JUDr. Josef Klofáč , advokát , Sokolská 270, 470 01 Česká Lípa zapsaný u České advokátní komory pod č. 2921, IČO: 12033847 tel./fax: 487823647 , mobil: 602 974415 , e-mail:
[email protected] ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Nejvyššímu soudu k čj. 24T 158/2007 České republiky v Brně prostřednictvím Obv.soudu pro Prahu 7 Ovocný trh 14 112 94 Praha 1 V České Lípě 16.3.2010
Odsouzený: Milan Bajcár, nar.27.09.1970 bytem: Brandýs nad Labem, Sídl.BSS 1346 zast.:JUDr.Josefem Klofáčem-advokátem AK Česká Lípa, Sokolská 270
Dovolání odsouzeného do usnesení Městského soudu Praha ze dne 22.12.2009, 61To 453/2009 ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28.5.2009, sp.zn. 24T 158/2007
s návrhem na odklad vykonatelnosti Trojmo! S plnou mocí. __________________________ Dne 22.12.2009 Městský soud v Praze (dále jen MěS Pha) rozhodl o mém odvolání do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen Obv.S Pha 7) ze dne 28.5.2009, sp.zn.24T 158/2007. Toto odvolání bylo usnesením MěS Pha zamítnuto 22.12.2009. Ačkoli je povinností soudů doručovat rozhodnutí ve lhůtách zákonem stanovených, nebylo mě usnesení MěS Pha doručeno a až z mého podnětu se tak stalo a toto bylo doručeno mému obhájci až dne 17.února 2010 a mě v podstatě až ke konci měsíce února 2010. Jelikož v poučení, které se mě dostalo a je na usnesení MěS Pha uvedeno, že lze ve lhůtě dvou měsíců podat dovolání, pak v zákonné lhůtě toto dovolání, jak je odůvodněno v další části tohoto podání uvedeno podávám toto: Dovolání–odůvodnění I. Přípustnost dovolání dovozuji z ust. § 265a) odst. 2 písm. h) tr.řádu, když byl řádný opravný prostředek jímž bylo odvolání do rozsudku Obv.S Pha 7 zamítnut. Co do dovolacích důvodů, pak tyto spatřuji ve smyslu § 265b) odst. 1 písm.e), g) tr.řádu jak dále uvádím.
-2II. Pokud jde o důvody dovolání tyto spatřuji ve smyslu shora uváděném v tomto. Již na počátku tr.řízení a následně poté co byla proti mně podána obžaloba a bylo zahájeno hl.líčení, jsem namítal, že byla porušena moje práva, což jsem spatřoval v tom, že policejní komisař Cihelka, který vedl přípravné tr.řízení mě v rozporu s ust. § 158 odst. 4, odst. 5, odst.6 tr.řádu, kde v tomto odkazuji na Judikát Ústavního soudu ČR (dále jen ÚS ČR) ze dne 6.3.2000 sp.zn. IV.ÚS 615/99. Pokud jsem uvedl, že došlo k porušení shora uvedených práv, pak musím toto doplnit o porušení práv, která jsou garantována v Listině základních práv a svobod (dále jen Listina) a to konkrétně čl. 8 odst. 2, čl. 37 odst. 1, odst. 2, odst. 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2. V jednotlivostech dále zmiňuji v čem došlo k porušení citovaných práv a v čem spatřuji dovolací důvod dle § 265b) odst. 1 písm. e) tr.řádu, kde současně propojuji i další shora citované ustanovení tr.řádu, Judikátu ÚS ČR a Listiny pro zjednodušení odůvodnění dovolání. III. Je nezpochybnitelně dáno, že orgány činné v tr.řízení jsou povinny zachovávat nejen zákony, ale i Listinu a uplatňovat svá práva a plnit povinnosti stejně jako každý občan ČR. Jelikož ust. § 265b) odst. 1 písm. e) tr.řádu pamatuje na dovolací důvod, kdy cituji: „proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání ačkoli podle zákona bylo nepřípustné“, pak ve smyslu § 158 odst. 4 je osobě, která je podezřelá ze spáchání tr.činu na základě tr.oznámení musí být umožněno, aby se k věci vyjádřila stejně jako osoba tr.oznámení podávající. Toto koneckonců vyplývá i z čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny v níž je zachováno rovné postavení všech občanů a právo na to, aby i osoba podezřelá se mohla řádně k věci vyjádřit, zda se jedná o trestněprávní či občanskoprávní odpovědnost a jen na tomto podkladě rozhodovat zda se tato osoba bude trestně stíhat (srov. čl. 8 odst. 2 Listiny). Na tento postup byl vydán Judikát ÚS ČR sp.zn. IV.ÚS 615/99 ze dne 6.3.2000. Tento Judikát určuje, že cituji: „Jakékoli trestní řízení, jehož základní zásady jsou uvedeny v § 2 tr.řádu je členěno do několika fází, nemůže žádné z těchto fází být posuzována izolovaně. Trpí-li tedy kupř. přípravné řízení nezhojitelnými vadami, nemůže ani řízení před soudem, pokud se s těmito vadami buď vůbec nebo náležitým způsobem nevypořádalo, splňovat podmínky nestranného a spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy.“ Z tohoto citovaného lze nezpochybnitelně dovodit i další skutečnosti, které přisvědčovaly jak dále uvedu porušení zákona, kterého se dopustil nejen policejní komisař p.Cihelka, ale i Obv.S Pha 7 i MěS Pha, když tyto zásady nectily a připustily, aby přesto, že mě bylo právo podat ve smyslu § 158 odst. 4 ale i dalších odstavců, jak tyto jsem shora uvedl a na které dále poukazuji, když mě bylo upřeno právo podání vysvětlení a aniž bych cokoli mohl k tr.oznámení namítnout nebo k vyloučení tr.právní odpovědnosti co do důkazů navrhnout, bylo mi sděleno, že jsem osobou obviněnou. Hned jsem byl stíhán a protože bohužel v ČR platí zásada presumpce viny než neviny (srov. Potvrzení policejního komisaře Cihelky ze dne 17.8.2007), které vydává na základě žádosti Bytového družstva policejní komisař Cihelka a kde uvádí cituji: „ Potvrzuji tímto,…..,kterého se dopustil tím,….“ Už v tomto Potvrzení je uvedeno,že od 17.8.2007 jsem se dopustil tr.činu podvodu,což v podstatě znamená,že nebyla ctěna prezumce neviny,ale je dokladováno,že jsem vinen. Uvádím,že když jsem se měl dostavit na podání vysvětlení,kde podle čl. 37 odst.2 Listiny je mě dáno právo na to,abych byl zastoupen před orgánem státu již zmocněncem,pak když jsem se k policistovi p.Cihelkovi dostavil aniž bych dopředu věděl o co se bude jednat,uvedl jsem mu,že budu se vyjadřovat v přítomnosti zmocněnce.Bylo mě však bez dalšího předáno usnesení podle něhož mě bylo sděleno,že jsem už v podstavení obviněného.K tomu jsem se nemohl vyjádřit a proto jsem výpověď odmítl. V den 28.05.2007 kdy jsem se pak dostavil společně se zmocněncem to už v postavení obhájce k prostudování spisu k policejnímu komisaři a sdělil jsem že budu vypovídat,mě ale bylo sděleno,že tuto možnost už nemám,že mě ji dal v den,kdy jsem se dostavil k podáví vysvětlení.Toto je uvedeno
