OKRES
JESENÍK
CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âR OLOMOUCKO
Olomoucko
1
OKRES JESENÍK
1 Velké mechové jezírko v NPR Rejvíz.
Na pfiedcházející stranû: Pohled na Sokolsk˘ hfibet Rychlebsk˘ch hor od „Kfii‰Èálov˘ch jam“.
98
JE 2
Nejsevernûji poloÏen˘ okres ve Slezsku. âlenitá západní, severní a severov˘chodní hranice okresu probíhá po státní hranici s Polskou republikou. Jihov˘chodní hranice je témûfi shodná s historickou hranicí Moravy a Slezska a sleduje z velké ãásti rozvodnici mezi âern˘m a Baltsk˘m mofiem po hlavním hfibetu Hrubého Jeseníku aÏ po vrchol Mal˘ Dûd (1354,6 m n. m.), kde se stáãí k severov˘chodu a poté protíná Zlatohorskou vrchovinu smûrem k Biskupské kupû (890,6 m n. m.). V˘‰kové rozpûtí dosahuje od nejvy‰‰ího bodu okresu, kter˘m je vrchol Keprníku (1422,8 m n. m.), po nejniωí bod na fiece Vidnávce na hranici s Polskem (224 m n. m.). Nejzápadnûj‰í bod okresu (50° 24’ 31’’ s. ‰.; 16° 51’ 39’’ v. d.) se nachází na hfibetu 0,5 km jihozápadnû od kóty Javorník. Nejsevernûj‰í bod (50° 27’ 00’’ s. ‰.; 16 ° 54’ 32’’ v. d.) leÏí v poli 1 km západoseverozápadnû od obce Bílá Voda. Nejv˘chodnûj‰í bod (50° 15’ 50’’ s. ‰.; 17 ° 26’ 00’’ v. d.) se nachází na hfibetu 0,5 km jihov˘chodnû od kóty Biskupská kupa. NejjiÏnûj‰í bod
(50° 06’ 11’’ s. ‰.; 17 ° 13’ 23’’ v. d.) nalezneme na hlavním hfibetu Jeseníku poblíÏ kóty Mal˘ Dûd. Pro území okresu Jeseník je charakteristická velká sloÏitost geologické stavby a pestré zastoupení hornin vyvfiel˘ch, usazen˘ch i pfiemûnûn˘ch. Pfiemûnûné horniny, starohorního a prvohorního stáfií, zejména ruly, svory a erlány, pfievládají a spolu s vyvfielinami tvofií prakticky celé horské jádro regionu, tedy Hrub˘ Jeseník, Rychlebské hory v západní ãásti, Îulovskou pahorkatinu a Zlatohorskou vrchovinu na v˘chodû. PÛvod nejmlad‰ích hornin souvisí s pevninsk˘m zalednûním asi pfied 300–250 000 lety (sálské zalednûní), kdy ledovec s centrem ve Skandinávii zasáhl severní ãást jesenického okresu a pokryl i severní pfiedpolí Hrubého Jeseníku, Rychlebsk˘ch hor a Zlatohorské vrchoviny aÏ do nadmofisk˘ch v˘‰ek 400–450 m. Terén patrnû nebyl zalednûn souvisle, vrcholky vy‰‰ích kopcÛ v zalednûné oblasti vyãnívaly jako nunataky (vrchy Smoln˘, Borov˘, BoÏí hora, skoro‰ick˘ Hutberk, Na vyhlídce
Okres Jeseník
aj.). Glaciální sedimenty místy dosahují mocnosti aÏ 50 m. Jedná se o ‰tûrkopísky z tavn˘ch vod a morény s mnoÏstvím souvkÛ, nejãastûji porfyrÛ, porfyritÛ, skandinávsko-baltsk˘ch Ïul a pazourkÛ. V ledovcov˘ch uloÏeninách pocházejících z oblasti Baltského mofie lze vzácnû nalézt skolitové pískovce nebo jantar a v pazourkov˘ch souvcích zkamenûliny jeÏovek, mlÏÛ (rodÛ Pecten, Glycimeris, Gryphaea,
Inoceramus), hlavonoÏcÛ (rostra belemnitÛ, amoniti), Ïivoãi‰n˘ch hub, korálÛ, ãervÛ, dírkovcÛ a mechovek. Ledovcem pfiinesené bludné balvany dosahují rozmûrÛ aÏ kolem 2 m. Rychlebské hory a Hrub˘ Jeseník jsou kerná pohofií tvofiená starohorními a prvohorními krystalick˘mi bfiidlicemi, které byly tvarovány sloÏit˘m geomorfologick˘m v˘vojem, zarovnány a ve tfietihorách rozlámány do ker JE 3
