínala na místním vlakovém nádraží, případně jím procházela. V  současnosti existuje u  nás už jen jediná, žlutě značená cesta, která začíná na nádraží, prochází obcí k  zámku, odtud Velkou Bažantnicí jde kolem rybníků do Mratína, kde končí. Nebylo tomu tak ale vždycky. Síť cest i zde v turisticky málo atraktivní krajině bývala dost hustá a  využívala jak polních a  lesních cest, dnes už z  větší části neexistujících, tak okresních silnic, na kterých byl v té době minimální provoz aut a byly tak pro chodce bezpečné a pohodlné. Podívejme se namátkou a  jen ve zkratce, jaké barvy značek jsme v  minulosti mohli v obci vidět. Tak na příklad ještě v  osmdesátých letech minulého století byla dnešní žlutá trasa do Mratína značená červeně, ale značka tam nekončila, pokračovala do Kostelce nad Labem a dál až do Pojizeří. V roce 1971 tato trasa ještě značena nebyla, zato u vlakového nádraží začínalo značení modré, které přes obec (zámek minulo), pokračovalo přes Líbeznice a Pakoměřice do Zdib a Chaber. V poválečných letech (kolem 1950) byl výběr barev opět jiný. Kolem zámku vedla značka zelená, a polní cesta od Veleně byla značena žlutě přes obec a po polní cestě do Nové Vsi. Půjdeme-li ještě dál do minulosti, do předválečné doby konce 30. let, tak na vlakovém nádraží ČSD Měšice bychom narazili na dvě značené cesty. Modrá Měšický zpravodaj - 14

od Mratína do Líbeznic, a červená směrem na Bašť a dál na Velkou Ves atd. A všechno pěkně po silnici, tehdy to ještě šlo. Jezdilo se vlakem a chodilo pěšky. Měšickému zámku se cesty vyhnuly. I turistické cesty a mapy jsou poznamenány dobou svého vzniku. A takto bychom mohli hledat ve starých mapách dál a dál, ale to už by nebylo zajímavé - když je něčeho moc... Díky systému, který jsme si popsali, a v kombinaci s dobrou turistickou mapou, a těch je dnes bohatý výběr, dojdete spolehlivě tam, kam potřebujete. Ale pozor, jako u  všeho, tak i zde platí: co máme, poznáme, až když to ztratíme. A když ztratíme značku, může nastat problém. V kritickém místě může značka chybět z různých důvodů. Někdo porazí strom, přemístí kámen, nebo nově natře plot, kde značka byla, zasáhne i kazisvětská ruka vandala, výjimečně se tak stane selháním značkaře. Takže na závěr: nepoškozujme značení, chraňme je, je to přítel člověka v nouzi. - nk

Za Josefem Dobrovským do Měšic... ....takto nazvala Matice česká, sekce Společnosti Národního muzea v  Praze jednu ze svých vlastivědných vycházek. O měšickém zámku se dozvěděli tak, že jedna z členek se sem náhodně dostala, místo se jí líbilo, tak kontaktovala kronikáře pro další informace, a doporučila ostatním členům Měšice jako vhodný cíl exkurze. Tak se stalo, že v sobotu 27. června ráno uvidělo měšické vlakové nádraží věc už po léta nevídanou - z motoráčku o jednom vagónu vystoupilo dvacet lidí, účastníků výletu. Odtud prošli za příznivého počasí obcí do zámku. Tam jim díky pochopení vedení nemocnice byla umožněna prohlídka některých míst uvnitř, kam se běžný návštěvník nedostane. Zajímavou nabídkou byl výstup pod střechu ke starobylému, ale funkčnímu hodinovému stroji. To vše s  patřičným výkladem kronikáře a  pana místostarosty obce. Poté mohli zájemci od zámku přejít na prohlídku expozice dějin obce v Obecní knihovně. Měšická etapa vycházky skončila příjemným posezením v  restauraci U  Václava, u dobrého jídla a pití. Odpoledne pak následovala cesta pěšky lesem do Mratína za prohlídkou obce, a pak ještě, to už neplánovaně, za dalšími památkami do Sluh. Skupina se skládala z lidí, kteří na takové vycházky v Praze a okolí chodí soustavně, a je to na nich znát podle nefalšovaného zájmu o věc a znalosti historie. Jako průvodci jsme se pokusili vyjít jim co nejvíce vstříc a tak se podařilo vytvořit příjemnou atmosféru setkání. Zdá se, že s prohlídkou místa jim zcela neznámého byli spokojeni, i když pana Dobrovského, za nímž přišli, tady už nezastihli... Škoda jen, že se tady nesetkali ani s nějakou připomínkou pobytu této velké osobnosti - pamětní deskou, sochou, pojmenováním ulice. Tady má obec ještě dluh. Věříme, že mnozí z účastníků tady nebyli naposledy a příště přivedou i další zájemce. -dalimilPS: Co se týká povzdechnutí autora tohoto článku nad tím, že zde nemáme bohužel žádnou připomínku na pana Dobrovského, tak se možná blýská na lepší časy. Vedoucí této malé výpravy turistů nám nabídl, že obci pomůže získat dotaci na pořízení pamětní tabule Měšický zpravodaj - 15

na nějakého významného člověka, který pobýval na zdejším zámku. A Josef Dobrovský se mu jevil jako osoba velice vhodná. O dotaci je možno požádat až v příštím roce, ale její získání je velice pravděpodobné. Budeme se tedy těšit, že příští rok bude u  nás již připomínka na tuto slavnou osobu umístěna. J.B.

