s TÁTOU JE TRÁPENf : vždycky, kdyžs trabantem někam zahýbáme, zapne ukazatel a nechá ho blikat! A mamka hned ří~á: Už zase na nás řidiči ukazují, že blikáme! ... A tak jsem se rozhodla, že z malého telefonního sluchátka udělám do auta bzučák. Plánek mám z pionýrského domu. A bzučák bude vrnět tak dlouho, dokud táta ukazatel nevypne ... Tatínek ale umí opravdu udělat všechno možné, sestavil si ze součástek stereopříjlmač a také mlxážní pult, to je takové zařízeni, aby mohl všelijak míchat zvuky, třeba řeč a hudbu, když ozvučuje své filmy. On totiž amatérsky natáčl filmy a také s kamarádem dělají filmy kreslené. Vždycky jsem se taťkovi pletla do pájení a tak ml páječku půjčil a naučil mne s ni pracovat. Teď už třeba svedu malý tranzistorový přerušo vač do auta. A naši ml dali k vánocům malý náklaďák. Barkase. Já mu provrtala střechu, dala tam žárovku, dovnitř plochou baterii a sletovaný blikač ... Zdá se vám to divné, že sl jako holka hraji s auty a letuJI tranzistory, že jsme s tátou třeba postavili tranzistory řlzené nádražl s m,alým železničním okruhem? Mne to vždy bavilo víc než panenky. Z Ustřednlho domu pionýrů a mládeže v Praze mi posllajl všelijaké plánky, návody a také otázky, a když je dobře zodpovlm, dostanu další věci ... A také chodlm do hudebky, učlm se na kytaru; také na gymnastiku a hodně s pionýrským oddllem. Vždyť máma a táta jsou v Lovoslcfch pionýrskými vedoucfml! Na moje jméno, Vendula Baumruková, ml přichází do Lovosic plno dopisů z NDR. To je od přátel z pionýrského tábora ve Schneebergu, od Beaty z Bernsdorfu, Svena, Michala a Jense z Helnlchenu a dalších kamarádů ... Jo, a Michal ml teď poslal k narozeninám myš! A tak jsem mu poslala kočku! Ale jenom takovou z vlny ... Ta myš byla totiž taky hadrová! 2
DĚLÁŠ,
VeNDULO? PP'IPRAVIL: JOSEF VELEK
PŘIPOMEŇME . SI
V DUBNU
oddi/u. Nezapomináme ani na ostatni postupové soutěfe PO SSM v Jednotlivých oblastech zájmové
~~ ~
měsicem věnovaným bezpečnosti slln/čniho provozu. I děti Jsou Jeho účastniky, proto mů
• 24. dubna Je svátek celé PIonýrské orgonlzace SSM, Jejich oddf/ů, druf/n a skupin - Den českoslo venských pionýrů. PFed 29 lety vznikla pionýrská organizace a navázala tak na tradice pokrokového dětského hnuti. V druf/nách a oddl-
lech přlpravime slavnostni schůzku. Někde beseduji s bývalými pionýry, pFlpravuJI táborový oheň s programem pro rodiče, Jinde navštivi sině tradic. Na nástěnkách ukáfeme výsledky našeho snafeni, plně ni závazků I plány na neJbllffi obdobi. • 12. dubna vzpomeneme prvnlho letu člověka do vesmiru, který uskutečnil J. A. Gagarin v roce 1961 • 22. dubna uplyne 108 let od narozenI V. I. Lenina. • Dubnové dny věnujeme pFfpravě na oslavy májových dni. Pionýrský paprsek zaměFi svou pozornost na Jarnl úklid v okoli školy, klubovny, parků.
• Jarnich dnů vyufljeme pro sport, turistiku a tělovýchovu. Brzy se léto zeptá, co Jsme dělali v zimě a na Jale. Trvalou součásti programu schů zek oddf/ů I drufln Je Pionýrská sportovni liga, nácvik disciplin Mez/národniho atletického čtyl boje plátelstvi. Uskutečnime plebor druflny, uspoládáme mistrovstvi
činnosti.
• Duben Je
feme v dubnu pozvat do oddf/u plís/ušnlky VB a besedovat s nimi o základnich pra'lldlech pro chodce a cyklisty. Na dopra'lnlm hFlštl uspořádáme soutěf mezi drufinaml. Vilchnl se naučfme základům Jizdy na kole I pra'lldlům, která muslme dodrfo'lat. • Nezapomináme na Fond solidarity. -Jr-
D~TI Z
KLÁŠTERCE
NAD
OHIU
se selly na pěkné a zajímavé besedě s maHl'em a Ilustrátorem dětských knih Miloslavem Jágrem. Vlak ho jistě také znáte ze stránek Ohniěku. Besedu pl'lpravila Městská knihovna v KlUterci nad Ohl'í. Miloslav Jágr ilustroval kolem ledesáti dět ských knih, a tak bylo naě se ptát. Pionýl'l toho opravdu vyuflli. Miloslav Jágr na místě na-
maloval několik pěkných obrázkteré nyní zdobí městskou knihovnu, dětem podepsal knihy, které ilustroval, podepsal se chlapcům a děvěatům do památníků. Pionýl'i se chovali vzorně, dobl'e reprezentovali své město a udělali tak radost I organizátorce besedy, knihovnici v dět ském odděleni, soudrufce Nevoralové. ků,
Text i roto F. Putyra
VSAO(M SE, fe uf jste o Odysseovi někdy slyJeli. Jak by ne, vždyť o tomto I'ec'kém hrdinovi a o jeho dlouhém a dobrodrufném putování vypráví prastará báseň napsaná Homérem dávno pl'ed ndím letopoHem. A je tak krásná, fe se He podnes. A Odysseovým jménem oznaěuji lidé od těch dob vJechny ty, ktel'í podnikli obdobnou dlouhou a nebezpeě nou cestu jako stateěný I'ecký hrdina. Pl'ípad Odysseův, o kterém sl budeme povídat dnes, je ale pl'ece jen trochu podivný. Pl'edevJim proto, že tenhle Odysseus neni vůbec ělověk, ale je to - kocour, vlastně koěka. JeJi cesta zaěala ve chvUl, kdy záhadně zmizela jedné letní noci roku 1975 za podivných okolností: ěernobná televlzni obrazovka se tehdy náhle rozzál'lIa ohnivými sopkami a barevnými hvězdnými mapami, rybiěky v akváriu sl zaěaly povidt't s pě tiletou Káťou, letadla ztratila směr vlnou nevysvětlitelného elektromagnetického ruleni a pl'ed Michalovýma oěima se
rozsvítila olověná kullěka taJemným zeleným zál'ením •.•
ODYSSEUS A HV~ZDY, dallí příběh známého spisovatele a filmového scénáristy Oty Hofmana, který mnod z vás znaji i z filmového plátna, zaěiná Michalovým klukovským dobrodrufstvím v roce 1975 a koně i v roce 2003 dallím klukovským dobrodrufstvím, které uf profivá Mlchahlv syn - Martin. Odyssea a h'lězdy 'Iydalo nakladate/stvl Albatros s ilustracemi Oldřicha Jellnka; stoji 18 Kčs.
OLWER TWIST
Na své pouti do Londýna se Oliver Twist seznámil s chlapcem, Johnem Dawkinsem, zvaným LiUk Ferina. Vydal se s ním na p'o slední kUl cesty.
1. Do Londýna vkroěili jil za lera. Šli úzkými a blátivými uličkami. Na konci jedné z nich otevi'el LIUk dvei'e polorozpadlého domku.
3. "Kdo je ten druhej1" zavr~el zarostlý mul. "Novej kamarád," odpověděl LiJák. "Fagin je nahoi'e?" "Zrovna zaěínají veěei'et. Tak alou ••• I"
2. Vtáhr Olivera dovniti' a dvei'e zase zavl'el. - "Co jel" ki'ikl nějaký hlas a na konci chodby se ve světle svíčky objevila mufská tvái'.
4. Liják vedl Ollvera po tmavých rozbitých schodech a oba vel II do místnosti .••
5. ... kde kolem stolu sedělo asi pět Jest chlapcO. Žádný z nich nebyl starJí ne! LIJák. Koul'lIi a popíjeli kol'alku.
,>~
III
ar:
...~ ...< ':i Z
III
1&1
6. U ohn~, nad kterým se opékaly klobásy, stál velmi starý a scvrklý mu! v usmoleném kaf· tanu.
7. "To je můj nový pl'itel, Fagine," pl'edstavll Olivera Twlsta John Dawklns, zvaný LiJák Ferina.
8. "Hoc rádi t~ me%1 sebou vldime, Ollvere," I'ekl starý mu! a hluboce se uklonil. "Pojcl' a najez se s námi."
ar: ~
1&1
III
Z
1&1
~
U
i5
1&1
Ifi ... ar:
< :z:
U
:l
Z ,< ~
O ar:
>>
~
::E
< Z 9. Ollver sni!dl
svůj
dUli potom dostal sklenici horkého jalovcového grogu. Vypll
II nará% ...
10.... a v%áp~ti ucftil, lak ho n~kdo %dvlhá a ukládá na jeden %vycpaných pytlů, které byly kolem st~n mistnostl. Potom upadl do hlubokého spánku.
