OHEÒ A ARCHEOLOGIE
TÉMA I
A
B
n Obr. 1 A Birituální kolektivní hrob z období šòùrové keramiky (Slaný, okr. Kladno); B detailní pohled na kolektivní žárový pohøeb z období šòùrové keramiky s èetnými keramickými milodary (foto J. Turek).
Oheò – alternativa v cestì na vìènost Význam kremace v mladším eneolitu støední Evropy V tomto pøíspìvku nahlédneme do myšlenkového svìta našich pøedkù v mladším eneolitu a budeme sledovat, jak kremace mohla v nìkterých obdobích také pøíslušet konkrétním spoleèenským kategoriím a její volba byla založena na genderové a vìkové pøíslušnosti jedince, respektive na jeho spoleèenském statusu. n
Jan TUREK Univerzita Hradec Králové
V tomto pøíspìvku se pokusím nastínit roli ohnì v pohøebních zvyklostech 3. tisíciletí pøed Kristem v teritoriu støední Evropy, kdy byl tento pohøební ritus vzácným, pøípadnì komplementárním jevem a kdy pravdìpodobnì souvisel s jistou formou genderové diferenciace.
Úvod Dosavadní studium žárového ritu pravìkých komunit pøineslo jen omezené množství interpretací spoleèenského významu kremací a symboliky pohøebních obøadù a rituálních míst s nimi spojených. Volba žárového ritu v pravìku zpravidla souvisela s vírou a kultem,
pøípadnì s pøedstavami o posmrtné existenci, reinkarnaci a podobnì. Volba kremaèní metody pohøbu mohla zohledòovat etnickou pøíslušnost nebo regionální pùvod, pøípadnì odlišnou religiozitu zemøelého. Kremace mohla v nìkterých obdobích pøíslušet konkrétním spoleèenským kategoriím a její volba byla založena na generové a vìkové pøíslušnosti jedince, respektive na jeho spoleèenském statusu. V tomto pøíspìvku se pokusím nastínit roli ohnì v pohøebních zvyklostech 3. tisíciletí pøed Kristem v teritoriu støední Evropy, kdy byl tento pohøební ritus vzácným, pøípadnì komplementárním jevem a kdy pravdìpodobnì souvisel s jistou formou generové diferenciace.
klady pohøbívání pochází také doklady kremací (Homolka, Praha-Bìchovice a další). Je možné, že právì tento charakteristický rys støedního eneolitu, tedy absence archeologicky rozpoznatelných stop pohøbívání, mùže souviset s pøevažujícím žárovým ritem a zvykem ukládat ostatky zemøelých na povrchu (Turek 2005).
Období šòùrové keramiky Výjimeèný doklad kolektivního birituálního pohøbu z období šòùrové keramiky pochází z výzkumu ve Slaném v roce 1995 (Turek 2001). Ve východní èásti hrobky byli pohøbeni nejménì ètyøi jedinci ve
Kremace ve starším pravìku Aè se kremace ve støední Evropì zaèala v pohøbívání uplatòovat jako doplòkový ritus již od poèátku neolitu (pohøebištì kultury s lineární keramikou v Kralicích na Hané, okr. Prostìjov, výzkum M. Šmída), teprve až v mladší dobì bronzové se stala ritem dominantním. Ve støedním eneolitu byly kremace zøejmì èastìjším jevem, než by se dalo empiricky vyèíst z archeologických nálezù. Z nìkterých støedoèeských lokalit øivnáèské kultury s ojedinìlými do-
WWW.ZIVAARCHEOLOGIE.CZ INTERNETOVÁ VERZE
Obr. 2 Rekonstrukce kamenného skøíòkového žárového hrobu z období zvoncovitých pohárù (Most, dùl Jan).
n
10/2009 ŽIVÁ ARCHEOLOGIE – REA
1
TÉMA I OHEÒ A ARCHEOLOGIE
TÉMA I
n Obr. 5 Žárovištì v sídlištní jámì období zvoncovitých pohárù (Velké Pøílepy, okr. Praha-západ, foto D. Danìèek).
spoleèném kremaèním depozitu s velkým množstvím keramických milodarù, další tøi inhumace, dva muži a dítì byli pohøbeni v západní èásti hrobu. Jde vùbec o první pøípad, kdy byl v Èechách zjištìn žárový pohøeb z tohoto období. Prostorové rozèlenìní spálených pozùstatkù naznaèuje, že kremace buï probìhla na místì (na dnì hrobové jámy však nebyly zaznamenány stopy žáru), nebo byly spálené ostatky peèlivì vyzvednuty z pohøební hranice a pøeneseny do hrobu. Každopádnì rozmístìní spálených kostí naznaèuje ženskou orientaci zemøelých, tedy lebeèní kosti a horní konèetiny se nacházely ve východní èásti hrobu a zlomky dolních konèetin byly pøevážnì v západní èásti depozitu. Je pozoruhodné, že i pøes volbu neobvyklého zpùsobu pohøbu, byli zemøelí v hrobì uloženi podle bìžných pravidel pohøebního ritu
n Obr. 3 Výbava žárového hrobu z období zvoncovitých pohárù (Sadská, okr. Nymburk); amfora sloužila jako urna (foto P. Berounský, zdroj Archaeologica).
