Obsah EDITORIAL (Jan Krekule)
2
Co se událo v ČSEBR v roce 2013 (Jana Albrechtová)
3
AKCE ČSEBR
KDEBR 2012
Ohlédnutí za Konferencí doktorandů experimentální biologie rostlin 2012 (Jana Albrechtová)
4
Ohlédnutí za úspěšnou Konferencí doktorandů experimentální biologie rostlin 2012 ( Pavlína Šteflová)
4
6
11. KEBR a KDEBR 2013
Ohlédnutí za 11. Konferencí experimentální biologie rostlin a 11. Konferencí doktorandů experimentální biologie rostlin 2013 - Košice (Jana Albrechtová)
6
Úvodné slovo ku konferencii „11. Dni doktorandov experimentálnej biológie rastlín“ A „13. konferencii experimentálnej biológie rastlín“ (Martin Bačkor)
7
Úvodní slovo (Jana Albrechtová)
8
8. celostátní seminář věnovaný památce Dr. Karla Beneše
8. celostátní seminář KEBR PřF UK a ČSEBR věnovaný památce Dr. Karla Beneše: Rostlinná cytologie - současné poznatky i malý pohled do minulosti, 8.1.2013 (Jana Albrechtová)
9
Karel Beneš – vědec, pedagog, člověk (část I.) (Jana Opatrná)
11
Karel Beneš – vědec, pedagog, člověk (část II.) (Jaromír Kutík)
15
Karel Beneš - Antonín Dvořák buněčné biologie (Zdeněk Opatrný)
16
Jubileum vzácného priatela (Karol Erdelský, Olga Erdelská)
18
Karel Beneš a spolková činnost (Jaroslava Dubová)
19
Připravujeme Bibliografii a rukopis pamětí Karla Beneše (Jana Opatrná)
21
Fotografické připomenutí semináře (Jana Opatrná)
22
Vnitrobuněčná a membránová pohyblivost přenašečů auxinu (Jan Petrášek)
24
Den fascinace rostlinami
Den fascinace rostlinami v ČR v roce 2013: podruhé a dvakrát větší (Jan Kolář)
25
9. celostátní seminář věnovaný 80. narozeninám Miroslava Kamínka
9. celostátní seminář KEBR PřF UK, ČSEBR a Ústavu experimentální botaniky AVČR věnovaný 80. narozeninám Miroslava Kamínka: Cytokininy: od objevu k praktickému využití (Jana Albrechtová)
26
Cytokininy: Stále aktuální příběh (Miroslav Kamínek)
27
Ing. Miroslav Kamínek, CSc. - Curriculum vitae
32
Jsou cis-zeatiny „outsidery“ mezi cytokininy? (Václav Motyka)
33
Hormonal regulation of plant development - omics and systems biology approaches (Jan Hejátko)
35
VZPOMÍNÁME 50 let od založení Ústavu experimentální botaniky Akademie věd (Jan Krekule)
38
Prof. RNDr. Miroslava Vicherková, jubileum (Eva Kramářová)
40
Sbohem, pane profesore… (Jan Krekule)
42
Lubomír Nátr (12.1.1934 – 7.7.2013)
44
Rozloučení s Lubošem Nátrem (Jan Krekule)
45
Kondolence od Slovenské botanické společnosti
47
1
Editorial Vážené kolegyně, vážení kolegové,
na začátku pozdravení i přivítání na stránkách Bulletinu České společnosti experimentální biologie rostlin od nového šéfredaktora (dovolte mně tu profesionální nadsázku, kterou si, ve snaze o zlehčení nelehké osobní situace, osobuji). Rozpaky. Nechal jsem se přemluvit i s vědomím, že do příštího léta se na práci v Bulletinu nebudu příliš podílet, čeká Julius Sachs. Vlak je v pohybu a nastoupil jsem za jízdy, černý pasažér přicházejícího čísla Bulletinu. Vlak ovšem bezpečně dojede díky všudypřítomné a všude zasahující předsedkyni Janě Albrechtové i členů redakčního kolektivu. Ta smysluplná, papírová kronika inventarizující dvouletou činnost České společnosti experimentální biologie rostlin je již v podstatě připravena. Bude mít opět zpoždění na něž si cestující zvykli (uvádět, že jsem se na něm nepodílel by bylo alibisticky neférové). Mou snahou je v tuto chvíli nenarušovat, nutně diletantsky, zaběhnutý běh. Je zavazující vykonávat funkci hlavního redaktora po zesnulém příteli Lubošovi Nátrovi, noblesní osobnosti, která nasadila vysoké standardy redakční práce. Rád bych je udržel. Luboše si v tomto čísle s nostalgií i připomeneme. Nebyl bohužel jediným, kdo nás opustil a vzpomeneme i odchod Jiřího Šebánka, jednoho ze zakladatelů brněnské školy experimentální morfologie provozované již v současnosti na podloží molekulárním a genetickém. Těžištěm „velkých“ událostí v režii ČSEBRu byly kromě Dnů doktorandů i vzpomínkové a jubilejní semináře věnované dílu našich významných členů. Jsou spojeny se snahou zakotvit jejich badatelský přínos v rámci současných horizontů oboru. Portréty, které zakládají nezastupitelnost existence Bulletinu. Připomínka, chtělo by se napsat resurekce vědeckého i lidského profilu Karla Beneše, jíž uvádíme je dobře odvedeným příkladem tohoto žánru, stejně jako osobně perfektně režírovaný a naplněný seminář jubilanta Mirka Kamínka. Čtenářská nabídka je ovšem širší a uvádím ji i prosbou, staňte se někdy alespoň chvilkovými čtenáři Bulletinu. V dopředném pospíchání je zapotřebí se někdy na chvilku zastavit a podívat se nazpět. V pasti okolností (viz počátek) do níž jsem dobrovolně vešel nejsou na místě koncepční prohlášení, jak by se snad slušelo. Marginální poznámku přesto dovolte. Postarám se, aby se nadále zvýšil podíl slovenských kolegů na přípravě našeho Bulletinu, je přece společný. Také budoucně zařídím jazykovou a redakční úpravu čísla. Končím předpovědí mírné zimy a osobním přáním většího prostoru kytkám na úkor obligátního grantového a projektového pinožení.
Jan Krekule
2
Co se událo v ČSEBR v roce 2013 Rok 2013 přinesl pro nás velmi smutnou a těžkou událost – opustil nás Lubomír Nátr, emeritní profesor Katedry experimentální biologie rostlin Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze (PřF UK), dlouholetý předseda České společnosti experimentální biologie rostlin a tehdejší místopředseda ČSEBR. A též tehdejší šéfredaktor Bulletinu ČSEBR. Díky tomu vychází toto číslo Bulletinu se zpožděním. Děkuji moc Janu Krekulemu, že se ujal opuštěného šéfredaktorského místa. Tak snad začneme fungovat. V roce 2013 jsme jinak nezaháleli. Uspořádali jsme dva celostátní semináře Katedry experimentální biologie rostlin PřF UK a ČSEBR: v lednu proběhnul v Praze (Viničná) 8. celostátní seminář věnovaný památce Dr. Karla Beneše s podtitulem Rostlinná cytologie - současné poznatky i malý pohled do minulosti, v květnu pak 9. celostátní seminář věnovaný 80. narozeninám Miroslava Kamínka: Cytokininy: od objevu k praktickému využití. V květnu navíc proběhnul druhý ročník Dne fascinace rostlinami, který koordinoval v České republice za ČSEBR Jan Kolář. Jedná se o aktivitu, která je pořádaná EPSO a přesahuje evropský rámec. Podařilo se uskutečnit velmi zajímavý program v řadě míst České republiky. Nadále jsme pracovali na zhotovení pomníku Julia von Sachse, jehož autorem bude Jindřich Zeithamml, profesor Akademie výtvarných umění v Praze, který zhotovil pro ČSEBR bustu prof. B. Němce osazenou v r. 2010 na budově Viničné 5, sídlu ČSEBR. Bude třeba alokovat další sponzorské dary. Odhalení pomníku se předpokládaně uskuteční na jaře 2014. Na Univerzitě Pavla Jozefa Šafárika v Košicích na Slovensku se konaly 11. Dny experimentální biologie rostlin (11. KEBR) a 11. Dny doktorandů experimentální biologie rostlin. „The 11th International Student Conference on Experimental Plant Biology“ byly organizovány jako doprovodná konference 11. KEBR v Košicích. Velký dík patří Martinu Bačkorovi, který se ujal úlohy hlavního organizátora. Nadále vydáváme Newsletter, který přináší nové zprávy a aktuality – budeme rádi, když přispějete. Přeji, ať v novém roce máme méně smutných zpráv a pokud možno, jen samé dobré.
Jana Albrechtová Předsedkyně ČSEBR
3
Akce ČSEBR: KDEBR 2012 Ohlédnutí za Konferencí doktorandů experimentální biologie rostlin 2012 Jana Albrechtová V Brně proběhla 3.-5.9. 2012 10. mezinárodní konference doktorandů experimentální biologie rostlin – „The International PhD Student Conference on Experimental Plant Biology“. Konference se velmi vydařila – zúčastnil se jí rekordní, trojciferný počet účastníků. Podařilo se zorganizovat výjimečné setkání s hojnou mezinárodní účastí http:// www.biomania.cz/udalosti-a-akce/international-phd-student-conference/. Též se podařilo získat pro konferenci výborné zahraniční řečníky pro zvané key-note přednášky - Dr. Ortrun Mittelsten Scheid (GMI Vienna) a Prof. Ingo Schubert (IPK Gatersleben). Obě přednášky proběhly na zahájení konference. Díky sponzorským příspěvkům byl též krásný doprovodný program – konference začínala v Mendelově muzeu, které si mohli účastníci prohlédnout a bylo připraveno bohaté občerstvení. Program konference byl velmi bohatý, jak ostatně bylo zřejmé z čísla Bulletinu 2012, ve kterém byla otištěna abstrakta http://www.csebr.cz/bulletin/2012.pdf. Že bylo na konferenci zajímavě a hezky napoví i fotogalerie z konference: http://www.biomania.cz/galerie/the-international-phd-student -conference-on-experimental-plant-biology/. Velký dík patří Borisu Vyskotovi a jeho kolegům z Biofyzikálního ústavu AVČR, spolupořadatelům z ČSEBR a Biománie – zde je třeba v neposlední řadě zmínit Pavlínu Šteflovou. Mnohé díky brněnským kolegům – štafetu předáváme do Košic v r. 2013.
Ohlédnutí za úspěšnou Konferencí doktorandů experimentální biologie rostlin 2012 Pavlína Šteflová Tradiční konference doktorandů experimentální biologie rostlin (KDEBR) pořádaná každoročně v různých městech v ČR nebo na Slovensku proběhla v roce 2012 v Brně. Zájem o konferenci byl nebývale velký, celkem do Brna dorazilo 132 účastníků zejména z řad doktorandů. K vysoké úrovni konference přispěl zejména fakt, že účastníci pocházeli z celkem 11 zemí (ČR, Slovensko, Německo, Polsko, Rakousko, Maďarsko, Velká Británie, Belgie, Finsko, Rusko, Japonsko). Díky tomu byl jeden z hlavních cílů konference a to zvyšovat jazykovou kvalifikaci doktorandů - naplněn beze zbytku. Konference byla zahájena v krásném a tematicky velmi příhodném prostředí Mendelova refektáře přednáškami prof. Ortrun Mittelsten Scheid (Gregor Mendel Institute for Molecular Plant Biology, Vienna) a prof. Ingo Schuberta (Leibniz Institute of Plant Genetics and Crop Plant Research, Gatersleben), následovala komentovaná prohlídka Mendelova muzea a Augustiniánského opatství. V dalších dnech bylo představeno celkem 28 studentských přednášek ve třech sekcích, úvodních přednášek se ujali pozvaní hosté prof. Ruslan Kalendar (University of Helsinky) a prof. Zdeněk Opatrný (Univerzita Karlova, Praha). Studentské přednášky byly vyhodnoceny odbornou komisí. Konferenci doplnilo 51 posterových sdělení, o jejichž hodnocení se postarali sami účastníci prostřednictvím „volebních lístků“. Vítězové získali kromě diplomů i pamětní medaile Johanna Gregora Mendela a finanční odměnu. 4
Akce ČSEBR: KDEBR 2012 Vítězné přednášky: 1. 2. 3. 3.
Sonja Klemme (Leibniz Institute of Plant Genetics and Crop Plant Research, Gatersleben) Jana Klásková (Institute of Experimental Botany Academy of Sciences, Olomouc) - 4. Eva Majerová (Faculty of Science, Masaryk University, Brno) - 4. Radka Uhlířová (Gregor Mendel Institute for Molecular Plant Biology, Vienna)
Vítězné postery: 1. 2. 3. 3.
Trung Duc Tran (Leibniz Institute of Plant Genetics and Crop Plant Research, Gatersleben) Pavlína Šteflová (Institute of Biophysics, Academy of Sciences, Brno) - 4. Maja Jankowska (Leibniz Institute of Plant Genetics and Crop Plant Research, Gatersleben) - 4. Mike Karampelias (University of Gent)
Děkujeme sponzorům, členům organizačního a vědeckého výboru, zvaným řečníkům a zejména všem prezentujícím studentům, jejichž příspěvky naplnily a v mnohých případech i vysoce předčily očekávání. Snad se podobnou kvalitu přednášek podaří zopakovat i v příštích ročnících. Za kolektiv pořadatelů,
Pavlína Šteflová
5
Akce ČSEBR: 11. KEBR a KDEBR 2013 Ohlédnutí za 11. Konferencí experimentální biologie rostlin a 11. Konferencí doktorandů experimentální biologie rostlin 2013 - Košice Jana Albrechtová Na Univerzitě Pavla Jozefa Šafárika v Košicích na Slovensku se konaly 11. Dny experimentální biologie rostlin (11. KEBR) a 11. Dny doktorandů experimentální biologie rostlin. „The 11 th International Student Conference on Experimental Plant Biology“ byly organizovány jako doprovodná konference 11. KEBR v Košicích. Konference se konala v prostorách Botanické zahrady UPJŠ, pod organizační taktovkou Katedry botaniky Ústavu biologických a ekologických vied Prírodovedeckej fakulty Univerzity Pavla Jozefa Šafárika, která byla hlavním organizátorem této akce pod vedením Martina Bačkora. Spoluorganizátory konferencí byla Slovenská botanická spoločnosť pri SAV a Česká společnost experimentální biologie rostlin. Obě konference se uskutečnily pod záštitou děkana Prírodovedeckej fakulty UPJŠ v Košiciach, doc. RNDr. Gabriela Semanišina, PhD. Na konferenci vystoupili zvaní řečníci, významní čeští a slovenští kolegové a kolegyně, kteří působí v zahraničí. Sešlo se nás o něco méně než v Praze v roce 2010 na 10. KEBR, ale bylo v Košicích hezky a milo. Poslední den se navíc konala exkurze do Tokajskej vinohradníckej oblasti – účastníci si ji velmi užili. Velký dík patří Martinu Bačkorovi, který se ujal úlohy hlavního organizátora. Martine, děkujeme!