HLAD JARNíCH ZOBÁČKŮ Jii'í Felix ZOO Praha
K alendUni Jaro zaliná 21. bl'ezna. Jaro v pl'i. ohlaluJe ul dávno pl'ed timto datem. Zaliná tok ptákll, ktel'i se vraceji z Afriky a Jllni Evropy do svých domovll. Jednoho chladného jarniho rána. lasto ul poUtkem bl'ezna, se v zahradách ozve nápadný, daleko slylltelný zpěv. To v noci se vrátili ze svých zlmovll( v severni Africe samelci drQzdll a hned sl obsadili pl'ihodná mista. Teprve za ně kolik dni se vr~ceji I jejich drulky a pl'idávaji se k svým partnerllm, ktel'i ul vlastni hnizdni územi. Právě toto územi si obhajuji svým hlasitým zpěvem. Drozd se nastěhuje do zahrad, parkll I lesll. V pllli
Od pllle dubna uslylite z lesll, ale I z kl'ovlnatých mist a rákosin kolem rybnikll typické kukáni. To se z daleké tropické Afriky vrátili samelkové kukalky. O týden později pl'lIétaJi také samllky, které vlak nekukaJi. Samllky poletuji ve svém reviru a pátraji po hnizdech malých ptákll. Kdyl qbjevi pl'ihodné hnizdo, vyhodi z něho vajilko a vloli tam své. Z vajilka se vylihne kukall! mládě, a to vytlali z hnizda zbylá vajilka pěstounll. Zllstane v hnizdě samo. Krmi je pak oba ptáci. K lastým pěstounllm kukalek pat!'í konipasové bili. TI vykrmi malou kukalku hmyzem a larvami. Brzy Je konipasi hnizdo pro nenasytného kukalliho bumbrlilka pl'fIIl malé. Proto se mládě usadi. na neJblllli větvi a liroce otevirá zobák, do kterého oba konipasové neúnavně pl'lnáleji potravu af do doby, kdy se konelně mládě kukalky osamostatni. A tak páry dospělých ptákll sedi z Jara na vajilkách, aby vykrmovaly a vychovávaly svá mlaa.ua.,( Nová ptali generace se vydává do světa a pl'itomnosti obohacuje celou ndl pl'irodu, kterou bychom sl bez vlech těch opel'encll nedovedli ani pl'edstavlt. Drozd krmí svá mlád'ata Konipas bllý krmi mladou kukalku
o JEDNOM
STRAŠiDLE
KIRILL BULYČ.OV
V
létě bydHme ve Vnukovu. Je to velmi pohodlné, protože tam Jezdime visutou JednokoleJnou dráhou a od ni Je to na chatu pět minut. Kromě - nás tam taky bydleli KolJa, Jeho babička, která poi'ád mluvila o genetice a psala román o Mendelovi, babička nalf Alice, chlapec Jura se svou mámou Karmou, v sousedni ulici troJčata, která sl prozpěvovala zrovna pod mým oknem, a konečně strafldlo. Stralldlo bydlelo někde pod Jabloni a obJevilo se poměrně nedávno. Vě"lIa v ně Alice a pak KolJova babička. Jinak nikdo jiný. Seděli Jlme s Alici na verandě a čekali, až nám nový robot ze Ščelkovského závodu uva"i krupicovou kall. Robot se už dvakrát p"epálil a společně s Alici Jsme nadávali na výrobce, ale sami Jsme sl va"it nechtěli a nale babička odJela do divadla.
8
Alice i'ekla: "Dnes pi'ijde." ,jKdo?" "Mé stralidlo." "Chodi, Jen když je tma." "No samo, to odjakživa. Tos už slýchala v pohádkách Koljovy babičky ..... "Koljova babička mi vyprávi jen o tom, jak to bylo s genetikou. Jak byl Mendel pronásledován." "Ano, ale jak reaguje stralldlo na kohouti zakokrhání? Pol'ádné stralldlo musi totiž vždycky se stralným proklínánim zmizet, když zakokrhá kohout." "Dnes se ho na to zeptám. Dnes půjdu později spát. Musim sl s nim promluvit." "No dobl'e. Tak dost té legrace. Robot už uvai'iI kali." Alice zasedla ke kali a já k zápisům gvianské zoo. Když se setmě lo, I'ekla Alice: " Tak a já půJdu k stralldlu. Dovolils ml to pl'ece ..... "Myslel jsem, že to byla psina. Jestli chceJ do zahrady, jdi sl, ale vezmi si kabát, ochladilo se. A nechoď dál než k jabloni I" "Proč dál? U jabloně pl'ece na mě čeká."
Alice Ila do zahrady. Dival jsem se za ni. Nechtěl Jsem vnikat do svě-
NAKRESLIL VLADIMrR JIRÁNEK ta JeJi fantazie. Ať kolem ni krouž i stralidla I čaroděJnice, odvážni rytil'i i dobré vily ••• , Jen když bude chodit včas spát a normálně Jist. Zhasl Jsem světlo na verandě, abych mohl lépe pozorovat Alici. Už je u staré rozvětvené jabloně a stoji pod ni. A teď ... od kmene jabloně se oddělil modrý stin a Jde ji naproti. Jako by plul vzduchem, ani trávy se nedotýkal. V dallim okamžiku jsem popadl něco těžkého a vyletěl jsem po schodech dolů. NeUbilo se mi to. Je to buď hloupý vtip, nebo ... "Pozor, tatll" leptala Alice, když zaslechla mé VylekU ho I"
Chytil Jsem Alici za ruku. Pl'ede mnou se ve vzduchu rozplývala modravá silueta. "Táto, tys tomu dali Už jsem ho mohla zachránit." Když Jsem ji nesl na verandu, hlasitě brečela: "Proč jsi to udělaU" "Nic jsem neudělal, ale stralidla neJsou." "Vždyť Jsi je viděli Ale nesnUi pohyb ve vzduchu. NechápeJ, že se k němu musi pomalu, aby je neunesl vitr? A mělo pro tebe dopis. Jenže teď tl ho nedám." Vliml jsem 51, že mačká v dlan i papirek. Podivala se na mě a pak ml pl'ece Jen ten papirek dala. Na lístku byl mou vlastni rukou ro zepsán rozpočet na krmeni zvěi'e v zoo. Už tl'I dny Jsem ho hledali "Alice, kdes nalla můj zápis?" "Obrať to na druhou stranu. Stralidlo nemělo papir, tak jsem mu dala tvůj." Na druhé straně bylo neznámým rukopisem napsáno anglicky : " Vážený pane profesore I Obradm se na Vás s prusbou, neboť jsem v nepi'ijemné situaci, z niž bych se bez Vali pomoci nedostal. Nemohu také opustit kruh o poloměru Jednoho metru, jehož stl'edem je Jabloň. V mé ubohé situaci je možno mě vidět pouze potmě . Diky Val i
dceři,
citlivému a dobrosrdečnému stvol'ení, se mi konečně podal'ilo navázat spojení s vnějlím světem. Jsem profesor Kuraki a stal jsem se obětí nezdařeného pokusu. Dě lal jsem experimenty s pl'enálením hmoty na velkou vzdálenost. Podal'ilo se ml pl'epravlt z Tokia do Pal'íže dvě krůty a kočku. Dostaly se lťastně do rukou mých kolegů . Ale v den, kdy jsem se rozhodl vyzkoulet experiment na sobě, pl'epálily se během pokusu pojistky v laboratoři a pro přenos byl nedostatek energie. Rozplynul jsem se v prostoru, přičemž má nejkoncentrovaněj§[ část se nachází vokru,hu Vdí vážené chaty. V takové žalostné situaci jsem už druhý týden a bezpochyby jsem považován za mrtvého.
Prosím Vás, pollet~ okamžitě telegram do Tokia. Ať někdo spravl pojistky v mé laboratol'i. Pak se budu moci zhmotnit. Předem
Vám
děkuji
Kurakl" Dlouho jsem hleděl do tmy pod jabloní. Potom jsem selel z verandy k jabloni. U kmene se houpalo bledě modré, sotva znatelné záření. Pomalu jsem v něm rozeznával lidskou postavu. Vypadalo to, že .. stralidlo" prosebně vzpíná ruce k nebi. Nechtěl jsem ztrácet čas. Běžel jsem k visuté dráze a ze stanice se spojil vldeofonem s Tokiem. Celá operace trvala deset minut. Už cestou domů jsem sl vzpomněl , že jsem Alici neuložil k spánku. Pl'ldal jsem do kroku. Světlo na verandě nebylo zhasnuto. Alice tam ukazovala svůj herbál' a sbírku motýlů nevysokému vyhublému Japonci. Japonec držel v ruce kastrů lek, díval se na Aliciny poklady a s vybraným vkusem pojídal krupicovou kdl. Když mě spatl'il, hluboce se uklonil a I'ekl: ..Jsem profesor Kuraki, vál věčný služebník. Vy a vde dcera jste ml zachránili život." ..To je mé strdldlo, táto. Už v
ně věl'ín" "Věl'ím. Tělí mě,
pane profesore."
Pl'e/of/la Hana Netukovd
Fjodor Ivanovič . t~tčev
Zima se rozčiluje
\ Zima se rozčiluje, Jak utekl Jf čas vždyť Jaro, Jaro tu Je, na okno tluče zas! Mžikem se všichni sběhli: ven se zimou, a hned! Skřivani na nebesfch začali vyzvánět.
Zima se Ještě cftf, na Jaro útočr, to se Jí za levity vysmrvá do očr. Babice, plna vzteku, svolala vánice, i když Je na útěku, zničit to drtě chce. Co by se Jaru stalo? Sněhovou lázeň zná, Jen pěkně zčervenalo ať pukne babizna!
-
Pfelolil Jlfl Hul.e
9
hřeben,
A vroman - vysoký, rozeklaný horský jeden z prvnich v Irácké c:ásti Zagrosu, se zdál téměl' na dosah ruky. 8ylo již vidět i jednotlivé polohy a vrstvy hornin, které vyzvedla obrovská sila horotvorných tlakú pl'ed milióny let do nebetyčné výJe. Zatlac:lla je a zprohýbala, jako by nebyly z pevného kamene, ale z tvárnéh'o těsta. Proti těmto obrovským kamenným vrásám vypadala políčka skoro nicotně. Jejith tvar neurl:oval c:lověk, ale slabounká vrstvll:ka chudé úrodné prsti, která se jen místy udržela na příkrých svazich. Takových mist bylo ale málo, velice málo. Některá políl:ka se vyJplhala vysoko až k samým vrcholkúm hor, tam kde dosud svítily stl'ibřité skrvny sněhových poli. Jaká to byla sila nebo láska, která pl'inutila c:lověka, aby zde žil, pracoval a dobýval z nesmírně chudé horské púdy obživu pro sebe a svoji rodinu. A pl'ece v tomto drsném, horském kraji pl'i severovýchodní hranici iráckého státu nebylo snad jediné údolí, jediný věUí pramen, aby tam nevyrostla vesnice pracovitého a hrdého národa Kurdů. Vesnice a vesnic:ky byly nalepené na skalách a strmých svazich, takže ani kousek úrodné půdy tu nepři Jel nazmar. Vesnice byly I:asto tak vysoko v horách, že pl'ipominaly opravdová orlí hnízda a jen úzké a strmé mulí stezky je spojovaly s civilizací. Prosté kamenné domky měly rovné hliněné stře chy, pel:livě uválcované těžkým dl'evěným nebo kamenným válcem. Střecha byla c:asto jediné rovné misto Jiroko daleko a na ni se odbývala věUina domácích prací. Od spl'ádáni vlny, přípra vy oběda, až po c:iJtění obili. Stl'echa byla i místem prvních dětských her a v teplý podvel:er i místem odpoC:lnku. Z takové střechy je zvlUtní pohled. Jako mohutné vlny se tyc:í k nebi ostré horské hřebeny a za nimi jsou vidět dalJi,jeJtě mohutnějli, rozeklanějJí a dlvoC:ejli.