2
ŽIVÁ ARCHEOLOGIE – REA
10/2009
období se šòùrovou keramikou a pohøeb tedy odpovídá tzv. antipodickým pohøbùm, kde jsou muži pohøbeni hlavou k západu a ženy k východu. Birituální pohøeb ze Slaného je tedy srovnatelný s nìkterými dalšími kostrovými kolektivními hroby tohoto období v Èechách (napø. Tøebušice, Bylany, Chrášśany a další). Je možné, že kremace ve Slaném byla uplatnìna právì v pøípadì pohøbù žen. V následujícím odstavci se hudeme vìnovat právì souvislosti žárového ritu a pohøbù žen v následujícm období zvoncovitých pohárù.
Žárový ritus v období zvoncovitých pohárù ve støední Evropì Pøesto že kremace má ve støední Evropì koøeny už v neolitu, byla v mnoha regionech výskytu zvoncovitých pohárù spíše doplòkovou alternativou k øadovému kostrovému ritu. Velkou zmìnu pro hodnocení významu kremace mìly nedávné objevy v Budakalász, na Dunaji v severním Maïarsku. V jedné lokalitì zde bylo odkryto 790 kremací v urnì, 62 prostých kremací v jamce, jen 65 inhumací a 153 hroù beze stop lidských ostatkù, tedy celkem 1070 pohøbù! (výzkum Andrász Czene 2005). Pro Csepelskou skupinu v tomto regionu je ale žárový ritus charakteristický. Opakovanì bylo doloženo, že obliba v žárovém ritu je vysoká v Karpatské kotlinì a klesá smìrem k severovýchodu (Havel 1978; Turek 1995 etc.). Žárový ritus pøedstavuje témìø 20% všech pohøbù na Moravia (tento stav je však znaènì ovlivnìn velmi specifickou situací na pohøebišti v Holáskách (bylo zde odkryto 59? kremací na pouhé 4 inhumace, viz Dvoøák 1991) a témìø 8% všech pohøbù v Èechách. V severozápadních Èechách je podíl žárového ritu jen 4% a ve støedním Nìmecku je to ménì než 1% (Nordharz-vorland, støední Nìmecko, 3 lokality se 4 kremacemi, viz Hille 2001). Žárový ritus byl charakteristický výhradnì pro východní provincii zvoncovitých pohárù. Nejzápadnìji položeným žárovým pohøbem tohoto období v Evropì je nález z Hatrize, Moselle, Lotrinsko, kde byl odkryt birituální hrob s pozdním typem zvoncovitého poháru (Véber 2006 osobní sdìlení).
Variabilita forem žárových pohøbù Žárové pohøby v obdbí zvoncovitých pohárù v Èechách jsou témìø v každé lokalitì odlišné. Následující charakteristika je založená pøedevším na nálezech z Èech.
Okrouhlé jámy Vìtšina žaárových pohøbù je uložena v mìlkých jamách okrouhlého až oválného pùdorysu o prùmìru 50-100 cm. Spálené ostatky jsou nejèastìji nasypány na dnì jámy, nìkdy èásteènì pøekryty keramickou výbavou. Pøíklady z Èech: Praha 6 – Lysolaje, hroby 10, 19, 20, 23, 24. Tvršice (okr. Louny), hrob 1Hrbovice, hrob 82/78 (okr. Ústí nad Labem) Pøíklady z Moravy: Hulín (okr. Kromìøíž, výzkum Peška – Berkovec 2006)
Obdélné jámy Vyskytují se také žárové pohøby rozsypané po dnì obdélé hroové jámy, která svýmtvarem a rozmìry odpovídá jámám kostrových hrobù. Ladislav Hájek pøedpokládal že jde o pohøby chronologicky èasnìjší než ty v okrouhlých jamách. Rozdíl se ale zøejmì není chronologický. Jak dokládáme v tomto pøíspìvku nìkteré z tìchto hrobù mohly sloužit pøímo jako žárovištì. Pøíklady z Èech: Radovesice I – hrob 53/80-I (Turek 1993) Pøíklady z Moravy: Pavlov I- hrob 529/83 (Dvoøák et al 1999, 35, Taf. 44).
