Ohrožení záchranářů při záchranných akcích + prevence

Vyšší odborná škola a Střední zdravotnická škola MILLS, s. r. o. Čelákovice

Ohrožení záchranářů při záchranných akcích + prevence

Obor: Diplomovaný zdravotnický záchranář

Vypracoval: Aleš Opatrný

Vedoucí práce: MUDr. et RNDr. Petr Wagner

Čelákovice 2011

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracoval samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitoval. Jsem si vědom, že doslovné kopírování cizích textu v rozsahu větším, než je krátká doslovná citace je hrubým porušením autorských práv ve smyslu zákona 121/2000 Sb., je v přímém rozporu s interním předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě.

Čelákovice, 30.4.2011

Podpis:

2

Poděkování: Můj dík patří MUDr. et. RNDr. Petru Wagneru za trpělivost, kterou projevil při tvorbě této práce. Dále bych rád ocenil pomoc MUDr. Jany Šeblové za konzultaci tématu a všem „bezejmenným“, kteří se zúčastnili dotazníkového průzkumu pro praktickou část této práce. Děkuji.

3

ÚVOD ............................................................................................................................... 6 1 Cíle práce ...................................................................................................................... 9 1.1. Hlavní cíl ............................................................................................................... 9 1.2. Dílčí cíle ................................................................................................................. 9 2 TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................... 10 2.1 Zákonné opory bezpečnosti záchranářů ........................................................... 10 2.1.1 Zákon č. 40/2009 Sb. Trestního zákoníku .................................................. 10 2.1.2 Zákon č. 361/2000 Sb. o silničním provozu ............................................... 14 2.1.3 Zákon č. 40/2009 Sb. Trestního zákoníku .................................................. 16 2.2 Útoky na záchranáře ........................................................................................... 17 2.2.1 Agrese ......................................................................................................... 17 2.2.2 Návykové látky ........................................................................................... 18 2.2.2.1 Alkoholismus .............................................................................. 18 2.2.2.2 Toxikomanie................................................................................ 19 2.2.3 Zdravotní příčiny agrese ............................................................................. 21 2.3 Infekční hrozby.................................................................................................... 22 2.4 Nebezpečné prostředí .......................................................................................... 26 3 Praktická část ............................................................................................................. 27 3.1 Analýza výsledků dotazníku............................................................................... 28 3.2 Komentáře respondentů průzkumu .................................................................. 41 4 Terminologie............................................................................................................... 43 ZÁVĚR .......................................................................................................................... 46 Abstract.......................................................................................................................... 47 Seznam použitých zdrojů ............................................................................................. 49 Elektronické dokumenty .......................................................................................... 49 Monografie ................................................................................................................. 50 4

Zákony ........................................................................................................................ 51 Živé zdroje ................................................................................................................. 51 Instituce ...................................................................................................................... 51 Seznam grafů ................................................................................................................. 52 Seznam obrázků ............................................................................................................ 52 Přílohy ............................................................................................................................ 53 Příloha č. 1: Obsah dotazníku ..................................................................................... 53

5

ÚVOD Meritem výkonu profese zdravotnického záchranáře je, jak napovídá i Průvodce světem povolání1, „poskytovat nezbytnou první zdravotnickou pomoc (…)“. Avšak ve skutečné praxi se členové integrovaného záchranného systému (IZS)2 musí často potýkat s

komplikovanějšími situacemi, než jaké představuje „jen“ nutnost

kvalifikovaného stanovení diagnózy, výběr optimálních kroků a jejich přesná aplikace. Záchranáři se denně setkávají s lidmi, které dlouhodobě sužuje špatný zdravotní stav, či jsou zaskočeni nenadálou traumatickou událostí spojenou často s extrémními podmínkami, jakými jsou nehoda, havárie, nebo živelná katastrofa. Proto je kontakt s pacientem

ve

fázi

přednemocniční

neodkladné

péče

„mistrovstvím

světa“

v komunikaci, psychologii i fyzické zdatnosti. V rámci poskytování zdravotnické záchranné péče se tak nebezpečí často vystavuje i samotný záchranář. „Přijíždí zachraňovat životy, bojují o čas. Odplatou jsou jim urážky a sprosté nadávky. To je ale ještě ta lepší varianta. Někteří pacienti jdou ještě dál. Do záchranářů v afektu kopou i mlátí pěstmi. Miroslav Havlík pracuje u záchranky už 16 let. Nadávky ani nepočítá. Jeden výjezd si ale pamatuje bezpečně. Rozčílená agresivní pacientka ho kopla do břicha. (…)“3 „Nůž na posádku sanitky pražských záchranářů nečekaně vytáhl muž, jemuž zdravotníci přijeli na pomoc včera půl hodiny po půlnoci do Karlína. Na tramvajové zastávce Urxova byl hlášen muž trpící nevolností. Posádka sanitky zjistila, že je notně opilý – a záhy se přesvědčila, i agresivní. V sanitním voze vytáhl z kapsy nůž a začal záchranáře ohrožovat. (…)“4 „Záchranáři ze středních Čech se v sobotu pořádně zapotili. Při výjezdu k seniorce (80) v bezvědomí je totiž v Tuchoměřicích u Prahy napadl její příbuzný.

1

Průvodce světem povolání. /on-line/. rev. 2007. /cit. 15.12.2011/. Dostupné z . 2

Koordinace jednotek Policie ČR, Hasičského záchranného sboru ČR a zdravotnické záchranné služby 3 DRAHOŇOVSKÝ, Tomáš. Zprávy, 2. reportáž: Záchranáři se bojí chodit do práce. TV PRIMA – Praha. 14.11.2010, 18:55, 25 minut. 4

(hol). Pacient zaútočil na záchranáře nožem. In: Rakovnický deník. 2010, roč. 13, č. 291, str. 4. ISSN 1802-4785. 6

Na místě záchranáři zjistili, že žena je mrtvá, což muže (54) pořádně rozlítilo. Nejprve jim jen nadával, později jednoho člena posádky sanitky napadl i fyzicky. (…)“5 Z vybraných citací vyplývá, že podmínky, v nichž záchranáři musí poskytnout první pomoc mohou být krajní, stejně jako chování samotných pacientů, jejich rodinných příslušníků, nebo účastníků události. Záchranné jednotky jsou při výkonu své práce podléhají i rozdílným hrozbám, jejichž původcem je taktéž lidský faktor. Jedná se o jízdu sanitního vozidla v režimu přednostní jízdy, tedy pod zapnutým modrým majákem. Opakované zprávy o nehodách způsobených kolemjedoucími řidiči, kteří sanitní vozidlo přehlédnou (a přeslechnou) dokazují,

že

boj

záchranářů

s časem

může

ohrozit

pouhá

nepozornost,

nebo neschopnost řídit vozidlo podle předpisů. Z minuty na minutu tak může potřebovat zdravotní pomoc samotná posádka sanitního vozu. „Jeden mrtví a čtyři zranění – to je bilance středeční dopravní nehody v Domažlicích. V Masarykově ulici narazil do sanitky záchranné služby jedoucí se zapnutým majákem k pacientovi řidič Škody Octavie s německou espézetkou. Ten havárii nepřežil, jeho dvě spolujezdkyně převezl vrtulník do nemocnice. Tam skončili také řidič a sestra ze sanitky, která po střetu skončila v potoce kopírujícím silnici.“6 „Nehoda se stala na silnici ze Sokolova na Lomnici. Na zasněžené vozovce pravděpodobně dostalo osobní auto smyk a čelně narazilo do sanitky. Po nehodě zůstal v osobním autě zaklíněný řidič, zranění byli i oba členové posádky ze sanitky.“7 Další kapitolou v problematice ohrožení záchranářů je nedostupný, nebo nebezpečný terén, ve kterém zdravotničtí záchranáři často podávají první pomoc. Ať už se jedná o pacienta v havarovaném vozidle s únikem provozních kapalin a hrozícím požárem, pacienta v nedostupném terénu (zranění horolezci, oběti autonehody v lesní stráni…), nebo přímo v místě hrozícím dalším nebezpečím (pád budovy, sesuv půdy, zemětřesení…), je často zásah záchranáře na úkor risku vlastního zdraví a života. 5

ČTK. Nešťastník zbil záchranáře. In: Aha! 2010, roč. 5, č. 57, str. 5. ISSN 1214-8997.

6

Do sanitky naboural německý řidič, sám nehodu nepřežil. In: Aha! 2011, roč. 19, č. 16, str. 4. ISSN 1211-2119.

7

Požáry.cz /on-line/. rev. 2010. /cit. 15.4.2011/. Dostupné z . 7

V neposlední řadě, kromě jmenovaných rizik, jsou speciálně záchranáři ohroženi i infekční nemocí pacientů od kterých se mohou nakazit přímým i nepřímým kontaktem. Tato práce má definovat, čím jsou přesně zdravotníci při výkonu své práce ohrožováni, jaké legislativní kroky pro prevenci jejich bezpečí byly podniknuty, jestli je působení zákonného aparátu v praxi dostačující a případně navrhnout další možná zlepšení.

8

1 Cíle práce 1.1. Hlavní cíl • Zanalyzovat současnou legislativní situaci v problematice ohrožení záchranářů a konfrontovat ji s realitou dennodenní praxe záchranářů.

1.2. Dílčí cíle • Zhodnotit, zda-li jsou právní opory členů záchranných složek dostatečné. • V případě, že nikoliv, navrhnout platné změny, které by vedly k lepší prevenci bezpečí záchranářů.

9

2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Zákonné opory bezpečnosti záchranářů Kapitola „Zákonné opory bezpečnosti záchranářů“ analyzuje legislativní dokumenty dotýkající se každodenní práce záchranářských složek. Tyto zákony mají za úkol nastavit fungování záchranné služby tak, aby byla co nejúčinnější pro pacienty (například co do času příjezdu sanitního vozidla), ale zároveň zajistit ochranu zdraví a bezpečnost práce pro záchranáře.