/
Celá tahle zemI je rozbrúděná obrovskými Jizvami hlubokých udoU a bezedných kalion6, je! spadaji strmými a ~aSto I kolmými stěnami do stametrových hloubek. Tam se tl'pyti stl'ibl'lté stu!ky horských I'ek a potoků. Voda, stejně jako celý tento kraj, má dvoji tvál'. Ta prvni je klidná a tichá. Voda studni a zavodňovacfch kanálů. Voda, která přlnáJi poUm vláhu, aby v horkém jifnim slunci mohla dozrát boliatá úroda obrovských raj~at, níhlých okurek, podivných bamlr I osvělujicich a obrovských meloun6. Zato brzy z jara ukazuje voda svoji druhou, mnohem nezkrotnějli a dlvo~ejlf tvál'. Ze strmých svah6 se vaU stovky a tisice drobných potů~ků, které se hluboko v údolrch spojuji v temný, divoký a nezkrotný proud. VaU se úzkým a hlubokým korytem a nic neodolá jeho sile. Nic, ani pevná skála. 8yla to voda, právě ty divoké jarni povodně, které rozryly tvál' Zagrosu. Prorazila
.1 cestu horskými hl'ebeny dol6, do rozlehlých a zdánlivě nekone~ných rovin Mezopotámie. Jak .Iunce stoupá na své dráze den ode dne vyl a výl, nabiraji I jeho fhavé paprsky na sile a spolu s tim miz( I posledni sněhová pole na horských hl'ebenech. Zelené jaro postupuje pozvolna do hor a v patách za nim pl'lchúi léto. Horké léto. Je to obdobi, kdy se po celé dlouhé měske neobjevi na obloze jediný bilý chomá~ek mraků. Je to ~as, kdy fiznici země puká horkem a na sluncem vypálených stránlch nalezne obflvu jen tak skromný tvor, jako je ovce a koza. A tak jen drobná, nepravidelná poU~ka zavlafovaná kanály (obdivuhodně vedenými po strmých svazich a úbo~ich hor), pl'lpominaji svou svěli zeleni, fe z tohoto kraje dosud neodelel !Ivot.
FOTO A TEXT
JIAf RUDOLSKÝ
Problém, který
tě
trá pí
NEVYVOLÁVEJ DUCHY
Milý
Ohn{čku,
můj
problém Je ten, že na zalátku školn{ho roku sl ke mně přisedl Jeden spolužák, protože nebylo nikde n{sto v lavicI. Dobře Jsme sl spolu rozuměli a Já Jsem v něm viděla dobrého kamaráda a pomocn{ka v ulen{. jenže později sl z nás děti zalaly dělat legraci. Když přišel nový žák, tak sl sedli
Jsem sedět sama. jsem v rozpacfch a cft{m se opuštěná. roky se ztratily Jedné holce pen{ze. Oni to svedli na mne a vyslýchali mě. Byla Jsem všem pro posměch. Nemám skoro žádnou kamarádku, až na Jednu, která ml oblas s nělfm pomQŽe. jsem všem k smfchu a každý se mi raději vyhne, m{sto aby ml s něl{m poradil. Moc mě to tráp{ a vůbec se nemohu na ulen{ soustředit. Pros{m tě, Ohn{lku, poraď, co mám dělat? Tvoje Helena spolu.
Zůstala
Před dvěma
AHOJ HELENO, pl'edevllm nevyvolávej duchy; myslim trm onu stai'lčkou pl'rhodu se ztrátou peněz. Stala se pi'ece pi'ed ddma lety a k dnelnr situaci se nevztahuje. Chápu, velmi tě ranila a urazila. Ale kdyf jsi nic nevzala (mohli 51 tě vyslýchat tfebas stokrát), nemusrl na sebe také nic vztahovat. Jenomfe ty, po ztrátě svého kamaráda (vidrl, mluvíme o něm, Jako kdyby měl po pohl'bu), 51 vlechna pi'rkoi'r znovu ofivujel, povafujel různé naráfky a drobné dětské schválnosti za výsměch a pi'ipadá tl, fe tě vilchnl opustili, fe jsou proti tobě. prlel, fe se tl kafdý raději vyhne, ne! aby tl poradil. Že máJ jen jednu kamarádku, která tl občas pomůfe. Ale tvůj spolufák ti byl pi'ece dobrým pomocnrkem v učeni! Tak!e jsi nebyla zas tak sama, jak by se na prvnr pohled zdálo. Ledafe bys vyfadovala .. Jakousi" jednostrannou
pomoc. Ted' bychom to měli skoro zdeptat. Nespočryala jejich pomoc y napovrdánr a v opisovánf1 A ted' bychom mohli zdeptat jeftě jednou, kdyby toho lepUnr uf ale nebylo dost. NedomnlvU se, fe tvoji práci majr za tebe - kdyf ne úplně, tedy částeč ně - udělat tl druzf1 A protofe odmltám věl'lt tomu, fe si tak málo důvěi'ujel, pi'lpomenu tl, na co jsi zdánlivě zapomněla. Že totif poti'eba, -aby tl někdo pomohl, jeltě nestačr k tomu, aby vzniklo pi'átelstvr. Kamarádstvr je vfdycky oboustranný vztah, do něhof kafdý pi'inUr své dovednosti a schopnosti a obohacuje jej. A protofe jsi citlivá drvka, mU I ty své pi'edpoklady a nepochybuj o tom, fe nějakou kamarádku čl kamaráda jednoho dne najdel. Zkus se na sebe jednou podrvat svýma vlastnrma očima a ne očima těch druhých. Ne vIdy mlvá větllna pravdu. Tvoje Eva
CO
vf ME o
PRVNr ELEKTRIC-
K~ LOKOMOTiVě U NÁS?
Prvni elektrická lokomotiva v Čechách zahájila provoz v roce 1903 na trati mezi Bechyni a Táborem. Délka trati byla 24,2 kilometru. Elektrizaci provedl Ing. Frantllek KI'llrk. Prvni vůz vyjel ke zkulebnr jfzd~ 1. června 1903 a k slavnostnimu zahájení dopravy osob dollo 22. června 1903 v Tábol'e. Elektrické vozy vyrobila Kl'llrkova továrna a vozy pro cestujici firma Rlnghoffer.
JAK JSME HOSPODA~ILI V ROCE 19n? Na tuto otázku dává odpověd' zpráva Federálniho statistického úl'adu. Vyplývá z ni, fe v uplynulém roce probihal nU hospodál'ský vývoj v souladu se závěry pl'ljatýml XV. sjezdem KSČ a zabezpečoval dalJi růst flvotni úrovn~ obyvatelstva. Průmyslo vá výroba se zvýllla o 5,7 % a zemědělská produkce o 7,9 %. Ndl hornici vytěfili 121,2 miliónu tun uhli a lignitu, výroba elektl'iny stoupla na 66,4 miliardy kWh. Vyrobili jsme 15 miliónů
tun ocele a bylo postaveno 133 400 nových bytů. Koncem roku 1977 měla ČSSR 15084000 obyvatel, z toho ČSR 10218000 a SSR 4 866 000.
PROČ MÁME KÝCHAT DO KAPESNrKŮ?
Kýcháni do kapesniku patl'r nejen mezi základni pravidla slulného chováni, ale je I ochranou zdravi vallch spolufáků a kamarádů. Zajimavé zjiltění zveI'ejnllllvédlti pracovnici ve zdravotnlctvr. Dokázali, fe kýchajici osoba "rozsévá" kolem sebe do prostl'edi viee ne! pět tlsie malinkých částeček zárodků růz ných nemoci. Pl'i kýchnuti je vystl'eluje z nosu rychlosti af sto ledesátl kilometrů v hodině. I po tl'lceti minutách zůstává prý těchto nositelů chorob v okoli, kde se takto neletrně kýchalo, jeHě asi polovina.
8 •
•
••
,,0,0
0 '
0
Na svět~ je v soulasné dob~ pl'es 400 000 000 telefonnich pl'istrojů, z toho 2600000 v ČSSR. V roce 1980 vzroste u nás jejich počet na 3 200 000, takfe jeden aparát pfipadne na kafdého pátého občana. V Sovětském svazu najdete lach/sty vlude - dokonce I v promrzlé tundl'e. Zajimavá utkáni občas pozorně sleduji i sobl, ktel'r jsou vitanýml diváky: teplým dechem zahl'ivaji prokl'ehlé ruce hráčů.
Nejnavltěvovanějli částí safari-parku v Saint Vrain jifně od Paříže je zl'ejmě koutek, kde sl , mohou děti hrát s mlád'aty růz ných zvil'at. Neni pochyb o tom, že děti jsou velice Itastné. Dá se to vlak !'ici o mlád'atech?
V pl'rrodovědném ústavu kalifornského města San Raphaelu uhynul nedávno tuleň. Neni divu - v jeho žaludku bylo nalezeno 84 minci, 6 kolíčků na prádlo, rtěnka, visacf zámek a několik prázdných nábojnic.
Do jednoho horského hotelu ve Švýcarsku doručuje poltu bernardýn Barrl. Denně nasedá v údolí na sedačku lanovky a s bralnou na krku se vználi af k vrcholu hory. Nemá strach z výlky a nevlimá sl ptáků, ktel'r se nad nim vználeji.