Zpráva z Obecní knihovny Po červencové dovolené knihovna opět otevřela od 1. srpna v obvyklé výpůjční době. Máte-li doma knihy z  meziknihovního výpůjčního fondu, vraťte je prosím co nejdříve, nejpozději do konce srpna, fond se bude obměňovat. Bude také opět otevřena stálá expozice dějin obce. Pokud jste na výstavě ještě nebyli, přijďte se podívat, a  kdo už byl, přijďte znovu, stále je co vidět a  poznávat. Výstava je otevřena vždy ve výpůjční době knihovny, kterou pro jistotu ještě opakujeme: středa 8 - 12 a 15 - 18, sobota 8 - 11, úterý až pátek 15 - 18 hodin. Na shledanou se těší knihovnice Marie Nováková

Poděkování ředitele nemocnice Žáci školky v  Měšicích se přišli rozloučit, přinesli dárek, zazpívali a zatancovali klientům nemocnice. Měšice – zámek, dne 3. července roku 2009 Žáci mateřské školky z Měšic, pod vedením paní učitelky, se přišli do naší nemocnice rozloučit s právě ukončeným školním rokem. Klientům nemocnice zahráli, zazpívali a předvedli několik scének. Nemocnici věnovali speciální obraz, který bude sloužit jako zvláštní pomůcka pro potřeby nemocných. Vedení nemocnice děkuje všem dětem, budoucím školákům i paní učitelce přeje klidné, veselé a slunečné prázdniny a těší se na opětné setkání při hezké dětské písničce. Pan Bohoušek Sekanina ve spolupráci s Obecní policií Měšice přišel zahrát klientům nemocnice. Měšice – zámek, dne 14. srpna roku 2009 Tento den byl Obecní policií Měšice uspořádán „minikoncert s  harmonikou“. Paní  Lída, obecní policistka, všem přítomným klientům rozdala květiny a představila místního písničkáře pana Bohouška Sekaninu. Pan harmonikář pak předvedl klientům nemocnice své písničkářské umění. Zpěv pana Bohouška doprovázený harmonikou a  sborem pacientů se pak rozléhal celým areálem nemocnice. Na návštěvu přišli i místní obyvatelé a dohromady s nemocnými se bavili při nepřeberné řadě lidových, zlidovělých i umělých písniček. Letní slunečné počasí jen dokreslovalo velice příjemnou atmosféru tohoto pátečního odpoledne, za které organizátorovi i protagonistovi moc děkujeme. Měšický zpravodaj - 16

Vedení nemocnice by touto cestou chtělo vyjádřit poděkování paní učitelce z  místní školky, dětem, paní Lídě - obecní policistce a v neposlední i panu harmonikáři Sekaninovi. Tyto aktivity jsou nejen projevem obrovské lidskosti, ale výjimečně intenzivně a dobře působící na psychiku našich nemocných, klientů nemocnice a  navozují úžasnou pohodu a dobrou náladu. Za všechny zaměstnance, pacienty i místní obyvatele Vám, protagonistům příjemných a milých chvil, které přinášejí pozitivní změnu do života nemocnice, patří velký dík. Všichni posluchači, účastnící se těchto dvou kulturních akcí, věří v brzké opakování. Za vedení nemocnice s přáním krásného dne Zdeněk Kovařík

Okénko měšického zahrádkáře Práce na zahradě v měsíci září. Ovocnářská zahrada Nic nezměníme na skutečnosti, že léto opravdu skončilo. Zářijové dny sice bývají ještě teplé, někdy se povede, že téměř letní, ale na člověka již dýchne všude podzim. Nádhera barev, kterou se spousta rostlin z ničeho nic oděje, pak působí jako omluva přírody za  to, že se zima blíží. Pravda, ale je, že měsíc září je v ovocnářské zahradě ještě měsícem hojnosti se spoustou práce. Ještě v prvních dvou týdnech září můžeme očkovat semenáčky broskvoní, zvláště když byly získány z letošního jarního výsevu po předchozí stratifikaci osiva. Zjistíme-li při sklizni švestek, že jsou napadeny šarkou (prohlubně a deformace na plodech, krvavá dužnina bez cukru a chuti), vykopeme stromy i s kořeny a spálíme je. Jinak je nebezpečí přenosu této virózy i na další druhy peckovin (meruňky a broskvoně). Pokud objevíme na stromech zasychající nebo suché a polámané větve, odřízneme je. Koncem měsíce upevňujeme na kmeny stromů lepové pásy proti samičkám píďalky podzimní. Dbáme, aby byly tyto pásy pevně přivázány ke kmenům, těsně přiléhaly a  neponechávaly volná místa, kudy by mohly housenky proniknout do koruny stromu. Můžeme také oškrábat borku naspodu kmene a natřít kmen přípravkem chemstop. Trvale kontrolujeme spodní část kmene, zda nedochází k  okusu hraboši, zejména u  mladších stromů. Zjistíme-li přítomnost hrabošů je třeba urychleně zasáhnout, nejlépe nastraženými pastmi. Proti sviluškám na ovocných dřevinách je kromě klasické chemické ochrany možné použít i biologickou ochranu pomocí dravého roztoče Typhlodromus pyri. V září lze ještě vysazovat dobře vyvinutou sadbu jahodníku, v případě výskytu roztočíka jahodníkového nebo skvrnitosti listů jahodníku provedeme ošetření vhodnými přípravky. Hlavní činností ovocnáře v měsíci září je šetrné česání podzimních a raně zimních odrůd jablek a hrušek ve správné sklizňové zralosti. V tomto období bývá také hodně spadaného ovoce, toto ovoce bychom neměli nechat dlouho ležet na zemi. V této době se především jedná o červivé ovoce, a proto hrozí nebezpečí, že z něj vylezou larvy a zakuklí se v zemi. Tomu zabráníme poměrně snadno, sběrem nejméně jednou denně. Padané ovoce je obvykle zpracováno na džemy, želé, mošty nebo šťávy. Nemocné plody Měšický zpravodaj - 17