2.1.1 Zákon č. 40/2009 Sb. Trestního zákoníku O nutnosti zpřísnit tresty za napadení záchranářů a ostatních členů integrovaného záchranného systému se na nejvyšší politické úrovni opakovaně hovoří několik let (Novinky.cz: Součková chce po Grossovi lepší ochranu záchranářů8, CT24.cz: Rath i Heger chtějí lepší ochranu pro záchranáře9), v závislosti na aktuálních a mediálně viditelných událostech (ZDN.cz: Pacient posekal lékaře mačetou10). Prvním praktickým krokem bylo v roce 2004 (po předložení návrhu lékaře a doktora práv MUDr. Mgr. Ivana Langera) schválení novely paragrafu č. 692/2004 Sb.11, trestního zákona, paragrafu 34 písm. f) podle níž je „spáchaný trestný čin vůči osobě podílející se na záchraně života a zdraví nebo na ochraně majetku“ považován za přitěžující okolnost. Díky této změně mohl soud uložit vyšší trest: za ublížení na zdraví až dva roky odnětí svobody, v případě těžké újmy na zdraví až osm let vězení. Do té doby (podle zákona z roku 1961) mohlo být napadení záchranáře soudem kvalifikováno například jako úmyslné ublížení na zdraví za které byl útočník potrestán

8

PERGL, Václav. Součková chce po Grossovi lepší ochranu záchranářů. /on-line/. rev. 14.1.2004. /cit. 20.12.2010/. Dostupné z .

9

CT24.cz. Rath i Heger chtějí lepší ochranu pro záchranáře. /on-line/. rev. 31.10.2010. /cit. 20.12.2010/. Dostupné z . 10

ZDN.cz. Pacient posekal lékaře mačetou. /on-ine/. rev. 16.5.2003. /cit. 28.12.2010/. Dostupné z .

11

Zákon č. 692/2004 Sb., trestní zákon, ve znění platném k 9.12.2004 10

podmíněným trestem nebo dokonce jen veřejnými pracemi (Novinky.cz: Za napadení záchranáře podmínka12). Přes legislativní zpřísnění trestů za ohrožení posádky zdravotnické záchranné služby docházelo k opakovaným případům13 tohoto nebezpečného trendu14: Napadení záchranáře skončilo pracovní neschopností (24.8.2005) Násilník ohrožoval záchranáře zbraní (19.10.2005) Muž napadl záchranáře při převozu do nemocnice (2.11.2005) Sanitka havarovala, muž napadl záchranáře (30.1.2006) Agresivní opilý muž zdemoloval sanitku (29.4.2006) Mladík napadl záchranáře na jejich stanici (4.8.2007) Agresivní pacient zlomil záchranáři nohu (28.4.2008) Záchranářům stříkl do očí pepřový sprej (1.1.2009) Za rok 2009 bylo v například v Hlavním městě Praha na 94 302 ošetřených pacientů nahlášeno 26 fyzických napadení záchranářů.15 Například pražská městská rada se proto rozhodla za třicet tisíc korun dovybavit všechna výjezdní vozidla alespoň pepřovými spreji16 a řešit tak neutěšenou situaci bezpečí zdravotnických záchranářů. Dalším, ojedinělým projektem je pražský projekt školení záchranářů v oborech psychologie, práva, sebeobrany, ale i řízení se zapnutým majákem. Částečně ho financuje město Praha jako zřizovatel záchranné služby, částečně Evropská unie. Výsledkem těchto školení je až 70 % pokles útoků na záchranáře. Diskuze nad účinnější ochranou zdravotníků při výkonu povolání se nicméně začala ubírat cestou prosazování stavu veřejného činitele pro členy IZS. Veřejným 12

KADEŘÁVKOVÁ, Lenka. Za napadení záchranáře podmínka. /on-line/. rev. 30.6.2004. /cit. 20.12.2010/. Dostupné z .

13

Útoky na záchranáře jsou stále častější a ostřejší. In: Mladá Fronta Dnes. 2010, roč. 20, č. 119, str. 3. ISSN 1210-1168.

14

Záchranný kruh. /on-line/. rev. 18.12.2010. /cit. 21.12.2010/. Dostupné z .

15

Medical Tribune. Pražská záchranka v problémech: chybějí lékaři i řidiči. /on-line/. rev. 27.5.2009. /cit. 12.1.2011/. Dostupné z
16

ZDN.cz. Pražští záchranáři budou mít na svou ochranu pepřové spreje. /on-line/. rev. 24.3.2004. /cit. 21.12.2010/. Dostupné z . 11

činitelem je podle paragrafu 89 zákona č. 140/1961 Sb.17, trestního zákona, „volený funkcionář nebo jiný odpovědný pracovník orgánu státní správy a samosprávy, soudu nebo jiného státního orgánu nebo příslušník ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru, soudní exekutor (…). Při výkonu oprávnění a pravomocí podle zvláštních právních předpisů je veřejným činitelem také fyzická osoba, která byla ustanovena lesní stráží, vodní stráží, stráží přírody, mysliveckou stráží nebo rybářskou stráží.“ Tato právní definice nutně záchranářům vsugerovala pocit, že jsou pro stát při výkonu své funkce méně významní než rybáři, či lesníci a začali hromadně volat po zařazení mezi veřejného činitele. V této situaci od 1. ledna 2010 vešel v platnost nový trestní zákoník č. 40/2009 18

Sb. , trestního zákona, který status veřejného činitele mění na tzv. úřední osobu. Zároveň se mírně rozšiřuje seznam osob s tímto statusem (o cizozemské úřední osoby) a ochrana úřední osoby se omezuje pouze na dobu výkonu práce úřední osoby. Neboli podle jiného paragrafu bude posuzováno napadení policisty při pokutování provinilých řidičů a podle jiného paragrafu napadení téže osoby, která na plese někomu šlápne na nohu, což je záminkou ke konfliktu. Nicméně ani v tomto zákoně se záchranáři „pod nálepkou“ veřejného činitele, respektive úřední osoby, na rozdíl od policejních a hasičských složek neobjevují. Co se ovšem mění, jsou opětovně výše trestu v případě prokázání těchto trestných činů: nebezpečné pronásledování (paragraf 354, trestní sazba horní hranice 1 rok, u zdravotníka ve službě až 3 roky), ublížení na zdraví (paragraf 146 trestní sazba 6 měsíců – 3 léta, u zdravotníka ve službě 1 – 5 let), těžké ublížení na zdraví (paragraf 145 trestní sazba 3 – 10 let, u zdravotníka ve službě 5 – 12 let) a vraždy (paragraf 140 trestní sazba 10 – 18 let, u zdravotníka ve službě 15 – 20 let až výjimečný trest). V zásadě trestní sazby odpovídají trestům, jako kdyby byl viník členem organizované skupiny. Nespokojenost záchranářů je však i nadále úměrná množství útoků, o kterých se množí výpovědi v médiích i na sociálních sítích. Záchranářům vadí, že členové složky IZS nejsou sjednoceni jak statusem úřední osoby, tak služebním poměrem, ze kterého

17

Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, pozbyl účinnosti 1.1.2010

18

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění platném k 1.1.2010 12

vyplývají výsluhy, renty, či nárok na dovolenou. Navíc mezi Ministerstvem zdravotnictví ČR a složkami záchranných služeb se rozhořely lokální spory, které v případě boje o povinné očkování proti prasečí chřipce skončily žalobou podanou Středočeskou záchrannou službou na ministerstvo. Středočeský kraj se snažil navrhnout změnu statusu záchranářů na úřední osobu, ale (především koaliční) poslanci tento návrh nepodpořili s tím, že záchranáři jsou „jištěni“ zvýšenými trestními sazbami v novém trestním zákoníku. Zastupitelé kraje tvrdili, že by nemělo být rozhodující, "zda se pachatelé násilí dopouštějí při výkonu uvedených činností nebo s určitým časovým odstupem, kdy jejich jednání může být ještě zákeřnější a agresivnější".19 Záchranáři jsou tak i nadále chráněni jen ve výkonu práce, nikoliv však ve službě mimo zdravotnické zásahy. "Pokus posunout zdravotnické pracovníky na úroveň úředních osob je omyl, protože způsob rozhodování vychází z jiného postavení. Veřejní činitelé jsou chráněni proto, aby byl chráněn úřad a nerušený výkon úřadu, ale také mají zvýšené odpovědnosti za výkon, což v případě zdravotnických pracovníků neplatí," prohlásil ve sněmovně poslanec Benda. Středočeský hejtman a poslanec David Rath (ČSSD) na to reagoval slovy, že není žádný důvod, proč by ochrana zdravotních pracovníků měla být nižší než ochrana policistů nebo úředníků. " Je iluzí si myslet, že když volají z restaurace, že se tam perou hosté, že tam je první policie. Mohu vás ubezpečit, že je vždycky první na místě záchranná služba," uvedl.20 S názorem poslance Bendy se shoduje i současný ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09), což na nějaký čas zřejmě debatu o změnách pravomocí zdravotníků uzavírá. Podle MUDr. Jany Šeblové, Ph. D.21, lékařky záchranné služby Středočeského kraje a předsedkyně české lékařské společnosti, není právní úprava pro účinnější ochranu záchranářů před útoky příliš platná: „(…) Jsem poměrně skeptická, opilí 19

Medical Tribune. Vláda posoudí návrh, který má zvýšit bezpečnost záchranářů. /on-line/. rev. 31.10.2011. /cit. 25.3.2011/. Dostupné z
20

Medical Tribune. Záchranáři nebudou mít postavení úředních osob. /on-line/. rev. 24.3.2011. /cit. 25.3.2011/. Dostupné z
21

MUDr. Jana Šeblová, Ph. D. Záchranná služba Středočeského kraje, Vančurova 1544, 272 01 Kladno. E-mail: [email protected]. 13

agresoři bývají agresivní i na příslušníky policie, byť jde o napadení veřejného činitele. V opilosti je vědomí právních důsledků minimální a bohužel není brzdou.“ Ovšem riziko útoků považuje za primární hrozbu členů IZS při službě: „Za primární riziko v profesi záchranáře považuji agresi, která je nejčastější při ošetřování osob pod vlivem alkoholu.“ Podle MUDr. Šeblové by se prevence měla ubírat cestou osvěty a odborných školení pracovníků IZS: „Kromě osvěty směrem k veřejnosti (která je ale příliš obecná a rozptýlená) se záchranné služby mohou snažit o prevenci školením a výcvikem vlastních zaměstnanců. Znalost zásad komunikace a hlavně praktické nácviky komunikačních technik zaměřených na deeskalaci napětí mohou snížit rizika, ale nikdy je zcela neeliminují.“ Dalším účinným preventivním krokem by pak podle jejích slov bylo co nejvčasnější spojení s Policií ČR a zajištění spolupráce v akutních případech. 2.1.2 Zákon č. 361/2000 Sb. o silničním provozu Zákon vymezuje vozidlo s právem přednostní jízdy jako vozidlo při plnění úkolů souvisejících s výkonem zvláštních povinností užívající zvláštního výstražného světla modré barvy, případně doplněného o zvláštní zvukové výstražné znamení. Řidič tohoto vozidla není povinen dodržovat některé silniční pravidla je však povinen dbát potřebné opatrnosti, aby neohrozil bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Mezi povinnosti, které řidič vozidla s právem přednostní jízdy nemusí dodržovat patří22: •

povinnost řídit se světelnými, případně i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace

•

podrobit se na výzvu policisty dechové zkoušce a v případě pozitivního zjištění i lékařskému vyšetření s odběrem krve ke zjištění, není-li ovlivněn alkoholem, podrobit se na výzvu policisty odbornému lékařskému vyšetření, není-li ovlivněn návykovou látkou podle zvláštního právního předpisu a s výjimkou řidiče tramvaje umožnit chodci, který je na přechodu pro chodce nebo jej zřejmě hodlá použít, nerušené a bezpečné přejití

22

§ 4 písm. c), § 5 odst. 1 písm. f), g) a h), § 6 odst. 5 a 6, § 7 odst. 1 písm. b), § 11, § 12 odst. 1, 2, 4, 5 a 6, § 13 až 17, § 18 odst. 2, 3, 4 a 8, § 19 odst. 2 a 3, § 20, § 21 odst. 2, 3 a 4, § 22, 23, § 24 odst. 3 a 4, § 25 odst. 1, 2, 3, 4, 5, § 26 odst. 3, § 27, § 28 odst. 2, 3 a 5, § 31, § 32 odst. 6, § 35, § 36 odst. 1 a 2 a § 39 odst. 4 a 5 14

vozovky; proto se musí řidič takového vozidla přibližovat k přechodu pro chodce takovou rychlostí, aby mohl zastavit vozidlo před přechodem pro chodce, a pokud je to nutné, je povinen před přechodem pro chodce zastavit vozidlo •

povinnost jezdit vpravo, pravidla ohledně předjíždění, rychlost jízdy, zákazy stání a zastavení

Zvláštním zvukovým výstražným zařízením doplněným zvláštním výstražným světlem modré barvy mohou být vybavena vozidla: Ministerstva vnitra používaná policií a označená podle zvláštního právního předpisu, Vězeňské služby, vojenské policie označená podle zvláštního právního předpisu, obecní policie, hasičských záchranných sborů, důlní záchranné služby, poruchové služby plynárenských zařízení, zdravotnické záchranné služby a dopravy nemocných, raněných a rodiček, ozbrojených sil používaná u vojenských záchranných útvarů pro plnění humanitárních úkolů civilní ochrany, celní správy označená podle zvláštního právního předpisu. Toto vozidlo smí řídit osoba starší 21 let, za jízdy je na rozdíl od běžných vozidel zakázáno jíst, pít a kouřit. Podle odstavce 7 „řidiči ostatních vozidel musí vozidlům s právem přednostní jízdy a vozidlům jimi doprovázeným umožnit bezpečný a plynulý průjezd, a jestliže je to nutné, i zastavit vozidla na takovém místě, aby jim nepřekážela. Do skupiny tvořené vozidly s právem přednostní jízdy a vozidly jimi doprovázenými se řidiči ostatních vozidel nesmějí zařazovat.“ Pakliže je potřeba uvolnit místo vozidlu s právem přednostní jízdy na dálnici, nebo rychlostní silnici, kde je více jízdních pruhů, musí řidiči ostatních vozidel zastavit až potom, co vznikne pro průjezd kolem nich prostor minimálně 3 metry. Mohou přitom podle zákona najet na krajnici vozovky i na dělící střední pás. „Řidičům ostatních vozidel je vjezd do pruhu pro průjezd vozidel s právem přednostní jízdy a jízda v tomto pruhu zakázána.“ Co bývá přehlíženo, je fakt, že tento zákon jsou povinni dodržovat i chodci, kteří nesmí vstoupit do vozovky v případě, že projíždí vozidlo s právem přednostní jízdy, a to ani pokud jim semafor pro chodce ukazuje zelenou. Když už se chodec na vozovce v takové chvíli nachází, musí neprodleně místo opustit a uvolnit vozidlu s právem přednostní jízdy místo. Stres při jízdě tak zvaně „pod majáky“ může v budoucnosti násobit i nový zákon, který se v současnosti probírá na sněmovní půdě a jeho meritem je stanovení 15

minimální příjezdové doby rychlé záchranné služby po oznámení na tísňovou linku. Tímto limitem má být 20 minut, za jeho porušení může hrozit trestní postih. Závažnost případu nebere návrh zákona v potaz. Častým omylem je přesvědčení, že už nyní mají záchranné služby podle vyhlášky 434/1992 sb.23 na dojezd k případu limit 15 minut. Ta doslova říká, že „Síť zdravotnické záchranné služby musí být organizována tak, aby byla zabezpečena dostupnost přednemocniční neodkladné péče a její poskytnutí do 15 minut od přijetí tísňové výzvy s výjimkou případů hodných zvláštního zřetele.“ Vyhláška tedy hovoří o uspořádání sítě zdravotnické služby, nikoliv o dojezdu k jednotlivým případům. Podle MUDr. Šeblové je kromě agresívních útoků na záchranáře jejich bezpečnost nejvíce ohrožena právě možnými dopravními nehodami. „Kromě osvěty problematiky neumožnění jízdy řidičům záchranných služeb je na místě opět školení řidičů ZZS se zdůrazněním zásad bezpečné jízdy. Oni sami mohou v tomto případě maximalizovat své bezpečí.“ 2.1.3 Zákon č. 40/2009 Sb. Trestního zákoníku Paragraf 205 Trestního zákoníku pojednává o krádeži. Tou jsou ohrožení i samotní záchranáři odpovídající za svěřený majetek. „Výjimečně k vykradením sanitních vozidel skutečně dochází,“ přikyvuje MUDr. Jana Šeblová24, „nejvíce jsou však ohrožení samotní pacienti, protože my nejsme schopní doplnit některé přístroje ze dne na den.“ Tento čin tak může být kvalifikován i jako obecné ohrožení, které definuje paragraf 179 odst. Trestního zákoníku, což problematiku vykrádání sanitních vozů zcela nevymýtilo.

23

Vyhláška 434/1992 sb. ministerstva zdravotnictví České republiky ze dne 28. července 1992 o zdravotnické záchranné službě

24

MUDr. Jana Šeblová, Ph. D. Záchranná služba Středočeského kraje, Vančurova 1544, 272 01 Kladno. E-mail: [email protected]. 16

2.2 Útoky na záchranáře Tento oddíl se věnuje nejčastějším příčinám útoků na záchranáře při výkonu jejich povolání. Základním původcem toho jednání je agrese, kterou následně mohou vyvolávat konkrétní fyziologické stavy. 2.2.1 Agrese Agresivní chování je způsobeno drážděním mozkových struktur a síla individuální agresivity je do určité míry podmíněna biologicky – temperamentem, dědičnými dispozicemi – ale i výchovou. Často bývá iniciována zmíněnými závislostmi na návykových látkách, ale jedná se také o osamocený jev, jehož cílem je ,zastrašit druhého, zmocnit se objektu či ho odstranit, jinému zmařit a sobě zajistit výhody. (…) Agrese primitivní krátkodobá se projevuje bouřlivým odreagováním afektu, přičemž chybí schopnost náležitě si ujasnit rozsah, cíl a motivační souvislosti vlastní agrese´.25 Právě primitivní, krátkodobou agresí jsou ohrožováni při své práci záchranáři, jak vypovídá i Bc. Drahomír Sigmund26, člen Akreditační komise Ministerstva zdravotnictví České republiky a prezident Komory záchranářů: „Napadení záchranářů není dopředu plánovaný čin, ale přichází spontánně, bezmyšlenkovitě. Musíme si uvědomit, že ti, kteří zdravotníky napadají, v době napadení vůbec nepřemýšlí (…). Hybatelem agresivního chování může být jak pudové jednání, tak jednání racionálně promyšlené a vědomě směřující proti morálním zásadám.27 Tendenci člověka jednat agresivně například zvyšují28: •

Pocit bezmoci

•

Pocit sounáležitosti s agresivně laděným davem

25

HAŠEK, Václav. Psychologie odolnosti. 1. vyd. Praha : Karolinum. 2001. 70 s. ISBN 807184-889-0.

26

Bc. Drahomír Sigmund. Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky, Dělnická 44, Olomouc , 779 00. e-mail: [email protected]. URL:
27

SPURNÝ, Joža. Psychologie násilí : o psychologické podstatě násilí, jeho projevech a způsobech psychologické obrany proti němu. 1. vyd. Praha : Eurounion. 1996. 134 s. ISBN 8085858304.

28

SPURNÝ, Joža. Psychologie násilí : o psychologické podstatě násilí, jeho projevech a způsobech psychologické obrany proti němu. 1. vyd. Praha : Eurounion. 1996. 134 s. ISBN 8085858304. 17

•

Konfrontační situace

•

Intoxikace alkoholem, drogami, léky

Samotné projevy agresivity lze rozdělit následovně29: •

Frustrační (zdrojem projevů agrese je frustrace, síla agrese je přímo úměrná síle frustrace)

•

Instrumentální (agrese je účelovým projevem s jasným záměrem)

•

Patologická (agrese přináší agresorovi potěšení – deviant, sadista...)

•

Verbální (slovní, bez fyzických projevů)

Podle cíle útoků agresi dělíme na heteroagresi (proti druhému člověku) a autoagresi (proti sobě samému –sebepoškozování, sebevražda…). Zároveň se agrese dělí na přímou (obětí útoku je osoba, která ve mně agresi vzbudila) a necílenou (kdy dochází k vybíjení agrese na jiných / nevinných obětech).30

2.2.2 Návykové látky 2.2.2.1 Alkoholismus

Nejčastěji skloňovanou návykovou látkou, co do příčin konfliktů, je samozřejmě legální návyková látka alkohol. Podle Českého statistického úřadu31 se spotřeba alkoholických nápojů na osobu už od revoluce točí kolem 180 litrů za rok. Přes 80 % (tedy asi 150 litrů) činí spotřeba piva, ostatními jsou víno a tzv. tvrdé alkoholické nápoje. Pod vlivem alkoholu bylo v například v roce 1998 spácháno 5,9 % všech trestných činů v České republice.32 Podle PhDr. Ladislava Csémyho z Laboratoře pro léčbu závislostí Psychiatrického centra Praha je momentálně v České republice na

29

SCHREIBER, Vratislav. Lidský stres. 2. uprav. vyd. Praha : Academia. 2000. 106 s. ISBN 80-200-0240-5.