Chudáci psi, ktel'i žijí v italských turistických stl'ediscieh. Maji totlf zakázáno It~kat od deseti hodin večer do sedmi hodin ráno. A tak polykaji prálky pro spani, aby jejich majitelé nemuseli platit pokuty. Ve videňském muzeu je uložen topas, který váli 117 kilogramů .
malý sáček se seminky. Na něm bylo napsáno AEAICHA. CO to asi je? "Ael'lcha se dá jist. Vyr-oste do týdne, pr-ávě do doby, než budd smět ven." Maminka pl'inesla z kuchyně mělký talíř: "To je záhon." "A kde vezmu zem?" "To bude záhon bez země, z vaty!" vysvětlovala maminka. Pak položila na talíl' silnou vr-stvu vaty, zalila
,
ji vodou, až se nasákla jako houba. "A ted budeme sit." Michal pokládal jedno seminko l'el'lchy vedle dr-uhého tak hustě, že vatu ani nebylo vidět. Pl'ilti den se v zahr-ádce nic nezměnilo. Seminka tam ležela beze změny, jen se blýskala vlhkem. "Bud tr-pělivý, počkej do zitl'ka," l'ekla maminka, "smil je jen opatr-ně
I'ekla maminka. "Zatim je zalévej!" Ale Michal se nemohl dočkat, utr-hl jednu r-ostlinku o ochutnal ji: "Jé, ta páH!"
navlhčit." Nazitři čekalo
,
Michala pl'ekvape-
MECHOVA ZAHRADKA "Nedá se nic dělat," řekl pan doktor-, "jsou to přiulnice. To nejhor-Ii mU už za sebou, ale celý pl'ilti týden musíl jeltě zustat doma." A tak tu Michal seděl, osahával si oteklý kr-k a .dfval se smutně z okna. Venku svitilo dubnové sluníčko, pl'ed domem pobihall Michalovi kamar-ádi a hr-áli sl. Pl'illi by ho nadtivit, ale nesmí se to, pl'íulnlce jsou nakažlivé. "Alespoň na čtvr-thodinku bych snad mohl ven. Chtěl bych se jenom kouknout na posledni sněhové vloč ky ..... pr-osil Michal maminku. "Ne, vil pl'ece, že to pan doktorvýslovně zakázal. Kr-omě toho je venku jeltě velmi studený vítr-. Pl'enesd sl zahr-ádku do pokoje, počkej do večer-a," řekla maminka. Když se vr-átila z nákupu, pl'lnesla
ni: dechna seminka popr-askala a z každého koukal maličký zkr-oucený kliček. Mila byl Itěstim bez sebe a zase zahr-ádku tr-ochu zalil, odnesl jl na kuchyňské okno, pr-otofe tam svitilo sluničko, pak do ložnice, později do obýváku a odpoledne do dětského pokoj~, aby si semínka užila slunce celý den. Maminka mu vysvětlila, že to neni nutné, jen ať nechá stát svou zahr-ádku na stolku. Potl'ebuje jen teplo, aby I'el'ichy r-ychle r-ostly. PI'ilti den byly výhonky větli a baI"Vily se do zelena. Michala br-zy omr-zelo je pozor-ovat. Ner-ostly zase tak r-ychle. Čtvr-tý den byl už na taHl'i hustý zelený kober-eček a o den později byly stonky zase o něco vyllí. "Až budou tak vysoké jako sir-ka, muželje ostl'ihat, to už se dají jist,"
bude na chuť máma. Osmého dne byly konečně stonky dlouhé jako slr-ka. Byla to neděle a Michal už byl skor-o zdr-áv. Dopoledne směl na pul hodinky mezi kluky a odpoledne dokonce k babič ce na nádtěvu. K obědu sklízel l'el'ichu. Opatr-ně očistil r-ostllnky od zbytku puklých se mine k, maminka je nasekala na dr-obno a posypala s nimi br-ambor-ový salát. To byla pochoutka! Zbytek úr-ody maminka nasypala Michalovi na chleba s máslem, kter-ý měl do Ikoly k svačině. "Až 'povyr-oste,
jemnějli," vysvětlovala
PLN fš ODZNAK MLADÉHO pAíRODOV~DC E I. STUPE Ň? VŠI MN I SI OÚ KAZU ZNALOSTI A OCH RANY ROSTLI N!
Dokud je člověk teprve odrostlejšf batole a z celé abecedy zná jenom 0, připadá mu nepochopitelné, jak se dá na jediné kouknutl rozpoznat bOhvfkollk pfsmenek a ještě z nich poskládat slovo. Pak se naučf čfst - a je po záhadě . PrO měrný čtenář prý pi'ečte asi 200 slov za minutu. Jsou ovšem taky čtenáři šamplónl: 400 slov za minutu, 650 slov, dokonce 800! Na jediné kouknutl zhltnou tlustý odstavec a přitom sl přesně zapamatujf, co četli . Jak to dokážou? Záhada. Ale jenom pro nás, kteřf jsme rychlost čtenf nikdy pořáCfně netrénovali . Kdo potřebuje pro svou práci denně učíst horu odborné literatury, musl chtě nechtě se čtenfm posplchat. Jinak by mu přece na ostatnl věci nezbyl čas! Ani by sl večer, pěkně v · klldu a pomaloučku, nemohl přečíst básničku . . . Takže? ~tenářské záhady neexistujI. Pouze jedn.a a tou je známá věta, napsaná do trojúhelnfku : Proč sl jl každý pozorně přečte až do konce, I když jinak na ni zajlmavého nenf vlastně zhola nic
? - se k -
kONĚ z TO TU JEŠíĚ NEBYLO .ZI/TÚ1 SLY
/(flŽDÉM/A SPI/TNĚ HODINY.
"To Je divné Ivltlo," podivil se Václav, jeden ze Ikuplny ftyl' i!eských geologll, ktel'í se vraceli z prohlfdky zalimavé lokanty v Jiinim Iráku. "Slunffko Jako by svitllo pfes nělaký filtr, I stiny ztratily svoji ostrost." Opravdu, zdánlivě nekonelnou plochu poultě, rovnou jako stili, polévalo podivné, ne,kutelné měkké světlo. "A kam se ztratil ten náklad'ák?" Velký nákladnl vůz, který Isme sledovali lako lod'ku lodivoda celou cestu poulU, náhle zmizel. Zmizel? To nebylo to správné slovo. Prostě nebyl vidět. Ale ani poulť se nynl nezdála tak nekonelná, lako by se celý prostor kolem nás nalednou zmenlll. Pfepadl nás podivný, tělko vysvětlitelný tisnlvý pocit. Vrhl jsem letmý pohled na pl'istrojovou desku. Rulllka rychloměru se stále chvěla na osmdesátce, benzlnoměr ukazov.1 Jeltě hodně pPes polovinu nádrb, zatimco na polltall kilometrů pflbylo vice nei sto kilometrů. VIechno bylo v nejlepllm pol'ádku a do Nasýrle, cile dnelni cesty, chybělo snad ui jen necelých padesát ledesát kilometrů. Ale tísnivý pocit nezmizel. Naopak. Prostor kolem nás se neustále zmenlo· val Ani vyleté stopy pneumatik, které jsme sledovali, nebylo vldlt do takové dálky. Náhle se z mliného oparu pro~ nám vynol'ifa vysoká, zdánlivě neprostupná ilutá stěna. Pisel-
ná bou Pe. Blíilla se k nám s hukotem a rychlosti rozjetého vlaku. Noha na plynu mimoděk povolila. Rychlost poklesla na ledesát, padesát, ltyficet, ai nakonec se ustálila na pětatl'lcetl kilometrech v hodině. To ui bylo vidět len na pár stovek metrů a viditelnost se neustále zhorlovala. Stopy pneumatik se chvileml ztrácely pod lerstvýml piselnýml návělemi, lellchi dlouhé jazyky zasahovaly často od jednoho okrale náspu k druhému. Polasl pod psa, ale stále se Jeltě nic nedělo. Motor lel pravidelně, benzinu také viditelně neubylo a vzadu Jsme měli v kanystrech pár litrů pitné vody a v termoboxu dokonce I kousek ledu. Zato ve voze bylo horko k zalknuti. lak by ne. Venku bylo pl'es padesát ve stinu, • I kdyi Ilme slunce neviděli, jistě stále vysilalo svlli Ihavlli paprsky lako pl'ed chvfli. "PootevPi trochu, prOllm ti, at! .. ten vzduch alespoft hýbe." Nepatrný pohyb kllfkou vyvolal ve voze malou piselnou boul'l. "zkou Itěrblnou se vedralo dovnltP nepl'edltavltelné mnolstvf Jemného pisku. "To nep6Ide." Snad poprvé jsme II uvldomlll rifnolt lltuace. Cesta je stále horli a mylll .. ntm ui~ln.aJI myJlenky, co bude d6l.1 kdJl nú od tě neděli vrc nel patnáct Illlometre,
"To J. dlvn' IVltlo," podivil se Václav, Jeden z ••kupln, i!ty' i!eských geologO, ktel'i se vraceli z prohlfdky zaJlmavé lokality v Jllnim Iráku. "Slunfi!ko Jako by svitli o pl'es nějaký filtr, I stlny ztratily .voJi ostrost." Opravdu, zdánlivě nekonelnou plochu poultě, rovnou jako stůl, polévalo podivné, ne.kutelné r'někké světlo. "A kam se ztratil ten náklad'ák?" Velký nákladnl vůz, který Jsme sledovali jako lod'ku lodivoda celou cestu poultí, náhle zmizel. Zmizel? To nebylo to správné slovo. Prostě nebyl vidět. Ale ani poulť se nynl nezdála tak nekonelná, jako by se celý prostor kolem nás najednou zmenlll. Pl'epadl nás podivný, tělko vysvětlitelný tlsnivý paclt. Vrhl jsem letmý pohled na pi'lstrojovou de. ku. Rulllka rychloměru se stále chvěla na osmdesátce, benzlnoměr ukazoval Jeltě hodně pl'es polovinu nádrb, zatlmco na polltall kilometrů pPlbylo vice nel sto kilometrů. Vlechno bylo v neJlepllm pol'ádku a do Nasýrle, cile dnelni cesty, chybělo Inad uf Jen necelých pad.sát ledesát kllometr6. Ale tisnlvý pocit nezmizel. Naopak. Prostor kolem nás se neustále zmenloval Ani vyjeté stopy pneumatik, které Jsme Iledovall, nebylo vidět do takové dálky. Náhle se z mllného oparu prot,I nám vyno;ila vysoká, zdánlivě nepro.tupni flutá stěna. Plsel-
16
ná bou Pe. Bllllla se k nám s hukotem a rychlosti rozjetého vlaku. Noha na plynu mimoděk povolila. Rychlost poklesla na ledesát, padesát, čtyPicet, af nakonec se ustálila na pětatrlcetl kilometrech v hodině. To uf bylo vidět Jen na pár stovek metr6 a viditelnost se neustále zhorlovala. Stopy pneumatik se chvilemi ztrácely pod lerstvýml plselnýml návěJemi, JeJlchf dlouhé jazyky zasahovaly lasto od jednoho okraje náspu I< druhému. Pausl pod psa, ale stále se jeltě nic nedělo. Motor lel pravidelně, benzinu také viditelně neubylo a vzadu Jsme měli v kany.trech pár litrů pitné vody a v termoboxu dokonce I kousek ledu. Zato ve voze bylo horko k zalknutI. lak by ne. Venku bylo pPe. padesát ve stfnu, a I kdyf J.me slunce neviděli, jistě stále vysilalo IV' fha" paprsky Jako pPed chvlll. "PootevPI trochu, "",'m tl, .e .. ten ndueb alespoli hýbe." Ne".tmt ~ Idli!kou vyvolal . . voze malou plselnou bou.l. "zkou 'drblnou .. vedralo dovnlt' nepPecl.tavlteln' mnolltvl Jemného pisku. "To n.ptlJd.... Snad poprvé J.me.1 uvldomlll riJno.t .11I. . . . .'~;i7',(JI:~: CeUa Je .tále horli. mJ.1I .. atm ~:lntlIP myllenky, co bude dal kd,. tě nedill vrc nel patniq 1iI........
otJJ.,..
potom byly minuty lekáni. Rulllo je ,en tiché vrčeni motoru, který Jsme se neodvál III zastavit. Konelně se obJevil. "Tak co?" "Snad to půjde. Tady stejně nemůfeme zůstat. Za chvlll by nás pisek zavál." • Za koly se Jil vytvol'ily vysoké návěje pisku, které narůstaly pi'imo pi'ed očima. Jeltě chvili a bez clzi pomoci se odtud nedostaneme. Pojedeme dál. Ale muslme jit ve dvojicích pi'ed autem a hledat cestu. Bude to pomalá jlzda, ale nic jiného se asi dělat nedá .. .