Skøíòkové hroby Zvláštní skupinu tvoøí žárové pohøby uložené v kamenných skøíòkách: Skøíòkové hroby zvoncovitých pohárù jsou v Èechách vzácné a obsahují výhradnì žárové pohøby. Vìtšina dokumentovaných pøípadù pochází ze severozápadních Èech
INTERNETOVÁ VERZE
WWW.ZIVAARCHEOLOGIE.CZ
OHEÒ A ARCHEOLOGIE
TÉMA I
a Saska. V tìchto pøípadech snad lze sledovat spojitost se severním sousedstvím Èech, protože kamenné skøíòkové hroby jsou bìžnìjší ve støedním Nìmecku. Pøíklady z Èech: Kolín (okr. Kolín) „Na Katovce“, hrob XIX Lovosice – Pískovna Löbl - hroby I a II (okr. Litomìøice) Most „Dùl Jan“ (okres Most) Hrob byl postaven ze ètyø vertikálních kamenných desek a pøekryt dalšími tøemi horizontálnì kladenými. Skøíòka mìla rozmìry 90x80 cm a 50 cm hloubku (Neustupný 1928-30).
Žárové pohøby v urnách Z témìø 50 žárových pohøbù v Èechách jen 10 obsahovalo zdobený zvoncovitý pohár. V pohøebních výbavách žárových hrobù bývají èastìji zastoupeny nádoby, které jsou v kontextu inhumací vzácné: Amfory, charakteristické nízko posazenými uchy (Sadská okr. Nymburk) a nìkdy s plastickou výzdobou (Tøebestovice okr. Nymburk) Hrnce a zásobnice, které se nejèastìji nachází v sídlištním kontextu (Hrbovice hrob 82/78). Spálené ostatky bývají nìkdy uloženy do urny, nejèastìji v podobì amfory, zásobnice, ménì èasto do pohárù a mís. Pozoruhodné je zjištìní, že zatímco velké nádoby-urny bývají intaktní, menší nádoby, jako jsou džbánky a mísy èasto vykazují stopy mírného pøepálení a deformace. Je tedy možné, že tyto nádoby, jako souèást pohøební výbavy byly pøiloženy ke kremaèní hranici, nikoliv však pøímo do ní v dobì nejvìtšího žáru. Nìkteré džbánky bývají mírnì pøepálené jen na jedné stranì, která byla zøejmì vystavena hranici. Podobné pozorování bylo zaznamenáno také na nádobách z hrobu 77 ve Velkých Pøílepech. Mohly to být nádoby použité pøi pohøebním ceremoniálu, které byly po jeho ukonèení pøiloženy k dohoøívající hranici, zatímco urny se do žáru hranice vùbec nedostaly. Toto pozorování by zasloužilo specificky zamìøený výzkum vèetnì experimentálních testù vlivu rùzného stupnì žáru na rùznì umístìné nádoby.
Spoleèenská interpretace volby žárového ritu Pøi interpretaci dùvodù selektivní preference kremace v pohøebních praktikách období zvoncovitých pohárù se musíme ptát: n Je tato pohøební praktika spojená s konkrétní spoleèenskou kategorií? n Existují nìjaké specifické artefakty provázející žárové pohøby? Vzhledem k omezenému poètu známých žárových hrobù a rùzné kvalitì záznamu starších výzkumù je dnes pomìrnì složité interpretovat spoleèenské dùvody pro volbu žárového ritu. Urèité indicie se však již objevují.
Kremace a chybìjící ženy? V roce 2002 J. Turek upozornil na otázku chybìjících dokladù ženských pohøbù v Èechách a støedním Nìmecku v období zvoncovitých pohárù. Naproti tomu na Moravì a v jižním Nìmecku jsou obì pohlaví rovnomìrnì zastoupena v bìžném pohøebním ritu. Nedostatek ženských pohøbù v nìkterých regionech byl zøejmì zpùsoben alternativním zpùsobem pohøbu uplatnìným na urèitém poètu žen. Jistì existuje mnoho zpùsobù pohøbu, který nezanechá stopy zjistitelné archeologickými metodami. V pøípadì pohøbù v období zvoncovitých piohárù je tøeba mít na pamìti, že druhotné pohøby byly zøejmì èasto ukládány do nadzemních partií mohylových náspù a jsou dnes beze stop znièeny. Taková praxe je doložena v oblastech, kde se eneolitické mohyly výjimeènì zachovaly (východní Morava, støední Nìmecko). Vìtšina mohyl však v souèasné zemìdìlské krajinì zmizela a je tedy možné, že pøedpoklad pohøbù v pláštích mohyl mùže být jedním z klíèù k vysvìtlení chybìjících pohøbù žen v Èechách a støedním Nìmecku.