-3v protokole ze dne 28.5.2007 pak jsem toho názoru,že bylo moje právo porušeno, když jsem současně hodlal předkládat listiny,které by dokladovaly,že se jedná jen o spor občanskoprávní a nebylo by nutno prostřednictvím státního zástupce podávat na mne obžalobu. Bylo mě jen sděleno cituji : „Obviněný požaduje aby mohl učinit dnešního dne výpověď. Vzhledem k tomu, že mu bylo sděleno policejním komisařem, že mu tato možnost byla dána, mu nebylo umožněno tuto výpověď učinit“. Ze záznamu o prostudování spisu ze dne 28.5.2007 vyplývá, že policejní komisař Cihelka mě odmítl nejen podat vysvětlení dle § 158, ale i jakoukoliv výpověď – coby už osobě obviněné. Pak jestliže při této absenci, která byla zapříčiněna orgánem činným v tr.řízení dochází k tomu, že mě je upřeno právo podat vysvětlení, ale i k věci poté co mě hned bylo sděleno obvinění aniž bych mohl předložit listiny mě vyvinující a dokladující, že se jedná o nikoli trestní, ale o občanskoprávní věc, pak jelikož toto následně zmiňuje zcela účelově i Obv.S Pha 7 v protokolaci z hl.líčení ze dne 15.11.2007 na str. 10 citováno: „ K dotazu soudu- od 4.4. jsem začal shromaždovat důkazy na svoji obhajobu“, což jsem ale nikdy neřekl a toto jsem proto napadl, když tato věty byla zapsána do písemného protokolu v rozporu s nahrávkou na nosiči „CD“, kde se z hl.líčení vše nahrávalo, pak to že jsem chtěl policejnímu komisaři Cihelkovi dne 28.5.2007 donést důkazy mě vyvinující bylo použito i soudem proti mně. Jde o průlom do Judikátu ÚS ČR shora citovaného- zejména v tom, že šlo nikoli o nestranné a spravedlivé posouzení věci s čímž se bohužel soud nevypořádal, ale naopak tato absence důkazů byla použita proti mně. Proto napadám dovoláním nejen usnesení MěS Pha, ale i výrok rozsudku Obv.S Pha 7, když to byl právě MěS Pha co jen „přisvědčil“ tvrzení Obv.S Pha 7 aniž by se tímto oba soudy vypořádaly. Spíše opak je pravdou, že tato absence provedení vadného procesu ve smyslu Judikátu ÚS ČR sp.zn. IV.ÚS 615/99 měla za následek porušení zásady spravedlivého a nestranného procesu, kde při uplatnění „Potvrzení“ policisty ze dne 17.8.2002 byla již předjímána presumpce viny v rozporu s čl. 40 odst. 2 Listiny. Na toto pak neslyšel ani Obv.S Pha 7, když jeho výrok vyústil v odsuzující výrok o vině a trestu, který nemá oporu v dokazování. V dalším jak bylo uvedeno v části III. tohoto mého dovolání, je třeba vzpomenout právo na moje vysvětlení před zahájením tr.řízení a to ust. § 158 odst. 5 z něhož lze jazykovým výkladem dovodit, že je právem i podezřelého podat vysvětlení dříve než by bylo zahájeno tr.řízení proti němu. Toto právo je dovozováno z poslední věty ust. § 158 odst. 5 tr.řádu. Jak jsem uvedl, bylo mi právo vysvětlení podat zcela upřeno. Toto nemohl napravit ani soud- srov. Nález ÚS ČR sp.zn. IV.ÚS 615/99 a totéž procesní právo lze dovodit z ust. § 158 odst. 6 tr.řádu. Jelikož pak bylo porušeno tímto postupem právo rovnosti dle čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 38 odst.2, kde bylo rovnější postavení orgánů činných v tr.řízení oproti mě, kde mě nebylo umožněno před sdělením obvinění předložit listiny, které presumuje právě ust. § 158 tr.řádu, je třeba opět dovodit, že moje tr.stíhání byť vyústilo v logicky daný a ihned na počátku presumovaný výrok o vině a trestu, že tak došlo k porušení práva daného čl. 8 odst. 2 Listiny, kde lze osobu stíhat jen na základě zákona a ze zákonných důvodů. Jestliže jsem proto uvedl, že důvodem dovolání je dáno ve smyslu § 265b) odst. 1 písm.e) tr.řádu, pak došlo k porušení procesních pravidel, tr.stíhání bylo zahájeno v rozporu se zákonem a ne ze zákonných důvodů ačkoli tak nemělo být, neboť pokud by orgán činný v tr.řízení ihned na počátku mě nechal předložit listiny (tj. Dohodu, Směnku, Příjmový doklad a navrhnout svědky), kde toto dodatečně provedl soud, ale to pokud se někdo před soud dostane nemůže být obžaloby zproštěn, neboť řízení je vedeno v zájmu uznání viny a uložení trestu- zejména když nutno v této části dovolání uvést toto: Podle policejního komisaře Cihelky, jsem byl prohlášen za podvodníka. Tuto presumpci přijal i Obv.S Pha 7 a následně i MěS Pha. Bohužel jsem nevhodně se před soudem presentoval a dokonce jsem soudce napadal různými výroky, čímž jsem se značně provinil. Vzdorovat totiž systému se nedá
