OKRES
OLOMOUC
CHRÁNùNÁ ÚZEMÍ âR OLOMOUCKO
Olomoucko
1
OKRES OLOMOUC
1 Velk˘ Kosífi (441,9 m n. m.) od severov˘chodu.
Na pfiedcházející stranû: Vrch Tfiesín (344,9 m n. m.) od v˘chodu, v popfiedí obec Mladeã v Hornomoravském úvalu.
122
OC 2
Okres Olomouc leÏí uprostfied Olomouckého kraje a hraniãí na západû s okresem Svitavy, na severozápadû s okresem ·umperk, na severu s okresy Bruntál a Opava, na v˘chodû s okresem Nov˘ Jiãín, na jihov˘chodû s okresem Pfierov a na jihozápadû s okresem Prostûjov. Nejzápadnûj‰í bod okresu (49° 40’ 18’’ s. ‰.; 16° 49’ 43’’ v. d.) se nachází v zákrutu potoka VûÏnice 1,5 km jihov˘chodnû od obce Hartinkov. Nejsevernûj‰í bod (49° 52’ 44’’ s. ‰.; 17° 08’ 46’’ v. d.) leÏí na okraji lesa 2,5 km severoseverozápadnû od obce Bfievenec. Nejv˘chodnûj‰í bod (49° 43’ 34’’ s. ‰.; 17° 42’ 06’’ v. d.) nalezneme v údolí fieky Odry u soutoku s Nûãínsk˘m potokem. NejjiÏnûj‰í bod (49° 26’ 03’’ s. ‰.; 17° 19’ 26’’ v. d.) leÏí v ohbí potoka Morávky, asi 4,5 km jihov˘chodnû od obce Vûrovany. Olomouck˘ okres je pfieváÏnû rovinn˘ aÏ pahorkatinn˘, ale na západû a severu jej ohraniãují vrchoviny.
Hlavní fiekou je Morava, která odvádí vût‰inu vod okresu do Dunaje a âerného mofie. V severov˘chodní ãásti okresu v Odersk˘ch vr‰ích pramení Odra, náleÏející k úmofií Baltského mofie. Nejvy‰‰ím bodem okresu je FidlÛv kopec (680,1 m n. m.) v Odersk˘ch vr‰ích a nejniωím bodem je Morávka jihov˘chodnû od Vûrovan (198,7 m n. m.) na hranici s okresem Pfierov. Rozlohou 145 139 ha je Olomouck˘ okres dvanáct˘ nejvût‰í v âeské republice a nejvût‰í v Olomouckém kraji. Je ‰est˘m nejlidnatûj‰ím okresem v âR. Îilo v nûm k 1. lednu 1999 celkem 225 665 obyvatel, tj. 156 obyvatel na km2. Lesnatost zde dosahuje 17,6 %. V severozápadní ãásti okresu byla vyhlá‰ena CHKO Litovelské Pomoraví. Území okresu má velmi pestrou a znaãnû komplikovanou geologickou stavbu. Geologick˘ v˘voj oblasti probíhal na dílãích velk˘ch tektonick˘ch krách, omezen˘ch v˘razn˘mi zlomy
Okres Olomouc
smûru SZ–JV aÏ SSZ–JJV. Tento systém zlomÛ je naz˘ván poruchové pásmo Hané. Území olomouckého okresu je situováno pfiedev‰ím na stfiedovém bloku, pojmenovaném kra Hornomoravského úvalu. Nejstar‰í horniny, známé z tohoto území jsou souãástí geologické jednotky tzv. brunovistulika. Ta vystupuje na povrch na nûkolika lokalitách v men‰ích ostrovech v Hornomoravském úvalu (jiÏní a jihozápadní okolí Olomouce, ÎerÛvky, KrãmaÀ aj.). Jedná se o granitoidní masiv sloÏení od Ïuly ke granodioritu a o jeho plá‰È tvofien˘ pfieváÏnû fylity nebo jin˘mi epizonálnû metamorfovan˘mi
horninami. MetamorfitÛm je pro podobnost s horninami zábfieÏského krystalinika pfiisuzováno mladoproterozoické stáfií. Mlad‰í granitoidní tûleso ãasovû fiazené do star‰ích prvohor vystupuje v mal˘ch ostrÛvcích na povrch ve stfiední ãásti Hornomoravského úvalu. To tvofií v hloubce pod mlad‰ími sedimenty souvisl˘ intruzívní pluton, je ãasovû fiazeno do star‰ích prvohor. Na tomto starém krystaliniku je transgresivnû uloÏen soubor hornin devonského a spodnokarbonského stáfií. RÛzné v˘voje devonu se v území vyskytují v men‰ích ostrÛvcích i rozsáhlej‰ích pruzích a pásmech. V severní OC 3