6
Akce ČSEBR: 11. KEBR a KDEBR 2013 ÚVODNÉ SLOVO KU KONFERENCII „11. DNI DOKTORANDOV EXPERIMENTÁLNEJ BIOLÓGIE RASTLÍN“ A „13. KONFERENCII EXPERIMENTÁLNEJ BIOLÓGIE RASTLÍN“ Martin Bačkor Vážené kolegyne, vážení kolegovia, milí „mladí“ priatelia, dovoľujem si Vás osloviť na úvodných stránkach zborníku, ktorý je venovaný dvom, dnes už tradičným podujatiam „experimentálnych biológov rastlín“. Aby sme boli konkrétni, konferencii experimentálnej biológie rastlín (dodnes skôr známej pod historickým názvom „Dni fyziológie rastlín“) a konferencii doktorandov experimentálnej biológie rastlín. Pokladám si za česť prehovoriť ku Vám týmto spôsobom, na druhej strane, čo si priznávam bez väčšieho mučenia, cítim aj ťarchu obrovskej zodpovednosti. Pretrvanie „Dní fyziológie rastlín“ svedčí o stále nadštandardných kontaktoch a vzťahoch experimentálnych botanikov z Českej a Slovenskej republiky. Z dôvodu extrémne širokého záberu experimentálnej botaniky sa však už všetci „nezmestíme“ do fyziológie rastlín a preto označenie účastníkov konferencií ako „experimentálnych biológov rastlín“ je výstižnejšie. Finalizácia programu konferencie a zborníka prebiehala v netypickej pracovnej atmosfére, zdanlivom pokoji dovolenkového obdobia, „uhorkovej sezóny“. Nebolo tomu celkom tak, veď končiace sa leto bolo o čosi teplejšie než na jar „avizovali“ meteorológovia. A nielen to, v lete sa nám zas o čosi skomplikovala administratívna náročnosť procesu tzv. „verejného obstarávania“ na univerzitách Slovenskej republiky a Botanická záhrada UPJŠ v Košiciach, najväčšia botanická záhrada na Slovensku (zriadená už v roku 1950), ktorá je z hľadiska priestorov hostiteľom našich konferencií, musela opäť „bojovať“ o pozemky na ktorých stojí. Zaþiatkom leta nás tiež opustil vzácny þlovek a významný experimentálny botanik, prof. Lubomír Nátr … Rok 2013 je pre nás, Košičanov a súčasne zamestnancov Prírodovedeckej fakulty Univerzity Pavla Jozefa Šafárika výnimočný. V tomto roku boli Košice ocenené prestížnym titulom „Európske hlavné mesto kultúry“. Prírodovedecká fakulta UPJŠ v Košiciach si pripomína 50. výročie jej vzniku, dnes sa už našťastie možno len pousmiať nad faktom, že pri svojom zahájení činnosti mala fakulta iba prvý ročník s 54 poslucháčmi ... Milí kolegovia a priatelia! Dovoľujem si Vás privítať na oboch konferenciách venovaných experimentálnej biológii rastlín, dovoľujem si Vás privítať v Košiciach, v meste ktoré sa aj mne stalo domovom, dovoľujem si Vás privítať na pôde Univerzity Pavla Jozefa Šafárika, v priestoroch Botanickej záhrady. Bez preháňania môžem napísať, že na mieste s pokojnou atmosférou, kde sa všetci môžeme cítiť ako doma, napriek blízkosti centra druhého najväčšieho mesta v Slovenskej republike. Prajem Vám, aby bola Vaša účasť na oboch konferenciách zmysluplná a inšpiratívna. Prajem Vám, aby ste získali nové podnety ku svojej práci, prípadne nových kolegov na vzájomnú spoluprácu v blízkej budúcnosti. Prajem Vám, aby ste stretli svojich priateľov, či kolegov, ktorých ste už dlhšiu dobu nevideli a tieto dve konferencie sú dobrým dôvodom na Vaše opätovné stretnutia. Prajem Vám príjemné dni strávené v Košiciach a veľa „človečích“ chvíľ na konferenciách, ako aj mimo nich. Za organizačný výbor praje,
Martin Bačkor
7
Akce ČSEBR: 11. KEBR a KDEBR 2013 Úvodní slovo Jana Albrechtová Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi Vás přivítat jménem České společnosti experimentální biologie rostlin (ČSEBR) na 13. Konferenci experimentálnej biológie rastlín (KEBR), pořádané ve spolupráci s Katedrou botaniky Ústavu biologických a ekologických vied Prírodovedeckej fakulty Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach a Slovenskou botanickou spoločnosťou pri SAV. Jak již úvodní dvojjazyčná zdravice napovídá – konference se tentokrát koná v Košicích. KEBR je konferencí v několika aspektech výjimečnou. Navazuje na historii společného vývoje oboru v Čechách a na Slovensku v bývalém Československu. Díky tomu byla a i nadále je škola české a slovenské fyziologie a anatomie rostlin úzce perzonálně provázána. Jak v Čechách tak na Slovensku se hlásíme k našemu společnému nestorovi oboru – profesoru Bohumilu Němcovi. Bývalý rektor Univerzity Karlovy, který stál u zrodu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze se velkou měrou v poválečných letech zasloužil o založení rostlinně fyziologické školy na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Po rozdělení našeho státu v 90. letech minulého století se ustálila série oborových konferencí zprvu s názvem Dny fyziologie rostlin, jak si mnozí pamětníci pamatují. Konference získala nový název KEBR v Olomouci v r. 2007, na 11. konferenci pořádané pod taktovkou Miroslava Strnada v souvislosti s celosvětovým trendem. Hlavním jazykem konference je čeština a slovenčina. Dosud se dařilo přilákat pozornost pro toto setkání, které pořádáme v tříletých intervalech, téměř ze všech ústavů, institucí, které se biologii rostlin věnují v Čechách, na Moravě, Slezsku i Slovensku. Unikátnost tohoto setkání naší oborové komunity je i v „mnohogeneračnosti“ – jsou zde přítomni adepti oboru z řad studentů, mladí vědečtí pracovníci, „zavedení“ představitelé oboru i „legendy“ oboru z řad dříve narozených. Pro tyto konference se především v posledních setkáních dařilo přilákat značnou pozornost kolegů krajanů úspěšně působících v zahraničí – pro ně i pro nás výborná příležitost navázat kontakty. Poslední proběhlou konferencí byla pražská 12. KEBR 2010, která se konala v areálu České zemědělské univerzity a přilákala na 300 účastníků. Tuto poslední konferenci jsme pořádali spolu s Lubomírem Nátrem, tehdejším předsedou ČSEBR. Lubomír nejen této konferenci dodal punc výjimečnosti, ale i řadě půldenních celostátních oborových seminářů, které jsme spolu od r. 2008 pořádali v Praze ve Viničné, sídle ČSEBR na Katedře experimentální biologie rostlin PřF UK. Košickou konferenci s námi již profesor Nátr sdílet nebude. Odešel v červenci tohoto roku. Budeme jej velmi postrádat - nejen v Košicích, ale při jakékoli oborové události slovensko-české či česko-slovenské. Dovolím si přidat závěrem přání profesora Nátra v úvodníku Bulletinu ČSEBR (číslo září 2010), který psal pro minulou konferenci. Jen obměním číslovku na 13.: „Milé kolegyně, vážení kolegové, vědu děláme my, lidé. Ani na vědeckých jednáních se nezbavujeme svých člověčích vlastností. Vědu máme rádi a je to pro nás také celoživotní záliba. Moc Vám všem přeji, abyste na této 13. KEBR získali nové zajímavé podněty pro svoje vlastní bádání. Ale také abyste zde prožili krásné člověčí chvíle. Nechť je nám všem nejen v těchto dnech, ale zejména a také v těchto dnech, zajímavě, příjemně a krásně! Přeje Lubomír Nátr“ Přeji takto i já. A závěrem mi dovolte poděkovat Martinovi Bačkorovi a jeho slovenským kolegům, za veškerou práci spojenou s přípravou konference a že tradici KEBR se nám daří udržovat dál a stejně tak naši česko-slovenskou oborovou sounáležitost.
Jana Albrechtová
8
Akce ČSEBR: 8. Seminář - Karel Beneš 8. celostátní seminář KEBR PřF UK a ČSEBR věnovaný památce Dr. Karla Beneše: Rostlinná cytologie - současné poznatky i malý pohled do minulosti, 8.1.2013 8. celostátní seminář byl pořádaný Katedrou experimentální biologie rostlin Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze a ČSEBR s názvem „Rostlinná cytologie - současné poznatky i malý pohled do minulosti“ věnovaný památce profesora Karla Beneše. Téma semináře iniciovali žáci prof. Beneše - Jaromír Kutík a Jana Opatrná. Seminář zorganizovala Jana Albrechtová a Lubomír Nátr. V první, vzpomínkově orientované části vystoupil Jaromír Kutík, Jana Opatrná – oba jsou bývalí žáci Karla Beneše, Jaroslava Dubová a další kolegyně a kolegové, které Karel Beneš během svého působení ovlivnil. V druhé části vědecké vystoupili žáci prof. Beneše – hlavní přednášku přednesl Stanislav Vitha, který v současnosti působí na Texas A&M University, USA, poslední příspěvek přednesl symbolicky poslední žák pana profesora – David Reňák. Další příspěvky z rostlinné cytologie přednesli Fatima Cvrčková, Jan Petrášek, Aleš Soukup a Jan Hejátko. Prof. RNDr. Karel Beneš, CSc. (1932 – 2006) byl český biolog, významná osobnost české rostlinné anatomie a cytologie druhé poloviny 20. století. Byl průkopníkem české rostlinné histochemie, když v Ústavu experimentální botaniky AV ČR v Praze řešil problematiku aplikace, na živočišných objektech vypracovaných metod, pro průkaz aktivity důležitých enzymů v rostlinných pletivech. První na světě prokázal a publikoval průkaz kyselé fosfatázy u rostlin. Jeho stěžejním tématem pak bylo studium diferenciace buněk v meristémech. Byl skvělý a přesný experimentátor. Spolupracoval s Antonínem Holým a řadou současných dalších významných anatomů a fyziologů rostlin. V devadesátých letech odešel do Českých Budějovic, kde se podílel na vybudování Jihočeské university, přednášel na Přírodovědecké a Teologické fakultě. Byl výborný pedagog, svým studentům se velmi věnoval a dal jim nejen vědomosti, ale i základy pro logické myšlení a uchopení odborných problémů.
Jana Albrechtová
Program 13:00
Zahájení (Lubomír Nátr)
1. Vzpomínková část: Karel Beneš – rostlinný cytolog, pedagog, člověk 13:05–13:40
Jaromír Kutík (KEBR PřF UK), Jana Opatrná (ÚEB AVČR): Karel Beneš – vědec, peda-
13:40–13:45
Jaroslava Dubová (Masarykova Univerzita v Brně): Karel Beneš - Cytologické dny
gog a člověk
a Histochemická společnost 13:45–14:00
Další příspěvky hostů a účastníků semináře: Alexander Lux (UK Bratislava), Tomáš Machula (děkan Teologické fakulty Jihočeské Univerzity, České Budějovice), Ivana Macháčková (PřF UK, Praha)
14:00–14:10
ČSEBR: Julius von Sachs v r. 2012 a 2013 a další aktivity ( Jan Krekule)
9
Akce ČSEBR: 8. Seminář - Karel Beneš 2. Program vědeckého semináře 14:30–15:30
Stanislav Vitha (Texas A&M University, College Station, TX, USA): How Chloroplasts
16:00–16:20
Fatima Cvrčková (KEBR PřF UK Praha): Buněčná biologie mezi cytologií a -omikami
Divide: A View from the Evolutionary, Cell Biological and Macromolecular Perspective aneb časy se mění
16:20–16:40
Jan Petrášek (ÚEB AVČR a KEBR PřF UK Praha): Vnitrobuněčná a membránová pohyblivost přenašečů auxinu
16:40–17:00
Aleš Soukup (KEBR PřF UK Praha): Kořeny a jak to vlastně začalo
17:00–17:20
David Reňák (ÚEB AVČR): Má cesta od anatomie rostlin k transkripčním faktorům: vzpomínka na prof. Beneše
10
Akce ČSEBR: 8. Seminář - Karel Beneš Karel Beneš – vědec, pedagog, člověk (část I.) Jana Opatrná Dnešní setkání kolegů a žáků prof. Karla Beneše se studenty, badateli a zájemci o rychle se rozvíjející obor buněčná biologie rostlin, bylo podnětem k zamyšlení nad jeho klíčovou zásluhou o vznik této disciplíny v našich zemích. Byl to on, kdo formuloval a prosazoval základní otázky studia struktury a funkce rostlinné buňky, kdo hledal nové metodické postupy pro jejich experimentální řešení, dbal na přesně logická vyvození správných závěrů, na jejich interpretaci a konfrontaci s daty již publikovanými. Postupy, které v badatelské činnosti prosazoval, nebyly v době jeho působení zdaleka vždy přijímány se samozřejmou vstřícností. Éra buněčné biologie, jako obecné základny fyziologického výkladu, byla ještě v nedohlednu. Pro jeho současnost byly naopak charakteristické analýzy rostlin celistvých či dokonce rostlinných porostů z hlediska základních fyziologických disciplín jako fotosyntéza, výživa, růstové a vývojové procesy apod. Studium chování, resp. biologie jejich buněk bylo považováno za „vědu pro vědu“. Po pečlivém studiu i přípravě byl však pevně přesvědčen o své pravdě a houževnatě ji prosazoval, tak jak to patřilo k charakteristickým rysům jeho povahy. Stručný životopis Narodil 24. září 1932 v Prachaticích, kde byl jeho otec řezníkem. V roce 1939 zažil odsun Čechů ze Sudet do vnitrozemí a po válce zpět. Po absolutoriu prachatického gymnázia mu, vzhledem k „živnostenskému původu“, nebyl dán souhlas se studiem na vysoké škole. Proto nastoupil na rok na Stavbu mládeže v Ostravě na hrubou manuální práci. Poté pracoval jako technik v Biologických ústavech ČSAV. Teprve pak byl přijat na Přírodovědeckou fakultu UK v Praze. Diplomovou práci vypracoval na katedře anatomie a fyziologie rostlin u prof. Práta (1957).
Po studiu se vrátil do Biologických ústavů ČSAV (dnes Ústav experimentální botaniky AVČR), kde v roce 1962 obhájil disertační práci na téma: „ Lokalizace nespecifické esterázy v kořenové špičce. Příspěvek k histochemickému studiu diferenciace pletiv.“ Ta předurčila na dlouhou dobu jeho vědecké zaměření. V letech 1962-1990 pracoval v ÚEB jako vědecký pracovník - významná osobnost rostlinné anatomie, cytologie a histochemie. V období 1988-1990, po rozdělení ústavu, odchází na pracoviště v Českých Budějovicích. Dr. Beneš chápal tuto změnu jako šanci věnovat svou práci a zkušenosti vědě a školství v tomto, jím tak milovaném, rodném kraji. Konečně mu také byla dána možnost učit na vysoké škole, což si dlouhou dobu přál a v Praze mu to nebylo dovoleno. Intensivně se angažoval v založení Jihočeské univerzity, kde se v roce 1992 habilitoval a v roce 1994 byl jmenován profesorem. V poslední etapě života přešel na Teologickou fakultu JU, kde vyučoval kurzy zabývající se metodologií a filosofií vědy, řešil problematiku mezioborových dialogů, zejména mezi teology a přírodovědci. Zemřel 12. května 2006. Prof. Beneš byl ženatý, s manželkou Věrou mají dceru a dva syny a šest vnoučat. Moji kolegové z Ústavu experimentální botaniky mě požádali, abych zde podrobněji připomenula vědecký přínos prof. Karla Beneše, jímž se významně zapsal do historie této instituce, jejíž padesátileté trvání jsme si před nedávnem připomněli. Mezi těmi, kteří měli tu možnost se s ním osobně setkávat, bude vždy vzpomínán jako příklad neúnavného badatelského zaujetí a nositel dobrých kolegiálních vztahů. Za to všechno mu děkujeme. Měla jsem to štěstí být jeho první aspirantkou. Námětem mé práce byl histochemický průkaz oxidativních enzymů ve stonkových vzrostných vrcholech pšenice. Pracovali jsme společně téměř sedm roků. Omlouvám se tedy, že budu dále o něm vyprávět jako o Karlovi. Byl velmi skromný, titulování a formálnosti neměl rád.