J.ft obtllemi prollždlme vysoké JaZYkY čerst vl "'vitého pisku, ale stále Jeltě jedeme. Vede nás nynl uf jen násep nově vybudované silnice, na který jsme ráno narazili. Věl'ill jsme pevně, fe nás dovede bezpečně až do Nasýrle. Bohufel Jsme se vlak zmýlili. Násep zmizel právě v okamilku, kdy bychom Jej nejvlc potl'ebovali. Jen
Václav s Frantou sl omotali kolem hlavy ruč nlky na ochranu proti dudypl'itomnému prachu a vydali se na cestu. My s vozem opatrně za nimi. Místy byly stopy pneumatik jeltě patrné, jinde pomohla vyježděná plocha poultnl pisty, ale byly I chvile, kdy jsme minutu dvě jeli poslepu v naději, le se ubíráme správným směrem. O tom, fe I'ldll nákladního vozu najde cestu i za plselné boul'e, jsme si ani neodvážili zapochybovat. Byla to nale Jediná naděje a věřili jsme, le i'idlll ma'l stejně dokonale vyvinutý smysl pro orientaci Jako průvodci karavan nebo obyvatelé poultě.
17
potom byly minuty l!ekánl. Rulllo le Jen tlch6 vrfenl motoru. který jsme se neodváflll zastavit. Konefně se obJevil. "Tak co?" "Snad to půjde. Tady stejně nemůleme zůstat. Za chvrtl by nás plsek zavál." • Za koly se ji! vy tvo1'11 Y vysoké návěje písku. které narůstaly pl'ímo pl'ed olima. Jeltě chvfli a bez clzl pomoci se odtud nedostaneme. Pojedeme dál. Ale muslme jlt ve dvojicích pl'ed autem a hledat cestu. Bude to pomalá llzda. ale nic jiného se asi dělat nedá . .• "'....109.~....._wnout.
se nám zdá jeltě mnohem. Inrécllozlrnllllll. Pl'ipadáme si jako ·'JiIk1i:.,t~P' _iIIIIl8J :lOiIlDrll»ltl'ed rozboul'eného oceánu. obtllemi proJlfdlme vysoké jazyky lerstvl ntvltého pfsku. ale stále jeltě jedeme. Vede nú nynl ul jen násep nově vybudované silnice. na který jsme ráno narazili. Věl'iIi jsme pevně. le nás dovede bezpelně af do Nasýrle. Bohulel Jsme se vlak zmýlili. Násep zmizel právě v okamIlku. kdy bychom Jej nejvlc potl'ebovali. Jen
Václav s Frantou sl omotali kolem hlavy rufnlky na ochranu proti vludypl'ltomnému prachu a vydali se na cestu. My s vozem opatrně za nimi. Místy byly stopy pneumatik jeltě patrné. jinde pomohla vyjelděná plocha poultnl pisty. ale byly I chvíle, kdy jsme minutu dvě leli poslepu v naději. Ie se ubíráme správným směrem. O tom. le I'ldif nákladního vozu nalde cestu i za písečné boul'e.lsme si ani neodválili zapochybovat. Byla to nale jediná naděje a vě !'ili jsme. Ie I'ldlčl mall stejně dokonale vyvinutý smysl pro orientaci lako průvodci karavan nebo obyvatelé poultě.
17
Jedeme jlf vfce ne! dvě hodiny. ChvUeml krokem, někdy - kdyf je viditelnost leplí - kluci nasko~í a potom opatrně pl'ldávám plyn. Ale to jsou vzácné okamfiky. Neujeli jsme víc ne! patnáct kllometr6, Nikdo z nás neví, zda správným směrem. Dostáváme fízei\, ale na vodu jsme raději nesáhli. , Náhle Franta ukazuje ostl'e doprava. Cesta je najednou rozbitá. Objevuje se můstek p!'es kanál. Silnice, která je v poultl roztafená na lil'ku i několika set metr6, se teď zúfila na lífku m6stku. Je rozjefděná od stovek kol. Hluboké stopy pneumatik nestačil písek zavát. Konečně trochu rychlejli postup. ' Ručička rychloměru, která se po ty dvě hodiny témě!' nevzdálila od nuly, se opět vyhoupla mezi desitku a dvacitku. Jedeme, znovu jedeme. Ale tohle jif nemůfe být poulťl Kolem se stále častě ji objevují staré, suché kanály a písčitou půdu vystl'ídal naledlý prach. Že by to jlf byly naplaveniny Eufratu a Tigridu? Jedeme dál asi čtvrt hodiny, kdyf se cesta znovu zufuje. Je vfc a víc rozjefděná a nale toyota po ní poskakuje jednou v té, podruhé v jiné koleji. Jindy bychom asi nadlení nebyli, ale dnes jsme vděčni za kafdou, byť sebemenli známku civilizace. Náhle drncání pl'estalo, jako kdyf utne. Pod koly vozu se odvíjej i první metry asfaltové vozovky. Oddechli jsme si. Poulť Je za námi. Kdyf dojífdíme k prvnímu rozcestniku, je lepli nejen nale nálada, ale I viditelnost. Objevil se dokonce i bledý slunečni kotouč za clonou zvíl'eného prachu a pisku. Byl to dobrý pocit být znovu v bezpečí. A navíc jsme byli bohatli o zkulenost, fe ne vlude je člověk opravdovým pánem. Na vlastni kůfi jsme zalili, fe jsou na světě jeltě stále o,blastl, kde p!'iroda rozhoduje o byti či nebytí člověka.
18
ZU.ZANA NOVÁKOVÁ
čten'ářům Ohníčku
Černý Janek v Uherském Brodě Na nové radnici v Uherském Brodě ve výklenku pod hodinami stojí černouš~k. P.íkají mu Cerný Janek. Chvilku předtfm, než radniční hodiny odbiji celou, zazvoní Cerný Janek, jako by chtěl připomínat, že ostražitosti nikdy nezbývá. Stojí tam a tahá za provázek už celá staletL Už od těch dob, kdy hordy povstaleckých křižáku kurucu oblehly jedné tmavé noci město a málem ho dobyly právě proto, že obránci Uherského Brodu moc ostrHltí nebyli. Usnuli za hradbami, a zachumlaní do plášťu, spokojeně odfukovali ze spánku. Nebýt náhody, vzalo by to pospání zlý konec. A právě na památku té šťastné náhody, která Uherský Brod zachránila, postavili do výklenku na věži Cerného Janka. Jak to bylo? Pod ochranou tmy - hvězdy tenkrát nesvítily a také měsíc si zakryl tvář - plížili se kuruci k hradební zdi. Hrnuli se odevšad a stále bliž a blíž jak houstnoucí stíny. Vlekli dlouhé žebříky. A vztyčovali je a opírali o stěny z kamenných kvádru. Brzy se první kuruc přesmykl přes hradební zeď. Měl za úkol obhlédnout, kudy je dó města nejsnazší přístup, pak dát znamenL Kuruc se plížil kolem hradební zdl, hmatal ve tmě po drsných žulových kvádrech - a tu mu přišel pod ruku nějaký motouz. "Vida, provázek! Mohl by se hodit," pomyslel si kuruc. Ale kde je asi provázku konec, o tom už nepřemýšlel. Hned táhne, aby sl tu užitečnou věc smotal do kapsy. No provedl to dobře! Jen motouzem trhl, zazněl mu nad hlavou jasný kovový hlas. A jak v úleku motouz opět z ruky pustil, ozval se další úder a pak další. Kuruc rozhoupal zvon, kterým Bro.dští v dobách válečných ohlašovali útok nepřítele. To se ví, že spáči za hradbami pyll v tom okamženf na nohou. A nejvyššl čas! :Lebříky kolem hradeb byly plné kurucu, někteří tl zbojníci už dokonce přelézali zdi. Obránci měli co dělat, aby žebříky zas poshazovali. Zaplanuly olině, zařinčely zbraně, ozval se pokřik bojovnfku. Do rána byl útok odražen, Brodští město ubránili. Ale co kdyby ten první kuruc nenahmatal ve tmě provaz? Anebo kdyby o něj nestál? A tak Cerný Janek dodnes vyzvánf: Nespěte!
HAVRANí DOGA Námět a scénář Ivo Pechar Kreslí Vladímír Krb
TTJHLE TO R
KIŮVI'Áť Jo .l , 7'l:HE, vY YEJTRl-lo"VE , eA V1101L RCK'r'!
SI HY.Jt.t; IitE KJ>YIl- TI/ ~rLI P1líÍ'J ffE JIH .,.RTIi?'" 1<0000~RLlšrE: RLE PLOUHO ~I TO N'I'SLET IJEDLtPtJLI_ 1'1 ....