123
Olomoucko
1
1 Jeden z vchodÛ do „Podkovy“, která patfií mezi ãlovûkem upravené krasové systémy v masivu Tfiesína.
124
OC 4
a severov˘chodní ãásti zaãala mofiská sedimentace v hlub‰ích pánvích jiÏ ve spodním devonu a je reprezentována v rÛzném stupni metamorfózy a tektonické deformace utvofiené, pfiedev‰ím vulkanicko-sedimentárními komplexy vrbenské skupiny, andûlskohorského souvrství, ‰ternbersko-chabiãovského devonu a sovineckého devonu. V západní a centrální ãásti území je devon budován pfiedev‰ím ve vápencovém v˘voji mûlkovodní mofiské sedimentace obdobné v˘voji Moravského krasu. K tûmto jednotkám se fiadí ãást konicko-mladeãského devonského pruhu (úsek zasahující do území svou severní ãástí), olomoucko-hnûvotínsk˘ a grygovsk˘ devon. V˘voj sedimentace v obou devonsk˘ch mofisk˘ch pánvích pfie‰el plynule do kulmské sedimentace, jak je nejlépe známo z jílové a písãitojílové sedimentace andûlskohorsk˘ch vrstev v Nízkém Jeseníku. Teprve v‰ak klastické sedimenty slezského kulmu hornobene‰ovsk˘ch a moravick˘ch vrstev tvofií typick˘ v˘voj kulmské fly‰ové formace území v oblasti Nízkého Jeseníku a drahanského kulmu na jih a jihozápad od Olomouce. Tyto severní a jiÏní v˘voje kulmu od sebe dûlí krystalinikum a mlad‰í v˘plÀ Hornomoravského úvalu. Ve‰keré tyto jednotky krystalinika starohor i útvary prvohor byly podrobeny variské orogenezi, v rámci které do‰lo k intenzivní tektonické deformaci a mezo- aÏ epizonální metamorfóze hornin celého území. Tím byl ukonãen v˘voj tzv. spodního patra a ve‰keré ostatní mlad‰í geologické jednotky jiÏ náleÏí tzv. platformnímu, svrchnímu stavebnímu patru. V následujícím dlouhém období sou‰e v nejmlad‰ích prvohorách, druhohorách a star‰ích tfietihorách, do‰lo v prÛbûhu nûkolika geologick˘ch period k znaãné denudaci terénu celé oblasti. Od mlad‰ích tfietihor pak bylo území znaãnû ovlivnûno a spjato s geologick˘m v˘vojem Západních Karpat. Vlivem alpinotypních orogenetick˘ch pohybÛ v karpatské oblasti zaãala postupnû vznikat v jeho pfiedpolí rozsáhlá deprese, kterou do vût‰í ãásti území V˘chodní Moravy i do ‰ir‰ího okolí Olomouce proniklo od jihozápadu mo-
fie. Vytvofiila se zde souvislá miocenní mofiská pfiedhlubeÀ. Tato mofiská pánev pfiecházela v záliv vybíhající do stfiední ãásti Hornomoravského úvalu. Neogenní mofiská sedimentace ustoupila a zanikla probíhajícími zdvihy v úvalu koncem spodního badenu a v˘voj území byl jiÏ v pliocénu ovlivÀován pouze rozsáhlou jezerní sedimentací. V pliocénu jiÏ také území olomouckého okresu postupnû získalo dne‰ní podobu. Vodní toky v pliocénu a star‰ích ãtvrtohorách (pleistocénu) postupnû vyplÀovaly jezera usazeninami. Ve ãtvrtohorách byly geologické a geomorfologické pochody ovlivÀovány tektonick˘mi pohyby hlavních ker území a intenzivnû také klimatick˘mi faktory ledov˘ch dob. Pfii okrajích Hornomoravského úvalu vznikaly u ústí fiek a potokÛ mohutné náplavové kuÏele, dokonãilo se vyplÀování dílãích depresí fiíãními a jezerními sedimenty. S ledov˘mi a meziledov˘mi dobami je spojen vznik rÛzn˘ch geomorfologick˘ch forem a pfiedev‰ím spra‰í, které pokr˘vají znaãnou ãást Hornomoravského úvalu. Ke ãtvrtohorním útvarÛm rovnûÏ patfií místy pomûrnû mocné svahové sedimenty a pÛdní horizonty. Dne‰ní povrch okresu Olomouc je v˘raznû ovlivnûn pohybem ker, kter˘ byl vyvolán alpinsk˘m vrásnûním v neogénu. Nejv˘raznûj‰í geomorfologickou strukturou je pfiíkopová propadlina Hornomoravského úvalu, ãlenûná v okrese Olomouc do tfií podcelkÛ: Stfiedomoravská niva, Uniãovská plo‰ina a Prostûjovská pahorkatina. Hornomoravsk˘ úval byl vytvofien kern˘m poklesem na v˘chodním okraji âeského masivu. Jeho mírnû zvlnûn˘ níÏinn˘ georeliéf s mûkce vyvinut˘mi tvary ostfie kontrastuje s pfiíkr˘mi zlomov˘mi svahy okolních kern˘ch struktur Nízkého Jeseníku a ZábfieÏské vrchoviny. Vrchovina Nízk˘ Jeseník, ohraniãující Hornomoravsk˘ úval na severov˘chodû, zasahuje na území okresu tfiemi podcelky, tfiemi zarovnan˘mi krami se zbytky holoroviny v rÛzn˘ch v˘‰kov˘ch úrovních. Niωí kern˘ stupeÀ tvofií bezlesá a zemûdûlsky intenzivnû vyuÏívaná Tr‰ická pahorkatina; vy‰‰í kerné stupnû tvofií Oderské vrchy, Doma‰ov-
Okres Olomouc ská vrchovina a ãást Bruntálské vrchoviny. V˘‰ková ãlenitost Nízkého Jeseníku je nejv˘raznûj‰í mezi Velkou Bystfiicí a Pasekou, kde okrajov˘ zlomov˘ svah vÛãi Hornomoravskému úvalu profiezávají hluboká údolí levostrann˘ch pfiítokÛ Moravy (Bystfiice, Bûlkovick˘ potok, Sitka, Huntava). Z geomorfologického hlediska je pozoruhodné údolí Bystfiice, v jehoÏ strm˘ch svazích jsou vyvinuty ãetné mrazové sruby a kamenné proudy (napfi. v PP Kamenné proudy u Doma‰ova). Západní omezení Hornomoravského úvalu tvofií ZábfieÏská vrchovina, z geomorfologického hlediska obdoba protilehlého Nízkého Jeseníku. Zlomové omezení v‰ak není tak v˘razné a ani pravostranné pfiítoky Moravy (napfi. TfiebÛvka) se zde nezafiezávají do terénu tak ostfie jako v Nízkém Jeseníku. Na území okresu Olomouc zasahuje ZábfieÏská vrchovina pouze malou ãástí Bouzovské vrchoviny, která zahrnuje dvû pozoruhodné krasové oblasti – Mladeãsk˘ a Javofiíãsk˘ kras. Oba nevelké krasové ostrÛvky vznikly na pfieru‰ovaném pruhu devonsk˘ch vápencÛ, kter˘ se táhne od Konice v okrese Prostûjov ve smûru JZ–SV. Kromû podzemních prostor s pÛsobivou krápníkovou v˘zdobou (zejména v Javofiíãsk˘ch jeskyních) je moÏno pozorovat i dal‰í krasové jevy – v Mladeãském krasu napfiíklad vyvûraãky u ¤imic, v Javofiíãském krasu unikátní skalní bránu Zkamenûl˘ zámek a fiícen˘ závrt Zátvofiice. Malá krasová oblast s nûkolika závrty je vyvinuta také na devonsk˘ch vápencích mezi Grygovem a Krãmaní v oblasti Tr‰ické pahorkatiny. Novodob˘ antropogenní reliéf souvisí zejména s tûÏbou nerostn˘ch surovin. V Nízkém Jeseníku jsou místy hojné zbytky ‰tol, dÛlních jam a odvalÛ po dob˘vání pokr˘vaãsk˘ch bfiidlic. V˘razné stopy po sobû zanechala tûÏba ‰tûrkopískÛ (umûlá jezera) a cihláfisk˘ch surovin v Hornomoravském úvalu. Zfietelnû jako jizvy zejí v krajinû velkolomy na stavební kámen (Mladeã, Grygov, Bûlkovické údolí). PÛdní pokryv okresu ãleníme do ãtyfi hlavních skupin. Stfiedomoravská niva a ãásteãnû také Uniãovská plo‰ina
1
jsou tvofieny od severu k jihu nivními pÛdami, které jsou po západním okraji lemovány pÛdami molick˘mi, po v˘chodním okraji pÛdami illimerick˘mi. Témûfi celou v˘chodní ãást regionu (Doma‰ovská a Vítkovská vrchovina, severní ãást Odersk˘ch vrchÛ) s okrajem pfii západní hranici (jih Úsovské vrchoviny a Mohelnické brázdy, v˘chodní ãást ZábfieÏské vrchoviny) tvofií hnûdé pÛdy. âernozem hnûdozemní na spra‰i tvofií samostatné okrsky jihozápadnû aÏ západnû od ·ternberka, jihov˘chodnû od Troubelic a mezi Olomoucí, Litovlí a Námû‰tí na Hané (podél hranice s okresem Prostûjov), kde je místy doprovázena ãernozemí typickou. Na spra‰ích v severozápadním aÏ jihov˘chodním okolí Uniãova se vyvinula rovnûÏ ãernozem ãernicová. Tok fiíãky Blaty jihozápadnû od Olomouce lemu-
1 Údolí Bystfiice u Hrubé Vody v Doma‰ovské vrchovinû s kamenn˘m proudem.