11
Akce ČSEBR: 8. Seminář - Karel Beneš Hlavním tématem jeho badatelské práce bylo tehdy studium diferenciace buněk v kořenových špičkách. Pro zaznamenání co nejranějších projevů diferenciace derivátů meristému studoval aktivitu některých hydrolytických a oxidativních enzymů, kterou detekoval histochemicky na úrovni řezů pletivem. Východiskem mu byla velmi dobrá teoretická i praktická znalost histochemických metod používaných pro diagnostiku patogenních změn v humánních tkáních. Jeho školitelem a rádcem byl v této problematice prof. MUDr. Zdeněk Lojda, DrSc. (1. lékařská fakulta UK Praha), náš přední i celosvětově uznávaný histochemik. V čem je podstata a problém průkazu aktivity enzymů v rostlinném pletivu, resp. buňce, ve srovnání s tkáněmi živočišnými? Velká většina histochemických prací na živočišném materiálu používá zmrazených řezů. Tuto metodu nebylo možno jednoduše převzít, neboť rostlinná pletiva obsahují mnoho vody, která při zmrznutí krystaluje, čímž jsou poškozeny membrány a dochází k vylití cytosolu z buňky. Příprava řezů kořenem tak, aby byla zachována aktivita enzymu a jeho lokalizace na mikroskopicky hodnotitelném řezu, byla jedním z Karlových hlavních přínosů. Byl skvělý a precisní experimentátor. Vymýšlel a ověřoval použití vhodných fixačních směsí, zalévání do nových medií, řešil problémy zmrazování a řezání materiálu. Technicky zručný, modifikoval běžný mikrotom pro chlazení proudem plynného oxidu uhličitého z běžně používané tlakové lahve.
Novátorství mělo samozřejmě své půvaby i problémy. Pracovní kóje byla záhy prosycena nejen mlhou ale i jemným aerosolem olejových kapének z plynové bomby. Vědec získal vzhled opraváře. „To je řemeslo, to je řemeslo..“, liboval si Karel. Později byl podle jeho návrhu konstruován v Ústavu polovodičové techniky první „semiconductor freezing mikrotom“. Tuto novou mikrotechnickou metodu uveřejnil při 100 letém výročí narození svého učitele prof. B. Němce (Biol.Plant.(15)1,1973). Náročný na sebe i své spolupracovníky požadoval vždy dostatečný počet opakování, kontroly specifity reakce, optimalizaci použitých substrátů a přesné hodnocení intensity reakce a lokalizace reakčního produktu. Jeho výsledky byly tak nezpochybnitelné a vždy opakovatelné. Skvělá škola i pro všechny, kteří s ním pracovali! Pokusím se shrnout jeho hlavní vědecké výsledky. Prof. Beneš v letech 1961 až 1987 publikoval dlouhou řadu prací o histochemické lokalizaci hydroláz. Jako první na světě prokázal kyselou fosfatázu v kořenech. Většinou pracoval s příčnými řezy kořenů v přesně definované vzdálenosti od kořenové špičky. Množství reakčního produktu bylo pak posuzováno z hlediska stupně diferenciace příslušného pletiva. Uvádím několik obrázků průkazu kyselé fosfatázy v kořenech Vicia faba. Allium cepa, Sinapis alba:
12
Akce ČSEBR: 8. Seminář - Karel Beneš Dalšími studovanými enzymy byly např. nespecifická esteráza, karboxyl esteráza, alfa a beta galaktosidázy. I když poněkud předbíhám, chtěla bych zde připojit ještě období 90. let kdy, již v Českých Budějovicích, pracoval se svými kolegy na verifikaci histochemického průkazu reportérového enzymu beta-glukuronidázy (GUS) u transgenních rostlin. V 70. letech se podílel v oddělení růstu a vývoje ÚEB na studiu diferenciačních procesů ve vzrostných vrcholech pšenice. Vedl při tom mou aspirantskou práci, která se týkala histochemického průkazu pěti respiračních enzymů (laktát-, alkohol-, succinát-, isocitrát- a malát dehydrogenázy) ve vzrostných vrcholech pšenice v různém ontogenetickém stupni vývoje. K tomu byly nutné podélné ruční řezy, což při velikosti objektů 1-3 mm byla dost svízelná práce. Karel však stále požadoval dostatečný počet kontrol a raději sám přiložil ruku k dílu, než by slevil. Podařilo se nám, mimo jiné, prokázat selektivní vysokou aktivitu alkohol dehydrogenázy v pupenových primordiích (P) oproti základům listovým (L). V 80. letech pracoval v kolektivu studujícím účinky rostlinných hormonů a dalších biologicky aktivních látek, zejména pak metabolitů vztahujících se k cytokininům. Testoval jejich vliv na růst a vývoj kořenů, ale i na buněčný cyklus a karyologickou charakteristiku ovlivněných rostlin. Jednalo se jak o přirozené metabolity, deriváty adeninu a adenosinu, tak o látky syntetizované v laboratoři prof. Antonína Holého, se kterým byli přátelé. Tato spolupráce byla oboustranná. Karel pro prof. Holého testoval na rostlinném materiálu i biologickou aktivitu dalších preparátů, u kterých Holý předpokládal perspektivní využití ve farmakologii. Velký byl jeho přínos pro různé mikrotechnické postupy, jako např. barvení lipidů, a proteinů. Několik prací se zabývá vývojem škrobových zrn. Z dnešního pohledu bylo důležité barvení alciánovou modří a Kern Echt Rot (jádrová červeň pravá). Využil svou znalost živočišných materiálů, kde se alciánová modř používá pro barvení polysacharidů obsahujících karboxylovou skupinu a modifikoval ji na mladá rostlinná pletiva. Tenké stěny buněk se tak barví modře, jádra intensivně
červeně a cytoplasma slabě růžově. Meristematické oblasti jsou pak výrazně červené a dobře odlišitelné od ostatního pletiva. Vzhledem ke své jednoduchosti a spolehlivosti se toto barvení stalo běžnou, dodnes používanou metodikou různých pracovišť, cennou zejména pro odlišení meristematických oblastí v diferencujících se tkáňových kulturách různého typu. Karel Beneš byl jedním z posledních žáků prof. Bohumila Němce. Za starým pánem pravidelně docházel, pomáhal mu a konzultoval s ním i svou práci. Po jeho smrti uspořádal jeho literární pozůstalost a postaral se o její archivaci. Významné byly i jeho kontakty na slovenskou anatomickou a cytologickou obec, kterou v té době představovala zejména vynikající anatomka paní prof. Mária Luxová, embryoložka paní prof. Olga Erdelská a cytolog doc. Gustav Murín. O životě a práci našeho kolegy Karla Beneše bychom mohli napsat mnoho. Vzpomínky na něj 13
Akce ČSEBR: 8. Seminář - Karel Beneš najdeme i v dalších příspěvcích jeho žáků, kolegů a přátel. Omezila jsem se zde převážně na dobu, kterou prožil s námi v Praze na Ústavu experimentální botaniky. Nakonec bych ráda uvedla několik slov z článku doc. Jana Krekuleho v Živě (4) 2006, která jsou mně blízká: „Karel Beneš byl mimořádnou vědeckou i lidskou osobností, moudrým člověkem. Jeho rozhled i postoje byly založeny na prožitých osobních zkušenostech, hlubokém osobním vzdělání i křesťanské pokoře… Dovedl najít míru, pochopení a toleranci. Patřil k nemnohým, kteří vnímali svět globálně v době, kdy se to slovo teprve rodilo a hledalo náplň. Tvůrčí prostor bez hranic považoval jako vědec za samozřejmost… Etika a morálka nebyly jen součástí jeho slovníku, ale i praktickou životní normou. Je to právě životní étos, který budeme po odchodu Karla Beneše tolik postrádat. O to více zůstává jako příklad vyzývající k zamyšlení a následování.“ Vybrané citace: BENES,K; LOJDA,Z; HORAVKA,B: A CONTRIBUTION TO THE HISTOCHEMICAL DEMONSTRATION OF SOME HYDROLYTIC AND OXIDATIVE ENZYMES IN PLANTS. HISTOCHEMIE 2(5): 313321, 1961. BENES, K; OPATRNA, J: LOCALIZATION OF ACID PHOSPHATASE IN DIFFERENTIATING ROOT MERISTEM.-BIOLOGIA PLANTARUM: 6(1):8, 1964. BENES, K: HISTOCHEMICAL DEMONSTRATION OF ESTERASE IN ROOT TIP OF VICIA FABA L. WITH AZO-COUPLING METHOD. BIOLOGIA PLANTARUM 4(3): 211-219, 1962. BENES, K: HISTOGENESIS AND LOCALIZATION OF NON-SPECIFIC ESTERASE IN ROOT TIP. BIOLOGIA PLANTARUM 13(2): 110-121, 1971. BENES, K; KAMINEK, M: USE OF ALUMINUM LAKE OF NUCLEAR FAST RED IN PLANT MATERIAL SUCCESSIVELY WITH ALCIAN BLUE. BIOLOGIA PLANTARUM 15 (4): 294-297, 1973. BENES, K: HISTOCHEMISTRY OF CARBOXYL ESTERASES IN BROAD BEAN ROOT-TIP WITH INDOXYL SUBSTRATES. HISTOCHEMISTRY 53(1): 79-87, 1977. BENES, K; HADACOVA, V: ATTEMPTS TO CHARACTERIZE PARTICULAR PARTS OF THE ROOTTIP ON THE BASIS OF ISOENZYME PATTERNS OF VARIOUS GLYCOSIDASES. BIOLOGIA PLANTARUM 14 (5): 381-387, 1982.
BENES, K: THE LOCALIZATION OF ARYL SULFATASE AS A MARKER OF ROOT DIFFERENTIATION. HISTOCHEMICAL JOURNAL 18 (2-3):132132, 1986. BENES, K; BINAROVA, P: THE LOCALIZATION OF CARBOXYL ESTERASE IN EMBRYOIDS OF MEDICAGO-SATIVA L IN CONNECTION WITH THEIR POLARITY. HISTOCHEMICAL JOURNAL 19 (1011): 608-608, 1987. BENES, K; HOLY, A; MELICHAR, O: THE EFFECT OF 9-(2,3-DIHYDROXYPROPYL) ADENINE (DHPA) ON SEEDLING ROOTS OF VICIA-FABA L IN COMPARISON WITH ADENINE, ADENOSINE AND SOME CYTOKININS. BIOLOGIA PLANTARUM 26 (2): 144-150, 1984. MOTYKA, V; BENES, K; HOLY, A: CYTOKININ ACTIVITIES OF 9-(2,3-DIHYDROXYPROPYL) ADENINE, ITS 9-M ODIFIED ANALOGS AND N6ISOPENTENYLATED DERIVATIVES. In: SYMP ON PHYSIOLOGY AND BIOCHEMISTRY OF CYTOKININS IN PLANTS, LIBLICE, CZECHOSLOVAKIA , SEP 10-14, 1990: Book Editor (s): KAMINEK, M; MOK, DWS; ZAZIMALOVA, E., 1990. VITHA, S; BENES, K; MICHALOVA, M; ONDŘEJ, M: QUANTITATIVE BETA-GLUCURONIDASE ASSAY IN TRANSGENIC PLANTS. BIOLOGIA PLANTARUM 35 (1):151155, 1993. VITHA, S; PHILLIPS, JP; GARTLAND, JS; GARTLAND, KMA; BENES, K; ELLIOTT, MC: ACTIVITY OF BETAGLUCURONIDASE IN ROOT TIPS OF DIFFERENT TYPES OF TRANSGENIC SUGAR BEET PLANTS. BIOLOGIA PLANTARUM 40(4): 531-541, 1998.
Na mezinárodním symposiu: Differentiation of apical meristems and some problems of ecological regulation of development of plants.- Praha 1964. 14
Akce ČSEBR: 8. Seminář - Karel Beneš Karel Beneš – vědec, pedagog, člověk (část II.) Jaromír Kutík Je dobře, když člověk může vzpomínat na dobré učitele. Mezi ty moje patří na přední místa Jaroslav Pazourek a Karel Beneš. Byl jsem diplomantem doc. Pazourka, výborného rostlinného anatoma a vynikajícího pedagoga, když nás, studenty 4. ročníku PřF UK, poslal prof. Silvestr Prát na exkurzi do Ústavu experimentální botaniky československé akademie věd. Bylo to koncem října roku 1969. Na pracovišti ústavu ve Vokovicích jsem tehdy poprvé uviděl Dr. Beneše. Vysvětlil nám, že se zabývá histochemickým studiem diferenciace rostlinných pletiv z apikálních meristémů, např. tím, kdy rhizodermis a kořenová čepička vznikají z téhož meristému a kdy ne. Zároveň nám doporučil několik anatomických učebnic, zejména Bohumila Němce a Katherine Esau, a poradil naučit se kvůli studiu literatury dobře německy. Protože viděl můj zájem o jeho práci, pozval mě na příští týden na odběr pokusného materiálu a přípravu histochemických preparátů z klíčních kořenů bobu. Pamatuji si, jak uměl podstatu pokusu a principy metodiky jednoduše a jasně vysvětlit. Časem jsem pochopil, jakým byl průkopníkem rostlinné cyto- a histochemie, a nejenom v československém měřítku, a to v době, kdy se teprve rodila molekulární biologie. O čtyři roky později se Dr. Beneš stal mým školitelem v rámci tehdejší aspirantury (doktorského studia) v ÚEB. Nebylo to zpočátku jednoduché, protože jsem byl odchován především pazourkovskou kvantitativní anatomií a začaly mě zajímat chloroplasty jako organely fotosyntézy (u studia dynamiky jejich ultrastruktury jsem také nakonec zakotvil). Přesto se mi benešovská cytologie zalíbila a nikdy jsem nelitoval, že jsem touto školou prošel. Tématem mojí kandidátské (dnešní Ph.D.) práce se stala regulace metabolismu glycidů při diferenciaci rostlinných pletiv. Šlo v podstatě o regulaci ukládání škrobu v buňkách u několika různých modelových objektů. Jsem rád, že mě můj školitel přiměl ke hlubšímu studiu chemie, ve které byl sám naprosto doma. Dr. Beneš se sice sám nevěnoval elektronové mikroskopii, ale protože mne to k ní táhlo, součástí mojí práce se stalo i studium ultrastruktury buněk při ukládání škrobu. Ve srovnání se zkušenostmi Jany Opatrné, o několik let dřívějšími, byl Dr. Beneš při mém studiu už méně rigorózní ve formálních maličkostech. Přesto jsem velmi
rád, že jsem od té doby například považoval za samozřejmé psát si ke každému pokusu podrobný protokol na papíry formátu A4 a mít ho v označených deskách, stejně jako vést si kartotéku literatury na kartách formátu A6 a mít v nich pořádek. Připomínám, že tehdy nebyly počítače, natož internet, a pro literaturu se chodilo do knihoven. Dr. Beneš jí obvykle nosil plnou objemnou aktovku, později, ze zdravotních důvodů, plný batoh na zádech. Musím zdůraznit, že jsem nikdy předtím a asi ani potom nepoznal biologa s takovým rozhledem po vědecké literatuře, od chemie a fyziky přes různé biologické obory po filosofii, jaký měl Dr. Beneš. Jsem také rád, že mě Dr. Beneš během aspirantury od začátku hojně posílal na relevantní vědecké konference a metodické kursy po tehdejším Československu (do ciziny jsem se dostal až po jejím ukončení), mimo jiné na legendární Cytologické dny. Výsledkem mého studia pod jeho vedením se staly čtyři společné publikace. Naše cesty se rozdělily, když jsem z ÚEB přešel v roce 1985 zpátky na dnešní katedru experimentální biologie rostlin PřF UK a Dr. Beneš o něco později odešel do nově budovaného biologického centra akademie věd v Českých Budějovicích. Tam se v polistopadové době aktivně zúčastnil budování tehdejší Biologické (dnes Přírodovědecké) fakulty vznikající Jihočeské univerzity, habilitoval se na této univerzitě a stal se tam profesorem. Na přelomu století jsem pak měl možnost, z popudu prof. Beneše, být v Budějovicích opakovaně členem komisí při bakalářských zkouškách a obhajobách bakalářských a diplomových prací. Mohl jsem tak občas pozorovat zblízka jeho pedagogické a organizátorské působení na fakultě. Jsem dnes v jeho tehdejším věku a znovu před ním hluboce smekám. Připomenu zde čtyři vydání jeho vynikajícího skripta Úvod do biologie buňky a také jeho oblibu u studentů. Na konci života prof. Beneš přednášel metodologii a filosofii vědy na budějovické Teologické fakultě. Občas se v té době zastavil u mě na katedře, vždycky nečekaně, na kus řeči a na čaj, a zase s batohem odešel za svým dalším programem. Začátkem roku 2006 jsem ho tak uviděl naposled. Profesor Beneš byl nezapomenutelný člověk, i když nebylo vždy jednoduché s ním vycházet. 15
Akce ČSEBR: 8. Seminář - Karel Beneš Měl většinou dost vyhraněné názory na věci i na lidi, a i když byl přístupný diskusi, dokázal být i značně tvrdohlavý. Nebylo také lehké zvyknout si na jeho osobitý, byť v podstatě vlídný humor. Člověk si ale jako jeho podřízený nebo kolega mohl být jist, že se vůči němu nedopustí žádné-
ho „podrazu“. Vzpomínám si na mnohé jeho památné výroky. Některé zde dobře nelze citovat, ale jeden připomenu: člověk si musí v životě stanovit hierarchii hodnot a podle ní jednat. Jsem přesvědčen, že se sám vždy snažil touto zásadou řídit a na předním místě v jeho hierarchii hodnot byla pokora.