nenecháváme na stromě, musíme je také otrhat a zlikvidovat. Choroboplodné zárodky by na nich pokračovaly ve vývoji a vytvořily by spóry, jimiž se choroba šíří. Klást nemocné plody do košíku společně se zdravými plody je také nevhodné. Nejlepší je shazovat nemocné plody na zem a pak je co nejdříve sesbírat. Kontrolujeme a  nachystáme prostory pro uskladnění ovoce a  obaly. Je třeba včas vydezinfikovat a vybílit sklepy. Sklad by měl být chladný, dobře větratelný a nemělo by v  něm být příliš sucho. Větrací zařízení skladů s  ovocem musí být zajištěno takovým způsobem, aby dovnitř nemohli při větrání proniknout hlodavci či hmyz, ba dokonce ani listy z opadajících stromů. Pro skladování vybíráme jen kvalitní ovoce, které se nemá uchovávat v  sousedství brambor, řepy apod. Právě tak nevhodné je skladovat v téže místnosti i celer cibuli, pór, česnek a  podobnou výrazně aromatickou zeleninu, protože jablka mohou tyto pachy přijímat. Po sklizni ovoce hnojíme draselnými a  fosforečnými hnojivy, nejlépe naléváním hnojivých roztoků ke kořenové zóně, pokud nebyla půda těmito živinami předzásobena dříve. Řídíme se výsledky půdních rozborů. Nejpozději na začátku září si připravíme s rozmyslem seznam ovocných dřevin, které chceme v říjnu vysadit. Připravíme si kůly, chrániče a pozemek pro podzimní výsadbu ovocných dřevin. Příprava spočívá v  tom, že během měsíce září dvakrát ošetříme místo, které jsme si zvolili k výsadbě, vhodným prostředkem proti půdním škůdcům. Nesmíme zapomenout ani na blízké okolí těchto míst. V říjnu potom můžeme bez obav vysazovat ovocné dřeviny. Je to preventivní opaření, které má zahubit případně se vyskytující larvy chroustů (ponravy). Ty mohou napáchat na kořenech mladých stromů značné škody. Je také nejvyšší čas začít kopat jámy pro výsadbu stromků, aby došlo k  náležitému okysličení vykopané jámy a vykopané zeminy. Réva vinná V měsíci září již probíhá sklizeň hroznů. Z pohledu zahrádkářského pěstování patří mezi zajímavé zářijové stolní odrůdy především Panonia Kincse, Olšava, Pola, z interspecifických odrůd potom Prim, Alden, Pleven Ustojčivyj. Jestliže jsme ošetřovali proti hnilobám, dbáme na dodržení ochranné lhůty, která je uvedená na jednotlivých přípravcích. Hrozny, které jsou úplně zničeny hnilobami, zlikvidujeme a nepoužíváme ke konzumaci, ani k výrobě vína. Hrozny sklízíme do plastové nádoby nebo košíku. Při sklizni je volně pokládáme do nádoby a v žádném případě je neumačkáváme. V druhé polovině září můžeme kontrolovat ve vinici kvalitu vyzrálosti jednoletého dřeva. Vyzrálost jednoletého dřeva se projevuje dřevnatěním letorostu a hnědým zbarvením borky, je důležitá pro úspěšné přezimování. Z moštových odrůd vyrábíme burčák nebo víno. Koncem září nám už může ve sklepě kvasit rmut, např. z Modrého Portugalu. Rmut modrých hroznů macerujeme v otevřených nádobách a pravidelně ho jednou nebo dvakrát denně promícháváme. Po 5 – 10 dnech rmut lisujeme. Zelinářská zahrada Koncem září někdy přicházejí první mrazíky, proto postupně dokončujeme sklizeň teplomilných zelenin. Nezralé plody rajčat lze sklidit a  nechat dozrát doma. Jako protimrazovou ochranu při nízkých nočních teplotách můžeme rostliny na noc překrýt folií nebo netkanou textilií, přes den opět ochranný kryt odstraníme. Měšický zpravodaj - 18

Také tykve patří mezi teplomilné zeleniny. Pokud chceme zajistit dobrou skladovatelnost plodů tykví, měli bychom je sklidit před příchodem prvních mrazů. Sklízíme také zeleniny z letních výsadeb. Pokud se na hlávkách zelí a kapusty začnou objevovat praskliny, měli bychom je urychleně sklidit, aby nedošlo k jejich rozsáhlejšímu poškození. Z  průběžných výsevů sklízíme salát, špenát a  ředkvičku, dále pór a  červenou řepu salátovou. Rostliny fazolí sklidíme celé, necháme je zaschnout a  z  lusků pak vyluštíme suchá semena. Díky krátké vegetační době lze v září ještě vysévat ředkvičku. Pokud plochu již nebudeme využívat pro pěstování zelenin, vysejeme směsku na zelené hnojení, přičemž by jsme měli výsevy dokončit do poloviny září. Koncem srpna a začátkem září vyséváme cibuli a salát na přezimování. Ozimá kultura salátu a špenátu nám zajistí rané sklizně těchto zelenin, přičemž pro tento způsob nepotřebujeme skleník. Mezi vhodné odrůdy salátu pro přezimování patří Altenburský, Humil nebo Lednický, u cibule se jedná o odrůdu Hyberna. Podle potřeby výsevy zavlažujeme. Rozdělíme staré trsy vytrvalých bylinek, pažitky, cibule zimní sečky a tyto menší trsy vysadíme na stanoviště nové. Rozdělením starších rostlin můžeme množit i rebarboru. Vyrýváme trsy pažitky, které necháme zatáhnout a oschnout. Takto připravené trsy budeme později využívat pro zimní rychlení. Do poloviny září též vyséváme kozlíček polníček pro přezimování. Vysévá se do řádků vzdálených 20 cm. Lze využít také uvolněné plochy v pařeništi či v nevytápěném skleníku. Začátkem září také vyséváme květák pro přezimování sadby a časnou jarní výsadbu. Sadba přezimuje v dobře izolovaných nevytápěných prostorách (pařeniště, fóliovníky a skleníky). Pro tento způsob pěstování je vhodná odrůda Arktur. Posklizňové zbytky, které nejsou napadeny chorobami nebo škůdci a plevele bez semen kompostujeme. Na brukvovité zelenině pravidelně zjišťujeme výskyt housenek bělásků a můr a podle výskytu provádíme potřebná opatření. Především pekingské zelí je velmi náchylné na alternariovou skvrnitost listů, proto zavčas použijeme ochranu fungicidem Rovral Flo. V  posledních letech se závažným škůdce košťálovin stává molice vlaštovičníková. Bez chemické ochrany není možné vypěstovat kvalitní výpěstky, především u  růžičkové kapusty. Nepochybně nejvážnějším škůdcem kořenové zeleniny je pochmurnatka mrkvová. Larvy druhé generace, která se líhne z vajíček kladených v srpnu a září, jsou příčinou známé červivosti mrkve nebo červenofialového zbarvení dužniny bulev celeru. Jedinou účinnou přímou ochranou je pokrývání porostů netkanou textilií po dobu možného náletu (srpen, září). Porosty póru chráníme netkanou textilií proti poškození vrtalkou pórovou. Připravujeme prostory a obaly pro skladování zelenin. Obaly by měly být čisté a prostory vydezinfikované, abychom omezili šíření chorob. Přeji všem zahrádkářům v  měsíci září mnoho pěkných výpěstků. Miroslav Šmoranc Puberťák se vrátí ze školy a povídá: „Mámo, tak ze mě asi bude květinář!” „Proč myslíš, Jendo?” „Učitelka říkala, že jsem pěkné kvítko.” „Tatínek je pivař, viď, Frantíku,” říká paní učitelka při rozdávání domácích úkolů. „Nebo tě snad to: Dočkej času jako husa kvasu napadlo samotného?” Měšický zpravodaj - 19