-4- ten žádné kontrole nepodléhá a funguje dle vlastní logiky. Příkladem může být nemožnost podat stížnost na policejního komisaře, kdy jsem se dostal do začarovaného kruhu, kdy jedna instituce mě odkazovala na druhou. Inspekce policie na Ředitelství policie toto na státního zástupce a tento mě opětovně odkázal na Inspekci. Člověk je jen v jeho soukolí jakousi statistickou položkou- či surovinou ke zpracování. Jakmile se ocitne na běžícím pasu může si být vědom a jistý, že se na jeho konci dozví jedině VINEN. Toto si dovoluji citovat už z toho důvodu, že nejsem Čunek nebo Gross, abych se z toho doslova vylízal a nebo, aby některá politická strana tr.stíhání proti mně zastavila jako tomu bylo u příkladno jmenovaných osob. Proč když tyto kauzy se otevírají se následně zavírají, proč jsou odvoláváni státní zástupci, proč je vytýkáno exministru Němcovi, že propustil Katarského prince atd. Má-li platit rovnost práva, pak jsem shora uvedeným chtěl jen naznačit, že je-li podle Směnečného práva Směnka- platební certifikát jak bylo výrokem rozsudku Obv.S Pha 7 a následně Měs Pha toto právo pošlapáno a zneuctěno. Vždyť bylo prohlášeno svědky, že Směnku p.Štrobichová před svědkem podepsala a protože Obv.S Pha 7 zpochybnil autentičnost jejího podpisu na ní ale i na druhé straně to byl MěS Pha co na rozdíl od tohoto Obv.S Pha 7 připouští pravost jejího podpisu, pak i kdyby kdokoliv připustil, že jsem podvodník, nemohl by negovat Směnku jako se to stalo v tomto procesu a musel by věc posuzovat z občanskoprávního hlediska a nikoli z trestně právního, jako tomu bylo v tomto procesu. Nejprve ObvS Pha 7 nařídí provedení grafologického posudku, ale poté co si dovolím na soud podat trestní oznámení, tak po 6-ti měsíční pauze tento stěžejní důkaz zamítá.Proč nevím když na to mám jen toto vysvětlení ? , které jsem osobně do tohoto podání doplnil na rozdíl od obhájce. Jsem proto přesvědčen, že nebyl dán důvod k tomu, abych byl postaven před soud, když pokud by bylo procesní právo ve světle shora uváděných skutečností zachováno, věc by se ani k Obv.S Pha 7 nedostala a řešila by se cestou občanskoprávního řízení. Proto jsem přesvědčen, že je dán dovolací důvod dle § 265b) odst. 1 písm. e) tr.řádu a navrhuji, aby Nejvyšší soud ČR (dále jen NS ČR) věc mého dovolání neodmítal, jako se to velice často stává, ale aby vzhledem k porušení procesního práva napadené usnesení MěS Pha ve spojení s rozsudkem Obv.S Pha 7 zrušil a aby se tak věc znovu dostala k projednání před Obv.S Pha 7. Usnesení MěS Pha napadám proto dovoláním dle § 265b) odst. 1 písm. e) tr.řádu, neboť se ztotožnil s postupem Obv.S Pha 7 ačkoli si musel být vědom toho, že došlo k porušení procesních práv. Jestliže každé stádium tr.řízení podléhá jinému posuzování okolností z hlediska hmotně právního tedy, aby byly prověřovány v přípravném stádiu řízení orgány PČR okolnosti nasvědčující tomu, že byl či mohl být spáchán konkrétní tr.čin, pak musejí být v tomto přípravném řízení být připuštěny všechny důkazy, kterými by bylo nebo nebylo prokazováno, že se skutek stal či stát mohl. Bylo-li však vědomě nepřipuštěno, aby podezřelý na kterého bylo podáno tr.oznámení předložit či aby mu bylo umožněno předložení jakéhokoliv relevantního důkazu ve stádiu přípravném, pak tuto skutečnost, že mu bylo upřeno toto právo nemůže zhojit ani soud. To přesto, že i u hl.líčení má možnost, ale už obžalovaný se hájit jakýmkoliv prostředkem- to je už ale jiné stádium řízení. Pokud by mu ale PČR umožnila důkazy předložit a přednést, nemuselo by přípravné stádium tr.řízení vyústit v podání obžaloby a pro podezřelého by věc skončila, což je zcela jiný dopad z hlediska hmotného práva. Protože toto porušení bylo podstatné a MěS Pha se touto otázkou nezabýval vůbec, aby ji vyhodnotil nebo v právní větě svého výroku ji rozebral, když odůvodnění kteréhokoliv rozhodnutí nemá relevanci a lze to považovat za porušení práva spravedlivého procesu, pak rozhodnutí MěS Pha trpí vadou zcela nezhojitelnou a nezbývá než, aby toto usnesen MěS Pha ze dne 22.12.2009, 61To 453/2009 bylo NS ČR zrušeno a věc aby se tak vrátila až do přípravného stádia řízení.
-5IV. Pokud se odvolací soud v odůvodnění svého zamítavého výroku snažil objasnit to, že nedošlo k porušení čl. 36 odst. 1) Listiny, je tato jeho argumentace nelogická a nemá oporu v zákoně ani v citované Listině. Toto dovozuji z následujícího: 1.
Nelze připustit, že by policejní orgán ve stádiu přípravném tr.řízení neměl ve smyslu tr.řádu ale i čl. 37 odst. 3 Listiny za povinnost obstarávat důkazy přisvědčující i obhajobě (srov.§ 2 odst. 5tr.řádu, obdobně § 158 odst.3 tr.řádu), kde rozhodně nejde o právo jak je vysvětleno v odůvodnění výroku MěS Pha na str.3 tučně vytištěného slova : „oprávněn“, ale ve smyslu citovaných ustanovení tr.řádu je více či méně povinností těchto orgánů toto prověřování vést takovýmto způsobem. Ostatně tak jak se MěS Pha snažil vyjádřit nezpochybnitelné stanovisko Obv.S Pha 7 ohledně jednotlivých fází tr.řízení, pak toto odporuje Nálezu Ústavního soudu ČR sp.zn. IV. 615/99. Proto jsem nucen toto stanovisko MěS Pha uvedené v jeho usnesení ze dne 22.12.2009 sp.zn. 61To 453/2009, uvést neboť je v rozporu se zákonem a Judikaturou jakož i Listinou , neboť i z tohoto důvodu je dán dovolací důvod dle § 265b) odst. 1) písm. e) tr.řádu. To, že MěS Pha zmiňuje, že na čl. 36 odst. 1) Listiny odkazují i v jiných věcech a že je toto jak bylo u odvolacího jednání před MěS Pha zmíněno, že cituji doslova: „Je to Váš folklór“ nemá místo v demokratickém státě nehledě na to, že pokud je procesní právo nemusí mě být vytýkáno, že je to můj folklór na což nebude reagováno. Pokud se MěS Pha snaží v odůvodnění svého výroku, jímž moje odvolání zamítl uvést, že v „Potvrzení“ ze dne 17.8.2007 policista Cihelka uváděl, že jsem se dopustil podvodu, o tom jsem se shora již zmiňoval. Toto MěS Pha jen účelově uvádí a bagatelizuje. Výrok policisty stejně jako zmínka MěS Pha v odůvodnění na str.3 druhý odstavec je jen dokladem toho, že došlo k porušení zákona v můj neprospěch, jak jsem uvedl , neboť to nasvědčuje porušení práva podat vysvětlení (srov. § 158 tr.řádu- viz též shora v jednotlivých částech tohoto dovolacího důvod) a předjímání tohoto: „ říkej si p.Bajcár co chcete bude tak jako tak proti Vám tr.