Novì zjištìné doklady žárovišś z období zvoncovitých pohárù Jednou z novì identifikovaných forem žárových pohøbù období zvoncovitých pohárù v Èechách jsou hroby se stopami žárovišś. V poslední dobì byla právì takovým ná-
WWW.ZIVAARCHEOLOGIE.CZ INTERNETOVÁ VERZE
n Obr. 6 Pohøební keramika se stopami pøepálení ze žárovištì v sídlištní jámì období zvoncovitých pohárù (Velké Pøílepy, okr. Praha-západ, foto D. Danìèek).
lezùm vìnována zvláštní pozornost (Danìèek – Prùchová – Turek 2009)
Velké Pøílepy Nález z Velkých Pøílep je jedním z prvních svého druhu v prostøedí závìru eneolitu ve støední Evropì. Pozoruhodná je rovnìž souvislost dokumentované pohøební události s pravdìpodobnì sídlištním kontextem objektu, v nìmž byly stopy kremace zachyceny. Podle jedné z hypotéz vyplývajících z analýzy lidských ostatkù a nálezových okolností jde o žárový pohøeb in-situ, tedy vèetnì žárovištì s velmi omezenou mírou post-depozièních transformací. Prostorová analýza rozmístìní ostatkù a míra spálení jednotlivých èástí tìla pøinesla pozoruhodná tafonomická pozorování. Ostatky spálené pøi teplotì 300400°C se nacházely v severní èásti depozitu. Kosti byly zachovány ve vekých zlomcích a mìly šedoèernou barvu. Od severovýchodu k jihu se táhnul pás více fragmentarizovaných bílých kostí s pøevažující teplotou spálení 650-700°C. Jen ve východní èásti jámy byl shluk kostí spálených pøi teplotì 550°C. Z prostorového srovnání stupnì teploty hoøení, míry fragmentarizace a anatomických èástí spáleného tìla vyplývá, že nejménì spálené a nejménì fragmentarizované jsou kosti dolních konèetin. To by mohlo naznaèovat, že dolní konèetiny èásteènì pøesahovaly nejvìtší žár pohøební hranice. Spálené zlomky horních konèetin byly nalezeny v nejsevernìjší èásti kremaèního depozitu, zatímco
10/2009 ŽIVÁ ARCHEOLOGIE – REA
3
OHEÒ A ARCHEOLOGIE
TÉMA I
dolní konèetiny byly zaznamenány v jižní èásti jámy. Zlomky lebky a páteøe byly pøibližnì uprostøed, ponìkud blíže k východu. Tato distribuce spálených ostatkù mùže být interpretována jako dílèí prostorová transformace èástí tìla pùvodnì in-situ spáleného. Tìlo bylo orientováno svou horní èástí k jihu, takže pøi pøedpokladu uchování stejného principu v kladení tìla na hranici jako je tomu pøi ukládání do hrobu, by bylo možné pøedpokládat, že v pøípadì kremace z Velkých Pøílep šlo o pohøeb ženy. Této hypotéze by nasvìdèovala i pøítomnost hrnce a vysokého džbánu (konvice), protože tyto nádoby jsou spojovány s ženským elementem v pohøební výbavì (Turek 2002). Lebka má pøi kremaci relativnì nevìtší potenciál k pøemístìní, jednak je relativnì nejvýše postavená, jednak mùže dojít k její explozi žárem, nebo zakutálení na jiné místo hranice. Proto také nemusí být pøekvapením, že zlomky lebky byly nalezeny pøibližnì uprostøed depozitu. Interpretace objektu 77 ve Velkých Pøílepech není zcela jednoznaèná. Celková podoba jámy se nijak neodlišuje od bìžných sídlištních objektù z období zvoncovitých pohárù. Avšak pohøeb na jeho dnì svìdèí o jeho druhotném využití coby žárovištì. Je dost dobøe možné, že sídlištní jáma ještì pøed svým zaplnìním posloužila jako místo kremace a posléze i jako hrob zemøelého jedince. Profánní charakter sídlištního objektu se tak propojil s funerální funkcí žárovištì a hrobu.
Praha - Kobylisy Hrob s žárovištìm na dnì byl objeven v Praze-Kobylisích (výzkum M. Kuchaøík 2005). Hrob obsahoval in-situ žárový pohøeb a dvì èásteènì ohoøelé dobytèí lebky, na povrchu a vedle kremace. Hrobová jáma byla obdélného až oválného pùdorysu, svými rozmìry odpovídá bìžným kostrovým hrobùm. Dno jámy tvoøila spraš, místy propálená do hloubky 3-5 cm. Vìtšina rozmìrných fragmentù spálených kostí byla nalezena podél pomyslné delší osy hrobu, s nejvýraznìjší koncentrací pøibližnì uprostøed hrobové jámy. Antropologická a tafonomická analýza nálezu bohuže nebyla dosud provedena (Turek 2006a, Turek 2006b, fototab 13).
Praha – Jinonice V roce 2007 byla v Praze Jinonicích (Butovická 18, výzkum J. Horák, publikace pøipravována do Archaeologica Pragensia 19) zjištìna další pohøební situace, kterou lze snad interpretovat jako žárovištì. Velké fragmenty spálených kostí a stopy žáru byly zachyceny velmi mìlko v podornièí.