OC 5
125
Olomoucko KRAJINN¯ POKRYV
je ãernice typická na nevápnit˘ch nivních sedimentech. Do jihozápadního v˘bûÏku okresu zasahuje z Pfierovska ãernice glejová na vápnit˘ch nivních sedimentech. Hnûdozem typická a luvizemní leÏí na spra‰ích a spra‰ov˘ch hlínách v západním a severozápadním v˘bûÏku okresu. Hnûdozemû najdeme také v nûkolik km ‰irokém pásu jihov˘chodnû aÏ severnû od Olomouce. Severozápadnû od okresního mûsta se na slínit˘ch horninách a spra‰ov˘ch hlínách vyvinuly men‰í okrsky hnûdozemû pseudoglejové. Hnûdozemû jsou v uveden˘ch oblastech doprovázeny luvizemûmi, jak v ãetn˘ch asociacích, tak v samostatn˘ch celcích. Jedná se pfiedev‰ím o luvizem typickou 126
OC 6
na spra‰ov˘ch hlínách v oblasti navazující na nivu Moravy (mezi Litovlí a Horkou nad Moravou) a na spra‰ov˘ch pfiekryvech ‰tûrkÛ a ‰tûrkopískÛ. Severnû od Litovle a v˘chodnû od Velké Bystfiice leÏí na polygenetick˘ch a spra‰ov˘ch hlínách men‰í plochy luvizemû pseudoglejové. Severov˘chodnû od Litovle, Uniãova a Olomouce se na spra‰ích místy vytvofiila pfiechodná forma illimerick˘ch pÛd – ‰edozem typická. Nejvût‰í rozlohu olomouckého okresu pokr˘vá skupina hnûd˘ch pÛd, zaujímající témûfi celou v˘chodní ãást od hranic s okresy Bruntál a Pfierov. Kambizem typická (nasycená) vznikla na svahovinách drob a bfiidlic âeské vysoãiny (místy je provázena pseudoglejem
Okres Olomouc typick˘m na polygenetick˘ch hlínách) nad zónami hnûdozemí v západním v˘bûÏku (západnû od Litovle a Námû‰tû na Hané) a mezi KfiíÏov˘m vrchem (589,3 m n. m.), ·ternberkem a Velkou Bystfiicí. Dále na v˘chod, aÏ k hranicím s okresem Nov˘ Jiãín, navazuje na svahovinách drob a bfiidlic kyselá kambizem typická, která pfiechází do silnû kyselé kambizemû dystrické v okolí StráÏiska (675,3 m n. m.), Fidlova kopce (680,1 m n. m.), mezi StráÏi‰tûm (639,5 m n. m.) a ·ternberkem i mezi Vysokou Roudnou (660,0 m n. m.) a Horními Lodûnicemi. Podél husté sítû men‰ích tokÛ ve v˘chodním v˘bûÏku (Plazsk˘ a Libavsk˘ potok, Stará voda aj.) vznikly na nevápnit˘ch deluviofluviálních sedimentech gleje – glej typick˘, v men‰í mífie pseudoglejov˘ a organozemní. Gleje tvofií velké plochy téÏ v nivû Moravy mezi Olomoucí a BohuÀovicemi, severozápadnû aÏ jihozápadnû od ·tûpánova, západnû od Litovle a v severozápadním v˘bûÏku podél Oskavy (·umvaldsk˘ rybník) a Oslavy. Pseudogleje tvofií men‰í samostatné ostrÛvky v zónách kambizemí na v˘chodû okresu. Na vût‰ích plochách je nalezneme jako doprovodnou sloÏku kambizemí. V nivû Blaty jihozápadnû od Charvátsk˘ch Drahlovic, dále poblíÏ severov˘chodního okraje olomoucké aglomerace a v nevelk˘ch oblastech glejÛ severozápadnû od ·tûpánova se na vápnit˘ch nivních sedimentech vyvinul slatinn˘ druh organozemû (ra‰eliny) typické a glejové. ·irokou nivu fieky Moravy od Litovle aÏ k jiÏní hranici okresu (u Vûrovan) pokr˘vají stfiednû tûÏké nivní pÛdy – fluvizem glejová a v men‰í mífie fluvizem typická. Lemují také toky fiíãek Bystfiice, Odry, Oskavy, Blaty, Libavského a Rybného potoka, Cholinky aj. V oblastech kysel˘ch kambizemí se na v˘chozech drob, bfiidlic a na jejich suÈov˘ch polích vytvofiily rankery typick˘ a kambick˘ (litick˘). Svahoviny vápencÛ na men‰ích okrscích Javofiíãké vrchoviny mezi Mladãí a Javofiíãkem pokr˘vá rendzina typická (kambizemní). Území okresu Olomouc leÏí podle makroklimatické regionalizace Quitt,
1
E. (1971) ve v‰ech klimatick˘ch oblastech, tj. teplé (T), mírnû teplé (MT) i chladné (CH). Z klimatick˘ch podoblastí je to v teplé T2, v mírnû teplé MT11, MT10, MT9, MT7 a MT3 a v chladné CH7. Pfiechod mezi jednotliv˘mi podoblastmi je vcelku plynul˘, je podmínûn˘ mûnící se nadmofiskou v˘‰kou, dokladem ãehoÏ jsou prÛmûrné hodnoty a reÏim hlavních klimatick˘ch charakteristik teploty vzduchu a atmosférick˘ch sráÏek. Nejteplej‰í a souãasnû nejsu‰‰í oblastí v rámci okresu je ãást náleÏící k Hornomoravskému úvalu podél toku fieky Moravy a táhnoucí se ve smûru SSZ–JJV stfiedem území. Na ni plynule a pásovitû navazují podoblasti mírnû teplé od MT11 po MT3. Nejchladnûj‰í a nejvlhãí jsou nejv˘‰e poloÏené plochy západního svahu Nízkého Jeseníku na severozápadû okresu a Odersk˘ch vrchÛ na severov˘chodû okresu. Tvofií men‰í podoblast CH7. Promûnlivost klimatu okresu lze z tohoto pohledu charakterizovat od dlouhého, teplého a suchého léta s velmi krátk˘m pfiechodn˘m obdobím s tepl˘m aÏ mírnû tepl˘m jarem i podzimem, krátkou mírnû teplou, suchou aÏ velmi suchou zimou s velmi krátk˘m trváním snûhové pokr˘vky v pfiípadû podoblasti T2 aÏ po klima, které se vyznaãuje velmi krátk˘m aÏ krátk˘m létem mírnû chladn˘m a vlhk˘m, dlouh˘m pfiechodn˘m obdobím s mírnû chladn˘m jarem a mírn˘m podzimem,