řízení zahájeno“. Nemohu neuvést, že byla-li by mě dána stejná rovnost práva jako údajně poškozené Štrobichové v tom, že bych předložil listiny a podal vysvětlení, že by nemusel policista respektive příslušný státní zástupce podávat obžalobu- to abstrahují od toho, že MěS Pha už ve věci rozhodl a rozhodl tak i MěS Pha i o mém odvolání. Toto zmiňuji zejména i proto, protože nebyly provedeny všechny relevantní důkazy, které by posilovaly moje tvrzení a obhajobu. Toto stanovisko zastávám na rozdíl od MěS Pha, který uvedl na str. 3) svého usnesení, že byly tyto důkazy provedeny v nezbytném rozsahu, aby bylo možno rozhodnout. Co to je za výraz v nezbytném rozsahu, když bylo i MěS Pha odmítnuto, abych předložil znalecký grafologický posudek o pravosti podpisu p.Štrobichové na Směnce, Příjmovém dokladu i na Dohodě o převodu čl.práv a povinností, který jsem si musel pro odmítavý přístup ObvS Pha 7 jak jsem shora uváděl nechat vypracovat na vlastní náklady a který prokázal moji obhajobu. Proč tento důkaz MěS Pha odmítl, když jsem jej navrhoval jak u Obv.S Pha 7 tak i u MěS Pha a když oba tyto soudy se rozcházely o jeho pravosti a kde dokonce Obv.S Pha 7 sám vypracování posudku připustil a téměř po 6-ti měsících odročení hl.líčení za tímto účelem se rozhodl, že je neprovede, přičemž u tohoto soudu zůstalo v pochybnostech, zda podpisy jsou p.Štrobichové. Tyto skutečnosti uvádím v této části dovolání proto, protože za : ad a) zůstalo v pochybnostech u Obv.S Pha 7 ad b) MěS Pha vyhodnotil tento důkaz naprosto odlišně od Obv.S Pha 7 aniž by cokoli v této věci zjišťoval, a na rozdíl od ObvS Pha 7 její podpis uznává podpis za podpis p.Štrobichové. Jde nesporně o to, že bylo-li by mě v přípravném řízení umožněno u policisty p.Cihelky tento důkaz jakož i další, které jsem mu v rámci podávání vysvětlení dle § 158 tr.řádu navrhoval, nemusela by věc být posuzována dle tr.zákona ale občanskoprávního zákona, což by pro mě mělo zcela jiný průběh.
-6Jednalo se o podstatný důkaz a protože nebyly provedeny tyto důkazy ani u jednoho ze soudů. Jde o porušení práva, kdy jen v přípravném řízení ve smyslu Nálezu Ústavního soudu ČR (dále jen ÚS ČR) ze dne 6.3.2000 sp.zn. IV. ÚS 615/99 by bylo možno či nutno takto přípravné řízení vést a nebylo právem Obv.S Pha 7, aby ve věci byť byla podána obžaloba hl.líčení konal. Je proto důvodné, že dovolání dle § 265 b) odst.1 písm. e) má zde opodstatnění. Nelze se ztotožnit s výrokem MěS Pha ani proto, protože jeho výrok nesnese opodstatnění, Když v něm není zřejmá výroková věta, která je pro jakékoliv rozhodnutí nutná. Samo odůvodnění výroku, byť jen zamítavého není možné.(srov.Judikát NS ČR ze dne 14.3.2007, sp.zn. 7Tdo 184/2007 část III.), kde cituji: „Zhojení vady skutkové věty cestou odůvodnění nelze považovat za dostačující“. Toto by mělo platit i pro odvolací řízení, neboť na řízení před tímto soudem se užijí stejná ustanovení jako je v řízení před prvoinstančním soudem. Nelze proto připustit výjimku. To i proto, protože zůstalo v pochybnostech, které odvolací soud nejen neodstranil, ale ani se jimi nezabýval. To zejména, když proti sobě stála poškozená a obžalovaný, kterému pro jeho obhajobu přisvědčovaly svědecké výpovědi, Směnka, Příjmový doklad a dohoda o převodu členských práv. Tyto důkazy, pak v podstatě vylučovaly, že by byla ze strany mé jako obžalovaného poškozené předložena jiná Smlouva než ta, kterou jak ona uvedla viděla na magistrátu města části Prahy 7, pro toto nebyl zjištěn jediný důkaz. Je až absurdní, že odvolací soud uvádí, že byly důkazy provedeny v potřebném rozsahu na jedné straně, ale na druhé straně cituji: „ …i když odvolací soud k argumentaci nalézacího soudu jisté výhrady má“. Co je to za výhrady? Proč se soud nezmiňuje? Opět je možno uvést, že jde o závažné pochybení, které odvolací soud nikterak nevyložil. Je proto nesporné, že je ve smyslu § 265b) odst. 1) písm.e) tr.řádu dán dovolací důvod.
V. Pokud jsem uvedl dovolací důvod i podle § 265b) odst. 1) písm.g) tr.řádu , pak toto odůvodňuji níže. Podle shora citovaného ustanovení, je dovolání přípustné z důvodů, že rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Měl-li jsem se proto dopustit podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm.b) tr.zákona platného do 31.12.2009 podvodu, musel bych se ke škodě cizího majetku sám nebo jiného obohatit a tím někoho uvést v omyl či něčího omylu využít a způsobit tak značnou škodu. Tolik zkráceně ust. § 250/1,3 písm.b) tr.řádu v podstatném uvedení zákonné úpravy. Nutno zmínit, že aby bylo možno Judikovat, že byl spáchán trestný čin podle tohoto ustanovení je třeba, aby byla naplněna krom jiného subjektivní stránka tohoto tr.činu. Je sice pravdou, že NS ČR nepřezkoumává skutková zjištění k nimž došel nalézací soud, ale toto příslušelo v rámci odvolacího řízení MěS Pha. Jak jsem uvedl v částech I., II., III. a IV. tohoto podání došlo k porušení zákona v můj neprospěch. Obdobně jako policejní komisař Cihelka tím, že neprovedl úkon ve smyslu § 158 tr.řádu, kde mě nenechal předložit listinné důkazy, postupoval i Obv.S Pha 7. Toto porušení z hlediska hmotného práva připustil i MěS Pha, když nepřipustil provedení relevantních důkazů ač mě vyrozuměl o tom, abych je navrhl nebo předložil. Já jsem je navrhl v písemné formě, jak je ve spise založeno s datem 2.12.2009. Tolik k výzvě na předvolání ze dne 23.11.2009 k odvolacímu řízení. Ani jeden tento důkaz nebyl připuštěn a navíc i když bylo u ústního jednání dne 16.12.2009 navrhováno, aby soud přijal mnou nechaný vypracovaný znalecký posudek písmoznalcem, toto bylo odmítnuto.