J/11 TO JEŠTĚ UKR~EHE,
co. CttEJLO"
ŠKVRROBETOJÍÍléf IIIIS lJOlfI1RJ!PUJI; VI!.I/IiTI:
K~dJ/IK.~r
ro~oll. ~R sKvnÍio -
DETrJIIŘéK't: 7""''':'D.~ .... ' 1
TOIf Sf SPOLV lEŠTĚ rIt..OlfLtlVIÍfI: . I.IEIOll.iÍl JI TO HLE VYll.íí>lh .s CHE/LOV.
o
MIKULÁŠOVY Sempé Goscinny
.#
PATAI,II4:
VĚCNÉ VyučoVÁNí Zítra, jak nám i'ekla paní učitelka, budeme mít úplně zvlUtní hodinu vl!cného vyučováni. Kafdý z nás sl má pi'lnést nějakou věc, ti'eba ně jakou vzpomínku %cest. Pi'I hodině pak kafdý ten pi'edmět popíleme, prostudujeme ho, paní učitelka nám o něm podá výklad a potom kafdý z nás poví, jak ten pi'edmět zlskal a jaká vzpomínka se k němu vále. "Ale jaký pi'edmět sl máme pl'l_ nést, paní učitelko?" %eptal se Krylpín. "Vfdyť uf jsem to I'ekla, Krylpíne," odpověděla paní učitelka. "Ně co zajímavého, co má svou historii. Tak napl'íklad pl'ed několika lety jeden z mých láků pl'inesl kost dinosaura, kterou jeho strýc nalel, kdyf kopal na zahradě. Můfe mi někdo % vás I'íct, co je to dinosaurus?" Celestýn se hlásil, ale my ostatní jsme se zabll bavit o věcech, které pl'lneseme, a v tom rámusu, co dělala paní učitelka, jak mlátila pravítkem do stolku, nebylo slylet, co ten mazánek povídá. Kdyf jsem pl'llel domů, I'ekl jsem
tatínkovi, fe musím pl'lnést do Ikoly nějaký senzační suvenýr % cest. "To je dobrý nápad, takové praktické cvičení," I'ekl tatínek. "Kdyf láci ty pl'edměty vidí na vlastní očl, nikdy uf na ně nezapomenou. Ta tvoje paní učitelka je dobrá, moderní. A teď se podíváme ... Co bys tak mohl pl'lnést?" "Paní učitelka nám I'ekla," dodal jsem, "b nejleplí %e vleho by byla kost dinosaura." Tatínek vyvalil oči a opáčil: "Kost dinosaura? To je nápad I Kde mám podle tebe sebrat kost dinosaura? Ba ne, MikulUI, bojím se, fe se budel muset spokojit s něčím mnohem obyčejnějlím." Ale já jsem mu I'ekl, fe nechci pl'inést nic obyčejného, fe chci pi'lnést něco, na co by kluci zírali, a tatínek ml odpověděl, fe nemá nic takového, na co by kluci mohli zírat. A já jsem zase I'ekl, fe nemá cenu pl'lnUet věci, na které by nikdo nezíral, a fe zltra raději nepůjdu do Ikoly, a tatínek ml i'ekl, jestli chci dostat pohlavek, a Já jsem se dal do breku a maminka pl'lběhla z kuchyně. "Co se zase děJe?" ptala se. "Nemůfu vás nechat spolu o samotě
Kapitola z knihy Lel Vacane.. du petit Nlcolu, <šl Denotl, Parll, 1964
ani chvili, aby z toho nebyly maléry. MlkulUI, pl'estaň brečeti O co jde?" "Jde o to," i'ekl tatínek, "fe tvůj syn %ul'í, protofe mu odmítám dát kost dinosaura." Maminka se na nás podívala, na tatínka a na mě, a zeptala se, jestli vllchnl v tomhle domě nezelíleli. Tatínek jí to tedy vysvětlil a maminka ml i'ekla: "Nemusíl hned %e vleho dělat tragédii, MlkulUI. Jdi se podívat tamhle do skl'íně, je tam fůra zajímavých suvenýrů % cest. Napi'íklad ta velikánská mulle, co jsme sl koupili o prázdninách u mol'e." Já jsem i'ekl, fe pochybuj u, fe by kluci %írali na nějakou mulli, ale maminka byla celá nadlená a tvrdila, fe mě paní učitelka pochválí. Tatlnek lel pro tu mulll, která je fakt hodně veliká a je na ní nápis "Vzpomínka z Mol'ských lázní". Tatínek mi jeně poradil, fe kdyf chci, aby kluci %írali, mám jim vyprávět o prázdninách u moi'e, o ndem výletě na ostrov Vodní tl'íně a o tom, co stál pokoj v hotelu. Jestli tohle kluky neohromí, pak už je neohromí nic na světě. Maminka se smála a I'ekla, že máme jít kestolu,adruhý den jsem hrdě kráčel do Ikoly
s mullí zabalenou do hnědého papíru. Kdyf jsem tam pl'ilel, skoro vllchni kluci uf tam byli a ptali se mě, co jsem pl'inesl. "A co vy?" %eptal jsem se. "Já mám nůf na papír," chlubil se Jáchym. "Strýček Abdon ho pi'lvezl jako dárek tatínkovi z Toleda. To je ve Španělsku." Ale Polívka - to je nU dohllfltel, ale jmenuje se vlastně Jinak - Jáchyma %hlíd a nůf %abavll a I'ekl, že nám uf nejmíň tisíckrát zakázal nosit do Ikoly nebezpečné pl'edměty.
"Ale pane učiteli," křičel Jáchym, "paní učitelka ml nal'ídlla, fe to mám pl'lnéstl" "Cofe?" podivil se Polívka. "Panl učitelka fe vám nal'ídlla, abyste pl'inesl do Ikoly tuhle zbraňl No to pl'estává vlecko, já vám tu věc zabavuji. Polívka lel %azvonlt na zvoneCj my jsme se sel'adlll, a když jsme vcházeli do ndí tl'ídy, tak Jáchym brečel.
"To dobl'e začlná," I'ekla paní uči telka. "Co se stalo, Jáchyme?" Jáchym jí to vyprávěl, panl uči telka vzdychla a I'ekla, fe pl'lnést
tf/; ft(t~ ~I i ~~ ~T~ ~~ fl
~til~~i~l1
~> O
~ :IC
.~ ~
oe I:
~
:5 >Ň 9 1&1
f
Ilůl nenr zrovna nejlťastnějlr nápad. ale le se to pokusr s panem Dubonem (to je Polívkovo pravé jméno) nějak urovnat. "Tak, a tec!' se podrváme, co jste pl'lnesll," pokralovala panr ulltelka. "Pololte vJechny pl'edměty pl'ed sebe na lavici." Tak jsme rozbalili ty věci, co jsme pl'lnesli. Vendelrn pl'inesl Irdelnr listek z restaurace v Bretani, kde jemu I jeho 'rodilům mot chutnalo; Albin pohlednici z Riviéry; Celestýn cestopis, který mu jeho rodile koupili v Normandli; Krylpin pl'lnesl omluvenku, le doma nic takového nemajr - ale bylo to vlastni nedorozuměnr, jeli kol Krylprn to nepochopil a myslil, le má pl'lnést kost; FridoHn s Viktorinem, nádivové, pl'lnesll kaldý mulli. "No 10," vytahoval se Viktorin, "ale já jsem tu svou nalel na pláli zrovna ten den, co jsem zachránil jednoho llověka, co se topilI" "Prosim tě," ulkHbl se Frldolín. "Pl'edně neumrl plavat ani znak a za druhé, kdyl jsi tu svou mulli naJel na pláli, tak prol je na nr nápis , Vzpominka z Krásných Obzorů'?" "To se vil" pl'lsadll jsem sl. "ChceHacku?" zeptal se mě Viktorin. "Viktorine, jděte ze tl'rdyl A ve ltvrtek tu budete po Ikole. A vy, MlkulUI a Fridoline, buc!'te zticha, nebo vás taky potrestám'" "Já jsem pl'lnesl suvenýr ze Švýcarska," usmrval se na celé kolo Augustýn. "Jsou to zlaté hodinky, které sl tam tatrnek koupil." "Zlaté hodinky?" zvolala panr ulltelka. "Vi vál tatine.k, le jste je vzal do Ikoly?" "Ne," odpověděl Augustýn. "Ale
22
kdyl mu povrm, le jste ml nal'rdlla, abych Je pl'lnesl, nevynadá ml." "Já le jsem vám to nal'rdlla?" kl'llela panr ulltelka. "Vy nemáte rozuml Buc!'te tak hodný, udělejte ml tu radost a okamlltě ten Iperk $chovejte zpátky do kapsy I" "Jestli nepl'inesu domů ten nůl na paprr, tatlnek ml pekelně vyhubuje," kňoural Jáchym. "Ul jsem vim I'ekla, Jáchyme, fe se o to postarám," okl'lkla ho panr ulltelka. "Panl ulltelkol" zajelel najednou Augustýn. "Mně se ztratily hodlnkyl Dal jsem Je do kapsy, Jak jste mi nal'ldlla, a tec!' je nemůlu naJit." "Nemohly se pl'ece ztratit, Augustýne," I'ekla pani ulltelka. "Dival jste se na zem?" "Ano, paJ1i ulltelko. Nejsou tam." Pani ulltelka Ila k jeho lavld, vlecko tam prohlédla a potom nás vyzvala, le máme taky hledat, ale dávat pl'ltom pozor, abychom na hodinky nellápll. Frldolin pl'ltom shodli moJI mulll na zem, a tak jsem mu jednu vlepil. Paní ulitelka zalala kl'llet a nechala nás po Ikole a Augustýn do toho I'ekl, fe jestlr se hodinky nenajdou, bude to pani ulltelka muset lit vysvětlit jeho tatinkovl, a Jáchym se pl'lpojll, fe jeho tatinkovi taky - zase kvůli noll na paplr. Ale vlecko dobl'e dopadlo, jeli kol Augustýn nalel hodinky v podlivce saka a PolíVka vrátil Jáchymovi nůl na paplr a pani ulltelka , zrullla vlechny tresty. Byla to moc za/lmavá hodina věcného vyulováni a panl ulitelka prohlásila, le díky těm pl'edmětům, co jsme pl'l nesli, na ni do smrti nezapomene.