1 Meandry fieky Odry v Odersk˘ch vr‰ích.
OC 7
127
Olomoucko
1
1 Kvûtnatá louka nad nivou Odry.
128
OC 8
dlouhou mírnou zimou, mírnû vlhkou s dlouh˘m trváním snûhové pokr˘vky. Nejvy‰‰í hodnoty prÛmûrné roãní teploty vzduchu se váÏí na nejníÏe poloÏená místa podél toku fieky Moravy, tj. Hornomoravsk˘ úval, jiÏní v˘bûÏek Mohelnické brázdy a Tr‰ickou pahorkatinu. Zde se pohybují teploty v intervalu 8–9 °C, napfi. Olomouc 8,4 °C. S rostoucí v˘‰kou se tato hodnota sniÏuje na 7–8 °C a jedná se o celou ZábfieÏskou vrchovinu, nejsevernûj‰í ãást Hornomoravského úvalu, okraj Nízkého Jeseníku vãetnû Odersk˘ch vrchÛ. Mûsto ·ternberk má prÛmûrnou roãní teplotu 7,9 °C, Námû‰È na Hané 7,7 °C. Severní ãást Úsovské vrchoviny a údolí fieky Bystfiice vãetnû nejv˘chodnûj‰í ãásti okresu vykazují prÛmûrné teploty 6–7 °C. Nejv˘‰e poloÏen˘ severov˘chod okresu, Nízk˘ Jeseník a Oder-
ské vrchy, je hodnotami prÛmûrn˘ch roãních teplot 5–6 °C nejchladnûj‰í. PrÛmûrná roãní teplota byla nejvy‰‰í v roce 1934 (10,0 °C) a nejniωí v roce 1940 (6,5 °C). Maximální denní teplota byla namûfiena v roce 1943 (35,5 °C), minimální v roce 1929 (–35,0 °C). Nejvy‰‰í prÛmûrná teplota ve velkém vegetaãním období (IV.–IX.) je 15 aÏ 16 °C a charakterizuje teplotní pomûry v nejníÏe poloÏen˘ch oblastech okolí mûsta Olomouce. Jen nepatrnû niωí je v Hornomoravském úvalu, Tr‰ické pahorkatinû, Úsovské vrchovinû a úpatní ãásti zlomového svahu Nízkého Jeseníku. S rostoucí nadmofiskou v˘‰kou se postupnû sniÏuje na 12 aÏ 13 °C. Nejchladnûj‰ím mûsícem b˘vá leden s prÛmûrnou teplotou –2 aÏ –3 °C v Hornomoravském úvalu, –3 aÏ –4 °C v Bouzovské vrchovinû a okraji Nízkého Jeseníku a –4 aÏ –5 °C ve vrcholov˘ch ãástech Nízkého Jeseníku a Odersk˘ch vrchÛ, Bruntálské a Doma‰ovské vrchovinû. Zaãátek období s prÛmûrnou denní teplotou 0 °C zaãíná na území okresu Olomouc mezi 16. 2. aÏ 21. 3. Konec období s prÛmûrnou denní teplotou 0 °C se pohybuje mezi 21. 11. a 21. 12. Datum nástupu, resp. ukonãení bezmrazového období koresponduje s mûnící se nadmofiskou v˘‰kou. PrÛmûrn˘ poãet letních dnÛ kolísá podle nadmofiské v˘‰ky od 20 do 60, mrazov˘ch od 100 do 140, ledov˘ch od 30 do 60. Nejniωí roãní sráÏkové úhrny 500 aÏ 600 mm na území okresu se váÏí na oblast sráÏkového stínu v˘chodních svahÛ Bouzovské vrchoviny a pfieváÏnou ãást Hornomoravského úvalu mezi Olomoucí (578 mm) a Litovlí (566 mm). Naopak nejvy‰‰í hodnoty 700–800 mm jsou zji‰tûny pro severov˘chodní ãást okresu, tedy vrcholové polohy Nízkého Jeseníku a Odersk˘ch vrchÛ. Nejvy‰‰í roãní prÛmûrn˘ sráÏkov˘ úhrn pfiipadá na stanici Nová Ves nad Odrou (863 mm). Zajímav˘ je rozdíl mezi nejvy‰‰ím a nejniωím roãním sráÏkov˘m úhrnem v Olomouci v období 1881–1980. Maximální úhrn ve
Okres Olomouc v˘‰i 949 mm byl zaznamenán v roce 1910, nejniωí pouh˘ch 318 mm v roce 1893. PrÛmûrné sráÏkové úhrny ve vegetaãním období (teplém pÛlroce) se pohybují na území okresu v intervalu 300–500 mm. Nejsu‰‰í je Hornomoravsk˘ úval, v˘chod Bouzovské vrchoviny, nejjiÏnûj‰í v˘bûÏek Moravské brány a Tr‰ická pahorkatina (300–400 mm). Nejsu‰‰ím mûsícem v roce b˘vá únor s prÛmûrn˘m úhrnem 20–50 mm podle nadmofiské v˘‰ky (Olomouc 23 mm, ·ternberk 28 mm). Naopak nejvlhãím mûsícem je zpravidla ãervenec, kdy prÛmûrné mûsíãní sráÏkové úhrny kolísají od 80 do 110 mm (Litovel 80 mm, ·ternberk 91 mm). Poãet dnÛ se snûÏením v roce dosahuje 20 (jiÏní ãást okresu) aÏ 60 (Horní Lodûnice) a odráÏí nadmofiskou v˘‰ku místa. TotéÏ platí pro poãet dnÛ se snûhovou pokr˘vkou (30–100 dní v roce). PrÛmûrná roãní oblaãnost se pohybuje mezi 65–70 %, nejvût‰í b˘vá v zimû, nejmen‰í v létû, nejménû oblaãn˘m mûsícem je záfií (55 %). PrÛmûrná délka trvání sluneãního svitu v okrese Olomouc se pohybuje v intervalu 1600–2000 hodin, z toho na vegetaãní období pfiipadá 1200 aÏ 1400 hodin. PrÛmûrná roãní hodnota pomûrné (relativní) vlhkosti vzduchu je 78 %. Nejniωí hodnoty pfiipadají na kvûten, nejvy‰‰í na prosinec. âetnost smûrÛ vûtrÛ v roce se na rÛzn˘ch místech li‰í, celkovû pfievládají vûtry S a SZ smûrÛ. V Olomouci pfievládají vûtry severní (15,3 %), na stanici Luká severozápadní (22,5 %), na stanici âervená západní (21,6 %) a v Pasece severov˘chodní (19,1 %). Pro Olomouc je typická vysoká ãetnost bezvûtfií (22,6 %). PrÛmûrná rychlost vûtru v roce je v okrese Olomouc asi 17 km⋅h–1, tj. 4,7 m⋅s–1. Okres Olomouc patfií z hlediska kvality ovzdu‰í mezi nejménû zneãi‰tûné na celé Moravû. Celková emise SO2 ze stacionárních zdrojÛ v roce 1990 ãinila 19 043,52 t, emise NOx ve stejném roce 3 615,24 t