-7Stejně musím uvést, že bylo porušeno moje právo na to, abych mohl přednést závěrečnou řeč na což, jako obžalovaný jsem měl a mám ve smyslu ust. 263 tr.řádu na, kteréžto veřejné zasedání se vztahuje i ust. § 235 odst. 3) tr.řádu právo mluvit jako poslední. Bohužel i když jsem se neustále domáhal tohoto práva, bylo mi toto opakovaně až razantně MěS Pha sděleno, že nic nemám už dodávat a to i přesto, že jsem se také domáhal pronesení závěrečné řeči s tím, že jsem hodlal před závěrečnými návrhy obhájce a státního zástupce předložit důkaz důležitý pro rozhodnutí soudu tj. viz. audio i video záznam z jednání. Tímto stěžejním důkazem byl grafologický posudek, který jednoznačně potvrzoval a potvrzuje, že podpis na Směnce a Příjmovém dokladu byl a je pravým podpisem p.Štrobichové - coby osoby „poškozené“ a což jsem jak shora uvedeno v písemné formě,kterou jsem také hodlal MěS Pha předložit své závěrečné nepřipuštěné řeči navrhoval. Došlo tak k porušení jednoho ze základních práv obžalovaného. Nelze proto, aby NS ČR odmítl moje dovolání jen proto, protože by nebyl přesvědčen, že argumentuji shodně jako jsem uváděl skutečnosti před Obv.S Pha 7. Byl to totiž tento Obv.S Pha 7, který sám rozhodl o provedení důkazu grafologickým posudkem- za uvedeným účelem odročoval hl.líčení na cca 6 měsíců-posléze dovodil aniž by to objasnil a čemuž by se pochybnosti, kterou vyslovila „poškozená“ p.Štrobichová, že podpis na Směnce je dobře napodoben ani nevypořádal jeho vypracování zamítl a stejně tak i když už byl vypracován z mé vlastní iniciativy znalcem z grafologie tento důkaz nepřipustil odvolací soud. Ten na rozdíl od Obv.S Pha 7 neprovedl jediný důkaz, odmítl se seznámit s posudkem, který jsem osobně předkládal, ale na rozdíl od Obv.S Pha 7 a jen v odůvodnění svého zamítavého výroku ze dne 22.12.2009 uvedl, že ověření podpisů na Směnce a příjmovém dokladu jsou nadbytečné, neboť odvolací soud předpokládá, že tyto doklady poškozenou byly podepsány. Odvolací soud tak aniž by provedl znovu výslech poškozené a aniž by se zabýval pochybností, kterou ohledně podpisů vyslovil Obv.S Pha 7 a toto nějak osvětlil, prostě uvedl, že „předpokládá“. Na základě čeho na rozdíl od Obv.S Pha 7 mohl MěS Pha tuto domněnku „předpokládat“ vůbec vyslovit a proč tuto domněnku nějak neobjasnil a nevypořádal se s ní? Zákon nezná nějakou domněnku o předpokladu - byť jde o právo vlastního hodnocení důkazu soudem, musí se s touto skutečností v odůvodnění náležitě vypořádat. Toto ale neudělal a to v kontextu s pochybností ze strany Obv.S Pha 7 v otázce pravosti podpisu, kterou zpochybnila i sama poškozená, připustil MěS Pha další závažné pochybení, který na místo toho, aby ve smyslu § 258 odst. 1 písm.c) tr.řádu odstranil vzniklé pochybení. Je podle mě proto výrok MěS Pha jímž bylo moje odvolání zamítnuto precedentní a nemající oporu v hmotně právním pojetí. Skutek, který byl odvolacím soudem posouzen v návaznosti na rozsudek Obv.S Pha 7 nemá oporu v dokazování a nepochybně spočívá na zcela nesprávném právním posouzení, když ve smyslu Judikátu NS ČR ze dne 29.5.2003, sp.zn. 33Odo 202/2002 stejně jako ze dne 27.3.2008, sp.zn. 29Odo 818/2006 výrok III., kde by bylo na poškozené, aby unesla důkazní břemeno o tom, že směnku nepodepsala, případně že jí podepsala ne v souladu se svou vůlí, nebo že byla zfalšována a i v tr. věci bylo na soudě, aby se i touto kauzální námitkou zabýval a vypořádal. Neučiní-li soud úkony, aby prokázal, že směnka byla zfalšována , že nebyla podepsána, pak je toto řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a to i ve věci trestní (srov. Judikát NS ČR ze dne 20.3.2007 sp.zn. 29Odo 1102/2005). Shodně jsem nucen v této otázce odkázat i na rozhodnutí NS ČR výrok II. sp.zn. 29Odo 1047/2005 ze dne 27.2.2007, sp.zn. 32Cdo 2383/98 ze dne 2.3.1999, kde důkazní břemeno ve věci existence dluhu plynoucího ze směnky nese žalovaný v tomto případě poškozená a potažmo v jejím zájmu rozhodující soud. Nelze nevzpomenout, že při opačném názoru by se funkce a úloha směnky výrazně oslabila, což by byl průlom do směnečného zákona z hlediska hmotně právního. Jelikož , ale soudy obou stupňů toto právo pominuly, je třeba poukázat, že v kontextu s ostatními důkazy – zejména výpověďmi přímých svědků ne těch kteří vypovídali co jim zprostředkovaně sdělila poškozená, je či bylo třeba při shora uvedené aplikaci hmotně právních norem vyloučit, že nešlo o trestně právní odpovědnost, ale o kauzální věc občanskoprávní, kde důkazní břemeno bylo a je na poškozené.