30

SCHREIBER, Vratislav. Lidský stres. 2. uprav. vyd. Praha : Academia. 2000. 106 s. ISBN 80-200-0240-5.

31

Český statistický úřad. Spotřeba alkoholických nápojů na 1 obyvatele v České republice. /online/. rev. 21.1.2011. /cit. 25.1.2011/. Dostupné z
ŠTABOLOVÁ, Renata. Drogy, kriminalita a prevence. 2. rozšířené vyd. Praha : Policejní akademie ČR. 1999. 205 s. ISBN 80-7251-018-5. 18

550 tisíc lidí závislých na alkoholu.33 Přitom alkohol dokáže kromě ústní dutiny, střevní mikroflóry, krevního oběhu, sliznic, či dýchání silně ovlivňovat především nervový systém. Při zvýšených dávkách totiž alkohol způsobuje něco, co se nazývá animovanou náladou. MUDr. Skála ve své knize Alkoholismus uvádí: „Vzniká jistá psychická labilita, lidé reagují živěji a ve svém vystupování jsou volnější a méně zdrženliví. (…) Brzy se ukáže, zejména u lidí, kteří pracují tělesně, sklon k impulsivnímu nerozvážnému jednání a vychloubání se

tělesnou silou.“ MUDr. Zbyněk Mlčoch, autor webové

stránky alkoholik.cz/zavislost34, zachází s popisem vlivu alkoholických látek na člověka ještě dál: „V jedné minutě v nás vyvolává pocity lásky, která se snadno může změnit v agresivitu a zuřivost. Odstraňuje zábrany a může tak vyvolat problémy.“ Od podnapilosti, kterou popisují výše zmiňovaní odborníci je jen malý krůček k opilosti, neboli lehké akutní otravě. Tento stav provázený neurologickými symptomy (problémy s rovnováhou, dvojité vidění, vertigo - závratě) se často stává příčinou nejrůznějších úrazů, ke kterým přijíždějí právě zdravotnické záchranné složky. Zpravidla platí, že čím lidnatější oblast, tím více výjezdů k úrazům opilých osob. Výjezdy záchranářů k těmto případům bez bezpečnostním složek IZS bývají častým ohrožením pro zasahující zdravotníky. 2.2.2.2 Toxikomanie

Menší, avšak nezanedbatelnou skupinou lidí pod vlivem návykových látek jsou drogově závislé osoby. Ze statistického pohledu je v České republice 32 tisíc takzvaných problémových narkomanů, kteří si aplikují drogy injekčně. Dvě třetiny z nich pervitin. Počet vyměněných injekčních stříkaček stále stoupá: v roce 2005 jich bylo 2,4 milionu, v roce 2008 už 4,6 milionu.35 Kromě značných tělesných poruch

33

IDnes.cz. Dva miliony Čechů neumějí odolat alkoholu. Každý dvacátý je závislý. /on-line/. rev. 6.4.2010. /cit. 25.1.2011/.
34

Alkoholik.cz – Homepage. /On-line/. /cit. 25.1.2011/. Dostupné z
35

Drogy: stát šetří, později však prodělá. In: Mladá fronta Dnes. 2010, roč. 20, č. 181, str. 5. ISSN 1210-1168. 19

(například poškození jater, krvetvorby, srdce, oběhového systému aj.) dochází u toxikomana k závažným psychickým problémům.36 Toxikoman se tak vyznačuje:37 •

Adjustační rigiditou spojenou s vysokou regulační variabilitou (nezřízenost, spontánnost v chování, nepřizpůsobivost, nezvládnutí svého chování v nouzových situacích)

•

Nedostatečnou

anticipační

regulací

(nevidí

nebezpečí,

přehlíží

ho,

bagatelizuje, nízké autoregulační zábrany) •

Nízkou vnitřní integrovaností (nízká úroveň sebepoznání a volních vlastností)

•

Nedostatkem vnitřní pohody (zvýšené vnitřní napětí, deprese, vyčerpání)

•

Výraznou frustrací

•

Malým smyslem pro řád věcí, života a institucí

•

Bezdůvodnou proměnlivostí nálad

•

Zvýšenou stresogenností (je vždy důvod se rozčílit, mít špatnou náladu)

•

Nepřiměřeným a zkresleným postojem k realitě

•

Poruchami osobnosti (typu psychopatie)

Ze této charakteristiky je zřejmé, že zmiňované poruchy sociální stránky osobnosti zákonitě ústí ve společností sankcionalizované delikty. Záchranář vyslaný k zásahu přednemocniční neodkladné péče u drogově závislé osoby se tak setkává se zmateností, drogovou psychózou, akutní psychotickou epizodou, úzkostnou krizí, či dokonce sebevražedným jednáním.38 Kriminalita drogově závislých osob činila už v roce 1998 téměř 1,5 % z celkové kriminality, a to s nejvyšším podílem (obdobně jako u kriminality pod vlivem alkoholu) v Hlavním městě Praha a Středočeském kraji.39

36

ŠTABOLOVÁ, Renata. Drogy, kriminalita a prevence. 2. rozšířené vyd. Praha : Policejní akademie ČR. 1999. 205 s. ISBN 80-7251-018-5.

37

NETÍK, K.; BUDKA, I.; NEUMANN, J.; VÁLKOVÁ, H. K osobnosti kriminálního toxikomana. 1. vyd. Praha : Psychiatrické centrum Praha. 1991. ISBN 80-85121-25-5.

38

ŠTABOLOVÁ, Renata. Drogy, kriminalita a prevence. 2. rozšířené vyd. Praha : Policejní akademie ČR. 1999. 205 s. ISBN 80-7251-018-5.

39

ŠTABOLOVÁ, Renata. Drogy, kriminalita a prevence. 2. rozšířené vyd. Praha : Policejní akademie ČR. 1999. 205 s. ISBN 80-7251-018-5. 20

2.2.3 Zdravotní příčiny agrese Nikoliv nevýznamnou skupinou agresorů, se kterými se členové IZS, nejčastěji pak samotní záchranáři setkávají, jsou osoby s agresí jako následkem zdravotní změn. Například ke spojení intoxikace alkoholem a agresivity dochází při tzv. patické ebrietě. Patická ebrieta (patická opilost) je patologická reakce na alkohol, vznikající po vypití malého množství alkoholu, které by u většiny lidí nezpůsobilo intoxikaci. Dochází k poruše vědomí s bludy a halucinacemi, poruchám chování často s agresí zaměřenou na okolí (heteroagrese) i na sebe sama (autoagrese). Stav odeznívá po minutách až hodinách, končí spánkem. Na stav si postižený obvykle nepamatuje (amnézie). V případě trestné činnosti páchané v patické ebrietě je snížená trestní odpovědnost postiženého, patická ebrieta může být i důvodem ke zproštění viny (exkulpaci).40 Agrese je také možný následek úrazu, při kterém došlo k neurologickým změnám (při otřesu mozku…). Člověk je pak agitovaný (neklidný, rozrušený, někdy i verbálně či brachiálně agresivní), agresivní a např. utíká z místa nehody či napadá zdravotníky. Nadměrná agresivita se může projevit i v rámci psychóz – paranoidní schizofrenie apod. U starých lidí se může agresivita objevit jako porucha chování v rámci počínající demence – třeba Alzheimerovy choroby.41 Kromě poúrazového stavu, alkoholismu, nebo zmiňované Alzheimerovy choroby je agresivita symptomem i těchto nemocí: Huntingtonova choroba, delirium, demence, mentální retardace, autismus, cévní mozková příhoda, Aspergerův syndrom, lehká mozková dysfunkce, narkolepsie, schizofrenie, epilepsie, zánět slinivky, syfilis, či dokonce infarkt myokardu.42 Je zřejmé, že se záchranáři pravidelně setkávají s velkým množstvím fyzicky závislých osob, které si ve svém stavu způsobily zranění a s agresory, kteří buď nezvládají situaci v níž se ocitli, nebo je jejich chování důsledkem zdravotního stavu. 40

Höschl, C., Libiger, J., Švestka, J.: Psychiatrie. Praha, Tigis 2002.

Národní informační centrum pro mládež. Bezdomovectví – charakteristika. /on-line/. rev. 18.8.2009. /cit. 25.1.2011/. Dostupné z
Vitalion. Agresivita (agrese) – nemoci. /on-line/. /cit. 25.1.2011/. Dostupné z
42

Vitalion. Agresivita (agrese) – nemoci. /on-line/. /cit. 25.1.2011/. Dostupné z
Statistika, která by slovní a fyzické útoky ze zdravotních důvodů „rozmělnila“ a lépe tak poukázala na skutečná procenta útoků na záchranáře, neexistuje. Drobným nástinem zkušeností českých záchranářů je praktická část této práce.

2.3 Infekční hrozby V následující kapitole se shrnuji nejčastější rizika infekcí, se kterými se záchranáři mohou setkat. Proti těmto nemocem jsou chráněni moderními zdravotnickými pomůckami jako jsou desinfekce, rukavice, nebo roušky. Tabulka Vybrané infekční nemoci v ČR v letech 2001-201043 (řazení sestupně dle počtu výskytu), kterou zveřejnil v rámci preventivního projektu EPIDAT Státní zdravotnický ústav, znázorňuje kvantitu infekčních onemocnění v České republice za posledních deset let. Z této tabulky vyplývá, které infekční nemoci jsou v Česku aktivní se kterými se tudíž členové IZS mohou setkat. MUDr. Jiří Vaníček44, který působí 14 let na záchranné službě v Chebu k riziku přenosu infekční choroby říká: „Samozřejmě, že mohu potkat infekčního pacienta v autobuse, po cestě do práce, ale jako záchranáře mě často volají k lidem, kteří už trpí konkrétními projevy nemoci a jedná se určitě o častější riziko přenosu infektu, než třeba u prodavačky v obchodě.“ Na otázku, jestli byl on sám už někdy ohrožen infekční nákazou, nebo se dokonce nakazil s úsměvem odpovídá: „Asi nejvážnější obavy jsem měl, když skupině uprchlíků, které jsme ošetřovali po zadržení na hranicích, diagnostikovali pertusse45. Jedná se o snadno přenosnou nemoc a s kolegou jsme museli zůstat v karanténě, s nasazenou preventivní antibiotickou léčbou. Jinak už jsem se několikrát nakazil méně vážnými infekčními nemocemi, jako jsou například salmonelóza. Ovšem, u těch lze těžko dohledat původce viru.“ Záchranáře má kromě ochranných pomůcek a přísné hygieny chránit očkování, které jsou pro zdravotnický personál povinné. Konkrétně se jedná o očkovací vakcínu pro prevenci hepatitidy typu A, B.