1
a emise pra‰ného aerosolu 8 741,39 t. Kromû zdrojÛ na území okresu nebo mûsta Olomouce (fakultní nemocnice, teplárna, Uniãovské strojírny Uniãov, Moravské Ïelezárny Olomouc, Moravia Hluboãky a Mariánské Údolí) se na zneãi‰tûní podílely zdroje leÏící mimo nûj (Pfierovské chemické závody, Teplárna Pfierov, ale i zdroje vzdálené vãetnû zahraniãních). Vût‰ina olomouckého okresu patfií do povodí fieky Moravy, která protéká jeho územím v délce 56 km. Severov˘chodní ãástí okresu prochází rozvodí úmofií âerného mofie a Baltského mofie, takÏe asi desetina okresu náleÏí do povodí Odry, která pramení v Odersk˘ch vr‰ích. Pramen není v souãasnosti hydrologicky pozorován, je v‰ak pûknû upraven a chránûn v dfievûném pfiístfie‰ku (viz foto na stranû 11). Nejv˘znamnûj‰ími pfiítoky Moravy jsou levostranné Oskava s pfiítoky Oslavou (P = 101,63 km2, Qa = 0,795 m3⋅s-1) a Sitkou (P = 117,42 km2, Qa = 0,772 m3⋅s-1), Bystfiice, Ole‰nice (P = 106,39 km2, Qa = 0,548 m3⋅s-1) a zprava Cholinka. Znaãnou plochu jihozápadní ãásti okresu odvodÀuje Blata, která se do Moravy vlévá v okrese Pfierov. Pfiítoky TfiebÛvky odvádûjí vody z Bouzovska na západû. TfiebÛvka ústí do Moravy v okrese ·umperk. Vodní plochy vznikly jednak zatopením b˘val˘ch pískoven a ‰tûrkoven (u Chomoutova a Horky nad Moravou), jednak v dosud tûÏen˘ch lokalitách u Nákla a Grygova. Ve vojenském prostoru Libavá leÏí na fiece Odfie na
1 ¤eka Morava u Hynkova (CHKO Litovelské Pomoraví) v Hornomoravském úvalu.
OC 9
129
Olomoucko
1
3
2
1 Kriticky ohroÏen˘ l˘kovec vonn˘ (Daphne cneorum). 2 Kriticky ohroÏen˘ zimozelen okoliãnat˘ (Chimaphila umbellata). 3 Bledule jarní kvete v luÏním lese u Stfienû (CHKO Litovelské Pomoraví).
130
OC 10
hranicích okresu Olomouc a Opava nevelká Barnovská nádrÏ (objem vody 420 000 m3). Na fiece Ole‰nici v Tr‰icích byla vybudována zavlaÏovací nádrÏ. K nejrozsáhlej‰ím rybníkÛm patfií Pomocn˘, Hrub˘ Dlouh˘ a U sádek u ·umvaldu. U Mladãe a Javofiíãka se nalézají krasové jeskynû s krasov˘mi prameny a ponory v povodí ·praÀku, které je sloÏit˘mi podzemními cestami propojeno i s prameni‰tûm âerlinky (vzdáleném 12 km). ¤adu vrtÛ podzemních vod nalezneme zejména v nivû Moravy, napfi. u Lo‰tic, âervenky, Mladãe, Nákla a Olomouce-âernovíru. Nûkteré jsou sledovány také v jin˘ch ãástech území, napfi. v ·umvaldu nebo Dlouhé Louãce. K objektÛm vyhledávan˘m turisty patfií pozorovan˘ pramen ve skále Panny Marie u Spálovského Ml˘na. V severní ãásti okresu se nacházejí zfiídla minerálních vod, pfiiãemÏ komerãnû je vyuÏíván pramen v Doma‰ovû nad Bystfiicí. âást okresu leÏící v Hornomoravském úvalu je chud‰í na sráÏky a je ãásteãnû dotována vodou z pravideln˘ch záplav rÛzné intenzity. Ty jsou Ïivotodárné zejména pro zachované komplexy luÏních lesÛ. Velmi pozitivní vliv luhÛ v rámci CHKO Litovelské Pomoraví se projevil pfii katastrofální povodni v roce 1997. Tehdy se tu zpomalily povodÀové vlny a akumulací znaãného mnoÏství vody byly v˘raznû sníÏeny zpÛsobené ‰kody. Podstatná ãást olomouckého okresu se nachází v termofytiku ve fytogeografickém okrese Haná, v obou jeho podokresech, tedy v Hornomoravském úvalu a Hanácké pahorkatinû. V Hornomoravském úvalu pfievaÏují zemû-
dûlské plochy, v pfiirozené a polopfiirozené vegetaci dominují porosty luÏního lesa typu jilmov˘ch doubrav, místy (vzácnû) také topolov˘ch jasenin. Vrbotopolové luhy jsou vyvinuty pouze v nejbliωím okolí fieky v NPR Ramena fieky Moravy. Kromû nich nalézáme vlhké louky, pfiedev‰ím psárkové a pcháãové, a také ostfiicové a rákosové porosty. Ve‰kerá uvedená vegetace je nejlépe zachována v CHKO Litovelské Pomoraví. Pozoruhodn˘m luÏním lesem je PR Království s pfievaÏujícími porosty su‰‰ího luhu s habrem obecn˘m (Carpinus betulus). Západní hranici roz‰ífiení má v Království karpatsk˘ druh kyãelnice Ïláznatá (Dentaria glandulosa). F. o. Hanácká pahorkatina je do znaãné míry odlesnûn˘m zemûdûlsk˘m územím. Jen místy se zachovaly lesní porosty, obvykle ãern˘‰ové a lipové dubohabfiiny, pfiípadnû kyselé doubravy. Setkáme se rovnûÏ s fragmenty mochnov˘ch a bfiekov˘ch doubrav. Na Malém Kosífii, Na skále a v Grygovsk˘ch kopcích nalezneme nelesní xerotermní porosty s fiadou termofytÛ a subtermofytÛ. Nûkteré z nich zde mají svá nejsevernûj‰í stanovi‰tû na Moravû, napfiíklad vstavaã trojzub˘ (Orchis tridentata) a