-8Toto soudy obou stupňů převrátily, čímž výrazně oslabily úlohu směnky, zejména pak MěS Pha, který nejenom že neprovedl důkaz- například grafologickým a mnou nabízeným zpracovaným posudkem, ale navíc že na rozdíl od Obv.S Pha 7 pojal i MěS Pha podpis na směnce jako pravý bez toho, aniž by k tomu provedl důkaz. Měl-li bych p.Štrobichovou podvést ve smyslu § 250 tr. zákona nesměla by zde být směnka p.Štrobichovou podepsaná před podpisem vyplněna ve všech kolonkách, kde tento zajišťovací instrument byl jen zvolen proto, protože ona se dožadovala , aby v bytě mohla bydlet do doby než si připraví jí vyhlídnutý nový byt, který by si přestavěla. Já jsem pak neměl jistotu, že byt vyklidí a mě jej předá a proto až by tak učinila jsme byli dohodnuti, že ode mě směnku dostane zpět. Celá částka nebyla na naléhání p.Štrobichové v Dohodě uvedena, kdy mě i doslova přemlouvala k tomu, aby nebyla celá částka v Dohodě uváděna,což mj. bylo potvrzováno i tím,že chtěla svoje děti překvapitčím asi ? Dokonce odvolací soud jde tak daleko ve své úvaze, že na rozdíl od Obv.S Pha 7 uvádí na straně 4 věta pátá, že směnka neměla být před podpisem vyplněna. Kde získal tento soud tuto jistotu- srov. shora už uváděné Judikáty NS ČR ve věci směnečného práva. Tato absurdnost při absenci jakéhokoliv důkazu o tom, kdy byla nebo nebyla směnka vyplněna v kontextu s výpověďmi slyšených svědků u Obv.S Pha 7, kteří uvedli, že směnka měla všechny kolonky vyplněny, je nemožné, že dovolací soud bez dalšího dokazování se pouští do tohoto tvrzení. Pokud p.Štrobichová směnce říká ohon, jak je uvedeno na str. 4 napadeného usnesení řádek 19. Osoba p.Štrobichová nebyla nesvéprávná a protože pracovala na MěÚ P7, zastávala odpovědnou funkci místopředsedkyně v bytovém družstvu, pracovala pro pojišťovnu Ministerstva vnitra, pak rozhodně směnku musela, jako erudovaná a vzdělaná osoba poznat a nemohla ji označit jako ohon. Je zajímavé, že ani jeden soud si neprověřil její několikeré různé verze výpovědí. Také nebyly prověřeny mnou zmiňované údaje o tom, že p.Štrobichová hrála automaty, že měla řadu exekucí na což jsem upozornil. Kde by byla její mnohonásobně vyšší věrohodnost? Jestliže, pak příjmu za rozhodující, že jsem prokazatelně i za posouzení MěS Pha předal 1.800.000,-Kč jakož i další částku jak je uvedeno v Dohodě o převodu čl.práv a povinností ze dne 9.2.2007 ve výši 500.000,-Kč, pak cena za niž byla tato čl.práva a povinnosti převedena v celkové částce 2.300.000,-Kč nebyla vzhledem ke konsensu nás obou nikterak nízká a nemohlo se z důvodů tohoto konsensu jednat o to, že bych p.Štrobichovou uvedl v omyl, jejího omylu využil nebo se na ní obohatil ve smyslu § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.zákona. Obdobně zmiňuji otázku věrohodnosti p.Štrobichové a mé v kontextu s odůvodněním rozsudku Obv.S Pha 7, které je cituji: mnohonásobně vyšší než věrohodnost výpovědi obžalovaného. Rovněž i zde soud odvolací aniž by přeslechl znovu p.Štrobichovou k otázce směnky, vysvětlení toho, že v jednom případě uvádí, že jsem listiny, které podepisovala na magistrátně města části Prahy, kde dříve pracovala jsem dával do diplomatky (což uvedla) dále do igelitových desek (rovněž uvedla), kdy nebylo toto potvrzeno, nečiní věrohodnost mnohonásobně vyšší, když pokud jde o jí navržené svědky- ti nebyli přímými svědky, ale jen vypověděli co p.Štrobichová jim zprostředkovaně sdělila. Toto samozřejmě nemohlo být proti ní, když si tyto svědky zajistila. Na rozdíl od svědků, kteří byli u Obv.S Pha 7 slyšeni byli osobně účastni při jednání s p.Štrobichovou a to v podstatě přisvědčovali tomu co jsem v nemněných výpovědích uváděl já. Kde je ona mnohonásobně větší věrohodnost o niž se zmiňuje odvolací soud v napadeném usnesení jímž zamítl moje odvolání. Kde získal tuto věrohodnost- jen z listin, které zmiňoval Obv.S Pha 7, když nebyl proveden jediný důkaz před ním? Kde je zásada „in dubio pro reo“? Je až absurdní, že odvolací soud na rozdíl od Obv.S Pha 7 si pro své rozhodnutí vypomáhá neuzavřenými kauzami v Mladé Boleslavi, rozsudek Obv.S Pha 4- ve věci Fraňková, kde jsem byl zproštěn obžaloby dokonce zmiňoval nějakou uzavřenou kauzu v Ústí n/Labem, kde věc byla v přípravném řízení odložena a opět si takto vypomohl tím, že mě sděluje, že věc nechá otevřít, což jsem nemohl nepojmout než jakési zastrašování. Z hlediska hmotného práva nebylo též postaveno důvodně to, že odvolací soud zmiňuje mojí neznalost příjmení p.Štrobichové, kde cituje, že na Dohodě o převodu čl.práv a povinností
-9družstevního bytu je uvedeno Štroibichová. Ano i Obv.S Pha 7 špatně přepisuje její jméno na protokole z hl.líčení, zde cituji, že je uváděno: Štrobychová a ne Štrobichová a tj. Jde velice často o přesun písmen, které si dělá počítač sám, když opravuje chyby v psaní a pisatel aniž by si toho všiml stejně jako osoba na smlouvě (Dohodě ) uvedená tuto chybu nezaregistruje ačkoli takovouto listinu před podpisem čte. Toto vypomáhání odvolacího soudu nemá relevanci k tomu, aby z hlediska hmotně právního pojímal skutečnosti ve věci tak, že jsem se snažil p.Štrobichovou podvést. Odvolací soud opět aniž by to mělo relevanci zmiňuje v odůvodnění svého usnesení ze dne 22.12.2009, že jsem se nezmiňoval v korespondenci o směnce. Nebyl k tomu dán důvod, neboť tato byla jen zajištujícím instrumentem, aby bytovou jednotku vyklidila a ne abych jí tímto dával na vědomí, že ji uplatňuji, jak by se dalo z kontextu napadeného usnesení MěS Pha dovodit. Oba jsme si tohoto instrumentu byli dobře vědomi a proto nebyl dán důvod tento uplatňovat. VI. Jsem přesvědčen, že pokud by Obv.S Pha 7 a stejně tak MěS Pha v návaznosti na důkazní situaci, na to že nebyl snesen jediný důkaz v tom, že bych jak zmiňovala p.Štrobichová vyměňoval listiny, což je základem pro posouzení celé kauzální věc jímž oba soudy dotvrzují, že jsem naplnil skutkovou větu § 250 tr.zákona, musely by dospět při absenci důkazů a pochybení, které zůstaly neosvětleny k tomu, že se nemohlo jednat o věc, kterou by bylo možno podřadit pod trestní čin dle § 250 tr.zákona, ale že se jednalo o věc občanskoprávní. Nutno dodat, že nikdo ze svědků slyšených u Obv.S Pha 7 nebyl přítomen u jednání, kde jak tvrdí p.Štrobichová měla být listina zaměněna nebyl. Pak stojí-li proti sobě dvě vzájemně si odporující tvrzení tj. poškozené a obžalovaného, je nutné aby věrohodnost těch svědků slyšených, které jsou v protikladu k výpovědi obžalovaného byla vyhodnocena naprosto vyčerpávajícím způsobem. Za tohoto předpokladu bylo povinností nejen nalézacího soudu, ale o to více soudu odvolacího zhodnotit věrohodnost a pravdivost každého důkazu jednotlivě a poté v souladu s důkazy ostatními a ne jak to učinily soudy obou stupňů jen v obecné rovině, ale vždy ve vztahu ke konkrétní skutečnosti. Pokud pak nelze jednoznačně určit, která z variant skutkového stavu odpovídá více skutečnosti je třeba vždy v souladu se zachováním zásady „in dubio pro reo“ volit tu variantu, která je pro obžalovaného příznivější. Bohužel nutno ve smyslu shora zmiňovaném uvést, že výpověď poškozené je v rozporu se mnou jako obžalovaným a svědecké výpovědi těch osob, které přisvědčovaly poškozené a byly ve vztahu k ní téměř řečeno jako by v příbuzenském vztahu nebo byly jejími spolupracovnicemi ať z družstva a nebo ze současného zaměstnání, nebylo možno považovat za věrohodné a o to více se měly oba soudy soustředit na variantu věrohodnosti v kontextu s výpověďmi těch osob, které vypovídaly ve prospěch mě jako obžalovaného. Bohužel toto soudy obou stupňů pominuly, neboť ani jednu výpověď nekonfrontovaly konkrétnímu skutkovému ději, což vedlo k pochybení nemající oporu v dokazování mé viny.