Karel Beneš - Antonín Dvořák buněčné biologie Zdeněk Opatrný Ten příběh je znám asi v celém kulturním světě. Řeznický synek, obdařený neočekávaným a nepraktickým nadáním, umanutý a houževnatý – a díky tomu nakonec mimořádně úspěšný nikoliv jako velkouzenář, ale jako skladatel. Ale odkaz předků se u Antonína Dvořáka zase tak zcela nevytratil. Máme–li věřit jeho životopiscům, po celý život si udržoval i některé vlastnosti charakteristické spíš pro tu kariéru předpokládanou: tvrdohlavost, nechuť k oficialitám, přímočarost. A také tělesnou konstrukci „pořádného chlapa“. Kdo znáte životní příběh profesora Karla Beneše, neubráníte se srovnání. Pocházel z prachatické řeznické rodiny, tohle chlapské povolání provozovali nejen jeho otec, ale i strýc. A kdo jste se kdy s Karlem setkali osobně ještě v době jeho životního optima (a to trvalo slušně dlouho), klidně jste si mohli představovat, jak omráčí vola pěstí. Byl vždy prvním, na koho jsme se obraceli při všech náročných akcích stěhování apod. Nejen, že vládl silou, ale i fortelem a všichni ho poslouchali na slovo. Nepotrpěl si na oficiality, včetně onoho profesorského oslovení. Svoji „zemitost“ demonstroval rád a v mnohém. Většina z nás, kteří jsme ho znali, si ho představí v pohorkách, manšestrákách a s batohem na zádech. A jen málokdo z náhodných známých tušil, jak je vzdělaný, dobrý chemik, neuvěřitelně sečtělý, orientující se ve filozofii i ve výtvarném umění a vnímavý k lidským osudům svých blízkých. Nepatřil jsem k žákům Karla Beneše. Propásl jsem první „nástupní termín“ tzv. stipendistů v roce 1962, v němž, v souladu s dobou politického tání, ČSAV po dlouhé době získala mzdové fondy pro svoje omlazení. A do ÚEB tak přišlo 12 studentů ze staršího ročníku na stipendijní pobyty. S Karlem Benešem pracovala i moje pozdější manželka. To úzké, tedy i formální sblížení nastalo o řadu let později, když se koncem šedesátých
let po náhlém úmrtí mého prvního šéfa Dr. Zdeňka Landy rozpadl jeho tým. Část kolegů se začala stěhovat do nově budovaného Ústavu molekulární biologie rostlin v Českých Budějovicích. Já jsem byl zařazen do kolektivu tvořeném trojicí Ing. Kamínek, Dr. Luštinec a Dr. Beneš. Formálním vedoucím byl Jirka Luštinec, dominantní rukou byl stratég Kamínek. Ale nezáviďme mu, kormidlovat takové dva samorosty, jakými tehdy byli Beneš a Opatrný, bylo takřka nemožné. A naopak – neochota být manipulován nás dva s Karlem trvale sbližovala lidsky i pracovně. Spojovalo nás i specifické pracovní prostředí. Kdo někdy navštívil komplex mojí bývalé explantátové laboratoře ÚEB ve Vokovicích, musel mít pocit členěné maringotky nebo spacího vagonu. Žádná z místnosti nepřesahovala plochu několika čtverečních metrů. Karel naopak proslul schopností vytvořit obdobné doupě z každé přidělené místnosti – ať v Praze, či v Budějovicích. Začínal v Dejvicích s laboratoří ve skleníkové kóji. Ve Vokovicích pomocí pár kusů nábytku a nepřeberného množství knih rychle vytvořil bludiště, v jehož dílčích koutech pak pokusničil a přemýšlel. Jako zázrak nám vždy připadalo, že se ve svém prostředí dokonale orientoval a vždy neomylně sáhl po té pravé knize či separátu. Jeho laborantka, paní Soňa Blažková byla dívčí drobounké, štíhlounké a tvrdě vycepované. Uličkami jeho bludiště skvěle proplouvala. Léta s Karlem, i díky své optimistické povaze, přežila v dobrém duševním zdraví a ve vzájemném pochopení. Nemáme s Karlem mnoho společných publikací, spíš jen různých konferenčních sdělení, tedy referátů, dochovaných v podobě abstrakt. Konservativního Karla příliš nelákal můj pokusný materiál – ony obtížně definovatelné, blebtavé kalusové či buněčné kultury, které se jeho tehdejšími technikami příliš snadno hodnotit nedaly. Prostě, není 16
Akce ČSEBR: osobnosti 8. SeminářKarla - Karel Beneš Vzpomenutí Beneše nad slušnou normální rostlinu, nejlépe pak její kořen. Ale i to málo mi stačilo k nahlédnutí do Karlovy experimentální kuchyně, způsobu jeho práce, sbíraní i interpretace výsledků. Pod co se KB podepsal, na tom se dala budovat pyramida. Precisní protokoly, dostatečná opakování, sofistikované křížové kontroly. Ne každý měl na takovou práci nervy, ne každý byl schopen ji docenit. Kdepak stvořit si lákavou hypotézu a pak do ní cíleně dosazovat třebas „trochu upravené“ výsledky. Kdepak dělat ramena na konferencích a nemít pro to dostatek podkladů. Kdepak spoléhat se na tradované jistoty jiných týmů. Jen namátkou vzpomínám na období, kdy Karel již pracoval v ÚMBRu v Budějovicích a ověřoval spolehlivost prvních transgenních technik resp. jejich produktů. Jako jeden ze základních histochemických „markerů“ byla používána GUS aktivita. Co je modré, to transgenní. Jenže precisní Beneš tvrdohlavě nacházel různou míru onoho nespecifického pozitivního značení i u netransformova-
ných kontrol. Není divu, že méně trpěliví či méně kritičtí kolegové „molekulárníci“ z něj byli jurodiví. Pro svoji nekompromisnost i přímočarost na jedné straně a neochotu angažovat se v politickém vlání na straně druhé, měl Karel celoživotně nemálo „nesympatizantů“. I proto se mu některé cesty – a to nejen „za bolševika“ – uzavřely. K jeho lítosti a k naší škodě to byla i pedagogická práce na pražských vysokých školách. Přednášet studentům byla jeho láska, leč dostal se k ní až hodně pozdě a teprve v Budějovicích. Nechť mi to moje rodná katedra odpustí, ale soudím, že měla skousnout některé čistě osobní výhrady a nabídnout doktoru Benešovi svoji půdu. Vím, že by takové místo velmi rád přijal a věnoval se studentům s plným nasazením. Seminář k jeho výročí byl tak určitou splátkou i na tento velký dluh.
17
Akce ČSEBR: 8. Seminář - Karel Beneš
18
Akce ČSEBR: osobnosti 8. SeminářKarla - Karel Beneš Vzpomenutí Beneše Karel Beneš a spolková činnost Jaroslava Dubová
Obr.1: Podpisy zakládajících členů sekce cytologie, anatomie a embryologie ČSBS
Obr. 2: Profesor Karel Beneš na Sympoziu Progress in Basic, Applied and Diagnostic Histochemistry v Brně v roce 2002 s dárkem ČSEBR k jeho 70. narozeninám. 19
Akce ČSEBR: 8. Seminář - Karel Beneš
Obr. 3: Profesor Karel Beneš na Sympoziu Progress in Basic, Applied and Diagnostic Histochemistry v Brně v roce 2002 s dr. Jaroslavou Dubovou a dr. Tomášem Soukupem.
20
Akce ČSEBR: osobnosti 8. SeminářKarla - Karel Beneš Vzpomenutí Beneše Připravujeme Bibliografii a rukopis pamětí Karla Beneše Jana Opatrná Od lednového SEMINÁŘE v roce 2013 se podařilo udělat pokrok v dokumentaci života i práce prof. Beneše. Prvním podnětem byl příslib doc. Hermanna, že je možno uvažovat o publikaci článku, příp. uložení bibliografie v rámci časopisu Dějiny věd a techniky (Historický ústav AV). S pomocí četných kolegů se podařilo sestavit snad téměř kompletní bibliografii prací autora. Mé velké díky patří zejména doc. Čiamporové, Dr. Kamínkovi, doc. Dubové, prof. Erdelské, doc. Machulovi a Dr. Reňákovi, kteří byli ochotni hledat chybějící citace a kontaktovat mne. Doc. Krekulemu a doc. Kutíkovi děkuji za revizi citací a zdrojů. Pokud jsem ještě někoho opomněla, promiňte. V této době je seznam prací hotov a čeká jen na konečnou formální úpravu podle požadavků redakce. Na podzim 2013 mě kontaktoval Dr. Vojtěch Beneš s tím, že rodina má rukopis otcových pamětí, který je ochotna postoupit širší veřejnosti, neboť se domnívá, že to tak i otec zamýšlel. Popisuje zde běh svého života od útlého dětství až do důchodového věku. Psal to v době, kdy věděl, že už mu mnoho času nezbývá. Je tam jistě hodně z jeho profese, velmi zajímavé jsou kapitoly o jeho dvou zahraničních stážích v Německu a v USA, o kterých mluvil jen velmi málo. Píše o svých učitelích Němcovi a Hršelovi, samozřejmě líčí svoje nové aktivity v Českých Budějovicích s obdobími nadějnými i nelehkými. Pro mě překvapivě, je to celé psáno jako velmi otevřená výpověď věřícího člověka, který se v různých etapách života stýkal s lidmi stejné víry a účastnil se církevních setkání. Také jsou tam části věnované rodině, manželce Věře a dětem. Těžko vše krátce charakterizovat. Jedná se o unikátní dokument o úskalích života, které potkaly věřícího vědce v socialistické společnosti a po převratu. Je to skvěle napsané s autorovou věcností, ale i osobními pocity a přístupy. Rukopisu se ujal doc. Machula z Teologické fakulty JČU, posledního Benešova působiště. Nyní se přepisuje pro vydání v nakladatelství fakulty. V knížce by měla být uveřejněna i bibliografie, a texty doplněny několika obrázky a dokumenty. Myslím, že pokud se vydání povede, bude to pěkné završení naší vzpomínky na českého předního a prvního rostlinného molekulárního biologa. Prosím vás, kolegyně a kolegové, pokud budete mít nějaké připomínky či nové nápady, kontaktujte mne. Také by byla vítána finanční podpora pro realizaci vydání knížky. Děkuji vám.
21
Akce ČSEBR: 8. Seminář - Karel Beneš Fotografické připomenutí semináře Jana Opatrná
Jana Opatrná přednáší.
V popředí rodina Karla Beneše – manželka Věra se syny Vojtěchem a Tomášem a vnukem.
22
Akce ČSEBR: osobnosti 8. SeminářKarla - Karel Beneš Vzpomenutí Beneše
Pozorné auditorium. 1 – Lubomír nátr, 2 – Jaromír Kutík, 3 – Frideta Seidlová, 4 – Ilja Tom Prášil, 5 – Jan Krekule, 6 – Alexander Lux, Olga Votrubová, 8 – Ivana Macháčková, 9 – Lubomír Adamec, 10 – Zdeněk Opatrný, 11 – Lukáš Fischer, 12 – Jaroslava Dubová, 13 – Jiří Šantrůček.
Lubomír Nátr přednáší. 23
Akce ČSEBR: 8. Seminář - Karel Beneš Vnitrobuněčná a membránová pohyblivost přenašečů auxinu Jan Petrášek Rostlinný hormon auxin je typický svým účinkem na mnoho morforegulačních dějů odehrávajících se v průběhu ontogeneze rostlin. Jeho mechanismus účinku zahrnující specifickou degradaci transkripčních regulátorů je dnes poměrně dobře poznán. V tomto mechanismu hraje jednu z klíčových rolí aktuální koncentrace auxinu v buňkách. Ta je průběžně ustavována řadou mechanismů zahrnujících auxinovou biosyntézu, metabolismus a transport. V tomto příspěvku jsem se zaměřil na vnitrobuněčnou distribuci membránových přenašečů auxinu u rostlin a hlavně na to, jak ji u nás v laboratoři studujeme metodami fluorescenční in vivo mikroskopie a spektroskopie v buňkách tabáku. Výsledky posledních dvou let ukazují, že přenašeče auxin do buněk a z buněk využívají odlišné dráhy váčkového transportu závislého na cytoskeletu. Vstup a výstup auxinu je tak regulován do určité míry nezávisle. Věnujeme se i stanovování pohyblivosti auxinových přenašečů přímo v plazmatické membráně nově zavedenou metodou fluorescenční spektroskopie. I zde je vidět, že přenašeče auxinu dovnitř a ven mají pohyblivost odlišnou a i zde se pohyblivost těchto přenašečů od sebe odlišuje. Fakt, že celkový transport auxinu přes plazmatickou membránu je u tabákových buněk jen naprosto marginálně ovlivněn po aplikaci cytoskeletálních drog naznačuje, že auxin nesený membránovými váčky a zřejmě i dynamika přenašečů v membráně nepředstavuje významnější příspěvek k celkové bilanci toku auxinu přes membránu. Protože ani dnes stále přesně nechápeme mechanismus jakým je auxin prostřednictvím membránových přenašečů přenášen, jsou snad naše výsledky skromným příspěvkem na cestě k tomuto poznání.
24
Akce ČSEBR: osobnosti 2. Den fascinace rostlinami Vzpomenutí Karla Beneše Den fascinace rostlinami v ČR v roce 2013: podruhé a dvakrát větší Jan Kolář Osmnáctého května 2013 se konala celosvětová populárně-vědecká akce Den fascinace rostlinami, kterou vyhlásila Evropská společnost pro rostlinnou biologii (European Plant Science Organisation, EPSO). Cílem projektu je seznámit veřejnost s významem rostlin pro lidstvo, s rostlinnou biologií i s prací vědců, kteří svět rostlin zkoumají. První ročník Dne fascinace rostlinami proběhl loni a zúčastnilo se ho 39 států. Do letošního druhého ročníku se už zapojilo 54 zemí z pěti kontinentů. Stovky pořádajících institucí zorganizovaly úctyhodných 988 akcí pro veřejnost od dětí až po seniory. A jak vypadal letošní Den fascinace rostlinami v České republice? Ve srovnání s předchozím ročníkem se ho zúčastnilo téměř dvakrát více institucí – univerzity, výzkumné ústavy, botanické zahrady, muzea, soukromé firmy, střední školy, správy chráněných krajinných oblastí i neziskové organizace spojené s rostlinami. Organizátoři připravili oproti loňsku dvojnásobně bohatý program – celkem 30 akcí, které se konaly mezi 13. a 31. květnem v devíti krajích ČR. Nabídka aktivit byla pestrá a každý milovník rostlin si mohl vybrat, co bylo jeho srdci nejbližší. Program zahrnoval botanické exkurze na vzácné lokality i za městskou vegetací, prohlídky skleníků a venkovních expozic v botanických zahradách, dny otevřených dveří v laboratořích vysokých škol a výzkumných ústavů nebo interaktivní expozice o životě rostlin. Jednotlivé programy byly určeny nejen dospělým, ale také dětem, středoškolským studentům či rodičům s dětmi. Jako národní koordinátor letošního ročníku považuji za velmi pozitivní, že se podařilo Den fascinace rostlinami dostat kromě velkých měst (Praha, Brno, Hradec Králové, Olomouc, Plzeň a další) také do mnoha menších měst a obcí. Český Den fascinace rostlinami 2013 organizovaly na celostátní úrovni Evropská společnost pro rostlinnou biologii, Česká společnost experimentální biologie rostlin, Česká technologická platforma rostlinných biotechnologií „Rostliny pro budoucnost“ a Ústav experimentální botaniky Akademie věd ČR, v. v. i. Den fascinace rostlinami se konal pod záštitou Ing. Petra Bendla, ministra zemědělství ČR. Více informací najdete na webu www.plantday12.eu/czech.htm. Česká společnost experimentální biologie rostlin spolupořádala v rámci Dne dvě akce. Tou první byl celostátní seminář k 80. narozeninám Ing. Miroslava Kamínka, CSc., nazvaný „Cytokininy: od objevu k poznání jejich funkcí a k praktickému využití“. Přední odborníci zde seznámili účastníky s historií i s novými objevy ve výzkumu rostlinných hormonů cytokininů. Druhou akcí byla „Expedice na Ostrov rostlin“. Tato pomyslná objevitelská výprava za rostlinnou biologií se odehrávala v příjemném prostředí Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Program byl plný interaktivních prezentací, chemických pokusů, promítání časosběrných videí rostlin či komentovaných prohlídek skleníků a venkovních expozic botanické zahrady. Děti si mohly navíc zahrát hru „Po stopách zmizelého přírodovědce“, najít na konci její trasy tajemný strom a získat malou rostlinnou odměnu. Akce přilákala během dvou dnů přes 1 600 návštěvníků.
25
Akce ČSEBR: 9. Seminář - Miroslav Kamínek 9. celostátní seminář Katedry experimentální biologie rostlin PřF UK, ČSEBR a Ústavu experimentální botaniky AVČR věnovaný 80. narozeninám Miroslava Kamínka: Cytokininy: od objevu k praktickému využití Na semináři byly prezentovány zajímavosti z historie objevování cytokininů. Celostátní seminář byl věnovaný 80. narozeninám Ing. Miroslava Kamínka, CSc., který zavedl výzkum cytokininů v České republice a pracoval v laboratoři objevitele cytokininů prof. Skooga. Seminář byl určený zejména odborné veřejnosti, ale i nadšeným zájemcům o biologii rostlin - seminář byl pořádán v rámci celoevropské akce pořádané EPSO: Den fascinace rostlinami 2013. Seminář především přinesl nejnovější poznatky ve studiu zapojení cytokininů do regulace buněčného dělení, diferenciace a senescence, jejich intenzivním využití v rostlinných biotechnologiích a využití cytokininů v zemědělství i farmaceutickém a kosmetickém průmyslu. Pod roušku tajemství působení těchto látek nás nechali nahlédnout přední vědci oboru z různých pracovišť v ČR, žáci a spolupracovníci Miroslava Kamínka, z nichž někteří se výzkumu cytokininů věnují již několik desetiletí: kromě Miroslava Kamínka vystoupili kolegové z Olomouci - Miroslav Strnad, Karel Doležal a Lukáš Spíchal z Ústavu experimentální botaniky AV ČR a centra Haná, kolegové z ÚEB AV ČR z Prahy - Radomíra Vaňková, Václav Motyka a Petre I. Dobrev, a kolegové z Brna - Břetislav Brzobohatý, Jan Hejátko a další. Seminář vedli Jana Albrechtová a Lubomír Nátr. Slovy Miroslava Kamínka: "Zjištění, že floémové exudáty mohou indukovat dělení parenchymatických buněk v hlízách bramboru (Haberlandt 1913) vedlo po více než čtyřiceti letech v laboratoři Prof. Skooga (1955) k objevu cytokininů, které v úzké kooperaci s dalšími fytohormony, zejména auxiny, jsou zapojeny do řízení základních vývojových procesů rostlin a jejich reakcí na změny podmínek prostředí. Biologické účinky cytokininů, hlavně jejich specifické působení na iniciaci a růst kořenů a prýtů, zpomalení stárnutí a zesilování sinků, se ukázaly jako velmi slibné pro zvyšování produktivity rostlin. To vedlo vedle vývoje vysoce účinných syntetických cytokininů zejména k intenzívnímu studiu biosyntézy, metabolismu a signalizace přirozených cytokininů umožňující cílenou regulaci jejich hladin a přenosu signálu na molekulární úrovni. Právě v těchto oblastech bylo v posledních letech dosaženo významného pokroku na kterém se výrazně podíleli též vědci a studenti z ČR. Seminář umožní řadě z nich seznámit nás s jejich přínosem k výzkumu této zajímavé skupiny rostlinných hormonů."
Jana Albrechtová Program semináře 13:45–14:25
Miroslav Kamínek (ÚEB AV ČR Praha): Cytokininy: Stále aktuální příběh
14:25–14:40
Petre I. Dobrev (ÚEB AV ČR Praha): Kam dospěl vývoj analytických metod rostlinných hormonů
14:40–14:55
Václav Motyka (ÚEB AV ČR Praha): JSOU cis-ZEATINY OUTSIDERY MEZI CYTOKINI-
15:20–15:40
Břetislav Brzobohatý (Biofyzikální ústav AV ČR a MENDELU Brno): Cytokininy: Nové
15:40–16:00
Radomíra Vaňková (ÚEB AV ČR Praha): Úloha cytokininů v odezvě na abiotické a
NY?
role pro starý hormon biotické stresy
26
Akce ČSEBR: osobnosti 9. SeminářKarla - Miroslav Kamínek Vzpomenutí Beneše 16:00–16:15
Ondřej Novák (Laboratoř růstových regulátorů PřF UP a ÚEB AV ČR, Centrum regionu
Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum, Olomouc): Nové analytické přístupy při stanovení fytohormonů 16:15–16:30
Jan Hejátko (MU Brno): Hormonal regulation of plant development - omics and systems biology approaches
16:50–17:10
Lukáš Spíchal (Laboratoř růstových regulátorů PřF UP a ÚEB AV ČR, Centrum regionu
Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum, Olomouc): Nové generace cytokininových derivátů a jejich cílené použití v regulaci cytokininového statutu rostlin 17:10–18:00
Miroslav Strnad (Laboratoř růstových regulátorů PřF UP a ÚEB AV ČR, Centrum regi-
onu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum, Olomouc): Cytokininy ale i léčí, omlazují a obecně srší nepřeberným množstvím biologických aktivit
Cytokininy: Stále aktuální příběh Miroslav Kamínek Ústav experimentální botaniky AV ČR, Praha Příběh cytokininů (CK) jako samostatné skupiny rostlinných hormonů není možné obsáhnout v jednom krátkém článku. Zaměřím se proto zejména na období krátce po identifikaci kinetinu a zjištění přítomnosti CK v tRNA, kdy jsem pracoval v laboratoři profesora Skooga (1969 a 1970) na universitě v Madisonu (Wisconsin, USA). Objev a následující výzkum CK v mnohém připomíná příběh auxinu. Existence obou rostlinných hormonů byla predikována na základě působení látek produkovaných rostlinami na dělení, resp. dlouživý růst buněk, a jejich chemická struktura byla stanovena analýzou biologicky vysoce aktivních extraktů, resp. produktů, živočišného původu. Navíc se jedná o dvě základní skupiny fytohormonů, které jsou esenciální pro iniciaci dělení a diferenciace rostlinných buněk. Za první experimentální indikaci existence CK lze považovat zjištění „intelektuálního aristokrata“ Gottlieba Haberlandta (1913), dle kterého lze iniciovat dělení buněk v rostlinných pletivech prostých floému působením látek přítomných v pletivech obsahujících floém. I když již Haberlandt (1921) uvažoval, že se jedná o látku (látky) hormonální povahy vznikající při poranění pletiv, k identifikaci aktivního faktoru došlo až po padesáti letech v laboratoři prof. Skooga. Ten dospěl k této problematice při studiu iniciace tvorby a stimula ce růstu postra nních pupenů ve stonkových řízcích tabáku působením chemických faktorů (Skoog a Tsui, 1948). Při pokusech
o kontinuální kultivaci pletiv tabáku in vitro testovali v jeho laboratoři mj. přidání kokosového mléka jako zdroje biologicky aktivních látek (van Overbeek, 1941) do kultivačních medií. Pokusy o identifikaci látky (látek) stimulující buněčnou proliferaci z tekutého i pevného endospermu kokosových ořechů však nebyly úspěšné. Na dalším „lovu“ na aktivní látky se významně podílel nově příchozí post-doktorand Carlos O. Miller. Zjistil, že hledaná látka je přítomna též v extraktu z kvasnic a obsahuje purinovou strukturu. Při následném testování různých derivátů purinu a potenciálních zdrojů purinových látek byla zaznamenána vysoká aktivita v extraktech starých, nebo autoklávováním částečně degradovaných preparátů DNA. Extrakcí autoklávovaním „zestárlého“ roztoku DNA z mlíčí sledě n-butanolem a čištěním extraktu na koloně katexu (Dowex 50) byl 21. prosince 1954 získán krystalický preparát hledané látky, která dostala triviální název kinetin (Miller et al., 1955a). Na základě elementární analýzy, chemických a fyzikálních vlastností aktivní látky byla predikována její chemická struktura jako 6-furfurylaminopurin a ve spolupráci s laboratoří Prof. Stronga provedena syntéza (Miller et al.,1955b). I když kinetin byl považován za artefakt vznikající spontánně v preparátech DNA z deoxyadenosinu (Hall a DeRopp, 1955) jeho objev a dostupnost umožnily výzkum biologických funkcí CK a jejich využití v rostlinných biotechnologiích. Poměrně snadná syntéza N6-modifikovaných derivátů adeninu reakcí 6-chlorpurinu s odpovídajícím aminem substituen27
Akce ČSEBR: 9. Seminář - Miroslav Kamínek tu urychlila přípravu řady derivátů CK a stanovení závislosti biologické aktivity na chemické struktuře (Skoog et al., 1967). První přirozený CK, trans -zeatin (trans-Z), byl izolován z nezralých semen kukuřice a jeho struktura byla potvrzena syntézou (Letham et al., 1964). V identifikaci prvních přirozených auxinů a CK existují zajímavé paralely. Struktury prvních dvou izolovaných auxinů (auxin a a auxin b) publikované Köglem (1933), neobsahovaly indol, byly velmi komplexní se nepodařilo se je potvrdit. Struktura přirozeného auxinu kyseliny indolyl-3octové označené jako „heteroauxin“ („odlišný“ auxin), byla v téže laboratoři určena o rok později (Kögel et al., 1934). Obdobně jako první „přirozený“ CK byla identifikována N,N‘difenylmočovina na základě analýzy aktivních preparátů z kokosového mléka (Schantz a Steward, 1955). Izolaci se nepodařilo opakovat a pozdější „detektivní“ pátrání Jacobse (1979) naznačilo, že při extrakci nejspíše došlo ke kontaminaci extraktu v použitém továrním zařízení sloužícím mj. k výrobě herbicidů. Úloha cytokininů v řízení morfogeneze rostlin Objev kinetinu umožnil vývoj plně syntetických medií pro kontinuální kultivaci rostlinných pletiv in vitro. S cílem optimalizovat systém pro testování biologické aktivity CK a jejich interakce/ kooperace s dalšími biologicky aktivními látkami (zejména s auxiny) bylo v laboratoři prof. Skooga podstatně zdokonaleno Whiteho medium (White, 1943). Při použití zdokonaleného („revised“,“MS“) media byla několikanásobně zvýšena produkce čerstvé i suché hmoty kalusových pletiv tabáku (Murahige a Skoog, 1962). Na jeho vývoji se podílela též doktorandka Elfriede Linsmaier (viz „Acknowledgement“), provdaná Bednarová. Ta je později zjednodušila a optimalizovala jeho organickou část (Linsmaier a Skoog, 1965). V praxi je nejčastěji používána minerální část MS media doplněného o organické složky podle Linsmaier a Skooga, což bohužel často není uváděno v citacích. Obě media jsou komerčně dostupná a široce využívaná. Patří k nejvíce citovaným publikacím v rostlinné biologii (citovanost dle WOS k 14.2. 2014: Murashige a Skoog 37 015x, Linsmaier a Skoog 2 911x). Dostupnost chemicky plně definovaného media umožnila vymezit závislost iniciace a stimulace růstu kořenů a prýtů na koncentračním poměru auxinů a CK (Skoog a Miller, 1957) a vyvrátit tak
h ypo téz u J. Sa ch se o spe ci fi c k ý ch „organogenních“ látkách (viz Went a Thimann, 1937). Aplikace různých poměrů auxinu a CK umožnila regenerovat rostliny ze somatických buněk a experimentálně prokázat jejich totipotenci. Tyto poznatky našly široké využití v rostlinných biotechnologiích. Jejich význam lze jen stěží docenit. Cytokininy v tRNA K dalšímu rozvoji výzkumu CK přispělo rozluštění genetického kódu a sekvenování individuálních tRNA interagujících s kodony specifickými pro jednotlivé aminokyseliny. Vzhledem k tomu že molekuly tRNA jsou přepisovány přímo z DNA „přečtení“ sekvence první tRNA (specifické pro alanin) umožnilo odvodit primární strukturu prvního genu (Holley et al., 1965). Molekuly tRNA jsou post-transkripčně modifikovány a identifikace modifikovaných nukleotidů značně komplikovala stanovení primárních struktur jednotlivých tRNA. Překvapivě byl ve dvou tRNASer izolovaných z kvasinek zjištěn isopentenyladenosin (iPR) (Zachau et al., 1966), který byl již dříve identifikován jako vysoce aktivní CK (Hamzi a Skoog, 1964). Postupně byla přítomnost CK zjištěna v tRNA různých organizmů od mykoplasmy po člověka a to vždy ve strategické poloze vedle 3’ konce antikodonu (viz Skoog a Armstrong, 1970). Objevem výskytu CK nukleotidů jako integrální složky některých tRNA začala nová etapa výzkumu CK. Během svého pobytu v laboratoři Prof. Skooga jsem měl možnost se na ní podílet. Tehdejší metodické možnosti jsou s dnešními zcela nesrovnatelné. Náročným bylo zejména získání dostatečného, tj. gramového, množství nefrakcionované tRNA zvláště při analýze rostlinných materiálů. Např. při extrakci pšeničné tRNA jsme vycházeli z 10 kg sušených klíčků. Po odstranění tuků a extrakcích v různých systémech, chromatografii na DEAE celulóze byla tRNA enzymaticky hydrolyzována a získaná směs nukleosidů byla frakcionována na koloně LH20 Sephadexu. Frakce obsahující jednotlivé nukleosidy byly čištěny opakovanou papírovou chromatografii. Struktury isolovaných nukleosidů byly stanoveny na základě porovnání jejich chromatografických vlastností, UV a MS spekter se syntetickými standardy. V pšeničné tRNA jsme zjistili přítomnost iPR a cisribosylzeatinu jakož i jejich 2-metylthioderivátů (Burrows et al., 1970). Dnes, díky metodickému pokroku za uplynutých 43 let, by k podobné analýze stačilo méně než 1 g klíčků. 28
Akce ČSEBR: osobnosti 9. SeminářKarla - Miroslav Kamínek Vzpomenutí Beneše Funkce cytokininů v tRNA Zjištění, že CK jsou integrálními složkami některých tRNA nastolilo otázky týkající se biosyntézy a mechanizmu působení CK: (1) jsou volné CK produkty degradace tRNA? (2) je hormonální působení volných CK spojeno s jejich inkorporací do tRNA, které mohou být touto cestou aktivovány? Prof. Skooga zajímala především druhá otázka. Bylo zřejmé, že pokud jsou volné CK inkorporovány do tRNA může jít pouze o přenos jejich N6-substituentu na adenosin vedle antikodonu ve finální fázi maturace transkribované pre-tRNA. Po inkubaci kalusových pletiv tabáku v mediích obsahujících iPR a trans-ZR radioaktivně značených na postranním řetězci jsme však, na rozdíl od inkubace se značenou kyselinou mevalonovou, nezaznamenali radioaktivitu v tRNA. To znamenalo, že volné a v tRNA integrované CK jsou syntetizovány odlišnými cestami. Vzhledem k původní hypotéze to bylo zklamání a (bohužel) další výzkum v tomto směru nepokračoval. Po návratu domů jsem srovnáním tehdy omezených poznatků o biologické aktivitě různých cytokininů a jejich výskytu v tRNA různých organizmů došel k hypotéze, dle které v průběhu evoluce rostlin došlo k rozlišení funkcí CK v hormonálních regulacích a v proteosyntetickém aparátu. Hydroxylace terminálního metylu iPR v tras, resp. cis poloze, umožnila rozlišit hormonálně funkční trans-Z od cis-Z, který jako složka tRNA zvyšuje přesnost a rychlost čtení kódu, ale vyznačuje se nízkou hormonální aktivitou (Kamínek, 1974, 1975, 1982, Kamínek et al., 1979). Tomu odpovídala i její absence v případě hypermodifikované báze Y (wybutosinu) nahrazující CK v tRNAPhe (Barciszewska et al., 1981). Ve shodě s touto hypotézou byla po téměř třiceti letech zjištěna isoprenylace volných a v tRNA vázaných adenosin fosfátů specifickými isopentenyltransferázami (Kakimoto, 2001, Takei et al., 2001) a jejich vliv na akumulaci volného trans-Z a cis-Z (Miyawaki et al., 2006). Dále byla prokázána oddělená biosyntéza trans-Z a cis-Z přes metylerytrio fosfát (MEP) v plastidech, respektive kyselinu mevalonovou v cytoplasmě (Kasahara et al., 2004) a potvrzena vyšší aktivita trans-Z ve srovnání s cis-Z v řadě biotestů. Biologická aktivita ciszeatinů však není zanedbatelná a je možné, že se uplatňují při udržování základních životních procesů v nepříznivých podmínkách, kdy je omezen růst prýtů (Gajdošová et al., 2011). Nicméně isoprenoidní CK jsou s výjimkou Archaea součástí tRNA všech organizmů; tRNA byla
zřejmě fylogeneticky prvním zdrojem volných CK v buňkách uvolňovaných při její metabolické degradaci. Kam dospěl výzkum cytokininů? V průběhu téměř šedesáti let uplynulých od identifikace kinetinu byly do značných detailů poznány biologické funkce CK, cesty jejich biosyntézy, metabolismu a signalizace. V porovnání s auxinem bylo objasnění biosyntézy CK usnadněno tím, že probíhá jednou cestou společnou pro všechny isoprenoidní CK, tj. připojením postranního substituentu k adenosinfosfátu, ať již volnému nebo vázanému v tRNA (viz Frébort et al., 2011). Podobně k rozpoznání a přenosu CK signálu je využívána jednotná dvousložková histokinázová dráha jejíž receptory nemusí být pouze na plasmatické membráně (viz Gruhn a Hey, 2013), zatímco na identifikaci auxinového signálu se podílí více receptorových/koreceptorových systémů (Peer, 2013). To společně s poměrně vysokou chemickou stabilitou usnadnilo objasnění biosyntézy a metabolismu CK, jejich působení na růst a vývoj rostlin, zapojení do reakcí rostlin na změny podmínek prostředí i jejich praktické využití. Velmi aktivně se na výzkumu CK podíleli (a podílejí) čeští vědci. Krátce po identifikaci kinetinu byly v Biologickém ústavu AV ČR syntetizovány jeho deriváty vyznačující se vyšší rozpustností ve vodě a popsán jejich vliv na přerušení dormance pupenů jabloně (Chvojka et al., 1961, Beneš et al., 1965) a byl demonstrován akropetální transport kinetinu (Kamínek, 1965). Nelze opomenout objev prvního enzymu zapojeného do metabolismu (degradace) CK (Pačes et al., 1971). Velký rozmach výzkumu CK započal v osmdesátých letech minulého století rozvojem analytických metod, identifikací přirozených aromatických CK a vývojem CK pro praktické aplikace (viz příspěvek prof. M. Strnada). Problematika CK je dnes řešena na pracovištích Ústavu experimentální botaniky AV ČR v Praze a Olomouci, University Palackého v Olomouci, Masarykovy university a Mendelovu university v Brně a ve výzkumných centrech (CEITEC Brno, Centrum regionu Haná pro biotechnologický a zemědělský výzkum). Navazuje tak na tradici výzkumu vývoje rostlin započatou historicky prvním habilitovaným rostlinným fyziologem, žákem Jana Evangelisty Purkyně, J. Sachsem.
29
Akce ČSEBR: 9. Seminář - Miroslav Kamínek Osobní vzpomínky na profesora Folke Skooga. Prof. Folke Skoog byl mimořádnou osobností. Měl neobyčejný „čich“ na nosné problémy a vyznačoval se urputností při jejich řešení. Vedle objevných prací v oblasti CK se podílel mj. na objevu funkce auxinu při stimulaci apikální dominance (Thimann a Skoog, 1933), působení trijódbenzoové kyseliny na inhibici transportu auxinu (Niedergang a Skoog, 1956) a jako první demonstroval regeneraci rostlin in vitro působením auxinu na kalusová pletiva genetických nádorů tabáku (Skoog, 1944). V mládí byl vynikajícím sportovcem. Na olympiádě v r. 1932 v Los Angeles reprezentoval Švédsko v běhu na 1500 m. Mohl zvítězit nebýt toho, že byl před cílem sražen z dráhy jiným běžcem. Jak sám komentoval, byl to šťastný neúspěch. Přispěl k tomu, že se dále plně věnoval vědě. Na následující olympiádě v r. 1936 v Berlíně, kam došel pěšky z Francie, byl jako host pozván na hlavní tribunu, kde seděl několik řad za Adolfem Hitlerem. Tam, podle jeho slov, propásl životní šanci: „Byl jsem dobrý střelec a na tu vzdálenost bych nemohl minout“. Vyznačoval se přímočarým přístupem k řešení problémů a sarkastickým humorem. Jen namátkou: O přímočarosti svědčí jeho poválečná návštěva Švédska, kde při prohlídce univerzitních laboratoří potkal zajímavou studentku. Druhý den se vrátil s nabídkou sňatku. Výsledkem bylo šťastné manželství. V srpnu 1970 odpálili v noci odpůrci války ve Vietnamu v ulici mezi botanickým a matematickým ústavem v Madisonu dodávku s výbušninami. Ráno jsme vyhrabali z trosek zvonící telefon. Prof. Skoog volal z konference v Indianě a ptal se co je s laboratoří. Když mu kolega sdělil, že laboratoř sice byla ale již není, šel, podle pozdějších zpráv, do přednáškového sálu. Poklepal na rameno jednomu z kolegů, se kterým se neměli moc v lásce: „ Hanzi, byla to nádherná trefa, ale chyba - já tam nebyl“. Pravidelně jsme se scházeli v rámci Botanického ústavu u odpolední kávy, kde každý měl svůj porcelánový hrnek. Při ukončení pobytu byl hrnek označený jménem uživatele zavěšen na trubku pod stropem laboratoře. Výbuchem byly skoro všechny hrnky zničeny. Po návraty z Indiany si prof. Skoog prohlédl zbylé hrnky a konstatoval: “Tak jenom John, Elfriede a Dan přežili – věděl jsem, že jsou ‘tvrďasové’ ”. Jet s prof. Skoogem autem, které řídil, byl zážitek. Jeli jsme z Madisonu na konferenci v Urbaně,
když za jednou z křižovatek se prof. Skoog optal: „Nejeli jsme náhodou na červenou?“ Ze tmy na zadním sedadle zazněl přiškrcený hlas Dr. Schmidtové: „Ano jeli, stejně jako na těch dvou předchozích!“. Po botanickém kongresu, který se v r. 1969 konal v Seattlu, se zastavil v Madisonu akademik Čajlachjan z Moskvy. Čajlachjana, který zavedl koncept florigenu, si prof. Skoog velmi vážil a provázel ho laboratoři. Když přišli k mému stolu hovořili jsme bez tlumočení. Při odchodu Čajlachjan uznale prohlásil, že jsem prvním dobře rusky mluvícím Američanem kterého potkal. Druhý den mne prof. Skoog suše informoval: „Nechal jsem jej při tom, ať má o nás dobré mínění“. Prof. Skoog byl vynikajícím experimentátorem – horší to bylo s jeho slovním projevem. Před odjezdem z Madisonu jsme byli s manželkou u Skoogů na večeři. Na otázku měl-li jsem s něčím po příchodu do Madisonu problém jsem popravdě odpověděl že jsem mu zpočátku ne zcela rozuměl. Obav mne zbavil až irský kolega John Burrows, který po prvním dnu v laboratoři přišel domů a řekl zděšené manželce: „Ann, jedeme domů, svému profesorovi vůbec nerozumím“. Skoog suše podotkl: “Dobře že nerozuměl, jinak by opravdu odjel“. Popravdě, právě s Johnem měli řadu výborných publikací. Prof. Skoog se zúčastňoval symposií o růstových regulátorech, která pořádal Ústav experimentální botaniky v Liblicích. Po nich býval naším hostem v Praze. Jednou trpěl déle trvajícími žaludečními potížemi. Pomohl mu až čaj z kontryhelu, který mu připravila moje manželka. Shodou okolností jí tehdy přivezl dárek - parfém „White Witch“. Neodpustil si poznamenat, že právě to ji mohlo inspirovat. Literatura: Amasino, R: 1955: Kinetin arrives. The 50th aniversary of a new plant hormone. Plant Physioiology 138:1177-1184, 2005. Beneš J, Vereš K, Chvojka L, Friedrich A: New types of kinins and their action on fruit tree species. Nature 206:830, 1965. Burrows JW, Armstrong DJ, Kaminek M, Skoog F, Bock RM, Hecht SM, Dammann LG, Leonard NJ, Occolowitz J: Isolation and identification of four cytokinins from wheat germ transfer ribonucleic acid. Biochemistry 9:1867-1872, 1970. Frébort I, Kowalska M , Hluska T, Frébortová J, Galuszka: Evolution of cytokinin biosynthesis and degradation. Journal of Experimental Botany 62: 2431-2452, 2011. 30
Akce ČSEBR: 9. Seminář - Miroslav Kamínek Gajdošová S, Spíchal L, Kamínek M. Hoyerová K, Novák O, Dobrev PI, Galuska P, Klíma P, Gaudinova A, Žižková E, Hanuš J, Dančák M, Trávníček B, Pešek B, Krupička M, Vaňková R, Strnad M, Motyka V: Distribution, biological activities, metabolism and the conceivable function of ciszeatin-type cytokinins in plants. Journal of Experimental Botany 62:2827-2840, 2011. Gruhn N, Heyl A: Updates of the model and evolution of cytokinin signaling. Current Opinion in Plant Biology 16:569-574, 2013. Haberlandt G: Zur Physiologie der Zellteilung. Sitzungsberichte der Königlich Preussischen Akademie der Wissenschaften. Phys.- Math. Klasse. CI:318-345, 1913. Haberlandt G: Zur Physiologie der Zellteilung – Über der Auslösung von Zellteilungen durch Wundhormone als Erreger von Zelteilungen. Beiträge zur Allgemeinen Botanik 2: 1-53, 1921. Hall RH, De Ropp RS: Formation of 6furfurylaminopurine from DNA breakdown products. Journal of American Chemical Society 77:6400, 1955. Hamzi HQ, Skoog F: Kinetin-like-growthpromoting activities of 1-sbstituted adenines (1benzyl-6-aminopurine and 1-(dimethylallyl)-6amino-purine). PNAS USA 51:76-83. Holley RW, Everett GA, Madison JT, Zamir A.: Nucleotide sequences in the yeast alanine transferr ribonucleic acid. Journal of Biological Chemistry 240:2122–8, 1965. Chvojka L, Vereš K, Kozel J: Effect of kinins on growth of apple-tree buds and on incorporation of radioactive phosphate. Biologia Plantarum 3:140-147, 1961.
Kamínek M: Mechanisms preventing the interference of tRNA cytokinins in hormonal regulation. In: Wareing, PF (ed.) Plant Growth Substances 1982. Academic Press, London, pp. 215-224, 1982. Kamínek M, Pačes V, Corse J, Challice JSD: The effect of stereospecific hydroxylation of N6-(∆2isopentenyl)adenosine on cytokinin activity. Planta 145:239-245, 1979. Kögl F, Erxleben H, Haagen-Smit AJ: Über ein Phytohomon der Zellstreckung. Zur Chemie des krystallisierten Auxins. V. Mitteilung. Zeitschift für Physiologische Chemie 216:31-46, 1933. Kögl F, Haagen-Smit AJ, Erxleben H: Über eines neues Auxin („Heteroauxin“) aus Harn. XI. Mitteilung. Zeitschift für Physiologische Chemie 228:90103, 1934. Linsmaier EM, Skoog F: Organic growth factor requirements of tobacco tissue cultures. Physiologia Plantarum 18:100-127, 1965. Miller CO, Skoog F, Okumura FS, von Saltza MH, Strong MH: Kinetin, a cell division factor from deoxyribonucleic acid. Journal of American Chemical Society 77:1392, 1956. Miller CO, Skoog F, Von Saltza MH, Strong F: Isolation, structure and synthesis of kinetin, a substance promoting cell division. Journal of American Chemical Society 78:1375-1380, 1956. Miyawaki K, Tarkowski P, Matsumoto-Kitano M, Kato T, Sato S, Tarkowska D, Tabata S, Sandberg G, Kakimoto T: Roles of Arabidopsis ATP/ADP isopentenyltransferases and tRNA isopentenyltransferases in cytokinin biosynthesis. PNAS 103:16598-16603, 2006.
Jacobs WP: Plant Hormones and Development. Cambridge University Press 1979 (ISBN 0 521 22062 9).
Murashige T, Skoog F: A revised medium for rapid growth and bio assays with tobacco tissue cultures. Physiologia Plantarum 18:100-127, 1965.
Kakimoto T: Identification of plant cytokinin biosynthetic gene as dimethylallyl diphosphate:ATP/ADP isopentenyltransferases. Plant and Cell Physiology 42:677-685, 2001.
Niedergang E, Skoog F: Studies on polarity and auxin transport in plants. I. Modification of polarity and auxin transport by tri-iodoibenzoic acid. Physiologia Plantarum 9:60-73, 1976.
Kamínek M: Acropetal transport of kinetin in pea stem sections. Biologia Plantarum 7:394-396, 1965.
Pačes V, Werstiuk E, Hall RH: Conversion of N 6(∆2-isopentenyl)adenosine to adenosine by enzyme activity in tobacco tissue. Plant Physiology 48:775-778, 1971.
Kamínek M: Evolution of tRNA and origin of two positional isomers of zeatin. Journal of Theoretical Biology 48:489-492, 1974. Kamínek M: Die Cytokinine and ihre Beziehungen zu den Ribonucleinsäuren. Biologische Rundschau 13:137-151, 1975.
Peer WA: From perception to attenuation: auxin signalling and responses. Current Opinion in Plant Biology 16:561-568, 2013. Shantz EM, Steward FC: The idetification of compound A from coconut milk as 1,3-diphenylurea. 31
Akce ČSEBR: 9. Seminář - Miroslav Kamínek Journal of American Chemical Society 77:63516353, 1955. Skoog F: Growth and organ formation in tobacco tissue cultures. American Journal of Botany 31:19-24, 1944. Skoog F, Armstrong D: Cytokinins. Annual Review of Plant Physiology 21:359-384, 1970. Skoog F, Hamzi HQ, Szweykowska A, Leonard NJ, Carraway KL, Fujii T, Helgeson JP, Loeppky RN: Cytokinin: structure/activity relationships. Phytochemistry 6:1169-1192, 1967. Skoog F, Miller CO: Chemical regulation of growth of organ formation in plant tissues cultured in vitro. Biological action of growth substances, Symposium Society of Experimental Biology 11:118-131, 1957.
Skoog F, Tsui C: Chemical control of growth and bud formation in tobacco stem fragments and callus cultured in vitro. American Journal of Botany 35:782-787, 1948. Takei K, Sakakibara H, Sugiyama T: Identification of genes encoding adenylate isopentenyltransferase, a cytokinin biosynthesis enzyme, in Arabidopsis thaliana. Journal of Biological Chemistry 276:26405-26410, 2001. Went FW, Thimann KV: Phytohormones. Macmillan, New York, 1937. Zachau HG, Dütting D, Feldmann H: Nucleotide sequence of two serin-specific transfer ribonucleic acids. Angewandte Chemie 78:392-393, 1966
Ing. Miroslav Kamínek, CSc. Curriculum vitae Ústav experimentální botaniky AV ČR, v.v.i. Oblast odborného zaměření: Hormonální regulace vývoje rostlin, mechanismy hormonální homeostáze, metabolismus cytokininů. Vzdělání: Vysoká škola zemědělská v Praze (1954-56) a v Brně, (1956-59), (Ing., obor zahradnictví). Československá akademie věd 1961-1965 (CSc. Obor rostlinná fyziologie). Stáže a pobyty v zahraničí: Lecturer, College of Agriculture and Forestry, Baghdad University, Mosul, Iraq (1965-1967). Research associate společně s Prof. F. Skoogem a Prof. R. Bockem, Department of Botany and Laboratory of Molecular Biology, University of Wisconsin, Madison, Wisconsin, USA (19691970). Visiting Scientist, Plant Cell Research Institute of ARCO Company, Dublin, California, USA (1986). Visiting Professor, Oregon State University, Department of Botany and Plant Pathology, Corvallis, Oregon, USA (1987). Visiting Professor, Department of Biochemistry, University of Missouri, Columbia, Missouri, USA (1992-1993). Professor, De Montfort University, Norman Borlaug Institute for Plant Science, Leicester, UK (1995-1999). Řešitel grantových projektů: Řešitel sedmi projektů Grantové Agentury ČR a tří projektů Grantové agentury AV ČR. Národní koordinátor programů EC TEMPUS (1993-1996) a E.C. INCO-Copernicus (1997-2000). Ocenění: Oborová medaile G. J. Mendela za zásluhy v biologických vědách, AV ČR 2003. Publikační aktivita: Autor a spoluautor více než 120 původních vědeckých prací publikovaných mezinárodních vědeckých časopisech a monografiích (WOS) citovaných vice než 1000 nezávislých autorů, HI = 22. Osobní zájmy: historie, turistika. 32
Akce ČSEBR: 9. Seminář - Miroslav Kamínek Jsou cis-zeatiny „outsidery“ mezi cytokininy? Václav Motyka Cytokininy jsou rostlinné hormony, které podporují dělení buněk (cytokinezi) a tím hrají důležitou roli při řízení mnoha růstových a vývojových procesů rostlin. Hladiny a účinnost působení bioaktivních cytokininů v rostlinách jsou regulovány na různých úrovních a různými mechanismy postihujícími jejich biosyntézu, metabolické přeměny, inaktivaci a degradaci jakož i signální dráhy a transport. Nejvýznamnější skupinou cytokininů jsou deriváty zeatinu vyskytující se ve dvou isoformách (cis a trans) lišících se svou biologickou aktivitou. V naší práci vycházíme ze zjištění, že v různých rostlinných pletivech se kromě vysoce aktivních derivátů trans-zeatinu vyskytují též neaktivní nebo slabě aktivní deriváty cis-zeatinu, a to často ve značných koncentracích převyšujících mnohdy hladiny všech ostatních cytokininů (Gajdošová a Spíchal et al. 2011). Kromě toho bylo prokázáno, že cis-zeatiny reagují s některými receptory cytokininů in vitro (Spíchal et al. 2004), a rovněž byly popsány enzymy katalyzující specificky metabolické reakce cis-zeatinu v rostlinách (Martin et al. 2001, Veach et al. 2003). Na semináři „Cytokininy: od objevu k praktickému využití“ (Přírodovědecká fakulta UK v Praze, 23. května 2013) byl prezentován souhrn našich stávajících poznatků o výskytu, biologických účincích, transportu a metabolismu cis-zeatinu a jeho derivátů a diskutována jejich možná úloha při řízení rostlinného růstu a vývoje. Ta může podle recentních dat spočívat v regulaci fyziologických pochodů, při nichž je ať přirozenou cestou (senescence, dormance semen; Gajdošová a Spíchal et al. 2011) anebo vnějším zásahem (stres, infekce; Dobrá et al. 2010, Behr a Motyka et al. 2012) – snížena nebo dočasně blokována metabolická aktivita a tak ovlivněn růst a vývoj. cis-Zeatiny se mohou případně podílet na usměrňování procesů souvisejících se znovuobnovením metabolické aktivity (rané fáze klíčení; Stirk et al. 2012). Kromě toho bylo zjištěno mimořádně vysoké zastoupení derivátů cis-zeatinového typu u evolučně starších organismů (řasy, houby, mechy; Motyka et al., rukopis v přípravě) a vyslovena domněnka, že ciszeatiny zde zřejmě mohou nahrazovat chybějící nebo jen ve velmi nízkých koncentracích se vyskytující formy cytokininů, především N-glukosidy, a přebírat jejich deaktivační funkci. Z uvedených údajů vyplývá, že cis-zeatiny nemusí mít v rostlinách pouze pozici „outsiderů“ a zřejmě pro ně mají podstatně větší význam, než se dosud předpokládalo.
[Výzkum byl realizován v rámci řešení projektu GAČR P506/11/0774]. Literatura: BEHR, M., MOTYKA,V., WEIHMANN,F., MALBECK,J., DEISING,H.B., WIRSEL,S.G.R.: Remodelling of cytokinin metabolism at infection sites of Colletotrichum graminicola on maize leaves. – Molecular PlantMicrobe Interactions 25: 1073-1082, 2012. DOBRÁ,J., MOTYKA,V., DOBREV,P., MALBECK,J., PRÁŠIL,I.T., HAISEL,D., GAUDINOVÁ,A., HAVLOVÁ,M., GUBIŠ,J., VAŇKOVÁ,R.: Comparison of hormonal responses to heat, drought and combined stress in tobacco plants with elevated proline content. – J. Plant Physiol. 167: 1360-1370, 2010. GAJDOŠOVÁ,S., SPÍCHAL,L., KAMÍNEK,M., HOYEROVÁ,K., NOVÁK,O., DOBREV,P.I., GALUSZKA,P., KLÍMA,P., GAUDINOVÁ,A., ŽIŽKOVÁ,E., HANUŠ,J., DANČÁK,M., TRÁVNÍČEK,B., PEŠEK,B., KRUPIČKA,M., VAŇKOVÁ,R., STRNAD,M., MOTYKA,V.: Distribution, biological activities, metabolism, and the conceivable function of cis-zeatin-type cytokinins in plants. – J. Exp. Bot. 62: 2827-2840, 2011. MARTIN,R.C., MOK,M.C., HABBEN,J.E., MOK,D.W.S.: A maize cytokinin gene encoding a Oglucosyltransferase specific to cis-zeatin.- Proc. Natl. Acad. Sci. USA 98: 5922-5926, 2001. SPÍCHAL,L., RAKOVA,N.Y., RIEFLER,M., MIZUNO,T., ROMANOV,G.A., STRNAD,M., SCHMÜLLING,T.: Two cytokinin receptors of Arabidopsis thaliana, CRE1/AHK4 and AHK3, differ in their ligand specificity in a bacterial assay. – Plant Cell Physiol. 45: 1299-1305, 2004. 8/ 33
Akce ČSEBR: 9. Seminář - Miroslav Kamínek STIRK,W.A., VÁCLAVÍKOVÁ,K., NOVÁK,O., GAJDOŠOVÁ,S., KOTLAND,O., MOTYKA,V., STRNAD,M., VAN STADEN,J.: Involvement of cis-zeatin, dihydrozeatin, and aromatic cytokinins in germination and seedling establishment of maize, oats, and lucerne. – J. Plant Growth Regul. 31: 392-405, 2012. VEACH,Y.K., MARTIN,R.C., MOK,D.W.S., MALBECK,J., VANKOVA,R., MOK,M.C.: O-glucosylation of ciszeatin in maize. Characterization of genes, enzymes, and endogenous cytokinins. – Plant Physiol. 131: 1374-1380, 2003.
Ing. Václav MOTYKA, CSc. * 2.3.1958, Písek zam.: Ústav experimentální botaniky AV ČR, Rozvojová 263, 165 02 225106437)
Praha 6 – Lysolaje (tel.
Vzdělání a praxe: 1977-1982 Vysoká škola zemědělská v Praze, Fakulta agronomická, obor fytotechnický, titul Ing. 1982-1984 Podnik Sady, lesy a zahradnictví hl.m.Prahy, zahradnická praxe 1984-1991 Československá akademie věd, Ústav experimentální botaniky, studijní pobyt a vědecká aspirantura, obor biologie, specializace fyziologie rostlin, titul CSc. 1991-dosud Ústav experimentální botaniky ČSAV a Ústav experimentální botaniky AV ČR, Praha Profesní zaměření: Výzkum molekulárních, biochemických a fyziologických základů hormonální regulace růstu a vývoje rostlin (mechanismy kooperačního působení cytokininů a auxinů, jejich význam při řízení růstu a vývoje rostlin a možnosti jejich praktického využití při zvyšování produktivity rostlin), studium metabolismu cytokininů.
34
Akce ČSEBR: 9. Seminář - Miroslav Kamínek Hormonal regulation of plant development - omics and systems biology approaches Jan Hejátko Functional Genomics and Proteomics of Plants, Central European Institute of Technology, Masaryk University (CEITEC MU), Kamenice 5, Brno, Czech Republic
Phytohormones from the cytokinin (CK) group regulate a plethora of fundamental physiological and developmental programs in plants, including embryo and seed development, germination, photomorphogenesis, plant growth and expansion, organ formation, vascular development, leaf senescence, plant immunity and regulation of circadian rhythms [for review see (Werner and Schmulling, 2009)]. Novel approaches including –omics and systems biology are powerful tools in elucidating molecular mechanisms of the aforementioned CK regulations. Shoot- and Root-Specificity of Proteome Response to Cytokinins CK-mediated regulations reveal shoot- and root-specificity, sometimes leading to even opposite responses (Werner et al., 2003). For example, whereas CKs stimulate shoot apical meristem activity and size (Kurakawa et al., 2007), they act as negative regulators of the proximal root apical meristem (RAM) size, mostly via CK-induced cell differentiation (Dello Ioio et al., 2007) or lateral root formation (Laplaze et al., 2007; Kuderova et al., 2008). However, molecular mechanism underlying the aforementioned specificity of CK-mediated regulations remains unclear. In our recent work (Zd'arska et al., 2013), we attempt to identify molecular targets of CK regulations specifically in the shoot and in the root at the level of Arabidopsis proteome. The 6-days-old seedlings of Arabidopsis thaliana were treated with aromatic cytokinin, 0.1 uM benzyl adenine (BA) in two time intervals, 30 min and 120 min, designated as early and delayed response, respectively. We found that very early after BA application the substantial remodeling of Arabidopsis proteome occurs both in the shoot and in root. Importantly, we revealed that differentially regulated proteins (43/18 differentially regulated proteins in the early/delayed response in the shoot and 31/21 differentially regulated proteins in the root) do not overlap with the exception of single protein (AT4G14880, AtCYS-3A/OASA1/OLD3). While in the shoot, we identified dominant effect of CKs on the energy and carbohydrate metabolism (e.g. Citrate cycle or gluconeogenesis/glycolysis), in the root, we found dominant impact of CK on the protein synthesis and destination. Importantly, we found that only about 20 % of differentially regulated proteins display corresponding changes on the level of mRNA abundance, suggesting that most of the observed CK-mediated regulations occur at the non-transcriptional level. Intriguingly, we found striking specificity in the CK-dependent regulation of hormonal metabolism. While in the shoot, CK specifically affect proteins associated with abscisic acid (ABA) biosynthesis or response, in the root we found CKinduced upregulation of 3 out of 4 enzymes involved in the ethylene biosynthetic pathway. That was confirmed by the measurements of ABA and 1-aminocyclopropane-1-carboxylic acid (ACC), the ratelimiting precursor of ethylene biosynthesis, revealing shoot/ and root-specific response, respectively. We also found that mutants in two of the newly identified CK targets in the ethylene biosynthesis, METHIONIN SYNTHASE 1 (AtMS1; AT5G17920) a ACC OXIDASE 2 (ACO2; AT1G62380) reveal decreased sensitivity in the CK-mediated root shortening and are completely resistant to the CK-induced reduction of the root apical meristem. Thus, our data provide evidence that shoot- and root- specific regulation of the plant proteome at the non-transcriptional level represents an important source of specificity in the CK-controlled plant development. Importantly, crosstalk of CK with other hormones, ABA in the shoot and ethylene in the root seems to be a part of the aforementioned specificity.
35
Akce ČSEBR: 9. Seminář - Miroslav Kamínek Cytokinins and Vascular Tissue Patterning CKs were demonstrated to be important regulators of vascular tissue development (Mahonen et al., 2000; Mahonen et al., 2006; Matsumoto-Kitano et al., 2008; Nieminen et al., 2008; Hejatko et al., 2009; Bishopp et al., 2011). In parallel to CKs, many other regulators of vascular tissue development were identified, including other phytohormones (e.g. auxin and brasinosteroids) and non-coding RNAs. With the increasing number of the vascular tissue regulators, there is growing demand for approaches that would allow not only description of the interaction complexity of the participating regulatory networks, but also prediction of novel testable hypotheses. We used regulatory network modeling, one of the important tools of the systems biology, and put forward a dynamic model factoring in the interactions between molecules (genes, peptides, mRNA and hormones) that have been reported to be central in the vascular tissue patterning, as well as the relevant communication mechanisms (Benitez and Hejatko, 2013). Based on the published data, we summarized logical rules describing relationships of individual regulators. In our model, we considered the specificity of the regulators that could form concentration gradients (i.e. plant hormones) and movable elements (i.e. miRNAs). After a few proposed interactions (unverified, but based on related data) are postulated, the model reproduces the hormonal and molecular patterns expected for the three regions within vascular bundles (phloem, (pro)cambium and xylem. Via simulations of both hormonal depletions and specific mutations, we were able to validate the model. Finally, our model allowed prediction of several hypotheses that include CK-controlled expression of previously characterized regulators of vascular tissue patterning (e.g. APL or AHP6) and its crosstalk with other hormones (IAA) in that process. Acknowledgements This work was supported by the European Regional Development Fund (Central European Institute of Technology project no. CZ.1.05/1.1.00/02.0068), the European Social Fund (CZ.1.07/2.3.00/20.0189) and the Czech Science Foundation (13-25280S). References Benitez, M., and Hejatko, J. (2013). Dynamics of cell-fate determination and patterning in the vascular bundles of Arabidopsis thaliana. PLoS One 8, e63108. Bishopp, A., Help, H., El-Showk, S., Weijers, D., Scheres, B., Friml, J., Benkova, E., Mahonen, A.P., and Helariutta, Y. (2011). A mutually inhibitory interaction between auxin and cytokinin specifies vascular pattern in roots. Curr Biol 21, 917-926. Dello Ioio, R., Linhares, F.S., Scacchi, E., Casamitjana-Martinez, E., Heidstra, R., Costantino, P., and Sabatini, S. (2007). Cytokinins determine Arabidopsis root-meristem size by controlling cell differentiation. Curr Biol 17, 678-682. Hejatko, J., Ryu, H., Kim, G.T., Dobesova, R., Choi, S., Choi, S.M., Soucek, P., Horak, J., Pekarova, B., Palme, K., Brzobohaty, B., and Hwang, I. (2009). The Histidine Kinases CYTOKININ-INDEPENDENT1 and ARABIDOPSIS HISTIDINE KINASE2 and 3 Regulate Vascular Tissue Development in Arabidopsis Shoots. Plant Cell 21, 2008-2021. Kuderova, A., Urbankova, I., Valkova, M., Malbeck, J., Nemethova, D., and Hejatko, J. (2008). Effects of conditional IPT-dependent cytokinin overproduction on root architecture of Arabidopsis seedlings. Plant Cell Physiol 49, 570-582. Kurakawa, T., Ueda, N., Maekawa, M., Kobayashi, K., Kojima, M., Nagato, Y., Sakakibara, H., and Kyozuka, J. (2007). Direct control of shoot meristem activity by a cytokinin-activating enzyme. Nature 445, 652-655. Laplaze, L., Benkova, E., Casimiro, I., Maes, L., Vanneste, S., Swarup, R., Weijers, D., Calvo, V., Parizot, B., Herrera-Rodriguez, M.B., Offringa, R., Graham, N., Doumas, P., Friml, J., Bogusz, D., Beeckman, T., and Bennett, M. (2007). Cytokinins act directly on lateral root founder cells to inhibit root initiation. Plant Cell 19, 3889-3900. 36
Akce ČSEBR: 9. Seminář - Miroslav Kamínek Mahonen, A.P., Bonke, M., Kauppinen, L., Riikonen, M., Benfey, P.N., and Helariutta, Y. (2000). A novel two-component hybrid molecule regulates vascular morphogenesis of the Arabidopsis root. Genes Dev 14, 2938-2943. Mahonen, A.P., Bishopp, A., Higuchi, M., Nieminen, K.M., Kinoshita, K., Tormakangas, K., Ikeda, Y., Oka, A., Kakimoto, T., and Helariutta, Y. (2006). Cytokinin signaling and its inhibitor AHP6 regulate cell fate during vascular development. Science 311, 94-98. Matsumoto-Kitano, M., Kusumoto, T., Tarkowski, P., Kinoshita-Tsujimura, K., Vaclavikova, K., Miyawaki, K., and Kakimoto, T. (2008). Cytokinins are central regulators of cambial activity. Proc Natl Acad Sci U S A 105, 20027-20031. Nieminen, K., Immanen, J., Laxell, M., Kauppinen, L., Tarkowski, P., Dolezal, K., Tahtiharju, S., Elo, A., Decourteix, M., Ljung, K., Bhalerao, R., Keinonen, K., Albert, V.A., and Helariutta, Y. (2008). Cytokinin signaling regulates cambial development in poplar. Proc Natl Acad Sci U S A 105, 20032-20037. Werner, T., and Schmulling, T. (2009). Cytokinin action in plant development. Curr Opin Plant Biol 12, 527-538. Werner, T., Motyka, V., Laucou, V., Smets, R., Van Onckelen, H., and Schmulling, T. (2003). Cytokinindeficient transgenic Arabidopsis plants show multiple developmental alterations indicating opposite functions of cytokinins in the regulation of shoot and root meristem activity. Plant Cell 15, 2532-2550. Zd'arska, M., Zatloukalova, P., Benitez, M., Sedo, O., Potesil, D., Novak, O., Svacinova, J., Pesek, B., Malbeck, J., Vasickova, J., Zdrahal, Z., and Hejatko, J. (2013). Proteome analysis in Arabidopsis reveals shoot- and root-specific targets of cytokinin action and differential regulation of hormonal homeostasis. Plant Physiology 161, 918-930.
37
Vzpomínáme
38
Vzpomínáme
39
Vzpomínáme Prof. RNDr. Miroslava Vicherková, jubileum Eva Kramářová Letos v dubnu se dožívá neuvěřitelného jubilea profesorka RNDr. Miroslava Vicherková, CSc. Celou profesní dráhu věnovala práci pro biologické obory na Katedře anatomie a fyziologie rostlin PřF MU v Brně, dovolujeme si zavzpomínat: Prof. RNDr. Miroslava Vicherková, CSc., roz. Benšová, se narodila 2.4.1933 v Holasovicích u Opavy. Po maturitě na Reálném gymnáziu v Opavě v r. 1951 zahájila studium na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně v oboru biologie, specializace fyziologie a anatomie rostlin. Studium dokončila v r. 1956. Následně byla přijata na místo asistenta a od r.1959 na místo odborného asistenta na Katedře anatomie a fyziologie rostlin PřF v Brně. Titul RNDr. jí byl udělen v r. 1967. Kandidátskou disertační práci „Vliv pýru na růst a vodní provoz lnu a slunečnice“ obhájila v r. 1968 na PřF v Brně. Habilitovala se v r. 1990, kdy jí přestaly být kladeny překážky politického charakteru. V předložené habilitační práci „Účinek exogenních a endogenních faktorů na vodní provoz rostlin a aktivitu průduchů“ shrnula výsledky své tehdejší vědecko-výzkumné práce. Profesorkou fyziologie rostlin byla jmenována v r. 1997. Vědecko-výzkumné zaměření prof. Vicherkové zahrnuje několik oblastí. Bylo to studium vzájemných vztahů rostlin, změn fyziologických procesů rostlin rostoucích ve směsných a zahuštěných kulturách se zřetelem na poznání allelopatického, autopatického či konkurenčního charakteru vzájemného působení a také hledání mechanismu působení některých allelopatik na testované rostliny. Dále to bylo studium působení kořenové výživy, zvláště některých biogenních prvků, na rozsáhlý soubor charakteristik vodního provozu rostlin a zkoumání strukturálních a fyziologických aspektů foliární výživy rostlin. Hlavní oblastí výzkumu bylo studium fyziologie průduchového aparátu rostlin a faktorů podílejících se na jeho regulaci. Byly tak získány syntetické závěry o individuálním i interakčním působení K+, Na+, Ca2+, organických kyselin, CO2, fytohormonů ABA a IAA v exaktních experimentálních podmínkách izolované epidermis. Samostatně nebo jako spoluautorka publikovala desítky prací a závěrečných výzkumných zpráv, získala 7 grantových projektů, zaměřených na ochranu kulturních plodin vůči silné acidifikaci a účinku toxických kovů v prostředí. Jako vysokoškolská pedagožka vedla přednášky a cvičení z cytologie, anatomie a fyziologie rostlin pro posluchače odborné biologie, biochemie i biologie učitelské, vedla semináře, praktika a speciální přednášky pro studenty ve specializaci fyziologie rostlin. Se spoluautory sepsala řadu učebních textů. Byla vedoucí více než 50 diplomových, rigorózních a doktorských prací. Její aktivity přispěly k pedagogické úrovni katedry a biologického oboru PřF MU, zvláště v polistopadovém období, kdy se podílela na vypracování nových učebních plánů a modernizaci curricula biologických oborů. Od roku 1989 po dobu 5 let vykonávala funkci pedagogického zástupce Sekce biologie PřF a člena pedagogické komise děkana. V roce 1991 byla jmenována do vedoucí funkce Katedry fyziologie a anatomie rostlin PřF MU, v letech 1994 – 1998 vykonávala funkci vedoucí Sekce biologie. V letech 1997-2000 byla členkou Vědecké rady PřF MU. Jako penzistka přednášela ještě několik let na PdF MU, dosud je členkou oborových rad a komisí pro obhajoby doktorandů na fakultách Lesnické a Zahradnické Mendelovy univerzity. 40
Vzpomínáme Byla dlouholetou členkou zájmových společností, České botanické společnosti, FESPP a IAS / International Allelopathy Society/. V roce 1990 v rámci aktivit IAS profesorka Vicherková navázala spolupráci s profesorem Narwalem, v jehož monografii „Allelopathy Update“, Oxford and IBH Publishing Co, 1998, vypracovala přehled o výsledcích a zhodnotila přínos studia allelopatie na katedře a podíl jednotlivých zainteresovaných pracovníků (prof. Laštůvka, prof. Vicherková, doc. Plhák, doc. Minář). V roce 2009 profesorka Vicherková obdržela mezinárodní ocenění Outstanding Achievements Award 2009 za výjimečný přínos na poli allelopatie v rámci nejstaršího vědeckého týmu v Evropě. Na práci profesorky Vicherkové vzpomínají její diplomanti a doktorandi, nejen na její kvality odborné, ale také charakterové a lidské. Pro mnohé studenty byla vzorem nejen svým přístupným a otevřeným chováním, ale také noblesou, s níž přecházela nedostatky druhých. Její vztah ke studentům nikdy nebyl mentorský a to je také důvod, proč se k ní mnoho studentů stále srdečně hlásí. K neuvěřitelným kulatinám, kterých se profesorka Vicherková dožívá v plné svěžesti tělesné a duševní jí přejeme všechno nejlepší, především stálé zdraví, hodně duševní pohody a spokojenosti.
41
Vzpomínáme
42
Vzpomínáme
43
Vzpomínáme Lubomír Nátr 12.1.1934 – 7.7.2013 V neděli 7.7.2013 po marném zápasu s dlouhou, neúprosnou a zákeřnou nemocí zemřel prof. RNDr. Lubomír Nátr, DrSc., emeritní profesor Katedry experimentální biologie rostlin Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze (PřF UK), po mnoho let vedoucí tehdejší Katedry fyziologie rostlin PřF UK, dlouholetý předseda České společnosti experimentální biologie rostlin a současný místopředseda ČSEBR. Po několik desetiletí přispíval ke směřování a rozvoji oboru experimentální biologie rostlin nejen v krajích českých, moravských a slovenských, ale šířil prestiž české a československé vědy i v zahraničí. Neúnavně stmeloval česko-slovenskou komunitu rostlinných biologů. Na poli vědeckém významně přispěl ke studiu fotosyntézy a jejího modelování, produkční biologie rostlin. V posledních letech se věnoval úvahám o trvale (ne)udržitelném rozvoji a službách ekosystémů. Za svou poslední knihu „Příroda nebo člověk? Služby ekosystémů“ (nakladatelství Karolinum) získal v r. 2011 dvě prestižní ceny – Cenu Josefa Hlávky Českého literárního fondu a rektora Univerzity Karlovy v Praze za nejlepší vědeckou publikaci v přírodovědných vědách. Působil jako editor či ko-editor v řadě vědeckých časopisů, např. Plant Soil and Environment, Biologia Plantarum, Photosynthetica. Pro řadu vědců mnoha generací byl výjimečným učitelem a rádcem. Odešel velký člověk, kterého si řada z nás vážila nejen pro jeho vysoké odborné kvality, ale neméně pro jeho moudrost, laskavost a ryzí člověčenství. Představoval zosobnění noblesy pana profesora, s veškerou zodpovědností, která k tomuto poslání náleží. Odešel vynikající učitel, výborný vědec a obdivuhodný člověk. Pro řadu spolupracovníků též nezapomenutelný přítel. S hlubokým zármutkem za vědeckou komunitu tuto ztrátu oznámili představitelé institucí, ve kterých profesor Lubomír Nátr působil a přispěl k jejich činnosti a rozvoji: Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy (PřF UK) v Praze Prof. RNDr. Bohuslav Gaš, CSc., děkan Katedra experimentální biologie rostlin, PřF UK, RNDr. Lukáš Fischer, Ph.D., vedoucí katedry Centrum výzkumu globální změny, AV ČR v Brně prof. RNDr. Ing. Michal Marek, DrSc., ředitel Česká akademie zemědělských věd, Mgr. Jan Lipavský, CSc., předseda Česká společnost experimentální biologie rostlin, prof. RNDr. Jana Albrechtová, Ph.D., předsedkyně Fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů České zemědělské Univerzity v Praze, prof. Ing. Pavel Tlustoš, CSc., děkan „S vědou, katedrou, kolegy a kolegyněmi i studenty a studentkami je mi stále ještě dobře. Rád sleduji,
„kam se to všechno žene“. Snažím se nebrzdit ani směry či způsoby, s nimiž nesouhlasím. Jen chci občas připomínat, že možná vše minulé se nemusí, či dokonce nemá zapomenout.“ Lubomír Nátr (Úryvek z článku: „Jsem senior, co se mnou?“, Bulletin ČSEBR, podzim 2007.) Webové stránky profesora Lubomíra Nátra, které přinášejí jeho pohled na svět jsou stále dostupné: www.natr.cz. 44
Vzpomínáme
45
Vzpomínáme
46
Vzpomínáme
47
Poděkování Redakční rada děkuje za vstřícnost s níž šéfredaktorka časopisu Živa, paní RNDr. Jana Šrotová udělila souhlas s přetištěním některých příspěvků uveřejněných nejprve v časopisu Živa. 48