smldník alsask˘ (Peucedanum alsaticum). V Terezském údolí (ve star‰í botanické literatufie oznaãovaném jako Hlubok˘ Ïleb) u Námû‰tû na Hané lze najít porosty od ovsíkov˘ch a vlhk˘ch psárkov˘ch a pcháãov˘ch luk a ol‰in aÏ po teplomilné doubravy a v nich tak rozdílné vzácné druhy jako prstnatec pletní (Dactylorhiza incarnata), kosatec sibifisk˘ (Iris sibirica), ostfiici tlapkatou (Carex pediformis) a ãesnek chlumní (Allium senescens). Terezsk˘m údolím prochází hranice termofytika a mezofytika. JiÏní i severní okraj olomouckého okresu fiadíme do mezofytika. Na jihu leÏí f. okres Drahanská vrchovina s podokresy Bouzovská pahorkatina a Drahanské podhÛfií. Lesy tvofií vût‰inou kulturní smrãiny, místy jilmové doubravy, ãern˘‰ové a lipové habfiiny aÏ rÛzné buãiny, v Javofiíãském krasu dokonce buãiny okroticové. V oblasti Tfiesína místy rostou teplomilné dfiínové a bfiekové doubravy, místy také chudé biko-
Okres Olomouc POTENCIÁLNÍ P¤IROZENÁ VEGETACE
vé doubravy. Na vrchu ·pranûk rostou suÈové lesy s tisem ãerven˘m (Taxus baccata) a vzácn˘m plo‰tiãníkem evropsk˘m (Cimicifuga europaea). Na severu lemuje termofytikum Hané fytogeografick˘ okres ZábfieÏsko-uniãovsk˘ úval. PfievaÏuje tu zemûdûlská pÛda, v˘jimkou je severní okraj lesa Doubrava v CHKO Litovelské Pomoraví, kde rostou lipové dubohabfiiny. Na f. o. ZábfieÏsko-uniãovsk˘ úval navazuje na severu f. o. Jesenické podhÛfií, lesnaté území s pfievahou buãin. V jejich bylinném patfie dominují rostliny rÛznící se podle typu georeliéfu. Místy nalézáme acidofilní bikové doubravy. V údolí Bystfiice a v nûkolika dal‰ích Ïlebech rostou suÈové lesy typu
klenov˘ch habfiin a mûsíãnicov˘ch javofiin. Z v˘znamn˘ch druhÛ f. o. Jesenického podhÛfií je moÏno zmínit zvoneãník hlavat˘ (Phyteuma orbiculare), starãek pofiíãní (Senecio fluviatilis) a ostfiici stinnou (Carex umbrosa). Severov˘chod olomouckého okresu tvofií Moravská brána, f. podokres Tr‰ická pahorkatina. SloÏení flóry a vegetace je obdobné jako ve f. o. Jesenické podhÛfií, jen lesnatost je zde niωí. Nejvy‰‰í polohy severního okraje olomouckého okresu patfií do oreofytika, do fytogeografického okresu Nízk˘ Jeseník. V údolních polohách najdeme podmáãené smrãiny a ol‰iny, na svazích a náhorních rovinách pfiedev‰ím buãiny. Ze vzácn˘ch druhÛ je moÏno OC 11
131
Olomoucko
1
2
1 a 2 Hvûzdnice chlumní (Aster amellus).
132
OC 12
uvést vrbu rozmar˘nolistou (Salix rosmarinifolia), meãík stfiechovit˘ (Gladiolus imbricatus) a kriticky ohroÏen˘ starãek baÏinn˘ (Senecio paludosus). Celé území okresu, aÏ na mal˘ v˘bûÏek Kojetínského bioregionu na jihov˘chodû, patfií hercynské biogeografické podprovincii, coÏ má podstatn˘ vliv na sloÏení zdej‰í fauny. Ta je v‰ak ãásteãnû obohacena nûkter˘mi teplomilnûj‰ími druhy, které sem pronikly úvaly od jihu. Dlouhodobé osídlení a zemûdûlské vyuÏívání pfieváÏné plochy okresu vedlo na druhé stranû k pfiemûnû a silnému ochuzení pÛvodní fauny. T˘ká se to pfiedev‰ím plochého Hornomoravského úvalu (Litovelsk˘ bioregion, ãásteãnû na jihu Kojetínsk˘ bioregion) a pahorkatin na západû (Prostûjovsk˘ bioregion). Pro vût‰inu okresu je typická bûÏná polní zvífiena. Podobné ochuzení se projevilo na vodní faunû
s regulací Moravy a zneãi‰tûním vod. V˘jimku pfiedstavuje pouze úsek Moravy v CHKO Litovelské Pomoraví, kde zÛstala zachována stará fiíãní ramena a pfiirozené fiíãní koryto a kde dosud existují periodické záplavové tÛnû. Obohacením fiíãní sítû a tím i vodní fauny v nivû jsou novû vzniklá rozsáhlá ‰tûrkovi‰tû, zejména u Chomoutova a Moraviãan a obnoven˘ rybník u ·umvaldu. Na svazích vrchovin ohraniãujících v okrese úval Moravy (Nízkojesenick˘ bioregion na severov˘chodû, v malé mífie téÏ Drahansk˘ bioregion na západû) zÛstaly ve vût‰ím rozsahu zachovány pfiírodû blízké lesní porosty s pÛvodnûj‰í faunou. Z teplomiln˘ch druhÛ bezobratl˘ch Ïijí na území okresu napfiíklad plÏ suchomilka obecná (Helicella obvia), kobylka Phaneroptera falcata, modrásek v˘chodní (Pseudophilotes vicrama), m. jetelov˘ (Polyommatus bellargus) a mÛra kukléfika hvûzdnicová (Cucullia asteris). Nároãnûj‰í z nich ob˘vají pouze stanovi‰tû pfiirozenûj‰ího charakteru, napfi. zbytky polopfiirozen˘ch nelesních xerotermních porostÛ, jiné pfiecházejí i na druhotné biotopy, jako jsou silniãní náspy, hráze apod. PfiíleÏitostnû lze na such˘ch lokalitách pozorovat mravkolvy Myrmeleon formicarius a Euroleon nostras. Cvrãek lesní (Nemobius sylvestris), druh