Proti všem !! Dovolil jsem si vypůjčit název románu Aloise Jiráska pro svůj článek. V  Jiráskově románu bojovali husité proti velké přesile žoldáků a křižáků - bojovali proti všem. Ve svém článku chci popsat a parafrázovat také takový boj „proti všem“. Boj člověka, občana naší obce, proti všem slušným a poctivým lidem, kteří dodržují všechny zákony, obecní vyhlášky a pořádek. Tím občanem je pan Jiří Pánek, v současné době člen zastupitelstva obce, jako druhý náhradník, za stranu Zelených. Považoval jsem ho za schopného člověka, vždyť podniká, nespoléhá se na stát, který by ho živil. Dnes už vím, že je opravdu schopný – schopný všeho. Mnohokrát jsem slyšel od lidí, kteří ho znají delší dobu, že poslední dobou se úplně změnil, že nedrží slovo, že lže, je náladový atd. Já nedám na řeči a soudím lidi až tehdy až je sám poznám a udělám si na něj svůj názor. Nyní jsem si již názor udělal a když jsem zjistil, že podráží kamarády a uráží lidi, kterých já si vážím, nedalo mi to, abych na některé jeho kauzy nepoukázal. Všechno co v  tomto článku píšu bylo řečeno před svědky a  jsou na to důkazy. Všechna jednání jsou veřejná, ale bohužel na ně chodí občané pouze tehdy, když se jich to nějakým způsobem týká. Kauza první. Slušný a poctivý člověk, když provádí rekonstrukci domu, natož památkově chráněného, respektuje rozhodnutí Památkového úřadu (i když z lidského hlediska, jsou jejich požadavky mnohdy hodně přísné) a nikdy by si nedovolil na černo do rána, tento památkově chráněný objekt do základů zbořit. A  to ještě večer před touto demolicí do očí ujišťovat starostu, že nic takového nepřipadá v úvahu. Další pohrdání a nerespektování rozhodnutí je stavba chodníku kolem této nemovitosti. I tato stavba proběhla jako nepovolená. Po marné snaze pana Pánka získat stavební povolení zpětně (u  staveb v  památkově chráněném území není dodatečné stavební povolení možné), došlo až k  soudnímu sporu s  obcí. Obec spor pochopitelně vyhrála, protože byla v  právu. Po dvojím odvolání bylo definitivně nařízeno odstranění nepovolené stavby chodníku a jeho uvedení do původního stavu. A světe div se. Pan Pánek všem lidem do očí říká, že nikdy v životě žádný chodník kolem jeho nemovitosti nevedl, a že tam tudíž žádný nebude. Je to jeho pozemek a na něm si bude dělat co chce. Dokonce si na tomto veřejném prostranství vysázel, jak jinak, opět bez povolení, tůjky. Na argument, že jsou v obci desítky lidí, kteří dosvědčí, že zde chodník byl, že máme letecký snímek, na kterém je chodník vidět, má odpověď, že tam byla pouze vyšlapaná pěšina a žádný chodník. Přitom máme na obci dopis vlastníka (manželky pana Pánka) předmětné nemovitosti, ve kterém se zavazuje, že po provedené rekonstrukci domu provede i obnovu chodníku a žádá o prodloužení původně dohodnutého termínu na dokončení této obnovy prodloužit z 1.8.2003 na pozdější termín 1.10.2003. Je to tedy už skoro 6 let a chodník???? Vždyť tam vlastně vůbec žádný nikdy nebyl!!!!!!! Současná situace okolo pokračování  rekonstrukce chodníku v  ulici Nosticova až  ke  křižovatce s  ulicí Měšická, po odstranění toho nepovoleného, je taková, že se zastupitelstvo rozhodlo zahájit stavbu a financovat ji z rozpočtu obce. Všichni hlasovali pro, protože se jedná o stavbu, která je potřebná pro bezpečnost dětí bydlících v této části obce. Všichni byli pro, až na pana Pánka, který se nedokázal oprostit od prosazování vlastních Měšický zpravodaj - 20