99
Olomoucko
1
1 V˘hled z bornhardtu Smoln˘ (404,0 m n. m.) na krajinu Îulovské pahorkatiny s Rychlebsk˘mi horami v pozadí.
100
JE 4
a vertikálnû dislokovány podél zlomÛ. Erozí v prÛbûhu ãtvrtohor do‰lo k exhumaci odoln˘ch hornin zejména v dÛsledku mrazového zvûtrávání. Tak vznikly napfi. Obfií skály a Keprník v Hrubém Jeseníku, âertovy kameny u Jeseníku nebo ·afáfiova skála a Reichen‰tejn v Rychlebsk˘ch horách. Obû pohofií jsou bohatá na pefiejovité a kaskádovité úseky vodních tokÛ, nejvût‰í jsou Vysok˘ vodopád na Studeném potoce (PR Vysok˘ vodopád) a N˘znerovské vodopády na Stfiíbrném potoce (PP Vodopády Stfiíbrného potoka). Îulovská pahorkatina navazuje na Rychlebské hory z v˘chodu. Geologicky se jedná o Ïulov˘ pluton s pfievládající ‰edou Ïulou, granodiority, diority a tonality. Na kontaktu plutonu s okolními horninami nalézáme mj. granát, epidot, wollastonit, kfii‰Èál. Pahorkatina má charakter deterznû opracované bazální zvûtrávací plochy s terénními depresemi vyplnûn˘mi ledovcov˘m nánosem
‰tûrkÛ, pískÛ, souvkÛ a s fiadou orientovan˘ch glaciálních a fluviálních tvarÛ. Charakteristické jsou ostrovní hory (bornhardty), nejvy‰‰í jsou BoÏí hora (525 m n. m.), Borov˘ vrch (487,3 m n. m.) a Smoln˘ vrch (404,0 m n. m.), dále ruwary zãásti pfiemodelované v oblíky a zvlá‰tní tvary zvûtrávání Ïuly. Typická oblíková krajina, snad nejlépe vyvinutá v rámci âeské republiky, se nachází v okolí Kobylé a Staré âervené Vody. V Ïule jsou na více místech utopeny vût‰í nebo men‰í kry star‰ích hornin, zejména krystalick˘ch vápencÛ devonského stáfií. Krasové jevy a jeskynní systémy jsou vyvinuty ve vápencích u Ondfiejovic, Supíkovic, Horní a Dolní Lipové a Vápenné. Vefiejnosti pfiístupné jsou Jeskynû Na ·piãáku a Na Pomezí. Na vût‰inû vápencov˘ch loÏisek jsou ãinné nebo opu‰tûné lomy. Na Îulovskou pahorkatinu navazuje na severu Vidnavská níÏina (221–350 m n. m.) s v˘razn˘mi ledovcov˘mi uloÏe-
Okres Jeseník KRAJINN¯ POKRYV
ninami a s tfietihorními usazeninami. Nejv˘znamnûj‰í loÏiska jsou u Vidnavy, Bernartic a Uhelné, kde tvofií Ïáruvzdorné jíly a dnes vytûÏenou lignitovou sloj. Zlatohorská vrchovina s nejvy‰‰ím vrcholem Biskupská kupa (890,6 m n. m.) a Rejvízská hornatina s nejvy‰‰ím vrcholem Bílé skály (922,4 m n. m.) tvofií severov˘chodní a v˘chodní podhÛfií Hrubého Jeseníku. Petrograficky zde pfievaÏují chloritické bfiidlice, mís-
ty s epidotem, amfibolem a biotitem. Na kontaktech a v tûlesech metamorfovan˘ch hornin se v hojném poãtu vytvofiila loÏiska kovov˘ch rud; nalezneme tu mj. pyrit, chalkopyrit, galenit, sfalerit, pyrhotin, alofán, aluminit, cerusit, malachit, azurit, pyromorfit, sádrovec, hydroxidy Ïeleza. Praktick˘ v˘znam mûlo v minulosti zlatonosné zrudnûní. Pro geomorfologii Jesenického regionu jsou typické ãetné antropogenní tvary reliéfu, zejména agrární valy dlouJE 5