tepl˘ch doubrav, zde dosahuje severní hranice roz‰ífiení na Moravû. Neménû pozoruhodn˘ je nález vzácného komárovce Bittacus hagenii a zlatooãky Hypochrysa elegans. Z teplomiln˘ch druhÛ pÛdních bezobratl˘ch jmenujme alespoÀ mnohonoÏku Megaphyllum unilineatum, zemivky Geophilus oligopus a Henia illyrica, stonoÏky Lithobius nodulipes a L. duboscqui. Pozoruhodn˘mi synantropními druhy mnohonoÏek, které byly nalezeny v okolí Olomouce, jsou Choneiulus palmatus a Polydesmus inconstans. RÛznû zachovalé komplexy luÏních lesÛ a navazujících aluviálních luk ob˘vají mj. plÏ dvojzubka luÏní (Perforatella bidentata), modrásek oãkovan˘ (Maculinea telejus), vzácná píìalka vlnopásník luÏní (Scopula nemoraria), píìaliãka zejkovaná (Anticollix sparsata), stuÏkonoska topolová (Catocala eloca-
Okres Olomouc ta), páchník hnûd˘ (Osmoderma eremita), pestfienky Platycheirus perpallidus, Eristalis oestraceus a mnoÏství dal‰ích druhÛ hmyzu. Na nûkolika lesních lokalitách s bfiízou, napfi. u Nov˘ch ZámkÛ, Ïije vzácn˘ seversk˘ hfibetozubec jarní (Odontosia sieversii). Z mokfiadních biotopÛ v okolí Olomouce je známa fiada vzácn˘ch druhÛ vodních broukÛ a váÏek. Jmenujme alespoÀ potápníky Laccornis oblongus, Agabus unguicularis a Hydroporus gylenhalli, plavãíka Haliplus fulvicollis, klínatku obecnou (Gomphus vulgatissimus), váÏku bûlofiitnou (Orthetrum albistylum), v. ãervenou (Crocothemis erythraea) a ‰idélko malé (Ischnura pumilio). Pfiedev‰ím na mokfiady slatinného charakteru je vázána ‰ídlatka zelená (Lestes virens). Mezi charakteristické druhy pÛdních bezobratl˘ch luÏních lesÛ Olomoucka patfií mnohonoÏka Polydesmus denticulatus, svinule Glomeris connexa, stonoÏky Lithobius curtipes a Lamyctes fulvicornis, suchozem‰tí stejnonoÏci Hyloniscus riparius, Trichoniscus pusillus a beru‰ka mokfiadní (Ligidium hypnorum). Podél toku Moravy je bûÏná vodnáfika Sisyra fuscata. Rdesnové louky severnû od Olomouce byly do 50. let posledním útoãi‰tûm dnes u nás vymfielého severského ohniváãka rdesnového (Lycaena helle). Obdobn˘ osud postihl i okáãe hnûdého (Coenonympha hero), jehoÏ poslední populace v âeské republice v okolí Moraviãan vyhynula koncem 70. let. Na loukách pravidelnû hnízdí chfiástal polní (Crex crex) a charakteristick˘m druhem tohoto prostfiedí je také bramborníãek hnûd˘ (Saxicola rubetra). Na náplavech pfiírodního koryta Moravy v CHKO Litovelské Pomoraví hnízdí pisík obecn˘ (Actitis hypoleucos) a kulík fiíãní (Charadrius dubius), v neregulovan˘ch bfiezích najdeme kolonie bfiehule fiíãní (Riparia riparia) a hnízda ledÀáãka fiíãního (Alcedo atthis). V mûlk˘ch nádrÏích se rozmnoÏují obojÏivelníci – kromû bûÏn˘ch druhÛ skokan ostronos˘ (Rana arvalis) a s. ‰tíhl˘ (R. dalmatina). Ve vy‰‰ích, více zalesnûn˘ch ãástech okresu jsou pomûrnû bûÏní mlok skvrnit˘ (Salamandra salamandra) a ãolek horsk˘ (Triturus alpestris), z plazÛ je‰-
1
tûrka Ïivorodá (Zootoca vivipara). Ve star˘ch porostech na okrajích úvalu hnízdí s˘c rousn˘ (Aegolius funereus) a v˘r velk˘ (Bubo bubo), v Nízkém Jeseníku pfieÏívá mizející populace tetfiívka obecného (Tetrao tetrix). V Nízkém Jeseníku zasahuje do okresu roz‰ífiení plcha lesního (Dryomys nitedula). Poãátkem devadesát˘ch let probûhla v CHKO Litovelské Pomoraví úspû‰ná repatriace bobra evropského (Castor fiber). NíÏinná a pahorkatinná ãást okresu byla osídlena jiÏ ve stfiedním a mlad‰ím paleolitu. Nejstar‰í archeologické nálezy pocházejí z Mladeãsk˘ch jeskyní, kde byly v Dómu mrtv˘ch nalezeny lidské kosti a na stûnách bylo objeveno asi tucet znaãek malovan˘ch okrovou hlinkou nebo akvarelem. Jejich stáfií je odhadováno na 27 aÏ 30 tisíc let (aurignacien). První zemûdûlci sem pfii‰li s oteplením po konci poslední doby ledové v 6. tisíciletí pfi. n. l. Usídlili se na spra‰ov˘ch pÛdách, ve vyv˘‰en˘ch polohách, ale pfiitom v blízkosti men‰ích vodních tokÛ. Na Moravû známe z této doby 700 osad, na Olomoucku mj. Uniãov, Troubelice, Lutín a Hnûvotín. V období doby bronzové (2 000 aÏ 700 pfi. n. l.) jiÏ procházela podél fieky Moravy obchodní stezka spojující vyspûlej‰í jihov˘chodní Evropu s Evropou severní. Byla budována opevnûná sídli‰tû (hradiska) a vznikala mohylová pohfiebi‰tû. Mezi nejv˘znamnûj‰í lokality tohoto období fiadíme Rmíz u Námû‰tû na Hané, pocházející z období kultury s nálevkovit˘mi poháry a datované jiÏ do období 3 500 let pfi. n. l. K dokladÛm keltského osídlení na Olomoucku patfií lokalita ·védské ‰ance