zájmů. Hlasoval proti i  když by se měl pro jasný střet zájmů hlasování zdržet. On své hlasování však odůvodnil tím, že majitelkou nemovitosti není on, ale jeho žena!!!!!! Tak se chová zastupitel? Další kauza, již mnohokrát v zastupitelstvu řešená, je znovunavrácení pamětní desky na pana Bohumila Doležala na zrekonstruovaný dům pana Pánka (pan Doležal, který v tomto domě žil, zemřel na následky zranění při květnovém povstání - pozn. autora). V dopise, který pan Pánek adresoval zastupitelům, nazývá pana Nováka pomateným staříkem a  jinými, vůči jeho osobě urážlivými výroky za to, že se jako jeden z mála neustále snaží o to, aby pan Pánek splnil svůj slib a vrátil desku na své místo. I když se zastupitelé od těchto výroků distancovali a odsoudili je - mně bylo hanba. Ten „pomatený stařík“, udělal za ta léta a stále dělá pro obec tolik práce, že se mu nikdo jiný nemůže rovnat. Deska do dnešního dne není na svém místě. Pan Pánek nejdříve tvrdil, že desku má, potom že ji nemá, že se při rekonstrukci ztratila, ale že nechá udělat repliku a že ji znovu na  dům umístí, protože to panu Doležalovi slíbil. Nyní však už desku zase překvapivě skutečně má, ale říká, že ji umístí až se mu bude chtít a bude mít čas, že ji na dům již nechce, a že hledá nějaké nové důstojné místo. Přitom desku zakoupili měšičtí občané ze sbírky a není vůbec majetkem pana Pánka. On ji ale nevydá a dělá si ze všech legraci. Tak se chová zastupitel? Další názor, který jsem si udělal o  osobě p.  Pánka, byl při jednání o  řešení potřeby rozšíření mateřské školy. Již delší dobu jsme se snažili s p. Pánkem na obci jednat o jeho odstoupení od nájemní smlouvy na pronájem objektu Sokolovny, který je pro obec nevýhodný (tuto nevýhodnou a  dlouhodobou nájemní smlouvu musela obec přijmout jako břemeno při převodu tohoto majetku do vlastnictví obce). Pan Pánek s  odstoupením od  smlouvy souhlasil pouze za předpokladu, že mu obec proplatí všechny jeho náklady, které do objektu investoval. Obec požadovala vypracovat znalecký posudek od soudního znalce, který investice zhodnotí. Na základě tohoto posudku by obec pokračovala v jednání. Pan Pánek však donesl svůj soupis investic, psaný na počítači na obyčejném kancelářském papíru, bez  data a  bez podpisu, bez jakéhokoliv přiloženého průkazného dokladu nebo faktury a uvedl zde částku 5 866 976,- Kč. Řekl, že tato částka je pevná, smluvní a je konečná, a že o jiné není ochoten diskutovat. Na naše námitky, že obec nemůže přece na základě toho „cáru“ papíru vydat ze svého rozpočtu takovouto ohromnou částku odbyl slovy: „Berte nebo nechte být, nabídku již nebudu opakovat.“ Na této nedohodě jednání skončilo. Po letošním zápisu do mateřské školy a petici občanů na řešení situace nedostatku její kapacity (viz článek na jiném místě zpravodaje - pozn. autora), bylo vyvoláno na OÚ jednání za účasti občanů. Hledala se cesta, jakým způsobem vyřešit tento problém, který  trápí většinu i okolních obcí. A nyní přišla hvězdná chvíle p. Pánka, který se obrátil k občanům s  řešením, které je velice jednoduché. On se ihned vzdá pronájmu Sokolovny, kam se přestěhuje hospoda a prostory stávající hospody se přestaví na nové třídy MŠ. Na náš dotaz, že dosud trval při odstoupení od nájemní smlouvy na pevné smluvní ceně, která však nebyla stanovena od soudního znalce, ale jeho součtem čísel na obyčejném papíru, řekl, že se situace mění a vyvíjí. Nyní, že je ochoten znovu jednat, a že umožní obci splátky. Stěží jsem za tuto šlechetnost zamáčkl slzu v oku a čekal jsem, že mu občané za tyto populistické řeči začnou tleskat a provolávat slávu jako svému zachránci a mesiáši (později jsem se dozvěděl, že někteří přítomní občané, neznalí všech souvislostí, opravdu prohlašovali, že  jediný Měšický zpravodaj - 21

zastupitel pan Pánek, přišel s  rychlým a  konstruktivním řešení a  ostatní zastupitelé jsou k ničemu a hlasují proti jejich oprávněným zájmům). Já tyto spoluobčany svým způsobem chápu, jedná se o umístění jejich dětí a oni čekají od svých volených zástupců rychlé řešení. Nemají však dostatek informací na to, aby si tuto „velkorysou“ nabídku pana Pánka mohli přepočítat do výdajů z obecní pokladny. Nejednalo by se jen o částku cca 5 886 976,- Kč za vyplacení odstupného za zhodnocený majetek, jednalo by se i o nemalou investici na přestavbu Sokolovny na restauraci a rekonstrukci restaurace na nové třídy MŠ. K tomu je ještě třeba připočíst ušlý nájem za zbývajících 32 let po 120 000,- Kč (tj. cca 3 840 000,- Kč), které by platil pan Pánek obci jako nájemné a které se obec zavázala po tu samou dobu přeposílat jako splátku dluhu Sokolu Měšice při převodu Sokolovny do majetku obce. Ve světle těchto čísel se již tato nabídka nejeví tak nezištná a  výhodná. Osobně si myslím, že by nejvíce pomohla samotnému p.  Pánkovi, protože on sám prohlásil, že do konce nájemní smlouvy (tj. 32 let) již nehodlá do tohoto objektu investovat ani korunu. Z tohoto prohlášení je evidentní, že velkoryse pojatý podnikatelský plán na zrekonstruování celého objektu se nepodaří nikdy uskutečnit. Populistická nabídka na odstoupení od smlouvy je tedy velice vhodnou příležitostí, jak elegantně a za potlesku neznalých spoluobčanů, vycouvat ze záměru, který začíná být pro něho přítěží a který se nezdařil. Na konec však naštěstí zvítězil zdravý rozum ostatních zastupitelů a byla navržena jiná řešení (viz článek na jiném místě), která obec nezadluží na další dlouhá léta. Při dalším vystoupení pana Pánka, při kterém veřejně prohlásil, že by okamžitě zrušil měšickou nemocnici, že je to největší márnice ve střední Evropě a  ostuda Měšic, bych se v  tu chvíli nejraději zahrabal metr pod zem, aby mě s  ním, jako člena zastupitelstva a místostarostu obce nikdo nespojoval. Opět mě bylo hanba a bylo mě líto všech zaměstnanců, kteří v nemocnici pracují. Sám jsem tam pracoval a vím jakému stresu a pohledu na lidské utrpení jsou vystaveni. Mají však v  sobě pokoru a  pomáhají mnohdy i  nevyléčitelným pacientům prožít v  důstojném prostředí poslední okamžiky jejich života. Ostatně velice pěkně situaci v nemocnici popsal její ředitel MUDr Kovařík v minulém čísle zpravodaje. Tím svým výrokem ukázal pan Pánek, že v sobě žádnou pokoru nemá. Poslední věc, která mě úplně odrovnala, kterou jsem ještě nevydýchal, a  která byla pověstnou poslední kapkou k napsání tohoto článku, byla ta, že při plánování letošního XIII. ročníku měšické Prakyády svým jednáním podrazil všechny své, dnes už bývalé, kamarády. V týdnu před Prakyádou tvrdil, že má zajištěné ceny, natištěné plakáty a že se nikdo nemusí o nic starat. V sobotu přesně týden před touto akcí najednou oznámil, že si vše rozmyslel, a že se žádná Prakyáda v areálu GOLF-SERVISU nyní, ani nikdy příště, již konat nebude. Nikdo neví co tím sleduje. Chce si tím dokázat, že nikdo jiný není schopen tuto náročnou akci bez něho zorganizovat? Nikdo mu neupírá jeho zásluhy a  spoluautorství tohoto výborného nápadu. Ale proč nyní, když se tato akce chytla, má již XIII. letou tradici a zúčastňuje se jí pravidelně cca 100 závodníků, proč jí najednou pohřbít a ještě takovýmto způsobem. Hlava mě to nebere. Přece když něco dělám pro lidi a  má to úspěch a  já se rozhodnu, že už to dělat nechci a nebudu, tak to předám ostatním a budu mít radost z toho, že v tom někdo pokračuje a nebudu někomu do poslední chvíle lhát, že je vše v pořádku. Na to musí být povaha a žaludek. Měšický zpravodaj - 22