101
Olomoucko
1
1 Zatopen˘ Ïulov˘ lom „Na Vartû“ u âerné Vody.
102
JE 6
hé ãasto stovky metrÛ a agrární haldy, tzv. hromadnice, vysoké aÏ 5 m, také dÛlní díla, lomy a pískovny. V závislosti na znaãné v˘‰kové ãlenitosti území a rozmanité genezi je na území okresu vyvinuto více pÛdních druhÛ a typÛ. Plo‰nû pfievaÏují kyselé a silnû kyselé kambizemû, popfi. podzoly a rezivé pÛdy s podzoly. V nejvy‰‰ích horsk˘ch polohách jsou vyvinuty alpínské pÛdní formy a ra‰elini‰tní vrchovi‰tní pÛdy. V severní ãásti území pfievaÏují kambizemû a nivní pÛdy na ‰tûrkov˘ch a pískov˘ch sedimentech, na mal˘ch plochách se objevuje ra‰elini‰tní pÛda slatinná a rendzina na vápenci. Vidnavská níÏina a Îulovská pahorkatina v severní ãásti území zasahují do mírnû teplé oblasti s prÛmûrnou roãní teplotou 7 °C a sráÏkami kolem 650 aÏ 750 mm. Rychlebské hory a Hrub˘ Jeseník náleÏejí do chladné oblasti s prÛmûrnou roãní teplotou 5 °C a sráÏkami 850–1000 mm, ve vy‰‰ích polohách
klesá prÛmûrná roãní teplota na 3 aÏ 1 °C a roãní úhrn sráÏek pfiesahuje 1 200 mm. Jsou zde ãasté teplotní inverze. PfieváÏná ãást okresu leÏí v povodí Kladské Nisy, která se v Polské republice vlévá do Odry. Pouze pramenná oblast Branné v jiÏní ãásti okresu patfií do povodí Moravy a malá plocha povodí âerné Opavy náleÏí do povodí Odry. Nejvût‰ím tokem okresu je fieka Bûlá s pfiítokem Stafiíãem, kter˘ do ní ústí v Jeseníku (P = 53,32 km2, Qa = 1,45 m3⋅s-1). Vidnávka odvodÀuje Îulovskou hornatinu a Rychlebské hory (P = 158,34 km2, Qa = 1,98 m3⋅s-1). Její horní povodí je krasové. K vût‰ím pfiítokÛm patfií Stfiíbrn˘ potok (P = 22,12 km2, Qa = 0,430 m3⋅s-1) a âern˘ potok (P = 62,49 km2, Qa = 0,678 m3⋅s-1). Zlatohorskou vrchovinou v západní ãásti okresu protéká Zlat˘ potok, vlévající se do Prudniku na území Polska. Ve Zlat˘ch Horách má plochu povodí 21,50 km2 a Qa = 0,389 m3⋅s-1. Seve-
Okres Jeseník rov˘chodním v˘bûÏkem okresu protéká fiada drobnûj‰ích tokÛ, odvodÀujících Rychlebské hory a jejich podhÛfií. Nejvût‰í povodí z nich má Vojtovick˘ potok (P = 43,76 km2). Vesmûs se jedná o pomûrnû krátké úseky pstruhov˘ch vod s velkou plochou sráÏkovû bohatého povodí, proto zde pfii rychlém tání snûhu nebo vydatn˘ch de‰tích ãasto dochází k náhlému zv˘‰ení hladiny a povodním. K pfiíãinám nevyrovnaného odtoku vody patfií také sníÏená retenãní schopnost rozsáhlého komplexu horsk˘ch lesÛ a plo‰ná likvidace mokfiadÛ, v minulosti typick˘ch pro Îulovskou pahorkatinu na severu území. Na Rejvízu se rozkládá na plo‰e 195 ha ra‰elini‰tû, v jehoÏ stfiedu leÏí Velké mechové jezírko. V okrese Jeseník nalezneme nûkolik men‰ích umûl˘ch vodních ploch – odkali‰tû nad Zlat˘mi Horami, zavlaÏovací nádrÏ u Javorníku, zatopen˘ povrchov˘ dÛl na ‰tûrkopísek v Píseãné a nûkolik rybníkÛ, napfi. Velk˘ (10 ha), Horní tovary‰, Dolní tovary‰ u âerné Vody, Dolnolesk˘ u Vlãic aj. Na území okresu vyvûrá fiada pramenÛ. Nûkteré z nich, zvlá‰tû v Hrubém Jeseníku a v Rychlebsk˘ch horách, jsou monitorovány. Proslulé jsou