Pohøebištì s pøevahou žárového ritu V Èechách a na Moravì jsou i doklady pohøebišś s pøevažujícím žárovým ritem (jako jsou Holásky nebo Tunìchody). Dnes není nsnadné vysvìtlit význam tìchto výjimeèných lokalit. Pøedstavují tato pohøebištì komunity se vztahem k jihovýchodním regionùm s pøevahou žárového ritu? Nebo se setkáváme s kremaèními pohøebními skupinami reprezentujícími konkrétní spoleèenskou kategorii v rámci neodkrytých rozsáhlejších pohøebišś? Pohøebištì v Holáskách (okr. Brno-venkov) èítalo pøinejmenším 59 žárových pohøbù oproti 4 inhumacím (Dvoøák 1991). Celkový obraz pohøebištì v Holáskách se odlišuje od ostatních loklit známých v na Moravì.
n Obr. 7 Žárovištì z období zvoncovitých pohárù na dnì hrobové jámy (Kobylisy, Praha 8, foto J. Turek).
4
ŽIVÁ ARCHEOLOGIE – REA
10/2009
V nálezech z Holásek se vyskytuje také zlomek mísy typu Makó. Otázkou je, jde o jeden z dokladù kontaktù k jihovýchodu? Další velká
pohøebištì na Moravì, jako tøeba Hoštice (okr. Vyškov) se 155 hroby ukazují zcela odlišný obraz s pouhými tøemi žárovými pohøby. Srovnání se souèasným pohøebištìm v Holáskách nás pøivádí k otázce proè nìkteré zvoncovité komunity preferovaly kremaci pøed inhumací? Je to z dùvodu vztahù k csepelským komunitám na jihovýchodì? Pomìr obou ritù v Holáskách a v Budakalász je totiž docela podobný. Zdá se jakoby pohøebištì v Holáskách pøedstavovalo komunitu s podobnými pohøebními zvyky jako v Csepelské skupinì v Maïarsku.
Závìr V mladším eneolitu støední Evropy byl žárový ritus a oheò jako cesta osvobození duše od tìla spíše výjimeènou formou pohøbu. Je pravdìpodobné, že pøinejmenším v období zvoncovitých pohárù souvisela jeho volba s urèitou formou generové diferenciace. Absence dokladù èásti ženských pohøbù mùže souviset s volbou alternativní formy pohøbu (kremace?), která vzhledem k ukládání ostatkù mimo archeologicky zachytitelné situace, nemùže být souèasnými metodami archeologického výzkumu identifikována.
Literatura Danìèek, D. – Prùchová, E. – Turek, J. 2009: Žárový pohøeb kultury zvoncovitých pohárù v sídlištním kontextu z Velkých Pøílep, okr. Praha-západ, Archeologie ve støedních Èechách 13, Praha, . Dvoøák, P. 1991: Pohøebištì lidu s kulturou se zvoncovitými poháry v Holáskách (okr. Brno-mìsto) - Gräberfelder der Glockenbecherkultur bei Holásky (Bez. Brno-mìsto), ÈMMB 76/1, 2, 41-60. Dvoøák, P. - Matìjíèková, A. - Peška, J. - Rakovský, I. 1996: Gräberfelder der Glockenbecherkultur in Mähren II (Bezirk Bøeclav), Katalog der Funde, Brno Olomouc. Havel, J. 1978: Pohøební ritus kultury zvoncovitých pohárù v Èechách a na Moravì. The Burial Rite of the Bell Beaker Culture in Bohemia and Moravia. Praehistorica 7, Varia Archaeologica 1, Praha, 91-117. Hille, A. 2001: Cremation burials at the periphery of the distribution area (Nordharzvorland) in: F. Nicolis (ed.): Bell Beakers Today - Pottery, people, culture, symbols in prehistoric Europe. Proceedings of the International Colloquium, Riva del Garda (Trento, Italy), 11 - 16 May 1998, 613-616. Neustupný, J. 1928-30: Skøíòkový hrob kultury zvoncovitých pohárù z Mostu – Tombeau à ciste à incinération de la cultures des vases campaniformes de Most (Brüx), Památky archeologické 36, 112-114, obr. 18-20. Turek, J. 1993: Osídlení z období
INTERNETOVÁ VERZE
WWW.ZIVAARCHEOLOGIE.CZ
OHEÒ A ARCHEOLOGIE
TÉMA I
zvoncovitých pohárù v povodí øeky Bíliny v severozápadních Èechách, Diplomová práce, Katedra archeologie FF-UK. Turek, J. 1995: Nálezy období zvoncovitých pohárù v povodí øeky Bíliny v severozápadních Èechach, The Finds of the Bell Beaker Period in the Bilina River region (North-West Bohemia), in: Blažek, J. - Meduna, P. (eds): Archeologické výzkumy v severozápadních Èechách 1983-1992, Most, 123-134. Turek, J. 2002: „Cherche la femme!“ Archeologie ženského svìta a chybìjící doklady ženských pohøbù z období zvoncovitých pohárù v Èechách. „Cherche la femme!“. The Archaeology of woman’s world and the missing evidence of female burials in the Bell Beaker Period in Bohemia, in: Evžen Neustupný (ed): Archeologie nenalézaného, Plzeò – Praha, 217-240. Turek, J. 2003: Øemeslnná symbolika v pohøebním ritu období zvoncovitých pohárù. Suroviny, výroba a struktura spoleènosti v závìru eneolitu – Craft symbolism in the Bell Beaker burial customs. Resources, production and social structure at the end of Eneolithic period, in: Šmejda, L. – Vaøeka, P. (eds.): Sedmdesát neustupných let, Plzeò, 201 – 220. Turek, J. 2005: Praha kamenná. Neolit – mladší doba kamenná; Eneolit – pozdní doba kamenná, in: Lutovský, M. – Smejtek, L. (eds.): Pravìká Praha, Libri, Praha, 157348. Turek, J. 2006a: Hroby luèištníkù z Kobylis, Archeologie 1/2006. Turek, J. 2006b: Období zvoncovitých pohárù v Evropì – Bell Beaker period in Europe, Archeologie ve støedních Èechách 10, 275368. Turek 2006c: Beaker barrows and the houses of dead, in: Šmejda, L. – Turek, J. – Thrane, H. (eds.): Archaeology of Burial Mounds, Plzeò, 170-179.