1 OhroÏen˘ druh ropucha zelená (Bufo viridis).
OC 13
133
Olomoucko poblíÏ Ludéfiova. Slované pronikají na na‰e území od 2. tfietiny 6. století a z této doby jsou známy i první slovanské osady v Mohelnické brázdû, u Námû‰ti na Hané a u Blatce. V oblasti michalského návr‰í v Olomouci bylo situováno jedno z velkomoravsk˘ch center. Z poloviny 11. století máme zprávy o existenci olomouckého hradu, a tedy i zárodku mûsta Olomouce. První písemné zmínky o existenci vût‰iny osad v regionu máme díky existenci darovacích zápisÛ novû vzniklému klá‰teru Hradisko u Olomouce z roku 1078. Vnûj‰í a vnitfiní kolonizace probíhající od 13. století zasáhla pfiedev‰ím Bouzovsko a oblast Nízkého Jeseníku (dne‰ní Vojensk˘ v˘cvikov˘ prostor Libavá). Tereziánské a josefínské reformy znamenaly poslední zmûnu v sídelním systému, kdy rozparcelováním velkostatkÛ vzniklo mnoho nov˘ch vesnic (raabizace). Od poãátku 19. století poãala krajinu ovlivÀovat prÛmyslová revoluce a jí nastartované procesy. Znaãná ãást rybníkÛ byla vysu‰ena, zavádûlo se pûstování okopanin, od 80. let 19. století byla systematicky regulována fieka Morava a intenzivnûji vyuÏívána její niva. PrÛvodním jevem nové civilizaãní etapy je zkvalitÀování a roz‰ifiování komunikací, nejdfiíve císafisk˘ch silnic a od 40. let 19. století také Ïeleznice. Statut mûsta – pevnosti znemoÏÀoval od roku 1757 plo‰n˘ rozvoj Olomouce. Po jeho zru‰ení v roce 1866 se orgamismus mûsta, spoutan˘ dfiíve hradbami, dynamicky ‰ífií do volné krajiny. V roce 1919 byla pfiipojena pfiedmûstí a vytvofiena tzv. Velká Olomouc. Plo‰nû se rozvíjejí také ostatní sídla, pfiedev‰ím ta, která leÏí v úvalové ãásti a mají dobré propojení s okolím. ·ternberk si udrÏuje pozici druhého nejv˘znamnûj‰ího mûsta. Uniãov a Litovel rostou mnohem pomaleji. Rozvoj mûst neprobíhá vcelku tak boufilivû jako v prÛmyslovûj‰ích ãástech ãesk˘ch zemí. Po druhé svûtové válce zasáhlo krajinu pfiedev‰ím odsun nûmeckého obyvatelstva, vyhlá‰ení vojenského v˘cvikového prostoru Libavá a intenzívní 134
OC 14
zemûdûlská v˘roba. Pováleãn˘ extenzivní rozvoj se projevil velk˘mi plo‰n˘mi zábûry zemûdûlské pÛdy a urbanizací inundaãních území, pfiedev‰ím podél fieky Moravy. Období po roce 1989 je charakteristické dal‰ím zv˘‰ením tlaku na pÛdu. K pfiíãinám patfií uvolnûní strohého totalitního správního systému, následn˘ prudk˘ rÛst spoleãenskoekonomick˘ch aktivit a vzrÛst ekonomické síly obyvatelstva. V okrajov˘ch ãástech mûst, pfiedev‰ím Olomouce, vyrÛstají velkoplo‰ná nákupní centra, prÛmyslové areály, roz‰ifiuje se komunikaãní síÈ a projevují se tendence k rozpt˘lenému bydlení. Nejstar‰ím chránûn˘m územím v okrese Olomouc je NPP Tfiesín, kde se v roce 1933 koneãnû doãkaly ochrany svûtovû známé Mladeãské jeskynû. Ty si nezískaly vûhlas svou krápníkovou v˘zdobou, kterou místní sedláci beztrestnû rozprodávali na trzích v Litovli a Olomouci, ale unikátními archeologick˘mi nálezy. PÛvodnû bylo chránûno jen bezprostfiední okolí vstupu do jeskyní, ale o 60 let pozdûji vyhlásila Správa CHKO Litovelské Pomoraví ochranu témûfi celého masivu Tfiesína. Shodou okolností byl dal‰ím chránûn˘m územím, vyhlá‰en˘m v roce 1949, krasov˘ vrch ·pranûk se systémem nádhernû zdoben˘ch Javofiíãsk˘ch jeskyní, které dnes patfií k nejvût‰ím zimovi‰tím letounÛ v âeské republice. V 50. letech 20. století doãkaly územní ochrany také mizející fragmenty xerotermních stepí. Jistou ironií zÛstane, Ïe se dochovaly právû tam, kde byly pÛvodnû témûfi zniãeny pfii tûÏbû vápencÛ. Místa lomÛ a lÛmkÛ se nehodila do zcelovan˘ch ‰ir˘ch lánÛ socialistické zemûdûlské velkov˘roby, proto se v nich mohla zachovat pÛvodní rostlinná spoleãenstva. Nûkdy v‰ak zÛstaly tyto lokality pfiíli‰ malé a izolované na to, aby se zde mohla udrÏet pÛvodní druhová pestrost, zejména hmyzu. Dal‰í chránûná území pfiib˘vala jen sporadicky. AÏ v první polovinû 90. let 20. století, zejména díky vzniku CHKO Litovelské Pomoraví a aktivitû jejích pracovníkÛ, se doãkaly zaslouÏené ochrany ãetné lokality v nivû Moravy a pfiilehlém okolí.
Okres Olomouc
1
Se vznikem CHKO je nepfiímo spojen také jeden v˘znamn˘ projekt realizovan˘ pfieváÏnû na jejím území – podpora návratu kriticky ohroÏeného bobra evropského (Castor fiber), kter˘ byl na Moravû vyhuben u Grygova poblíÏ Olomouce v roce 1730. Po 10 letech trvání projektu lze na poãátku 21. století konstatovat, Ïe zámûr, realizovan˘ zejména pracovníky Pfiírodovûdecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, se zdafiil. Dobrá spolupráce mezi odborn˘mi pracovníky univerzity a orgány i organizacemi pÛsobícími v oblasti ochrany pfiírody se projevuje pozitivnû také v celé fiadû dal‰ích spoleãn˘ch projektÛ (evidence zvlá‰tû chránûn˘ch druhÛ rostlin a ÏivoãichÛ, podpora vybran˘ch druhÛ, zakládání semenné banky atd.) Ve velmi pestré mozaice chránûn˘ch území v okrese Olomouc lze nalézt lokality geologické a paleontologické (Geologické varhany, U strejãkova lomu, Tfiesín, ·pranûk), celou ‰kálu rostlinn˘ch spoleãenstev od xerotermÛ (Na skále, Mal˘ Kosífi, U bíl˘ch hlin) pfies zachovalé lesní komplexy (Vrapaã, Království) po mokfiadní spoleãenstva (Pla-
né louãky, Smolenská luka, Ramena fieky Moravy). Jiná místa slouÏí ochranû urãit˘ch druhÛ rostlin (Tuãapská skalka, U Zámecké Moravy) a ÏivoãichÛ (Bázlerova pískovna, Chomoutovské jezero). Zvlá‰tním typem území je Park v Bílé Lhotû, kde je soustfiedûna unikátní sbírka dfievin. Nejhodnotnûj‰í ãást okresu je chránûna v CHKO Litovelské Pomoraví. Na pomûrnû malém území je soustfiedûno 23 maloplo‰n˘ch chránûn˘ch území o v˘mûfie témûfi 936 ha. Ve zb˘vající ãásti okresu je vyhlá‰eno dal‰ích 11 chránûn˘ch území o v˘mûfie pfiibliÏnû 390 ha. Tfii národní pfiírodní rezervace, tfii národní pfiírodní památky, 12 pfiírodních rezervací a 16 pfiírodních památek zaujímá rozlohu 1326,2 ha (0,91 % rozlohy okresu). Velk˘ potenciál dochovan˘ch pfiirozen˘ch stanovi‰È a na nû vázan˘ch chránûn˘ch a vzácn˘ch rostlin i ÏivoãichÛ obsahuje vojensk˘ prostor Libavá, kter˘ byl díky zvlá‰tnímu reÏimu u‰etfien devastaãních vlivÛ zemûdûlské velkov˘roby a Ïivelné rekreace. Po uzávûrce této knihy byla na v˘mûfie 92,59 ha vyhlá‰ena pfiírodní rezervace Hrubovodské sutû.
1 Svat˘ Kopeãek – poutní kostel Nav‰tívení Panny Marie (od r. 1995 bazilika minor).
OC 15
135