pfiirozené v˘rony léãebn˘ch minerálních vod. K nejznámûj‰ím patfií vody v Karlovû Studánce a Lipové-lázních. Dobfie známé jsou vodoléãebné Priessnitzovy láznû v Jeseníku. Do okresu Jeseník zasahují fytogeografické oblasti mezofytikum a oreofytikum. Mezofytikum je zastoupeno fytogeografick˘mi okresy Slezská pahorkatina a Hanu‰ovicko-rychlebská vrchovina. Ze severnûji poloÏené Slezské pahorkatiny, pfieváÏnû zemûdûlsky vyuÏívané, byly je‰tû v pfiedváleãném období známy minerotrofní mokfiady a slatiny s ostfiicovora‰eliníkovou vegetací. Do souãasné doby zÛstal v nejvût‰ím rozsahu dochován pouze mokfiad severnû od Vidnavy (PR Vidnavské mokfiiny) o rozloze 32 ha. V kaolinovém lomu u Stachlovic se setkáme se vzácn˘mi aÏ kriticky ohroÏen˘mi druhy mechorostÛ (Lophozia capitata), dosud fiazená do kategorie
vymizel˘ch druhÛ âR. V lesním celku BaÏantnice severnû od Îulové se dochovaly malé zbytky pÛvodních smí‰en˘ch borov˘ch porostÛ s modfiínem a dubem (NPP Borov˘, NPP Venu‰iny misky). Lesnaté Rychlebské hory jsou z botanického hlediska pomûrnû chudé. Zajímavûj‰í jsou zejména nûkteré prameni‰tní ostfiicové louky v okolí Hraniãek a Travné a lesní spoleãenstva lipov˘ch javofiin, bikov˘ch buãin a kvûtnat˘ch buãin pralesovitého charakteru v PR Raãí údolí. V lesních porostech stfiedních poloh, zejména na vápencích, se dochovaly zbytky okroticov˘ch buãin a kvûtnat˘ch buãin s lilií zlatohlávkem (Lilium martagon) a kyãelnicí devítilistou (Dentaria enneaphyllos). Pfiíklady najdeme zejména ve Ztraceném údolí u Vápenné, v NPP Na ·piãáku a v NPP Jeskynû Na Pomezí. Navazující oblast oreofytika zaujímá Hrub˘ Jeseník v jiÏní ãásti okresu. Jsou zde zastoupeny pfieváÏnû kulturní smrãiny a dochované zbytky klimaxov˘ch a podmáãen˘ch smrãin. Na horsk˘ch hfibetech nad horní hranicí lesa je pfiirozené alpinské bezlesí a nepÛvodní porosty borovice kleãe (Pinus mugo). Ve sníÏeninách horsk˘ch hfibetÛ a v okolí Rejvízu se vyskytuje fiada ra‰elini‰È. Pro Hrub˘ Jeseník jsou charakteristické glaciální relikty, k nimÏ patfií lipnice alpská (Poa alpina), ostfiice skalní (Carex rupestris) a o. tmavá (C. atrata), a fiada endemitÛ, mj. hvozdík kartouzek sudetsk˘ (Dianthus carthusianorum subsp. sudeticus), lipnice jesenická (Poa riphaea), zvonek ãesk˘ jesenick˘ (Campanula bohemica subsp. gelida). Nûkteré druhy, mj. jestfiábník slezsk˘ (Hieracium silesiacum) se v âR mimo tuto oblast nevyskytují. Zvífiena okresu patfií jednak hornatému a znaãnû lesnatému Jesenickému bioregionu, jednak rovinatému aÏ pahorkatinnému Vidnavskému bioregionu, ve kterém pfievládají agrocenózy. Pestrá nabídka rÛzn˘ch typÛ biotopÛ v ãlenitém území podmiÀuje Ïivot fiady vzácn˘ch a chránûn˘ch druhÛ. V planárním stupni dosahuje nejvût‰í druhové pestrosti fauna PR Vidnavské mokfiiny, v níÏ Ïijí mnohé ohroÏené druhy plazÛ a vodních skokanÛ a hníz-
1
2
3
1 OhroÏen˘ druh plavuÀ puãivá (Lycopodium annotinum). 2 Vratiãka mûsíãní (Botrychium lunaria). 3 ÎluÈucha orlíãkolistá (Thalictrum aquilegifolium).