Naštěstí jsou tady ještě dva členové z původně pětičlenného výboru prakyádníků, Pepa Málek a Milan Maršál, kteří to nevzdali a za pomoci členů Klubu rybářů nedopustili, aby tato oblíbená akce skončila u  XII. ročníku. I  když se říká že XIII je nešťastné číslo, já doufám, že pro nové prostředí a podobu Prakyády to nebude platit. PS: Nevím, jestli tento článek bude pan Pánek číst, protože také veřejně prohlásil, že takový škvár a měšický bulvár nečte, že je na jeho vydávání škoda dávat peníze z obecního rozpočtu, a  že kdyby se v  každém čísle nepsalo o  Pánkovi, tak že nemáme o  čem psát. Teď mě napadá, jak vlastně může vědět, že se v každém čísle píše o Pánkovi, když ho nečte. No, asi mu to někdo vypráví. Tak ať mu tedy ten dotyčný(á) řekne, že pokud bude chtít na tento článek reagovat, dostane pochopitelně na stránkách tohoto „škváru a bulváru“ prostor na věcnou a slušnou diskuzi. Jiří Bejlek

Kroky k rozšíření mateřské školy v Měšicích Celkem 115 občanů podepsalo petici za rozšíření kapacity mateřské školy v Měšicích. Členové zastupitelstva, v souladu se svými předvolebními sliby a v souvislosti s touto peticí připravují kroky, aby kapacita mateřské školy byla brzy rozšířena. Problém s  umístěním dítěte do mateřské školy je typický pro mnoho obcí, které zažily v posledních letech kromě boomu stavebního i babyboom. I v naší obci došlo k tomu, že poptávka po místech v mateřské škole nemůže být zcela uspokojena. Z  iniciativy rodičů, kterým se nepodařilo umístit dítě do mateřské školy, vzešla petice, která byla podepsána 115 občany, a která byla předána panu starostovi na zasedání zastupitelstva dne 3. června 2009. Lze konstatovat, že drtivá většina oslovených občanů tuto petici podepsala, a že problém kapacity mateřské školy je vnímán jako jeden z klíčových problémů při zajišťování kvality života občanů Měšic. Považujeme za důležité zdůraznit, že tato petice není namířena proti existenci hospody U Václava, pouze má za cíl podnítit a urychlit kroky zastupitelstva při řešení tohoto problému. Iniciátoři petice rovněž přislíbili, v rámci svých možností, zastupitelstvu pomoci při řešení tohoto problému. Lze s potěšením konstatovat, že zastupitelstvo přišlo se třemi variantami řešení kapacity mateřské školy, a to: a) výstavbu školky s  kapacitou 100 dětí – vše financované z  dotací, nicméně „přiklepnutí“ dotace je nejisté b) výstavba nového křídla mateřské školy financována z prostředků utržených za prodej obecního pozemku c) zvýšení kapacity mateřské školy o  cca 10 dětí rekonstrukcí služebního bytu ve stávajícím objektu mateřské školy. V  současné době se připravuje realizace varianty c) a  b). Iniciátoři petice požádali dne 10.8. 2009 pana starostu, aby v  rámci každého zasedání zastupitelstva byla prvním pravidelným bodem informace o stavu rozšiřování mateřské školy. Toto opatření považujeme za důležité z hlediska včasného a konkrétního informování rodičů, kteří usilují o umístění dítěte do mateřské školy. Měšický zpravodaj - 23

Věříme, že kroky plynoucí k rozšíření kapacity mateřské školky budou probíhat co možná nejrychleji, a že poskytnou rodičům – občanům Měšic komfortnější život v obci. Za  petiční výbor, Šárka Lukavská a Jana Kotenová