43

Státní zdravotní ústav. /on-line/. rev. 2011. /cit. 29.1.2011/. Dostupné z
MUDr. Jiří Vaníček. Záchranná služba Karlovarského kraje , Závodní 205, 360 06 Karlovy Vary. E-mail: [email protected].

44

45

černý kašel 22

Na setkání s infikovanou osobou je pro záchranáře nejhorší počáteční neznalost stavu. Ostatní zdravotničtí pracovníci už mají od lidí ze záchranné služby alespoň minimální informace a mohou se na manipulaci s infikovaným pacientem připravit. V případě důvodného předpokladu závažné infekční nákazy řídí převozy pacientů do nemocnice hygienické stanice, v tomto případě dochází k použití speciálních ochranných obleků a k zabezpečení pacienta se dokonce používá speciální izolační biovak. MUDr. Šeblová46 považuje infekční hrozby za minimalistický motiv ohrožení záchranářů: „Proti riziku infekce je nezbytné používat osobní ochranné pomůcky a hlavně mít alespoň minimální znalost cest přenosu. Toto riziko není nulové, ale ve srovnání s agresí či rizikem na silnicích řádově nižší.“

46

MUDr. Jana Šeblová, Ph. D. Záchranná služba Středočeského kraje, Vančurova 1544, 272 01 Kladno. E-mail: [email protected]. 23

Tabulka č. 1: Vybrané infekční nemoci v ČR v letech 2001-2010

MKN

B01 A04.5 A02 A08 B86 A38 A04 A69.2 A46 A09 B27 B08 B26 VHC B35 B02 A84.1 B15 A87.9 A37.0 B06 B58 B16 A03 A05 G00 A07.1

Diagnóza

Varicella Kampylobakterióza Salmonelózy Virové střevní infekce Svrab Spála Jiné bakter. střevní infekce Lymeská borrelióza Růže Gastroenteritida vs. infekční Infekční mononukleóza Jiné virové exantem. infekce Parotitida Virová hepatitida C Dermatofytóza Herpes zoster Klistova encefalitida Virová hepatitida A Virová meningitida, NS Pertusse Zarděnky Toxoplazmóza Akutní hepatitida B Shigelóza Jiné bakteriální intoxikace Bakteriální meningitida Giardióza

Rok 2001

Rok 2002

Rok 2003

Rok 2004

Rok 2005

Rok 2006

Rok 2007

Rok 2008

Rok 2009

Rok 2010

Součet 20012010

35343 33474 35719 52487 35217 35197 48571 38965 47192 48240 410 405 21653 23206 20063 25492 30268 22713 24254 20175 20371 21161 229 356 33594 27964 26899 30724 32927 25102 18204 11009 10805 8622 225 850 1166

2381

2099

3590

3670

5597

6025

6639

6066

8516

45 749

7486 2808

6114 3405

4498 4288

3771 4208

3109 3222

3129 3300

2803 4057

2958 4450

2935 3862

2950 4135

39 753 37 735

2051

2622

2354

2824

2704

2471

2831

3305

3178

3343

37 683

3547

3658

3677

3243

3647

4370

3558

4350

3863

3588

37 501

3448

3676

3652

3640

3467

3561

3746

3631

3622

3502

35 946

1311

1384

1627

2910

2877

3223

3316

2883

2884

3168

25 583

2710

2683

2644

2684

2564

2409

2306

2563

2338

2168

25 069

254

707

1413

2152

1042

762

764

1264

2661

1879

12 898

107 798 1021 6889

748 858 827 6894

753 846 963 6842

244 868 875 6878

1803 844 736 6682

5172 1022 513 6595

1297 980 474 6456

402 974 552 6391

357 836 586 6082

1067 708 635 6041

11 950 8 734 7 182 6 750

633

647

606

507

643

1029

546

631

816

589

6 647

325

127

114

70

322

132

128

1648

1104

862

4 832

572

313

291

561

841

388

402

363

412

318

4 461

124 894 516

329 3156 646

342 28 455

373 31 319

412 8 347

234 8 328

186 4 231

767 14 248

955 6 221

662 4 258

4 384 4 153 3 569

457

413

370

392

361

307

307

306

247

244

3 404

354

286

381

325

278

289

349

229

178

450

3119

686

266

61

192

41

48

70

84

106

100

1 654

209

165

163

166

164

145

168

141

154

131

1 606

362

216

172

102

92

141

90

79

47

51

1 352 24

A87.0

Enterovirová meningitida Herpes simplex Parapertusse Meningokoková onemocnění Tularémie Streptokoková septikémie Virova hepatitida E Leptospiróza Jiné virové meningitidy Listerióza Závažné hemofilové infekce

48

20

22

160

389

80

123

131

118

82

1 173

76 113

92 113

99 102

98 78

112 143

101 100

121 42

110 128

120 79

127 65

1 056 963

104

109

99

98

99

77

78

86

85

64

899

94

110

60

51

83

87

54

113

65

53

770

17

16

18

21

25

23

33

69

119

115

456

13 100

12 94

21 19

36 22

37 55

35 18

43 24

65 17

99 32

72 41

433 422

34

28

33

38

46

50

25

24

33

19

330

21

20

12

16

15

78

51

37

32

25

307

74

57

42

21

16

9

8

4

4

10

245

MALAR Malárie

26

21

25

14

18

16

23

22

11

13

189

A48.1 A06 B68 A90 A26 B05

10 25 28 4 10 6

10 29 27 6 15 4

8 18 19 7 9 30

9 15 20 3 10 17

9 20 11 7 8 0

15 9 13 9 8 7

19 9 26 10 5 2

15 11 7 11 4 2

25 5 3 15 4 5

43 18 4 17 5 0

163 159 158 89 78 73

2

1

6

4

5

0

12

6

7

13

56

1 4 0 0 3 3 0

1 3 0 2 2 0 0

2 0 2 2 1 0 0

4 2 2 1 0 0 0

3 0 1 1 1 0 0

9 1 3 1 0 0 0

2 2 3 1 0 0 0

4 0 1 1 0 0 0

3 2 0 1 0 0 0

4 0 0 1 1 0 0

33 14 12 11 8 3 0

B00 A37.1 A39 A21 A40 B17.2 A27 A87.8 A32 B96.3

A48.3 A01.0 A70 A01.2 A01.1 A07.2 A35 A36

Legionelóza Amébóza Tenióza Dengue Erysipeloid Spalničky Syndrom toxického šoku Břišní tyfus Ornitóza Paratyfus B Paratyfus A Kryptosporidióza Tetanus Záškrt

25

2.4 Nebezpečné prostředí Nezřídka kdy musí záchranáři zasahovat v nebezpečných podmínkách nehledě na jednání pacienta a jiných přítomných osob. Nejčastěji se jedná o ohrožení v místě havarovaného vozidla, které hrozí v důsledku deformace a unikajících provozních kapalin požárem, v horším případě i výbuchem. Autonehoda může být pro záchranáře ohrožující i na nepřehledných místech vozovky. Často není čas nejdříve instalovat výstražné trojúhelníky nebo není dostatek účastníků pro upozornění přijíždějících vozidel. Leckdy záchranáři zažívají i boj v přírodních. Od zmiňovaných autonehod, které jsou tentokrát v prostředí přírodních podmínek (vůz nabouraný v lese, spadlý ze srázu apod.), po úrazy při aktivitách spojených s přírodou (horolezectví, paragliding, ale i houbaření aj.). Nebezpečí na záchranáře číhá i při stavebních a technických haváriích, ve kterých potřebují ošetření pacienti například uvízlí ve statisticky nestabilní stavbě. Dalším faktorem je ošetřování osob ve vězení. Za rok 2008 bylo ošetřeno na 475 tisíc vězeňských osob, z toho statistika zachytila 4115 drogově závislých osob47 a 6 osob onemocněných HIV (virus lidské imunodeficience) a 2 osoby s nemocí AIDS (syndrom získaného selhání imunity).48 Zcela extrémní kapitolou ve věci bezpečí záchranářů jsou speciální stavy jako přírodní katastrofy, rozsáhlé havárie (od chemických po jadernou) nebo dokonce válečný stav. MUDr. Jana Šeblová, Ph. D.49 za svou třicetiletou praxi u záchranné služby říká: „Zásahy v extrémním terénu nejsou tak časté, vyplatí se zhodnotit svoje síly a v případě nutnosti zásahu specializované složky (horská ZZS, vodní ZZS, eventuálně hasiči) si je včas vyžádat.“

47

Statistika nerozlišuje psychickou a fyzickou závislost.

48

Ročenka Vězeňské služby ČR za rok 1998. Generální ředitelství Vězeňské služby, odbor správní.

49

MUDr. Jana Šeblová, Ph. D. Záchranná služba Středočeského kraje, Vančurova 1544, 272 01 Kladno. E-mail: [email protected]. 26

3 Praktická část V následující části se nachází výsledky dotazníku, ve kterém se o hrozbách načrtnutých v teoretické části práce vyjadřují samotní záchranáři. Tento dotazník byl šířen především díky internetovému médiu: e-mailovou formouv s prosbou o distribuci byli osloveni tiskoví mluvčí jednotlivých krajských středisek záchranné služby, dále byly k účasti na průzkumu skupiny záchranářů na sociální síti Twitter a Facebook, odkaz na on-line dotazník byl umístěn i na internetových diskuzích. Průzkum probíhal od 15. ledna 2011 do 15. dubna 2011. Následující analýza má za úkol ukázat, jak problematiku ohrožení záchranářů při výkonu profese chápou ti, kterých se zmiňované hrozby týkají. Zjistit, jaká rizika ve své profesi vidí samotní záchranáři a jak intenzívně se s nimi setkávají.