I •
27, rolnlk, l, 1---3 - R. Fišarová, VoJtěšská 835, 58001 Havl. Brod . Pohledy letadel za samolepky -' J. Jakubec, Souběfná 111/26, 150 00 Praha 5. CHT~JI ZiSKAT
Foto
zpiváků
(Reeda, Schelingra,
Čecha, Gotta a dalšlch) za pohledy
I
•
INFORMUJi Lenka Fialovi ze 3. ti'ldy z Velkého MezINčl nim napsala, Jak se na podzim s rodiči vypravili sblrat kaštany. Dvě bedýnky dobi'e ulofill a v zimě, kdyf nastalo !patné počasl, nosili kaštany zvěři do lesa. Měli radost z toho, fe zvě!'1 ulehčili zimnl stridini. D. Novikovi z PS Pi'itelstvl z i\.evnic nim napsala o hezké výstavě "Ze země pi';itel". Pioný!'1 od podzimu shromafďovali obrúky, čl;inky, (oto a pohlednice o SSSR. Vše uspoi';idali do pěkných alb. Vei'eJnosti se výstava velmi IIblla. NABizEJí Pohledy měst naJlch I zahr. za foto zpěváků (K. Gotta a H. Vondričkové) - R. Sobotková, Slavlčko va 4,638 00 Brno. Barevné pohledy měst za Jiné, Jen s erby - I. MUcková, H. Kvapilové 16 a, 746 01 Opava. Knihy, plakáty herců, ubrousky, Uyl'lfstky a dalli materiál za vše o Vinnetouovi a knihy K. Maye D. Šustekovi, sldllště 617, 46014 Liberec. Foto herců a zpěváků, známky, pohledy a dalli za foto O. Sharlfa, T. I:IlIla a P. Newmana L. Reldlovj, sldl. 575,41741 Krupka. Jakékoliv pohlednice za Ohnllek,
měst, známky a nálepky - P. Pecina, Růiovi 21,66412 Oslavany. Foto
Vlnnetou&, Reeda, skup. ABBA za pohledy, samolepky a obaly H. Hrabětová, Rudé armády 395, 40777 Šluknov. Plakát skupiny ABBA a dalllch skupin za desku skup. ABBA - Š. Němcová, Slovenská 2904, 73301 Karvlni. Plakáty zahr. skupin za foto Vinnetoua a prospekty aut Trabant a Barkas L. Ztratil, sldl. vii 1, 41801 Bllina. Vle o K. Gottovi za pohledy kvě tin a zvlřat. - J. Baláiová, 671 65 Bi'eiany 40. Foto a plakáty beatových skupin za album známek D. Švédovj, 1. máje, 320 08 Plzeň. Knihu o D. Reedovl za dvě alba se známkami - J. Janasová, Olomoucká 7, 79368 Dvorce. Foto zpěváků a známky za nálepky - R. Jilgová, 561 02 Dolnl Dobrouč 80. Ohniček l. n, rol. 27 za kulaté pohl. měst I. Arnoštová, Dukelská 834, 783 91 Uničov. Foto psů nebo clzi známky za obaly od čokolád - M. Novákovi, Trávniky 1203, 76502 OtrokovIce. Foto herců a zpěváků za pohledy květin - P. Sti'elcová, Vrchlického bl. 288/2839, 434 01 Most. Pohledy vleho druhu za modely angl. autlček - J. Kúmstát, Koul'imská 74, 280 00 Kolln III. Vylivaci bavlnky za pohledy, nálepky a dalšl - M. Holubová, Na břehu 27, 19000 Praha 9 - Vysočany.
Kresli a pile Fanek Foltýn
NEJPODIVUHODNĚJší HNíZDO ' ze vlech nol'ch ptcfkil rtovl moudlv/d· ~ek lulnl. Je to malý, ale Ilkovný ptd. ~ek. Vybere sl prutnou vfty/~ku vrby nebo o/le o za~ne JI ovlJet dlouhými travinamI. Pracuje zobd~kem o prrty. Oblhd kolem té vfty/~ky Jak op/~ko. Potom uplete z trdvy hrulkovltý vdček - takový koll~ek - a Jeho okaté rtfny upfchuJe chmýnm kočl~ek nebo och· mý'enýml semlnky orobince. Hnlzdo Je neoby~eJnf teplé a taky pevné. Neprll do nfJ o nefoukd tam vItr, protole moudlv/d~ek p"rtavl na v/etový otvor JeJtf ochranný tuný/ek, takovou p/stfnou verandu. Tahle podlvuhodnd stav· blčka pak vlsl nad vodou Jak dutd p/stě. nd hrulko. VItr JI mille cloumat, Jak chce. Spll by utrh z ko'enil vrbu nelil hn/zdo z věty/~ky.
Aholl Budeme kamarAdi, chcete? Mne se nemuslte bát, I kdyl nejsem lAdný drobel!ek, Já mim rid dltl a v6bec Jsem kafdým coulem slulný pes. Upl'lmnl 'el!eno, my foulcl Jsme takovl dobrosrdelnl moulové, Jenom na Ikodnou Jsme osUI lak se paUl. Itlki se, fa • naJlml p'edky lovlval ul sAm Karel Čtvrtý - a od té doby jsme v Čechich doma po'id. Oflclálnll.me ovlem vedeni teprve od roku 1882 a teprve 1963 se nám dostalo uznAnl Mezlnárodnl kynologické federace - to Je neJd6lefltlJ'1 peJska'skA organizace v Evropa. Ale nám Je to Jedno. My Jsme vldycky pocti vl slouflll I!lovlku. Pracujeme stelnl dob'e v lese Jako na poll, ve vodl I v nep'ehledném terénu. Tedy, abyste sl nemysleli, le snad vyhrabáváme brambory nebo uklizlme klestl, Jsme odlakllva
psi 10v8&1 a naJe price, to znameni provizet my.llvce a za vlech okolno.tl mu pomihat. NeJen pl'l lovu, kde vyhledbime a vystavujeme zvl', dohledbime post"Iené ku.y a aportujeme vlecko, co J.me schopni uzvednout, ale také pPl sledovinl Ikodné po celý rok a treba I vyhledivinf novorozených zaJfi!kll, .mat a bafantlch hnlzd. Ve vysoké trtvl nebo ve voJtllce zvl' rida klade mlld'ata a pernati .tavl hnlzda. Ovlem sekuka potom hnlzdo znli!1 _ mlidl zabiJe' nebo zmrzal!l. A proto Ji vldyclcy nap'ed prohledidm takovi mlsta a na kafdého mrftouska upozornlm, aby ho mohl myslivec odnést do bezpei!1 dPlv, nel se stroj pPlbllll. fidnému z tich malých tvorel!k6 neubili lm - ul z toho vldlte, le jsem opravdu hodný pes. PPI takové slulbl ovlem mUII být naJlnec jak se paUl otulllý. Nikdy Jsem urousaný af po ty lVé p'evl." slechy, Jindy do mne pere slunll!ko, af se ml Jazyk plandi po zemi - my psi se totll nemllleme potit jako vy a tak .e ochlazujeme tlm, le odpaPuJeme vodu Jazykem. Hodnl ml pomihi ta moje husti, drltovlti .nt, po které voda sklouzne. A pod ni, to znameni pod dlouhými tvrdými peslky a troJku kratll kryci srsti, mim mikoul!kou, hustou podsadu nlco Jako teplé .podnl prádlo. Muslm taky nlco vydrlet, a proto Jsem opravdu statný pes. PPI výlce od 60 do 66 cm mim villt 28 al 34 k,. Fenky jsou lamoz'ejml menl! a lehl!l, lak Je obecnl u nil ps6 zvykem. Jak mne poznite? Ul podle jména - jak to ukazuje, mAm na .podnl I!ellstl nápadný tuhý vous. H'bet nosu mám tr6Jku vyklenutý, Plká se tomu mimy klabonos, ol!l hluboko vsazené, a Jak pravlltandard, mlrného výrazu. Jako cell moje povaha. Barvu mám p'evilnl hnidou, bud' Jsem I!I.tY hnldik nebo mám bUe prokvetlé odznaky a konel!ni§ mohu být tmavý bllou' s hnldýml plotnami. Bez práce Jsem neJťastný, a proto se nehodlm Jinam nel privl do rukou výkonnému myslivci.
_ pl~E HELENA KHOLOVÁ - KRESLI VLADIMfR KRB
JEDEN PROTI
EDNOMU MARTINEC PROTI
HOLEČKOVI
Stává se to několikrát za zápas: Útolrd hrál! oklame obránce soupel'e a najlldl sám na brankál'e. Kolektlvnl hokejové drama se tak na pár sekund změnl v souboj jednoho proti jednomu. Takové situaci se mezi diváky I'iká vylolená gólová tance. Je to ale skuteěně pro útoě nlka tak veliká pl'ilelltost ke vstl'elenl branky? "Kdepak! Mysllm sl, le větll tancl na úspěch má v těchto sltuaclch brankál'," I'rká jeden z naIlch neJleplich útoěnrků Vladlmrr Martinec. "V procentech by to bylo tak asi 65: 35 pro brankál'e. Je ve znaěné výhodě, protole nemusl nic vymýllet, jen reagovat podle toho, co udělá hráč s kotouěem. A pro útočnlka v té rychlosti nenl lehké najit ten nejlepli způsob, jak brankál'e oklamat. Jen se na brankál'e podivejte - je jich plná brankal"
24
"s tim nesouhlasím!" oponuje Jiří Holeček. "Šance útočníka i brankáře jsou úplně stejné." Před lety se snalili vlichni útočnici zakončit své sólové nájezdy na brankáře kličkou - blafákem. Teď dávaji přednost střelbě. Proč?
MARTINEC : "Dnes má totiž větlina brankářů rychlé nohy, vlichnl jsou pohybliví a je těžké je kličkou obhodit. Určitou roli v tom hrají i dnes používané hokejky se zahnutou čepeli. Prohnutá čepel je výborná pro tvrdou stl'elbu, ale dá se s ní střílet Jen jednou stranou, což je při blafáku
logické, i když se to zas nesmí pl'ehánět a nemá cenu střílet tl'eba z půlky hl'iJtě nebo z rohu. V ndem hokeji pořád jeJtě se stl'elbou dost Jetl'ime, měli bychom střílet vic." Někdy o souboji brankál' - útočnik rozhodne rozhodči. Nal'ídí za faul trestné stl'ílení. Pak může jet hráč na brankáře od půlicí čáry nikým nestíhán a neohrožován. Kdo je teď ve výhodě?
MARTINEC : "To je pro útočníka jeJtě horlí. Nikdo asi nedokáže být úplně klidný, když se na něj dívá celý stadión a vJichni čekají, že dá gól. Brankář je jistě taky nervózní, ale on nemá co ztratit. Nikdo mu nel'ekne: Ty jsi prohrál zápas, protože jsi nechytil penaltu I Penalta se promě ňuje daleko hůř, než když se uvolním při hl'e třeba pět metrů pl'ed brankou. Pl'i hl'e mohu brankál'e spíJ pl'ekvapit, musi sledovat i postavení dallích hráčů, kdežto pi'i trestném sti'ílení se soustl'edi jen na mne." To byly jen obecné úvahy. Ale o výsledcích těch to hokejových soubojů jednoho proti jednomu rozhoduje pl'edevJim uměni útočníka a umění brankál'e. Z kterých útočníků mají brankáři nejvědí strach 1
LEVÁ, PRAVÁ, PŘEDNí, ZADNí, POZOR, PEJSKU, NEUPADNI! co MATE PROTI PSU NA LYŽrCH? ptá se doktor H. Clagett Hardlng kafdého, kdo nad Jeho nlzounkým společníkem vrtí hlavou. Jezevčik Schmalz Je totiž už zkuleným IyhI'em a Hardlngovl ho. sebou berou na kafdý Iyfal'ský vikend. Původně prý nemohl vydržet doma smutkem, když odjeli do hor - tak mu doktor Harding nechal podle sádrových odlitků pol'ídit čtyl'l botky, pl'll'izl starlf lyže, dal sl práci s vázáním - a bylo to. NeJvic rozruchu ovlem Schmalz působí na stanlcich výtahů a lanovek: ač Jeho pán vždy zaplati liste k I za něj, hlasitým Jtěkáním se domáhá Jizdy zdarma. Jak by ne, vždyť se kvůli němu vždycky seběhne tolik lidí.