JE 7
103
Olomoucko POTENCIÁLNÍ P¤IROZENÁ VEGETACE
104
JE 8
Okres Jeseník dí velké mnoÏství mokfiadních druhÛ ptákÛ. Odli‰n˘ charakter, blízk˘ navazující Stfiedopolské níÏinû, má fauna vápencÛ v okolí Bílé Vody. Zcela specifická fauna ob˘vá vrcholové partie JeseníkÛ a horská ra‰elini‰tû. Pouze ze severní ãásti okresu jsou známi je‰tûrka obecná (Lacerta agilis), skokan zelen˘ (Rana kl. esculenta), s. skfiehotav˘ (R. ridibunda) a ãolek velk˘ (Triturus cristatus). Na nûkolika ostrÛvkovit˘ch lokalitách v okrese pfieÏívá ãolek karpatsk˘ (Triturus montandoni). Rak fiíãní (Astacus astacus) a mihule potoãní (Lampetra planeri) Ïijí zejména v povodí Vidnávky a Skfiivánkovského potoka. Zalesnûné oblasti stfiedních a vy‰‰ích poloh ob˘vá bûÏná stfiedoevropská lesní fauna, charakteristick˘mi savci jsou zde jelen lesní (Cervus elaphus), srnec obecn˘ (Capreolus capreolus), prase divoké (Sus scrofa), jezevec lesní (Meles meles), kuna lesní (Martes martes) a k. skalní (M. foina), veverka obecná (Sciurus vulgaris), plch velk˘ (Glis glis) a p. lesní (Dryomys nitedula). Hnízdí zde napfiíklad ãáp ãern˘ (Ciconia nigra), v˘r velk˘ (Bubo bubo), jestfiáb lesní (Accipiter gentilis) a krahujec obecn˘ (A. nisus). Typick˘mi obojÏivelníky tûchto biotopÛ jsou ãolek horsk˘ (Triturus alpestris) a mlok skvrnit˘ (Salamandra salamandra). Ve vrcholov˘ch partiích JeseníkÛ Ïijí okáã horsk˘ (Erebia epiphron), o. men‰í (E. sudetica), o. rudopásn˘ (E. euryale), osenice mramorovaná (Xestia speciosa), o. podhorská (X. collina), dfievobarvec bol‰evníkov˘ (Dasypolia templi), píìalky huÀatec alpínsk˘ (Psodos alpinatus), ‰erokfiídlec skvrnopásn˘ (Elophos vittarius), ‰edokfiídlec jefiábov˘ (Venusia cambrica), píìalka kufiiãková (Perizoma taeniatum), p. ‰Èavelová (Entephria infidaria), travafiík Catoptria petrificella, vakono‰ horsk˘ (Sterrhopterix standfussi), obaleãi Sparganothis rubicundana a Clepsis rogana, stfievlík Carabus linnei, s. lesní (C. sylvestris), s. zlatoleskl˘ (C. auronitens) a fiada dal‰ích druhÛ hmyzu. V suÈov˘ch biotopech Velké Kotliny se vyskytuje reliktní mnohonoÏka Trachysphaera costata a na vrcholcích pohofií sudetsko-kar-
2
1
patsk˘ prvek mnohonoÏka Mastigophorophyllon saxonicum. Horské oblasti JeseníkÛ ob˘vá mizející tetfiev hlu‰ec (Tetrao urogallus), jefiábek lesní (Bonasa bonasia), tetfiívek obecn˘ (Tetrao tetrix), lindu‰ka horská (Anthus spinoletta), pûvu‰ka podhorní (Prunella collaris), my‰ivka horská (Sicista betulina), rejsek horsk˘ (Sorex alpinus) a nepÛvodní kamzík horsk˘ (Rupicapra rupicapra). Horská oblast je atraktivní pro velké ‰elmy. Kromû nepoãetné populace rysa ostrovida (Lynx lynx) se zde pfiechodnû objevuje medvûd hnûd˘ (Ursus arctos). Tyrfofilní glaciální relikty, mj. ‰ídlo ra‰elinné (Aeshna subarctica) a lesklice severská (Somatochlora arctica), jsou známy z ra‰elini‰È Malého a Velkého mechového jezírka (NPR Rejvíz). Z dal‰ích tyrfofilÛ a tyrfobiontÛ tam byli zji‰tûni také nápadn˘ ÏluÈásek borÛvkov˘ (Colias palaeno), modrásek stfiíbroskvrnn˘ (Vacciniina optilete), podkopníãek rojovníkov˘ (Lyonetia ledi), pouzdrovníãek rojovníkov˘ (Coleophora ledi), travafiík mokfiadní (Crambus alienellus), píìalka rÛznoroÏec borÛvkov˘ (Arichanna melanaria) a píìalka mokfiadní (Eulithis testata). Z dvoukfiídl˘ch stojí za zmínku napfiíklad tyrfobiontní tipliãky Trichocera inexplorata a T. sibirica. Pouze v okolí horsk˘ch potokÛ a prameni‰È v NPR Pradûd byly u nás zaznamenány kaluÏnatky (dvoukfiídlí) Adroprospa larvata a Thaumalea austriaca. Podél podhorsk˘ch tokÛ je ãast˘ strumiãník zlatook˘ (Osmylus fulvicephalus).