ke
Jelikož je důvodně mít zato, že právní hodnocení těchto závěrů ve vztahu k posouzení skutku mě za vinu kladného, je pak i v rozporu s hmotně právními normami. Je nutno zmínit, že právně byl skutek vadně hodnocen a kvalifikován, což vyústilo v rozporu s hmotným právem. Bohužel odvolací soud ani by se soustředil na to jakým postupem a jak hodnotil Obv.S Pha 7 celkově skutečnosti před ním vyvstalé nezaujal konkrétní stanovisko k jednotlivým důkazům a protichůdným skutečnostem, které ani Obv.S Pha 7 neobjasnil a pouze „ okopíroval“ děj, aniž by svoje stanovisko k provedeným důkazům nějak objasnil. Ponechal vše v rovině výrazných pochybení, což nemá oporu v zákoně. Jelikož došlo k chybnému postupu odvolacího soudu, které vyústilo v právní vadnou kvalifikaci, což se projevilo i v oblasti hmotného práva, není možno bez dalšího přijmout hodnocení MěS Pha v napadeném usnesení vyjádřené.
-10Je nesporné, že ač dovolací soud není další přezkumnou institucí a vychází ze skutkových zjištění, nemohu nezmínit, že to nebyl soud odvolací co jako soud obecný měl aplikovat na tento skutkový děj v kontextu s hodnocením všech listinných důkazů a slyšených svědků z hlediska hmotného práva. Toto pokud by takto směřoval svou pozornost, musel by dospět k závěru, že došlo k vadné právní kvalifikaci a musel by mě obžaloby dle § 226 písm. a) tr.řádu zprostit. To proto , protože věc nemá atributy trestně právní odpovědnosti, ale zejména při hodnocení směnečného práva a volného hodnocení důkazu jímž byla i Dohoda o převodu čl.práv a povinností, které vyjádřila vůlí i „poškozená“ stejně jako ona směnku jí označenou jako by „ohon“ nemohl by odvolací soud přijmout jiný právní názor na celou věc a jeho rozhodnutí by vyústilo v postup dle § 226 písm. a) tr.řádu. Pokud jsem uváděl v této části dovolání, že byly důkazy hodnoceny nesprávně je toto skutečností- nic méně dovolací soud s ohledem na ustálenou praxi s největší pravděpodobností tyto otázky nepřipustí a nebude je hodnotit, neboť nespadají do dovolacího důvodu. Nic méně je ale nutno v kontextu s těmito otázkami se vypořádat, neboť to jak je oba soudy obecné pojaly a vyhodnotily- respektive se jimi již odvolací soud nejenom že nezabýval, ale ani je neodůvodnil ve svém zamítavém rozhodnutí, čímž připustil takové pochybení, že tyto vady nelze než napravit novým rozhodnutím, neboť aby se jen odkazoval na odůvodnění Obv.S Pha 7, které trpí týmiž vytýkanými vadami, je pak nutno z tohoto důvodu považovat usnesení MěS Pha za nepřezkoumané. Tyto vady, které jsem však v souvislosti s nedostatečným hodnocením důkazů vytkl se v celém svém pojetí dotýkají zásadní otázky a to, že skutek jak byl Obv.S Pha 7 a následně MěS Pha posouzen byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli dle odvolatele o tr. čin v žádném případě nejde. Toto jsem zmiňoval v celém svém dovolání, když pokud by soud všechny nejen výslechy svědků , ale i listinné důkazy hodnotil jednotlivě a ve vzájemných souvislostech, musel by dospět k závěru, že šlo o smluvní volnost mezi p.Štrobichovou a mnou, že na toto dopadá jiný právní předpis než trestní zákon- srov. § 250 tr.zákona- a to občanský zákon a zákon č. 191/1950 Sb. a věc proti mně zastavit a v celém rozsahu mě dle § 226 písm. a) tr.řádu obžaloby zprostit. Za tohoto stavu je pak dovolání dle § 265b) odst. 1) písm. g) tr.řádu na místě a dovolací soud by měl proto přezkoumat a zabývat se i otázkami skutkovými, bez nichž nelze tuto kauzální věc rozhodnout, nemělo-li by opakovaně dojít k porušení zákona. Rozhodně se nedovolávám změny skutkových zjištění, tyto jsou až na to, že nebyly provedeny relevantní důkazy, které jsem i pro odvolací řízení navrhoval (srov. návrh ze dne 2.12.2009 k čj. 61To 453/2009-62) a jelikož jsem pokud jde o znalecký posudek tento předkládal dne 16.12.2009 odvolacímu soudu, který jej nepřijal a dokonce jej odmítl zanést do zápisu, pak tato pochybení dopadají na ust. § 265b) odst. 1) písm. g) tr.řádu, neboť bez tohoto posouzení a provedení důkazů by bývalo nebylo možno ve věci objektivně rozhodnout. Rozhodnutí MěS Pha jako soudu odvolacího je proto předčasné a neúplné. Nutno též zmínit, že jestliže uvádím že výrok odvolacího soudu je předčasný a z důvodu neprovedení souvztažných důkazů k věci samé tj. k posouzení tr.činu podvodu za který jsem byl uznán vinným prováděno, jak ve výrokové části rozsudku, že nevyjadřuje všechny skutečnosti významné pro právní kvalifikaci a jen formou odůvodnění toho nelze považovat za dostačující nebo toto zhojit. Nebyla prokázána na jisto skutková věta ze zákonné dikce ust. § 250 tr.zákona. Soudy obou stupňů zjištěný skutkový stav nenaplňuje znaky tr.činu jímž jsem byl vinným uznán. Na tomto místě nemohu nezmínit toto: Podvodným jednáním se rozumí: a) b)
uvedení v omyl, kdy bych předstíral okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci využil bych něčího omylu- to za situace, že bych sám k omylu nepřispěl, ale po poznání
-11-
c)