Summary Fire – an alternative path to eternity. The significance of incineration in the Late Eneolithic of Central Europe. The study of cremation burials in prehistory has, in many respects, produced very few social interpretations of the important funerary rites, incineration sites and symbolism of transformations associated with this method of disposal of the body. The choice of the cremation method of burial in prehistory was usually connected to a cult and religion or to the believes in release of soul and reincarnation etc. The choice of cremation might have demonstrated etnicity, regional origin of religion of the deciesed individual. In some periods the cremation was perhaps indicative of certain social categories and its choice was based on age and tender differences, respectivelly on the social statuse of the buried individual. In this paper I am going to outline the role of fire in funerary practices of the 3rd milenium BC in Central Europe. Such method of burial was rare or complementary in this period and it was perhaps connected to certain form of gender differenciation. Corded Ware Period An exceptional evidence of a communal cremation burial of the Late Eneolithic Corded Ware was recently recovered in Central Bo-
hemia. A deposit of at least four cremated human bodies was accompanied by another three inhumations and numerous grave goods. This is the first case where a cremation was recorded among the evidence of Corded Ware burial rites in Bohemia. However more important about this collective burial is that within the area of the cremation deposit a spatial clustering indicated deliberate bias towards the collection and deposition of cranial bones and legs. This aspect is very important in the context of funerary practices used within the Corded Ware cemeteries. In the Corded Ware funerary practices great attention was paid to the symbolic expression of the male and female phenomena (female burials positioned on the left side, orientated with their head to the east, male on right side, to the west). Because two inhumations on the opposite part of the grave pit were buried in the „male“ position, with their heads orientated to the west, the cremated remains of what were probably women must have been symbolically placed opposite, with their heads to the east. We cannot explain why the cremation method, so unique in this period was used particularly in this grave, but it is necessary to stress that even while using this different method of burial, the essential symbolic rule of the Corded Ware burial rite was respected. Bell Beaker Period
ed sites from each region: Holásky, South Moravia, 59? cremations: 4 inhumations (Dvoøák 1991) Tunìchody, East Bohemia, 32 cremations:11 inhumations (Tichý et al 2005/06) Nordharz-vorland, East Germany, 3 sites with 4 cremations (Hille 2001) Hatrize, Moselle, Lorraine, bi-ritual late Beaker grave (Véber 2006 pers. comm.). This last site perhaps represents the westernmost influence of the Central European Bell Beaker cremations. Variability of cremation forms The Bell Beaker cremations vary in their forms almost site to site. The following descriptions are based mainly on the finds from Bohemia. Circular pits: Most of cremation burials are deposited in shallow circular or oval pits 50-100 cm in diameter. The cremated human remains are usually piled up on the bottom of the pit, sometimes partly covered by pottery assemblage. Examples from Bohemia: Prague 6 – Lysolaje, graves 10, 19, 20, 23, 24.
Occurrence of Bell Beaker cremations in Central Europe
Tvršice (Northwest Bohemia, District Louny), grave 1
The study of cremation burials in prehistory has, in many respects, produced very few social interpretations of the important funeral rites, ritual sites and symbolism of transformations associated with this method of disposal of the body.