Informace o rozšíření kapacity mateřské školky Stav k 20.8.09 Dovolte, abych se vyjádřil k  poslednímu vývoji situace okolo rozšíření kapacity MŠ a aktualizoval a upřesnil některé body ve výše uvedeném článku. Zastupitelstvo obce na svém posledním zasedání dne 12.8. vybralo firmu Spojstav s.r.o., která podala nejlepší nabídku na rekonstrukci bytu ve stávajícím objektu MŠ. Práce začnou okamžitě, jakmile dojde k vyklizení služebního bytu. Termín tohoto stěhování se odvíjí zase od ukončení rekonstrukčních prací na bytu, kam bude současná nájemnice přestěhována. Je to taková akce „Kulový blesk“. Od začátku, kdy se rozhodlo realizovat bod c), jak ho pojmenovala Šárka ve svém příspěvku, se všichni zainteresovaní snaží o co nejrychlejší urychlení prací, aby všechny rekonstrukce a hlavně jejich dokončení, bylo v co možná nejkratším termínu. Dnes si ho ještě netroufám odhadnout, ale rádi bychom byli hotovi s rekonstrukcí začátkem října ??? Celá třída se hned vybaví potřebným nábytkem a pak již záleží na rychlosti schvalovacích orgánů a na tom, jak se paní ředitelce podaří rychle sehnat novou p. učitelku. Ještě jak pokračuje realizace varianty b) tzn. výstavba nového křídla MŠ z  prostředků získaných prodejem pozemků ve vlastnictví obce. I zde byla zastupitelstvem vybrána firma, která vyprojektuje zasíťování a rozdělení těchto pozemků. Na projektu se již pracuje. Pak se požádá o stavební povolení ke kterému je třeba předložit veškeré vyjádření a souhlasy všech dotčených orgánů. Následuje opět výběrové řízení na firmu, která předloží nejlepší nabídku na provedení toho zasíťování a vybudování komunikací. Teprve potom se zveřejní záměr obce na prodej těchto, nyní již stavebních pozemků. Protože jde o prodej obecního majetku, jsou na vše určeny pevné termíny a lhůty zveřejnění a nejde tento prodej žádným způsobem urychlit. Rádi bychom však tento prodej a přípravu realizace výstavby nového křídla MŠ stihli ještě do konce našeho volebního období (tzn. asi 10 – 11 měsíc 2010). Vlastní stavební práce a slavnostní otevření již bude na novém Zastupitelstvu obce, které si v příštím roce zvolíte. Na závěr ještě malou poznámku k  variantě a) výstavba nové MŠ financované z  dotací. Šárka ve svém příspěvku píše, že v současné době se připravuje a realizuje varianta b) a c). Zastupitelstvo však již 3 roky každoročně opakovaně žádá o dotace. Letos jsme k jejich získání měli opravdu blizoučko. Těsně před konečným rozhodnutím o  přidělení dotace se změnila politická situace, stará vláda padla a nová nemá mandát při současné hospodářské krizi dělat žádná velká rozhodnutí. Nezbývá tedy než nyní na podzim podat žádost novou. Takže ve hře bude i varianta a). Musíme tedy věřit, že když se bude současně pracovat na všech třech variantách, tak se určitě podaří problém nedostatečné kapacity MŠ když ne úplně, tak alespoň částečně, ale hlavně v co nejkratší možné době vyřešit. Myslím si, že se určitě najde během realizace tohoto plánu možnost využít přislíbenou pomoc iniciátorů petice a  všech spoluobčanů, kteří to myslí se zvýšením komfortnějšího života v obci skutečně upřímně, vážně a nezištně. Jiří Bejlek Měšický zpravodaj - 24

Ze sportu a kultury

Pár vět z fotbalu

Po několikaleté odmlce se o  slovo v  obci opět přihlásil žákovský oddíl Sokola Měšice. Odehráli jsme první sezónu a obsadili 7. místo v celkové tabulce. Mimo 18 soutěžních utkání jsme ještě odehráli 2 turnaje, před sezónou v Miškovicích a po sezóně v Řeži, kde Petr Podsklan získal ocenění pro nejlepšího gólmana turnaje. Na konci sezóny byla pro  kluky uspořádaná rozlučka, včetně exhibičního utkání, ve kterém si změřili síly se svými rodiči. Utkání díky skvělému výkonu rozhodčího tatínkové dokázali vyrovnat a duel skončil 5:5. Na penalty zvítězil tým žáků. Bezprostředně po utkání byli kluci oceněni diplomy a  obdarování upomínkovými předměty. Sponzorské dary poskytly firmy Josef Dvořák PEPESKLO, Kaufland-Ďáblice a Globus-Čakovice. Všem děkujeme. Do týmu přijímáme nové hráče, kluky a děvčata narozené po 1.1.1995. Přihlásit se můžete kdykoli, i v průběhu sezóny, která startuje 6.9.2009 domácím utkáním s Veltěží od 10:15. Kromě žáků máme také „mini-přípravku“. Zde se ti nejmenší (cca 6 - 8 let) učí kopat do balónu. Pokud se chcete o žákovském fotbale v Měšicích dozvědět víc, můžete navštívit naše webové stránky www.tjsokolmesice-zaci.ic.cz. Zde naleznete soupisku, fotky, nějaké video ale hlavně novinky. Tréninky žáků se konají již od 25.8.2009 každé úterý a čtvrtek od 16:30. Jan Vlček

„FOFR“ - Prakyáda 2009- XIII. ročník

Proč to nespisovné a nečeské slůvko „Fofr“ v nadpise? Protože pro přípravu letošní prakyády se mě zdálo české slovo, třeba narychlo nebo nahonem příliš slabý výraz. Slovo fofr mě tam sedí víc. O důvodech tohoto fofru píšu na jiném místě a již se k němu nechci vracet. Je to možná také tím, že jsem již trochu vychladl, ale hlavně tím, že se XIII. ročník Prakyády náramně vyvedl, a že všechna ta vynaložená práce a nezbytná improvizace nebyla zbytečná, a že se prakyády zúčastnilo ještě více lidí než v  loňském roce. Soutěžilo celkem 91 závodníků a  všichni si pochvalovali, že to bylo super a změna místa ani tak nevadila. Naopak, mnozí si pochvalovali, že seděli blíže k závodníkům a měli dobrý přehled. A občerstvení a obsluha, to nemělo chybu. Nikdy za uplynulé ročníky jsme neměli gulášek a držťkovou polévku. Nechybělo klasické grilované maso, klobásky a kuřecí stehýnka. Díky za to vše patří panu Václavovi s celou rodinou, kteří neváhali, zavřeli hospodu a postarali se o kompletní občerstvení a reprodukovanou hudbu až do časných nedělních ranních hodin. Organizátoři by těžko tak narychlo a tak kvalitní občerstvení mohli zajistit. Díky! A nyní k vlastnímu průběhu soutěže. Jak jsem již uvedl, soutěže se zúčastnilo 91 závodníků, z toho bylo rekordních 20 žen. Na vlastní soutěži se mimo místa konání mnoho neměnilo. Opět se střílelo v prvních dvou kolech na 10 PET lahví. Do semifinále postoupilo 38 účastníků se 7 zásahy z toho byly 4 výborně střílející ženy. Počet těchto semifinalistů ještě doplnilo 8 žen, které měly sice méně, ale protože potom ještě měly své finále, kde pro ně bylo nachystáno 7 krásných cen, bylo nutno jejich Měšický zpravodaj - 25