3
1 Dolní nádrÏ na lokalitû âerné jezero u Zlat˘ch Hor, která je pfiipravována k vyhlá‰ení za pfiírodní památku vzhledem k v˘znamnému v˘skytu ãolka karpatského (Triturus montandoni). 2 Violka lesní (Viola reichenbachiana). 3 Kyãelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera).
JE 9
105
Olomoucko
1
2
1 Kruhové agrární haldy (hromadnice) vytváfií zajímav˘ biotop na svahu mezi láznûmi a mûstem Jeseník. 2 OhroÏen˘ druh h˘l rud˘ (Carpodacus erythrinus).
106
JE 10
Krasové útvary, jeskynní systémy a mnoÏství star˘ch ‰tol a dÛlních dûl jsou zimovi‰tûm fiady druhÛ letounÛ, dosud jich bylo zji‰tûno 11. Zvlá‰tû v˘znamn˘ je kriticky ohroÏen˘ vrápenec mal˘ (Rhinolophus hipposideros), kter˘ v lidmi zbudovan˘ch stavbách tvofií i letní kolonie. Mezi zajímavé sekundární biotopy patfií více neÏ 100 vût‰ích i men‰ích lomÛ pfiedev‰ím v oblasti Îulovské pahorkatiny. Zatopené lomy a jejich okolí jsou ideálním refugiem pro raka fiíãního (Astacus astacus) a ãolka horského (Triturus alpestris), zmiji obecnou (Vipera berus), uÏovku obojkovou (Natrix natrix), slep˘‰e kfiehkého (Anguis fragilis), je‰tûrku Ïivorodou (Zootoca vivipara) a fiadu druhÛ ptákÛ. S rozsáhl˘m opevÀováním bfiehÛ fiek kamenem po povodních poãátkem 20. století zmizela pfiirozená stanovi‰tû hnízdních kolonií bfiehule fiíãní (Riparia riparia), která nyní osídluje ãinné pískovny otevírané na loÏiscích sedimentovan˘ch glaciálních pískÛ. Se zánikem tûÏby písku zmizí zfiejmû z oblasti i tento Ïivoãi‰n˘ druh. Ke druhÛm, které v regionu vyhynuly, se v 80. letech dvacátého století pfiifiadila také perlorodka fiíãní (Margaritana margaritifera) v povodí âerného potoka.
Severní níÏinná ãást okresu byla osídlena jiÏ od mlad‰í doby kamenné, v 5. století zde existovala germánská sídli‰tû zemûdûlcÛ. Ve 13. století do‰lo za vlády Pfiemysla Otakara II. ke kolonizaci území nûmeck˘m obyvatelstvem, vznikla nová mûsta a rozvíjela se hornická ãinnost. Po roce 1945 bylo nûmecké obyvatelstvo vysídleno a kraj se z velké ãásti vylidnil. Následovalo znovuosídlování kraje velmi rÛznorod˘mi skupinami obyvatel, takÏe pÛvodní kulturní ráz oblasti témûfi zanikl. Tradiãní zpÛsoby hospodafiení a vyuÏívání pfiírodních zdrojÛ zmizely s nûmeck˘m obyvatelstvem, coÏ mnohde mûlo negativní dopad na dochovan˘ stav pfiírody. Pfiírodní potenciál území umoÏnil rozvoj lázeÀství a turismu. Mimo území CHKO Jeseníky je zvlá‰tû chránûno 9 maloplo‰n˘ch území na rozloze 170 ha. V sedmi pfiípadech jsou to geomorfologické a krasové jevy chránûné formou pfiírodní památky nebo národní pfiírodní památky. Dvû pfiírodní rezervace k ochranû níÏinného mokfiadu a lesního porostu pralesovitého charakteru byly vyhlá‰eny po roce 1996. Poznámka: Okres Jeseník vznikl k 1. 1. 1996.