Hrbovice, grave 82/78 (Northwest Bohemia, District Ústí nad Labem)
Despite the fact that the cremation has a long pedigree in Central European prehistory (since the first farmers LBK Culture) The cremation method of ritual disposing the dead was complementary to inhumations in many regions of Central Europe during the Bell Beaker Period. A great change in the account of the Bell Beaker cremations was brought by the recent excavation at Budakalász on Danube in North Hungary, with 790 urn cremation burials, 62 simple cremations, 65 inhumations and 153 graves without traces of human remains, 65 graves were encircled by round ditches (totally 1070 burials! excavated by Andrász Czene 2005). This region is, however, characteristic of strong preference for cremation rite. It was repeatedly observed that the popularity of cremation rite is very high in the Carpathian basin and weakening towards northwest (Havel 1978; Turek 1995 etc.).
Oblong pits
Cremations represent almost 20% of burials in Moravia (this is, however, greatly affected by the specific cremation cemetery at Holásky) and up to 8% of the total amount of burials in Bohemia. There are only about 4% of cremation burials in Northwest Bohemia and in Central/East Germany are cremations exceptional, less than 1%. The following review of sites summarizes the current state of knowledge on cemeteries with prevalent or considerable number of cremation burials or sites with scarce evidence of cremation in regions where there is lack of such finds. The account below presents the ratio of cremations to inhumations in select-
WWW.ZIVAARCHEOLOGIE.CZ INTERNETOVÁ VERZE
Examples from Moravia: Hulín (District Kromìøíž) Central Moravia, (excavations Peška – Berkovec 2006)
There are also cremations spread over the bottom of a grave pit in the shape and size of those used for inhumations. Ladislav Hájek supposed that they are earlier than those in circular and oval pits. The difference is, however, not chronological. Some of these grave pits served as incineration places. Examples from Bohemia: Radovesice I – grave 53/80-I (Turek 1993) Examples from Moravia: Pavlov –I- grave 529/83 (Dvoøák et al 1999, 35, Taf. 44). A specific group of burials is represented by cremations inserted into stone cists: Bell Beaker stone cists are rare in Bohemia and they are exclusively containing cremations. The majority of recorded cases come from North-west Bohemia, near to Saxony. There may be some connection to the northern neighbourhood of Bohemia as the stone cists are more common in some regions of East Germany (Middle Elbe/Saale region, Harz). Examples from Bohemia: Kolín „Na Katovce“, grave XIX Lovosice – Sandpit Löbl - grave I, II (Northwest Bohemia, District Litomìøice) Most “Shaft Jan” (Northwest Bohemia, District Most) Grave was built of four vertical
10/2009 ŽIVÁ ARCHEOLOGIE – REA
5
OHEÒ A ARCHEOLOGIE
TÉMA I
stone slabs and covered with another three. The cist was 90 cm long, 80 cm wide and 50 cm deep (Neustupný 1928-30). Cremations in urns Amongst about 50 cremation burials in Bohemia only 10 contained decorated bell beakers. In their burial assemblages often appear types of pottery that are usually rarely found with inhumations, such as: Amphorae, characteristic by low based handles (Sadská District Nymburk – Central Bohemia) and sometimes with plastic decoration (Tøebestovice District Nymburk – Central Bohemia) Storage jars, are usually appearing in the settlement context. Their rim and neck is decorated by plastic slashed cordons (Hrbovice grave 82/78, Northwest Bohemia, District Ústí nad Labem). Cremated remains were sometimes inserted into an urn-pot. Most commonly into a large vessel, such as amphora, storage jar, less frequently also beaker or a bowl. An important observation was made comparing the large urn vessels and remaining funerary pottery assemblage. It appears that urns usually remain intact, while the other pots, handled cups and bowls, inserted into a grave are more or less affected by the heat of cremation pyre. Such burning traces were however not observed on the same types of pottery accompanying inhumations. It is though very likely that the traces of secondary burning and deformation of the shape of those pots was cased by the burning of cremation. These pots were probably containing the funerary feast and as such were accompanying the deceased person during the cremation ritual. This observation would deserve further research including experimental testing of the pyre heat influence onto the pottery, as most of the examined vessels held only minor traces of burning and were possibly added to the pyre later, when the ashes were not in extremely hot and cooling down. Perhaps these pots were used by the mourners during the cremation ceremony and near the end of it they were placed onto the edge of the burning place. This may explain why some of the pots are slightly burned only on one side. Social interpretation of cremation choice Concerning the interpretation of selective preference for the cremation method of burial we have to ask: - Is this funerary practice connected to particular social category? - Are there any specific artefacts accompanying cremations? Given the limited evidence of cremation burials and considering the variability of archaeological record gathered during last 100 years of archaeological interest, it is difficult to make a clear and straight forward interpretation of the social background for the choice of cremation. Some clues, however, exist and we shell discuss them in the following paragraphs. Cremated and missing women? In 2002 Jan Turek discussed the question of missing evidence of female burials in certain regions of central Europe during the Bell
6
ŽIVÁ ARCHEOLOGIE – REA
10/2009