počet navýšit. Každý z těchto semifinalistů dostal na památku tričko s vyšitým znakem měšické prakyády 2009. Je to taková hezká vzpomínka, která se již osvědčila i v minulých ročnících a po krátkém přerušení se opět letos obnovila. Na trička sponzorsky přispěla obec. Do finále tohoto ročníku postoupilo 15 nejlepších mužů a 7 žen, které měly své ženské finále. V mužské části zvítězil loňský bronzový Jiří Běl, na druhém místě se umístil Cipísek (nevím jestli je to přezdívka nebo jméno, ale takto se do závodu zapsal) a na třetím místě skončil Honza Chvojka. Mezi ženami obhájila loňské prvenství Radka Nováková, ale na paty ji šlapala její neteř, nejmladší účastnice, Ivanka Hřebačková. Třetí místo obsadila Jitka Bartůňková. Je nutno říci, že mnozí a hlavně ženy se ze začátku nechtěly závodu účastnit. Pak ovšem podlehly atmosféře a  hecování a  my, tradiční účastníci, kteří jsme rádi, když prolezeme do semifinále, jsme se nestačili zírat, jak umějí s prakem zacházet. Některé se samy divily, kde se to v nich vzalo, že jim to tak jde. Možná se v nich probudily geny po Šárce, která vedla ženy v dívčí válce, a tak mnoho mužů ze startovní listiny s přehledem „pobily“. Bylo jim však přáno a všechny si zaslouží obdiv a uznání. Však také při vyhlašování vítězů si zasloužily spolu s vítězi mužské kategorie upřímný potlesk. Potlesk si zrovna tak zaslouží všichni organizátoři, kteří tuto vydařilou akci zachránili a zabránili aby zmizela v propadlišti dějin, i když si to třeba někdo přál. Je velice nesnadné podobnou akci vymyslet a uvést do života. Když už má tradici, chytne se a má úspěch a plno lidí se na ní celý rok těší, tak by byla velká hloupost ji zrušit. Obávám se, že i její přerušení by mělo za následek, že by se již neobnovila a tím by zanikla jedna hezká akce, kterých není v naší malé obci nikdy dost. S přáním „Praku zdar“ a za rok na viděnou při XIV. ročníku Jiří Bejlek

Měšický zpravodaj - 26

Zesiluje boj proti mezinárodnímu letišti ve Vodochodech Protože záměr akciové společnosti Penta Investments na vybudování veřejného mezinárodního letiště ve Vodochodech i nadále trvá, rozhodli se představitelé obcí dotčených plánovanou výstavbou sdružit ve  společném postupu proti těmto plánům. Ve  čtvrtek 25. 6. 2009 bylo v Kralupech nad Vltavou ustaveno Sdružení proti letišti. Obce, na jejichž území žije téměř 30 tisíc občanů deklarují v podepsaném memorandu nesouhlas s plánovaným záměrem výstavby a společný a jednotný postup proti výstavbě nového letiště. Chtějí využít všechny zákonné prostředky k  tomu, aby realizaci rozšíření současného firemního letiště Aera Vodochody zabránily a chtějí aktivně chránit životní prostředí a zdraví svých občanů před negativními vlivy plánovaného letiště. Signatáři memoranda jsou tyto obce: Dolany, Chvatěruby, Kozomín, Kralupy nad Vltavou, Líbeznice, Máslovice, Měšice, Nelahozeves, Panenské Břežany, Postřižín, Veltrusy a Zlončice. Starostům se nelíbí, že nové veřejné mezinárodní letiště je umísťováno do  hustě obydlené oblasti s přímými dopady. Dokumentace zpracovaná investorem letiště předpokládá 3,5 mil. odbavených cestujících za rok a 141 pohybů letadel v charakteristickém letovém dni. Občané budou v průběhu celého dne obtěžováni hlukem z přistávajících a vzlétajících letadel, dalšími emisemi z leteckého provozu a vystaveni riziku leteckých havárií. Během prázdnin se starostové na pracovních schůzkách dohodli na několika společných aktivitách. Jak se totiž ukázalo, obavy představitelů obcí z toho, že příprava projektu letiště intenzivně pokračuje se ukázaly jako oprávněné. Což potvrdil ve svém mailu ze dne 13. 8. starostům i ředitel letiště Martin Kačur. Uvádí, že pracují na doplnění dokumentace EIA v souladu se závěry zjišťovacího řízení a že společnost má za to, že se s připomínkami dokáže vypořádat a předloží doplněnou dokumentaci, která bude úspěšně projednána. Ředitel uvádí, že jako zástupce společnosti Letiště Vodochody a.s. připravuje rozvoj tohoto letiště v souladu se záměry vlastníka a  tyto se zatím nezměnily, takže příprava rozvoje letiště Vodochody bude i  nadále probíhat. Proto byl připraven v této věci společný postup obcí, se kterým budete průběžně seznamováni. Připravili jsme petici Stop letišti Vodochody, která je určena parlamentu a vládě. S jejím podpisováním začneme v nejbližších dnech. Petice bude dostupná na veřejných místech, zejména na obecních úřadech a bude ke stažení na stránkách obce. Vzhledem k blížícím se volbám budou na 17. 9. pozváni na veřejné shromáždění do Kralup nad Vltavou špičky politických stran kandidujících do parlamentu, aby svým budoucím voličům sdělily své postoje k záměru na rozšíření letiště. Věříme, že ani vám není osud našeho regionu lhostejný a že najdete čas vyjádřit svůj postoj k plánovanému rozšíření letiště.

www.stopletistivodochody.cz Měšický zpravodaj - 27

Nabízíme k pronájmu nebytový prostor 200 m2 v Klíčanech, Praha-východ. Prostor je vhodný jako sklad nebo dílna. Informace na tel.: 602 305 205.

Vydává Obec Měšice - registrační číslo MK ČR E 14565. Měšický zpravodaj - Srpen 2009. Ročník 6, číslo 4. Vychází v nákladu 650 výtisků. Řídí redakční rada ve složení: Jiří Bejlek, Vladimír Novák, Anna Raková, Ladislava Nováková, Drahoslava Myšáková, Lálka Langmayerová. Uveřejněné příspěvky nemusí vyjadřovat názory redakční rady. Náměty, dotazy a příspěvky je možné předat v označené obálce na Obecní úřad nebo vložit do schránky před vchodem do obchodu v budově TESKO, případně zaslat na e-mail: [email protected]. Důležitá telefonní čísla: Obecní úřad - 283 980 330 Obecní policie - 723 737 027 Grafická úprava a tisk: Tiskárna Tigras s.r.o., Klíčany Toto číslo vyšlo 31. srpna 2009, příští číslo vyjde v říjnu 2009. Distribuováno zdarma. Měšický zpravodaj - 28