omylu u jiného v příčinném vztahu bych jednal tak, že ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatil že bych zamlčel podstatné okolnosti, které jsou rozhodující pro podváděnou osobu v dané věci Štrobichovou pokud by tato dále nejednala či k dalšímu jejímu jednání by už nedošlo či by jednala, ale za podstatně méně výhodných podmínek pro mě. k bodu ad a) Jednání mezi námi probíhala v několika fázích. Mohla se proto p.Štrobichová rozhodnout, že od dalšího jednání upustí, měla možnost si prověřit okolnosti za nichž by svoje jednání dokončila nebo od něho upustila, mohla se se svými později svědky u Obv.S Pha slyšenými poradit a získat jejich stanovisko, které později u soudu vyjadřovali a tedy nebylo, pak možno hovořit za tohoto stavu o podvodném jednání. Nic jsem nepředstíral ani nevzbuzoval jiný dojem, abych uvedl p.Štrobichovou v omyl. k bodu ad b) P. Štrobichová byla a je osobou erudovanou. Byla srozuměna se vším, co bylo předmětem podání, jinak by nepodepisovala Směnku, Příjmový doklad ani by nešla na příslušný Magistrát města Prahy 7, kde se ověřovaly podpisy na listině o niž aniž by se prokazovalo, že byla měněna tuto podepisovala. Sama p.Štrobichová vybrala místo pro ověření podpisů na dohodě, kdy v jedné svojí výpovědi lživě uvádí to, že jsem to byl já. Byla to ona, co následně věci iniciovala a pokud by od nich upustila - viz ad a) nebylo by ve věci dále jednáno. Kde přišla p.Štrobichová na částku 200 000,-Kč, kterou jsem ji měl podle ní půjčit ? I v SMS zprávách při počátku licitace o ceně za byt nebyl soudem vůbec zdůvodněn obsah SMS, kde se píše o 500 000,-Kč. Jak p.Štrobichová účelově až komicky odůvodňovala tyto její SMS mě zasílané. A toto soud pominul vyhodnotit,ačkoli byly tyto SMS zprávy do spisu vloženy. Nebylo s ohledem na znalost nás obou prokazováno, že bych se obohatil, když jsem neznal cenu bytu k němuž se čl.práva a povinnosti převáděla. Cena 2.300.000,-Kč byla cenou proto přiměřenou - toto si p.Štrobichová jako bývalá místopředsedkyně bytového družstva mohla či musela být vědoma. Rozhodně se za dobu trvání své funkce často setkávala s tím, že nájemci tato čl.práva a povinnosti převádějí a znala či musela dobře znát hodnotu. k bodu ad c) Ze situace ad a) i ad b) nebylo ničeho předstíráno, kde by byla p.Štrobichová ovlivněna ve svém myšlení a pokud by bývala od dalšího jednání upustila, nešla by se mnou z vlastní iniciativy zajištěného Magistrátu městské část Prahy, aby listinu podepisovala, když už v podstatě věděla, že je podepisována směnka a peníze dostala a dostane co do zbytku. Nemohla proto být naplněna skutková věta zákonné dikce dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr.zákona a pokud by toto i odvolací soud posoudil v kontextu se shora uváděnými skutečnostmi musel by tuto kauzální věc posoudit jen dle občanského nikoli trestního zákona a obžaloby mě dle § 226 písm. a) tr.řádu zprostit. Navíc nutno zmínit, že jsem to byl já, co jsem byl uveden v omyl ze strany p.Štrobichové, která mě zapírala k mým dotazům, že na bytě k němuž se čl.práva a povinnosti převáděla nejsou dluhy - toto se ukázalo nepravdivé, stejně jako, že to byla ona, co má na svůj majetek vedena exekuční řízení. Před podpisem Dohody jsem od p.Štrobichové požadoval doklad o tom, že je členkou a že na bytě nejsou žádné dluhy. Tento doklad mám, ale o tom zda jsou dluhy se zde zřejmě účelově nezmiňuje, protože pod vědomím, že p.Štrobichová má dluhy, tak zažádala jen o potvrzení, že je členkou družstva. V dohodě toto stvrdila svým podpisem, že na bytě neváznou žádné dluhy. Toto vše musela vědět a přesto vše úmyslně zamlčela. Proto pokud bych bytovou jednotku získal, byly by dohody neplatné a já bych přišel o částku 2.300.000,-Kč v exekučním řízení. Toto jsem ale nevěděl a zjistil jsem to až v době před odvolacím soudním jednáním.
-12Byl jsem velmi rafinovaně podveden a to snad díky jejím kontaktům, známým a zaměstnavatelům na těch správných postech, kdy prokazatelně díky nerovnosti zbraní a nerespektování mých základních práv jsem nyní již pravomocně odsouzen. Protože z výroku rozsudku Obv.S Pha 7 jakož i z usnesení MěS Pha jako soudu odvolacího není patrno na základě jakých skutečností tyto soudy dospěly k závěru o mém podvodném jednání- úmyslu a o faktu se ke škodě jiného obohatit, nezbývá než navrhnout , aby NS ČR jako soud dovolací napadené usnesení MěS Pha ale i Obv.S Pha 7 zrušil a věc aby byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí. VII. Ze shora uvedených důvodů proto navrhuji, aby dovolací soud ve smyslu ust. § 265 k) odst. 1 tr.řádu napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22.12.2009 , 61To 453/2009, které mi bylo doručeno - respektive mému obhájci dne 17.2.2010 zrušil a věc aby byla vrácena tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 28.5.2009, sp.zn. 24T 158/2007. VIII. Dále z důvodů těch, že mě byla doručena dne 1.3.2010 výzva k nástupu trestu s poznámkou IHNED, kdy jsem též tohoto dne z důvodů zdravotních podal žádost o upuštění VTOS nebo o povolení odkladu, avšak toto je otázkou, zda soud vyhoví mé žádosti, navrhuji aby NS ČR jako soud dovolací, kterému přísluší právo dle 265 o) odst.1, aby tento soud před vydáním rozhodnutí o mém dovolání bylo předsedou tohoto soudu rozhodnuto o odložení výkonu rozhodnutí proti němuž jsem toto dovolání podal. Jsem nucen v této souvislosti poukázat na to,že jsem osobou s vážným poškozením zdraví,což jsem soudu zdůraznil a v žádosti o upuštění od výkonu trestu nebo jeho odkladu,kdy nemohu předvídat, jak v této bude rozhodnuto, a proto si dovoluji dovolací soud požádat aby jak je v této části uvedeno o odkladu VTOS rozhodl. Návrh žádosti přikládám i s lékařskými zprávami. Milan Bajcár