Beaker period. The lack of female inhumations is characteristic for the Bohemian and central German group of Bell Beakers. The situation is however, different in Moravia and southern Germany, where both sexes are equally represented in common burial rites. The lack of female burials in some regions must have been caused by an alternative method of burial that was used for certain number of deceased women. There are certainly many ways of disposing the body without leaving any traces retrievable by archaeological methods. In the case of Bell Beaker burial rites, it is important to note that secondary burials were often placed into the burial mounds above ground. Such practice is known from the regions where intact barrows survived (eastern Moravia, some sites in central Germany). The traces of prehistoric burial mounds however disappeared in most of the regions in central Europe due to the agricultural cultivation. These undiscovered burial mounds may be a key to the question on “missing” Bell Beaker women in Bohemia and central Germany. Cemeteries with prevalent cremations In Bohemia and Moravia there is also evidence of whole funerary sites represented mainly by cremations (such as Holásky or Tunìchody). Based on the current state of knowledge it is difficult to interpret the significance of these exceptional sites. Do they represent communities with links to the south-eastern regions with dominance of cremation rite? Are we dealing with excavated samples of cremation partitions of larger funerary areas that were designated for particular social category of individuals? The cemetery at Holásky (Brno-venkov, South Moravia). There were excavated at least 59 cremations and only 4 inhumations (Dvoøák 1991). The overall picture of the cemetery and pottery assemblages distinguishes it from the general character of Moravian cemeteries. Amongst the finds at Holásky also appears a fragment of the Makó type bowl. Is it a clue for discovering links towards south east? Other major cemeteries in Moravia, such as Hoštice with 155 graves show rather different picture within the whole cemetery at Hoštice there were only three cremation burials. The comparison to contemporary cemetery at Holásky raises the question why some Bell Beaker communities preferred cremation method of burial over inhumation? Is it due to some ties to the Csepel communities? The ratio of cremations and inhumations at Holásky and Budakalász is quite similar. It seems like the cemetery at Holásky represent a community with similar funerary habits as those from the Csepel Group in Hungary.
duced interesting taphonomical observation. Degree of burning and taphonomy The study of cremation and postdepositional processes was undertaken at Velké Pøílepy, feature 77 (by E. Prùchová). The remains cremated at the temperature of 300 – 400°C were located in the northern part of the deposit. These were fairly intact bones of grey/black colour 300-400°C. The strip of fragmented white bones with prevalent burning temperature of 650-700°C was stretching from northeast towards south. Only in the eastern part of the deposit occurred bones burned at temperature of 550°C. It appears that the lowest temperature of burning is coinciding with fragments of lower limbs. This may suggest that legs of the dead were stretched out of the main heat of the pyre. The tiny black crystals attached to the bones may be residues of some alien organic (?) material that was burned there at the same time. Cremated fragments of upper limbs were found in the northernmost part of the cremation deposit, while the lower limbs were recorded in the opposite, southern part of the pit. The cranial fragments and vertebrae were almost in the middle, more towards east. This pattern in distribution of cremated bones may be interpreted as result of spatial shifting of originally complete body cremated in-situ, perhaps in female position, head towards south. The cranium has perhaps the highest potential for dislocation during the cremation, rolling down of relatively highest point of the pyre, though it should not be surprise that the skull fragments were found in anatomically different position. The interpretation of the feature 77 at Velké Pøílepy is not completely clear. The overall look of the irregular feature seems like a typical settlement pit. However, its fill and content shows traces of systematic ritual behavioural. It may be well possible that still opened settlement pit was reused as an incineration place, thus the ritual activity merged with the profane environment of an everyday life. Praha - Kobylisy
Bell Beaker graves with traces of cremation pyre
Only very recently three examples of incineration pits were discovered in Central Bohemia. The first incineration pit, excavated in Prague-Kobylisy (excavated by M. Kuchaøík & J. Turek, 2005), contained in-situ cremated human remains and two partly burned bulls heads laid on top and beside the cremation. The grave pit was of oblong/oval shape, its size was matching the regular size of grave pits containing normally inhumations. The bottom of the pit consisted of loess red burned about 3-5 cm deep. The large fragments of cremated bones were found along the long axis of the pit, with the largest concentration in its central part. Unfortunately the anthropological and taphonomical analysis has not been completed yet.
Velké Pøílepy
Praha - Jinonice
Feature No. 77 at Velké Pøílepy was a pit of partly irregular shape containing in-situ cremated human remains showing rather limited postdepositional disturbance. The spatial anthropological analysis (by E. Prùchová) of the distribution of cremated remains and the degree burning on individual bones pro-
Most recently the possible incineration area (sunken only in the lower part of topsoil) with large pieces of cremated bones and traces of burning has been discovered in Prague Jinonice, Butovická 18 (excavation 2007 by J. Horák, publication forthcoming in Archaeologica Pragensia 19).
INTERNETOVÁ VERZE
WWW.ZIVAARCHEOLOGIE.CZ