HOLEČEK :
"Strach nemám z nikoho, ale Ipatse chytá proti Novému, Edovi Novákovi a Hlinkovi." ně
A kterým brankál'ům se z těch tak zvaných vyložených Janci nejhůř dává gól? MARTINEC : "Holečkovi. Ale tak výbornému se dává Ipatně gól vždycky a odevlud. A není nijak příjemný pocit jet na Vlada Dzurlllu. To mám vždycky dojem, že ten puk vůbec nikudy nepůjde do brány procpat. Když se Vlado roztáhne, je jak golem, branka za ním není ani vidět. A navíc má úfasně rychlé nohy I To není žádná legracel Když nedám, hlediJtě píská, a pak se tl'eba jeJtě řekne, že jsem tou neproměněnou Jancí prohrál zápas. To prostě ten, kdo nehrál hokej a nikdy nejel sám na brankál'e, nemůže pochopit." (mk) brankáři
nevýhoda ... Dát gól pěkným blafát<em, to je ne)hokejová lahůdka, člověk se při tom pobaví, ale povede se to jenom jednou dvakrát za sezónul" vědí
HOLEČEK : "Proč začali útočníci I při sólových nájezdech vic stl'iletl Naučili se to od Kanaďanů. V kanadském hokeji se sází na jednoduchost, platí: čím víc střflíJ, tím víc gólů můfeJ dát. Je to SNíMKY JI"I PEKÁREK
P' evz ato ze Stadionu
"
"
SOUTEZ· OHNíČKU . ~
(
,
"Tak nevím," bručí si pro sebe Felix, "tohle město se mi zdá nějaké podivné ..... Když si pozorně prohlédneš celý obrázek, I ty přijdeš na to, z čeho jde oříškovi hlava kolem. Vidí totiž
ořlšek
pět chyb, kterých se dopoultějí válniyí ctenál'i v tomhle městě. Až všechny chyby obJevfš, napiš je
na korespondenční lístek nebo na pohlednici, připiš do rohu slovo SOUT~L a svou odpověď pošli na adresu: Ohníček, U Sovových mlýnů 9, 11836 Praha 1. nejpozději do 10. dubna 1978. Všechny správné odpovědi slosujeme a padesáti výhercům pošleme pěknou knížku. Rozluštění najdete v 19. čísle Ohníčku.
26
NAKRESLILA EVA PRŮ~KOvA
, ~redakční
- Dědo, co jsou to lidojedi? ptá se maličký Jirka. - Dnes už vlastně neexistují, vysvětluje děda. proč? To
- A
ponožky Y'Yaly z]z Sám.ošky vám móóc děkuji za vytrvalost a trpělivost ve vyplňo vání pololetního vysvědčení žáka jménem Ohníček. Dali jste si velkou práci, což oceňuji, protože to bylo ve dnech, kdy vrcholilo pololetí a každý z vás hleděl, aby jeho vlastni vysvědčeni bylo co nejlepší. Přála bych vám, aby bylo často takové, jaké dostal Ohniček. Obdržel hodně jedniček, sem tam dvojku, i trojku, výjimečně v několika přl padech čtyřku. A to vedlo k tomu, že se všichni redaktoři i my (protože patříme do rodiny Ohníčku) sesedli nad jednotlivými čísly, porovnali se známkami a řekli si, že některé věci bychom udělali jinak. Tot' se ví, vždycky se všechno nemůže líbit všem, ale přece jen ně kterých vašich návrhů můžeme využít. Kteří vytrvalci byli vybrani, Je dozvíte v 17. čísle Ohníčku. Doufám, že jste v čísle 9 nepře hlédli můj krásný barevný obrázek. Jistě měli radost všichni, kteří si psali o můj portrét. Toník z Ostravy-Zábřehu byl nemocný, a tak si
někdo snědl?
Jana Petrikovi. Praha 10
• Jiřinka
-
MOJE MILÉ KAMARADKY A KAM ARA DI, především
je
zvedne telefon a slyJ/: Dejte ml prosim Olgu k telefonu! Tady žádná nenl ... PromIňte, jaký je vái telefon? Červený! Ale Já mysllm čis/o! To Je bUé... Tereu MUllerovi. Praha 3
na mne vymyslel několik dotazů. Čím se živíme? Látkami z humusu, z půdy, které nám k ooživě stačí. Zda jezdíme někdy na prázdniny. Naše prázdniny jsou v zimě, a tu dobu většinou prospíme a sbíráme síly na novou práci. Někdy nás redaktoři vezmou na Pionýrský tábor, abychom si užily dětí, pří rody a bohaté půdy. Budík nepotřebujeme. Jistě si umíte předsta vit, jak brzy a krásně zpívají ptáci. Ti jsou našim budíčkem. Zda máme doma telefon. Nemáme. Musely bychom ho mít přikrytý peřinou, protože děsně drnčí, a jak víte, nesnášíme hluk. Komu bychom vlastně telefonovaly, když se denně s ostatními žížalami vidíme? Pupínkovl však ležela tvá poznámka v hlavě a začal vymýšlet, že bychom si třeba mohly telefonovat z místnosti do místnosti. Ale řekni, mělo by to smysl, když jsou místnůstky malé a my se dobře slyšíme i bez telefonu? Vaše jarně naladěná Sámoška a spol.
• V restauraci je nápis: Neumíte vai'it1 Pi'ijdte k nám, najíte se jako doma ... Martina Dubovi. Valalok' Mniflll
- Nezdá se vám, že letíme přilil nízko? ptá se cestujici souseda v letadle na lince Londýn-New York. - Proč myslite? - Ale zahlédl jsem za oknem hejno ryb ... lana Semridová. Tf.lt!
•
- Pane vrchní, už jsem tady hodinu a nikdo si mne nevnmál - Ach, pane, to vám závidím. lá jsem tady už sedm hodin a poi'ad na mne někdo volá ••• Ivana ~roubová. Praha 4
•
- To je zajimavé, strýčku, že mái fedivé vlasy a černé vousyi - Hm, to bude osl dm, že vlasy jsou o dvacet let starii ... Martina Cepovi. Pardubice II
•
Jezdíte rád, pane? Velmi rád. Tak proč se to nenaučíte?
Vlasatí mládenci měli koncert. Ti'ásly se lustry, divácllilell, praskaly židle. Zoufalý pořadatel se konečně zmocnil mikrofonu a pohrozil: - Jak nebude hned pol'ádek, zavolám holiče ... Ladl.l.v Nerulil . Praha 4
•
- To nohy, - No sotva
plvelko mne postavilo na libuje sl babilka. vldll, a já se po t~ch tl'ech belhám ... stěfuje si d~da. Pavel
Hoda~.
Humpolec
Nada
• - Ten vál pes ml ale dol. Vlera prohnal al no k1/lovatkul - A dohnal vás? - Ne, Já pl'eběhl na lervenou ...
mě
Michal Beran. Praha 2
ZE ŠKOLNrCH LAVIC
- Mami, mohu sl zasadit na :z:ahrádku mrkev? - Ale půda je jeltě zmrzlá! - Vfdyť ti I'lkám, fe budu sázet na zahrádku a ne na půdu .• • Kro~kov' .
Pl'lroda upadla k zimnimu spánku, jen zmrzli ptáci poletovali. Václav ~vec. Makov" T6bora
•
Vratimov
Rybilky se chovali v antikvariátu • Kráva, býk, vůl a tele Jsou skotl .
•
- Jano, co rozumlme pod slovy vzdáleni pl'lbuzni? - Tl'eba moje bablěka, bydli af v Bratislavě ...
M. Bexvodová a R.
Martinovi~ová.
•
Byl podzlmnl veler - prvnl máj ••. Jindra Pacovlk6. Pomexl
Mirka Jeremlálová. Chomutov
•
Polárnici si zalofill hudebnl kroufek. - Vlte, jaký je rozdll mezi basou a houslemi? zeptal se jednou vedouci kroufku. - Basa déle hoří •.• Irena Kaurnerová, Kout na Šumavi
Tati, který velbloud je tatlnek a který maminka? Ten v~dí, nebo ten menlí1 Pamatuj sl, synu, fe ten věd I velbloud je vfdycky tatlnek ...
- Haló, Jsou tam Instalatél'i? My máme zatopený byt! - Tak jděte o patro výl! - A co nábytek? - Ten vyplave za vámi. ••
Tak se podlvej, Bedl'ichu, a to se mi prodavalka zapl'lsahala, fe můj plálť je jediný model
Iveta ~tuknerová. Lhota u Plxni
- Já nesnUlm jlzdu vlakem proti sm~ru jizdy. - Tak sis m~1 s n~kým vyměnit mlstpl - No právě, s kým, kdyf jsem byl v kupft sám ••• ~irka Houlkovi. Brno 16
•
•
Jak se ty lerné kalhoty proti bělo'ull vyjlmajl. ..
Plxell
í
- Věrko, politeJ do desitll - Jedna, dvě, tl'l ••• - Správně, a tetl obráceně? Věra se otoli k ulltell zády a spUStil - Jedna, dvě, t;rl ••• Juliána Kurucxová. VI.llm
•
Z DEŠT~ POD OKAP
~
DOPLŇOVAČKA S TAJENKOU
.
.
.
T
.
.
T
.
Jestllfe správně doplnite jména ndich známých hrál:ů kopané, v tajence vám vyjde název pl'islulného populárniho sportu. pUD
Ohníček - zábavný čtrnáctideník. Vydává česl(á ustiedni rada PO SSM v Mladě frontě . - Šéfredaktorl(a Marie Lapáčková . - Za.stupky .. ně šéfredaktorky Elišlca Knotová. - Výtvarná redaktorka Věra Fal · tova . - Redal
Léo, hrdina jednoho oblfbeného seriálu francouzských děti, Je tak zabrán do úklidu, fe ani nezpozoroval nebezpel:i, které na něj za oknem l:ihá: opici, co utekla ze zoologické zahrady. Objevil, které tl'I pl'edměty ukradla Léovl1 (n'l -i!aw,J A III1!J30~oJ ''<,. -V!.!'15 po i!!I'I ';)aJaqo'l)
v TECH~~CKÉr: MUZEU se stala podivná věc: stíny starých lokomotiv se zpřehá zely. Najdi každe lokomotivě její stín!
'9a 'SV)
INDEX 47011
-< >
~ , ct
U-
I
--~----~~~~~ X
>a:
