Ohrožuje kapitalismus demokracii? Esej
25. 8. 2013
Mgr. Markéta Kozáková
„Pesimismus dvacátého století stojí v ostrém protikladu k optimismu století předchozího. Ačkoli Evropou na počátku devatenáctého století otřásly války a revoluce, většinou probíhalo ve znamení míru a nebývalého růstu materiálního blahobytu. Optimismus spočíval na dvou širokých základech. První bylo přesvědčení, že moderní věda bude zlepšovat lidský život potíráním nemocí a chudoby. Příroda, odvěký protivník člověka, měla být ovládnuta vyspělou technologií a přinucena sloužit zájmům lidského štěstí. Druhým byla představa, že svobodné demokratické vlády se budou šířit do stále většího počtu zemí celého světa. Předpokládalo se, že „duch roku 1776“ a ideály Francouzské revoluce vymažou ze světa tyrany, autokraty a tmářské kněží, Slepou oddanost autoritám měla vystřídat racionální samospráva, v níž všichni lidé, svobodní a rovní nebudou podléhat žádným pánům, ale pouze sami sobě.“ F. Fukuyama 1
Úvod Toto téma jsem si vybrala z toho důvodu, že neustále se hovoří o krizi. Po krizi hypoteční byla krize globální, která postihla i jižní státy Evropské unie (EU). Představitelé států a centrálních bank EU se snaží situaci řešit především odkupem dluhopisů těžce zadlužených zemí. Zde vyvstává otázka, zda kapitalismus (lépe kumulace majetku malou skupinou osob) není silnější než možnosti demokraticky zvolených státních orgánů.
Konec studené války – konec problémům? V době studené války proti sobě stály: Západ proti Východu, kapitalismus proti komunismu. S koncem studené války se dramaticky a razantně to rozdělní mění 1
Fukuyama, Konec dějin a poslední člověk, str. 26
– státy se snaží přejít do demokratických režimů, řeší otázku přechodu do kapitalismu a s tím související soukromé vlastnictví. Vznikají nové státy, mění se národní identity, cíle a zájmy státu i jejich symboly, na scéně se objevují noví aktéři. Vzniká globální politika, která se definuje podle kulturních linií. Země se těší nevídanému blahobytu, prosperity, vznikají volné trhy mezi státy, spolupráce na bázi ekonomické, politické a bezpečnostní mezi státy. Demokracie občanům připravila svobodné a spravedlivé volby, které mají za úkol národ zase ucelit. Zdá se, že demokracie a kapitalismus vedou k prosperitě a blahobytu společně. Ale je tomu skutečně tak?
V dnešní společnosti je stále zřetelnější, že postrádá jednotící prvek. Vzniká otázka, zda kapitalismus může jít opravdu ruku v ruce s demokracií. Nebo zda demokracie není kapitalismem ohrožena. S tím také souvisí otázka, zda nás demokracie nezrazuje, čím déle v ní žijeme. Neustále postupující a prohlubující se globalizace přináší s sebou problémy a otázky, o kterých dřív státy, vlády a ani občané neměli tušení.
Na poli politiky se objevili noví aktéři, ať už ziskové nebo neziskové organizace a lobby. Tak vzniká otázka, zda je opravdu Západ stále ten silný, vyspělý a pokrokový aktér, který udává směr. Dle Samuela Huntingtona existují dva pohledy na moc Západu v poměru k ostatním civilizacím. V jednom se jeví Západ jako úchvatný, triumfální, jako téměř úplná nadvláda. S rozpadem Sovětského svazu ztratil Západ jediného skutečného rivala. V důsledku toho svět utvářejí a i nadále budou utvářet cíle, priority a zájmy nejvýznamnějších západních států, přičemž ke slovu se občas dostane i Japonsko.
Dle autora druhý pohled na Západ je značně odlišný. Objevuje se nám obrázek upadající civilizace, jejíž politická, ekonomická i vojenská síla se zmenšuje v poměru k rostoucí síle ostatních civilizací. Vítězství Západu ve studené válce přineslo vyčerpání, nikoliv vítězství. Západ se stále více musí starat o své vnitřní problémy a potřeby, neboť se potýká s pomalým ekonomickým růstem, stagnující populací, nezaměstnaností, velkými schodky ve státním rozpočtu, upadající pracovní morálkou, nízkými úrokovými sazbami v mnoha zemích, včetně Spojených států, se společenským rozpadem, problémem drog a zločinností. Ekonomická moc se velmi rychle přesouvá do východní Asie a v těsném sledu následuje i vojenská síla a s ní spojený politický vliv. Na prahu hospodářského vzestupu stojí Indie. Stále nepřátelštěji vystupuje vůči Západu islámský svět a jeho ochota přijímat diktát Západu či se řídit západními kázáními se rychle vytrácí i u ostatních společností; zároveň mizí západní sebevědomí i vůle vládnout. Koncem osmdesátých let se hodně diskutovalo o tvrzení, že Spojené státy procházejí fází úpadku.2 Toto tvrzení o fázi úpadku potvrdily Spojené státy, když v roce 2007 prošly hypoteční krizí, která se následně v roce 2008 proměnila v celosvětovou finanční krizi nejen ve Spojených státech, ale i v Evropě. Tím se ukázala spolupráce EU mezi členskými zeměmi. Na povrch se dostaly dopady evropské krize v členských státech. Začalo se hovořit o tom, zda je krize ekonomická i krizí demokratickou. Zazněly otázky, zda státy, které vstoupily do EU, byly na vstup připraveny, a proč některé státy zasáhla krize více a některé méně. Do popředí se dostala i otázka dalšího rozšiřování EU. Měla by EU přijmout další státy jako členské země nebo by se rozšiřování mělo na chvíli pozastavit, než si EU vyřeší své problémy. Má být členskou zemí i Turecko, které vyjednává s EU o možném členství již od 60. let 20. století, a které krize zasáhla minimálně. U 2
Huntington, Střet civilizaci, str.78
Turecka by se měla řešit i otázka, zda EU opravdu chce přijmout zemi, které má „problémové sousedy“ (Irán, Irák, Sýrie) a nevyřešené vztahy s Kyprem. V této souvislosti se zamýšlím, zda EU chce opravdu sdružovat demokratické státy za účelem evropské prosperity a konkurenceschopné vůči Spojeným státům, Rusku a asijským zemím. Nebo plánuje EU sdružovat pouze prosperující státy, u nichž je demokracie ve stínu?
Buď kapitalismus, nebo demokracie Dle Roberta Breicha vzkvétá buď kapitalismus, nebo demokracie. Druhý musí držet krok, protože bude brzy následovat. Přesto se dnes začínají kapitalismus a demokracie podle Breicha rozcházet. Kapitalismus je ten, který dává směr, protože je prosperující. Oproti tomu demokracie se snaží držet krok. Jako názorný příklad udává autor Čínu, která má postavení třetího největšího prosperujícího národa. Čína přijala tržní svobodu, ale ne politickou svobodu3.
Jiří Pehe ve svém článku zdůraznil, že Čína umí na změny v globálním kapitalismu rychle reagovat a využívat své výhody, jako je obrovský potenciál levné pracovní síly4.
Jako druhý příklad uvádím Rusko, které se snaží být ekonomicky úspěšné a konkurenceschopné vůči USA a zemím EU. Ale nemůžeme potvrdit, že zde žijí občané v demokracii. Je Rusko zemí, kde jsou viditelné prvky demokracie? Svoboda slova, tisku v Rusku stále nefunguje. Pokud občané chtějí vycestovat za hranice nebo studovat v zahraničí, musejí žádat o víza. O pracovních 3 4
Breich, How Capitalism is killing Democracy Pehe, Proč je globální kapitalismus hrozbou pro demokracii
podmínkách v zemi nemohu hovořit jako o ideálních. Rusko však vlastní bohaté nerostné zdroje a tím se stává konkurenceschopným vůči sousedním státům, ale také vůči EU, kde jsou některé členské země závislé na dodávkách plynu. Tím si Rusko může diktovat podmínky a upevňovat své postavení na trhu. Je jenom na okolních státech, zda tyto podmínky budou akceptovat.
Tereze Matějíčková ve svém článku předává hlavní myšlenku a poselství od německého sociologa Wolfganga Steecka, když píše, že kapitalismus dnes plně přebral vládu nad politikou, přičemž jeho klíčové poselství zní, že na demokracii nemáme čas ani peníze.5
Když se člověk zamyslí nad výrokem Wolfganga Steecka, tak musí souhlasit, že kapitalismus přebral vládu nad politikou i nad demokracií. Mezinárodní firmy a korporace přesouvají svou výrobu, kapitál, pracovní sílu i účetnictví do zemí, kde jsou náklady nižší (jak na výrobu, tak na zaměstnance). Z vlastní zkušenosti mohu uvést jeden příklad: kdy se mezinárodní společnost Maersk line, která zajišťuje mezinárodní přepravu, rozhodla svou administrativu a účetnictví přenést do Indie. Vedoucí české pražské pobočky školí zaměstnance v Indii, kde jim předává své zkušenosti a tím se snaží zajistit plynulý chod veškeré administrativy. Nutno dodat, že Indie je zemí, kde práva žen a dětí nejsou v popředí zájmů vlády země. Osobní zkušenost autorky: Pokud si potřebuji zjistit cenu za tahače kontejneru popř. ověřit datum dodání kontejneru se zbožím k zákazníkovi nebo potřebuji jméno řidiče, který kontejner poveze, musím anglicky napsat mail kolegyni Ramyi do Indie, která mi veškeré informace obratem sdělí. Jestli se tento způsob Mearsk line, opravdu vyplatí a ušetří výdaje, ukáže čas.
5
Matějíčková, Je kapitalismus slučitelný s demokracií?
Je pravda, že mezinárodní firmy a nadnárodní korporace se rychle přizpůsobují trhu. Přemísťují svou výrobu a agendu s ní spojenou do zemí, kde jsou nižší náklady. Jestli jsou země opravdu demokratické a dodržují lidská práva, není prioritní. Prioritou jsou výrobní náklady a cena. Vlády demokratických zemí se sice snaží držet krok s trhem, ale v poslední době je zřejmé, že se jim to nedaří. Vlády nestačí rychle a účinně reagovat na změny, které trh přináší, ani se jim přizpůsobit.
Měl pravdu Adam Smith s termínem „Neviditelná ruka trhu“, který zavedl, a většina ekonomů tento termín přijala a akceptovala. Je tomu opravdu tak, že pokud člověk sleduje svůj vlastní zájem, tak tím pak prospěje společnosti víc?
Závěr Ekonomika je globální, politika je lokální. Vlády jednotlivých zemí musí zabezpečit chod státu – od obrany až po důchody. Kapitál se však přelévá nekontrolovaně (nebo s omezenou kontrolou) po celé planetě. Firmy mění svá sídla podle možností snížení daňových a dalších odvodů. Demokratické řešení je v nedohlednu. Nařídit rovné daně, stejné příjmy za stejnou práci, zrušení daňových rájů je přece nedemokratické.
LITERATURA FUKUYAMA, FRANCIS: Konec dějin a poslední člověk, Rybka Publishers, 382 s., 2004 BREICH,ROBERT:How Capitalism is killing Democracy, http://www.foreignpolicy.com/articles/2007/08/15/how_capitalism_is_killing_democracy,[ 20. 8. 2013] HUNTINGTON, SAMUEL: Střet civilizací: boj kultur a proměna světového řádu, Rybka Publishers, 448 s., 2001 MATĚJIČKOVÁ, TEREZA: Je kapitalismus slučitelný s demokracií? http://www.ceskapozice.cz/magazin/politika-na-ulici/je-kapitalismus-slucitelny-s-demokracii, [20. 8. 2013] PEHE, JIŘÍ: Proč je globální kapitalismus hrozbou pro demokracii. http://www.pehe.cz/Members/redaktor/proc-je-globalni-kapitalismus-hrozbou-prodemokracii, [15. 8. 2013]