Obrázek č. 1: Náhled on-line dotazníku

On-line dotazníkového průzkumu se zúčastnilo 55 záchranářů, z toho 36 mužů a 19 žen. Restpondenti nejčastěji byli ve věku 41 – 63 let (72 %). V Královéhradeckém kraji pracuje 23 z nich, v Jihočeském kraji 10, v Moravskoslezském kraji 9, v Hlavním městě Praha 8, totožně 2 respondenti pracují v Plzeňském kraji a v Kraji Vysočina, 1 respondent pochází ze Zlínského kraje. 27

3.1 Analýza výsledků dotazníku Otázky jsou analyzovány v pořadí, ve kterém na ně postupně odpovídali respondenti.

Graf č. 1: Cítí se záchranáři při svém povolání v nebezpečí? Devět z deseti (90 %) dotazovaných záchranářů se při zdravotnickém zásahu cítilo z blíže nespecifikovaného důvodu v nebezpečí. Mezi těmi, kteří při výkonu svého povolání nikdy pocit ohrožení neměli, není ani jedna žena, přestože ženy záchranářky tvořily více než třetinu (35 %) oslovených respondentů. Tento dotaz byl na zařazen na první místo, aby na něj respondenti odpověděli bez ovlivnění následujícím výčtem rizik, jak je sestavil autor práce.

28

Graf č. 2: Setkávají se záchranáři s útoky agresorů? Téměř 95 % dotazovaných záchranářů se osobně setkalo při výkonu svého povolání s agresorem. Skoro polovina záchranářů (44,5 %) se s útokem setkala „tváří v tvář“ jedenkrát, nebo dvakrát. Jen každý dvacátý záchranář (4,5 %) má tuto zkušenost „z doslechu“, od jiných kolegů. Dotaz měl zjistit, jakou zkušenost mají záchranáři s nebezpečím agresivních ataků a o kolik se liší od někdy prezentované reality v médiích. Prokázal, že otázka napadení záchranářů je palčivým problémem.

29

Graf č. 3: S jakým typem útoku se záchranáři setkávají? Nadpoloviční většina (51 %) dotazovaných záchranářů se setkala se slovními ataky, o něco menší procento (44,5 %) zažilo slovní útok ve spojení s útokem fyzickým. Necelých pět procent záchranářů bylo atakováno formou fyzického násilí bez slovního ataku. Tato čísla definují zkušenost 95 % respondentů, kteří v minulém dotazu odpověděli, že s útokem mají osobní zkušenost (90 %).

30

Graf č. 4: Jaká je nejčastější příčina incidentu při zásahu? Více než polovina dotazovaných záchranářů (65 %) se domnívá, že incidenty s agresory při záchranných akcích vznikají hlavně pod vlivem alkoholu. Téměř třetina respondentů (33 %) z toho viní vliv drog a pouhá čtyři procenta účastníků mají incidenty za důsledek zdravotního stavu a jiných důvodů. Přitom podle jednotlivých komentářů respondentů k této otázce jsou právě zdravotní důvody jedinou omluvou pro slovní i fyzický konflikt ze strany pacienta. Útoky pacientů pod vlivem alkoholu a drog nejsou záchranáři schopni tolerovat.

31

Graf č. 5: Jaký je nejčastější profil agresora při zásahu? Podle dotazovaných záchranářů nebezpečí agresívního útoku hrozí nejčastěji, ve více než třech čtvrtinách (78 %), od muže ve věku 26 až 40 let. Jedním útočníkem z deseti je žena, a to ve středním věku 41 – 55 let. Zajímavým faktorem se ukázalo tvrzení respondentů, že případ útoku ženy je téměř bezvýhradně způsobem vlivem alkoholu nebo drog.

32

Graf č. 6: Jaká je nejčastější pozice útočníka při zásahu? Agresivními útočníky jsou podle dotazovaných záchranářů nejčastěji (83 %) samotní pacienti, kteří potřebují zdravotnickou pomoc. Zbylí dva útočníci z deseti jsou v pozici rodinného příslušníka pacienta, kolemjdoucí, nebo jiní účastníci zásahu. Záchranářští respondenti dále uvedli, že jsou schopní porozumět i psychologickému tlaku na rodinné příslušníky, který vede k vyhroceným situacím. Ovšem fyzický útok je podle nich nepřípustnou formou reakce na stres.

33

Graf č. 7: Jaký je způsob sebeobrany zdravotnických záchranářů? Dotazovaná záchranáři preferují téměř ve shodném poměru tyto způsoby sebeobrany: Sebeobranné pomůcky (35,5 %), fyzickou sebeobranu a jiné (ve kterých převládala možnost útěku a přivolání Policie České republiky).

34

Graf č. 8: Mají zkušenost se zásahem v nebezpečném terénu/prostředí? Více než polovina dotazovaných záchranářů (69 %) zasahovala v nebezpečném terénu, nebo prostředí. Třetina z nich (31 %) se s takovou situací podle svých slov nesetkala.

35

Graf č. 9: O jaký typ nebezpečného terénu/prostředí se jedná? Téměř tři čtvrtiny dotazovaných záchranářů (64 %) zasahovala u nehody v nepřístupném terénu, nepřehledné zatáčce, nebo pod hrozbou výbuchu (požáru) zbylých pohonných hmot ve vozidle. Každý pátý respondent (20 %) byl při záchraně tonoucí osoby pod vlivem alkoholu. Ostatní zkušenosti (16 %) se vážou na zásah v sociálně problematické komunitě a ve vězení.

36

Graf č. 10: Mají pocit ohrožení ve vozidle přednostní jízdy? Téměř většina dotazovaných záchranářů (95,5 %) se někdy cítila v ohrožení při jízdě ve sanitním voze v režimu vozidla přednostní jízdy. Zdravotníci uváděli, že ostatní řidiči často nejsou schopni včas vyhodnotit silniční situaci: neuvolňují dostatečný prostor pro průjezd sanitního vozidla, často jej blokují zcela (stojí před sanitkou a nereagují na zvukovou a světelnou signalizaci). O tomto problému se rozepsali především respondenti pracující ve velkým městech, kteří zároveň přiznávali, že sice musí dávat větší pozor, než kolegové z méně osídlených oblastí, na druhou stranu jim při nehodách nehrozí takové nebezpečí jako sanitkám spěchajícím napříč celými okrsky (díky menší jízdní rychlosti).

37

Graf č. 11: Ohrožení záchranářů infekčními nemocemi Více než polovina dotazovaných záchranářů se setkala s ohrožující infekční nemocí. Čtyři z deseti záchranářů setkání s těmito případy nepovažovali za ohrožující, nebo se s vážnou infekční chorobou nesetkali. Infekční hrozby záchranáři nepovažovali za vážné, v několika případech dokonce napsali, že by je to samotné ani nenapadlo, kdyby v dotazníku nebyla tato možnost.

38

Graf č. 12: Názor na ochranu novým trestním zákoníkem Více než polovina dotazovaných záchranářů si nemyslí, že je nový trestní zákoník účinnější, než jeho předchůdce z roku 1964. Třetina z nich je o jeho větší účinnosti naopak přesvědčena. U jediné otázky vznikl téměř desetiprocentní rozptyl odpovědi „Nevím“. Tito respondenti zákoník neznali, nerozuměli jeho aplikaci v praxi, nebo si nedokázali na jeho účinnost vytvořit názor.

39

Graf č. 13: Názor na poměr finančního ohodnocení a pracovních podmínek záchranářů Naprostá většina dotazovaných záchranářů (prakticky devět z deseti) si myslí, že finanční ohodnocení neodpovídá leckdy nebezpečných pracovním podmínkám. Pochopitelnou informací je, že mezi nespokojenými záchranáři není ani jeden z územního střediska v Hlavním městě Praha.

40

3.2 Komentáře respondentů průzkumu V dotazníku byla u otázek možnost doplnit vlastní komentář. Tyto reakce nejsou vyhodnotitelné v jednoduchém grafu, proto jsou opakované názory prezentovány v této části práce. Na

problematiku napadení záchranářů jsou tito nejvíce citliví a sešlo

se v k tomuto tématu i nejvíce komentářů. Všeobecně lze říct, že s hrozbami jako jsou autonehody, nebo infekční hrozby, jsou záchranáři smíření jako s faktem přirozeně souvisejícím s jejich povoláním. Jinou věcí je ohrožení agresivitou z důvodu často jmenovaného nízkého IQ a nedostatku sociální inteligence. Záchranáři jej cítí jako útok na vyšší poslání své práce, své nasazení, na svou lidskou důstojnost. Citace výroků, které ilustrují pocity pracovníků první zdravotnické pomoci50: „(…) Nikdy jsem se necítil tak ponížený, jako když mě ten chlápek zezadu chytl do kravaty.“ „(…) Dokážu pochopit, že se někdo praští do hlavy a chová se jako blázen. Když po mě ale vyjel chlapík, jen protže několik hodin před tím nasával?“ „(…) Nesmíme reagovat útokem, ale tyhle lidi by někdy potřebovali „usadit“.“ Podle záchranářů by nejúčinnější právní obranou byla možnost používat v sanitních vozech pouta, nebo tzv. kurty, v některých případech i tlumící léky. Obecně ve věci návrhu legislativních změn byli respondenti zdrženliví. Sami přiznávali, že neví, co by jim pomohlo a co pro ně zákonodárci mohou udělat.

Ač není napadení

záchranářů každodenním jevem, považují jej za nejpalčivější problém. K ostatním diskutovaným rizikům patří jízda sanitního vozu pod statusem vozidla přednostní jízdy. Ač se nejedná o osobní útok, chování některých řidičů je pro řidiče záchranek těžko pochopitelné: „(…) Když nevědí, co dělat, stačí prostě vyhodit blinkr a zastavit.“

50

Anonymní citace nasbírané v dotazníku jsou zkráceny a jazykově upraveny.

41

„(…) Nejvíce mě štve, když před námi jede vyplašený řidič, který neuhne, jen před sanitkou zmateně kličkuje.“ „(…) Jsou i takoví, kteří nás buď neslyší, asi poslouchají nahlas rádio, nebo se nechtějí obtěžovat uvolnit cestu. Jak by se asi chovali, kdyby v sanitce ležela jejich matka, žena, sestra…“ Další možnou starostí jsou zásahy v nebezpečném prostředí. Záchranáři o tomto ohrožení ví, často jmenují nejrůznější momenty, ve kterých měli oprávněné důvody necítit se bezpečně, přesto tyto momenty chápou jako součást své práce. „Nepřemýšlel jsem nad tím, že bych byl v ohrožení. Jsem záchranář, ve vodě se topil člověk a čekat na vodní záchrannou službu by bylo jako nad ním vyřknout ortel smrti. Tak jsem skočil. (…)“ „Pro mě jsou podobné zásahy trochu i žádaný adrenalin. (…)“ „(…) Mám doma dvě děti a není pro mě potěšením lézt do havarovaného auta a modlit se, aby nevzplálo. Ale právě za to jsem placená: pomáhat.“ „(…) Nepřijde mi, že ošetřením zraněného vězně riskuju víc, než obsluha čerpací stanice, na kterou každou chvíli někdo může vytasit zbraň. I já jsem si své povolání zvolil sám.“ Prevence infekčních hrozeb je podle slov záchranářů tak automatická, že tento faktor ani nechápou jako hrozbu. „(…) Stejně jako si řezník umyje ruce před tím, než sahá na maso, tak my si dezinfikujeme ruce po tom, co jsme manipulovali s pacientem. Je to zcela přirozená a automatická činnost.“

42

4 Terminologie •

Adjustační rigidita Jedinec

projevuje

tendenci

setrvale

se

přidržovat

vlastních

přístupů,

činností,schémat chování. •

Agrese Psychologická (emočně motivační) mohutnost, jež má za cíl poškodit přírodu,

věci, lidi nebo sebe samého.51 Jinak také: Agrese je destruktivní chování, směřující k fyzickému (brachiálnímu), slovnímu (urážka, pomluva) nebo symbolickému (pomocí gest) útoku vůči jinému jedinci (předmětu).52 •

Agresivita Tendence k útočnému, či nepřátelskému jednání vůči druhé bytosti, kolektivu,

instituci apod. nebo vůči sobe samému; zahrnuje značnou šíři projevu od symbolických řečových forem až po fyzické napadení. Jedná se víceméně o trvalou vlastnost.53 •

Abusus alkoholu (alkoholismus) Vlivem velkých a zejména pak častých a dlouhodobě užívaných dávek

alkoholických nápojů dochází u některých pijáků k chorobné závislosti na alkoholu. Kriteriem tohoto stavu je neschopnost s pitím natrvalo přestat, ačkoliv pití již zaviňuje nejrůznější problémy jak pijáku samému, tak i jeho okolí.54 •

Drogová závislost Psychický a někdy také fyzický stav vyplývající ze vzájemného působení mezi

živým organizmem a drogou charakterizovaný změnami chování a jinými reakcemi, které vždy zahrnují nutkání brát drogu stála nebo pravidelně pro její psychické účinky a někdy také proto, aby zabránilo nepříjemnostem plynoucím z její nepřítomnosti.

51

PONĚSICKÝ, Jan. Agrese, násilí a psychologie moci. 2. vyd. Praha : Triton. 2010. 226 s. ISBN 978-807387-378-3. 52 SPURNÝ, Joža. Psychologie násilí : o psychologické podstatě násilí, jeho projevech a způsobech psychologické obrany proti němu. 1. vyd. Praha : Eurounion. 1996. 134 s. ISBN 8085858304. 53 SOŠ UH. Učební text Prevence/Agrese. /on-line/. /cit. 21.12.2010/. Dostupné z
43

Tolerance může být přítomna nebo nepřítomna. Osoba může být závislá na více než jedné droze.55 •

Fyzická závislost Stav organizmu vzniklý zpravidla dlouhodobým a častým podáváním drogy. Je-li

přísun drogy zastaven, dostaví se abstinenční příznaky. Droga se stává součástí metabolismu.56 •

Návykové látky Návykovou látkou se rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní

látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování.57 •

Psychická závislost Duševní stav vzniklý užíváním drogy a projevuje se různým stupněm potřeby

drogu požívat. Její vznik je vázán na určité prožitky, je-li podávání drogy přerušeno, dostaví se psychické poruchy.58 •

Toxikomanie Je stav periodické nebo chronické intoxikace, která škodí jedinci i společnosti

a je vyvolán opakovaným užíváním drogy. Je charakterizována: nepřekonatelnou potřebou či nutkáním pokračovat v užívání drogy a získat ji jakýmkoliv způsobem, tendencí zvyšovat dávku, psychickou a někdy i fyzickou (somatickou) závislostí na účincích drogy.59

55

ŠTABOLOVÁ, Renata. Drogy, kriminalita a prevence. 2. rozšířené vyd. Praha : Policejní akademie ČR. 1999. 205 s. ISBN 80-7251-018-5. 56 ŠTABOLOVÁ, Renata. Drogy, kriminalita a prevence. 2. rozšířené vyd. Praha : Policejní akademie ČR. 1999. 205 s. ISBN 80-7251-018-5. 57 ŠTABOLOVÁ, Renata. Drogy, kriminalita a prevence. 2. rozšířené vyd. Praha : Policejní akademie ČR. 1999. 205 s. ISBN 80-7251-018-5. 13 ŠTABOLOVÁ, Renata. Drogy, kriminalita a prevence. 2. rozšířené vyd. Praha : Policejní akademie ČR. 1999. 205 s. ISBN 80-7251-018-5. 14 ŠTABOLOVÁ, Renata. Drogy, kriminalita a prevence. 2. rozšířené vyd. Praha : Policejní akademie ČR. 1999. 205 s. ISBN 80-7251-018-5.

44

•

Volní vlastnosti Volní vlastnosti jsou vlastnosti podmíněné vůlí člověka. Vyjadřují záměrné,

cílevědomé usilí směřující k dosažení vědomě vytčeného cíle, které je vlastní jen člověku. Volní vlastnosti se projevují například v samoregulaci chování a jednání. Uplatňují se jak při přípravě určité činnosti, procesu rozhodování, tak při vlastním vykonávání činnosti.60 •

Zátěž / stres V nejširším smyslu slova se jedná o energetický nárok na organismus. Drobná

vychýlení z optimy organismu jsou obvyklou zátěží, o stresu mluvíme když dojde k individuální intenzitě. (…) Stres je také označován jako název specifické fyziologické reakce organismu probíhající jako generální adaptační syndrom (GAS).61 Jinak také: Stres je nárok na jednotlivce, který přesahuje jeho schopnost se s nárokem vypořádat, bez problémů mu čelit.62

60

Emmert, František a kolektiv. Odmaturuj ze společenských věd. 1. přeprac. vyd. Praha : Didaktis. 2003. 224 s. ISBN 80-86285-68-5. 61 HAŠEK, Václav. Psychologie odolnosti. 1. vyd. Praha : Karolinum. 2001. 70 s. ISBN 80-7184-889-0. 62 SCHREIBER, Vratislav. Lidský stres. 2. uprav. vyd. Praha : Academia. 2000. 106 s. ISBN 80-200-0240-5.

45

ZÁVĚR Práce po zanalyzování teoretických poznatků spolu s praktickou částí odpovídá na položené otázky následovně. Nebezpečí pramenící ze záchranářského povolání se dá rozdělit na dva základní faktory. V prvních z nich je hybatelem (v negativním slova smyslu) člověk a jeho závažnost je částečně zvrátitelná kombinací osvěty a legislativních změn. Jedná se především o problematiku fyzických útoků na záchranáře (jejichž četnost práce prokázala v praktickém oddílu) a nesprávnou manipulaci kolemjedoucích vozů v případě cesty pod režimem vozidla přednostní jízdy. Oba tyto problematické fenomény jsou podle záchranářských pracovníků i odborníků zásadní hrozbou nejen z důvodu častého výskytu, ale především pro svůj etický rozměr. Druhým faktorem, který záchranáře ohrožuje jsou hůř ovlivnitelné pracovní okolnosti, jako nebezpečí v terénu, nebo prostoru zásahu, hrozba infekčního přenosu od pacienta či ošetření pacientů ve věznici. S těmito hrozbami jsou záchranáři relativně smíření a snaží se v boji s nimi být maximálně opatrní, dodržovat bezpečnost práce a hygienická minima. Podle jejich výpovědí nejsou tyto případy příliš časté a vzniklé riziko dokonce není vyšší, než při jiných povoláních. Zákonné opory na obranu zdraví a života se záchranářům obecně nezdají dostatečné, volají po statusu úřední osoby, často však kvůli služebním rentám a jiným benefitům. O zvýšení trestů za neuvolnění jízdního pruhu sanitnímu vozidlu v režimu vozidla s právem přednostní jízdy se nehovoří a jediným diskutovaný okruhem tak zůstává tolikrát zmiňované napadení záchranářů. Částečně účinnou prevencí má být nejen legislativní změna počítající s možností agresivních pacientů (sanitky vybavené pouty, spojení posádky s Policií ČR…), ale především osvěta, která má upevnit úctu záchranářských pracovníků a zvýšit tak jejich nedotknutelnost. Stejně jako policejní účast u rizikových zásahů (v restauracích, sociálně problematických oblastech…) je pro záchranáře důležitá součinnost s hasičským sborem v neobvyklém terénu (zásah v nepřístupné krajině, domě po havárii…) a dalšími záchranářskými složkami na jejich „poli“ (horská záchranná služba, vodní záchranná služba…). A právě součinnost členů IZS nabízí myšlenku, jestli by je neměl sdružovat jeden zákon se stejnými výhodami i povinnostmi. 46

Abstract Graduate work after analyzing the theoretical knowledge with practical sections corresponding to the questions below. Danger arising from the profession of paramedic can be divided into two basic factors. In the first of these is the prime mover (in the negative sense) a man and its severity can be changed by combination of education and legislative changes. This is essentially a problem of physical attacks on paramedics (whose frequency in the study demonstrated at the practical section), and improper driving of the normal cars when the ambulance travels under the regime of way. Both these phenomena are problematic according to rescue workers and professionals a major threat not only because of frequent occurrence, but also for their ethical dimension. Another factor that threatens the rescuers are working harder influenced by factors such as danger in the field, or area of intervention, the threat of infection transmission from patient or patient treatment in prison. With these threats are relatively rescue and reconciliation in trying to fight with them to be most careful to comply with work safety and hygiene lows. According to their testimony in these cases are infrequent and the resulting risk is even higher than in other occupations. Legal support to defend the health and life in general seem sufficient rescue, calling for official status of a person, but often because the service and other benefits of the allowance. The increase in penalties for non-discharge lane ambulance vehicle under the vehicle with the right of way to speak and only the circuit remains debated repeatedly mentioned attack rescuers. Partially effective prevention is not only a legislative change allowing for the possibility of violent patients (ambulances equipped with ties, links with the Police crew ...), but also education, to strengthen respect for rescue workers and increase their integrity. As a police presence at high-risk interventions (in restaurants, socially problematic areas ...) is important for the paramedics cooperation with the fireman service in the unusual terrain (intervention in an inaccessible landscape, building a disaster ...) and other rescue forces for their "field" (mountain rescue services, water rescue service ...). And cooperations of the IRS has the idea if he is not one law associate with the same benefits and obligations. 47

Key words: Agression Attack First Aid Infection Disease Legislative Paramedic

48

Seznam použitých zdrojů Elektronické dokumenty 1. (hol). Pacient zaútočil na záchranáře nožem. In: Rakovnický deník. 2010, roč. 13, č. 291, str. 4. ISSN 1802-4785. 2. CT24.cz. Rath i Heger chtějí lepší ochranu pro záchranáře. /on-line/. rev. 31.10.2010. /cit. 20.12.2010/. Dostupné z . 3. ČTK. Nešťastník zbil záchranáře. In: Aha! 2010, roč. 5, č. 57, str. 5. ISSN 1214-8997. 4. Do sanitky naboural německý řidič, sám nehodu nepřežil. In: Aha! 2011, roč. 19, č. 16, str. 4. ISSN 1211-2119. 5. Drogy: stát šetří, později však prodělá. In: Mladá fronta Dnes. 2010, roč. 20, č. 181, str. 5. ISSN 1210-1168. 6. IDnes.cz. Dva miliony Čechů neumějí odolat alkoholu. Každý dvacátý je závislý. /on-line/. rev. 6.4.2010. /cit. 25.1.2011/. . 8. Požáry.cz /on-line/. rev. 2010. /cit. 15.4.2011/. Dostupné z . 9. Útoky na záchranáře jsou stále častější a ostřejší. In: Mladá Fronta Dnes. 2010, roč. 20, č. 119, str. 3. ISSN 1210-1168. 10. Vitalion. Agresivita (agrese) – nemoci. /on-line/. /cit. 25.1.2011/. Dostupné z . 49

13. ZDN.cz. Pacient posekal lékaře mačetou. /on-ine/. rev. 16.5.2003. /cit. 28.12.2010/. Dostupné z . 14. ZDN.cz. Pražští záchranáři budou mít na svou ochranu pepřové spreje. /on-line/. rev. 24.3.2004. /cit. 21.12.2010/. Dostupné z .

Monografie 1. Emmert, František a kolektiv. Odmaturuj ze společenských věd. 1. přeprac. vyd. Praha : Didaktis. 2003. 224 s. ISBN 80-86285-68-5. 2. DRAHOŇOVSKÝ, Tomáš. Zprávy, 2. reportáž: Záchranáři se bojí chodit do práce. TV PRIMA – Praha. 14.11.2010, 18:55, 25 minut. 3. HAŠEK, Václav. Psychologie odolnosti. 1. vyd. Praha : Karolinum. 2001. 70 s. ISBN 807184-889-0. 4. Höschl, C., Libiger, J., Švestka, J.: Psychiatrie. Praha, Tigis 2002. 5. NETÍK, K.; BUDKA, I.; NEUMANN, J.; VÁLKOVÁ, H. K osobnosti kriminálního toxikomana. 1. vyd. Praha : Psychiatrické centrum Praha. 1991. ISBN 80-85121-25-5. 6. PONĚSICKÝ, Jan. Agrese, násilí a psychologie moci. 2. vyd. Praha : Triton. 2010. 226 s. ISBN 978-80-7387-378-3. 7. Ročenka Vězeňské služby ČR za rok 1998. Generální ředitelství Vězeňské služby, odbor správní. 8. SCHREIBER, Vratislav. Lidský stres. 2. uprav. vyd. Praha : Academia. 2000. 106 s. ISBN 80-200-0240-5. 9. SKÁLA, Jaroslav. Alkoholismus. 1. vyd. Praha : Státní zdravotnické nakladatelství. 1957. 231 s. 10. SPURNÝ, Joža. Psychologie násilí : o psychologické podstatě násilí, jeho projevech a způsobech psychologické obrany proti němu. 1. vyd. Praha : Eurounion. 1996. 134 s. ISBN 8085858304.

50

11. ŠTABOLOVÁ, Renata. Drogy, kriminalita a prevence. 2. rozšířené vyd. Praha : Policejní akademie ČR. 1999. 205 s. ISBN 80-7251-018-5.

Zákony 1. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, pozbyl účinnosti 1.1.2010 2. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákon, ve znění platném k 1.1.2010 3. Zákon č. 692/2004 Sb., trestní zákon, ve znění platném k 9.12.2004 4. Vyhláška 434/1992 sb. ministerstva zdravotnictví České republiky ze dne 28. července 1992 o zdravotnické záchranné službě

Živé zdroje 1. Bc. Drahomír Sigmund. Komora záchranářů zdravotnických záchranných služeb České republiky, Dělnická 44, Olomouc , 779 00. e-mail: [email protected]. URL:
Instituce 1. Český statistický úřad. Spotřeba alkoholických nápojů na 1 obyvatele v České republice. /on-line/. rev. 21.1.2011. /cit. 25.1.2011/. Dostupné z
51

Seznam grafů Graf č. 1: Cítí se záchranáři při svém povolání v nebezpečí?......................................... 28 Graf č. 2: Setkávají se záchranáři s útoky agresorů? ...................................................... 29 Graf č. 3: S jakým typem útoku se záchranáři setkávají? ............................................... 30 Graf č. 4: Jaká je nejčastější příčina incidentu při zásahu? ............................................ 31 Graf č. 5: Jaký je nejčastější profil agresora při zásahu? ................................................ 32 Graf č. 6: Jaká je nejčastější pozice útočníka při zásahu? .............................................. 33 Graf č. 7: Jaký je způsob sebeobrany zdravotnických záchranářů?................................ 34 Graf č. 8: Mají zkušenost se zásahem v nebezpečném terénu/prostředí? ....................... 35 Graf č. 9: O jaký typ nebezpečného terénu/prostředí se jedná?...................................... 36 Graf č. 10: Mají pocit ohrožení ve vozidle přednostní jízdy? ........................................ 37 Graf č. 11: Ohrožení záchranářů infekčními nemocemi ................................................. 38 Graf č. 12: Názor na ochranu novým trestním zákoníkem ............................................. 39 Graf č. 13: Názor na poměr finančního ohodnocení a pracovních podmínek záchranářů ....................................................................................................................... 40

Seznam obrázků Obrázek č. 1: Náhled on-line dotazníku ......................................................................... 27

52

Přílohy Příloha č. 1: Obsah dotazníku

1. Cítil/a jste se někdy při výkonu svého povolání v ohrožen/a? •

Ano

•

Ne

2. Setkal/a jste se osobně s agresí pacienta/účastníka zásahu? •

Ano, jednou nebo dvakrát

•

Ano, mnohokrát

•

Ne, podobné konflikty znám jen z médií

•

Ne, ale znám kolegy, kteří byli oběťmi útoků

3. Konkrétně se jednalo: •

Slovní útok (výhružky, urážky…)

•

Fyzický útok (napadení, pokus o ublížení na zdraví…)

•

Slovní i fyzický útok dohromady

4. Pokuste se, prosím, definovat nejčastější profil agresora: •

Žena 15-25

26-40

41-55

56 a víc

•

Muž

26-40

41-55

56 a víc

15-25

5. Nejčastější pozice útočníka při zásahu: •

Pacient

•

Jeho rodinný příslušník

•

Účastník nehody

•

Kolemjdoucí

•

Jiné: …………………………………

6. Nejčastější příčinou podobných incidentů bylo: 53

•

Alkohol

•

Drogy a jiné omamné látky

•

Zdravotnické následky úrazu/nemoci

•

Jiné: …………………………………

7. Musel/a jste někdy zasahovat ve špatně přístupném, potenciálně nebezpečném terénu? •

Ano

•

Ne

8. Krátce tuto situaci popište, prosím: ………………………………… 9. Jaký způsob prevence využíváte: •

Fyzická sebeobrana (bojové umění…)

•

Sebeobranné pomůcky (pepřový, slzný sprej…)

•

Jiné: …………………………………

10. Byl/a jste někdy ohrožen/a infekční nemocí? •

Ano

•

Ne

11. Cítil/a jste se někdy ohrožen/a při jízdě „na majáky“? •

Ano

•

Ne

12. Je podle Vás nový trestní zákoník v ochraně záchranářů účinný? (zvýšená sazba v případě útoku na zdravotníka ve službě: ublížení na zdraví 1 – 5 let, těžké ublížení na zdraví 5 – 12 let, vražda 15 – 20 let, nebo výjimečný trest) •

Ano 54

•

Ne / Proč: …………………………………

13. Jakými způsoby by mohla legislativa více dbát o bezpečí záchranářů? ………………………………… 14. Myslíte že platové ohodnocení záchranářů koresponduje s jejich pracovními podmínkami? ………………………………… 15. Jste: •

Žena 15-25

26-40

41-55

56 a víc

•

Muž

26-40

41-55

56 a víc

15-25

16. Pracujete v kraji: •

Hlavní město Praha

•

Jihočeský kraj

•

Jihomoravský kraj

•

Karlovarský kraj

•

Královéhradecký kraj

•

Liberecký kraj

•

Moravskoslezský kraj

•

Olomoucký kraj

•

Pardubický kraj

•

Plzeňský kraj

•

Středočeský kraj

•

Ústecký kraj

•

Vysočina

•

Zlínský kraj

17. Jako záchranář působíte: •

Méně než 2 roky

•

2 – 5 let 55

•

6 – 10 let

•

11 let a více

18. Místo pro komentář: …………………………………

56